5 C 134/2017

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr Ludmilou Koubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce insolvenční správce dlužníka jméno příjmení , datum narození , bytem adresa žalované , IČO proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 592.952,22 Kč

I. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 592.952,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení v částce 103.203,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované [titul]. [jméno] [příjmení]. Návrhem ze dne 10. 1. 2013 domáhal se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka [jméno] [příjmení], zaplacení částky 592.952,22 Kč. V odůvodnění uvedl, že insolvenční soud rozhodl o zahájení insolvenčního řízení vyhláškou č.j. [insolvenční spisová značka] dne [datum]. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne. Následně pravomocným usnesením č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO] a prohlásil na majetek tohoto dlužníka konkurs. Současně ustanovil insolvenčním správcem žalobce. Šetřením provedeným insolvenčním správcem bylo zjištěno, že dlužník a jeho manželka prodali dne 9. 12. 2011 [titul]. [jméno] [příjmení] nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. [číslo ], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce] [obec], [stát. instituce] pro k.ú. [obec], [územní celek]. Kupní cena činila 400.000 Kč, dále prodali rozestavěnou budovu nacházející se na pozemku p.č. st. [číslo ] zapsanou na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] společné jmění dlužníka a jeho manželky. Dohodnutá kupní cena činila 2.100.000 Kč. Právní účinky vkladu práva do katastru nastaly ke dni [datum]. V kupní smlouvě článku II. písm. d) pak bylo dohodnuto, že část kupní ceny nemovitostí ve výši 570.388,12 Kč bude uhrazeno na účet č. [bankovní účet]. Žalobce měl za to, že jde o účet prodávajících, a proto je vyzval, aby částku ve výši 592.000 Kč (později upřesněnou na 592.952,22 Kč) přijatou od kupujícího dne 31. 1. 2012 na zmíněný účet vrátili do majetkové podstaty. Dlužník žalobci nezaslal ničeho s odůvodněním, že požadované peníze byly utraceny dříve, než byly dlužníkem přijaty. Později žalobce zjistil, že vlastníkem předmětného účtu nejsou prodávající, ale žalovaná – matka dlužníka. Žalobce pak vyzval žalovanou, aby částku 592.952,22 Kč, která jí byla připsána na účet 31. 1. 2012, vrátila do majetkové podstaty. Žalovaná toto odmítla s tím, že se prohlašuje za pouhého prostředníka mezi dlužníkem a dlužníkovými věřiteli. Žalovaná jako osoba blízká věděla o úpadku dlužníka a jako jedinou možnost úhrady dlužníkových dluhů viděla prodej dlužníkova majetku a nikoli příjmy z jeho další podnikatelské činnosti. Do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé pohledávky ve výši 12.174.099,47 Kč. Jde o částku násobně vyšší než cena nemovitosti stanovená znalcem ve výši 2.500.000 Kč. Žalovaná částka byla zcela záměrně převedena na účet žalované, ačkoliv v té době měl dlužník založeno minimálně 10 účtů u různých bank. Žalobce má za to, že úmyslem žalované a prodávajících tak bylo vyvedení žalované částky mimo dosah věřitelů. Z bankovního výpisu účtu č. [bankovní účet] je zřejmé, že žalovaná je vlastníkem účtu a na tento účet přijala část kupní ceny z dlužníkových nemovitostí ve výši 592.952,22 Kč dne 31. 1. 2012. Žalovaný má za to, že se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť pro posouzení, zda mezi účastníky jde o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaku skutkové podstaty hmotněprávní normy § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Ve vyjádření ze dne 16. 4. 