6 C 331/96

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Stegurovou ve věci žalobce: název , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o neúčinnost kupní smlouvy

I. Kupní smlouva ze dne , datum, , kterou společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , převedla na , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, parc. č. , hodnota, a tento pozemek v k.ú. , adresa, -, adresa, , obec , adresa, zapsané na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, za kupní cenu ve výši 219.104 Kč, je vůči žalobci právně neúčinná.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 66.516 Kč k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě náklady znalečného ve výši 84.305,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena záloha na znalečné v částce 5.000 Kč, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

1. Žalobou ze dne 26. 10. 1995 se domáhal žalobce vůči žalovanému neúčinnosti kupní smlouvy. Žalobu zdůvodnil žalobce tak, že kupní smlouvou ze dne , datum, , sepsanou notářkou, koupil žalovaný od firmy , právnická osoba, , nemovitost – , Anonymizováno, na parcele st. p. č. , hodnota, o výměře , hodnota, m2 v k.ú. , adresa, -, adresa, . Uvedená společnost je dlužníkem vůči žalobci, a to u soudu uplatněných pohledávek ve výši 4.200.000 Kč s příslušenstvím a 620.000 Kč s příslušenstvím, obě pak jako plnění z uzavřené kupní smlouvy. Společnost , právnická osoba, , se zcela záměrně a evidentně zbavuje majetku, když v červnu 1995 převedla veškeré nemovitosti získané od státu, jakož i svůj podíl na společnosti , právnická osoba, , na jiné osoby, vesměs však osoby totožné se společníky společnosti , právnická osoba, Stejný postup byl zachován i u žalované nemovitosti, k níž byl převod proveden ze společnosti , právnická osoba, , na žalovaného, který v této společnosti zastává funkci jednatele a společníka s třetinovým podílem na společnosti. Je tak vyloučeno, že by žalovaný, tedy nabyvatel předmětné nemovitosti nevěděl o tom, že prodejem této nemovitosti by bylo možné uspokojit pohledávku žalobce. Dle názoru žalobce jde o simulovaný právní úkon s cílem znemožnit uspokojení pohledávky žalobce vůči společnosti , právnická osoba, Navrhl tedy, aby kupní smlouva ze dne 28. 6. 1995 byla prohlášena vůči žalobci za právně neúčinnou. Dále pak žalobce v průběhu řízení uvedl, že pokud jde o údajnou neplatnost napadené kupní smlouvy, tvrzenou žalovaným, pak má žalobce za to, že předmětná kupní smlouva rozhodně není neplatná. Pouze pro případ, že by soud argumenty uvedené žalovaným uznal, že smlouva je neplatnou, pak je žalobce přesvědčen, že mu v takovém případě svědčí naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí (s ohledem na neplatnost kupní smlouvy) byla ke dni jejího zániku společnost , právnická osoba, Žalobce dále konstatoval, že 12. 5. 1993 uzavřel žalobce se společností , právnická osoba, smlouvu o převodu nemovitostí, na základě které na tuto společnost převedl vlastnické právo k nemovitostem budova č. p. , číslo, a pozemek parcela č. , hodnota, – hotel , název, a společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, se zavázala uhradit 10.200.000 Kč na kupní cenu. Poslední splátka 4.200.000 Kč měla být uhrazena do 12. 11. 1994, což se dosud nestalo. O tom musel být žalovaný, jakožto statutární orgán , právnická osoba, plně informován. Dne 28. 6. 1995 uzavřela , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o převodu nemovitostí budovy č. p. , číslo, za cenu 219.104 Kč, ačkoliv ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že zjištěná cena podle posudku ze dne , datum, činila 972.210 Kč. Ve stejný den byla uzavřena další smlouva společností , právnická osoba, s dalším jednatelem společnosti , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, , týkající se nemovitosti , číslo, v k. ú. , adresa, za cenu 950.211 Kč oproti zjištěné ceně 2.788.960 Kč. Žalovaný tedy v době, kdy byl osm měsíců v prodlení s úhradou poslední splátky za hotel , název, žalobci, jednoznačně zkrátil uspokojení pohledávky žalobce, neboť společnost , právnická osoba, neměla dostatek prostředků k jejímu uspokojení, přičemž oba převody výše uvedené byly učiněny za kupní cenu, jež nedosahoval zjištěné ceny těchto nemovitostí. Žalovaný, jakožto statutární orgán společnosti , právnická osoba, si musel být vědom splatnosti uvedené v kupní smlouvě se společností , právnická osoba, a žalobcem a tedy existujícího prodlení, jakož i toho, že při převodu nemovitostí za zlomek zjištěných hodnot nebude mít společnost , právnická osoba, dostatek prostředků k uspokojení pohledávek věřitelů včetně žalobce, Anonymizováno2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. V odůvodnění uvedl, že předmětem žaloby je odporovatelnost právního úkonu – kupní smlouvy ze dne , datum, , na základě které , právnická osoba, , prodala , Jméno zainteresované osoby 0/0, budovu č.p. , číslo, na parcele p. č. , hodnota, a tuto parcelu, vše v k.