7 C 206/2019

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Krčálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného ; zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o 182.323 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky 4.559 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky ode dne 8. 12. 2018 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 177.764 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky ode dne 8. 12. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 111.381,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 4.705,50 Kč na účet Okresního soudu ve Znojmě.

1. Žalobou podanou dne 21. 1. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 182.323 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně ode dne 8. 12. 2018 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že účastníci řízení jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno v roce [rok], po dvou letech od rozvodu účastníci obnovili partnerský vztah, naskytla se jim nabídka na koupi nemovitosti, konkrétně pozemku parcela číslo st. [číslo ], jehož součástí byla stavba, budova číslo popisné [číslo ] v obci a k. ú. [obec], zapsané na LV [číslo] v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Účastníci předmětné nemovitosti koupili a stali se podílovými spoluvlastníky, každý byl vlastníkem podílu o velikosti ½. Žalovaný navázal vztah se svoji současnou manželkou, partnerský vztah účastníků se rozpadl, žalovaný nabízel žalobkyni společné bydlení v nemovitosti s ním a jeho novou partnerkou. Předmětný dům měl dvě nadzemní podlaží, žalovaný navrhoval, že by užíval spodní patro a žalovaná by obývala první nadzemní podlaží, žalovaný navrhoval, že by došlo k zahrazení chodby s horním vstupem tak, aby sloužila jen jako vstup na schodiště a do prvního patra, do přízemí by se vcházelo ze dvora, jeden pokoj v prvním patře by se předělal s tím, že náklady na přístavbu by hradila žalobkyně. Návrh žalovaného odmítla, neboť varianta společného soužití s jeho novou partnerkou ve společné nemovitosti a se společnými partnery pro ni byla naprosto neakceptovatelná. Opačné řešení, přenechání celé nemovitosti do užívání žalobkyně, v té době vůbec nebylo předmětem úvah. Žalobkyně se v únoru 2013 odstěhovala z nemovitosti k dceři [jméno] [příjmení], žalovaný následně na jaře 2013 dceru požádal, aby si veškeré své osobní věci a nábytek z nemovitosti odstěhovala. Žalovaný odmítal variantu jeho výlučného vlastnictví a vyplacení adekvátního finančního vypořádání i prodej nemovitosti s rozdělením výtěžku rovným dílem, žalobkyně byla vyloučena z užívání nemovitostí a užitku, proto přistoupila k soudnímu vypořádání spoluvlastnictví, věc byla vedena u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] Nová partnerka žalovaného se do předmětných nemovitostí přestěhovala, další společné soužití účastníků bylo nereálné. Žalobkyně se odstěhovala přechodně ke své dceři, později bydlela u své sestry a následně si zakoupila vlastní byt v [obec]. Žalovaný předmětné nemovitosti v období od února 2013 do března 2018 užíval spolu s jeho současnou manželkou a jejími dvěma dcerami, užívání nemovitostí žalobkyní nebylo fakticky možné. V březnu 2018 došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalobkyně prodala svůj podíl žalovanému za kupní cenu 850.000 Kč, právní účinky zápisu do katastru nastaly ke dni 22. 3. 2018. Od února 2013 do března 2018 byly předmětné nemovitosti ve výlučném držení a užívání žalovaného, žalobkyně neměla možnost dát předmětné nemovitosti do užívání za úplatu třetí osobě, žalovaný nemovitosti užíval nad rámec jeho spoluvlastnického podílu a byl povinen poskytovat žalobkyni náhradu za užívání v rozsahu jejich spoluvlastnického podílu. Žalovaný žádné plnění žalobkyni neposkytoval, tím se bezdůvodně obohatil, žalobkyně požadovala přiznání částky 182.323 Kč, což je obohacení žalovaného za užívání nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu za období od ledna 2016 do 22. 3. 2018 ve výši rovnající se místě a čase obvyklému nájemnému, podle sdělení realitní kanceláře za rok 2016 činila obvyklá výše cen užívání 13.000 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 14.000 Kč měsíčně a v roce 2018 částku 15.000 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení cen užívání, avšak žalovaný náhradu nezaplatil, přípisem z 3. 1. 2019 nárok odmítl s tím, že žalobkyni nebránil v užívání, se svou manželkou neužíval první patro nemovitosti, z nemovitosti si žalobkyně odnesla podstatnou část společného vybavení a zařízení domu, žalobkyně popřela, že by ji žalovaný nabídl přestavbu prvního podlaží v nemovitosti na jeho náklady, při místním šetření v roce 2014 bylo zřejmé, že horní patro domu bylo užíváno žalovaným, jeho manželkou a dvěma dcerami manželky žalovaného, pouze jeden pokoj byl využit k uskladnění starého obývacího nábytku. Žalovaný po jejím odstěhování nesdělil potřebu oprav, úprav či údržby nemovitostí, pokud žalovaný takové náklady vynaložil, nemohla se na nich podílet z důvodu, že o nich nevěděla, jako spoluvlastník nedala k takovým nákladům souhlas.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žádal její zamítnutí v celém rozsahu. Žalobkyni žádný nárok nevznikl a neexistuje, žalobkyně nikdy nebyla vyloučena z užívání předmětných nemovitostí. Žalovaný potvrdil, že účastníci předmětné nemovitosti koupili do podílového spoluvlastnictví v době, kdy již byli rozvedeni, žalobkyně mohla nemovitosti užívat, žalovaný užívání nebránil, žalovaný nabídl řešení věci úpravou 1. patra, nabídl stavebně-technické řešení se vznikem dvou samostatných bytových jednotek se samostatnými vstupy na své náklady, žalobkyně na jeho nabídku reflektovala, sama o své vůli v únoru 2013 dům trvale opustila, nic jí nebránilo, aby v domě zůstala a aby byl dům rozdělen na dvě samostatné jednotky. Žalovaný se svou partnerkou užívali přízemí, žalobkyně mohla do domu kdykoliv vstoupit a v rozsahu spoluvlastnického podílu dům užívat, žalobkyně měla k dispozici klíče od vstupních dveří, žalovaný nevyměnil zámek, toto řešení nabízel v rámci probíhajícího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně v únoru 2013 dům opustila, vzala si s sebou i podstatnou část společného vybavení a zařízení, žalobkyně věděla o potřebách údržby a investic do nemovitosti, věděla, jaký byl stav domu a měla se starat, o jeho údržbu, zhodnocení domu provedl žalovaný, žalobkyně využila zhodnocení vyšší ceny, kterou od žalovaného získala v rámci vypořádání. Dcera [jméno] [příjmení] již rok před únorem 2013 bydlela ve společné domácnosti se svým přítelem v [obec], kde spolu měli nový byt, žalovaný žádal zamítnutí žaloby a nesouhlasil s výší a způsobem výpočtu uplatněného peněžitého nároku.