2018 pak žalobce doplnil, že žalovaná správně uvádí, že ve vztahu mezi majitelem účtu a disponentem ani existence dispozičního oprávnění nepředstavuje právní titul pro přesun majetkových hodnot. To znamená, že ani případně dispoziční oprávnění [jméno] [příjmení] k účtu žalované nepředstavuje právní titul pro zaslání části kupní ceny nemovitosti ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] na účet žalované. Žalovaná přijala na svůj účet žalovanou částku bez jakéhokoliv právního důvodu, ani neposkytla protiplnění ve prospěch majetkové podstaty. Tvrzení žalované o tom, že nikdy nedisponovala s finančními prostředky na účtu je v příkrém rozporu se sdělením [právnická osoba], která uvádí, že k účtu po celou dobu existence od roku 2010 do roku 2016 žádná třetí osoba neměla zřízeno dispoziční oprávnění. S peněžními prostředky disponovala pouze žalovaná. Ke zpochybňované aktivní legitimaci pak žalobce dodal, že okamžikem prohlášení konkurzu ztrácí dlužník aktivní legitimaci k vymáhání svých pohledávek. Osobou oprávněnou k vymáhání nároku dlužníka je výlučně insolvenční správce. V tomto konkrétním případě finanční prostředky dlužníka (syna žalované) byly bez jakéhokoliv právního důvodu odeslány na účet, jehož majitelem po celou dobu existence účtu byla žalovaná, která si je ponechala a na úkor dlužníka se bezdůvodně obohatila. Ve vyjádření ze dne 18. 6. 2018 pak žalobce k námitce žalované, že částka 592.952,22 Kč neměla být sepsána do majetkové podstaty, neboť představuje část kupní ceny za nemovitost v SJM manželů [příjmení] a SJM nebylo dosud vypořádáno, sdělil, že kupní smlouvou o převodu vlastnického práva ze dne 9. 12. 2011, byly převáděny nemovitosti jak ve výlučném vlastnictví dlužníka, tak nemovitosti v SJM. Hodnota všech aktiv náležejících do společného jmění manželů a výlučného vlastnictví dlužníka činila 922.952,22 Kč, kdežto hodnota závazku dlužníka (zjištěných pohledávek věřitelů) činila 12.164.099,47 Kč, takže společné jmění manželů bylo předluženo. V daném případě pak správce uplatnil § 274 insolvenčního zákona a za situace, kdy nelze provést vypořádání společného jmění manželů, protože závazky dlužníka jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, celý majetek náležející do společného jmění manželů zahrnul do majetkové podstaty dlužníka. Správce prověřoval, zda manželka, [jméno] [příjmení], souhlasila s podnikatelskými aktivitami svého manžela. O finančních transakcích podnikání manžela byla lépe informována než její manžel, neboť mu zpracovávala účetnictví. Žalobce pak dále uvedl, že žalovaná byla v období od 27. 7. 2011 do 10. 5. 2012 společnicí se stoprocentním vkladem ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO]. Předmětná finanční částka spolu s dalšími finančními prostředky byla přeposílána celkem v 9 splátkách na jeden z účtů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], č.ú.: [bankovní účet]. Z tohoto účtu pak v období od 1. 2. 2012 do 9. 2. 2012 žalovaná vybrala v pěti výběrech hotovosti na přepážce banky celkem 550.000 Kč plus další menší částky z bankomatů. Zůstatek na účtu pak k 29. 2. 2012 činil 8.553,29 Kč a společnost ukončila činnost v roce 2012. V dalších letech nepodávala daňové přiznání. Na návrh Finančního úřadu v Moravském Krumlově byla společnost zrušena s likvidací. Celkem výše neuspokojených pohledávek věřitelů dosáhla výše 1.418.416 Kč. K údajné pasivní účasti žalované na podnikání [jméno] [příjmení] pak doplnil, že žalovaná se podepsala 8x při založení svých účtů, 5x při výběru hotovosti z účtu, 6x při převodu obchodních podílů ve společnostech, 4x při podání insolvenčního návrhu. Celkem tedy nejméně 23x a takovou frekvenci podpisů žalobce považuje za naprosto vědomou spolupráci při podnikání [jméno] [příjmení]. V závěrečném návrhu pak žalobce uvedl, že žalovaná obdržela 31. 1. 2012 žalovanou částku připsáním na její účet č. [bankovní účet], a to od zasilatele [titul]. [jméno] [příjmení] z jeho účtu č. [bankovní účet] jako část kupní ceny nemovitosti insolvenčního dlužníka [jméno] [příjmení] a jeho manželky [jméno] [příjmení]. Žalovaná o této platbě dne 17. 2. 2020 před soudem prohlásila, že to nebyly její peníze. Přijetím platby od [titul]. [jméno] [příjmení] žádný právní vztah nevznikl, nezměnil se, ani nezanikl. Žalovaná se tedy v té době platného občanského zákoníku bezdůvodně obohatila plněním bez právního důvodu. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20. 