4 C 299/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 advokátem právní zástupce proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 301.276,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 230.639,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 70.632,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14.164,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 21.799,84 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % z částky 311.070,67 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 14.776,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobou podanou soudu dne 24. 7. 2023 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 301.276,03 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru – konsolidace půjček č. , číslo smlouvy, , po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované, na základě které žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 330.000 Kč, čerpání započalo , datum, , žalobce s žalovanou se ve smlouvě dohodli na vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.583,19 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, z důvodu porušení povinnosti žalované splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas byl dne 23. 1. 2023 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn. Dlužná částka 337.240,51 Kč sestává z jistiny ve výši 296.906,03 Kč, úroků ve výši 16.164,64 Kč, úroků z prodlení ve výši 14.164,64 Kč, poplatků za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 2.270 Kč, sankčních poplatků ve výši 2.100 Kč, žalobce dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 311.060,67 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, z poplatků nepožaduje úrok z prodlení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dne 30. 6. 2023, do dnešního dne neuhradila ničeho.

2. Podáním z 2. 1. 2024 na výzvu soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení, kdy uvedl, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, , prostředky byly žalovanou čerpány částečně účelově, částečně bezúčelově, kdy prostředky ve výši 4.474,17 Kč a ve výši 24.751,19 Kč byly určeny na úhradu dluhů, které měla žalovaná vůči žalobci, zbylá část 300.774,64 Kč byly žalované poskytnuty bezúčelově. Poslední řádná splátka byla uhrazena žalovanou dne 23. 8. 2022. Žalovaná uhradila celkem částku 99.360,18 Kč, kdy tato byla dle platební historie započtena na jistinu v částce 33.093,97 Kč, úroky v částce 54.975,66 Kč a poplatky v částce 11.290,55 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 21.799,84 Kč sestává dle umořovací z úroku z prodlení za období od 20. 7. 2021 do 27. 6. 2023 ve výši 8,5 % z aktuální jistiny a obchodního úroku ve výši 8,5 % z aktuální jistiny. Kapitalizovaný úrok z prodlení od 30. 6. 2023 do 24. 7. 2023 je počítán v sazbě 15 % ročně z jistiny dluhu ve výši 296.906,03 Kč a z obchodního úroku ve výši 14.164,64 Kč, tj. z částky celkem 311.070,67 Kč. Kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 14.164,64 Kč je počítán z dlužné jistiny 296.906,03 Kč od 22. 8. 2022 do zesplatnění 23. 1. 2023, v úrokové sazbě 11,20 % ročně. Poplatek 2.100 Kč sestává z tří poplatků za odeslané upomínky, dle smlouvy po 600 Kč, oznámení o prohlášení úvěru za splatný je dle smlouvy účtováno poplatkem 300 Kč, celkem 2.100 Kč. Poplatek ve výši 2.270 Kč sestávají z 5 poplatků za úhradu pojištění po 454 Kč za období říjen 2022 po leden 2023. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobce postupoval individuálně v souladu se schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování, vycházel z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2023, provedl kontrolu insolvenčního rejstříku, BRKI/NRKI.

3. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček z , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předsmluvních informací má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 330.000 Kč, s prvním dnem čerpání , datum, , o počtu 120 splátek, měsíční splátkou ve výši 4.583,19 Kč, úhradou pojištění 454 Kč, úrokovou sazbou pevnou ve výši 11,20 % ročně, RPSN 11,79 %. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 25. 1. 2023 se podává, že bylo žalobcem žalované oznámeno prohlášení úvěru za splatný ke dni 23. 1. 2023, dlužná částka činí 316.019,14 Kč. Dle upomínky z 27. 9. 2022, 16. 12. 2022 a 10. 1. 2023 byla žalovaná upomenuta o nedoplatek v souvislosti s úvěrem, kdy vedle neuhrazených splátek a úroků neuhrazený poplatek za upomínku činí vždy 600 Kč. Dle předžalobní výzvy z 30. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 334.172,42 Kč. Z platební historie má soud za prokázané splácení úvěru žalovanou co do počtu splátek a uhrazené částky.

