4 C 24/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18.125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci- částku 10.925 Kč,- kapitalizované úroky ve výši 624,27 Kč,- kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.912,85 Kč,- úroky ve výši 15 % ročně z částky 8.256,90 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení,- úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.256,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 14,91 % ročně z částky 8.256,90 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 4. 9. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 18.125 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 11.639 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7.847 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,91 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.292 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč, poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2024. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 14. 10. 2022. Ke dni 19. 3. 2023 provedl původní věřitel vyčíslení, výše dlužné jistiny činila částku 8.256,90 Kč a dlužný poplatek částku 9.868,10 Kč, od 5. 3. 2024 se úročí neuhrazená jistina ve výši 8.256,90 Kč dále úrokem ve výši 29,91 % ročně. Od uzavření smlouvy od postoupení žalovaná uhradila celkem částku 2.800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 29.450,43 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18.125 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.256,90 Kč a dlužného poplatku ve výši 9.868,10 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 384,17 Kč (úrok ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.256,90 Kč od 5. 3. 2024 do 29. 4. 2024), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.912,85 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.256,90 Kč od 22. 10. 2022 do 29. 4. 2024), úrok ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.256,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.256,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce poslal žalované předžalobní výzvu.

2. K výzvě soudu žalobce podáním z 14. 10. 2024 vzal svůj návrh zpět v rozsahu úroků ve výši 19,91 % ročně z částky 8.256,90 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, s odkazem na novelu spotřebitelského zákona č. 186/2020 Sb., kapitalizovaný úrok po částečném zpětvzetí činí celkem 624,27 Kč pro období od 29. 4. 2024 do 3. 6. 2024.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 11.639 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 7.847 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2.292 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1.092 Kč a částka za flexibilní splácení činí 1.200 Kč, a to v týdenních splátkách o počtu 78 splátek ve výši 278 Kč. Celková dlužná částka činí 21.639 Kč, úroková sazba činí 86,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 169,28 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne , datum, , vč. podacího lístku, má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podání návrhu a informována o postoupení pohledávky. Dle výčtu plateb tabulky umoření žalovaná zaplatila celkem částku 2.800 Kč.

5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalované dávka rodičovského příspěvku ve výši 10.000 Kč, tedy žádný příjem ze zaměstnání, jsou tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 35.000 Kč, které však nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze příjem ve výši 10.000 Kč, tedy pod hranicí minimální mzdy. Žalovaná uvádí bydlení u rodičů, je svobodná, se základním vzděláním, s jednou vyživovanou osobou. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 500 Kč tedy zcela zjevně podhodnocené, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, vzhledem k tomu, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, lze předpokládat péči o dítě do tří let, tj. výživu svou a dalšího nejméně jednoho člena rodiny. Soud nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení výplatních pásek, vzhledem k mateřské dovolené není zřejmé, k čemu se mají vázat, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaná uspokojovala své potřeby, jaké již hradila splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu její i jejího dítěte, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabývala žalovaná, ev. další členové její domácnosti, své tvrzené příjmy.

6. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalované coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobce může za řízení vzít zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

14. S ohledem na částečné zpětvzetí soud žalobu zastavil v rozsahu zpětvzetí (výrok III. tohoto rozhodnutí), v rozsahu zbývajícím má po provedeném dokazování soud za to, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

15. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy žalované a členové její domácnosti. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly vzhledem k tomu, že je na mateřské/rodičovské dovolené, příjmy jsou pod hranicí minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 10.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku jež obdržela, umenšenou o částku, jež byla ze strany žalované vrácena ve výši 2.800 Kč, tedy částku ve výši 7.200 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

17. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.