5 C 337/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Koubovou ve věci žalobce; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o 38.312 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v částce 3.000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci -) částku 18.626,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21.626,16 Kč od 1. 11. 2020 do 14. 6. 2021 a z částky 18.626,16 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, -) částku 863,63 Kč, -) úrok ve výši 8,81 % ročně z částky 19.306,62 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115.430 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 15.155,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.155,84 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku 666,69 Kč a úrok ve výši 75,95 % ročně z částky 9.952,40 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 67,14 % ročně z částky 19.306,62 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 14. 12. 2020 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 36.782 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36.782 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, pohledávky ve výši 1.530,32 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 29.259,02 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 115.430 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30.000 Kč dne 23. 7. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,84 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 2.004 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje srpen 2019. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky po 2.004 Kč ve dnech 22. 8. 2019, 23. 9. 2019, 22. 10. 2019, 23. 12. 2019, 22. 1. 2020, 24. 2. 2020. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 7, 8, po 499 Kč. V důsledku prodlení žalované se splátkami 4, 5, 6, 7, 8, dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1.000 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 5krát po 200 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 3. 5. 2020. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 34.784,76 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Smluvní pokutu žádá až od 1. 11. 2020 do dne vyhotovení žaloby s tím, že v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty.

2. Podáním ze dne 12. 7. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 3.000 Kč, kterou žalovaný zaplatil dne 14. 6. 2021. S ohledem na částečné zpětvzetí soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.).

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka ze dne 23. 7. 2019. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovanou ve výši 30.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 48 splátkách po 2.004 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 25. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně. Ve smlouvě je u žalované uvedeno číslo účtu [bankovní účet].

5. Dne 24. 7. 2019 žalobce písemně oznámil žalované schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [bankovní účet] byla žalované zaslána částka 30.000 Kč dne 23. 7. 2019.

7. Žalovaná byla opakovaně písemně upozorňována na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru.

8. Z oznámení ze dne 3. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalované dlužnou částku v celkové výši 36.782 Kč a vyzval žalovanou k zaplacení.

9. Dle karty klienta žalovaná nesplácela splátky řádně a včas.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalované, což doložil zejména pracovní smlouvou, svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, mzdovým výměrem, výplatními lístky, ústřižkem o důchodu, rozhodnutím o důchodu, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaná však neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalované dluh a žádal jeho zaplacení.

15. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 108,84 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 .1.2, vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v červenci 2019, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,81 % ročně. Smluvená výše úroků dvanáctinásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,81 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud přepočítal neuhrazenou jistinu a úroky.

16. Žalované byla dne 23. 7. 2019 poskytnuta částka 30.000 Kč, do 22. 8. 2019 k ní přirostl úrok 224,47 Kč, tj. 8,81 % ročně z dlužné jistiny, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 22. 8. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 28.220,47 Kč, za dobu od 23. 8. 2019 do 23. 9. 2019 přirostl úrok 217,97 Kč, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 23. 9. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 26.434,44 Kč, za dobu od 24. 9. 2019 do 22. 10. 2019 přirostl úrok 185,03 Kč, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 22. 10. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 24.615,47 Kč, za dobu od 23. 10. 2019 do 23. 12. 2019 přirostl úrok 368,36 Kč, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 23. 12. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 22.979,83 Kč, za dobu od 24. 12. 2019 do 22. 1. 2020 přirostl úrok 166,39 Kč, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 22. 1. 2020 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 21.142,22 Kč, za dobu od 23. 1. 2020 do 24. 2. 2020 přirostl úrok 168,40 Kč, přičemž úhradou 2.004 Kč dne 24. 2. 2020 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 19.306,62 Kč. Za dobu od 25. 2. 2020 do zesplatnění 3. 5. 2020 pak přirostl úrok 321,54 Kč. K datu zesplatnění úvěru tak žalovaný dlužil na jistině částku 19.306,62 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 321,54 Kč, celkem nová jistina úvěru činila 19.628,16 Kč a po zaplacení částky 3.000 Kč dne 14. 6. 2021 činí 16.628,16 Kč.

17. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení u splátek č. 7, 8, po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z.

18. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 1.000 Kč za prodlení u splátek č. 4, 5, 6, 7, 8, po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru.

19. Soud tedy žalobci přiznal částku 18.626,16 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 16.628,16 Kč (po zaplacení částky 3.000 Kč dne 14. 6. 2021), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 1.000 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 10 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 1. 11. 2020 z částky 21.626,16 Kč, s níž byl žalovaný v prodlení, do 14. 6. 2021, kdy byla zaplacena částka 3.000 Kč a dále od 15. 6. 2021 do zaplacení.

20. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jak bylo ujednáno v bodu 6.5. smlouvy o úvěru, pro případ, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne 3. 5. 2020. Žalobce žádá smluvní pokutu od 1. 11. 2020. Od tohoto dne byla přiznána, a to z nové jistiny 19.628,16 Kč do dne 14. 12. 2020 (den vyhotovení žaloby) ve výši 863,63 Kč.

21. Dále soud přiznal úrok od požadovaného data 5. 5. 2020 do zaplacení, a to ve výši obvyklé dle systému časových řad ARAD, tj. 8,81 % ročně z dlužné jistiny 19.306,62 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

22. S ohledem na částečný úspěch obou účastníků soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.