4 C 84/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o žalobu dle části páté zákona č. 99/1963 Sb. <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 7. 2018 č. j. 11405-16/2017-ERU, a rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 2. 2019 č. j. 11405-24/2017-ERU tak, že bude zamítnut návrh na určení, že mezi žalobcem a žalovaným nevznikly právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného v období měsíce prosince 2015.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 8.228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobou ze dne 21. 3. 2019 se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí ERÚ č. 11405-16/2017-ERU ze dne 9. 7. 2018 a rozhodnutí rady Energetického regulačního úřadu č. j. 11405-24/2017-ERU ze dne 26. 2. 2019, a to tak, že soud určí, že návrh žalovaného na určení, že právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného v období měsíce prosince mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikly, se zamítá.

2. K odůvodnění uvedl, že dne 9. 7. 2018 bylo Energetickým regulačním úřadem (dále jen„ ERÚ“) vydáno rozhodnutí č. j. 11405-16/2017-ERU (sp. zn. SLS -11405/2017-), kterým ERÚ ve spr. řízení vedeném podle § 17 odst. 7 písm. e) bodu 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ EZ“) vyhověno návrhu žalovaného, kdy rozhodl, že právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného v období měsíce prosince 2015 mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad k Radě ERÚ, která rozhodnutím z 26. 2. 2019, č. j. 11405-24/2017-ERU rozklad žalobce zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobci bylo rozhodnutí doručeno dne 4. 2. 2019, tímto dnem nabylo právní moci. Žalobce se považuje za dotčený na svých právech rozhodnutím ERÚ jako správního orgánu, neboť na základě právního vztahu mezi ním a žalovaným z titulu tzv. nepřikázaného jednatelství v předmětném období právní vztah existoval, účtoval žalovanému na zajištění sdružených služeb dodávky elektřiny. Žalobce využil před správním orgánem veškeré řádné opravné prostředky, jeho návrhu nebylo ve správním řízení vyhověno. Proto podává žalobce žalobu dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) kterou se domáhá projednání sporu v plném rozsahu, věcně právního rozhodnutí sporu a nahrazení rozhodnutí správního orgánu soudním rozhodnutím. K ERÚ byl podán dne 26. 9. 2017 návrh žalovaného na určení neexistence právního vztahu mezi ním a žalobcem, kde požadoval, aby ERÚ rozhodl podle § 17 odst. 7 písm. e) bod 2. EZ o tom, že právní vztah mezi žalobcem a žalovaným s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného nikdy nevznikl. ERÚ návrhu žalovaného vyhověl shora citovanými rozhodnutími. Žalobce však s těmito rozhodnutími ERÚ a Rady ERÚ nesouhlasí, považuje je za nesprávné a je přesvědčen, že právní vztah mezi ním a žalovaným s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného EAN [číslo] v období měsíce prosince 2015 existoval, a to tak, že na základě právního vztahu založeného nepřikázaným jednatelstvím, a proto i oprávněně po žalovaném požadoval úhradu účelně vynaložených nákladů na sdružené služby dodávky elektřiny. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí ERÚ i rozhodnutí Rady ERÚ trpí vadami, a to, že ERÚ byl věcně nepříslušný pro vydání rozhodnutí, jejich rozhodnutí jsou založena na nesprávných skutkových a právních závěrech a nebyly splněny podmínky dle ust. § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobce zakládá právní vztah nikoliv na základě smlouvy dle energetického zákona, nýbrž na základě nepřikázaného jednatelství, tj. dle § 3007 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v podobě odvracení škody a jednání k užitku jiné osoby. Správní orgán tak není oprávněn k hodnocení zákonných předpokladů pro takový postup žalobce, kdy se jedná o institut občanského zákoníku, nikoliv vznik právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným s předmětem dodávky elektřiny, podle EZ je možné takový právní vztah a závazky založit pouze smlouvou s předmětem dodávky elektřiny podle § 50 odst. 1 a 2 EZ. I přesto se v řízení o rozkladu Rada ERÚ k institutu nepřikázaného jednatelství vyjádřila a věcně hodnotila ev. naplnění podmínek. Řízení o návrhu žalovaného pak nenáleželo k rozhodnutí ERÚ, neboť zde sice byla souvislost s dodávkou elektřiny, jednalo se ale o soukromoprávní vztah, kdy je příslušný o otázce rozhodovat občanskoprávní soud, nikoli ERÚ. Řízení je tak stiženo vadou, kdy ERÚ nebyl vůbec příslušný o něm rozhodnout.

