4 C 360/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 544.418,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 478.024,69 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 102.666,88 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 20.216,49 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem 12 % ročně z částky 16.916,49 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 524.201,72 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem 8,9 % ročně z částky 524.201,72 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 39.974,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 2025 ve znění doplnění z 24. 10. 2025 a 13. 1. 2026, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 544.418,21 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“ či „původní věřitel“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru , název služby, k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 50.000 Kč, ve smlouvě a dispozicích ke smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jednou v průběhu každých 18 dnů čerpání a bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný závazek porušil tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka úvěr zrušila, debetní zůstatek ve výši 25.374,69 Kč převedla 29. 4. 2024 na úvěrový účet , č. účtu, , žalovanému umožnila splácení ve splátkách. Dlužná částka nebyla splácena řádně a včas, banka úvěr zesplatnila k 10. 2. 2025, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 20.484,27 Kč. Dlužná jistina byla dále úročena úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 12 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k 21. 5. 2026, postoupení bylo žalovanému oznámeno 6. 6. 2025. Dlužná částka byla vyčíslena na 20.906,83 Kč. Žalobce požaduje dlužnou jistinu 16.916,49 Kč, poplatky a poplatky ve výši 3.300 Kč za 4x zaslání upomínky (1x 600 Kč, 3x 800 Kč) a poplatek za překročení limitu , název služby, 300 Kč, kapitalizované úroky z prodlení za období od 1. 9. 2024 do 12. 5. 2024 ve výši 690,34 Kč, úroky z úvěru 12 % ročně z jistiny 16.916,49 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení 12 % ročně z dlužné částky 20.216,49 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaný na úvěr celkem uhradil 9.085,17 Kč.

2. Dále byla mezi týmž právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , název služby, , na základě které banka poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 550.000 Kč, vyplacený jednorázově převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit úrok v sazbě 8,9 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby dle smlouvy a sazebníku banky, sjednal si pojištění splácet úvěr. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, banka úvěr zesplatnila k 16. 12. 2024, dlužná částka činila 535.277,62 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností k , datum, , postoupení bylo žalovanému oznámeno 6. 6. 2025. Dlužná jistina činila 520.721,72 Kč, poplatky 3.480 Kč (4x za pojištění schopnosti splácet po 495 Kč, 2x zaslání upomínky po 600 Kč, 300 Kč za zesplatnění úvěru), kapitalizovaný úrok z úvěru 10.765,04 Kč (za období 13. 8. 2024 – 16. 12. 2024 z dlužné jistiny 520.721,72 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení 24.817,98 Kč (za období 31. 8. 2024 – 12. 5. 2024 z jistiny po splatnosti), žalobce dále požaduje úrok ve výši 8,9 % ročně z dlužné jistiny 520.721,72 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné částky 524,201,72 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu 25. 8. 2025. žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr celkem uhradil částku ve výši 88.264,83 Kč.

3. Žalovaný se z jednání soudu dne 25. 3. 2026 omluvil, je ve Vídni, s dluhem souhlasil, je ochoten jej splácet ve splátkách, neboť začal v nové práci a bude si vyřizovat insolvenci.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách z , datum, , vč. dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřených mezi klientem a bankou dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem , právnická osoba, ., vzal soud za prokázané uzavření smlouvy, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve formě povoleného limitu k běžnému účtu ve výši 50.000 Kč, kdy minimální měsíční kreditní příjem je 50 % povoleného limitu, úroková sazba činí 21,99 % ročně, v případě změny platí její oznámená výše RPSN 25,20 %, Úroková sazba ze splatného flexikreditu činí 24 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činí 29 % ročně, měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku činí 29 Kč, poplatky dle smluvní výše, úroky z prodlení v zákonné výši. Z oznámení o zesplatnění má soud za zjištěné, že úvěr č. , č. účtu, byl zesplatnění k 10. 2. 2025, dlužná částka činí 20.484,27 Kč. Z platební historie ke kontokorentnímu i úvěrovému účtu má soud za prokázané splácení obou úvěrů. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 550.000 Kč, s prvním dnem čerpání 23. 6. 2023, měsíční splátkou 6.937,44 Kč, o počtu 120, pojištěním 763 Kč měsíčně, úrokovou sazbou 8,9 % ročně, RPSN 9,35 %, celková částka k úhradě 830.883,58 Kč. Z prohlášení úvěru za splatný z 18. 12. 2024 se podává, že bylo žalobcem žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru č. , č. účtu, k 16. 12. 2024, dlužná částka činila 535.277,62 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, mezi původním věřitelem a žalobcem, vč. seznamu pohledávek. Dle oznámení o postoupení pohledávek z 27. 5. 2025 byl žalovaný s postoupením seznámen. Z předžalobní výzvy z 25. 8. 2025, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 632.130,35 Kč.