3. 2013 pak sdělila, že na její účet č. [bankovní účet] byla zaslána částka 592.952,22 Kč a byla připsána 31. 1. 2012. Po rozhovoru se synem věděla, že panu [titul] [celé jméno žalobce] poskytl maximum součinnosti a vysvětlil mu některé učiněné kroky a jejich důvody mezi nimi i okolnosti prodeje. Měla pouze zástupnou roli v transakci, kterou žalobce sledoval jako nepodloženou a toto doložila kopií písemné smlouvy o zprostředkování platebního styku třetí osobě prostřednictvím jejích účtů. Provozní úvěr, který byl s nemovitostí svázán, byl spojen s povinností hradit vysoké splátky prodejem synova rodinného domu a uskrovněním se naopak mělo dojít ke zbavení se této povinnosti, snížení nákladů a získání části prostředků potřebných pro udržení chodu synova podniku. V neposlední řadě také k dostání závazků vůči zástavním věřitelům. Neuhrazené závazky po splatnosti v té době, byly pod kontrolou, s dalšími věřiteli bylo jednáno o způsobu jejich uhrazení, v němž se již s prodejem počítalo. O otevření účtu pro potřeby zajištění hladkého chodu svého podnikání ji syn požádal dlouho před vyhrocením jeho finanční situace a je z ní nepochybně možné zpětně vysledovat, že byly využívány v souladu s přiloženou dohodou, nikoliv tedy pro potřeby žalované. Tato dohoda pak taky společně s kupní smlouvou, na níž je účet uveden jako účet pro zaplacení části kupní ceny, je oním právním důvodem, který žalobce údajně postrádá. Žalovaná sama do synova podnikání ani dalších finančních záležitostí aktivně nezasahovala a správci toto bylo řečeno. Její pasivní role prostředníka spočívala právě ve zmiňovaném poskytnutí na její jméno vedených účtů. Z peněz přijatých prostřednictvím jejího účtu nemohla mít a neměla žádný majetkový prospěch. Ve vyjádření ze dne 28. 3. 2018 pak žalovaná uvedla, že je dostatečně prokázáno, že finanční prostředky jako doplatek kupní ceny za prodej nemovitosti patřily manželům [příjmení]. Žalovaná s nimi nikdy nedisponovala a není tedy ve sporu pasivně legitimována. Dále má žalovaná za to, že zde není aktivní legitimace žalobce, neboť pohledávku nezapsal do konkursní podstaty. Taktéž bylo zjištěno, že nebylo vypořádáno SJM manželů [příjmení], nebyla uzavřena dohoda, ani podána žaloba. Žalovaná pohledávka je doplatek kupní ceny za nemovitost v SJM manželů [příjmení]. Ve vyjádření ze dne 4. 5. 2018 pak žalovaná uvedla, že v době prohlášení insolvence na [jméno] [příjmení] podnikal [jméno] [příjmení] jako fyzická osoba pod hlavičkou [jméno] [příjmení] [název] a současně podnikal ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. jako jediný společník. Předmět podnikání byla silniční autodoprava. Po prohlášení insolvence insolvenční správce sdělil panu [příjmení], že vzhledem ke skutečnosti, že je jediný společník [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., tak spadá do insolvence i tato společnost. Podnikání bylo propojené a byl i stejný předmět činnosti. Dohodli se s insolvenčním správcem na pokračování v činnosti, aby bylo možné uhradit co možná nejvíce dluhů. Pan [příjmení] podnikal tedy nadále ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a zisk šel do insolvence. Pro tyto účely bylo nutné, aby každý řidič při cestě do zahraniční měl u sebe svou platební kartu. Pokud musel řidič zaplatit v zahraničí pokutu či opravit auto, nahlásil tuto skutečnost a byly mu na účet poslány finanční prostředky, které si na platební kartu vybral. V té době nešlo zřídit k jednomu bankovnímu účtu více platebních karet. Bylo tedy nezbytné zřídit více účtů, aby bylo více platebních karet. Dalším podstatným důvodem více karet bylo, že každá benzinová stanice má svou kartu a každý zaměstnavatel dostával slevové karty, které pak předával řidiči při odběru pohonných hmot. Vzhledem k insolvenci, byly účty na jméno matky, tedy paní [celé jméno žalované]. Současně měl platební karty i insolvenční správce. Vše probíhalo s jeho vědomím. Žalovaná tedy částkou 592.952,22 Kč nedisponovala. Částka byla zaslána na účet č. [bankovní účet]. K tomuto účtu bylo zřízeno internetové bankovnictví a pan [jméno] [příjmení] přes Servis 22 posílal pak předmětnou částku na tento účet. Zadání platby přes internetové bankovnictví je realizováno tak, že je zpět zasílán autorizační kód na mobilní telefon. Jednalo se o telefon [číslo] nebo [číslo] a obě čísla patřily panu [příjmení]. [anonymizováno]. Peníze tak byly zasílány na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., aby prošly účetnictvím této společnosti a aby měl insolvenční správce přehled. Z toho je patrno, že žalovaná finanční částkou nedisponovala. Ve vyjádření ze dne 6. 