4 C 299/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 42.576,50 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci 42.576,50 Kč spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 42.576,50 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky 42.576,50 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO: IČO, a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 48.000 Kč, jež měla být splacena 22. 6. 2025. Žalovaný úvěr čerpal a do data splatnosti nevrátil. Žalobce žádá zaplacení dlužné částky 42.576,50 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 48.000 Kč a smluvního úroku 6.576,50 Kč, splatných 22. 6. 2025, vše se zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 7. 2025. Podáním z 12. 11. 2025 žalobce uvedl ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že ta byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, žalobce však nedisponuje dokumentací ohledně lustrace a tvrzených příjmech a výdajích.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Z předložené smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 48.000 Kč, který byl splatný do 12 měsíců ve 12 splátkách po 6.816,21 Kč, úroková sazba činila 112 %, RPSN 191,80 %. Výpisem z účtu právnická osoba bylo prokázáno čerpání daného úvěru žalovaným ve výši 48.000 Kč dne datum, a to na jeho číslo účtu č. účtu shodné s číslem účtu žalovaného uvedené v úvěrové smlouvě. Z oznámení o postoupení pohledávky a k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek bylo prokázáno postoupení žalovaného nároku na žalobce a oznámení této skutečnosti žalovanému. Dle upomínek původního věřitele z 22. 4. 2025, 22. 5. 2025 a předžalobní výzvy z 22. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

4. Podle potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota bylo ze strany žalovaného hrazeno dne 23. 8. 2024 6.817 Kč, dne 2. 10. 2024 6.836 Kč, dne 7. 11. 2024 6.861 Kč, dne 15. 1. 2025 - 6.861 Kč, dne 18. 1. 2025 - 7.063 Kč, dne 4. 3. 2025 - 7.063 Kč, dne 11. 3. 2025 - 6.700 Kč, dne 11. 6. 2025 - 3.000 Kč a dne 18. 6. 2025 - 2.000 Kč, celkem částka 53.201 Kč.

5. Ze strany žalobce bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, žalobce podáním z 12. 11. 2025 naopak sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. Listinnými důkazy nebylo prokázáno (ani fakticky tvrzeno), že by původní věřitel, tedy společnost právnická osoba řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebyly přiměřeně doloženy příjmy, ani výdaje žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Společnost právnická osoba zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná. Z obsahu listin vyplývá, že původním věřitelem byla žalovanému částka ve výši 48.000 kč poskytnuta, tato představuje bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, kdy nárok na ostatní plnění z důvodu neplatnosti nevznikl. Žalovaný žalobci zaplatil částku ve výši 53.201 Kč, nárok žalobce tedy zanikl splněním. Soud proto žalobu coby nedůvodnou zcela zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádném z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.