4 C 49/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17.090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.690 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 10.400 Kč spolu -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 279,32 Kč -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 684,17 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, -) s úrokem 20,82 % ročně z částky 7.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,39 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 806,55 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.312,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, -) s úrokem 22,68 % ročně z částky 5.312,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 22. 7. 2022 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 17.090 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, a to dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s následujícím poplatky: úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1.200 Kč, odměna za administrativní činnost v částce 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč; to vše v 60týdenních splátkách po 180 Kč, poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2021. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s následujícím poplatky: úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1.400 Kč, odměna za administrativní činnost v částce 1.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč; to vše v 60týdenních splátkách po 210 Kč, poslední splátka byla stanovena na 22. 7. 2021. Žalovaná splátkový kalendář ani v jednom případě nedodržela, za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení žalobci uhradila v rámci smlouvy o půjčce [číslo] pouze částku 3.970 Kč, z toho na jistinu 687,78 Kč, na úrok 1.200 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1.200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 882,22 Kč, poslední platba byla uhrazena ze strany žalované dne 21. 8. 2020, přičemž datum poslední splátky byl stanoven na 11. 5. 2021. Nejpozději od 12. 5. 2021 je tedy v rámci tohoto dluhu žalovaná v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, současně žalobce žádá od tohoto dne úročení neuhrazené jistiny ve výši 5.312,22 Kč úrokem smluvním ve výši 22,68 % ročně dle obchodních podmínek. V rámci smlouvy o půjčce [číslo] žalovaná žalobci až do postoupení uhradila pouze částku 2.340 Kč, z toho na jistinu 0 Kč, na úrok 1.400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 396,63 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 543,37 Kč, poslední platba byla uhrazena ze strany žalované dne 21. 8. 2020, přičemž datum poslední splátky byl stanoven na 22. 7. 2021. Nejpozději od 23. 7. 2021 je tedy v rámci tohoto dluhu žalovaná v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, současně žalobce žádá od tohoto dne úročení neuhrazené jistiny ve výši 7.000 Kč úrokem smluvním ve výši 20,82 % ročně dle obchodních podmínek. [právnická osoba] následně postoupila obě své pohledávky za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] na žalobce, postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem z 7. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky ze smlouvy [číslo] částku 7.230 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 5.312,22 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5.1517,78 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 806,55 Kč, (úrok ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.312,22 Kč od 12. 5. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 293,39 Kč (ve výši 8,255 % ročně z dlužné jistiny 5.312,22 Kč od 12. 5. 2021 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.312,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.312,22 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy [číslo] pak ke dni postoupení činila částku 10.660 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost [číslo] a dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.256,63 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 684,17 Kč, (úrok ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč od 23. 7. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 279,32 Kč (ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 7.000 Kč od 23. 7. 2021 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne 19. 4. 2022. Na výzvu soudu podáním z 10. 3. 2023 žalobce doplnil návrh o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ze strany žalobce.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů 3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle smlouvy ze dne [datum] [číslo] se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 4.800 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1.200 Kč, administrativního poplatku ve výši 1.200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] [číslo] se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 5.600 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1.400 Kč, administrativního poplatku ve výši 1.400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč, v pravidelných 60týdenních splátkách po 210 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částek v hotovosti v den uzavření každé ze smluv. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že právní nástupce původního věřitele postoupil svoje pohledávky za žalovaným ze smluv o půjčce na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum], ze strany žalobce byla žalované zaslána předžalobní výzva dne 14. 4. 2022.

4. V žalobě bylo tvrzeno, a rovněž opakovaně vyjádřením žalobce z 10. 3. 2023, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu i přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech BRKI/NRKI a SOLUS ani v evidenci exekucí. Z interní činnosti soudu je podepsanému soudu známo, že s žalovanou bylo již v roce 2019 vedeno větší množství exekučních řízení vzhledem k nespláceným dlužným částkám, jeví se pak účelovým nedoložení výpisů z registrů s negativním příznakem. V kartách žádosti jsou významné nesrovnalosti, je v nich škrtáno či se výdaje podstatně liší, chybí. Dle karty zákazníka ze 17. 3. 2020 se podává příjem žalované pouze ve formě státní podpory ve výši 8.000 Kč s tím, že výdaje činí 6.000 Kč, do karty je vpisováno, tvrzen příjem bez bližšího určení v podobě brigády v [jméno]. Použitelný příjem tvrzeně, nedoloženě činí 2.000 Kč, při splátce 720 Kč měsíčně, současně uvedla vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti a soužití s jiným rodinným příslušníkem, jeho příjmy či výdaje však nejsou jakkoliv zohledněny. Není doloženo inkaso, výplatnice z brigády. Z karty zákazníka z 27. 5. 2020 se podává uvedena vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti a soužití s jiným rodinným příslušníkem, coby příjmy je uvedena dávka státní podpory ve výši 8.300 Kč, další příjmy z brigády v [jméno] ve výši 8.217 Kč, Výdaje na bydlení jsou utvrzeně 2.500 Kč, osobní výdaje 7.000 Kč, žalovaná přiznává splátky úvěrů ve výši 810 Kč, použitelný příjem ve výši 6.207 Kč. Je doložena pracovní smlouva, nejsou doloženy výplatní pásky, nájemní smlouva, inkaso ani splátky úvěru, tvrzeně příjmy chodí na účet přítele žalované. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vzhledem k předchozím dluhům bylo nezbytné, aby věřitel podrobně zkoumal příjmovou a výdajovou situaci dlužníka, což zjevně neučinil. Příjmy žalované jsou pod hranicí minimální mzdy, žalovaná v obou případech zamlčela zcela další dluhy, povinnost prověřit však leží na věřiteli.

5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měly být mezi žalobcem a žalovanou uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr, a to u obou smluv. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze neúplně vyplněné karty zákazníka s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, nebyly přiloženy žádné či výplatnice, ani nebylo tvrzeno jejich doložení v kartě žádosti, nebyly řádně hodnoceny příjmy a výdaje žalované, kdy v těchto bylo opakovaně škrtáno, stejně jako nebyly zohledněny předchozí dluhy žalované, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS. Při existenci předchozích dluhů a příjmech žalované při či pod hranicí minimální mzdy bylo nezbytné učinit řádné zhodnocení jejích příjmů a výdajů a objektivní možnosti splácet. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla opakovaně řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné pro rozpor se zákonem, § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 6.000 Kč a 7.000 Kč, celkem 13.000 Kč skutečně obdržela, uhradila částky ve výši 3.970 Kč a 2.340 Kč, celkem 6.310 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřených smluv, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou nesplacenou jistinu, celkem ve výši 6.690 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o.z.). Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

13. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Poměrný úspěch žalované zjevně převyšuje úspěch žalobce. S ohledem na výsledek sporu pak soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení, kdy ve větší míře byla úspěšná žalovaná, té však prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto jí nebyly přiznány.