3. Co se týče právního titulu dodávky elektřiny žalobcem do odběrného místa žalovaného do 30. 11. 2015, k tomu žalobce sdělil, že byl v období do 30. 11. 2015 dodavatelem elektřiny do odběrného místa žalovaného na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu NN, uzavřené dne [datum] nikoliv s žalovaným, ale se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ EPK“), kdy na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytovat sdružené služby dodávky elektřiny do odběrných míst dle přílohy č. 2 smlouvy, pro období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, kdy tato příloha obsahovala i odběrné místo účastníka řízení, EPK za to měla žalobci platit dohodnutou cenu. EPK byla zprostředkovatelem, který zprostředkovával dodávku elektřiny žalobcem jako obchodníkem s elektřinou, tj. dodavatelem, do sjednaných odběrných míst zákazníků. EPK opakovaně žalobci neuhradila za služby sjednané zálohové platby a cenu za dodávku elektřiny, žalobce přerušil v souladu s ust. § 30 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 51 odst. 1 písm. b) EZ dodávku elektřiny. Žalobce pak tvrdí, že pokud by nedodal žalovanému elektřinu přímo, ocitl by se žalovaný bez elektřiny. Elektřina byla do odběrného místa žalovaného v měsíci prosinci 2015 dodána, a to nikoliv jako plnění ve prospěch EPK, kdy žalobce vystupoval jako nepřikázaný jednatel, s využitím práva provést přepis odběrných míst na zákazníka dle čl. XI. odst. 3 smlouvy mezi žalobcem a EPK. Žalobce se tak domnívá, že tím, že zařídil dodávku elektřiny do odběrného místa k plnému užitku žalovaného a zároveň tak odvrátil škodu hrozící přerušením dodávek elektřiny, náleží mu odměna účelně vynaložených nákladů na zajištění dodávky elektřiny a poskytnutí souvisejících služeb. Žalobce se snažil nevyhovující stav nejistoty zhojit a zákazníky o situaci informovat a uzavřít nové smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny na období do konce roku 2015, vzhledem k vytíženosti reakcemi na nezákonnou činnost společnosti [právnická osoba], IČO: [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba ] [anonymizováno]“) a k časové tísni způsobené vánočními svátky nebylo v silách žalobce vyřešit situaci novými smluvními vztahy se všemi zákazníky, jichž bylo na tisíce. Žalovanému byly za dodávku v měsíci prosinci 2015 žalobcem účtovány náklady na zajištění sdružených služeb dodávky elektřiny v období 1. 12. 2015 – 10. 12. 2015 a následně 23. 12. 2015 – 8. 1. 2016, tedy v období, kdy byl žalobce dle výpisu ze systému operátora trhu dodavatelem elektřiny do odběrného místa žalovaného. Žalobce podotýká, že nemohl být motivován ekonomickým ziskem, kdy žalovanému za dodávku elektřiny fakturou č. FA [číslo] vyúčtoval pouze vynaložené náklady bez vlastního zisku, kdy výše nákladů byla stanovena ve výši 822 Kč/MWh za silovou elektřinu, což odpovídá dle výpisu z energetické burzy ceně obchodované elektřiny na burze PXE ve výši 30,4 EUR/MWH. Žalobce tedy tvrzeně jednal v souladu s ust. § 3007 o. z. jako nepřikázaný jednatel, kdy zajistil dodávku elektřiny a tím odvrátil hrozící škodu spočívající v přerušení dodávky elektřiny a celou záležitost zařídil zcela ve prospěch žalovaného. Proto, dle svého tvrzení, oprávněně žalovanému účelně vynaložené náklady. Dle žalobce není ERÚ v posuzování této otázky kompetentní, Rada ERÚ rozhodla i přes to, že v konkrétním případě nebyly, i přes rozkladové námitky, podmínky pro uplatnění institutu nepřikázaného jednatelství splněny. Dle Rady ERÚ není zřejmé, jaká konkrétní škoda účastníku hrozila, že ji žalobce musel odvracet právě takovým způsobem, dále že žalobce nevyvinul směrem k žalovanému žádnou aktivitu, ač měl dostatek času situaci řešit uzavřením smlouvy. Závěry Rady ERÚ nepovažuje za logické, neboť ERÚ není věcně příslušný rozhodovat nad rámec toho, zda takto nebyl založen právní vztah dodávky elektřiny, žalobci pak nemůže být k tíži, že ERÚ není kompetentní rozhodovat o tom, zda vzniklo nepřikázané jednatelství, a že neprokazoval jiný právní vztah, který by ERÚ posoudit mohl. Žalobce dále namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky k vydání rozhodnutí dle § 142 správního řádu, kdy se ERÚ splněním podmínek vůbec nezabýval, žalovaný jejich splnění neprokázal, ERÚ tak pochybil, když v rozporu s ust. § 142 správního řádu napadená rozhodnutí vydal. Konečně žalobce namítl, byl nucen se vyrovnat s nezákonnou činností [právnická osoba ] [anonymizováno], která jednala ve shodě s EPK a čelil z jejich strany nezákonnému pokusu o přeregistraci tisíců odběrných míst v systému operátora trhu, do kterých dle platně uzavřených smluv se zákazníky měl žalobce až do 31. 12. 2015 zajišťovat služby dodávky elektřiny. Žalobce proto byl nucen požádat o pozastavení procesu změny dodavatele, a to pro každé odběrné místo jednotlivě, následkem čeho byl omezen ve výkonu své běžné podnikatelské činnosti. Tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím ERÚ a Rady ERÚ, kterým bylo vyhověno návrhu žalovaného a zamítnut žalobcem podaný rozklad proti rozhodnutí ERÚ, kterým bylo rozhodnuto, že právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do jeho odběrného místa v období měsíce prosince mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikly.

4. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal ani z části, namítl, že EZ není jen veřejnoprávní povahy, kdy obsahuje jak normy veřejnoprávní, tak soukromoprávní povahy, kdy rozhodujícím kritériem pro rozlišení je, zda jde o úpravu vztahů postavených na rovnosti, tj. vztahy mezi držiteli licencí a jejich zákazníky, nebo o vztahy vrchnostenského charakteru, kam patří rozhodování ve věcech udělení, změn či zrušení licencí. Dle § 17 odst. 7 písm. e) EZ vymezující působnost ERÚ v rámci pravomocí rozhodování sporů v soukromoprávních otázkách pak předmětem řízení je určení neexistence smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným s předmětem dodání elektřiny do odběrného místa EAN [číslo], resp. skutečnosti, že mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikl smluvní vztah s předmětem dodávky elektřiny do tohoto odběrného místa. Zdůraznil, že EZ je ve vztahu k o. z. lex specialis. EZ kogentním způsobem vymezuje podstatné náležitosti jednotlivých smluv bez možnosti se odchýlit, stanovuje jako jediný titul pro dodávky elektřiny smlouvu ve smyslu ust. § 50 EZ. Z toho vyplývá, že obchodník na trhu s elektřinou může dodávat zákazníkovi elektřinu pouze na základě uzavřené smlouvy, nepřichází tak v úvahu nahrazení smlouvy institutem nepřikázaného jednatelství, absentuje-li smlouva, nutno situaci definovat jako neoprávněný odběr podle § 1 odst. 1 písm. a) EZ, tento názor ERÚ v napadeném rozhodnutí potvrdil. Zdůraznil, že závěr ERÚ, že zákonné či nezákonné nepřikázané jednatelství nemohlo založit právní vztah s předmětem dodávky do odběrného místa žalovaného, protože podle EZ je možné takový právní vztah založit pouze smlouvou, je správný. Žalovaný namítl, že žalobce nikdy nemohl uskutečnit dodávky z titulu nepřikázané jednatelství, které je v zákoně dovoleno pouze v případě tzv. jednatelství nutného či užitečného, osoba, v jejíž záležitosti je jednáno, musí být pánem věci. Pánem věci v daném případě nebyl však žalovaný, ale dodavatel, kterého žalobce v dodávkách nahradil, neboť to byla právě jeho věc, kterou žalobce obstaral. Mělo-li se jednat o nepřikázané jednatelství dle § 3007 o. z., není pak žalovanému zřejmé, jakou škodu odvracel, kdy žalovanému nikdy škoda ani v podobě přerušení nehrozila, mělo-li se jednat o nepřikázané jednatelství dle § 3009, nedokládá, v čem by jednání žalobce mělo být pro žalovaného užitkem, neboť ceny energií, za které měl zajištěné dodávky energií, byly značně nižší od cen žalobce. Jestli žalobce dodával do odběrného místa žalovaného elektřinu po 1. 12. 2015, jednal tak protiprávně a bez právního titulu. Žalobce nikdy nebyl smluvním dodavatelem žalovaného, tím byl obchodník s elektřinou EPK, který byl jediným subjektem oprávněným fakturovat žalovanému za celý rok 2015. Dodávky v prosinci 2015 do odběrného místa žalovaného uskutečnil žalobce zcela neoprávněně, aniž by o tom žalovaný věděl a souhlasil s tím. Ve věci rozhodovalo již více soudů, žalovaný na tato rozhodnutí odkazuje, zároveň poukazuje na skutečnost, že žalobce si sám protiřečí, neboť z faktury zaslané žalovanému není zřejmý úmysl žalobce účtovat účelně vynaložené náklady za dodávky elektřiny dodané v rámci nepřikázaného jednatelství, kdy ve faktuře jasně odkazuje na Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny za období 1. 12. 2015 do 8. 1. 2016, dle faktury žalobce považoval žalovaného za zákazníka. K tvrzením žalobce ohledně EPK pak žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce jsou nepravdivá, neboť žalobce společnosti EPK dodávku elektřiny nikdy nepřerušil, ani žalovanému tak nikdy nehrozilo přerušení dodávky elektřiny ze strany jeho dodavatele EPK. Žalobce totiž v postavení obchodníka s elektřinou nemá možnost ani není ze zákona oprávněn z vlastní iniciativy přerušovat dodávky elektřiny, přerušení lze pouze prostřednictvím formální žádosti adresované provozovateli distribuční soustavy, jehož jediného k tomu opravňuje zákon. Důkaz o podání žádosti o přerušení dodávky elektřiny provozovateli distribuční soustavy nepředložil, ani nebylo doloženo skutečné přerušení elektřiny, tj. reálný a fyzický zásah do elektrického vedení fakticky znemožňující odebírat elektřinu v odběrném místě. Tvrzení žalobce je tak pouze účelové pro podporu teorie o dodávkách z nepřikázaného jednatelství. Navíc jednání žalobce naplňuje znaky tzv. setrvačního prodeje dle bodu f) přílohy č. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kdy žalobce požaduje úhradu za služby, které si žalovaný nikdy neobjednal, důkazem čehož je skutečnost, že žalobce dosud nestornoval fakturu č. FA [číslo] na částku 18.112 Kč, což může být považováno za agresivní obchodní praktiku ve smyslu § 5a odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, proto je žalovaný zcela oprávněn ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu požadovat, aby ERÚ rozhodl o neexistenci právního vztah. Žalobce dále uvádí, že žalobce žádným způsobem nedoložil svá tvrzené o údajné nezákonné činnosti společnosti [právnická osoba], naopak Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 2 Cm 34/2015-201 rozhodl, že se žalobce dopustil nekalosoutěžního jednání vůči jinému subjektu v oblasti trhu s energiemi. Žalobce pak byl tím, kdo zcela bezdůvodně vyhrožoval zákazníkům, že neuzavřou-li smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s ním, přeruší jim dodávky elektřiny, což je v hrubém rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Ze všech shora uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako zcela bezdůvodnou zamítl v celém rozsahu.