ú. , adresa, -, adresa, , za kupní cenu ve výši 219.300 Kč. , právnická osoba, , nabyla předmětné nemovitosti, spolu s ostatními nemovitostmi, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, uzavřené s , právnická osoba, jako prodávajícím. Touto smlouvou současně byly převedeny, jako soubor nemovitostí: a) budova bez čp/če na parcele č. , číslo, a tato parcela, b) budova s č.p. , číslo, na parcele č. , hodnota, a tato parcela, c) budova s č.p. , číslo, na parcele č. , hodnota, a tato parcela (předmětné nemovitosti), za celkovou kupní cenu ve výši 1.616.702 Kč. Všechny tyto nemovitosti byly následně převedeny na společníky a jednatele , právnická osoba, , o dva měsíce později, dne , datum, , za celkovou kupní cenu ve výši 1.616.898 Kč rozdělenou takto: nemovitost označená shora pod písmenem a) na manžele , jméno FO, za kupní cenu ve výši 950.211 Kč, nemovitost označená shora pod písmenem b) na manžele , jméno FO, za kupní cenu ve výši 447.387 Kč, nemovitost označená jako c) na žalovaného za kupní cenu ve výši 219.300 Kč. Právě z prodeje nemovitostí společníkům byla uhrazena kupní cena , název, . Žalovaný tvrdí, že pohledávka žalobce nebyla převodem předmětných nemovitostí na , žalovaný, objektivně zkrácena, neboť společnost , právnická osoba, , měla dostatečný další majetek, nemovitosti by nebylo možné použít k uspokojení věřitelů, nemovitosti byly na žalovaného převedeny za cenu obvyklou. Nemůže tedy dojít ke zkrácení pohledávek věřitele v případě, že dlužník má v době odporovaného právního úkonu jiný majetek, dostatečný k úhradě závazků, to vše v okamžiku, kdy k odporovanému právnímu úkonu mělo dojít. V době, kdy byl učiněn úkon, jehož odporovatelnost je předmětem této žaloby, byla společnost , právnická osoba, , vlastníkem následujícího majetku: hotel , název, nabyla v roce 1994 od žalobce za cenu 10 mil. Kč, cena tohoto hotelu byla stanovena znaleckým posudkem ze dne , datum, částkou cca 13,5 mil. Kč. Toto je mimo jiné i cena, za kterou měla , právnická osoba, , nasmlouvaného zájemce (právě proto se dělal uvedený znalecký posudek) a jedná se tedy o tržní cenu, potvrzenou jak posudkem, tak také nabídkou uvedené ceny třetí osobou. Jen hodnota této nemovitosti převyšovala veškeré závazky společnosti k okamžiku odporovaného úkonu. Dalším významným majetkem , právnická osoba, , byl obchodní podíl na pivovaru , název, , přičemž třetinový podíl na tomto pivovaru byl podle ocenění dle vlastního kapitálu této společnosti, dle účetní uzávěrky, v hodnotě cca 5 mil. Kč. Dále nemovitost – budova č.p. , číslo, na parcele č. , hodnota, a tato parcela (nabyté v rámci privatizace), tyto nemovitosti nabyla , právnická osoba, , za cenu 750.000 Kč a nejméně toto tedy byla jejich tržní hodnota. Není podstatné, že , právnická osoba, , se dostala o dva roky později do finančních problémů, není ani podstatné, že v konkursu byl hotel Černý medvěd prodán hluboko pod svou cenou. Podstatné je to, že v době, kdy měl být učiněn odporovatelný právní úkon, měla , právnická osoba, , ve vlastnictví výše uvedený majetek a v době, kdy byl právní úkon učiněn, nebyl důvod pochybovat o tom, že je možné se z tohoto majetku uspokojit. Žalovaný dále tvrdí, že v případě, že by nebyl převod předmětných nemovitostí z , právnická osoba, , realizován, nemovitosti by nemohly sloužit k uspokojení věřitelů, tudíž by nedošlo ke zkrácení jakýchkoliv pohledávek věřitelů. Za předmětné nemovitosti, shora označené, nebyla ke dni, kdy tyto nemovitosti byly prodány z , právnická osoba, , na , Jméno zainteresované osoby 0/0, , zaplacena kupní cena , název, , od kterého , právnická osoba, , tyto nemovitosti koupila, respektive byla zálohově zaplacena pouze část ve výši 10 %. Kupní cena , název, měla být (a také byla) zaplacena právě z prodeje společníkům společnosti. Pokud by nemovitosti zůstaly v , právnická osoba, , tedy nerealizoval se prodej na společníky, potom by , právnická osoba, , neměla z čeho zaplatit kupní cenu , název, . Společnost , právnická osoba, , sice vlastnila movitý i nemovitý majetek, nevlastnila však hotovost ani finanční prostředky na bankovních účtech a neměla okamžité prostředky na zaplacení kupní ceny , název, . V případě, že by se prodej společníkům nerealizoval, , právnická osoba, , by nebyla schopna zaplatit kupní cenu , název, a od smlouvy by bylo jistě ze strany , název, odstoupeno a byly by uplatněny sankce a tyto nemovitosti by nebylo možné použít k uspokojení věřitelů. , právnická osoba, , nabyla veškeré nemovitosti již v době existence pohledávky žalobce, tj. za stejné situace (ve vztahu k pohledávce žalobce), za jaké je prodala. Od samého počátku byla tedy koupě ze strany , právnická osoba, , zamýšlena právě proto, aby se nemovitosti převedly na společníky, kteří uhradili kupní cenu. V krátké, dva a půl měsíční lhůtě po nabytí nemovitostí by skutečně ani nebyl čas hledat kupce na tři nemovitosti tak, aby byla do dvou měsíců kupní cena na účtu , název, . Na celou věc je nutno pohlížet jako na obchod, kdy v době, kdy již existovala pohledávka žalobce, , právnická osoba, , nemovitosti zakoupila a z kupní ceny, kterou získala až od kupců, zaplatila Fondu národního majetku. Žalovaný tvrdí, že nevěděl a ani nemohl vědět o tom, že by právní úkon dlužníka byl učiněn v úmyslu zkrátit věřitele. Žádný takový úmysl neměl. Žalovaný tvrdí, že vynaložil veškerou pečlivost k tomu, aby se přesvědčil nejen o tom, že neexistuje úmysl dlužníka zkrátit věřitele, ale že takový úkon věřitele nezkracuje. Žalovaný tvrdí, že po prověření varianty nemovitosti ponechat v majetku , právnická osoba, , dospěl k závěru, že se tímto postavení věřitelů zhorší, protože by nebylo z čeho zaplatit kupní cenu , název, , od kupní smlouvy by bylo odstoupeno a nemovitosti by se vrátily zpět do , název, . Pokud by , právnická osoba, , nemovitosti nekoupila, tj. odstoupila od privatizačního projektu, v takovém případě by se majetek , právnická osoba, , snížil o částku zaplacené zálohy ve výši 160.000 Kč. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu, a to nejméně z důvodu, že nedošlo ke zkrácení pohledávek věřitele a že vynaložil veškerou pečlivost k tomu, aby se přesvědčil o případném úmyslu , právnická osoba, , zkrátit věřitele, když nic takového nejenže nezjistil, ale takový úmysl přímo vyloučil a dospěl k závěru, že takový úmysl nikdy neexistoval.

3. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě č. j. , spisová značka, ze dne 21. 11. 2014 soud rozhodl tak, že kupní smlouva je vůči žalobci právně neúčinná. Po podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozhodnutím č. j. , spisová značka, ze dne 17. 5. 2016 tak, že rozsudek soudu 1. stupně byl v napadaných výrocích I. – III. zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Kupní smlouvou sepsanou formou notářského zápisu dne , datum, prodala společnost , právnická osoba, , se sídlem ve , adresa, (zastoupená jednateli , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , tituly před jménem, . , tituly před jménem, , jméno FO, ), jako převodce, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , jako nabyvateli, nemovitost, a to dům č. p. , číslo, se stavební parcelou č. , hodnota, o výměře 223 m2 v k.ú. , adresa, -, adresa, , a to za ujednanou kupní cenu 219.104 Kč. Zjištěná cena převáděné nemovitosti činila 972.210 Kč. Tato cena vychází z posudku znalce , právnická osoba, č. , hodnota, -, hodnota, ze dne , datum, , který byl proveden soudem k důkazu. Smlouva má veškeré náležitosti kupní smlouvy, dané tehdy platným občanským zákoníkem, soud tuto smlouvu považuje za platnou a veškeré případné námitky týkající se její neplatnosti za nedůvodné. Kupní smlouva byla uzavřena na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, sjednané mezi , právnická osoba, , a , Jméno zainteresované osoby 0/0, dne , datum, . Z usnesení valné hromady firmy , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl schválen k tomuto dni převod obchodního podílu společníka , právnická osoba, ve výši 75.000 Kč na nového společníka. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud dále zjistil, že , žalobce, , adresa, (žalobce) prodalo kupní smlouvou ze dne , datum, obchodní společnosti , právnická osoba, , nemovitost ve , adresa, označenou jako hotel „, název, “, a to za ujednanou kupní cenu ve výši 10.200.000 Kč, když část kupní ceny ve výši 4 mil. Kč měla být zaplacena do jednoho měsíce od podpisu smlouvy, část ceny ve výši 2 mil. Kč zaplacena do , datum, a zbytek kupní ceny ve výši 4.200.000 Kč do 18 měsíců od podpisu této smlouvy. Z rozsudku Okresního soud ve , adresa, ze dne 9. 9. 1998 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011 č.j. , spisová značka, pak plyne, že žalovaná společnost , právnická osoba, , svou povinnost kupujícího zaplatit ve lhůtě do 12. 11. 1994 třetí splátku kupní ceny ve výši 4.200.000 Kč nesplnila, k uvedenému datu tuto částku žalobci dlužila a dlužila i ke dni , datum, , kdy společnost , právnická osoba, , převedla předmětnou nemovitost na žalovaného , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, hodnota, znalce , znalec, ze dne 22. 7. 2011 soud zjistil, že objednatelem posudku byl žalovaný a znalec stanovil, že obvyklá cena nemovitosti k 28. 6. 1995 činila 220.000 Kč. Z jiného znaleckého posudku téhož znalce č. , hodnota, -, hodnota, ze dne 23. 4. 1994 byla zjištěna administrativní cena nemovitosti ve výši 219.104,29 Kč, přičemž zadavatelem posudku byla , právnická osoba, . Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, hodnota, ze dne 15. 2. 2012 znalce , znalec, , který byl vypracován pro žalobce jakožto zadavatele soud zjistil, že obvyklá cena nemovitosti v období června 1995 činila 600-750. 000 Kč. Podle znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, , adresa, dle zadání soudu dne 21. 11. 2012, kdy znalec měl k dispozici celý soudní spis i posudky znalců , znalec, , Anonymizováno, a , znalec, , byla stanovena obvyklá cena předmětné nemovitosti k datu jejího prodeje dne 28. 6. 1995 ve výši 370.000 Kč. K důkazu bylo dále provedeno odborné vyjádření ke znaleckému posudku znaleckého ústavu ze dne 6. 5. 2016 zpracované společností , právnická osoba, ., v němž se uvádí, že byla vhodně využita porovnávací metoda ve znaleckém posudku ke zjištění obvyklé ceny jako ceny nejlepší, a to z důvodu nedostatku podkladů.

5. Soud v dalším dokazování nechal vypracovat znalecký posudek znalecký ústav. Posudek , číslo, znaleckého ústavu , právnická osoba, je ze dne 3. 9. 2018. Soud zadal vypracování znaleckého posudku, jehož úkolem bylo stanovit obvyklou cenu nemovitostí v době jejich prodeje, a to ke dni 28. 6. 1995 pozemku parcela č. , hodnota, , jejíž součástí je budova č. p. , číslo, , přičemž znalecký ústav se při stanovení obvyklé ceny měl za úkol zaměřit i na další významná kritéria při stanovení ceny nemovitostí, a to např. umístění nemovitosti. Dále měl zohlednit umístění nemovitosti v historickém centru , adresa, , učinit srovnání skutečných cen, tedy cen, za které byly v roce 1995 nemovitosti prodávány obdobného typu ve , adresa, , dále za použití veškerých dostupných zdrojů, z nichž budou patrny ceny nemovitostí v letech 1994 – 1997 a zároveň využití informací u katastrálního úřadu, jež se týká uskutečněných prodejů v r. 1995 ve , adresa, . Dále bylo uloženo, nechť se znalecký ústav zaměří na převody nemovitostí realizované v roce 1995 v nejbližším okolí a na nemovitosti podobného konstrukčního typu. Z obsáhlého znaleckého posudku bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětné nemovitosti ke dni 28. 6. 1995 byla odhadnuta na 1.060.000 Kč.

