4 C 234/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalované a žalobce zastoupený advokátem: titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalobce zastoupená obecnou zmocněnkyní: titul jméno příjmení , datum narození , bytem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Zamítá se návrh, aby bylo určeno, že pozemek parc. č. st. 89, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], je ve společném jmění žalobce [celé jméno žalobce] a žalované [celé jméno žalované].

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 25.011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem ze dne 5. 8. 2019 domáhal se žalobce určení, že pozemek parcela st [číslo ], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], je ve společném jmění manželů [celé jméno žalované], narozené [datum], a [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Žalobce se žalovanou uzavřeli manželství dne [datum], dne [datum], tj. v době trvání manželství účastníků, byla uzavřena kupní smlouva, na základě níž nabyli manželé za prostředky náležející do společného jmění manželů shora uvedenou nemovitost. V katastru nemovitostí pro příslušný list vlastnictví [číslo] k. ú. [obec] u [obec] je jako vlastník předmětných nemovitostí uvedena pouze žalovaná, jelikož však k nabytí vlastnického práva došlo v době existence manželství s žalobcem a za prostředky náležející do společného jmění manželů, nemovitost je součást společného jmění manželů. Žalovaná však odmítla poskytnout žalobci potřebnou součinnost na zápis změny týkající se vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. Žalobce má naléhavý právní zájem na zápisu, že nemovitosti jsou ve společném jmění manželů, neboť stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá právnímu stavu. V případě úspěchu žalobce dosáhne příznivějšího právního postavení. Rozsudek soudu pak bude současně podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. V podání ze dne 17. 10. 2019 pak žalobce uvedl, že žalobce byl žalovanou předem informován o záměru koupit shora uvedenou nemovitost, na zaplacení kupní ceny za nemovitosti byly použity společné prostředky manželů, za nemovitost bylo hrazeno v hotovosti k rukám prodávajícího, přičemž hotovost žalovaná vybrala z jejího bankovního účtu číslo [bankovní účet]. Na tento účet žalované bylo v období od 7. 8. 2017 do 9. 8. 2018 zasláno ze společných prostředků, které se nacházely na bankovním účtu žalobce číslo [bankovní účet], celkem 148.203 Kč, když tyto prostředky pocházely převážně z invalidního důchodu žalobce. Ten pak specifikoval v tomto podání konkrétní platby žalobce. K převodům z běžného účtu žalované na její spořicí účet a naopak žalobce uvedl, že při převodu peněz dne 17. 8. 2016 celkem v částce 103.425 Kč na spořicí účet byly převedeny rovněž i peníze v částce 3.425 Kč, které nebyly poskytnuty matkou žalované, ale pocházely z běžného účtu žalované, kde se nacházely prostředky ve společném jmění účastníků. Součástí společného jmění jsou rovněž úroky z vkladů, není pak rozhodné, zda jde o úroky z výlučných peněz jednoho z manželů nebo z peněz společných. Z výpisu ze spořicího účtu žalované za období od 12. 8. 2016 do 31. 8. 2016 je patrno, že banka na tomto účtu připisuje úrok na tomto konkrétním výpisu je to 17,40 Kč. Má tedy za prokázané, že na nákup nemovitosti byly použity prostředky ze společného jmění. V podání ze dne 14. 12. 2020 žalobce uvedl, že se osobně účastnil každého úkonu, který souvisel s nákupem předmětné nemovitosti, byl přítomen při první prohlídce i při druhém jednání s prodávajícím [jméno] [příjmení], na kterém se podepisovala kupní smlouva a vyplácela kupní cena. Projev vůle žalobce a žalované nabýt nemovitosti do společného jmění manželů lze dovodit také z toho, že manželé, ač pořizovali nemovitost za trvání manželství a za společné peníze, tak neprojevili vůli, aby nemovitost byla pouze jednoho z nich, ačkoliv tak mohli učinit zákonem předepsaným způsobem podle § 716 a následující občanského zákoníku, který umožňuje modifikovat obsah rozsah společného jmění manželů za trvání manželství. Při jednání dne 3. 2. 