2. 2021 uvedla, že se svým synem [jméno] [příjmení] nikdy nepodnikala. V případě finančních potíží, kdy byla prohlášena na syna žalované insolvence, mu poskytla svou pomoc, a to tak, že mu poskytla svůj účet. Nikdy neměla oprávnění k účtu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] s manželkou prodali rodinný dům v [obec] před prohlášením insolvence. Část kupní ceny byla uhrazena již po prohlášení insolvence. Z tohoto důvodu úpadce [jméno] [příjmení] nechal doplatek kupní ceny poslat na účet, který si dočasně převzal od své matky. Peníze vybral přes bankomat a vložil do [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Aby s nimi mohl nakládat a uhradit pohledávky těch věřitelů, kteří zrušili zástavní práva k prodávané nemovitosti, převedl obchodní podíl na žalovanou. Žalovaná pak v závěrečném návrhu navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť žalovaná se žádného obohacení nedopustila. Finanční prostředky si neponechala a ani s nimi nedisponovala. Při účastnickém výslechu pak žalovaná uvedla, že založila 8 účtů v [právnická osoba ] [anonymizováno] v dobrém úmyslu, aby pomohla synovi. Internetové bankovnictví nepoužívala. S internetem neumí pracovat a má obyčejný tlačítkový mobil. Při vyřizování jí pomáhal syn a karty a doklady mu předala. Se žádným ze založených účtů nehospodařila, nic nevkládala ani nevybírala. Vše propůjčila synovi, ani nevěděla, že na účet přijde kupní cena nemovitosti. O tom rozhodoval syn, kam se co bude posílat. PIN přišel v obálce, ale ona neměla karty, tak vše předala synovi. K žádné kartě ani PIN neznala. Žádné peníze neobdržela a ani nechtěla, neboť to nebyly její peníze. Neví, zda byla jednatelkou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], neboť je to již dlouho. Synovi pomohla v dobré víře. O jeho problémech nevěděla. On jí tehdy sdělil, že by mu pomohlo, aby účty byly na její jméno. Už v té době byla důchodkyně a stačilo jí, že může synovi vypomoci a synovi důvěřovala. Svědek [jméno] [příjmení] pak ve věci sdělil, že pokud jde o částku 592.952,22 Kč, tyto prostředky nebyly uhrazeny insolvenčnímu správci a byly vráceny manželce na půjčku, kterou měla před manželstvím. Nejdříve to správně nepochopil. S věřiteli bylo domluveno, že po prodeji nemovitosti jim bude částka vyplacena. Přesně to vyčísleno nemá, to ví manželka. Finanční prostředky měly být zaslány na účet jeho matky, a to z toho důvodu, že on měl účet sice k dispozici, ale měl ho blokovaný. S matkou byli dohodnuti, že účet u [právnická osoba ] [anonymizováno] budou mít pro svoje účely a sama matka tento účet nepoužívala. Kupující nezaslali finanční prostředky na účet svědka, neboť s manželkou již žádný účet neměli. K účtu, kam byly zaslány peníze, bylo elektronické bankovnictví a karta. Transakce dělala manželka a kartu měl k dispozici svědek. Částka 592.000 Kč byla rozdělena věřitelům v době po prodeji nemovitosti. Svědek měl 8 účtů z toho důvodu, že se používaly v provozu. Zaměstnanci je používali pro rychlý přesun provozních financí a účet byl zřízen pro to, aby byla zachována činnost firmy. Sám jednal s věřiteli, aby bylo uvolněno zástavní nebo exekuční právo na nemovitosti, kterou prodávali, a aby byli věřitelé přednostně vyplaceni. Doplatek z kupní smlouvy přišel na účet matky, převodní příkazy mohla dělat i manželka. Převodní kódy chodily na účet svědka. Tyto matka neznala, a pokud převody dělala manželka, tak tyto jí musel sdělit, resp. přeposlat. Částka 592.000 