4 C 259/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 128.318 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 77.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 55.140,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 103.423 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem 12,75 % ročně z částky 83.906,15 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2025 dosáhne částky 443.592 Kč, se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 128.318 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 84.000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo , datum, , a to tak, že mezi žalobcem byla společně se smlouvou uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 84.000 Kč poučit na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů, zbytek úvěru ve výši 44.344 Kč byl vyplacen žalovanému dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 86,67 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 6.161 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje říjen 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, do data zesplatnění uhradil pouze částku ve výši 6.200 Kč, tj. 1 splátku dne , datum, . Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle smlouvy v celkové výši 998 Kč, kdy žalobci vzniká dle bodu 6.1 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, takto právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniklo žalobci u splátek č. 2, 3. V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci dle bodu 6.2 smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, tj. ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy takto vzniklo žalobci právo na zaplacení této náhrady u splátek č. 2, 3. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru k 21. 1. 2025, kdy v souladu s bodem 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 102.025,94 Kč, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den z prodlení, tj. od 23. 1. 2025. Po zesplatnění nebylo žalovaný hrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 102.025,94 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 102.025,94 Kč od 23. 1. 2025 do 23. 9. 2025 kapitalizovaný ve výši 24.895,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní dlužné jistiny úvěru ve výši 83.906,15 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení ve výši 86,67 % ročně, a to do 90 dne, tj. do 15. 2. 2025 ve výši 4.622,40 Kč, poté úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 83.906,15 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 443.592 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 4. 9. 2025.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů žalobce a zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vč. dodatku č. 1 ze dne , datum, , základních informací o klientovi, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 84.000 Kč, kdy celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 369.660 Kč, doba trvání úvěru 60 měsíců, výše splátky 6.161 Kč, zápůjční úroková sazba činí 86,67 % ročně, výše RPSN 125,02 %. V čl. 6 předsmluvního formuláře byly uvedeny důsledky vyplývající z prodlení klientů, a to, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů, oprávnění k automatickému zesplatnění při prodlení s úhradou o délce 65 dnů, kdy k datu zesplatnění se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, kdy před zesplatněním je poskytovatel povinen vyzvat k úhradě a poskytnout lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud po zesplatnění nedojde k úhradě nové jistiny, vzniká povinnost zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, až do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Dle důkazu o odeslání 1 Kč byl ověřen účet žalovaného, dle sdělení zaslaná SMS byla odeslaná platba 1 Kč, VS má být užito jako podpisový kód, dle důkazu o přijaté SMS byla doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z telefonního čísla žalovaného. Z dohody o konsolidaci z dne , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla v návaznosti na smlouvu o úvěru shora uzavřena dohoda o provedení konsolidace v dohodě uvedených dluhů o počtu dvou, a to v částce 17.282 Kč a v částce 22.374 Kč, zbývající část ve výši 44.344 Kč bude vyplacena na bankovní spojení žalovaného. Dle dokladu o vyplacení úvěru včetně tří potvrzení , právnická osoba, z , datum, byly částky ve výši 84.000 Kč vyplaceny, a to částka 44.344 Kč na účet žalovaného, částky ve výši 17.282 Kč a 22.374 Kč na vrub žalobce.

6. Z předloženého hodnocení žalovaného z , datum, , kterým byla provedena analýza bonity, bylo zjištěno, že byl tvrzen celkový pravidelný čistý měsíční příjem klienta 20.706 Kč, celkové měsíční náklady činí 9.481 Kč, kdy výdaje jsou stanoveny v částce životního minima 4.860 Kč, bydlení 4.621 Kč, rezerva 1.000 Kč, nejsou uvedeny žádné splátky, byť došlo ke konsolidaci ve výši 39.656 Kč. Uvedl zaměstnání na hlavní pracovní poměr u , právnická osoba, , adresa, , formu bydlení vlastní, byť na uvedené adrese je odlišný vlastník. Mzda ve výši jen mírně nad úrovní minimální mzdy, při zaměstnavateli se sídlem mimo místo bydliště žalovaného pak nejsou však tvrzeny žádné výdaje na dopravu. Z předloženého hodnocení žalovaného v rámci registru NRKI/BRKI, s datem dotazu , datum, bylo zjištěno, že žalovaný si žádal o úvěr u 8 institucí, je zařazen do kategorie IV, 36 bodů do interní Score Card, limit 85.000 Kč, nemá dluhy po splatnosti. Výpis záznamu z registru SOLUS nebyl předložen.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný splácel poskytnutý úvěr, bylo zjištěno, že do data zesplatnění byla žalovaným učiněna 1 úhrada ve výši 6.200 Kč, a to dne 7. 10. 2024. Z oznámení žalobce z 21. 1. 2025 se podává, že došlo k zesplatnění celého úvěru k tomuto dnu, ke dni zesplatnění činí dlužná částka celkem 103.423 Kč, zbývající původní jistina 83.906,15 Kč. Z výzev k zaplacení z 18. 12. 2024 a 21. 1. 2025, z předžalobní výzvy ze dne 4. 9. 2025 včetně dodejky má soud za prokázáno, že byl žalovaný řádně vyzván k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Pro účely tohoto zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Daná smlouva byla uzavřena dne , datum, , tedy v době účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost ověřování úvěruschopnosti je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Dle doložených výpisů z registrů se pak nejeví, že k těmto žalobce jakkoliv přihlížel. Registry BRKI a NRKI obsahují informace jak pozitivní, tak negativní, registr SOLUS informace pouze negativní, kdy do tohoto registru se dostane klient, který neuhradí 3 po sobě jdoucí splátky. Nebylo doloženo, že by žalovaný prošel registry bez obtíží, nahlížení do registru SOLUS žalobce nedoložil vůbec, naopak v případě registrů BRKI/NRKI byl jeho scoring ve střední části kdy takové skóre vede k tomu, že věřitel musí podrobně zkoumat jeho finanční situaci, částka poskytnutá pak byla částkou maximální, kterou registr doporučil v případě kladného vyhodnocení úvěruschopnosti poskytnout. Pro poskytovatele je samozřejmě rozhodující především bonita klienta, ani v tomto případě nelze mít za dostatečně doložené ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalováno, kdy nebylo doloženo potvrzení zaměstnavatele ani výplatní pásky žalovaného, nebylo prokázáno zkoumání výdajů žalovaného. Soud má za to, že je třeba podrobně zkoumat příjmovou i výdajovou složku, žalovaný pobíral mzdu jen mírně nad hranicí mzdy minimální, uvedl, že žije ve vlastním bydlení, výši nákladů na bydlení a inkaso nedoložil, neuvedl své skutečné náklady, kdy je pravděpodobné, že v případě zaměstnání v jiném městě je významným nákladem buď částka na dopravu nebo případně nájemné. Úvěr byl rovněž poskytnut zejména za účelem konsolidace stávajících dluhů žalovaného ve výši 17.282 Kč a 22.374 Kč, jež již měl žalovaný u žalobce, uvedené však nebylo žádným způsobem hodnoceno, ani k tomu přihlíženo. Z interní činnosti soudu je tomu známo množství dalších dluhů u nebankovních společností, uveden by bylo nepochybně z údajů registru BRKI/NRKI patrné, žalobce k nim však nijak nepřihlížel, naopak mu poskytl úvěr ve výši čtyřnásobku jeho měsíční mzdy se splátkou ve výši třetiny jeho příjmu bez zhodnocení příjmů a výdajů. Výdaje žalovaného se pak jeví jako velmi podhodnocené, a to i při zohlednění rezervy, částka na bydlení je nízká, nejsou uvedeny výdaje na dopravu či jiné výdaje žalovaného. Příjmy, inkaso ani jiné výdaje nebyly doloženy, soud tedy nemá žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a které by mohl objektivně zhodnotit. Postup ověřování úvěruschopnosti ke skutečnému vyloučení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebyl žalobcem řádně tvrzen ani hodnověrně doložen, soud má za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva je proto neplatná pro rozpor se zákonem.

15. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný skutečně obdržel finanční částku ve výši 84.000 Kč. Na straně žalovaného tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, kdy dle § 2993 o. z. má strana, jež plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaným bylo na tuto částku částečně plněno, ve výši 6.200 Kč, jako oprávněný nárok žalobce se proto soudu jeví jistina ve výši 77.800 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobci vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky spolu s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém nároku byl návrh zamítnut, neboť další nároky soud nepovažuje za důvodné (výrok II.).

16. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Poměrný úspěch žalovaného zjevně převyšuje úspěch žalobce. S ohledem na výsledek sporu pak soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení, kdy ve větší míře byl úspěšný žalovaný, tomu však prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto mu nebyly přiznány.