5. Z žádosti o povolení debetního zůstatku flexikredit se podává, že žalovaný bydlí ve vlastním s družkou, středoškolského vzdělání, udává dvě adresy, trvalou a korespondenční, je zaměstnán na dobu neurčitou od 9. 1. 2023 v , stát, jako dělník s průměrným příjmem 33.750 Kč, měsíční příjem domácnosti činí 50.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, měsíční náklady na bydlení 3.000 Kč, neuvádí jiné měsíční splátky. Dle žádosti o úvěr z , datum, žalovaný deklaroval měsíční příjem 43.343 Kč, zjištěn byl ve výši 43.325 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti činí 70.000 Kč, bydlí ve vlastním, má jednu vyživovanou osobu, dosavadní interní splátky činí 1.000 Kč, externí 840 Kč, požadovaná výše úvěru činí 550.000 Kč. Dle náhledu do BRKI/NRKI má žalobce úvěr u žalovaného ve výši 50.000 Kč se splátkou 1.000 Kč a úvěr externí ve výši 28.000 Kč se splátkou 840 Kč. Dle potvrzení o výši příjmu žalovaného u zaměstnavatele AHB Backwaren GmbH v Korneuburgu má žalovaný průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce 1.830,73 EURO.

6. V žalobě a jejím doplnění bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud však nemá za to, že v rámci přípravy jednání by byly předloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně. Žalovaný předložil karty hodnocení, ve které jsou chyby, kdy jsou zde uvedeny příjmy domácnosti v částkách převyšujících příjem žalovaného, byť je uveden pouze jeden zdroj příjmu. Žalovaný má vyživovací povinnost, která není jakkoliv zohledněna, náklady na bydlení jsou ve zjevně podhodnocené částce, žalovaný je zaměstnán v , město, , nejsou žádným způsobem uvedeny náklady na dopravu do zaměstnání, dle výpisu z BRKI/NRKI splácel žalovaný jiné interní i externí dluhy, které však nijak nejsou zhodnoceny, žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním za současného uvedení dvou korespondenčních adres. Soud proto nemá za to, že by mu byly doloženy důkazy, které by prokázaly, že žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, žalovaný vyjma potvrzení zaměstnavatele pro účely schvalovacího procesu neposkytl původnímu věřiteli žádné údaje o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, ze kterých by bylo osvědčeno, že žalovaný je schopen předmětný spotřebitelský úvěr splatit.

7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měly být mezi žalobcem a žalovaným uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, a to nejprve o úvěru kontokorentním, posléze o úvěru bezúčelovém. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce již v případě dříve uzavřené úvěrové smlouvy řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti přistoupil pouze ve formě matematických modelů, doložil sice potvrzení o výši příjmu, nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalovaného a předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ani nebylo odůvodněno, jakým způsobem bylo zohledněno dřívější zadlužení žalovaného zjevné z rejstříku BRKI/NRKI. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, obě uzavřené smlouvy jsou proto neplatné pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částky v obou případech skutečně obdržel. V rámci čerpání kontokorentního úvěru byl žalovaný povinen udržovat 50 % poskytnutého povoleného limitu 25.000 Kč, vzhledem k nedodržení původní věřitel zrušil povolený debet a na zvláštní účet převedl částku ve výši 25.374,69 Kč, zaplatil pouze 9.085,17 Kč, bezdůvodné obohacení tak činí 16.289,52 Kč. Dle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka žalovaný čerpal částku ve výši 550.000 Kč, uhradil pouze 88.264,83 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného z této neplatně uzavřené smlouvy činí 461.735,17 Kč. Celková částka, která je žalovaný povinen uhradit ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, činí 478.024,69 Kč, proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES (výrok II.)

15. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 25. 3. 2026) z tarifní hodnoty 544.418,21 Kč dle § 8 odst. 1 ve spoj. s § 7 bod 6 a. t. po 10.500 Kč, tj. 42.000 Kč, 4x režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. 1.800 Kč, DPH ve výši zákonné sazby 21 %, tj. 9.198 Kč a zaplacený soudní poplatek 21.777 Kč, celkem 74.775 Kč. Ve vztahu k písemným podáním z 22. 10. 2025 a 9. 1. 2026 soud náklady řízení nepřiznal, neboť v podáních uvedená skutková tvrzení již měla být součástí skutkových tvrzení v rámci žalobního návrhu. Vzhledem k tomu, že soud v části žalobní návrh žalobce zamítl, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v poměrné výši, v jaké měl ve věci úspěch. Soud vycházel z hodnoty předmětu řízení stanoveného jako součet jistiny a úroků do zesplatnění a příslušenství kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku dne 1. 4. 2026. Předmět řízení činil celkem 702.007,23 Kč, dle nároku z kontokorentního úvěru žalobce požadoval na jistině 20.906,83 Kč a na příslušenství 2.073,71 Kč a 2.308,05 Kč, celkem 25.288,59 Kč, na nároku z úvěru na jistině 559.784,74 Kč a příslušenství 57.130,80 Kč, a 59.803,10 Kč, celkem 676,718,64 Kč, poměrný úspěch žalobce činil 53,46 %, při úspěchu žalobce 478.024,69 Kč, a částce neúspěchu 102.666,88 Kč s příslušenstvím, tedy rozdílu 375.357,81 Kč, žalobci náleží 53,46 %. Při nákladech řízení ve výši 74.775 Kč činí náhrada částku ve výši 39.974,72 Kč., kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).