9 C 100/2016

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Hladíkové a přísedících JUDr. Márie Vajsové a JUDr. Evy Kavalcové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená zákonnými zástupci: jméno příjmení a jméno příjmení oba bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka: osobní údaje vedlejšího účastníka sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy a náhradu za ztížení společenského uplatnění <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu za jinou nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 15.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení 86.037 Kč za ztížení společenského uplatnění.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady řízení – znalečné ve výši 3.593,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.</b> <b>V. České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení ve výši 4.744 Kč – znalečné.</b> <b>VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – soudní poplatek ve výši 3.593,50 Kč na účet Okresního soudu ve Znojmě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou ze dne 25. 5. 2016 a připuštěním rozšíření žaloby usnesením ze dne 30. 6. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým soud žalované uloží zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a dále náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 101 037 Kč.

2. V žalobě je uvedeno, že žalobkyně je nezletilá a v době podání žaloby byla žákyní [název školy] [anonymizována čtyři slova], [obec], okres [okres], s tím, že [datum] v rámci školního vyučování zajišťovaného žalovanou se konal projektový den a součástí tohoto dne byly aktivity žáků mimo vnitřní prostory školy. Na organizaci tohoto dne se podíleli i žáci vyšších ročníků žalované a v průběhu výkladu žalobkyně 9. třídy informovala skupinu mladších žáků, kde byla i žalobkyně, došlo k tomu, že žák 9. třídy nakopl míč směrem do skupinky stojících a výklad poslouchajících žáků, kteří netušili, co starší žák učinil. Letícím míčem byla společně s dvěma dalšími spolužačkami zasažena i žalobkyně a tato vlivem prudkého nárazu míče prudce uhodila hlavou o zábradlí, tímto si výrazným způsobem poranila dva přední zuby. Došlo k roztříštění dvou předních zubů, které byly poničeny až po kořeny zubu. V tomto okamžiku se v místě, kde probíhala část projektového dne, nenacházel žádný pedagogický dozor ani jiný zaměstnanec žalované. Byla proto žalobkyně společně se dvěma dalšími zasaženými dívkami odvedena žákyní 9. třídy za ředitelkou žalované, kde bylo sděleno, že došlo k úrazu. V té době jedenáctiletá žalobkyně s poraněním úst kontaktovala svoji matku, která pro dceru okamžitě přijela s tím, že matka nezletilé zjistila, že došlo k výraznému poranění předních, již druhých, zubů, dceru okamžitě odvezla ke stomatologickému specialistovi, který žalobkyni ošetřil. Žalobkyně podstoupila celou řadu stomatologických zákroků, jejichž smyslem bylo dosáhnout plné funkčnosti a estetičnosti chrupu. V podstatě k definitivní nápravě dosud nedošlo, vzhledem k tomu, že žalobkyně není zletilá. V průběhu celé doby dochází k různým úpravám, [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], je zde dlouhodobá péče s ohledem na věk žalobkyně, s ohledem na to, že se neustále vyvíjí, roste a také jí stomatologičtí lékaři nedoporučili vyhotovení zubních implantátů, dokud nebude ukončen růst žalobkyně zhruba do 18 let.

3. Z podnětu rodičů nezletilé žalobkyně žalovaná provedla šetření okolností, za nichž došlo k úrazu a výsledkem toho bylo, že skutečně v okamžiku, kdy došlo k úrazu, nebyl přítomen žádný pedagogický pracovník, který by vykonával dozor nad žáky, žalovaná tvrdila, že paní učitelka potřebovala hygienickou přestávku. Dne 10. 7. 2015 žalobkyně prostřednictvím právního zástupce zaslala výzvu k úhradě nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaná sdělila, že všechno bude řešit pojišťovna. K žádnému vyřešení ze strany žalované, ani ze strany pojišťovny nedošlo, proto tedy žalobkyně prostřednictvím zákonných zástupců podává tuto žalobu.

4. Žalobkyně ve své žalobě odkazuje na ustanovení § 391 odst. 2 zákona č. 262/2000 Sb., zákoníku práce, s tím, že je zde uvedeno, že za škodu, která vzniká žákům základních škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Odpovědnost právnické osoby v těchto případech je odpovědností absolutně objektivní. Žalobkyně tedy uvádí, že dojde-li k porušení právních povinností nebo k úrazu žáka během vyučování či v souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost školy vždy. Je tedy v žalobě uvedeno, že je nesporné, že žalobkyně utrpěla v době školního vyučování zajišťovaného žalovanou úraz a důsledkem tohoto úrazu je dlouhodobé léčení. Je také podle žalobkyně nesporné, že v době, kdy se stal žalobkyni úraz, nebyl řádně vykonáván pedagogický dozor. Žalobkyně se domnívá, že je důvodné uplatnění výše nemajetkové újmy, protože žalobkyni vznikly [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova]. Je třeba vzít v potaz nízký věk žalobkyně a dopady psychické spojené s možnými estetickými a funkčně- [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována tři slova].