5. ERÚ ve vyjádření z 22. 7. 2019 uvedl následující: původní spor mezi žalobcem jako držitelem licence na obchod s elektřinou, tedy dodavatelem ve smyslu energetického zákona, a žalovaným jakožto odběratelem elektřiny v příslušném odběrném místě, vychází z existence právně nestandardních ujednání mez dotčenými subjekty, kterými došlo k významnému pokřivení situace a nastolení stavu, který z hlediska energetického zákona představuje jeho obcházení. Vedle žalobce a žalovaného jsou těmito subjekty EPK a [právnická osoba ] [anonymizováno]. Jedním ze základních principů fungování trhu s elektřinou podle energetického zákona patří komplex právních vztahů mezi třemi subjekty, tj. zákazníkem, provozovatelem distribuční sítě, k níž je zákazník připojen a obchodníkem s elektřinou, který zajišťuje zákazníkovi dodávku elektřiny. Zákazník může buď jednat samostatně smlouvou o dodávce s obchodníkem a smlouvou o distribuci s provozovatelem distribuční soustavy anebo sjedná pouze s obchodníkem jedinou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kdy je distribuce elektřiny ve prospěch zákazníka zajištěna obchodníkem na jeho jméno. Tomu by odpovídaly smluvní vztahy mezi žalovaným, žalobcem a distributorem, bez dalších subjektů. V tomto případě ovšem skutečný odběratel, tj. žalovaný, nevystupoval jako odběratel žalobce jako dodavatele, ten dodával do odběrných míst na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu NN, uzavřené dne 8. 12. 2014 s EPK. Nestandardní uspořádání smluvních vztahů bylo umožněno tím, že žalovaný předtím přepsal správu svého odběrného místa na EPK, která nadále vystupovala jakožto odběratel. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bod 17. EZ je, dle znění účinného do 31. 12. 2015, zákazníkem je fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává. Dle názoru ERÚ tak EPK nenaplňovala zákonné znaky zákazníka, neboť neměla s předmětnými odběrnými místy po věcné stránce nic společného, nevyužívala je k odběru elektřiny z distribuční soustavy pro svou potřebu či pro přeúčtovávání jinému subjektu ve smyslu energetického zákona. Mezi žalovaným, tj. odběratelem a žalobcem nebyla uzavřena žádná smlouva a dodávka elektřiny byla uskutečňována na základě smlouvy s EPK, které žalovaný přepsal své odběrné místo, což lze považovat za nestandardní a lze pochybovat o platnosti přepisu. Žalobce argumentuje, že právní vztah mezi ním a žalovaným vznikl v důsledku nepřikázaného jednatelství, což ovšem dle názoru ERÚ není možné. Takový právní vztah by měl nejen jiný předmět, ale obsahově i zcela jiné vzájemné závazky, než právní vztah s předmětem dodávky elektřiny podle § 50 odst. 1 a 2 EZ, který vymezuje náležitosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Právní vztah z nepřikázaného jednatelství není právním vztahem dodávky elektřiny dle energetického zákona a nemůže se odvozené založit. Závazek z nepřikázaného jednatelství není dvoustranným závazkem dodávek zboží a služby a hrazením ceny za dodávku, ale právní vztah spočívající v nesení právních následků subjektem, který se vmísil do záležitostí jiné osoby a v poskytnutí náhrady účelně vynaložených nákladů na zařízení uvedené záležitosti. Žalobce však fakturou nepožaduje účelně vynaložené náklady po žalovaném, ale požaduje platbu za uskutečnění dodávky elektřiny, čímž směšuje dva odlišné právní vztahy v jeden. Ve vztahu k věcné příslušnosti ERÚ odkazuje ERÚ na § 17 odst. 7 písm. e) bod 2 EZ, dle kterého ERÚ na návrh zákazníka v postavení spotřebitele odebírajícího elektřinu rozhoduje o určení, zda právní vztah mezi zákazníkem a držitelem licence, jehož předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny vznikl, trvá nebo zanikl a kdy se tak stalo. Předmět sporného řízení byl vymezen petitem návrhu žalovaného, kde požaloval rozhodnout, že mezi ním a žalobcem neexistoval právní vztah dodávky elektřiny. Předmět sporu tedy byl v intencích energetického zákona, kdy ERÚ rozhodl o tom, zda právní vztah dodávky elektřiny mezi žalobcem a žalovaným existoval, otázkou nepřikázaného jednatelství se zabýval v intencích argumentace žalobce. ERÚ má za to, že žalobci jako profesionálovi v oboru mělo být zřejmé, že uzavření právního vztahu s EPK ohledně velkého množství odběrných míst není standardní, nicméně smluvní vztah uzavřel, přijal na sebe riziko a právní vztah poskytování sdružených služeb dodávky energie vznikl. Ač má ERÚ pro postoj žalobce pochopení, kdy byl postižen neplněním platebních povinností ze strany EPK, nadále realizoval dodávky do odběrného místa žalovaného a nyní je jeho jednání dotčenými subjekty označováno jako protiprávní, ač je nepochybné, že na celé situaci neprofitoval. ERÚ je však přesvědčen, že danou situaci nelze řešit v rámci sporu o existenci právního vztahu dodávky elektřiny mezi žalobcem a žalovaným, neboť ten zjevně nikdy neexistoval.

6. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moc výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, který vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

7. O věci bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem (ERÚ a Rada ERÚ) ve sporu dle zvláštního předpisu, ve věci byl podán včasný návrh, tj. vyhověno dispozici účastníků. Při zkoumání zvláštních podmínek dle § 244 odst. 2 o. s. ř. je pravomoc také dána, neboť není známo, že by bylo ve věci rozhodnuto rozhodcem či rozhodčím soudem, rozhodnutí správní orgánu nebylo v důsledku námitek účastníka zrušeno ani nepozbylo účinnosti, zároveň neodkázal správní orgán účastníky s jejich nároky na řízení před soudem. Věcí samou pak je nárok, který byl uplatněn u správního orgánu a o němž správní orgán rozhodl, v rámci posouzení, zda se určité rozhodnutí správního orgánu týká vztahů soukromého či veřejného práva je určovacím kritériem výslovná úprava vztahů dle energetického zákona a s tím související judikatura. Žaloba je přípustná dle § 247 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobcem byly využity všechny řádné opravné prostředky v rámci řízení před správním orgánem, k rozhodování dle § 249 odst. 1 o. s. ř. je věcně příslušným k rozhodnutí okresní soud. Dle § 250a odst. 1 o. s. ř. musí okruh účastníků zásadně odpovídat okruhu účastníků, který byl dán v řízení před správním orgánem, účastníkem naopak není správní orgán, který vydal rozhodnutí, jehož nahrazení se žalobce domáhá, je však oprávněn se k žalobě dle § 250c odst. 2 písemně vyjádřit. Domáhá-li se žalobce žalobou nového projednání a rozhodování věci soudem v občanském soudním řízení, soud sám zjišťuje skutkový stav věci k porovnání s uplatněným nárokem vzhledem k výsledkům správního řízení a provádí právní posouzení věci, může však vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. V rámci meritorního rozhodnutí je nejvýznamnější, zda soud po věcném projednání neshledá žalobu důvodnou, tj. považuje napadené rozhodnutí správního orgánu za zákonné a věcně správné či nikoliv, a zároveň zda a do jaké míry soud učinil shodné závěry z hlediska aplikace hmotného práva. Rozsah, v jakém soud věc projednává, pak plyne především ze žalobního návrhu.