2021 pak žalobce uvedl, že kupní cena za nemovitost se předávala prodávající přímo po přepisu na katastrálním úřadě, peníze předávala žalovaná, on žádné peníze prodávajícímu nepředával, neboť s penězma hospodařila žalovaná. Peníze se postupně našetřily, ty peníze bývaly doma, k penězům však neměl nijak přístup, protože s těmito penězi hospodařila žalovaná. Byly v hotovosti doma, nevybírala je z účtu. Těch 150.000 Kč se našetřilo, koupil se karavan, který se následně prodal za 100.000 Kč, další peníze byly za prodej kuřat, králíků. V řízení pak bylo prokázáno, že peníze, za které se nemovitost kupovala, pocházely i ze společného jmění manželů. Po připsání částky 100.000 Kč na účet žalované číslo [bankovní účet] proběhly na uvedeném účtu transakce, kdy konečný zůstatek v dubnu 2016 byl 88.389,74 Kč, v červnu 2016 – 78.842,01 Kč, pokud dne 17. 8. 2016 žalovaná převedla částku 103.425 Kč na spořicí účet, nejednalo se pouze o výlučné peníze, které žalovaná obdržela darem od své matky, ale rovněž i peníze ze společného jmění manželů. Z výpisu z předmětného účtu bylo prokázáno, že na účet byly následně přispány např. důchody obou účastníků 6. 5. 2016, které nepochybně do společného jmění manžel náleží.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu. K nabytí předmětné nemovitosti žalovanou skutečně došlo za trvání manželství mezi žalobcem a žalovanou, kupní cena za nemovitost však byla placena výlučně z prostředků žalované, které obdržela darem od matky, přičemž žalobce nákupem předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované souhlasil. Dům ve [obec] se žalovaná rozhodla koupit pro další bydlení syna, jemuž také na nemovitostech zřídila věcné břemeno užívání. Žalobce o koupi nemovitosti nejevil zájem, neúčastnil se prohlídky nemovitosti ani podpisu kupní smlouvy a nemovitosti viděl až při jejich předání. Při té příležitosti sdělil žalovanému, že nemovitosti si kupuje manželka pro bydlení svého syna, a tedy nejsou nabývány do společného jmění manželů. Za účelem financování koupě nemovitosti pro účely bydlení svého syna žalovaná použila finanční prostředky, které v minulosti získala darem od své matky [jméno] [příjmení]. Tato pak žalované darovala 13. 2. 2016 částku 100.000 Kč, následně 30. 8. 2016 částku 50.000 Kč, které matka poukázala na její běžný účet a tyto prostředky pak žalovaná následně převedla na svůj spořicí účet, a to 103.425 Kč dne 17. 8. 2016 a 30.000 Kč dne 22. 9. 2016. Matka žalované následně poskytla 1. 9. 2018 další finanční dar žalované ve výši 30.000 Kč rovněž na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Dne [datum] si žalovaná ze svého spořicího účtu na bankovní účet, tedy běžný účet převedla částku 100.000 Kč a částku 30.000 Kč, které získala v minulosti darem od své matky. Na bankovní účet žalované, tj. běžný účet shora uvedený, byly tedy 1. 9. 2018 celkově připsány finanční prostředky ve výši 160.000 Kč získané darem od své matky. Následně 3. 9. 2018 žalovaná vybrala z účtu 150.000 Kč, přičemž tyto finance použila k úhradě kupní ceny na základě kupní smlouvy, které předala při podpisu kupní smlouvy [datum]. Provedenými důkazy bylo tedy prokázáno, že v době manželství s žalobcem získala žalovaná kupní smlouvou ze dne [datum] do výhradního vlastnictví nemovitosti ve [obec], jejíž kupní cenu 150.000 Kč uhradila ze svých výlučných finančních prostředků, které získala darem od své matky. Žalobce s koupí nemovitosti souhlasil a na základě věcného břemene užíval nemovitosti její syn [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení pak žalobce měnil svá tvrzení ohledně nabytí prostředků, z nichž byla hrazena kupní ceny, když nejdříve tvrdil, že kupní cena byla uhrazena z prostředků ze společného účtu účastníků, později, že byla hrazena z výnosu z prodeje vozidla 100.000 Kč a 50.000 Kč měli doma. Prodej vozidla se však uskutečnil až 26. 9. 2018, přičemž žalovaná 80.000 Kč výnosu obratem uložila na běžný účet určený k hospodaření oddělených domácností manželů. Z dokazování je zřejmé, že s penězi manželů a svými úsporami hospodařila pouze žalovaná a finanční dary matky nepoužila pro sebe za jiným účelem, než je koupě nemovitosti ve [obec]. Ze spisu je zřejmé, že žalobce je osobou nevěrohodnou, soudu opakovaně lže a v souvislosti s rozvodem začal žalovanou šikanovat a pokouší se na její úkor se bezdůvodně obohatit.

