4 C 324/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 67.309,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 22.309,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 67.309,23 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 4.201 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce , Jméno advokátky, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 67.309,23 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne , datum, , na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 67.309,23 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději 31. 7. 2025. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – formou elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách , webové stránky, , registrací zadáním osobních údajů vč. telefonního čísla a e-mailové adresy, kdy po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji byl úvěr poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, předžalobní výzva byla odeslána 20. 8. 2025. Celková výše nároků činila celkem 67,309,23 Kč, splatných nejpozději 31. 7. 2025. Podáním z 7. 11. 2025 žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustrací databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen zápůjčku splatit, úvěruschopnost původní věřitel ověřil výpočtem. Úvěr žalovaný čerpal jednorázově dne , datum, částku 45.000 Kč, neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává z jistiny 45.000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč (3x250 Kč), úroku za období čerpání úvěru ve výši 21.559,23 Kč, VS správně zní 4706054.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Z předložených důkazů vyplývá, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva o revolvingovém úvěru na dobu neurčitou s maximálním úvěrovým limitem 45.000 Kč, výpůjční úroková sazba, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru činil 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, minimálně částka platby činila 13 % z celkové splatné částky, nejméně 1.000 Kč, celková splatná částka činí 80.818,82 Kč při poskytnutí úvěru na 1 rok při stejných měsíčních splátkách. Podle faktury VS , var. symbol, činí částka k zaplacení do 31. 7. 2025 30.660,63 Kč, výběr z 1. 4. 2025 činil 45.000 Kč, úroky 21.921,57 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, , dodatku č. , hodnota, z , datum, , seznamu pohledávek, mezi původním věřitelem a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, žalovanému bylo postoupení sděleno spolu s předžalobní výzvou dne 15. 8. 2025.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, úvěruschopnost ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, neoznačil žádný důkaz, z něhož plyne, že byly příjmy skutečně doloženy, jak konkrétně a v jaké výši, za jaké období, připojil pouze nedatovaný výpis, kde je ze strany žalovaného současně tvrzen příjem ze zaměstnání a zároveň tvrzeno, že žalovaný se zaměstnává sám.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny 45.000 Kč, soud pak nemá za důvodný nárok na zaplacení částky 22.309,23 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 67.309,23 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně.

6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti nedoložil ničeho, soud tak nemá za řádně hodnocené výdaje žalovaného či eventuální předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 45.000 Kč a nevrátil ani z části, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek.

13. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)

14. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Úspěch žalobce činil 45.000 Kč, což je 62,98 % uplatněného nároku, neúspěšný v částce 22.309,23 Kč s přísl. 4.135,36 Kč (kapit. ke dni vyhlášení rozsudku), celkem v částce 26.444,46 Kč, což je 37,01 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 25,97 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 3.820 Kč (§ 7 bod 5 a. t.), 3x režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), zaplacený soudní poplatek 3.366 Kč, celkem 16.176 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 4.201 Kč, což je 25,97 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.