5. Podle žádosti o úvěr ze dne , datum, se podává, že žalovaná je svobodná, vyučená, bydlí v pronajatém domě/bytě. Je zaměstnaná v pracovním poměru na dobu neurčitou od 15. 12. 2019 jako pracovník v gastronomii, čistý měsíční příjem činí 18.895 Kč, počet příjmů uvádí 1, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 55.000 Kč. Má dva dosavadní závazky, a to dva úvěry uzavřené u žalobce, jeden s výší úvěrového rámce 5.000 Kč, měsíční splátkou 292,20 Kč, částka k doplacení 4.474,17 Kč, druhý s výší úvěrového rámce 26.000 Kč, měsíční splátkou 1.024,71 Kč, částka k doplacení 24.751,19 Kč. Dle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované žalobcem byl výpočet disponibilní částky proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, dle z běžného účtu ověřeného příjmu činí tento měsíčně 18.895 Kč, podíl klienta na nákladech na bydlení činí 34,35 %.

6. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr je uveden příjem žalované ve výši 18.895 Kč, kdy tento byl dle výpisů z účtu, není tak jisté, zda pochází ze zaměstnání, i v tomto případě je jen mírně nad hranicí minimální mzdy, ve výši poloviny průměrné mzdy. Počet zdrojů příjmu je uveden 1, ale čistý měsíční příjem domácnosti je uveden v částce odlišné od výše příjmu, tj. ve výši 55.000 Kč, s další osobou v domácnosti však není počítáno, nicméně náklady na bydlení, kdy je uvedeno bydlení v nájmu, mají činit pouze 34,35 %, kdy není zřejmé, z jaké částky je vycházeno, dle výpisu z účtu činil nájem částku 9.000 Kč. Nejsou tvrzeny žádné výdaje, pouze využity matematické modely výpočtu, kdy veškeré výdaje byly dopočteny pouze dle modelu zohledňujícího zákonná minima, je tvrzeno, že do výdajů byly započteny výdaje klienta doložené v žádosti o úvěr, zde však žádné doložené nejsou, úvěr je poskytován ke konsolidaci dosavadních splátek, kdy je uvedeno, že žalovaná dosud čerpala dva úvěry u žalobce, dle vyhodnocení úvěruschopnosti jsou uvedeny dosavadní interní i externí splátky nulové, což s důvodem poskytnutí úvěru ke konsolidaci dosavadních splátek není v souladu. Je pouze tvrzeno, není doloženo nahlížení do rejstříků NRKI/BRKI, není tvrzeno ani doloženo nahlížení do rejstříku SOLUS ani do evidence exekucí. V případě, že jen jistina dluhu činí 330.000 Kč, celková dlužná částka 402.397,58 Kč, tj. 21násobek měsíční mzdy žalované, s délkou splácení 120 splátek, tj. na 10 let, je nezbytné nejprve podrobně zkoumat její příjmovou a výdajovou stránku.

7. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, pracovní smlouvy a výplatnic, tyto však nebyly přiloženy, nebyly řádně hodnoceny výdaje žalovaného a předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 330.000 Kč skutečně obdržela, zaplatila pouze částku ve výši 99.360,18 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 230.639,82 Kč, proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Proto soud žalobci vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

16. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) z tarifní hodnoty 301.276,06 Kč dle § 8 odst. 1 ve spoj. s § 7 bod 5 a. t. po 9.540 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 8.265,60 Kč, a zaplacený soudní poplatek 12.052 Kč, celkem 59.677,60 Kč. Vzhledem k tomu, že soud v části žalobní návrh žalobce zamítl, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v poměrné výši, v jaké měl ve věci úspěch. Soud vycházel z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet jistiny a úroků do zesplatnění a příslušenství kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku dne 3. 4. 2024. Náklady řízení tedy činí celkem 369.707,17 Kč, žalovaná je s ohledem na poměrný úspěch žalobce v rozsahu 24,76 %, kdy poměrný procesní úspěch žalobce činil 62,38 % a procesní úspěch žalované činil 37,62 %, kdy při kapitalizaci nároků ke dni vyhlášení rozsudku dne 3. 4. 2024 činila částka úspěchu žalobce 230.639,82 Kč neuhrazené jistiny, a částka neúspěchu 139.067,35 Kč, kdy sestávala z částky jistiny 70.632,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.164,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21.799,84 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 311.070,67 do zaplacení ve výši 15 % od 25. 7. 2023 do 3. 4. 2024 ve výši 32.470,66 Kč, povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.776,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.