4 C 295/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného doručovací adresa: adresa o zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 4.000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 14.000 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 502,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2024 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 14.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , webové stránky, , dne , datum, poskytl, po předchozím ověření výše příjmu žalovaného, úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobce na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, byl opakovaně upomínán ze strany žalobce, ke dni 24. 12. 2023 byl úvěr zesplatněn. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 9. 2024. Předmětem řízení je pohledávka ve výši 14.000 Kč sestávající z jistiny 10.000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč, splatné 24. 12. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Po provedeném řízení a na základě výsledků dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn vyčerpat finanční prostředky do výše 30.000 Kč, zároveň se zavázal hradit měsíční splátky ve výši přirostlého úvěru ve výši 40 % měsíčně. Součástí smlouvy je rovněž ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Ze zesplatnění z 21. 12. 2023 má soud za prokázané zesplatnění úvěru k 21. 12. 2023 s celkovou dlužnou částkou 30.388 Kč. Dle výzvy k úhradě před podáním žaloby z 13. 9. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 26.956,33 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, bylo zjištěno, že částka ve výši 10.000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného dne , datum, .

5. Dle žalobních tvrzení žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, dále byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, na základě uvedených skutečností neměl žalobce důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobce nicméně nepředložil žádnou analýzu bonity, dle které by byl zjišťován pravidelný čistý měsíčné příjem klienta, jeho měsíční náklady, volné zdroje či trvalé zaměstnání, hodnocení v rámci BRKI pak sice bylo tvrzeno, nicméně nedoloženo, ani nedoloženy závěry z tohoto ověření plynoucí. Byly předloženy doklady žalovaného a přiloženy výpisy z bankovního účtu, ze kterého byla odeslána konfirmační úhrada.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Při rozhodování soudu bylo nezbytné zkoumat, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V návaznosti na toto rozhodnutí je tedy soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo ze strany žalobce k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, pro účely zákona se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování má soud za to, že listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, kdy doložený postup ověřování úvěruschopnosti nemůže hodnotit tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Povinnost ověřování úvěruschopnosti je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Nebyla předložena analýza bonity ani výstupy z registru BRKI, nebyly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného, ev. zda žalovaný splácí jiné úvěry a půjčky či má jiné dlouhodobé závazky, zda není veden v evidenci dlužníků či zda nejsou proti jeho osobě vedena exekuční řízení. Postup ověřování úvěruschopnosti, který by mohl být hodnocen tak, že by skutečně vyloučil důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, tak nebyl žalobcem řádně tvrzen ani hodnověrně doložen, soud má tak za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatným právním jednáním.

15. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaný od žalobce skutečně obdržel finanční částku ve výši 10.000 Kč. Na straně žalovaného tak nastalo bezdůvodné obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, kdy dle § 2993 o. z. má strana, jež plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný žalobci na tomto úvěru neuhradil ničeho, bezdůvodné obohacení nadále trvá, proto soud žalobě vyhověl co do částky 10.000 Kč.

16. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

17. Ohledně zaplacení úroků z prodlení a dalšího příslušenství pohledávky žalobce včetně smluvní pokuty byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobci tak na zaplacení popsaného příslušenství nárok nevznikl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 502,20 Kč, přičemž tato částka představuje 22,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč, za úkon dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč za úkon a 21 % DPH ve výši 252 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b a. t. přistoupil soud proto, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem plnění je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč.