9 C 1/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou právní zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 769.454,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 664.591,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 664,591,42 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 63.363,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 104.863 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104.863 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9.756,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 49.121,20 Kč, úrok ve výši 9,99 % ročně z částky 762.993,42 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 64.764,54 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 769.454,42 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 765.929 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 9,99 % ročně. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 10.238 Kč, vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Žalobce tak zastavil další čerpání úvěru a prohlásil celý úvěr ke dni 1. 1. 2023 za okamžitě splatný, protože k tomuto dni byl žalovaný v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobce tak požaduje zaplatit částku 762.993,42 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 6.461 Kč, částku 49.121,20 Kč jako dlužný smluvní úrok ve výši 9,99 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 2. 1. 2023 do 21. 8. 2023, částku ve výši 73.120,12 Kč jako zákonný úrok z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 2. 1. 2023 do 21. 8. 2023 a dále smluvní úrok 9,99 % ročně z částky 762.993,42 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 762,993,42 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

2. Žalobce dále k výzvě soudu doplnil, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 104.863 Kč a sdělil, jak postupoval při prověření úvěruschopnosti klienta.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o nezajištěném spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 765.929 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s úrokem ve výši 9,99 % nejpozději do 20. 11. 2031 ve 120 měsíčních splátkách po 10.238 Kč. Jednalo se o konsolidační úvěr, kdy částka 505.929 Kč byla poskytnuta na splátku předchozího úvěru.

5. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 2. 11. 2021 do 31. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne 2. 11. 2021 částku 500.918,60 Kč a dne 2. 11. 2021 částku 265.010,40 Kč. Dle výpisu splatil za toto období žalovaný částku 93.508 Kč.

6. Přípisem ze dne 30. 11. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2023 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dluhu.

7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 45.292 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u , právnická osoba, . Banka ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že klient ani jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB ověřila banka předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, exekuční řízení. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, proto banka stanovila výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.) s kombinací s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů na 18.392 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení do příjmů klientovi zbylo 33.824 Kč k pokrytí životních nákladů.

8. Dále žalobce poskytl soudu výpis z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, ze kterého bylo doloženo, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v měsíci srpnu ve výši 51.105 Kč, v měsíci září ve výši 51.426 Kč a v měsíci říjnu ve výši 36.224 Kč.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo doloženo, že by žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Žalovaný žalobci nedoložil, jaké má výdaje. Nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, náklady na bydlení, jak žalovaný splácel předešlý úvěr, když v daném případě došlo k navýšení původního úvěru z částky 500.000 Kč, kterou žalovaný čerpal v září 2011 a již v listopadu 2011 žádal o navýšení na částku 765.929 Kč. Dle výpisu žalovaný přijal několik desítek tisíc korun od sázkové kanceláře, zároveň však má žalovaný měsíčně několik desítek tisíc korun výdaje, označené jako tuzemská odchozí úhrada, platba 24, kde se jedná převážně o jedno číslo účtu a jeden variabilní symbol. Z účtu však nelze vyčíst, komu účet patří, zda se např. jedná o splátku úvěru. Žalobce nijak neprověřil poměry žalovaného, tzn. zda žalovaný žije s někým ve společné domácnosti, hradí nájemné, zda má nějakou vyživovací povinnost, zda splácí i jiné úvěry.

18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 769.454,42 Kč, na kterou splatil 104.863 Kč. Rozdíl tak činí částku 664.591,42 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 664.591,42 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 49.121,20 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64.764,54 Kč, přičemž tato částka představuje 72,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,37 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30.779 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 769.454,42 Kč sestávající z částky 11.380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání dne 14. 2. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné podle § 13 odst. 5 a. t. za cestu , adresa, a zpět v celkové výši 1.026 Kč za 142 km ujetých osobním automobilem , tovární značka, , registrační značky , SPZ, při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km a ceně 38,70 Kč za l paliva a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 10.110,66 Kč. Dále žalobce účtoval jeden úkon právní pomoci a jeden režijní paušál za vyjádření se k úvěruschopnosti žalovaného ze dne 10. 1. 2024, které učinil na výzvu soudu. Soud má zato, že prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce měl uvést, doložit při podání žaloby a nikoli po výzvě soudu, proto soud tento úkon žalobci nepřiznal.