5. Usnesením ze dne 19. 4. 2017 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum] pak zdejší soud schválil za nezletilou žalobkyni úkon učiněný zákonnými zástupci, a to podáním žaloby o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím.

6. Žalobkyně ve svých následných vyjádřeních uvedla, že v daném případě se nabízí jak odpovědnost školy k náhradě újmy dle zákoníku práce, tak subsidiárně na základě odpovědnosti za zásah do osobnostních práv, v tomto případě tělesné integrity dle občanského zákoníku. Žalobkyně poukazuje na to, že ustanovením § 2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nelze vykládat restriktivně a to tak, že povinnost k náhradě nemajetkové újmy musí stanovit výhradně občanský zákoník, naopak je nutné použít extenzivního výkladu, kdy zákonem se myslí jakýkoliv právní předpis právní silou zákona. Má-li občanský zákoník na mysli pouze ustanovení občanského zákoníku, tak pak striktně používá slovních spojení tento zákon. Žalobkyně také poukazuje na to, že v zákoníku práce v ustanoveních § 248 až 275 zákoníku práce je ustanovení o náhradě majetkové a nemajetkové újmy a dále poukazuje na ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce, kde se uvádí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním. Má tedy za to, že zákoník práce upravuje i v případě odpovědnosti školy jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu v jednom právním předpisu, a to zákoníku práce, a to ve stejném rozsahu jako odpovědnost zaměstnavatele. Proto je nutné vykládat ustanovení § 391 zákoníku práce v širším významu a to tak, že zahrnuje jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu. Z tohoto důvodu se žalobkyně domnívá, že v dané věci byl založený nárok na náhradu nemajetkové újmy již z odpovědnosti školy do zákoníku práce, neboť odčinění nemajetkové újmy postihuje škůdce tehdy, stanovuje-li to zvlášť zákon a zákon, který to v daném případě postihuje, stanovuje, je zákoník práce, dle kterého je zároveň odpovědnost školy odpovědností absolutně objektivní.

7. Žalobkyně dále uvádí, dospěje-li soud k závěru, že ustanovení § 391 zákoníku práce je nutné vykládat v užším slova smyslu, tedy pouze jako majetkovou újmu, pak má za to, že by uplatněný nárok žalobkyně byl důvodný, neboť náhrada nemajetkové újmy by se řídila občanským zákoníkem a to § 2956 občanského zákoníku, kdy vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na přirozeném právu chráněném ustanovením první částí tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Žalobkyně následně uvedla, že pokud nevyplývá nárok na náhradu majetkové újmy za vytrpěné [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] přímo ze zákoníku práce, což tvrdí pojišťovna, vyplývá to zcela jistě z ustanovení občanského zákoníku. Odkazuje na ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána a postihuje škůdce jen, stanoví-li to zvláštní zákon. Dle § 2956 občanského zákoníku platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první částí zákona občanského, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tímto způsobil a jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dále žalobkyně poukazuje na ustanovení § 81 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy ochrany požívá především život a důstojnost člověka, jeho zdraví. Žalobkyně poukazuje, že došlo v dané věci k zásahu do tělesné integrity její osoby a to zásahu, který je trvalého charakteru, má trvale poraněny druhé přední zuby, když tedy bude po zbytek života odkázána na pravidelnou [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], buď v podobě pravidelných kontrol či výměně keramických korunek. Došlo tedy k zásahu do přirozených práv žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že náhradou nemajetkové újmy se rozumí odčinění duševních útrap žalobkyně, které jí nastaly. Žalobkyně uvedla, že se u ní po úrazu začal projevovat strach z reakce ostatních vrstevníků, že bude vystavena posměchu negativní reakcí na nedokonalost svých předních zubů, strach a útrapy žalobkyně se prohlubují stejně tak jako dotazy ostatních vrstevníků, spolužáků na stav zubů. Dotazy bývají často nemístné, posměšné, což žalobkyně těžce nese a nesla. Negativně se na žalobkyni projevilo i to, když učitelé základní se před spolužáky zmínili a zdůraznili, že žalobkyně na školu podala žalobu. Útrapy žalobkyně jsou prohlubovány ještě také tím, že si je vědoma nutnosti celoživotního řešení situace, pravidelných zubních kontrol, podstupování pravidelné výměny, dostavby zubů a následně i keramických korunek. Žalobkyně uvedla, že při určení výše uplatněného nároku na zaplacení náhrady za vytrpěné duševní útrapy bylo vycházeno z rozsahu a charakteru poranění, věku žalobkyně v době úrazu, který byl nízký a také projevy úrazu na chování žalobkyně. Vytrpěné duševní útrapy spojené s úrazem je třeba zkoumat očima dvanáctileté dívky v době, když se stal tento úraz, která je ve velmi citlivém a choulostivém věku, kdy každý chce být pozitivně vnímán mezi svými vrstevníky, kamarády, spolužáky. Žalobkyně se snažila poranění svých zubů zakrýt, tajit, aby nebyla vystavena posměšným poznámkám jako v dřívější základní škole. Toto má do značné míry vliv i na navazování sociálních vazeb s ostatními vrstevníky.