3. V daném případě se žalobce domáhal určení, že pozemek parcela číslo st. [číslo ], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům v k. ú. [obec] u [obec], je ve společném jmění manželů [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce].

4. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Požadavek naléhavého právního zájmu je podle § 80 o. s. ř. nutnou podmínkou toho, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není a je předpokladem důvodnosti žaloby. Naléhavý právní zájem je dán tak, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Vedle aktuálního stavu objektivní právní nejistoty je však nutné splnění podmínky, že takový stav nelze jiným právním prostředkem odstranit. Naléhavý právní zájem zpravidla nebude mít žalobce tam, kde lze žalovat na plnění. Soud v daném případě pak vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, ze kterého vyplývá, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů. Vzhledem k zavedenému principu materiální publicity do veřejných seznamů, je uplatněním práva podle § 985 občanského zákoníku určovací žaloba, kdy určovací žalobu nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající se nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka.

6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná nabyla do výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem užívání zřízeného ve prospěch syna žalované [jméno] [příjmení] na základě smlouvy ze dne [datum] Tyto skutečnosti jsou osvědčeny kupní smlouvou ze dne [datum], smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] a také výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k. ú. [obec] u [obec], zapsaného [stát. instituce], [stát. instituce]. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající prodává [celé jméno žalované] jako kupující nemovitosti, a to pozemek stavební parcela 89, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům za ujednanou kupní cenu 150.000 Kč, když celá kupní cena byla vyplacena straně prodávající stranou kupující při podpisu této smlouvy. Smlouva je oběma účastníky podepsána s tím, že podpisy účastníků jsou na této listině úředně ověřeny [stát. instituce]. Kupní cenu za nemovitost hradila žalovaná poté, co vybrala dne 3. 9. 2018 ze svého účtu částku 150.000 Kč rovnající se kupní ceně. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že by se jakkoli podílel na zaplacení této kupní ceny, jak z vlastních, tak případně společných prostředků účastníků. Sám žalobce potvrdil, že s nákupem nemovitosti tímto způsobem (do vlastnictví žalované) souhlasil, tím pak projevil vůli, aby tyto nemovitosti žalovaná zakoupila do výlučného vlastnictví, na zaplacení kupní ceny se žádným způsobem nepodílel, kupní cena byla hrazena výlučně z prostředků žalované z účtu, se kterým fakticky hospodařila pouze ona, přičemž od své matky [jméno] [příjmení] obdržela darem v rozmezí od února 2019 do 1. 9. 2018 celkem 160.000 Kč na její běžný účet, přičemž tyto prostředky použila na zaplacení kupní ceny ve výši 150.000 Kč, a výběr těchto prostředků z účtu žalované číslo [bankovní účet] u [právnická osoba], časově souvisí se zaplacením kupní ceny. Žalobce sice tvrdil, že se podílel, respektive zúčastnil jednání souvisejícího s nákupem nemovitosti, konkrétně pak však neuvedl, v čem toto jednání mělo spočívat a kdy a jakým způsobem se do tohoto jednání také aktivně zapojil. Asistence žalobce při prohlídce nemovitosti není jednáním, které by mohlo vést k uzavření kupní smlouvy. Sám žalobce pak v podání ze dne 14. 12. 