4 C 64/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20.566 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 20.566 Kč spolu- se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 139,86 Kč za období od 24. 10. 2023 do 13. 11. 2023,- s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.115 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení,- s úrokem ve výši 64,6 % ročně z částky 12.712,87 Kč v kapitalizované výši 1.174,76 Kč za období od 24. 10. 2023 do 16. 12. 2023,- s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12.712,87 Kč od 17. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2023 dosáhne částky 53.971 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 7. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20.566 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč. Částka byla poskytnuta převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 64,6 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek po 1.068 Kč, s první splátkou k 17. 9. 2021. Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřoval doklady a informacemi od žalovaného, ověřením úvěrové historie v databázích SOLUS. Žalovaný neplatil úvěr řádně a včas, ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil celkem částku 24.564 Kč. Před zesplatněním vzniklo v důsledku prodlení žalovaného žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč, kdy dle smlouvy vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 249 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, žalovaný se ocitla v prodlení 2x u splátky č. 24, 25. Současně žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, kdy žalobci vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlené o délce 15 dnů, žalobci vzniklo právo na náhradu 3x. Žalovaný nehradil řádně a včas, dle bodu 6.3 dochází k zesplatnění celého úvěru při prodlení s úhradou o délce 65 dní, žalobce zesplatnil úvěr k 22. 10. 2023, ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina a úroky stávají součástí nové jistiny úvěru, jež činila výši 14.724,58 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 2.100 Kč dne 13. 11. 2023. Ke dni podání žaloby dluží novou jistinu úvěru ve výši 12.850,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náhradu nákladů s prodlení ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny 14.724,58 Kč za každý den prodlení počínaje 24. 10. 2023 do 13. 11. 2023 ve výši 309,12 Kč a z částky 12.850,58 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, kdy žalobce požaduje smluvní pokutu jen do data vyhotovení žaloby, tj. ve výši 6.451,42 Kč., úrok za poskytnutí úvěru z částky zbývající původní jistiny ve výši 12.712,87 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 64,6 % ročně. Výše úroku je limitována na 120 % částky, tedy 53.971 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění všech dodatků, oznámení o schválení úvěru, informací a přihlášky do pojištění, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře a prohlášení klientů bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 16.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 64,6 % ročně, RPSN 87,61 %, v délce 48 měsíců, celkovou výší k úhradě 44.976 Kč, výší měsíční splátky 1.068 Kč, měsíční úhrada za pojištění činí 131 Kč. Pro případ prodlení o délce 15 dnů bylo ujednáno právo na náhradu nákladů upomínky ve výši 200 Kč za každou odeslanou upomínku, smluvní pokutu 499 Kč, v případě prodlení o délce 30 dnů, úrok z prodlení v zákonné výši, při zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Dle upomínek z 18. 10. 2023 a 18. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Z předžalobní výzvy z 5. 4. 2024 má soud za prokázané řádné upomenutí žalovaného k úhradě dluhu. Z karty klienta se podává, že tento uhradil celkem částku ve výši 26.664 Kč. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS z 30. 7. 2021 nebyl žalovaný v registru nalezen. Dle výpisů Unicredit Bank majitele žalovaného byla od plátce , právnická osoba, , k 15. 6. 2021 zaúčtována částka 18.131 Kč, k 9. 7. 2021 částka 20.491 Kč, k 21. 5. 2021 částka nemocenské 2.442 Kč od ČSSZ. Z dokladu o vyplacení se podává, že částka ve výši 16.000 Kč byla dne 30. 7. 2021 převedena žalobcem na účet žalovaného č. 01204551001/2700. Z oznámení o zesplatnění z 22. 10. 2023se podává, že úvěr byl zesplatněn v souladu se smlouvou a žalovanému toto bylo oznámeno.

5. V žalobě bylo tvrzeno, že žalobce prověřoval řádně schopnost žalované splácet, soudu však nebyly doloženy důkazy, ze kterých by vyplývalo prokázání hodnověrného řádného zkoumání a vyhodnocení úvěru schopnosti žalovaného, výše úvěru 16.000 Kč téměř dosahuje výše měsíčního příjmu žalovaného, v takovém případě je nezbytné řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku potenciálního dlužníka. Dle registru SOLUS se dlužník nevyskytuje, nebylo však doloženo zkoumání v evidenci exekucí, ani v registru BRKI/NRKI. Jsou doloženy pouze výpisy z účtu, dokládající dva příjmy ze zaměstnání a jedno čerpání nemocenské tedy příjem v průměrné měsíční výši 18.051 Kč, nebyly doloženy výplatnice, není tak zřejmé, zda nejsou prováděny srážky, v kartě hodnocení klienta je uvedeno, že finanční potřeba žalovaného je 150 000 Kč, byla schválena výše úvěru pouze 16 000 Kč. Žalovaný uvádí, že je vyučený, bydlí u rodičů, je svobodný. Výdaje žalovaného na bydlení jsou ve výši 2.603 Kč, kdy není zřejmé, kdy žalovaný bydlí, když trvalý pobyt má v , adresa, , zaměstnavatel je v , adresa, , doručovací adresa, na kterou byla odeslána předžalobní výzva, byla uvedena v , adresa, , částka za bydlení se tak jeví neprůkazná a současně podhodnocená, v případě bydlení s rodiči pak nejsou hodnoceny další osoby v domácnosti. Výdaje žalovaného jsou uvedeny pouze v normativní výši. Soud má za to, že v daném případě bylo nezbytné podrobně zkoumat příjmovou a výdajovou situaci potenciálního dlužníka, řádně vyhodnotit lustraci v registrech, hodnověrně objasnit výdajovou situaci, kdy ze strany žalobce toto nebylo žádným způsobem prokazatelně zkoumáno či doloženo.

6. Ze splátek půjčky se podává, že ze strany žalovaného bylo uhrazena celkem částka 26.664 Kč.

7. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložil vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ani ověření v registrech NRKI/BRKI, pouze doložil výpis z registru SOLUS, při jednání dne 19. 5. 2025 potvrdil, že zkoumal pouze výdělkové poměry žadatele. Nedoložil pracovní smlouvu ani výplatnice, pouze výpisy z účtu, prokazující, že žalovanému byly na účet připsány částky od společnosti , právnická osoba, , tedy tvrzeného zaměstnavatele, a nemocenská od ČSSZ. Ve vztahu k výdajům, pak tyto nebyly ze strany žalovaného žádným způsobem hodnověrně tvrzeny ani doloženy, kdy uvedl, že žije u rodičů, kde má trvalý pobyt hlášen v , adresa, , doručovací adresu , adresa, , tvrzený zaměstnavatel , právnická osoba, má sídlo v , adresa, , tvrzeně činí náklady na bydlení 2.603 Kč, není zřejmé, s kým se na nich podílí, když tyto se jeví zjevně podhodnocené, inkaso či jiné výdaje na bydlení nebyly doloženy vůbec, další náklady žalovaného nejsou rovněž tvrzeny vůbec, soud tak nemá za řádné přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle karty klienta a výpisu z účtu bylo prokázáno, že částka ve výši 16.000 Kč byla žalobcem žalovanému skutečně poskytnuta, dle přehledu splátek žalovaný platbami na účet zaplatil celkem 26.664 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru i zákonný úrok z prodlení, proto soud podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci zcela úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.