4 C 55/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 29.601,12 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.425,49 Kč spolu</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.274,87 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 13.425,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,</b> <b>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se návrh, aby žalovaná nahradila žalobci částku 16.175,63 Kč, kapitalizovaný úrok 605,62 Kč a úrok 20,82 % ročně z částky 13.425,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou soudu dne 1. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 29.601,12 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, kdy žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17.731 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.088 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,82 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 420 Kč, poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2021. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 5. 2020. Ke dni 28. 10. 2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, výše dlužné jistiny činila částku 13.425,49 Kč a dlužný poplatek částku 16.175,63 Kč, od 12. 11. 2021 se úročí neuhrazená jistina ve výši 13.425,49 Kč dále úrokem ve výši 20,82 % ročně. Od uzavření smlouvy od postoupení žalovaná uhradila celkem částku 1.900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba] žalobci, postoupení bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 40.217,94 Kč, kdy součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce neuplatňuje. Žalobce požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 29.601,12 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13.425,49 Kč a dlužného poplatku ve výši 16.175,63 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 605,62 Kč (úrok ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.425,49 Kč od 12. 11. 2021 do 28. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.274,87 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.425,49 Kč od 29. 5. 2020 do 28. 1. 2022), úrok ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.425,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13.425,49 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce poslal žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit mu tuto částku spolu s poplatkem v částce 17.731 Kč s tím, že tento poplatek je tvořen úrokem ve výši 12.088 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru [číslo] kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4.143 Kč s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1.713 Kč a částka za flexibilní splácení činí 2.430 Kč, a to v týdenních splátkách o počtu 78 splátek ve výši 420 Kč. Celková dlužná částka činí 32.731 Kč, úroková sazba činí 88 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 167,71 %. Úvěr byl poskytnut v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobce. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházejícím žalobě ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podání návrhu a informována o postoupení pohledávek.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech, v kartě žádosti o úvěr je uveden čistý doložený příjem žalované invalidní důchod ve výši 7.500 Kč, tedy žádný příjem ze zaměstnání, jsou tvrzeny další příjmy domácnosti ve výši 23.620 Kč, které však již nejsou jakkoliv doloženy, lze tedy mít za osvědčený pouze příjem ve výši 7.500 Kč, tedy hluboko pod hranicí minimální mzdy. Žalovaná má trvalé bydliště na ohlašovně městského úřadu, žalovaná uvádí bydlení u rodičů, kdy současně neuvádí další osoby ve společné domácnosti, jiné zdroje příjmu, současně uvádí další dvě kontaktní adresy. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 1.000 Kč, kdy tyto jsou zjevně podhodnocené, současně uvedla, že nemá žádné externí splátky, kdy z interní činnosti soudu bylo prokázáno jako nepravdivé, je však povinností poskytovatele úvěru před jeho poskytnutí toto řádně prověřit a nespoléhat pouze na tvrzení potenciálního dlužníka. Soud tak nemá za to, že byla podrobně zkoumána výdajová a příjmová situace potenciálního dlužníka a vyhodnocení jeho bonity, kdy nebyl objektivně doložen jeho použitelný příjem ani výdaje, k žalobě nebylo doloženo (ani v kartě tvrzeno) vyhledání žalované v registrech BRKI/NRKI, SOLUS či centrální evidenci exekucí, z interní činnosti soudu je tomuto známo, že tato u rodičů nebydlí, kdy matka zemřela, otec se na výživě nepodílí vůbec, žalovaná bydlí v nájmu, současně žalovaná v době uzavření smlouvy již čerpala nejméně jeden další úvěr, bylo tvrzeno pouze doložení důchodu (tvrzeně invalidního, dle interní činnosti soudu sirotčího) a výpisů z účtu, kdy tyto nebyly doloženy, nelze tedy objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalovaná uspokojovala své potřeby, jaké již hradila splátky, jakou výši činilo nájemné či inkaso a jakým způsobem nabývala své tvrzené příjmy.

5. Za těchto okolností nemá soud za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, kdy bylo tvrzeno doložení výpisů z účtu potvrzující příjem v podobě důchodu, byly tvrzeny, ale nebyly jakkoliv doloženy další tvrzené příjmy žalované. Nebyly však řádně hodnoceny výdaje žalované ani její rodinná a celková příjmová i životní situace, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI/NRKI a SOLUS, zejména pokud příjmy žalované byly dlouhodobě hluboko pod hranicí minimální mzdy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin a výpovědi žalované však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 15.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu v částce 13.425,49 Kč, proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, soud přiznal žalobci úrok z prodlení, částečně kapitalizovaném ve výši 2.274,87 Kč, ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalované tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, které v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.