4 C 299/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20.164 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.572 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 13.592 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.014,62 Kč,- kapitalizovaným úrokem 211,77 Kč,- zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 8.811,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení,- s úrokem 8 % ročně z částky 8.433,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. V částce 301,36 Kč se řízení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 20.164 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný úvěrovaný uzavřel dne , datum, s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, převzaté v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 31. 12. 2023 s úrokem v pevné výši 507 Kč, dále s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1.800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč, poslední splátka k 31. 12. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena k 29. 4. 2023 ve výši 500 Kč. Uplynutím lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 8.433,23 Kč, úroku 378,42 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru 3.850 Kč, úhradě za administrativní činnost 1.088,06 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti 1.414,29 Kč. Na dlužnou částku nebylo dále ničeho placeno. Vzhledem k neuhrazení ve lhůtě do 31. 12. 2023, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.433,23 Kč od 1. 1. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně dle smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z , datum, postoupil věřitel , právnická osoba, ., pohledávku žalobci, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8.433,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,42 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3.850 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.088,06 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.414,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, úroku vyčísleného od 1. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 513,13 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1.014,62 Kč, dále požaduje zaplacení úroků z úvěru v výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.433,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 8,811,65 Kč (jistina 8.433,23 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 378,42 Kč) od 23. 4. 2024 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2024.

2. K výzvě soudu ze dne podáním z 5. 2. 2025 žalobce doplnil žalobní tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěru schopnosti žalovaného, doložení výpočtu smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, dotvrzení, jaká částka byla celkem ze strany žalovaného uhrazena, odůvodnění, na základě čeho žádán kapitalizovaný úrok ve výši 513,13 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny, kdy dle smlouvy je úrok stanoven pevnou částkou, tak, že vzal svůj návrh zpět v rozsahu částky 301,36 Kč kapitalizovaného úroku. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti doplnil, že žalovaný byl dotazován na své rodinné majetkové, pracovní a jiné poměry, uvedené bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr z , datum, , žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu, výše měsíčních příjmů činí 9.327 Kč, výdaje činí 7.450 Kč. Ve vztahu k platbám, žalovaný uhradil celkem částku ve výši 3.428 Kč. Smluvní pokuta činí 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, k 22. 4. 2024 od 1. 1. 2023 činí celkem 4.243,67 Kč. Celková výše smluvních pokut a poplatků spojených s prodlením činí 5.743,67 Kč, kdy dlužná částka byla navýšena o 1.500 Kč v souladu s vymáháním dle smlouvy, sestává z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, činnosti inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč, žalobce však požaduje zákonnou částku 5.000 Kč. Ve vztahu k úroku ve výši 8 % ročně, výše úroku pevnou částkou byla jen na sjednanou dobu 14 měsíců, pokud bude úvěr řádně a včas splácen, po lhůtě se úročí neuhrazená jistina úrokovou sazbou 8 % ročně dle smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které v hotovosti při podpisu smlouvy poskytl peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, ten se zavázal věřiteli částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4.900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.385 Kč a inkasním poplatkem 1.800 Kč, celkovou dlužnou částku18.592 Kč formou 14 splátek po 1.328 Kč. Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi věřitelem , právnická osoba, ., a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto žalobce žalovaného uvědomil oznámením z 14. 6. 2024 i předžalobní výzvou z 10. 9. 2024. Dle výčtu plateb žalovaný zaplatil celkem částku 3.428 Kč.

5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech, v kartě žádosti o úvěr je uveden příjem žalovaného ve výši 9.327 Kč pocházející z invalidního důchodu, je uvedeno doložení rozhodnutí OSSZ, kdy toto není doloženo. Životní náklady jsou tvrzeny bydlení ve výši 3.000 kč, doprava, jídlo osobní náklady 4.250 Kč, tedy ve zjevně podhodnocené výši, uvádí srážky ze mzdy, výživné ve výši 250 Kč, celkové měsíční výdaje 7.450 Kč. Použitelný měsíční příjem tak činí pouze 1.877 Kč. Žalovaný má trvalý pobyt evidovaný pouze evidenčně na ohlašovně , právnická osoba, , jsou mu sráženy splátky exekuce, pobírá příjem pouze ve výši invalidního důchodu ve výši nedosahující ani minimální mzdy. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vzhledem k již v kartě žádosti o úvěr uvedených předchozích dluzích bylo nezbytné, aby věřitel podrobně zkoumal jeho příjmovou a výdajovou situaci, což neučinil.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení vzít zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

12. S ohledem na částečné zpětvzetí soud žalobu zastavil v rozsahu zpětvzetí (výrok III. tohoto rozhodnutí), v rozsahu zbývajícím má po provedeném dokazování soud za to, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

13. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalovaného ohledně jeho příjmu, žádost je však nekompletní, rovněž rozhodnutí OSSZ ohledně výše invalidního důchodu nebylo přiloženo, nebyly řádně hodnoceny výdaje žalovaného a předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku, při výši předchozích dluhů a příjmech žalovaného bylo nezbytné učinit řádné zhodnocení jeho příjmů a výdajů a objektivní možnosti splácet. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 10.000 Kč skutečně obdržel, uhradil částku ve výši 3.428 Kč, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou nesplacenou jistinu ve výši 6.572 Kč. Ve zbytku byl pak návrh zamítnut. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.