7 C 160/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Krčálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba jméno anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem obec a číslo , PSČ obec o 30.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky 14.750 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20.000 Kč.

III. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.860,27 Kč, částku 217 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč ode dne 11. 12. 2021 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 901,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 20.000 Kč, kapitalizovaného úroku 4.650 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.860,27 Kč, úroku z prodlení z částky 20.000 Kč v zákonné výši ode dne 11. 12. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč a 150 Kč, smluvní pokuty 10.000 Kč. K odůvodnění uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] dle které obdržel bezhotovostně částku 20.000 Kč, zavázal se zaplatit celkovou dlužnou částku 24.600 Kč, která bude splacena do 3. 6. 2020. Postup při uzavírání smlouvy byl takový, že se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru, výši a vyhovující počet dnů splácení, po vyplnění těchto údajů se žalovanému zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byl povinen uhradit, podmínky žalovanému vyhovovaly, původní věřitel zahájil schvalovací proces s ověřením bonity žalovaného, jeho žádost byla schválena, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil verifikační platbou, kdy převedl na účet původního věřitele částku 0,01 Kč a následně byla poskytnuta požadovaná částka 20.000 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet. Původní věřitel provedl schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do příslušných registrů a prověření bonity k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a poskytnutý úvěr podle smluvních podmínek nesplatil. Původní věřitel pohledávku postoupil žalobkyni s účinností ke dni 8. 12. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 12. 1. 2022. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil nesplacenou jistinu 20.000 Kč, smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy ve výši 10.000 Kč, paušální náhradu nákladů upomínání ve výši 150 Kč a 217 Kč (odchozí dopisy a cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu dlužníka), nesplacený úrok 4.600 Kč, žalovaný na zaplacení dluhu neuhradil ničeho, nereagoval na předžalobní upomínku ze dne 15. 7. 2020.

2. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 4.750 Kč s tím, že navrhl zastavení řízení v tomto rozsahu. Žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a po revizi žalovaných částek požaduje zaplacení dlužné jistiny úroku z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, proto soud dle § 96 odstavec 2 o. s. ř. řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě zjištěného skutkového stavu podle výsledku provedeného dokazování.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny, nedůvodně ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nesplacené jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

6. Z formulářové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo prokázáno, že smlouva obsahuje označení úvěrujícího a úvěrovaného s tím, že původní věřitel poskytuje žalovanému peněžní prostředky 20.000 Kč bezhotovostně, celková splatná částka činila 24.600 Kč, byla splatná 10. 11. 2019 a ve znění platné a účinné smlouvy téhož čísla ze dne [datum] byl úvěr splatný 3. 6. 2020, úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově, zápůjční úroková sazba ve výši 35,57 % a RPSN podle smlouvy činily 813,8 %, smlouva byla uzavřena online. Z předloženého potvrzení o provedené platbě společnosti [právnická osoba ], [anonymizována dvě slova]., bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného poukázána finanční částka, ze zprávy [právnická osoba], bylo prokázáno, že bankovní účet, na který byla finanční částka poukázána, je ve vlastnictví žalovaného a na účet byla dne [datum] připsána platba ve výši 20.000 Kč od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova].

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohami, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokazovala svoji aktivní legitimaci ve věci, pohledávka byla účinně postoupena ke dni 10. 12. 2021.

8. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že před uzavřením smlouvy původní věřitel provedl šetření za účelem řádného prověření a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.

10. Dle § 86 odstavec 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle § 86 odstavec 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odstavec 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 87 odstavec 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Dle § 87 odstavec 3 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný dne 11. 10. 2019 a 4. 5. 2020 uzavřel s původním věřitelem prostředkem komunikace na dálku dle § 1820 a následujících o. z. smlouvu o úvěru, dle které mu byl poskytnut bezhotovostním převodem spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se zavázal jednorázově splatit do 3. 6. 2020. Žalovaný ve sjednané lhůtě úvěr nesplatil.

16. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském, nezajištěném, neúčelovém úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, původní věřitel porušil své povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 20.000 Kč, žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil, proto jej soud zavázal do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.) vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 20.000 Kč. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela nečinný, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru v obecné (pariční) lhůtě k plnění.

17. Z textu ustanovení § 86 odstavec 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ustavení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o.z.).

18. Ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení 2.860,27 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nesplacené jistiny 20.000 Kč ode dne 11. 12. 2021 do zaplacení, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 a § 146 odstavec 2 věta první o. s. ř., žalobkyně částečně zpětvzetím zavinila zastavení řízení ohledně částky 14.750 Kč (33 % uplatněného nároku), žalobkyně byla částečně úspěšná v rozsahu 67 % uplatněného nároku, proto jí na nákladech řízení bylo přiznáno 34 % vynaložených nákladů. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2.652 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 1.200 Kč, odměna advokáta dle § 14b odstavec 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odstavce 5 citované vyhlášky za 3 úkony po 100 Kč, zástupce žalobkyně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21% DPH ze základu 1.200 Kč částka 252 Kč Náklady řízení ve výši 901,70 Kč (34 %) je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).