8. V rámci dokazování bylo zjištěno následující:

9. Dne 9. 7. 2018 bylo ze strany ERÚ vydáno rozhodnutí č. j. 11405-16/2017-ERU, kterým ERÚ jako správní úřad věcně příslušný podle § 17 odst. 7 písm. e) bod 2 EZ ve správním řízení vedeném na návrh žalovaného ve sporu s žalobcem rozhodl, že návrhu, že právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa navrhovatele v období měsíce prosince 2015 mezi žalobcem a žalovaným nikdy nevznikly, se vyhovuje. Vůči tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 31. 7. 2018 rozklad, Rada ERÚ rozhodnutím č. j. 114052-24/2017-ERU ze dne 26. 2. 2019 rozhodla o rozkladu žalobce tak, že tento rozklad zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 3. 2019. Jednalo o návrh žalovaného, tj. zákazníka v pozici spotřebitele, ve věci určení sporné právní otázky - zda právní vztah mezi zákazníkem a držitelem licence, jehož předmětem je dodávka nebo distribuce elektřiny, plynu nebo tepelné energie vznikl, trvá nebo zanikl a kdy se tak stalo, je dána věcná příslušnost k rozhodnutí sporu dle § 17 odst. 7 písm. e) bod 2. EZ, odpůrcem byl označen žalobce jako držitel licence na obchod s elektřinou, se kterou neměl mít navrhovatel uzavřenou smlouvu s předmětem dodávky elektřiny, vše za skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu s EPK dne 8. 12. 2014, nebyl tak smluvním dodavatelem žalovaného. Žalobce však v měsíci 2015, ač nebyl ve smluvním vztahu s žalovaným, dodával elektřinu také do odběrného místa žalovaného a následně ji žalovanému fakturoval. Žalovaný však měl pro toto období nasmlouván odběr se [právnická osoba], ač tedy žalobce fakticky dodával elektřinu do odběrného místa žalovaného, žalovaný tvrdil, že dodávka elektřiny byla bez právního titulu a žalobce uvedl, že právním titulem byla smlouva uzavřená mez žalobcem a EPK, kdy byl žalobce vzhledem k opakovanému neplnění smluvních platebních povinností oprávněn přerušit dodávku elektřiny. Následně se odpůrce snažil tvrzeně odvrátit škodu tím, že na základě nepřikázaného jednatelství v prosinci dodával elektřinu přímo koncovým zákazníkům. Žalobce tak žalovaného považoval za svého zákazníka a následně po něm požadoval úhradu za skutečně dodanou elektřinu v tomto období. Stěžejní pro právní posouzení a vyřešení sporu pro ERÚ byla otázka existence právního vztahu, jehož předmětem byla dodávka elektřiny do odběrného místa. Předpokladem pro změnu dodavatele je smlouva o dodávce elektřiny nebo smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřená mezi účastníkem trhu s elektřinou a dodavatelem, jedinou smlouvou vyhovující požadavkům EZ je smlouva mezi EPK a žalobcem z 8. 12. 2014, podle které probíhala dodávka elektřiny od 1. 1. 2015 do 31. 11. 2015, žalovaný tvrdil, že právní vztah žalobce ukončil předčasně k 30. 11. 2015, žalobce uvádí, že dodávku elektřiny pouze přerušil, oba však tvrdí, že na základě smlouvy dodávána elektřina v prosinci 2015 nebyla. Pro prosinec 2015 odkazuje žalobce na čl. IX odst. 3 smlouvy, jež sjednává oprávnění žalobce v případě prodlení s úhradou zálohové či vyúčtovací faktury po dobu delší než 30 dnů provést přepis na vlastníka nebo zřizovatele jednotlivých odběrných míst. Z toho ujednání a vzhledem k neplnění podmínek ze strany EPK odvozuje žalobce své oprávnění provést přepis a dodávat elektřinu přímo do odběrných míst zákazníků, včetně žalovaného. Realizace přepisu však ze strany žalobce nebyla prokázána. V otázce nepřikázaného jednatelství pak správní orgán uvedl, že není účelem správního řízení podle § 17 odst. 7 písm. e) EZ posoudit, zda nastaly podmínky pro uplatnění tohoto institutu, pokud však žalobce tvrdí, že jednal v prosinci 2015 na základě nepřikázané jednatelství, neodpovídá tomuto tvrzení jeho faktické jednání, kdy dne 24. 11. 2016 vystavil žalovanému fakturu č. FA [číslo], ve které oznámil fakturaci spotřeby elektřiny, tj. vystavil vyúčtování na základě smluvního vztahu, nikoliv z titulu nepřikázaného jednatelství za účelem odvracení škody a s uplatněním náhrady účelně vynaložených nákladů. Z podnětu rozkladu podaného žalobcem Rada ERÚ potvrdila rozhodnutí ERÚ a odmítla námitku žalobce ohledně nepřikázaného jednatelství, kdy konstatovala, že v řízení dle § 17 odst. 7 písm. e) bodu 2 EZ není ERÚ oprávněn posuzovat existenci vztahu nepřikázaného jednatelství mezi žalobcem a žalovaným, ale potvrdila, že právní vztah dodávky elektřiny ve smyslu § 50 EZ nevznikl, neboť mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva dle EZ. Jako dodavatel daných odběrných míst vystupoval EPK, který sám předtím odebral elektřinu od žalobce, ač nebyl sám zákazníkem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 17 EZ.