Kč byla přeposlána na účet firmy [právnická osoba] Účet [právnická osoba ] [anonymizováno] šel přes účetnictví firmy a z toho byli vypláceni věřitelé, aby bylo vidět, že platba šla z firmy. Převod peněz na věřitele je uveden v účetnictví firmy [právnická osoba ] [anonymizováno]. Když nastal konkurz, přivezl konkursního správce a ten mu řekl, že svědek má pracovat a on bude dohlížet na vše ostatní. Byla dohoda s leasingovými společnostmi týkající se vozidel, aby mu umožnili pokračovat ve [právnická osoba] [anonymizováno], aby mohl hradit pohledávky z doby, kdy podnikal jako fyzická osoba. Účty na jeho matku byly zřízeny proto, že on sám je mít nemohl, neboť byl v insolvenci. Jednalo se o provozní záležitost a jen spořitelna umožňovala neomezený počet sporožirových účtů na jedno jméno. Účtů bylo tolik, kolik bylo řidičů a vše bylo na jméno matky. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka [jméno] [příjmení], pak ve věci sdělila, že doplatek kupní ceny šel na účet tchýně. Slíbené závazky byly uhrazeny. Něco šlo převodem a něco hotově a bylo to těsně před insolvencí. Když nastala insolvence, tak insolvenčnímu správci doložila lístky, kam byly peníze zaslány a předala mu účetnictví manžela. Už jako fyzická osoba měl manžel exekuce, proto mu bylo umožněno založit [právní forma], kde vystupoval jako jediný vlastník a tak mohl splácet dluhy z doby, kdy byl jako fyzická osoba. Manželovy dluhy začaly již v roce 2008, tehdy se dostali do druhotné platební neschopnosti, a proto se to snažili řešit pomocí prodeje nemovitostí. Peníze, o kterých se hovoří, jsou SJM a bylo to převedeno na účet maminky, aby se s tím mohlo disponovat. SJM nebylo vypořádáno. Myslela si, že se nevypořádává, ale rodiče jí dali do začátku finanční prostředky, které ona vložila do podnikání. Dále jí půjčila sestra 150.000 Kč a rodiče jí postupně dali 500.000 Kč. Účty na matku byly zřízeny z toho důvodu, že manžel ani svědkyně účty mít nemohli, neboť manžel měl exekuce a hrozilo zablokování účtů a aby mohli řešit závazky, tak jim vypomohla matka. Vyřídila účty, předala jim karty a měli on-line bankovnictví. Neřešili to dispozičním oprávněním. Jedině spořitelna jim umožnila převádět peníze okamžitě, takže když řidiči v zahraničí potřebovali zaplatit mýto, takto mohli udělat okamžitě, jinak to trvalo 24 hodin. V doplnění svědecké výpovědi ze dne 15. 4. 2021 pak svědkyně dále uvedla, že paní [celé jméno žalované] byla jenom zástupnou osobou před řešením insolvence. Manžel se snažil řešit druhotnou platební neschopnost. Byli i další výdaje způsobené nehodou, neboť podnikali v kamionové dopravě. Při vzniku firmy [právnická osoba], si manžel zajišťoval podpisový vzor jako jednatel a on jediný měl oprávněný vstup k účtu a neměnilo se to. Ani svědkyně přístup k účtu neměla. K tomuto účtu byla karta a on-line bankovnictví. Přístupová hesla měla v rámci on-line bankovnictví, a to z toho důvodu, aby mohla na pokyn manžela provádět platby. Veškeré sporožirové účty byly založeny pro zaměstnance a byly založeny na jméno [celé jméno žalované] a karty byly poskytnuty zaměstnancům. Jeden ze zaměstnanců byl i pan [příjmení] – manžel, a proto peníze byly poslány na účet, od kterého měl kartu manžel. Peníze byly přeposlány na firmu [právnická osoba] z toho důvodu, aby zde byla transparentnost a tedy peníze z účtu byly zaslány na účet [právnická osoba] a firma [právnická osoba] tyto peníze použila na úhradu závazků, které byly propojené s fyzickou osobou panem [jméno] [příjmení] [právnická osoba] byla založena z toho důvodu, že manžel jako fyzická osoba už nebyl schopen fungovat bez pomoci, aby zvládl své závazky. Bylo to spočítáno, že potřebuje střednědobý úvěr asi na 6 let, aby srovnal ztráty, které vznikly druhotnou platební neschopností. K tomu přesvědčil své věřitele, že je schopen platit své závazky, tak do toho vstoupila právnická osoba [právnická osoba] a takto to bylo věřitelům prezentováno a na základě tohoto věřitelé v souvislosti s prodejem domu byli ochotni posečkat a přijmout splátkový