5 C 163/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Koubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 24.294 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.100 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku 15.194 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 599,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 56 % ročně z částky 9.699,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 577,06 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2022 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 24.294 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou půjčku a poplatek ve výši 7.994 Kč, který se skládá z úroku z jistiny ve výši 56 % ročně po dobu sjednané platnosti smlouvy, poplatku za zpracování úvěru a částky za administrativní činnost a flexibilní splácení, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 17.994 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 347 Kč počínaje dnem, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy a následně k poslednímu dni dalšího týdne. Nehradila však splátky řádně a včas, kdy zaplatila pouze 900 Kč, a to dne 28. 2. 2020 částku 500 Kč a dne 16. 6. 2020 částku 400 Kč, tyto platby byly započteny ve výši 300,34 Kč na jistinu a ve výši 599,66 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovanou částku tvoří dluh na půjčce 9.699,60 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7.394,34 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, která je vypočtena v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek dle smlouvy v rámci článku„ postup při prodlení zákazníka“, do dne 1. 2. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 577,06 Kč, který vznikl prodlením s hrazením jednotlivých splátek, jak je podrobně rozepsáno v přiloženém výpočtu k 1. 2. 2022, dále sankční poplatky ve výši 2.200 Kč dle smlouvy v rámci článku„ postup při prodlení zákazníka“ za vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek a za poplatky za upomínky, současně je žádáno o zaplacení úroku 56 % ročně z částky jistiny 9.699,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky jistiny 9.699,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. V podání ze dne 23. 9. 2022 žalobce doplnil svá žalobní tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, podrobně se vyjádřil k právní regulaci upravující přezkum úvěruschopnosti, dále popsal obecný postup právního předchůdce žalobce při prověřování bonity svých zákazníků, v předmětném případě bylo žalovanou sděleno a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 15.114 Kč, což bylo doloženo složenkami za měsíc říjen a listopad 2019. Dále bylo počítáno s dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 35.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované byly zjištěny a ověřeny vázaným právním zástupcem ve výši 2.500 Kč. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, komentářovou literaturu k novému zákonu o spotřebitelském úvěru, jakož i na další judikaturu Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k problematice ověřování úvěruschopnosti při poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalobce dále sdělil, že žalované byl poskytnut úvěr s nízkou nominální hodnotou 10.000 Kč, kdy právní předchůdce žalobce dostál své povinnosti již před uzavřením smlouvy, kdy byla ověřena výše tvrzených příjmů ze strany žalované, a to za pomoci složenek. Ve vyjádření ze dne 21. 12. 2022 se žalobce opětovně vyjádřil k posuzování úvěruschopnosti žalované, poukázal na nízkou nominální hodnotu úvěru s krátkou dobou splatnosti a nižším rizikem delikvence, kdy dle názoru žalobce je míra posuzování úvěruschopnosti u tohoto typu úvěru nižší. Žalobce z opatrnosti soud upozornil na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 ze dne 22. 6. 2021, které se týká skutkově i právně shodné věci. K žalované částce 2.200 Kč za sankční poplatky žalobce doplnil, že se jedná o poplatek ve výši 4 * 300 Kč za zaslané upomínky dle čl. 6 Smluvních podmínek. Dále byl žalované účtován v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1.000 Kč.

2. Žalovaná se telefonicky omluvila z jednání nařízeném na den 22. 11. 2022, k věci sdělila, že o dluhu ví, ale už tehdy žalobce věděl, že nemá z čeho splácet. K dalšímu nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodli na poskytnutí zápůjčky pro žalovanou ve výši 10.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 7.994 Kč, který se skládá z úroku z jistiny ve výši 56 % ročně po dobu sjednané platnosti smlouvy v kapitalizované výši 3.103 Kč a poplatku za zpracování úvěru ve výši 4.891 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 347 Kč a poslední splátka ve výši 297 Kč, žalované byla dle jejího prohlášení vyplacena částka 10.000 Kč v hotovosti, roční procentní sazba nákladů činila 263,12 %, byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení.

4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a zákaznická karta z č. l. 46, ve které je zejm. uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa žadatele a dále informace o majetkových a osobních poměrech žadatele, jméno zástupce společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. V zákaznické kartě žalovaná uvedla, že úvěr je určen na neočekávané výdaje, dále že je zaměstnána na plný úvazek jako dělník u [právnická osoba] system electronic spol. s r.o., žije s rodiči, má 1 vyživovací povinnost, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 15.114 Kč, další příjmy domácnosti 35.000 Kč, výdaje celkem 2.500 Kč, kdy toto bylo údajně ověřeno ze dvou složenek, které soudu nebyly doloženy. Soud měl dále k dispozici přehled plateb z č. l. 14 - 17, ze kterého je patrné, že v evidenci žalobce či jeho právního předchůdce se podávají toliko dvě platby žalované, a to v částce 500 Kč ze dne 28. 2. 2020 a v částce 400 Kč ze dne 16. 6. 2020.

5. Z listin, které žalobce soudu předložil k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalované společností [právnická osoba] před uzavřením předmětné smlouvy v roce 2019, nebylo zjištěno prakticky nic, kdy výpis z živnostenského rejstříku z č. l. 48 je datován až k 15. 9. 2022, přičemž vznik oprávnění je datován k 25. 5. 2020, výpis z Centrální evidence exekucí s uvedením jednoho exekučního řízení zahájeného v roce 2021 (tedy pro dluhy případně i staršího data), v nichž figuruje žalovaná coby povinná, je datován až k 19. 9. 2022.