2020 uvedl, že byl přítomen v době, kdy se podepisovala kupní smlouva a vyplácela kupní cena, věděl tedy, kdo nemovitost prodává a komu, že on účastníkem smluvního vztahu není. To, že manželé neuzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu ve smyslu § 716 a následující občanského zákoníku, nevylučuje, aby jeden z manželů i tak nabýval majetek do svého výlučného vlastnictví. Rozhodující je vůle obou manželů nabýt majetek do společného jmění manželů, žalobce však takovou vůli nabýt předmětné nemovitosti do společného jmění manželů neprojevil. To je totiž rozhodující pro posouzení, zda předmětná nemovitost je či není ve společném jmění bývalých manželů. Není pak rozhodující, že by případně malá část prostředků zaplacení kupní ceny byla použita ze společných prostředků manželů, jak se snaží tvrdit žalobce. Žalovaná doložila, že od února 2016 do 1. 9. 2018 obdržela od své matky celkem 160.000 Kč, přičemž pohyb těchto prostředků mezi jejím účtem běžným a spořicím žalovaná popsala v podání ze dne 16. 6. 2020 a doložila také výpisy z banky. Z těchto výpisů, jak z běžného tak i ze spořicího účtu, je pak patrno, že na běžný účet obdržela žalovaná od své matky 13. 2. 2016 částku 100.000 Kč, dne 30. 8. 2016 – 50.000 Kč, z tohoto účtu pak převedla žalovaná na svůj spořicí účet dne 17. 8. 2016 – 103.425 Kč a dne 22. 9. 2016 – 30.000 Kč. Je tedy nepochybné, že na tomto spořicím účtu ke dni 1. 9. 2018 měla žalovaná částku 130.000 Kč, které obdržela od své matky. Převod další částky 3.425 Kč, na který poukazoval žalobce, pak pro posouzení věci není již rozhodující. Dne 1. 9. 2018 byla připsána na běžný účet žalované další částka 30.000 Kč od její matky, celkem tedy na běžném účtu byly ke dni 1. 9. 2018 celkově připsány finanční prostředky 160.000 Kč získané darem od matky žalované. Pokud dne 3. 9. 2018 vybrala ze svého bankovního účtu částku 150.000 Kč, tedy částku rovnající se kupní ceně, lze mít za to, že kupní cena byla zcela jednoznačně hrazena z výlučných prostředků žalované. Z rozsudku Okresního soudu [obec] – venkov ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno, ze shodných výpovědí účastníků vzal soud za prokázáno, že nejpozději od roku 2018 již účastníci žijí odděleně. Je proto velmi nepravděpodobné, že by žalovaná chtěla za této situace nabývat s žalobcem majetek do společného jmění manželů a navíc na to použít své výlučné prostředky.

7. Za dané důkazní situace lze tvrzení žalobce považovat za účelové, když výlučné vlastnictví žalované začal zpochybňovat až v důsledku zhoršení vztahu mezi účastníky, poté co převzal jeho zastoupení advokát a začali řešit vzájemné majetkové nároky. Tvrzení žalobce jsou navíc vnitřně rozporná, žalobce v podání ze dne 17. 10. 2019 tvrdil, že byly na zaplacení kupní ceny použity prostředky z účtu žalované, kam ze společných prostředků bylo zasláno od 7. 8. 2017 do 9. 8. 2018 celkem 148.203 Kč a při jednání dne 3. 2. 2021 pak uváděl, že částka 150.000 Kč byla doma, peníze se postupně našetřily, hospodařila s nimi pouze žalovaná, peníze byly získány z prodeje kuřat, králíků a dále také prodejem karavanu za 100.000 Kč a také, že částka 150.000 Kč nebyla vybírána z účtu (navíc bylo prokázáno, že karavan byl prodán až po zaplacení kupní ceny, a to dne 26. 9. 2018). Pro úplnost je nutné uvést, že prostředky, které na běžný účet žalované zasílal i žalobce (i prostředky žalované, případně jiné platby třetích subjektů), byly používány v rámci hospodaření v režimu SJM, na což poukazovala žalovaná. Zůstatek na tomto účtu ke dni 31. 8. 2018 byl 6.787,81 Kč a 1. 9. 2018 byla na tento účet zaslána platba 130.000 Kč ze spořicího účtu žalované, kam si uložila prostředky od své matky. Prostředky, z nichž byla placena kupní cena, tedy byly až do 1. 9. 2018 na jiném účtu, než o kterém hovoří žalobce.