8. Žalobkyně poté, co byl vypracován znalecký posudek, rozšířila svoji žalobu o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 101 037 Kč. V otázce případné námitky promlčení žalobkyně odkázala na ustanovení § 622 občanského zákoníku, pokud se jedná o újmu na zdraví nezletilého dítěte, který není plně svéprávný, počne promlčecí lhůta nejprve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným.

9. Žalobkyně dále odkazuje na ustanovení § 4 zákoníku práce, kde je uvedeno, že pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem, nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Vzhledem k tomu, že zákoník práce výslovně odškodňování jiných nemajetkových újem, včetně duševních útrap nezmiňuje, ale odškodnění také nevylučuje, je na místě podle názoru žalobkyně aplikovat subsidiárně občanský zákoník, který tuto oblast normuje.

10. Žalovaná se k žalobě v rámci podaného platebního rozkazu vyjádřila s tím, že 7. 5. 2015 žalovaná organizovala sportovně vzdělávací akci mimo prostory školy a byla důsledně připravená, byly vyhodnocovány rizika a způsob jejich eliminace. Dále je ve vyjádření uvedeno, že žáci byli rozděleni do několika skupin a první skupina žáků, kde byla i žalobkyně nedodržela pokyn, před cílem se odklonila od vyznačené trasy a místo ke škole, šla na blízké hřiště, kde paní učitelka se žáky 9. ročníku připravovali závěrečnou soutěž. V okamžiku kdy první skupina přišla na hřiště, namísto ke škole, paní učitelka zde s žáky z důvodu zdravotní přestávky nebyla. V tomto okamžiku došlo k úrazu žalobkyně. Ze strany žalované po zjištění úrazu došlo jednak k ošetření tohoto úrazu, došlo k šetření příčin úrazu, byl proveden zápis o úrazu do knihy, rodiče byli o úrazu informováni s tím, že také došlo i k odškodnění ze strany pojišťovny, kdy žalobkyni byla zaslána částka [částka]. Žalovaná má za to, že nárok je nedůvodný a vzhledem k tomu odkazuje na ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu postihuje škůdce pouze, stanoví-li to zvlášť zákon. Občanský zákoník má dva takové případy a to § 2956 občanského zákoníku a § 2969 odst. 2 občanského zákoníku. Dále odkazuje na ustanovení § 2971 občanského zákoníku, kdy lze odškodnit, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, kdy škůdce způsobil újmu protiprávním činem a zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, nebo způsobil-li újmu úmyslně něco zničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Žalovaná následně ve všech dalších svých vyjádřeních, zejména poukázala na ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, zejména v komentáři k tomuto zákoníku je uvedeno, že občanský zákoník ve druhém odstavci stanoví pravidlo, že toto právo na náhradu nemajetkové újmy musí být mezi stranami sjednáno, a nebo musí výslovně stanovit zákon. Jedná se o tvrdé pravidlo, které je snad odůvodněnou snahou vyvarovat se častého posuzování objektivně neměřitelných imateriálních újem. Povinnost hradit nemajetkovou újmu je tak v občanském zákoníku stanovena pouze v případě, kdy došlo k protiprávnímu zásahu do přirozených práv člověka, k poškození věci ze svévole nebo škodolibosti apod.

