4 C 329/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: právnická osoba advokátem právní zástupce proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 18.594,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 8.094,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.094 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.798,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.531,98 Kč, úrokem 8,25 % ročně z částky 11.094,69 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, částku 7.500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7.500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 %.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 25. 8. 2023, ve znění podání z 27. 10. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.594,69 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , jako původní věřitel, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 155.000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s dlužnou jistinou zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 17.215 Kč, poplatek tvořený dílčími položkami jednotlivě vypsanými ve smlouvě. Celkovou částku 32.215 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách, poslední splátka byla stanovena na 7. 5. 2021. Smluvní sazba byla sjednána ve výši 56 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dluh nebyl splněn ke dni splatnosti poslední splátky, tj. k 7. 5. 2021 Žalovaný celkem uhradil částku 12.000 Kč, částka 2.322 Kč činila výši odpisu pohledávky, která byla na sankčních poplatcích a části souhrnného poplatku odpuštěna. Na poplatek tak byla započtena částka ve výši 10.416,69 Kč a na jistinu pohledávky částka 3.905,31 Kč. Žalovaný se od 8. 5. 2021 dostal do prodlení s částkou 17.893 Kč, kterou představuje součet zůstatku jistiny ve výši 11.094,69 Kč a zůstatek souhrnného poplatku ve výši 6.798,31 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na sjednané sankční poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, žalobci, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 31.380,64 Kč, sestávala z nesplacené jistiny 11.094,69 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 6.798,31 Kč, tj. do 7. 5. 2021, nesplacených poplatků za vymáhání ve výši 4.000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 9.487,64 Kč, tj. z jistiny 11.094,69 Kč v sazbě 0,1 % denně za období 8. 5. 2021 do 14. 3. 2023 a dále do podání žalobního návrhu, zákonný úrok z prodlení od 8. 5. 2021 do zaplacení z jistiny 11.094,69 Kč, smluvní úrok 56 % ročně z nesplacené jistiny 11.094,69 Kč, kapitalizovaný pro 90 dnů, tj. od 8. 5. 2021 do 6. 8. 2021 ve výši 1.531,98 Kč a smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně od 7. 8. 2021 do zaplacení. Žalobce rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 265 Kč. Od postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalobce poslal žalovanému předžalobní výzvu dne 29. 5. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, a ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 14.893 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 7.500 Kč, a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 7.393 Kč, a to v měsíčních splátkách o počtu 18 splátek ve výši 2.322 Kč. Celková dlužná částka činí 32.215 Kč, úroková sazba činí 56,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 167,32 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení z 20. 12. 2022 má soud za prokázáno, že původní věřitel žalovaného informoval o postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne 29. 5. 2023 má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podání návrhu a informován o postoupení pohledávek.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka. V kartě žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden doložený příjem žalovaného ve výši 27.264 Kč, jsou však tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 9.000 Kč, které však již nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze jeden příjem ve výši 27.264 Kč. Žalovaný má trvalé bydliště na ohlašovně , právnická osoba, , žalovaný uvádí bydlení u rodičů, současně uvádí dva zdroje příjmů bez dalšího upřesnění, uvádí jednu vyživovanou osobu. Coby jediný zdroj příjmu uvádí pracovní smlouvu, kdy pracuje coby prodavač v Baumaxu, pracovní smlouva na dobu určitou do 31. 3. 2020. Účel úvěru uvádí vybavení domácnosti. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 5.000 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, kdy lze mít za obecně známou skutečnost, že již jen náklady na bydlení včetně inkasa překračují tuto částku, shodně i náklady na osobní výdaje a výživu. Žalovaný současně uvedl, že nemá žádné externí splátky, přičemž z interní činnosti soudu bylo prokázáno toto tvrzení jako nepravdivé, za žalovaným je evidováno větší množství exekučních řízení, vč. nebankovních společností, tedy splátky měl, včetně dluhů po splatnosti, povinností poskytovatele úvěru je před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka. Soud tudíž nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalovaného v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, bylo tvrzeno pouze doložení výplatních pásek, vzhledem k výše uvedenému nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaný uspokojoval své potřeby, jaké již hradil splátky, jakou výši činily výdaje na bydlení a výživu, kolik bylo členů domácnosti a jakým způsobem, v jaké výši a od koho nabýval žalovaný, ev. další členové jeho domácnosti své tvrzené příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem (resp. původním věřitelem) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalovaného ohledně jeho příjmu, ale nebyly hodnověrně tvrzeny ani doloženy příjmy žalovaného a členů jeho domácnosti. Nebyly řádně hodnoceny výdaje žalovaného ani jeho rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 15.000 Kč skutečně obdržel, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru částku, jež obdržel, umenšenou o částku, jež byla ze strany žalovaného vrácena ve výši 12.000 Kč, tedy částku ve výši 3.000 Kč, proto soud žalobě vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.