6. Ze smlouvy o prodeji privatizovaného majetku uzavřené mezi , právnická osoba, a spol. , právnická osoba, dne 1. 5. 1995 bylo prokázáno, že spol. , právnická osoba, koupila tři nemovitosti, z nichž jednou je předmětná nemovitost za celkovou cenu 1.616.702 Kč.

7. Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, ze dne 20.1.2000 soud zjistil, že na majetek spol. , právnická osoba, byl prohlášen konkurz. Z dalšího usnesení Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 2. 9. 2009 bylo zjištěno, že pohledávky úpadce , právnická osoba, byly uspokojeny poměrně pouze do výše 2,5739 %. Konkurznímu věřiteli , žalobce, , adresa, – žalobci bylo určeno k výplatě 212.222,80 Kč. K důkazu byl dále doložen pokladní doklad ze dne 28. 6. 1995, kdy od , Jméno zainteresované osoby 0/0, přijala společnost , právnická osoba, 197.184 Kč jako záloha na nákup nemovitostí a 21.920 Kč jako záloha na odkoupení nemovitostí. Z přílohy ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1996 společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že pohledávky po lhůtě splatnosti k 31. 12. 1996 činí 264.000 Kč, po splatnosti k 31. 12. 1996 činí 1.238.000 Kč, závazky kryté podle zástavního práva úvěr střednědobí 3.874.764 Kč.

8. Z výkazu zisků a ztrát ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1996 společnosti bylo zjištěno, že tržby v minulém období za prodej zboží činily 22.963.000 Kč, náklady 20.853.000 Kč, výsledek 1.150.000 Kč. Z rozvahy ve zkráceném rozsahu ke stejnému datu stejné společnosti bylo zjištěno, že aktiva v minulém účetním období činila 21.133.000 Kč, stálá aktiva 10.041.000 Kč jakožto hmotný investiční majetek, budovy, haly, stavby 9.870.000 Kč, pasiva celkem 21.133.000 Kč. Z připojeného spisu , spisová značka, bylo zjištěno, že řízení bylo zastaveno, kdy žalobce vzal žalobu zpět s poukazem na dohodu o narovnání.

9. Žalovaný předložil účetní doklady společnosti , právnická osoba, k roku 1995. Jedná se o účetní doklady pro vnitřní převod, dále roční bilance – výpis obratové předvahy, dále např. zástavní smlouva k nemovitosti, příloha ve zkráceném rozsahu, roční uzávěrka, výpis z hlavní knihy ke dni 4. 4. 1996, výkazy zisků a ztrát ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1994 s rozvahou ve zkráceném rozsahu ke stejnému datu s inventurním seznamem k únoru 1995 a dalšími listinami, příloha ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1995, rozvaha ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1995, smlouva o úvěru, o běžném účtu. K této důkazní složce žalovaného soud uvádí, že se jedná jenom o část účetních dokladů společnosti k roku 1995 a k tomuto soud konstatuje, že z těchto listin nelze dostatečně objasnit majetkový stav společnosti , právnická osoba, .

10. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že společnost fungovala tak nějak dle jeho slov šul nul. Co se týká závazků, tak hlavním závazkem byl závazek od , právnická osoba, na koupi , název, . Co se týká nákupu nemovitostí, tak jako fyzické osoby neměli peníze na koupi nemovitostí a dohodli se, že společnost koupí tři nemovitosti. Následně si každý jednu nemovitost odkoupil od společnosti z toho důvodu, že společnost nakonec neměla následné finance na nemovitosti.

11. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že majetek kromě nemovitosti , název, u společnosti nebyl, pouze byla provozována autodílna a následně autosalon. Hotel , název, byl koupen za 10.000.000 Kč. Svědek vypověděl, že po koupi tří nemovitostí společností se začalo přemýšlet o tom, co se bude s nemovitostmi dělat, neboť se musely zaplatit další peníze. Jednak jednou cestou bylo odstoupení od koupi nemovitostí z důvodu nedostatku financí, anebo odkoupení nemovitostí jednotlivými společníky od společnosti. Svědek vypověděl, že koupě tří nemovitostí za 1.600.000 Kč a případný prodej do měsíce za cenu vyšší u jednotlivých nemovitostí by možný nebyl určitě, stoprocentně by se nemovitosti za vyšší cenu prodat v té době nepodařilo. Co se týká hotelu , název, , tak byla nabídka na odkoupení za 14.000.000 Kč.

12. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že co se týká majetku, tak to bylo podle svědka vyrovnané, občas se vyskytly pohledávky a závazky z obchodního vztahu, hlavním majetkem byla nemovitost , název, . Provozoval se autosalon, opravna osobních automobilů, účast na , název, . Úvěr na hotel , název, byl asi okolo 10.000.000 Kč, čerpal se ve dvou fázích, v první fázi 6.000.000 Kč, druhá část úvěru čerpána nebyla. Společnost měla nabídky na koupi hotelu , název, okolo 13, 14 možná 15 milionu, svědek přesně nevěděl. K předmětné koupi svědek vypověděl, že po získání třech nemovitostí společností , právnická osoba, se rozhodlo, že společníci složí peníze do , právnická osoba, , neboť se nevědělo, jak dopadne odprodej hotelu Černý , název, a dále jak dopadne předkupní právo , žalobce, , adresa, k předmětné nemovitosti.

13. K důkazu byly provedeny i další listiny založené ve spise, které pro rozhodnutí soudu ve věci nebyly relevantní.

14. Podle § 42a občanského zákoníku platného ke dni uzavření napadené smlouvy (28. 6. 1995) věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, kdy druhá strana tento dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Právo odporovat právním úkonům lze uplatit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.