3. Soud nařídil účastníkům první setkání s podepsaným mediátorem, mediační proces nebyl úspěšný.

4. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 4.559 Kč s příslušenstvím s ohledem na závěry vypracování znaleckého posudku, žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, proto řízení bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno dle § 96 odstavec 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

5. Z připojeného spisu [název soudu], spisová značka [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobou podanou dne 7. 1. 2014 bylo zahájeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, žalobkyně navrhla přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného a vyplacení spoluvlastnického podílu. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující evidovaný stav ke dni [datum] LV [číslo] pro k. ú. a [územní celek] bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví účastníků, každý z účastníků byl vlastníkem podílu 1/2, nemovitosti účastníci nabyli kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni 30. 12. 1999. Žalovaný v průběhu řízení měl zájem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, preferoval dohodu mezi účastníky, pro účely řízení uváděl možnost vymezení dvou samostatných bytových jednotek se spoluvlastnickým podílem pozemku a společných částech s tím, že jedna jednotka by měla vstup z ulice [ulice] a druhá jednotka by měla vstup ze dvora z obecní komunikace, žalovaný navrhoval zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání rozdělením formou vymezení jednotek nebo nařízení prodeje ve veřejné dražbě. Předmětné nemovitosti byly v době zahájení řízení zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění budoucích pohledávek zástavního věřitele [právnická osoba] vyplývajících ze smlouvy o úvěru, registrační [číslo] na jistinu v částce 400.000 Kč s příslušenstvím s konečnou splatností dne 25. 8. 2023. Ve věci byla nařízena opakovaně jednání u soudu, která byla bez projednání odročována k žádostem účastníků, kteří provedli ocenění předmětných nemovitostí znaleckým posudkem ze dne 7. 10. 2015, pro nesouhlas žalovaného byl objednán nástin revizního znaleckého posudku, byla projednávána možnost prodeje nemovitostí prostřednictvím realitní kanceláře [právnická osoba] a řízení bylo skončeno zpětvzetím žaloby před zahájením jednání ve věci samé, zpětvzetí bylo učiněno 17. 7. 2018, usnesením soudu ze dne [datum] číslo jednací [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] bylo řízení staveno, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a bylo rozhodnuto o vrácení částky zaplaceného soudního poplatku. V připojeném spise bylo vyžádáno stanovisko příslušného stavebního úřadu [stát. instituce], odboru stavebního a životního prostředí, který soudu dne 17. 11. 2017 sdělil, že předmětný rodinný dům nelze stavebně rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky tak, aby plnil svůj účel, podle čestného prohlášení manželů [příjmení] ze dne 29. 11. 2017 měli zájem o koupi předmětných nemovitostí a nabízeli kupní cenu 2.000.000 Kč.

6. Z kupní smlouvy a smlouvy o složení, zprávy a výplatě advokátního depozita bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající prodala žalovanému jako kupujícímu svůj podíl na předmětné nemovitosti za dohodnutou kupní cenu ve výši 850.000 Kč, kterou žalovaný skládal do advokátního depozita, v rámci kupní smlouvy se účastníci dohodli, že žalovaný uhradí závazek vůči [právnická osoba] z titulu poskytnutí úvěru dle smlouvy registrační [číslo] a žalovaný na sebe tento závazek v plné výši převzal, kupní cena byla sjednána jako smluvní.

7. Výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 14. 1. 2020 a z kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovité věci ze dne 4. 9. 2018 bylo prokázáno, že žalovaný kupní smlouvou prodal předmětné nemovitosti se všemi příslušenstvími a součástmi manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] za smluvní kupní cenu 3.310.287 Kč, právní účinky zápisu vznikly ke dni 27. 9. 2018.

8. Ze sdělení realitní kanceláře [právnická osoba] a nabídkové inzerce bylo prokázáno, že realitní kancelář předmětné nemovitosti nabízela v období srpen až září 2016 za kupní cenu 2.250.000 Kč, na prohlídce bylo asi deset zájemců, po informaci žalovaného, že navazující zahrada nepatří k nemovitosti a její odkoupení je téměř nereálné, vedlo k tomu, že zájemci ztratili zájem, podle realitní kanceláře byla nemovitost nabízena jako krajní řadový dům o velikosti 5+kk s užitnou plochou 130 m² za kupní cenu 2.250.000 Kč.

9. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne [číslo ] [číslo], tržního posouzení předmětné nemovitosti a plánu dispozic předmětného rodinného domu bylo prokázáno, že na základě požadavku žalovaného mu v roce 2018 poskytovala rady při prodeji předmětných nemovitostí, poradila mu jaké úpravy je třeba v domě udělat, jak je potřeba nemovitost nachystat pro focení, prodej a prohlídky, navrhla prodejní cenu 2.990.000 Kč kvůli velice dobré dostupnosti do [obec] a [obec], dům byl v dobrém technickém stavu, žalovaný dům asi tři týdny připravoval k prodeji, následně došlo k nafocení domu, nabídce a dni otevřených dveří, z důvodu velkého zájmu byla uspořádána aukce, ve které se podařilo dosáhnout pro žalovaného nabídky kupní ceny ve výši 3.310.287 Kč. [jméno] [příjmení] potvrdila, že vztahy žalovaného s obyvateli v [obec] nebyly dobré, zažil tam spoustu křivd od blízkých sousedů, proto jim začala pomáhat s hledáním nového bydlení. Podle jejího odborného názoru by v předmětné době bylo možné rodinný dům pronajmout za 7.000 Kč až 9.000 Kč měsíčně plus energie. [jméno] [příjmení] předložila tržní posouzení předmětné nemovitosti jako pracovnice realitní kanceláře [realitní kancelář] [anonymizováno] [obec], ve kterém uvedla vypočtenou optimální cenu předmětných nemovitostí ve výši 2.789.535 Kč a maximální cenu 3.347.442 Kč při použití srovnávací metody a vývoje cen nemovitostí v předmětné lokalitě. Podle předloženého dispozičního plánu v době posledního prodeje předmětných nemovitostí se v přízemí domu nacházela garáž, chodba, komora, koupelna se sprchovacím koutem, WC a obývací pokoj s kuchyní, v prvním nadzemním podlaží se nacházely 4 pokoje, chodba, koupelna a WC. Z předložené internetové inzerce předmětné nemovitosti realitní kanceláře [realitní kancelář ] [anonymizováno] [obec] bylo prokázáno, že byl inzerován prodej rodinného domu v [obec], [výměra] m², na ulici [ulice] za cenu 3.310.287 Kč včetně provize a právního servisu, v inzerátu byla uvedena prohlídka nemovitosti 21. 6. 2018, dům byl inzerován jako rodinný dům 5+kk.

10. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec] ze dne 16. 11. 2018 bylo prokázáno, že obvyklá výše nájemného za předmětný rodinný dům v místě a čase činila v roce 2016 částku 13.000 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 14.000 Kč měsíčně a v roce 2018 částku 15.000 Kč měsíčně.

11. Předžalobní výzvou z 6. 12. 2018 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 385.000 Kč z titulu užívání nemovitosti za období od února 2013 do dubna 2018 do 15 dnů od doručení. V písemném stanovisku ze dne 3. 2. 2019 žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně výzvu odmítl, nárok žalobkyně podle něj nevznikl, žalobkyně mohla nemovitosti užívat, z užívání domu nebyla vyloučena, mohla užívat jedno patro.

12. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že předmětná nemovitost byla realitní kanceláří [právnická osoba] nabízena k prodeji přes realitní servery, podle názoru svědka byla nemovitost v dobrém stavu za rozumnou cenu, v souvislosti s prodejem se řešilo, že zahrada, která se nacházela 3 až 5 metrů za domem nebyla předmětem prodeje, byla ve vlastnictví státu, během nabídky se objevily čtyři relevantní zájemci, z toho jeden velmi vážný, který chtěl nemovitost koupit, měl připravené finanční prostředky, dále měla zájem mladá rodina, z prodeje sešlo z důvodu, že nebyla převáděna související zahrada, zprostředkovaně od zájemců bylo svědkovi oznámeno, že žalovaný nebyl prodeji příliš nakloněn a zájemci nechtěli jít do nejistoty s prodejem. Při prohlídkách nemovitosti býval přítomen žalovaný s manželkou, při prohlídkách se neprojevily žádné závady nebo nedostatky, hovořilo se o možnostech rekonstrukce, v době prohlídek byl dům užíván a obydlen v celém rozsahu.

13. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek [číslo] dne [datum] soudním znalcem [celé jméno znalce], znalcem z oboru ekonomika - ceny a odhady nemovitostí, ekonomická odvětví různá - stanovení výše nájemného z bytů, nebytových prostor, pozemků a úhrady za služby spojené s užíváním bytu a nebytových prostor a z oboru stavebnictví. Soudní znalec na základě podkladů ze soudního spisu a místního šetření ze dne 7. 10. 2020 stanovil obvyklou cenu za užívání předmětných nemovitostí a to pro rok 2016 částkou 13.225 Kč měsíčně, pro rok 2017 částkou 13.318 Kč měsíčně a pro rok 2018 částkou 13.659 Kč měsíčně. Soudní znalec při určení obvyklé ceny využil při absenci smlouvy o ceně za užívání výnosovou hodnotu jako cenu určenou výnosovým způsobem vyjadřujícím schopnost nemovitosti vytvářet výnos, který je charakteristikou užitkovosti. Při stanovení ceny za užívání znalec stanovil odhad kupní ceny předmětných nemovitostí pro dané období, zohlednil míru kapitalizace a výši za užívání nemovitosti za zadané období.

14. Žalobkyně vůči znaleckému posudku nevznesla žádné námitky. Žalovaný se závěry znaleckého posudku nesouhlasil, namítl, že soudní znalec při posuzování vycházel z kupních cen rodinných domů pro porovnání, tyto údaje z kupní smlouvy nevyplývaly, kupní cena nebyla ve výši 2.100.000 Kč, pouze bylo uvedeno 850.000 Kč za spoluvlastnický podíl žalobkyně, žalovanému nelze přičítat k tíži, že předmětné nemovitosti výhodně prodal a tím se obohatil na úkor žalobkyně. Žalovaný namítl, že účastníci jejich spoluvlastnictví vypořádali, žalovaný nabyl podíl za úplatu, který zohledňoval splátky úvěru a zhodnocení nemovitosti z jeho výlučných prostředků. Žalovaný namítal, že rodinné domy tohoto typu obvykle nejsou nabízeny k pronájmu, pronajímají se zejména novostavby nebo zrekonstruované domy s nízkou energetickou náročností, rozhodné je i to, za jakým účelem se nemovitosti pronajímají a na jak dlouho. Žalovaný se závěry znaleckého posudku nesouhlasil a žádal o vypracování revizního znaleckého posudku.

15. Soud v průběhu řízení vyslechl účastníky navržené svědky. Manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] potvrdili, že měli zájem o koupi předmětných nemovitostí od účastníků řízení, byli seznámeni se stavem nemovitostí a způsobem jejich užívání, potvrdili, že žalobkyně se v první polovině roku 2013 z nemovitosti odstěhovala, protože situaci ve vztahu s žalovaným psychicky nezvládala, manželé měli o koupi nemovitosti zájem, nabídli kupní cenu 2.000.000 Kč, koupě nebyla realizována s ohledem na postoj žalovaného. Podle svědků nabízená cena odpovídala tehdejšímu stavu nemovitosti, svědci potvrdili, že řadové domky na ulici [ulice] nebyly uzpůsobeny k vyčlenění dvou samostatných bytových jednotek, domky byly stavěny jako rekreační, měly společný vchod, společné schodiště a v přízemí byla umístěna pouze kuchyň a malý obývací pokoj, podle jejich názoru nebyl dům řešen tak, aby se osoby při užívání nepotkávaly.

16. Svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], dcera účastníků, potvrdila, že za společného soužití v domě bydlela s rodiči a babičkou, která se v roce 2012 odstěhovala, svědkyně v domě bydlela do roku 2011, poté měla v domě stále hlášenou adresu trvalého pobytu, ale fakticky bydlela v [obec] se svým přítelem. Svědkyně potvrdila, že na konci roku 2012 před vánočními svátky žalovaný žalobkyni oznámil, že po nějakou dobu udržuje paralelně vztah s jinou ženou, na základě toho se vztahy mezi rodiči zhoršily, měli mezi sebou neshody, matka situaci nesla těžce a se svědkyní se domluvily, že jí poskytne u sebe v [obec] bydlení pod podmínkou, že začne řešit svůj zdravotní stav, který se výrazně zhoršil. Od počátku problémů svědkyně zaujala stanovisko, že se mezi rodiče nebude plést, na jejím vztahu k nim se nic nezměnilo, ale žalovaný si její postoj vyložil tak, že stojí při žalobkyni. Žalobkyně si z domu vzala pár osobních věcí, z důvodu zdravotního stavu skončila v nemocnici, kde probíhá její léčba. Při odchodu z nemovitosti si žalobkyně vzala pouze osobní věci, nic nestěhovala. Žalovaný svědkyni požádal, aby si k nemovitosti zrušila trvalý pobyt, v květnu 2013 si z nemovitosti odstěhovala svůj pokoj a žalobkyně se odstěhovala k tetě, vzala si pouze svoje osobní věci, hygienu a nějaké oblečení, žádné stěhování věcí z nemovitosti neproběhlo. Svědkyně potvrdila, že rodiče řešili záležitosti ohledně nemovitostí, svědkyně se snažila být nestranná, věděla, že žalobkyně od žalovaného požadovala za vypořádání 1.000.000 Kč, žalovaný jí nabídl pouze 600.000 Kč, bylo ji známo, že sousedé za nemovitost nabízeli 2.000.000 Kč. Svědkyně potvrdila, že prodej domu byl inzerován na internetu. Žalobkyně neměla zájem nemovitost užívat, říkala, že na nemovitost nemá dobré vzpomínky, nechtěla řešit nakládání s její částí nemovitostí, byla ve špatném psychickém stavu, nebyla schopna se účastnit soudních jednání. Podle názoru svědkyně předmětný domek mohlo pohodlně k bydlení užívat pět členů rodiny, asi po roce od odchodu matky se do domu nastěhovala manželka žalovaného a její dvě dcery, žalobkyně o tom nebyla informována. Svědkyně prodej domu sledovala, na internetu byly zveřejněny fotografie, místnosti byly zařízené, nebyl vyfocen pouze jeden z pokojů. Svědkyně uvedla, že z jejího pohledu si společné soužití svých rodičů v předmětné nemovitosti po jejich rozchodu nedovede představit, ať už by vztahy byly dobré nebo špatné, neumí si představit, že by se matka v koupelně potkávala s manželkou otce.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, bylo prokázáno, že její manželství bylo rozvedeno v říjnu 2014, žalovaného v předmětném domě před rozvodem pouze navštěvovala, po rozvodu se do domu nastěhovala i s oběma zletilými dcerami, starší [jméno] pracovala v [obec], domů se jezdila pouze vyspat, mladší dcera v té době měla přítele, v předmětném domě se zdržovala minimálně. Obě dcery měly v domě hlášený trvalý pobyt, dcery neměly uzavřené smlouvy na užívání domu, ale vydělávaly, tak přispívaly na domácnost každá částkou 3.000 Kč měsíčně. Svědkyně uvedla, že žalobkyně je za dobu jejího bydlení v domě navštívila asi dvakrát, vždy řešila peníze, po žalovaném chtěla 1.000.000 Kč s tím, že o nemovitost nemá zájem, žalovaný ji nabízel, že se do nemovitosti může nastěhovat, nemovitosti byly prodávány prostřednictvím realitní kanceláře, v domě bylo asi šest zájemců, žádný neměl o koupi skutečný zájem. Po jejím nastěhování bylo provedeno malování, výměna koberců za linoleum, z důvodu havarijního vztahu bylo odstraněno dřevěné obložení na chodbě, jiné úpravy se neprováděly. Svědkyně s žalovaným společně hospodařila, náklady na nemovitost byly hrazeny ze společných prostředků, svědkyně získala peněžní prostředky z titulu vypořádání jejího SJM, proto pomohla žalovanému jednorázově splatit úvěr u [právnická osoba ] [anonymizováno], aby zbytečně nenaskakovaly úroky. Svědkyně potvrdila, že o nemovitost měli zájem sousedé [příjmení], kteří však osobně s nabídkou za žalovaným nepřišli, údajně nabízeli za nemovitosti 2.000.000 Kč, s žalovaným se dohodli, že si dům nechají a vyplatí žalobkyni, z této částky vznikly poplatky, které byly za žalobkyni hrazeny, konkrétně společnou půjčkou účastníků na dům, na doplacení úvěru u [právnická osoba ] [anonymizováno], žalovanému poskytovala částku 200.000 Kč. Od žalovaného věděla, že by mohla nastat situace, že by se žalobkyně do domu chtěla vrátit a užívat část nemovitostí. Svědkyně potvrdila, že společné soužití s žalobkyní by rozhodně nefungovalo. Byla řešena i možnost vybudování dvou bytových jednotek, jaké by bylo stavebně-technické řešení, nevěděla.

18. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], dcery manželky žalovaného, bylo prokázáno, že někdy v období 2014 nebo 2015 v zimě se přestěhovaly do předmětného domu žalovaného, kde měla hlášený trvalý pobyt, pracovala v [obec], domů přijížděla jedenkrát za čtrnáct dní, o víkendech, v domě občas přespávala. Se sestrou měly každá svůj pokoj v prvním patře, dole byla kuchyně a obývák, nahoře byla ještě ložnice a jeden pokoj, který se nevyužíval. Svědkyně měla s žalovaným uzavřenou ústní nájemní smlouvu na bydlení, platila nájemné 3.000 Kč měsíčně, nevěděla, jestli o nájemném byla informována žalobkyně, popsaným způsobem v domě bydlela asi 4 roky, později se odstěhovala. V její přítomnosti žalobkyně a její dcera nemovitosti nenavštívily, žalobkyně v domě neměla žádné věci, dcera žalovaného měla věci uskladněné ve sklepě, ona sama se žádných jednání ohledně vypořádání neúčastnila. Svědkyně věděla, že ohledně nemovitosti probíhal nějaký soudní spor, žalovaný nabízel žalobkyni peníze, se kterými nesouhlasila, potom se nemovitost měla prodávat, doma se mluvilo o tom, že by se mohla nemovitost přestavět na dvě bytové jednotky, žalovaný s rodinou využíval přízemí, žalobkyně hlavní patro, v tomto případě bylo dohodnuto, že se svědkyně odstěhuje ke svému otci. Svědkyně potvrdila, že do konce řadového domu byl hlavní vstup z ulice, ze zahrady se dalo do domu vstoupit zadním vchodem.

19. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], známého účastníků, bylo prokázáno, že v období 2016 až 2017 v domě prováděl stavební práce po dobu čtyř až pěti dnů, v době bydlel žalovaný s bývalou manželkou, konkrétně opravoval omítky, opravu schodiště, ve sklepě stavební práce po vodařích a topenářích, spravovaly se podlahy pro pokládku lina. Práce objednal žalovaný, který je i zaplatil. Svědek potvrdil, že původně byl předmětný dům projektován tak, aby v každém nadzemním podlaží byly kuchyně nad sebou. Svědek je podnikatelem v oboru zednických prací, podle jeho názoru se daly vybudovat v domku dvě samostatné bytové jednotky, bylo možné vybudovat zcela samostatné oddělené vstupy do nemovitosti, náklady na stavební část odhadoval na 20.000 Kč, v každém podlaží se mohla vybudovat kuchyň, další náklady by vznikly na rozvody v nemovitosti. Po provedení případné rekonstrukce by podle jeho názoru mohly vzniknout dvě zcela samostatné bytové jednotky s kuchyní a příslušenstvím.

20. Svědek [titul] [jméno] [příjmení], bývalý koncipient původního právního zástupce žalovaného v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, po zproštění povinnosti mlčenlivosti uvedl, že byl advokátem [titul] [příjmení] delegován k tomu, aby žalovaného zastupoval, chystal vyjádření k žalobě a pokoušel se o projednání věci s žalobkyní, potvrdil že žalobkyně k jednání nechodila, soud v [obec] účastníkům poskytl prostor pro smírné a mimosoudní vyřešení věci. V roce 2014 bylo dohodnuto, že si účastníci vyberou soudního znalce pro ocenění nemovitosti, k tomu nedošlo, byla řešena i možnost rozdělení domu na bytové jednotky, následně byla oslovena realitní kancelář, která byla nekvalifikovaná, opakovaně si domlouvali prohlídky, později byl osloven [titul] [příjmení], který potvrdil, že po úpravách by bylo možné zřídit dvě bytové jednotky, bylo to navrženo žalobkyni s tím, aby si vybrala, kterou bytovou jednotku bude chtít, náklady na vyčlenění by představovaly asi částku 50.000 Kč. Svědek potvrdil, že dům odpovídal obvyklému užívání 40 let, dům vyžadoval investice, prohlídek zájemců z realitní kanceláře se neúčastnil, nedošlo ke zprostředkování vážného zájemce. Svědek potvrdil, že v rámci soudního řízení byly ve hře všechny varianty vypořádání. Žalovaný byl poučen, že žalobkyně má nárok na náhradu za užívání nemovitosti a současně je poučil o povinnosti žalobkyně přispívat na provoz, údržbu a drobné investice, žádná dohoda však uzavřena nebyla. V předmětném domě se právní zástupci účastníků sešli asi dvakrát v období 2015 až 2016, nemovitost si prohlédli, dům v té době užíval žalovaný a jeho žena, pokojíček tam měla dcera účastníků, dům byl užíván v celém rozsahu, místnosti nebyly vyhrazené, kdyby se někdo chtěl do domu nastěhovat, tak se tam mohl hned ubytovat. Svědek potvrdil, že se řešily záležitosti ohledně souvisejícího pozemku ve vlastnictví státu, který užíval žalovaný na základě nájemní smlouvy, žalovaný po dobu sporu nechtěl do domu investovat.