10. Mezi žalobcem a EPK byla dne 8. 12. 2014, na dobu jednoho roku od 1. 1. 2015, uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny pro hladinu NN, tj. dle § 50 EZ, která zavazovala žalobce oddávat elektřinu do odběrných míst specifikovaných EPK, tj. i do odběrného místa žalovaného. V čl. IX. Této smlouvy EPK prohlašuje, že na odběrná místa uvedená v příloze č. 2 má zplnomocnění od vlastníků nebo zřizovatelů jednotlivých odběrných míst, kteří mají v době zahájení dodávky platnou smlouvu o připojení k distribuční soustavě k uzavření této smlouvy v rozsahu této smlouvy, tzn. že zákazník má pro odběrná místa uzavřenu platnou„ smlouvu o energetickém poradenství a správě odběrných míst a zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu“. Z dopisu z 27. 11. 2015 bez určení adresáta je zřejmá informace žalobce na budoucí intenci podání návrhu na přerušení dodávek elektřiny do odběrných spravovaných EPK a nabídka uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny 11. Žalobce žalovanému vystavil fakturu č. FA [číslo] za sdružené služby dodávky elektřiny, dne 24. 11. 2016 s datem splatnosti 8. 12. 2016 na částku 18.112 Kč, kdy fakturuje spotřebu elektřiny dle Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny za období 1. 12. 2015 do 8. 1. 2016, celkové množství odebrané elektřiny činilo 9,845 MWH a datem splatnosti se rozumí připsání dané částky na účet dodavatele Mezi žalobcem a žalovaným však nebyla uzavřena písemná smlouva, naopak souhlasně tvrdili, že měli uzavřenu smlouvu s EPK, která byla mezi nimi prostředníkem. Soud bere za své v tomto ohledu také další skutková zjištění správního orgánu dle § 250e odst. 2 o. s. ř.

12. Za nerozhodný důkaz považuje soud listinu zachycující tiskovou zprávu ERÚ z 13. 1. 2016, rozsudky a usnesení jiný soudů, např. rozsudek Okresního soudu v Jičíně z 4. 8. 2017 č. j. 7 C 63/2017-73 a rozsudek Okresního soudu v Liberci z 5. 6. 2018 č. j. 23 C 125/2017-233, rozsudek Městského soudu v Praze z 18. 7. 2017 č. j. 2 Cm 34/2015-201 a dalších, kdy tato rozhodnutí soud nezavazují a pro konkrétní věc nejsou pro účely zjištění skutku relevantní.

13. Další důkazy navržené a doložené účastníky řízení neshledal soud pro rozhodnutí ve věci potřebnými, nečinil z nich další závěry, protože skutkový stav pro právní posouzení věci byl zjištěn dostatečně, např. oficiální kurzovní lístek, graf vývoje ceny elektřiny, oznámení [právnická osoba] pod kontrolou z obce Kujavy vč. příloh, stanovisko [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] a další. Další důkazy již soud neprovedl.

14. Podle § 3007 o. z., obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.

15. Podle § 3009 odst. 1 o. z., ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu.

16. Na základě provedeného řízení a výsledků provedeného dokazování soud žalobu zamítl, neboť dospěl ke shodnému závěru, jako správní orgán. Žalobce se včasnou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ rozhodnutím dle části páté o. s. ř., kdy navrhoval, aby soud věc znovu projednal a rozhodl o zamítnutí návrhu žalovaného, že právní vztahy s předmětem dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného v měsíci prosinci 2015 mezi žalobcem a žalovaným nevznikly, čímž by nahradil rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ, s odůvodněním, že tato rozhodnutí trpí vadami, že ERÚ nebyl věcně příslušný k projednání věci a vydání rozhodnutí, jeho rozhodnutí je založeno na nesprávných skutkových a právních závěrech a že nebyly splněny podmínky dle § 142 správního řádu. Žaloba je dle § 247 odst. 2 o. s. ř. přípustná. Co se týče oprávněnosti nároku, ten tvrdil jako oprávněný, neboť poskytl elektřinu jako nepřikázaný jednatel. Zde je možné uzavřít, že existovala Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu NN, uzavřená dle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona mezi žalobcem a EPK ze dne 8. 12. 2014, mezi žalobcem a žalovanou však nebyla uzavřena písemná smlouva, oba však měli uzavřenu smlouvu s EPK, která byla mezi nimi prostředníkem a EPK měla platby přeposílat žalobci. Co se týče neplnění smluvních podmínek ze strany EPK, toto soud považuje za podstatné pouze pro vztah mezi těmito dvěma smluvními stranami, pro vztah mezi žalobcem a žalovaným jej nemá za relevantní. Z definice § 2 odst. 2 písm. a) bod 6 EZ ve spojení s vymezením smlouvy o dodávce elektřiny pro zákazníka dle § 50 odst. 1, 2 EZ vyplývá, že zákazníkem pro určité odběrné místo je osoba, která elektřinu spotřebovává nebo přeúčtovává, uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny a k odběrnému místu má dispoziční oprávnění. Z hlediska těchto podmínek žalovaný nikdy nebyl zákazníkem žalobce.

17. Co se týče faktického přerušení dodávky elektřiny, k tomu mohlo dojít ze strany žalobce jen ve vztahu k EPK, nikoliv žalovanému, nehledě na skutečnost, že je prakticky nemožné, aby žalobce dodávku EPK přerušil, když ta sama jako prostředník elektřinu sama nespotřebovávala. Zde tak neobstojí závěr žalobce v porovnání s ustanovením § 3007 o. z., kdy absentuje prvek odvracení přímo hrozící škody. Taktéž nejsou dány podmínky pro uplatnění nároku ze strany žalobce na základě nepřikázaného jednatelství podle § 3009 o. z., neboť nejednal v záležitosti žalovaného, nýbrž poskytoval v záležitosti vlastní, kdy plnil z titulu smlouvy s EPK. Záležitost tak nebyla jednána k užitku jiného, nýbrž k splnění své povinnosti jako plnění z uzavřené smlouvy s EPK, nikoliv žalovanému. Žalobce, ač elektřinu dodával, činil by tak nejen bez souhlasu, ale vlastně proti vůli žalovaného, který měl nadále smluvní vztah s EPK, tj. dodávky zajištěny jinak, ani se nemusel fakticky dozvědět, že k přerušení dodávek pro EPK ze strany žalobce došlo. Nelze také kvalifikovat, že záležitost byla vyřízena převážně k užitku jiného, neboť ze strany žalovaného měl dodávky pokryty svým smluvním partnerem, tj. EPK. Žalobce pak dále neprokázal, tj. že by v daném čase mohlo reálně dojít ve vztahu k žalovanému k přerušení dodávky elektřiny, neboť přerušení dodávky, coby odepření dle § 1912 o. z. je vzhledem k povaze plnění v EZ modifikováno § 30 odst. 1 písm. d), a s ohledem na dikci § 25 odst. 6 EZ nelze takový zásah hodnotit jako oprávněné nepřikázané jednatelství.

18. K posouzení vzniku a existence právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným EZ, nutno soudem konstatovat, že vzhledem k tomu, že § 50 EZ vypočítá smluvní typy pro účastníky trhu s elektřinou a jejich náležitosti, žalobce neprokázal a ani netvrdil, že by taková smlouva existovala. Ke shodným závěrům pak dospěl i ERÚ a Rada ERÚ. Soud také považuje na nedůvodnou námitku žalobce o věcné nepříslušnosti ERÚ k rozhodnutí sporu, neboť z § 17 odst. 7 písm. e) bodu 7 EZ vyplývá oprávnění ERÚ k rozhodnutí o určení, zda právní vztah mezi zákazníkem a držitelem licence, jehož předmětem je dodávka nebo distribuce elektřinu, plynu nebo tepelné energie, vznikl, trvá nebo zanikl a kdy se tak stalo, a to na návrh zákazníka. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soud z 21. 3. 2018, sp. Zn. Konf 525/2017 vyhodnotil soud jako nepřiléhavý, neboť posuzuje odlišnou skutkovou situaci. Co se týče k tvrzenému nesplnění podmínek ERÚ dle § 142 správního řádu, soud v rámci řízení dle části páté o. s. ř. celou věc nově projednává, případné vady řízení před správním orgánem pro soudní řízení nejsou podstatné.

19. Soud vzhledem k výše uvedenému rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobu zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleží mu tedy vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného spočívají v odměně advokáta dle § 9 odst. 4 písm. d), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu, v platném znění, za dva úkony právní služby (vyjádření z 16. 5. 2019, vyjádření z 19. 2. 2020), po 3.100 Kč, celkem 6.200 Kč, za účelný úkon pak soud nepovažoval vyjádření se k výzvě soudu, zda žalovaný souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, neboť se jednalo o podání podmíněné, ke kterému soud s ohledem na § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel. Ke každému přiznanému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč (13 odst. 3 vyhlášky), celkem 600 Kč. Zástupce je plátcem DPH, částka DPH činí 1.428 Kč, celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 8.228 Kč.

21. O lhůtě k plnění rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.