4 C 238/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 864,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27.171,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 8.693,30 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 35.864,66 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně se návrh zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.677 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 35.864,66 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v původní výši 35.000 Kč. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 27.171,36 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 2. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, poskytnuté peněžité prostředky do data splatnosti nevrátil. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok 8.693,30 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 35.864,66 Kč, sestávající z nesplacené jistiny úvěru 27.171,36 Kč, smluvního úroku 8.693,30 Kč, nejpozději splatných k 24. 2. 2025. Žalobce úvěr vyplatil dne , datum, převodem na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 15. 3. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Z předložených důkazů vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , úvěr byl uzavřen jako spotřebitelský, neúčelový, splatný ve splátkách, celková částka byla žalovanému vyplacena na účet. Původní věřitel poskytl žalovanému částku 35.000 Kč dne , datum, , ten se zavázal částku vrátit ve 12 splátkách po 4.970,15 Kč, úroková sazba činila 112 %, celková výše úvěru činila 59.641,80 Kč, RPSN 191,8 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, žalovanému bylo postoupení sděleno spolu s předžalobní výzvou dne 15. 3. 2025.

4. V žalobě nebylo tvrzeno, že by původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, soudu rovněž nebylo tvrzeno, ani nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené listiny 27.171,36 Kč, soud pak nemá za důvodný nárok na částce 8.693,30 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 35.864,66 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně.

6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti nedoložil ničeho, soud tak nemá za řádně hodnocené výdaje žalovaného či eventuální předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 35.000 Kč skutečně obdržel, vrátil je však jen z části, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 27.171,36 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvy o postoupení pohledávek.

13. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný částce 27. 171,36 Kč, neúspěšný v částce 12.018,39 Kč, přísluší mu náhrada nákladů řízení ve výši 38,66 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 700 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 a. t.), tj. 2.100 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 a. t.), tj. 300 Kč, 21 % DPH, tj. 504 Kč, zaplacený soudní poplatek 1.435 Kč, celkem 4.339 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 1.677 Kč, což je 38,66 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).