15. Po doplněném dokazování v intencích rozhodnutí odvolacího soudu dospěl soud opětovně k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno splnění všech podmínek, s nimiž zákon spojuje úspěšné uplatnění odpůrčího práva ve smyslu shora citovaného ustanovení § 42a občanského zákoníku. Žalobce měl za společností , právnická osoba, , pohledávku na doplacení kupní ceny, vzniklou na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a společností , právnická osoba, , jako kupujícím dne 12. 5. 1993, přičemž tato pohledávka existovala v době uzavření napadené kupní smlouvy a byla v řízení prokázána, když byla pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 9. 9. 1998 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2011. Napadená kupní smlouva ze dne 28. 6. 1995 je právním úkonem, k němuž došlo necelé čtyři měsíce před podáním žaloby, jedná se tedy o právní úkon, k němuž došlo v posledních třech letech před podáním žaloby. Prokázání úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele není podmínkou odporovatelnosti v případě právních úkonů, k nimž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, nebo které dlužník učinil ve prospěch těchto osob. Právnická osoba (, právnická osoba, ) se ve smyslu ustan. § 42a odst. 2 občanského zákoníku považuje za osobu blízkou dlužníka, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem, jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, a současně, kdy by důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. Jelikož byl žalovaný v době převodu společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, , je nepochybné, že byl osobou blízkou ve vztahu k této společnosti. Úmysl společnosti , právnická osoba, , zkrátit žalobce jako svého věřitele tedy zde není podmínkou pro odporovatelnost napadené kupní smlouvy. O zkracující právní úkon ve smyslu shora citovaného ustanovení jde tehdy, pokud neobdrží dlužník za převedené věci od nabyvatele jejich obvyklou cenu. Kupní smlouvou byly předmětné nemovitosti prodány za kupní cenu ve výši 219.104 Kč, kterou soud nepovažuje za cenu obvyklou k datu uzavření kupní smlouvy. Za účelem zjištění obvyklé kupní ceny bylo zpracováno několik znaleckých posudků. Posudek zpracovaný znalcem , znalec, , který předložil žalobce, určil jako cenu obvyklou částku 600.000 až 750.000 Kč. Posudek zpracovaný znaleckým ústavem, jmenovaným soudem, určil jako cenu obvyklou částku 370.000 Kč. Posudky znalce , znalec, předložené žalovaným nelze brát jako relevantní, neboť na základě nich byla určována buďto cena administrativní, případně cena obvyklá, ovšem nijak neodůvodněná. Zpracované znalecké posudky tedy potvrdily, že kupní cena ve výši 219.104 Kč, za kterou byly předmětné nemovitosti převedeny ze společnosti , právnická osoba, , na žalovaného, nebyla cenou obvyklou. Navíc v dalším řízení ustanovil soud znalecký ústav k posouzení ceny obvyklé nemovitostí v době jejich prodeje, a to ke dni 28. 6. 1995. Soud výslovně stanovil znaleckému ústavu při stanovení obvyklé ceny zaměřit se i na další významná kritéria, např. umístění nemovitosti v historickém centru , adresa, , učinit srovnání skutečných cen, tedy cen, za které byly v roce 1995 nemovitosti prodávány obdobného typu ve , adresa, , dále za použití veškerých dostupných zdrojů, z nichž budou patrny ceny nemovitostí v letech 1994 – 1997 a zároveň využití informací u katastrálního úřadu, jež se týká uskutečněných prodejů v r. 1995 ve , adresa, . Dále bylo uloženo, nechť se znalecký ústav zaměří na převody nemovitostí realizované v roce 1995 v nejbližším okolí a na nemovitosti podobného konstrukčního typu. Z obsáhlého znaleckého posudku obvyklá cena předmětné nemovitosti ke dni , datum, byla odhadnuta na 1.060.000 Kč. K tomuto znaleckému zkoumání soud přistoupil v souladu se závěry odvolacího soudu, který vyslovil, že nebylo nadevší pochybnost prokázáno naplnění podmínky spočívající v následujícím. O zkracující právní úkon by se nejednalo, pokud by dlužník obdržel za převedení nemovitosti obvyklou cenu. Původní rozsudek postavil závěr o tom, že se nejednalo o obvyklou cenu nemovitostí v roce 1995 na posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, . Ten určil cenu na 370.000 Kč, ale podle závěru odvolacího soudu přesvědčivosti znaleckých závěrů ubírá způsob určení, který se odvíjel i od hodnoty stavebních prací a indexu jejich změn v čase. Dle odvolacího soudu takový postup nemusí vždy odpovídat skutečnosti, neboť uvedené hledisko pomíjí další významná kritéria, např. umístění nemovitosti, které má mnohdy zásadní vliv na cenu. Právě posudek , číslo, znaleckého ústavu , název, ze dne 3. 9. 2018 dle zadání soudu tyto další významná kritéria zohledňuje. Znalecký ústav ve velmi podrobném posudku zohlednil ceny dalších v té době uskutečněných převodů nemovitostí z archivních podkladů, zohlednil umístění nemovitosti, která se nachází přímo v historické centru města , adresa, u dominanty , adresa, , , název, , poblíž , název, atd. Soud tedy vyšel z obvyklé ceny zjištěné znaleckým ústavem, a to 1.060.000 Kč k datu převodu nemovitosti. Jinak řečeno má soud za to, že dlužník za převedení nemovitostí neobdržel obvyklou cenu a ke zcizení nemovitosti nedošlo ekvivalentním právním úkonem (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 433/2007.

16. Žalovaný dále mimo jiné tvrdil, že nevěděl a ani nemohl vědět o tom, že by právní úkon dlužníka byl učiněn v úmyslu zkrátit věřitele a že vynaložil veškerou pečlivost k tomu, aby se přesvědčil nejen o tom, že neexistuje úmysl dlužníka zkrátit věřitele, ale že takový úkon věřitele nezkracuje. K tomu však žádné důkazy kromě své účastnické výpovědi nenavrhl.