6. Dále byly soudu předloženy opakované výzvy k úhradě splátek po splatnosti ze dne 3. 5. 2020, 5. 7. 2020, a 29. 3. 2020, upozornění na prodlení se splátkami ze dne 26. 1. 2020 a oznámení o zahájení inkasního řízení v rámci oddělení centrálního vymáhání pohledávek ze dne 2. 11. 2020. K těmto nebyly doloženy doklady prokazující jejich odeslání.

7. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], provedené před dožádaným soudem - [název soudu], bylo zjištěno, že svědek pro společnost [právnická osoba] pracoval asi v letech 2018 – 2021 jako obchodní zástupce, jméno žalované mu něco říká, byla klientem [právnická osoba ], předmětnou úvěrovou smlouvu s ní svědek sepisoval, na datum si nepamatoval, smlouva byla sjednávána doma u žalované ve [obec], jak konkrétně probíhalo ověřování úvěruschopnosti si svědek nepamatoval, k výdajům v částce 2.500 Kč si nic nepamatoval, posuzovaných bylo několik denně, s odstupem času si bližší okolnosti nepamatuje, ani zda měla žalovaná vyživovací povinnost a nějaké dluhy. Žalovanou navštívil v místě bydliště minimálně dvakrát, prvotně při sepisu žádosti a pak při uzavírání smlouvy. V roce 2019 to probíhalo tak, že u s klientem sepsal žádost a poté se skoring posílal ke schválení do firmy, do skoringu se vypsaly všechny údaje, tzn. údaje z OP, počet vyživovaných osob, potvrzení o příjmech, různé dotazy ohledně dalších smluv a dluhů, pokud byl skoring v pořádku, úvěr byl v SMS schválen, byl zde i pokyn, jaký parametr úvěru je možné uzavřít, a udělala se nabídka. Před podpisem smlouvy se klientovi dávaly k přečtení předsmluvní podmínky.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] ze dne 28. 1. 2022 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 1. 2. 2022.

9. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2022 a z výzvy k plnění ze dne 20. 5. 2022 spolu s dokladem o jejím odeslání 24. 5. 2022 (č. l. 11), bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána žalobcem, resp. jeho právním zástupcem, k úhradě žalované částky.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Skutková tvrzení žalobce k prověření solventnosti žalované jeho právním předchůdcem před poskytnutím předmětného úvěru nebyla prokázána provedenými listinnými důkazy ani svědeckou výpovědí, kdy svědek si konkrétní okolnosti uzavírání úvěrové smlouvy již nepamatoval. Nadto soud poznamenává, že předmětná úvěrová smlouva byla sjednávána dne [datum], žalobce doložil vznik živnostenského oprávnění svědka ke zprostředkování obchodu a služeb až ke dni 25. 5. 2020. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl šetření žalované v příslušných registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších registrech, soudu nebyl předložen výsledek skóringu žalované, na jehož základě jí byl úvěr poskytnut, ani složenky prokazující výši příjmů žalované. Právní předchůdce žalobce se spoléhal toliko na tvrzení žalované o výši příjmech její domácnosti 35.000 Kč, aniž by si je jakkoli ověřoval, nezabýval se výdaji domácnosti, zda není předlužená apod. Pokud by byly údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě pravdivé, lze si stěží představit, že by se žalovaná se žádostí o půjčku namísto na některou z bankovních institucí s výhodnějšími parametry poskytování půjček obrátila na právního předchůdce žalobce, který žalované poskytl tzv.„ lichvářský“ úvěr s roční úrokovou sazbou 56 % a smluvním poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši téměř 80 % z poskytnuté jistiny úvěru. I když byl žalované poskytnut úvěr s nízkou nominální hodnotou, u kterého nejsou kladeny tak vysoké nároky na posuzování bonity zákazníků, tak i přesto v daném konkrétním případě právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nepostupoval s odbornou péčí, když se spoléhal toliko na údaj o výdajích žalované ve výši 2.500 Kč v situaci, kdy mu bylo známo, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost. O tom, že v daném případě nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, svědčí i skutečnost, že žalovaná úvěr řádně nesplácela již od začátku, již s 1. splátkou se ocitla v prodlení, přičemž první platbu na poskytnutý úvěr provedla až dne 28. 2. 2020, tedy až 2 měsíce po poskytnutí úvěru, když přitom byla sjednána frekvence splácení úvěru v týdenních splátkách.

19. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

20. K odkazu žalobce na judikát Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. 33 ICdo 27/2021 soud konstatuje, že tento není přiléhavý, neboť jde o jinou situaci, kdy věřitel měl při ověřování úvěruschopnosti k dispozici údaje o běžném účtu, který pro dlužnici vedl. Také v případě odkazu na judikát I. ÚS 1543/21 ze dne 22. 6. 2021 se jedná o jinou situaci, kdy v daném případě obvodní soud zjistil, že dlužnice splátky úvěrů řádně hradila.

21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, na kterou splatila 900 Kč. Rozdíl tak činí částku 9.100 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 9.100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když bylo doloženo vyzvání žalované k úhradě dluhu výzvou odeslanou dne 10. 2. 2022 se splatností stanovenou na den 17. 3. 2022.

23. V rozsahu zbylého nároku uvedeného ve výroku II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť tento nárok nebyl z důvodu neplatnosti smlouvy prokázán.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.