4 C 70/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 11.990 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.850 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, dále částku 729 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci</b> <b>-) částku ve výši 8.140 Kč,</b> <b>-) kapitalizované úroky 4.477,78 Kč,</b> <b>-) kapitalizované zákonné úroky v částce 776,20 Kč,</b> <b>-) úroky 23,72 % ročně z částky 9.233,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě náklady řízení v částce, která bude uvedena v samostatném usnesení po přiznání odměny a hotových výdajů ustanovenému zástupci žalované.</b> 1. Žalobou ze dne 1. 2. 2022 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 11.990 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce coby původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum]. Na základě této úvěrové smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč, které měla žalovaná vrátit spolu s následujícím poplatky: úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1.540 Kč, tj. ve výši 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost v částce 2.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč; to vše v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2017. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení žalobci uhradila pouze částku 7.150 Kč, z toho na jistinu 1.766,37 Kč, na úrok 1.540 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2.200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.643,63 Kč, poslední platba byla učiněna 13. 2. 2017. Nejpozději od 24. 11. 2017 je žalovaná v prodlení, od tohoto dne uplatňuje žalobce úrok z prodlení v zákonné výši, navíc žádá úročení neuhrazené jistiny úrokem smluvním ve výši 23,72 % ročně dle obchodních podmínek. [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] na žalobce, postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem z [datum]. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 11.990 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9.233,63 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2.756,37 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4.477,78 Kč, (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.233,63 Kč od 24. 11. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.505,20 Kč (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 9.233,63 Kč od 1. 12. 2017 do 29. 11. 2019), úrok z prodlení ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.233,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.233,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Na výzvu soudu žalobce doplnil skutková tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované dne 22. 6. 2022 tak, že uvedl, že vycházel z informací poskytnutých žalovanou, kdy tyto se zaznamenají do karty zákazníka a jsou ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 13. 10. 2016 uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije v nájmu, kopie dokladů žalované nemá k dispozici. Podáním z 21. 9. 2022 žalobce uvedl, že nemá pohledávku za promlčenou, kdy k uzavření smlouvy došlo k [datum], poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2017, poté došlo k zesplatnění, vzhledem k podání žaloby dne 18. 11. 2020 nemá pohledávku za promlčenou, kdy promlčení by nastalo nejdříve 24. 11. 2020. Současně má za to, že vzhledem k tomu, že splátky žalovanou neodpovídaly ani datem plnění ani frekvencí ani výší splátkám sjednaným ve smlouvě, má za to, že tímto plněním uznala žalovaná i zbytek dluhu, právo se tak promlčí za 10 let od poslední platby žalovanou dne 13. 2. 2017.

2. Žalovaná neuznala dluh ani zčásti, navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Při jednání dne 6. 6. 2022 uvedla, že si nepamatuje převzetí soudních písemností, má problémy s pamětí, léčí se na [ambulance]. Nárok nepopřela, půjčku si vzala, nebylo z čeho splácet, je v invalidním důchodě ve třetím stupni, pobírá 8.000 Kč, je vdaná, má dvě děti, jedno zletilé a jedno nezletilé, které si přivydělávají, manžel je nezaměstnaný s dávkou hmotné nouze ve výši 7.000 Kč. Bydlí v pronajatém malém domě s nájmem 11.000 Kč měsíčně. Pobírají sociální dávku příspěvek na bydlení. Již v době uzavření smlouvy byla v invalidním důchodu, manžel by také bez práce, zprostředkovatelka požadovala pouze výměr důchodu, jiné doklady neověřovala, měsíční příjem ve výši 18.000 Kč coby státní sociální dávky nemá za pravdivé, měli vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Skutečně na úvěr zaplatila částku 7.150 Kč. Při jednání dne 14. 9. 2022 žalovaná uvedla, že má za to, že povinnost žalobce zkoumat úvěruschopnost žalované nebyla splněna, považuje smlouvu za neplatnou, ve zbylé části se jedná o plnění z titulu bezdůvodného obohacení a vznáší námitku promlčení, obchodní úrok ve výši 23,72 % považuje za nemravný. Při jednání dne 4. 1. 2023 žalovaná uvedla, že nemá za to, že z pouhé úhrady dluhu lze dovozovat, že uznává celý dluh za situace, kdy je zpochybněn smluvní proces a platnost uzavřené smlouvy.

3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o půjčce [číslo] dne [datum], kdy se se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 11.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 8.140 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 1.540 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.400 Kč, v pravidelných 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že právní nástupce původního věřitele postoupil svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na žalobce, což zakládá aktivní legitimaci žalobce k vedení sporu, o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne [datum], ze strany žalobce byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dne 30. 4. 2020.

4. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, v rámci přípravy jednání však nebyly soudu i přes výzvu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobce nedoložil ani zkoumání úvěruschopnosti žalované v registrech. Dle karty zákazníka z [datum] byla žalovaná vdaná, se dvěma nezaopatřenými dětmi. Uvedla, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod, s doložením výměru důchodu. Byl tvrzen měsíční příjem ve výši 18.000 Kč, nájem a inkaso ve výši 5.000 Kč, kdy bydlí v nájemním bydlení, tvrzeně doložena nájemní smlouva, výdaje domácnosti tvrzeně 7.000 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že od původního věřitele žalovaná již čerpá úvěr ve výši 6.000 Kč, s měsíční splátkou 800 Kč, tvrzeně tak je použitelný příjem 5.200 Kč. Příjmy státní sociální podpory však nejsou nijak doloženy a jeví se nadhodnocené, současně není specifikováno, zda jsou to příjmy celé domácnosti či jen žalované, ve svém součtu se však jeví, že v případě příjmu 18.000 Kč pro čtyřčlennou rodinu je tento příjem pod hranicí minimální mzdy. Nájem a inkaso činí tvrzeně pouze 5.000 Kč, není však doloženo inkaso, tvrzeně pouze nájemní smlouva. Soud za daných okolností nemá za to, že byla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, současně nebyla provedena či doložena lustrace v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, vzhledem k předchozímu označenému dluhu a současným jediným tvrzeným příjmům pocházejícím nikoliv ze zaměstnání, ale z invalidního důchodu a dávek státní sociální podpory bylo nezbytné, aby věřitel podrobně zkoumal příjmovou a výdajovou situaci dlužníka, tj. jeho rozpočet a rozpočet celé jeho domácnosti, což zjevně neučinil. Žalovaná si pak svých majetkových poměrů evidentně byla vědomá již při vyplňování formuláře, některé informace mohla zamlčet, důkazní břemeno však v souladu s judikaturou leží na věřiteli, zákon sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být spotřebitel, nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnost jednat s odbornou péčí a informace důkladně prověřit.

5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti doložil pouze kartu žádosti o úvěr – kartu zákazníka – hodnocení bonity s informacemi získanými od žalované ohledně jejího příjmu, nebyly přiloženy žádné pracovní smlouvy či výplatnice, tvrzeně pak výměr důchodu a nájemní smlouva, nebyly řádně hodnoceny příjmy a výdaje žalované, ani nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS. Vzhledem k předchozímu dluhu a příjmech domácnosti pouze z invalidního důchodu a sociálních dávek bylo nezbytné učinit řádné zhodnocení jejích příjmů a výdajů a objektivní možnosti splácet. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 11.000 Kč skutečně obdržela, uhradila celkem 7.150 Kč, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto žalované vznikla povinnost uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou nesplacenou jistinu, tj. částku ve výši 3.850 Kč. Vzhledem k namítnutému promlčení žalovanou má soud za to, že dle § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Dle § 638 odst. 1 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Pro vznik pak je rozhodující okamžik přijetí plnění, zde tedy den [datum]. Splatnost nastala dnem následujícím po vyplacení, tj. 14. 10. 2016. Vzhledem k tomu, že pro posouzení subjektivní promlčecí lhůty je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, má soud za nezbytné, že tato skutečnost musí být prokázaná, skutečnou, nikoliv přepokládanou vědomost o tom, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila má žalobce postavenu najisto až rozhodnutím soudu, je nezbytné mít právo za promlčitelné pouze v objektivní promlčecí lhůtě o trvání 10 let, nárok soud proto neshledal promlčeným. Ve vztahu k žalobcem namítnutému uznání dluhu pak vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, kdy současně jednotlivé splátky proběhly v průběhu doby před celkovou splatností dluhu dle neplatné smlouvy, nemá soud za to, že lze mít splácení dlužné částky v období trvání předepsaného splátkového kalendáře, byť v odlišných částkách a k jinému datu za uznání dluhu dle § 639 o. z. Vzhledem k výše uvedenému soud vyhověl žalobě co do částky 3.850 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizovaný pro období od data splatnosti smlouvy, tj. od 1. 12. 2017 do postoupení žalobci dne [datum]. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěru schopnost žalovaného tak, jak to ukládá směrnice 2008/48/ES.

11. Podle výsledku řízení byla ve věci úspěšnější žalovaná, k ochraně jejích zájmů jí byl usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 7. 2022, č. j. 4 C 70/2022-52 ustanoven zástupce [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa]. Proto bylo výrokem III. rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti nahradit náklady řízení státu, které tomuto vznikly v souvislosti s řízením v souladu s § 148 o. s. ř.