17. Podle závěrů odvolacího soudu by se o zkracující právní úkon nejednalo, pokud by společnost , právnická osoba, měla v době učinění odporovaného úkonu dostatek jiného majetku na krytí svých závazků. Dosavadní závěry soudu 1. stupně zcela v tomto směru neobstály. Odvolací soud vytkl soudu 1. stupně, že pominul žalovaným navrhovaný důkaz účetnictvím společností , právnická osoba, . Dle odvolacího soudu je pravdou, že se majetkový stav společnosti , právnická osoba, nejevil jako příznivý, o čemž svědčí i tvrzení žalovaného, že kupní cena nemovitostí , název, musela být zaplacena až z jejich prodeje společníkům. Nebylo však dostatečně objasněno, jaký jiný majetek společnost v roce 1995 měla. Pokud by postačovala k úhradě pohledávky žalobce, pak by nemohlo jít o úkon, které mu lze s úspěchem odporovat, respektive nejednalo by se o zkracující právní úkon. Dle odvolacího soudu se soud přesvědčivě nevypořádal s tvrzeními žalovaného o vlastnictví jiných nemovitostí, zejména hotelu , název, , obchodního podílu na , název, , přičemž pokud jde o hodnotu hotelu , název, , který byl v konkurzu prodán za 3.000.000 Kč, je zde velký časový odstup od stavu v roce 1995 a zůstává i otázkou, zda takto v konkurzním řízení dosaženou cenu lze považovat za cenu obvyklou. Za tu nelze považovat ani cenu, za kterou byl převeden podíl ve společnosti , právnická osoba, . Podle krajského soudu, ačkoliv jednání společnosti , právnická osoba, spíše svědčí o nedostatku majetku a jeho vyvádění před úpadkem, je zde poměrně velké časové období během kterého se finanční situace firmy mohla změnit a pokud žalovaný, jež byl současně jednatelem, v tomto směru navrhl důkazy, nelze jej bez dalšího pominout a vycházet z důkazů nepřímých. Odvolací soud konstatoval, že se shoduje se soudem 1. stupně v tom, že při posuzování majetkové situace dlužníka, nelze hodnotit a přihlížet pouze k jeho aktivům, stav jeho majetku je třeba posoudit komplexně, tedy i včetně jeho pasiv dluhů. Odvolací soud konstatoval, že zásadním důkazem se jeví účetní doklady uvedené firmy za rok 1995.

18. V dalším řízení se tedy soud prvního stupně nejprve zaměřil na zjištění majetku společnosti , právnická osoba, v době učinění odporovaného úkonu. Soud má za to, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že společnost měla dostatek majetku v době učinění odporovaného právního úkonu. V dalším řízení žalovaný opakovaně sdělil, že kompletní účetnictví firmy , právnická osoba, za rok 1995 se dohledat nepodařilo. Žalovaný v řízení dále tvrdil, že ke dni převodu nemovitosti měla žalovaná společnost pouze dva významné věřitele, a to , název, , adresa, a , právnická osoba, a výše pohledávek činila 9.258.000 Kč. Podle žalovaného to bylo méně, než činila hodnota majetku, ze kterého mohli být věřitelé uspokojeni. Žalovaný v řízení tvrdil, že hodnota hotelu , název, převyšovala hodnotu závazků. Dle žalovaného byla hodnota této nemovitosti okolo 13.000.000 Kč, neboť tuto cenu nabízeli v té době společnosti dva zájemci. K tomu soud konstatuje, že toto tvrzení se žalovanému nepodařilo nikterak hodnověrně prokázat. Svědci toto tvrzení potvrdili ve svých výpovědích. K tomu soud ale konstatuje, že svědci jsou osoby, které byly účastny na společnosti , právnická osoba, a zároveň odkoupili od společnosti , právnická osoba, další dvě nemovitosti. Pokud jde o žalovaným udávanou hodnotu hotelu , název, v částce přes 13 mil. Kč, stanovené znaleckým posudkem , znalec, , je skutečností, že tato cena je cenou administrativní, zjištěnou dle cenového předpisu, v žádném případě se nejedná o cenu obvyklou. K tomu soud uvádí, že cena nemovitosti je v posudku navýšena o 8.000.000 Kč z důvodu toho, že je znalcem označena za kulturní památku. Žalovaný uváděl jako další konkrétní majetek obchodní podíl na , právnická osoba, a nemovitosti nabyté v rámci privatizace. Přitom bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , měla dluh vůči žalobci z titulu nedoplacené kupní ceny, který však neuhradila a fakticky celou dobu ignorovala. Dále žalovaný uznal, že společnost , právnická osoba, , měla dluh vůči , název, za neuhrazení kupní ceny za privatizované nemovitosti. Pokud jde o hodnotu podílu ve společnosti , právnická osoba, , kterou žalovaný stanovoval bez důkazů, pak udávaná cena asi 5 mil. Kč není nic jiného než spekulace žalovaného. Z usnesení valné hromady , právnická osoba, ze dne 23. 6. 1995 bylo zjištěno, že byl schválen k tomuto dni převod obchodního podílu společníka , právnická osoba, ve výši 75.000 Kč na nového společníka. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , plyne, že tato společnost byla jako společník vymazána dne , datum, a společníkem se stala společnost , právnická osoba, Ta následně svůj podíl převedla smlouvou ze dne 7. 9. 1999 na více nabyvatelů, mimo jiné i na žalovaného, za celkovou cenu 80.000 Kč. Z toho je patrno, že obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, , u kterého žalovaný uvádí hodnotu 5 mil. Kč, se nejpozději do tří měsíců po uzavření napadené smlouvy již v majetku společnosti nenacházel a následně, těsně před konkursem na majetek společnosti , právnická osoba, , jeho část nabyl mimo jiné i žalovaný za cenu 20.000 Kč. Stěží tedy lze uvěřit tvrzení žalovaného, že podíl měl hodnotu 5 mil. Kč, když následně byl převeden za 80.000 Kč. Tyto skutečnosti pak demonstrují skutečnou hodnotu podílu a záměry žalovaného při převádění majetku společnosti , právnická osoba, Tyto závěry soudu prvního stupně vycházejí již z prvního rozhodnutí ve věci. K tomu odvolací soud uvedl, že cena, za kterou byl převeden podíl ve společnosti , právnická osoba, smlouvou ze dne 7. 9. 1999 není cenou obvyklou, když se jedná o cenu z doby poměrně vzdálené od uzavření odporované kupní smlouvy. V dalším řízení žalovaný k hodnotě obchodního podílu , právnická osoba, nenavrhl soudu žádné důkazy, přičemž důkazní břemeno leželo právě na žalovaném. Žalovaný tvrdil, že koupě tří nemovitostí společností , právnická osoba, od , název, byla od počátku zamýšlena tak, že nemovitosti odkoupí následně jednotliví společníci a tudíž nemohlo dojít k odporovanému právnímu úkonu. Soud k tomu konstatuje, že z výslechů svědků ani žalovaného toto tvrzení nebylo prokázáno.