21. Žalovaný písemným vyjádřením a ve svědecké výpovědi trval na tom, že předmětný dům bylo možné rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky, žalobkyně mohla svoji bytovou jednotku užívat pro sebe, nebo ji nabídnout třetí osobě, přístup původní realitní kanceláře byl neprofesionální, případní kupci nebyli z jeho strany negativně ovlivňováni, pouze uváděl informace o stavu domu, prodeji rozhodně nebránil. Po vypořádání žalovaný nemovitosti prodal prostřednictvím realitní kanceláře [realitní kancelář] [anonymizováno], na doporučení makléřky byla provedena příprava domu k prodeji, bylo odstraněno částečně poškozené dřevěné obložení, nataženy omítky, oprava podhledů, jednalo se vesměs o kosmetické úpravy. Žalovaný doplnil, že předmětný dům s žalobkyní kupovali v době, kdy byli rozvedeni a žili v družském poměru, žalobkyně se nepodílela na splátkách úvěru, v roce 2013 ji nabídl vypořádání částkou 600.000 Kč s tím, že by doplatil hypotéku, tuto nabídku nepřijala, z domu odešla bez jeho vědomí, odstěhovala si část nábytku a vybavení. V účastnické výpovědi doplnil, že žalobkyně na údržbu domu nepřispívala, vlastními prostředky dům udržoval a tím i zhodnocoval, dům nikdy nechtěla. Podle jeho názoru tím, že se neúčastnila jednání u soudu v [obec], se řízení protáhlo na 4 a půl roku. Žalovaný s pomocí své manželky doplatil hypotéku u banky, aby dům nebyl zatížen, žalobkyně se domlouvala s manželi [příjmení] na prodeji mimo realitku, vztahy s [příjmení] se zhoršily, dokonce ze strany paní [příjmení] došlo k jeho napadení, proto se odstěhovali. Podle jeho názoru bylo společné soužití účastníků v jednom domě po rozdělení možné, každý by měl svoji polovinu a k problémům by nedocházelo, žalobkyni šlo hlavně o vyplacení 1.000.000 Kč Částky 3.000 Kč měsíčně, které platily dcery manželky žalovaného, byly příspěvky na domácnost, dcery manželky do domu jezdily, měly k dispozici stravu, výpěstky ze zahrady, v domě si praly, jídlo a výpěstky si s sebou odvážely, vyplacené peníze šly bokem na spoření. Žalovaný si po vypořádání se současnou manželkou zakoupil nemovitosti v [obec] za 2.850.000 Kč, nemovitost mají v podílovém spoluvlastnictví.

22. V průběhu řízení byl zamítnut návrh důkazu svědeckou výpovědí bývalého právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] jako nadbytečný a nedůvodný s ohledem na výsledek řízení ve věci [název soudu], ve věci spisová značka [spisová značka] [anonymizována tři slova] [rok] a návrh na zpracování revizního znaleckého posudku z oboru ekonomika, neboť soud považuje znalecký posudek [celé jméno znalce], za odborný a řádně odůvodněný, včetně použité metody stanovení měsíční výše za užívání předmětných nemovitostí.

23. V daném případě předmětem řízení bylo stanovení náhrady za užívání předmětných nemovitostí žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu.

24. Dle § 1121 o. z. každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

25. Dle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

26. Dle § 1126 odstavec 1 o. z. každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

27. Dle § 1126 odstavec 2 o. z. při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

28. Z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v k. ú. [obec], každý s podílem ½, nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví nabyli po rozvodu jejich manželství v době, kdy obnovili partnerský vztah. Jejich společné soužití bylo ukončeno na konci roku 2012 po oznámení žalovaného o navázání vztahu s jinou ženou, v důsledku této skutečnosti došlo k úplnému odcizení účastníků, žalobkyně se z rodinného domu odstěhovala v únoru 2013, svoji bytovou potřebu nejprve řešila bydlením u své dcery a sestry, následně si zakoupila vlastní byt. Po ukončení jejich společného soužití nedošlo k uzavření dohody o vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, proto žalobkyně zahájila dne 7. 1. 2014 u místně příslušného soudu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby s právní mocí usnesení ke dni 8. 8. 2018, z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl v březnu 2018 prodala žalovanému za kupní cenu 850.000 Kč s právními účinky vkladu ke dni 22. 3. 2018. Je nutné zdůraznit, že v daném případě byla podána žaloba na zaplacení peněžité náhrady z titulu obohacení žalovaného bez právního důvodu za užívání nemovitostí nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, nikoliv žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, námitky ohledně splacení hypotečního úvěru, který zatěžoval nemovitost, byly pro toto řízení zcela bezpředmětné. Po skončení společného soužití byly vztahy účastníků velmi napjaté, účastníci spolu nebyli schopni rozumně komunikovat, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví řešili soudní cestou prostřednictvím svých právních zástupců. Charakter vzájemných vztahů byl jednoznačně ovlivněn skutečností, že žalovaný navázal paralelní vztah s jinou ženou, se kterou později uzavřel nové manželství. Účastníci nebyli schopni uzavřít dohodu o užívání, správě nebo nakládání se společnou nemovitostí, po odstěhování žalobkyně v únoru 2013 předmětné nemovitosti výlučně užíval pro svou potřebu žalovaný, od roku 2014 nemovitost využíval i pro potřeby své současné manželky a jejích dvou dcer, které žalovanému přispívaly formou peněžitého příspěvku každá částkou 3.000 Kč měsíčně na bydlení a společnou domácnost.

