4 C 232/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 136.661 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci- částku 60.389 Kč,- částku 15.232,10 Kč,- částku 4.884,72 Kč,- úrok ve výši 12 % ročně z částky 98.110,32 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 393.868 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2025 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 136.661 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100.000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7.792 Kč, splatných vždy k 7. dni kalendářního měsíce počínaje září 2024, součástí splátky byla i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 954 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, do data zesplatnění uhradil pouze částku ve výši 38.960 Kč, tj. 5 splátek po 7.792 Kč dne 19. 9. 2024, 21. 10. 2024, 21. 11. 2024, 13. 12. 2024, 21. 1. 2025. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle smlouvy v celkové výši 998 Kč, kdy žalobci vzniká dle bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, takto právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniklo žalobci u splátek č. 6, 7. V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy takto vzniklo žalobci právo na zaplacení této náhrady u splátek č. 6, 7. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k 23. 4. 2025, kdy v souladu s bodem 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 117.169,23 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den z prodlení, tj. od 25. 4. 2025. Po zesplatnění nebylo žalovaný hrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 117.169,23 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 117.169,23 Kč od 25. 4. 2025 do 1. 9. 2025 kapit. ve výši 15.232,10 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní dlužné jistiny úvěru ve výši 98.110,32 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení ve výši 78,08 % ročně, a to maximálně do doby, než výše úroku dosáhne částky 393.868 Kč, což představuje 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy. Současně požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení do data podání žaloby.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů žalobce a zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru z 12. 8. 2024, splátkového kalendáře, dodatku č. 1 z 12. 8. 2024, bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 100.000 Kč, kdy celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 328.224 Kč, doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky 7.792 Kč, zápůjční úroková sazba činí 78,08 % ročně, výše RPSN 111,11 %. V čl. 6 předsmluvního formuláře byly uvedeny důsledky vyplývající z prodlení klientů, a to, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů, oprávnění k automatickému zesplatnění při prodlení s úhradou o délce 65 dnů, kdy k datu zesplatnění se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, kdy před zesplatněním je poskytovatel povinen vyzvat k úhradě a poskytnout lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud po zesplatnění nedojde k úhradě nové jistiny, vzniká povinnost zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, až do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Dle přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry z 12. 8. 2024, vč. příloh se podává podpis žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, uzavřené mezi poskytovatelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , žalovaný se zavázal k měsíční úhradě ve výši 954 Kč.

6. Z předloženého hodnocení žalovaného z , datum, , kterým byla provedena analýza bonity, bylo zjištěno, že byl tvrzen celkový pravidelný čistý měsíční příjem klienta 31.000 Kč, celkové měsíční náklady činí 10.870 Kč, kdy výdaje jsou stanoveny v částce životního minima 4.860 Kč, bydlení 6.010 Kč, rezerva 1.000 Kč, neuvedl žádné splátky či spoření, uvedl bydlení vlastní, byť adresa je pouze evidenční pobyt na ohlašovně , právnická osoba, . Byly doloženy příchozí platby na účtu Reiffeisenbank, vedené coby mzda zaměstnance za období 4-7/2024 v průměrné výši 29.707 Kč ve , adresa, , nejsou však tvrzeny žádné výdaje na dopravu do zaměstnání v místě odlišném od bydliště. Z předloženého hodnocení žalovaného v rámci registru NRKI/BRKI, s datem dotazu 16. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný si žádal o úvěr u 7 institucí, je zařazen do kategorie III, 50 bodů do interní Score Card, má 20.930 Kč dluh po splatnosti. Z výpisu záznamu z registru SOLUS se podává, že žalovaný v registru je registrován.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný splácel poskytnutý úvěr, bylo zjištěno, že do data zesplatnění byla žalovaným učiněno 5 úhrad po 7.792 Kč, a to ve dnech 19. 9. 2024, 21. 10. 2024, 21. 11. 2024, 13. 12. 2024, 21. 1. 2025. Z oznámení žalobce z 23. 4. 2025 se podává, že došlo k zesplatnění celého úvěru k tomuto dnu, ke dni zesplatnění činí dlužná částka celkem 121.429 Kč, zbývající původní jistina 98.110,32 Kč. Z výzev k zaplacení z 17. 4. 2025, 20. 3. 2025, z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 má soud za prokázáno, že byl žalovaný řádně vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Pro účely tohoto zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Daná smlouva byla uzavřena dne 11. 8 2018, tedy v době účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost ověřování úvěruschopnosti je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Dle doložených výpisů z registrů se pak nejeví, že k těmto žalobce jakkoliv přihlížel. Registry BRKI a NRKI obsahují informace jak pozitivní, tak negativní, registr SOLUS informace pouze negativní, kdy do tohoto registru se dostane klient, který neuhradí 3 po sobě jdoucí splátky. Nebylo doloženo, že by žalovaný prošel registry bez obtíží, naopak v případě registrů BRKI/NRKI byl jeho scoring trvale ve střední části kdy takové skóre vede k tomu, že věřitel musí podrobně zkoumat jeho finanční situaci, v registru SOLUS pak žalovaný evidován byl. Pro poskytovatele je samozřejmě rozhodující především bonita klienta, ani v tomto případě nelze mít za dostatečně doložené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalováno, kdy nebylo doloženo potvrzení zaměstnavatele ani výplatní pásky žalovaného, pouze výpis z účtu, nebylo prokázáno zkoumání výdajů žalovaného. Soud má za to, že je třeba podrobně zkoumat příjmovou i výdajovou složku, žalovaný uvedl, že žije ve vlastním bydlení, zároveň doložil evidenční adresu na ohlašovně , právnická osoba, , adresa, , výši nákladů na bydlení a inkaso nedoložil, neuvedl své skutečné náklady, kdy je pravděpodobné, že v případě zaměstnání v jiném městě je významným nákladem buď částka na dopravu nebo případně nájemné. Z interní činnosti soudu je tomu známo množství exekucí žalovaného, žalovaný v rámci hodnocení jakékoliv splátky jiných úvěrů či půjček, ev. exekuční srážky zamlčel, což však nezprošťuje žalobce povinnosti toto řádně prověřit, zejména pak při negativních či neutrálních výsledcích získaných z registrů. Výdaje žalovaného se pak jeví jako velmi podhodnocené, a to i při zohlednění rezervy, částka na bydlení je nízká, nejsou uvedeny výdaje na dopravu či jiné výdaje žalovaného. Inkaso ani jiné výdaje nebyly doloženy, soud tedy nemá žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a které by mohl objektivně zhodnotit. Postup ověřování úvěruschopnosti, který by mohl být hodnocen tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, tak nebyl žalobcem řádně tvrzen ani hodnověrně doložen, soud má tak za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem.

15. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný skutečně obdržel finanční částku ve výši 100.000 Kč. Na straně žalovaného tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, kdy dle § 2993 o. z. má strana, jež plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaným bylo na tuto částku částečně plněno ve výši 38.960 Kč, jako oprávněný nárok žalobce se proto soudu jeví jistina ve výši 61.040 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobci vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky spolu s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém nároku byl návrh zamítnut, neboť další nároky soud nepovažuje za důvodné (výrok II.).

16. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Poměrný úspěch žalovaného zjevně převyšuje úspěch žalobce. S ohledem na výsledek sporu pak soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení, kdy ve větší míře byl úspěšný žalovaný, tomu však prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto mu nebyly přiznány.