19. Podle žalovaného v konkurzním řízení některé přihlášené pohledávky ke dni převodu nemovitostí 28. 6. 1995 neexistovaly. Například pohledávka u , právnická osoba, k tomuto datu neexistovala, věřitele , právnická osoba, . pohledávka k tomuto datu neexistovala. Pohledávka , žalobce, z titulu neuhrazené části z kupní ceny za hotel , název, existovala, celkově 4.664.005,48 Kč. Pohledávka , tituly před jménem, , jméno FO, neexistovala, , jméno FO, neexistovala, , tituly před jménem, , jméno FO, neexistovala, společnosti , právnická osoba, neexistovala. Pohledávka , právnická osoba, jakožto věřitele existovala ve výši 3.874.764,72 Kč. Pohledávky , adresa, projekt a dále , název, , , právnická osoba, , s.r.o., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , Jméno zainteresované osoby 0/0, , finančního úřadu a , jméno FO, neexistovaly. Toto jsou věřitelé, jež se přihlásili do konkurzu, ale ke dni , datum, podle žalovaného společnost , právnická osoba, závazky vůči těmto věřitelům neměla. K těmto tvrzením předložil žalovaný důkazy, a to přihlášení pohledávek do konkurzního řízení, z nichž vyplývá to, co bylo konstatováno shora k jednotlivým datům vzniku pohledávek. K důkazu byl dále předložen inventurní seznam majetku společnosti v únoru 1995, z nějž bylo zjištěno, že majetek materiálový činí 47.393,26 Kč, dále 6.215,36 Kč, tedy majetek v řádech desítek tisíc Kč. Co se týká finanční hotovosti k dubnu 1996, činila 53.644,11 Kč. Z rozvahy ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1996 předmětné společnosti bylo zjištěno, že závazky společnosti převyšovaly pohledávky. Z rozvahy ve zkráceném rozsahu k 31. 12. 1996, kdy je uváděno běžné účetní období roku 1996 a minulé účetní období roku 1995, byl zjištěn hospodářský výsledek roku 1995 16.000 Kč, krátkodobé pohledávky 9.368.000 Kč, budovy, haly, stavby 9.870.000 Kč a cizí zdroje 23.319.000 Kč, krátkodobé závazky, pasiva v roce 1995 16.412.000 Kč.

20. Žalobce upozornil na to, že v roce 1996 měla společnost o 7.000.000 Kč více závazků než pohledávek v roce 1995, kdy z krátkodobých pohledávek vyplývá suma 9.368.000 Kč a z krátkodobých závazků 16.412.000 Kč. Žalovaný uvedl, že ještě ke konci roku 1995 byly prodány auta za 2.000.000 Kč. Z účetní rozvahy k 31. 12. 1995 společnosti byly zjištěny aktiva ve výši 22.216.000 Kč, cizí zdroje 23.319.000 Kč, v čemž je podle žalovaného zahrnuto 4.500.000 Kč jako závazek vůči , banka, a 4.200.000 Kč jako závazek vůči žalobci z titulu koupě hotelu , název, .

21. Soud tedy vyšel z důkazů nepřímých z důvodu neexistence kompletního účetnictví společnosti , právnická osoba, za rok 1995. Kupní smlouva tedy splňuje předpoklady odporovatelného právního úkonu, neboť se jedná o zkracující úkon, za který dlužník neobdržel ekvivalentní plnění. Napadenou kupní smlouvou převedla společnost , právnická osoba, , na žalovaného nemovitosti za cenu nižší, než byla cena obvyklá v době převodu, čímž došlo ke zkrácení žalobce jako věřitele společnosti , právnická osoba, Kupní smlouva je pak zkracujícím právním úkonem, jemuž může žalobce jako zkrácený věřitel úspěšně odporovat. Pohledávka žalobce za společností , právnická osoba, , nebyla uhrazena, a to ani po proběhlém konkursu na majetek společnosti, ve kterém byla pohledávka uhrazena jen částečně ve výši 212.222,80 Kč. Je nepochybné, že majetek společnosti , právnická osoba, , v žádném případě nepostačoval na úhradu jejich pohledávek, když pohledávky věřitelů přihlášených do konkursu byly uspokojeny pouze z nepatrné části (do výše 2,5739 %). Soud si je vědom toho, že k prohlášení konkursu na majetek spol. s r. o. , právnická osoba, došlo až více než 4 roky po převodu předmětných nemovitostí a o majetkovém stavu uvedené společnosti spolehlivě vypovídá až v době rozhodování o prohlášení konkursu (20. 1. 2000) či krátce před ní (rok 1999). Jak konstatoval odvolací soud, jednání , právnická osoba, spíše svědčí o nedostatku majetku a jeho vyvádění před úpadkem. S tímto se soud prvního stupně ztotožňuje a s ohledem na výsledky dalšího dokazování nezbylo, než žalobu ze všech shora uvedených důvodů zamítnout.