29. Z výsledků provedeného dokazování je nepochybně prokázáno, že nedošlo k faktickému či právnímu rozdělení nemovitostí, s ohledem na vyjádření příslušného stavebního úřadu, znalecké posudky a poskytnutá dispoziční schémata rodinného domu má soud za prokázáno, že v předmětném rodinném domě nebylo možné vyčlenit dvě samostatné bytové jednotky, které by odpovídaly spoluvlastnickým podílům účastníků. Žalobkyni se po skončení společného soužití podstatně zhoršil zdravotní stav, došlo k úplnému faktickému odcizení účastníků, kteří nebyli schopni rozumně komunikovat a řešit společné záležitosti, proto jejich společné užívání předmětných nemovitostí bylo zcela vyloučené, což vyplynulo z výslechu svědků, zejména dcery účastníků a [jméno] [příjmení], v průběhu soudního řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaný v rozhodném období leden 2016 až březen 2018 užíval společnou věc bez právního důvodu nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, užíváním nemovitosti pro sebe, svou manželku a její rodinné příslušníky mu vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

30. K charakteru nároku užívání společné věci nad rozsah odpovídající spoluvlastnického podílu se vyjádřil ke stanovisku [název soudu] dne [datum], spisová značka [spisová značka] [číslo], ve kterém Ústavní soud jednoznačně uvedl, že právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc o velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnického podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného článkem 11 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

31. Žalovaný v daném případě společnou věc užíval nad rámec svého podílu bez právního důvodu, s ohledem na vzájemné vztahy účastníků nebyla uzavřena jejich dohoda o užívání, s ohledem na jejich poměry nebylo možné přijmout rozhodnutí většiny spoluvlastníků a nebyla provedena soudní úprava, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 odstavec 2 o. z. V daném případě nebylo možné vydání předmětu bezdůvodného obohacení, proto soud rozhodl o peněžité náhradě ve výši obvyklé ceny dle § 2999 odstavec 1 o. z. K určení výše obvyklé ceny byl vypracován znalecký posudek z oboru ekonomika, soudní znalec řádně zpracoval posudek, ve kterém stanovil obecnou cenu za užívání předmětných nemovitostí, která odpovídala částce vynakládané na nájemném obvyklém v daném místě a čase za užívání srovnatelných nemovitostí, obecná výše činila v roce 2016 částku 13.225 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 13.318 Kč měsíčně a v roce 2018 částku 13.659 Kč měsíčně. Znalecký posudek byl vypracován řádně, znalec ve znaleckém posudku řádně odůvodnil svůj metodický postup a použitou výnosovou hodnotu, žalovaný neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by zpochybnil či vyvrátil znalecké závěry, proto nebylo nutné vypracovat revizní znalecký posudek. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 177.764 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za období od ledna 2016 do března 2018 za užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu podle závěru znaleckého posudku. Žalovaný je povinen částku 177.764 Kč žalobkyni zaplatit spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % z přiznané částky ode dne 8. 12. 2018 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy zástupce žalobkyně k zaplacení, úrok z prodlení byl přiznán v § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 3 a § 146 odstavec 2 o. s. ř., částečné zpětvzetí se týkalo pouze poměrně nepatrné části uplatněného nároku, proto soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Na nákladech řízení byla přiznána částka 111.381,20 Kč což je zaplacený soudní poplatek 9.117 Kč, zaplacená záloha na důkaz 5.000 Kč, dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. odměna advokáta za 8,5 úkonů právní služby po 8.420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u prvního setkání s podepsanou mediátorkou – ½, účast u jednání soudu dne 11. 5. 2020 přesahující 2 hodiny, účast u jednání soudu dne 22. 6. 2020, 1. 3. 2021 a 9. 4. 2021), odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (částečné zpětvzetí žaloby), náhrada hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestách z [obec] do [obec] a zpět dne 5. 12. 2019 za 4 půlhodiny po 100 Kč, náhrada za ztrátu času strávených na cestách z [obec] do [obec] a zpět k 4 nařízeným jednáním po 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč), náhrada doložených cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět 5. 12. 2019 ve výši 560 Kč a cestovní výdaje za cesty z [obec] do [obec] a zpět k 4 nařízeným jednání soudu po 638,40 Kč osobním motorovým vozidlem [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka] z doloženou průměrnou spotřebou 4,5 litrů motorové nafty na 100 kilometrů při vyhláškové ceně pohonných hmot. Zástupce žalobkyně řádně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21 % DPH ze základu 80.383,60 Kč částka 16.880,60 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

33. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odstavec 1 o. s. ř. tak, že neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit České republice částku 4.705,50 Kč, což je vyplacený doplatek znalečného nekrytý zálohou za zpracovaný znalecký posudek. Náklady státu je žalovaný povinen zaplatit na účet soudu do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.