8. Za této důkazní situace pak nelze považovat návrh žalobce za důvodný a byl z tohoto důvodu zamítnut.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

10. Žalované, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o náklady zastoupení [titul] [jméno] [příjmení], která jako zástupkyně žalované učinila pět úkonů právní pomoci ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Úkony právní pomoci spočívají v převzetí a přípravě věci, v další poradě s klientem dne 20. 2. 2020 přesahující jednu hodinu, účasti na mediačním jednání 21. 2. 2020, v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu dne 11. 6. 2020, v sepisu vyjádření k žalobě. Předmětem řízení je pak návrh na určení vlastnictví k nemovitosti, tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu představuje částku 50.000 Kč. Jeden úkon právní pomoci ve smyslu § 7 advokátního tarifu pak představuje 3.100 Kč. Za pět úkonu se jedná o částku 15.500 Kč, zástupkyně žalované má pak ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu nárok na 5 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh. Zástupkyně [titul] [jméno] [příjmení] je podle předloženého osvědčení plátcem daně z přidané hodnoty, proto se ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. zvyšuje odměna a hotové výdaje advokáta o 21 % DPH, tj. o částku 3.750 Kč. Další účelně vynaložené náklady jsou cestovní výlohy žalované a její zástupkyně [titul] [jméno] [příjmení], jednalo se o tři cesty z bydliště žalované v [obec] a bydliště zástupkyně v [obec] na soudní jednání do [obec] a zpět. U žalované se jedná o cestu [obec] – [obec] – jízdné 49 Kč za jednu cestu, celkem 294 Kč, dále na trase [obec] – [obec] – autobus jízdné 78 Kč, celkem 468 Kč, obecná zmocněnkyně cestovala z [obec] do [obec], jízdné 60 Kč, celkem 360 Kč, dále pak [obec] – [obec], jízdné 19 Kč, celkem 114 Kč Náklady cestovného byly doloženy jízdenkami. Celkem cestovné představuje 1.236 Kč. Ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. pak k nákladům řízení účastníka patří také náklady mediace, žalovaná předložila doklady o zaplacení částky 3.025 Kč mediátorovi [celé jméno mediátora] Celkem pak představují náklady řízení žalované 25.011 Kč.

11. Žalovaná dále požadovala náhradu nákladů řízení v souvislosti s vyúčtováním právních služeb [titul] [jméno] [jméno] [příjmení]. Ten kromě oznámení o převzetí zastoupení a předložení plné moci zástupce do spisu neučinil žádný právní úkon. Nahlížení do spisu dne 18. 11. 2019 v době od 14:23 hodin do 14:31 hodin (9 minut) nepřesáhlo jednu hodinu ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a není samostatným úkonem právní pomoci, navíc takový úkon je obvykle součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení). Z vyúčtování [titul] [příjmení] vyplývá, že mezi účastníky byla domluvena smluvní odměna advokáta podle § 3 až 5 advokátního tarifu, kterou nelze v občanském soudním řízení účastníku přiznat. Úkony, které tento zástupce žalované učinil, neměly žádný konkrétní výstup ve vztahu k předmětu občanského soudního řízení, pokud žalovaná ukončila toto zastoupení z důvodu nekvalitního zastoupení, jedná se již pouze o vztah mezi klientem a advokátem, takovéto zastoupení nemůže jít k tíži žalobce a soud je nepovažuje za účelně vynaložené náklady v souvislosti s bráněním svého práva (k tomu došlo až přibráním [titul] [příjmení] do řízení, která také podala ve věci kvalifikované vyjádření).