22. Pro nadbytečnost soud zamítl důkazy žalovaného na zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomie, oceňování podniků k ocenění aktiv společnosti , právnická osoba, , resp. určení tržní hodnoty aktiv společnosti , právnická osoba, ke dni 28.6.199, příp. 31. 12. 1995 a ocenění hotelu , název, . Soud má za to, že z podkladů dlužníka, kdy není k dispozici kompletní účetnictví firmy k roku 1995 nelze ocenit aktiva společnosti. K ceně hotelu , název, se soud shora vyjadřoval.

23. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení úspěšného žalobce představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, dále soudní poplatek za vydané předběžné opatření 500 Kč, za změnu žaloby ve výši 2.000 Kč a dále právní zastoupení advokátem. Jedná se o 2 úkony právní služby dle vyhlášky č. 270/1990 Sb. (§ 13 odst. 6) po 200 Kč, tedy 400 Kč. Dále se jedná o mimosmluvní odměnu za 5 úkonů právní služby dle § 9 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. b), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 5.000 Kč ve výši 5 x 1.000 Kč, tedy 5.000 Kč, dále mimosmluvní odměna za 6 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2012 z tarifní hodnoty 10.000 Kč ve výši 5 x 1.500 Kč a jeden úkon za 750 Kč, celkem tedy 8.250 Kč, dále mimosmluvní odměna za 4 úkony dle § 9 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 10.000 Kč ve výši 4 x 1.500 Kč, tedy 6.000 Kč. Dále má advokát nárok na náhradu hotových výdajů, a to 2 úkony po 30 Kč, ve výši 60 Kč, dále 15 úkonů po 300 Kč ve výši 4.500 Kč, celkem tedy 4.560 Kč. Dalším nárokem je náhrada za promeškaný čas dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za čas strávený cestami k jednání u soudu a zpět dne 17. 5. 2012, 10. 4. 2014, 20. 5. 2014, 30. 5. 2014, 21. 10. 2014 a 11. 11. 2014, celkem se jedná o 24 půlhodin po 100 Kč, tedy o částku 2.400 Kč. Cestovní náhrady k soudním jednáním dne 17. 5. 2012 v částce 785 Kč, 10. 4. 2014 v částce 793 Kč, 20. 5. 2014 v částce 838 Kč a k jednáním dne 30. 5., 21. 10. a 11. 11. 2014 vždy po 793 Kč. Po rozhodnutí soudu prvního stupně učinil právní zástupce žalobce následující právní úkony. Účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 5. 2016, účast u jednání soudu prvního stupně dne 10. 10. 2017, podání ze dne 24. 10. 2017, účast na místním šetření dne 9. 4. 2018 v délce odpovídající třem úkonům, účast u jednání soudu ve dnech 23. 6. 2020, 22. 9. 2020 a 11. 3. 2021. Jedná se o 9 úkonů právní služby podle ustan. § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 10.000 Kč po 1.500 Kč za jeden úkon, tedy 13.500 Kč. Dále pak má advokát podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby, tedy 2.700 Kč. Cestovné za cestu k soudu dne 10. 10. 2017 osobním vozidlem zn. , název, , reg. zn. , SPZ, představuje při průměrné spotřebě 5,8 l na 100 km a při vzdálenosti , hodnota, km za cestu , adresa, a zpět za použití benzinu natural 95 v ceně podle § 4 vyhlášky č. 440/2016 29,50 Kč na jeden litr a při sazbě základní náhrady za jeden km podle § 1 citované vyhlášky ve výši 3,90 Kč na km celkově částku 763 Kč. Cestovné za cestu k soudu dne 9. 4. 2018 osobním vozidlem zn. , název, , reg. zn. , SPZ, představuje při průměrné spotřebě 5,8 l na 100 km a při vzdálenosti , hodnota, km za cestu , adresa, a zpět za použití benzinu natural 95 v ceně podle podle § 4 vyhlášky č. 463/2017 Sb. 30,50 Kč na jeden litr a při sazbě základní náhrady za jeden km podle § 1 citované vyhlášky ve výši 4 Kč na km celkově částku 785 Kč. Cestovné k soudu ve dnech 23. 6. 2020 a 22. 9. 2020 činí podle § 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb. 32 Kč na jeden litr a při sazbě základní náhrady za jeden km podle § 4 citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč na km celkově částku 1.646 Kč na cestovném. Cestovné za účast u jednání soudu dne 11. 3. 2021 činí podle § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč na jeden litr benzinu a při sazbě základní náhrady za jeden km podle § 1 citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč na km celkově částku 817 Kč na cestovném. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. má právní zástupce žalobce nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 za každou i jen započatou půl hodinu 100 Kč, celkově se jedná o náhradu za ztrátu času 10-ti hodin, tedy 2.000 Kč. Odměna advokáta se zvyšuje o DPH, které je advokát povinen odvést ve smyslu usta. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 10.926 Kč. Náklady řízení činí tedy celkem částku 66.516 Kč.

24. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen nahradit České republice náklady řízení zálohově státem placené. Jedná se o znalečné přiznané znalci , právnická osoba, . v částce 13.427 Kč, dále znaleckému ústavu , název, v , adresa, .593,43 Kč a 2.285 témuž znaleckému ústavu za účast u jednání soudu. Celkově se jedná o částku 89.305,43 Kč, přičemž žalovaný na tyto náklady složil zálohu v částce 5.000 Kč, zbývá tedy k doplacení částka 884.305,43 Kč, jak je ve výroku III.

25. Žalobce rovněž složil zálohu na znalečné, tato záloha nebyla však v řízení vyčerpána, bude tedy žalobci vrácena, jak je ve výroku rozsudku bod IV. uvedeno.