4 C 305/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 advokátem právnická osoba Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 72.014,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 41.835,64 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.842,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.440,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.179 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,79 % ročně z částky 31.179 Kč ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 72.014,64 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 45.241 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33.744 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,79 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7.288 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 3.821 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 6. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 8. 2. 2021. Ke dni 11. 6. 2021 provedl původní věřitel vyčíslení, výše dlužné jistiny činila částku 31.179 Kč a dlužný poplatek částku 40.835,64 Kč, od, Anonymizováno, 1. 7. 2022 se úročí neuhrazená jistina ve výši 31.179 Kč dále úrokem ve výši 23,79 % ročně. Od uzavření smlouvy od postoupení žalovaná uhradila celkem částku 4.821 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 98.262,06 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 72.014,64 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 31.179 Kč a dlužného poplatku ve výši 40.835,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.440,89 Kč (úrok ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.179 Kč od 1. 7. 2022 do 14. 12. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.842,81 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.179 Kč od 11. 7. 2021 do 14. 12. 2022), úrok ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.179 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31.179 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobce poslal žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , číslo smlouvy, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 35.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 42.532 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 33.744 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 7.288 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 3.000 Kč a částka za flexibilní splácení činí 4.288 Kč, a dále volitelné doplňkové pojištění jež činí za sjednanou dobu pojištění částku ve výši 2.709 Kč, a to v měsíčních splátkách o počtu 21 splátek ve výši 3.821 Kč. Celková dlužná částka činí 80.241 Kč, úroková sazba činí 86,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 136,56 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 1. 6. 2023 má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podání návrhu a informována o postoupení pohledávek.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalované mateřská dovolená, tj. pravděpodobně rodičovský příspěvek ve výši 14.100 Kč, tedy žádný příjem ze zaměstnání, jsou tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 10.000 Kč, které však již nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze příjem ve výši 14.100 Kč, tedy pod hranicí minimální mzdy. Žalovaná má trvalé bydliště na ohlašovně , právnická osoba, , žalovaná uvádí bydlení u rodičů a současně bydlení na ubytovně, kdy současně uvádí dva zdroje příjmů bez dalšího upřesnění, uvádí jednu vyživovanou osobu. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 3.000 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, vzhledem k tomu, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, lze předpokládat péči o dítě do tří let, jt. výživu svou a dalšího nejméně jednoho člena rodiny. Dle výpisu z centrální evidence obyvatelstva však žalovaná má nezletilé děti tři, tedy kromě výživy a péče o nejmladší dítě má nepochybně náklady spojené s dalšími dvěma nezletilými dětmi, kdy na obě je nejméně povinna hradit výživné, pokud o ně nepečuje osobně. Žalovaná současně uvedla, že nemá žádné externí splátky, přičemž z interní činnosti soudu bylo prokázáno toto tvrzení jako nepravdivé, za žalovanou je evidováno větší množství exekučních řízení, povinností poskytovatele úvěru je před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka. Soud tudíž nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení výplatních pásek, vzhledem k mateřské dovolené není zřejmé, k čemu se mají vázat, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaná uspokojovala své potřeby, jaké již hradila splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu její i jejích dětí, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabývala žalovaná, ev. další členové její domácnosti své tvrzené příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalované coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy žalované a členové její domácnosti. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly vzhledem k tomu, že je na mateřské/rodičovské dovolené, příjmy jsou pod hranicí minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 35.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku jež obdržela, umenšenou o částku, jež byla ze strany žalované vrácena ve výši 4.821 Kč, tedy částku ve výši 30.179 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.