4 C 342/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 advokátem právní zástupce Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 19.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 9.600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.723,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3.414,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, s úrokem 23,28 % ročně z částky 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28. 7. 2023 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 19.100 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, . Před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel schopnost žalované splácet úvěr. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy, které měla žalovaná vrátit spolu s následujícím poplatky: úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 2.400 Kč, odměna za administrativní činnost v částce 2.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč; to vše v 60 týdenních splátkách po 360 Kč od 20. 11. 2020, poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu do 7. 1. 2022 uhradila pouze částku 2.500 Kč, jež byla započítána ve výši 1.940 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a v částce 560 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, poslední platba byla uhrazena 11. 2. 2021. Nejpozději od 8. 1. 2022 je tedy žalovaná v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, současně žalobce žádá od tohoto dne úročení neuhrazené jistiny ve výši 12.000 Kč úrokem smluvním ve výši 23,28 % ročně dle obchodních podmínek. Původní věřitel následně postoupil pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek dne , datum, na žalobce, postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem z 23. 3. 2023. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 24.700 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 460 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 4.240 Kč a navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce neuplatňuje. Požaduje celkovou dlužnou částku 19.100 Kč sestávající z jistiny 12.000 Kč a úhrady za služby 7.100 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3.414,40 Kč (úrok ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 8. 1. 2022 do 23. 3. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.723,33 Kč (ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 12.000 Kč od 8. 1. 2022 do 23. 3. 2023), úrok z prodlení ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.

2. Na výzvu soudu žalobce podáním z 21. 8. 2023 uvedl, že prověřením splátek bylo zjištěno, že žalovaná se dostala do prodlení dne 10. 3. 2021. S odkazem na novelu spotřebitelského zákona pak žalobce vzal částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od 8. 1. 2022 do 23. 3. 2023 ve výši 1.079,57 Kč a úroků ve výši 9,28 % ročně z částky 12.000 Kč od 24. 3. 2023, nadále požaduje úhradu celkové dlužné částky ve výši 19.100 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 7.100 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.334,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.723,33 Kč, úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , bylo řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.079,57 Kč a úroku ve výši 9,28 % ročně z částky 12.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení zastaveno.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

4. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, dne , datum, , na základě které původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr v hotovosti ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 9.600 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 2.400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil svoje pohledávky za žalovanou na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 19. 4. 2023, ze strany žalobce byla žalované zaslána předžalobní výzva dne 10. 7. 2023.

5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu i přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti jsou významné nesrovnalosti. Dle karty zákazníka z 12. 11. 2020 činí příjem žalované 10.000 Kč měsíčně, kdy coby zaměstnavatel je uvedena ČSSZ, s pracovní pozicí mateřská dovolená, uvedla, že žije v domácnosti s partnerem v nájemním bydlení, uvedla další příjmy ve výši 31.970 Kč, kdy tyto nejsou jakkoliv specifikovány, odkud pochází, soud je tak nemá za jakkoliv ověřené. Má jednu vyživovací povinnost, výdaje na bydlení jsou uvedeny ve zjevně podhodnocené výši 1.800 Kč, osobní výdaje ve výši 9.500 Kč, uvedla splátku externího úvěru ve výši 1.300 Kč měsíčně. Celkem příjmy měly činit částku ve výši 41.970 Kč a výdaje 12.600 Kč, použitelný příjem měl být 29.370 Kč, při takto vysokém příjmu mít pochybnosti o důvodnosti půjčky u nebankovní instituce, kdy výdaje mohly být obratem saturovány z příjmů, jež by trojnásobně překračovaly jistinu úvěru. Příjmy partnera pak nejsou uvedeny v příjmech domácnosti vůbec, není doložena nájemní smlouva, jsou tvrzeny bankovní výpisy a doklad o přiznání rodičovského příspěvku a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, jež však nejsou doloženy. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla doloženě a podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vzhledem k předchozím dluhům bylo nezbytné, aby věřitel podrobně zkoumal příjmovou a výdajovou situaci dlužníka, což zjevně neučinil.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně její příjmu, nebyly přiloženy žádné smlouvy, ve vztahu k dalšímu příjmu není zjevné z čeho pochází, ani nebylo tvrzeno doložení v kartě žádosti, nebyly řádně hodnoceny příjmy a výdaje žalované, ani přezkoumány předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, vzhledem k předchozím dluhům, jedinému konkrétněji uvedenému příjmu žalované pocházející z rodičovského příspěvku bylo nezbytné učinit řádné zhodnocení jejích příjmů a výdajů a objektivní možnosti splácet. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem, § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 12.000 Kč skutečně obdržela, uhradila částku ve výši 2.500 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou nesplacenou jistinu, celkem ve výši 9.500 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

14. Z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

15. V souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byla větší mírou úspěšná žalovaná, které však nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto soudním řízením. Proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.