kalendář. Podnikání pana [příjmení] a [právnická osoba ] [anonymizováno] bylo propojeno. Žalovaná jako fyzická osoba nepodávala daňové přiznání, neboť k tomu nebyl důvod, když se nejednalo o její příjmy. Účetnictví firmy [právnická osoba] předávala žalobci, neboť nastupoval na místo manžela a rozhodoval o tom, jak bude firma fungovat. Ona sama jako účetní kartu od účtu nepotřebovala, takže všechny karty měli řidiči a jednu kartu měl manžel a svědkyně to jenom účtovala. Peníze, které přišly na účet [právnická osoba ] [anonymizována tři slova], z účtu žalované v rámci interního bankovnictví přeposílala svědkyně a žalovaná k tomuto účtu neměla žádný přístup. V rámci domluvy pak svědkyně z účtu [právnická osoba] vyplácela věřitele podle splátkových kalendářů. Svědkyně vycházela z toho a dávala i žalobu, že peníze z prodeje měly být přiznány jí, protože měla vnos, takže to brala tak, že o tom může rozhodovat i sama. Řízení o určení výtěžku z nemovitosti vedla svědkyně, ale pak se neodvolala a vedlo ji k tomu to, aby v řízení nebyla vůbec uvedena paní [celé jméno žalované]. Z usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že bylo zahájeno dne [datum] insolvenční řízení dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [obec a číslo], účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly [datum] v [údaj o čase] hod. zveřejněním v insolvenčním rejstříku a věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto tak, že dlužník [jméno] [příjmení], [datum narození], je v úpadku a na majetek dlužníka se prohlašuje konkurz a insolvenčním správcem se ustanovuje [titul] [celé jméno žalobce] – žalobce. Věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili nejpozději do 19. 3. 2012. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že manželé [příjmení] prodávají [titul]. [jméno] [příjmení] nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres]. V této smlouvě se pak účastníci dohodli na souhrnné kupní ceně ve výši 2.500.000 Kč. V bodu 2 písm. d) se pak účastnící dohodli tak, že zbývající část kupní ceny v částce 570.388,12 Kč je kupující povinen uhradit prodávajícím na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] Ze smlouvy o výpůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že předmětem smlouvy jsou výpůjčky účtů kromě jiného i účtu č. [bankovní účet]. Dále bylo dohodnuto, že půjčitel předá vypůjčiteli přístupová hesla pro elektronické bankovnictví a platební karty na základě předávacího protokolu s účinností ke dni podpisu této smlouvy. Doba užívání byla sjednána od 15. 10. 2010 do 15. 10. 2012. Půjčitel prohlašuje, že účty předává s nulovými zůstatky. Půjčitel tímto potvrzuje, že po dobu smluvního vztahu veškeré transakce na vrub a ve prospěch specifikovaných účtů budou pouze vypůjčitelovou záležitostí. Jakákoliv transakce, která se projeví na výpise, bude bez výjimky připsána na vrub nebo ve prospěch vypůjčitele. Na žádný druh příchozí platby si nemůže a nebude půjčitel činit nárok. Stejně tak odchozí platby, pokud by měl vzniknout spor o to, kdo je jejich příkazcem, budou tímto automaticky považovány za splnění závazku vypůjčitele. Z přípisu [právnická osoba], ze dne 4. 4. 2018 bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalované] byl založen 14. 10. 2010, zrušen 24. 6. 2016, majitel účtu byl zároveň po celou dobu existence účtu jediným disponentem. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] pak bylo zjištěno, že byl potvrzen rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] s tím, že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným věřitelem pohledávky zapsané do konkursní podstaty úpadce [jméno] [příjmení] ve výši 592.952,22 Kč z vypořádávaného společného jmění manželů. Proti rozsudku pak [jméno] [příjmení] dovolání nepodala. Z historie transakcí na účtu [číslo] vedeném u [právnická osoba ] [anonymizováno] na jméno [celé jméno žalované] bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2012 byla na tento účet připsána částka 592.952,22 Kč jako úhrada z jiné banky č. účtu [bankovní účet] s označením [příjmení] [jméno]. Z výpisu z běžného účtu [číslo] s názvem účtu [právnická osoba] sídlem [obec a číslo] bylo zjištěno, že byla dne 1. 2. 2012 připsána částka 100.000 Kč, a to z protiúčtu [bankovní účet] s označením [celé jméno žalované]. Dne 2. 2. 2012 byla takto připsána částka 2 x 100.000 Kč dne 3. 2. 2012 100.000 Kč, dne 6. 2. 2012 100.000 Kč a dne 9. 2. 2012 150.000 Kč. Podle § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, a nebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. Podle § 205 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Podle § 206 odst. 1 písm. a) a j) IZ majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména peněžní prostředky, jakož i další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu. Podle § 229 odst. 3 písm. c) IZ nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu. Podle § 246 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností (odst. 1). Právní úkony podle odst. 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije (odst. 2). Podle § 249 odst. 2 IZ jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen OZ) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 559 odst. 1 OZ splněním dluh zanikne. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobce není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že v rozporu s ust. § 249 odst. 2 insolvenčního zákona pan [titul]. [jméno] [příjmení] neposkytl po prohlášení konkursu na majetek dlužníka plnění náležející do majetkové podstaty k rukám žalobce, kterému jako insolvenčnímu správci dlužníka příslušelo právo nakládat s majetkovou podstatou, ale poskytl toto na účet založený žalovanou, neboť tento účet byl uveden v kupní smlouvě, který označili syn žalované a jeho manželka k úhradě zbývající částky kupní ceny ve výši 570.388,12 Kč. Předmětnou finanční částku ve výši 592.952,22 Kč, která skutečně od [titul]. [příjmení] dne 31. 1. 2012 došla na účet žalované, si pak žalovaná neponechala, s účtem nedisponovala a žádným způsobem s ním nenakládala, neboť platební kartu předala svému synovi v dobré víře, aby si mohl dál pokračovat ve své podnikatelské činnosti. Předmětnou částku pak [titul]. [příjmení] zaslal na základě dohody účastníků na účet uvedený ve smlouvě, přičemž se jednalo o účet paní [celé jméno žalované], která na základě dohody o zapůjčení jejího účtu, tento účel zapůjčila svému synovi k podnikání. V době zápůjčky již nemohl [jméno] [příjmení] disponovat svými finančními prostředky, a proto využil účet žalované. Z účtu žalované pak byly veškeré finanční prostředky převedeny na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., tak jak bylo zjištěno z výpisu předmětného účtu. Z výpovědi dlužníka a jeho manželky pak soud vzal za prokázané, že s bankovním účtem, na něž byly předmětné peněžní prostředky připsány, nakládal výhradně dlužník a jeho manželka, kteří veškeré peněžní prostředky z účtu vybrali a převedli na účet [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Ve smyslu závěrů, které Nejvyšší soud v obdobných souvislostech formuloval při výkladu účinků prohlášení konkursu podle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, mohlo takové„ plnění“ přivodit zánik závazku [titul]. [jméno] [příjmení] vůči dlužníku, jen kdyby se dostalo do majetkové podstaty dlužníka nebo kdyby [titul]. [jméno] [příjmení] prokázal, že o prohlášení konkursu nemohl vědět, nebo kdyby vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. Výjimku z obecné povinnosti vycházet z údajů zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku, připouští § 249 odst. 2 insolvenčního zákona. Jde však o výjimku z pravidla, jež požaduje po všech subjektech znalost rozhodnutí zveřejněných v insolvenčním rejstříku, která se jich mohou týkat, a proto je nutné ji uplatňovat pouze ve výjimečných případech, tj. tehdy, kdy se dotčená osoba skutečně nemohla z objektivních příčin s takovým rozhodnutím seznámit. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné uzavřít, že pan [titul]. [jméno] [příjmení] nemohl vědět o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, resp. žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo vzhledem k okolnostem plnění dluhu zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. Důvod vymáhat po žalované plnění z bezdůvodného obohacení žalobce neměl již proto, že [titul]. [jméno] [příjmení] se poskytnutím plnění na účet žalované nezprostil své povinnosti vůči majetkové podstatě, takže žalovaná se případně mohla obohatit jen na úkor [titul]. [jméno] [příjmení], nikoliv na úkor majetkové podstaty dlužníka. I kdyby ale platilo, že [titul]. [jméno] [příjmení] se plněním na účet žalované zprostil svých závazků vůči dlužníku, mohl by žalobce s předmětnou žalobou uspět, jen kdyby se v řízení prokázalo, že žalovaná měla z tohoto plnění nějaký majetkový prospěch. V řízení však bylo prokázáno, že veškeré peněžní prostředky byly z účtu vyplaceny na základě příkazů a ve prospěch dlužníka a byly dlužníkem spotřebovány zejména v rámci podnikatelské činnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Na předmětném účtu již žádné peněžní prostředky nejsou, neboť účet byl zrušen. Námitky žalobce, že žalovaná se obohatila, neboť byla jedinou společnicí [právnická osoba] není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nedisponovala s finančními prostředky ani za firmu [právnická osoba], sama neměla zřízeno internetové bankovnictví, je důchodového věku a neměla žádný důvod k provádění transakcí na bankovních účtech, které přenechala svému synovi. [právnická osoba] byla zlikvidována a jako likvidátor zde byl žalobce, takže mohl mít přehled o hospodaření této firmy. Ze všech shora uvedených důvodů byl návrh žalobce zamítnut. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalované soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalované spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ a. t.“) za tyto úkony právní pomoci: 1x převzetí a příprava zastoupení, 1x účast při jednání soudu dne 1. 3. 2018, 1x vyjádření ze dne 4. 5. 2018, 2x účast při jednání soudu dne 12. 6. 2018 za dobu trvání přesahující 2 hodiny, 1x účast při jednání soudu dne 17. 12. 2020, 1x vyjádření ze dne 6. 2. 2021, 2x účast při jednání soudu dne 15. 4. 2021 za dobu trvání přesahující 2 hodiny. Za účtovaný úkon vyjádření ze dne 11. 4. 2021 soud odměnu nepřiznal, obsah tohoto podání mohl být již obsažen v předcházejícím vyjádření ze dne 6. 2. 2021, k tomu dalšímu vyjádření ani nebyla žalovaná vyzvána. Odměna za 1 úkon podle § 8 ve spojení s § 7 a. t. činí z tarifní hodnoty 592.952,22 Kč částku [částka]. Za uvedené úkony soud přiznal odměnu 9krát 10.700 Kč, tj. odměna ve výši 96.300 Kč a dále režijní paušály dle § 13 a. t. 9krát 300 Kč ve výši 2.700 Kč. Za cesty k jednání soudu se přiznává cestovné v celkové výši 3.403,40 Kč. Ujeto bylo vždy na cestě [obec] – [okres] zpět 140 km, spotřeba pro kombinovaný provoz vozidla je dle velkého technického průkazu 6,5 l /100 km, palivo motorová nafta. První dvě jednání u soudu proběhla ve dnech 1. 3. 2018 a 12. 6. 2018. V roce 2018 dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. činila sazba základní náhrady 4 Kč km jízdy a cena motorové nafty 29,80 Kč l. Za tato 2 jednání činí cestovné 1.662,40 Kč (280 x 4 = 1.120 plus 280 x 0,065 x 29,80 = 542,36). V roce 2020 dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. činila sazba základní náhrady 4,20 Kč km jízdy a cena motorové nafty 31,80 Kč l. Za cestu k jednání dne 17. 12. 2020 činí cestovné 877,40 Kč (140 x 4,20 = 588 plus 140 x 0,065 x 31,80 = 289,38). Pro rok 2021 dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí sazba základní náhrady 4,40 Kč km a cena motorové nafty 27,20 Kč l. Za cestu k jednání dne 15. 4. 2021 činí cestovné 863,60 Kč (140 x 4,40 = 616 plus 140 x 0,065 x 27,20 = 247,52). Dále se přiznává náhrada za ztrátu času ve výši 800 Kč za 8 započatých půlhodiny á 100 Kč dle § 14 a. t. Celkem soud přiznal žalované náklady řízení ve výši 103.203,40 Kč, které je žalobce povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.