11. Žalovaná ve shodě s vedlejším účastníkem se po vypracování znaleckého posudku ve věci vyjádřili tak, že má za to, že se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, aniž by tento svůj nárok blíže specifikovala, což tedy od počátku žalovaná s vedlejším účastníkem vytýkali. Dále odkazuje na ustanovení § 2958 občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Dále nahradí škůdce i ztížení společenského uplatnění vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného. Žalovaná se tedy zejména zaměřuje na další nemajetkové újmy, tzv. duševní útrapy, které můžou spočívat v zásahu do přirozených práv člověka. Z chování žalobkyně žalovaná s vedlejším účastníkem dospěli k názoru, že se týká odškodnění další nemajetkové újmy za titul zásahu do přirozených práv žalobkyně, když tedy si ocenila nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 50 000 Kč bez jakéhokoliv odkazu na bodové ohodnocení či znalecké zkoumání. Nadále žalovaná tvrdí, že nárok nelze přiznat vzhledem k tomu, že zákoník práce přesně vymezuje, která plnění vzniklá s pracovním úrazem je povinen zaměstnavatel zaměstnanci nahradit jakou škodu nebo nemajetkovou újmu a jak se tato vypočítává.

12. Vedlejší účastník na straně žalované se ve věci vyjádřil obdobně jako žalovaná, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 5492/2017-341 s tím, že je nutné odpovědnost za škodu vzniklou žákovi základní školy posuzovat podle zákoníku práce upravující odpovědnost za škodu vzniklou porušením právních povinností, nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem. Nesouhlasí s názorem žalobkyně, dle kterého se ustanovení zákoníku práce má užít pouze pro rozhodnutí o objektivní odpovědnosti školské právnické osoby, nikoliv však pro režim odškodnění.

13. Soud měl k dispozici tyto listinné důkazy. Soudu byla předložena [zpráva] [anonymizováno] od [titul] [jméno] [příjmení] z [datum], kdy došlo k pravidelné kontrole zubu žalobkyně, kde je uvedeno, že je třeba pravidelná kontrola a po ukončení růstu čelisti nutno zuby ošetřit protekticky například opatřit keramickými korunkami. Do té doby je nutná minimálně jedna výměna opozitivních dostaveb. Celoživotně je pak nutno korunku monitorovat a v určitých intervalech tuto protektickou práci nahrazovat za novou, zhruba každých 10 až 20 let. A dále soudu byly předloženy fotografie, z nichž bylo zřejmé, že u předních zubů žalobkyně došlo k poškození.

14. Soud dále ve věci slyšel zákonnou zástupkyni žalobkyně, která uvedla, že u žalobkyně došlo k roztříštění předních špičáků, jednalo se o druhé zuby, zubař tedy provizorně rány zacelil s tím, že byla provizorně vytvořena náhrada, kdy pravidelně jednou za půl roku chodí žalobkyně na kontroly, je prováděn sken zubů, kontrola pigmentace a citlivost zubů. Žalobkyni se mezi zuby zvětšily mezery a za hlavní problém zákonná zástupkyně považovala to, že dcera se přestala usmívat, nechce se fotit, mluví se zastřenými ústy. Psychickými útrapami si prošla i ve škole v [obec], kde bylo mezi žáky řešeno, že po škole požaduje finanční vyrovnání. Při pohledu na dceru je na první pohled zřejmé, že se jedná o umělé zuby, mají jinou barvu, jsou flekaté. Část se jí například už i odštípla. Pravidelně chodí s žalobkyní na doplnění hmoty. Dcera má problém i při jídle, nesmí kousat nic tvrdého, musí používat zejména stoličky, a pokud se týká začlenění ve škole je značně handicapována, zejména v základní škole v [obec], kdy slyšená zákonná zástupkyně uvedla, že se domnívá, že dcera zde byla šikanována. Dále poukázala na to, že dcera byla dříve veselá, chodila na kroužky, touto situací se výrazně změnila. Například pokud se ve třídě fotili, toto odmítla. Dále zákonná zástupkyně uvedla, že se domnívá, že ze strany školy nebylo dceři poskytnuté ošetření včas a řádně, domnívá se, že jí měla být zavolána rychlá zdravotní pomoc, nikoliv čekat na příjezd matky, kdy dcera byla zraněna. Dcera po úrazu plakala. Soud měl dále k dispozici znalecký posudek vypracovaný znalkyní [titul] [celé jméno znalce] [anonymizováno] z oboru zdravotnictví a objektiv stanovení nemateriální újmy na zdraví, kde soud z dokumentace, která je ve znaleckém posudku založena z opisu z [dokumentace] [anonymizováno] zjistil, že nezletilá od roku 2015 do roku 2019 absolvovala přes 15 různých vyšetření a návštěv odborníků, případně zákroky ohledně poškozených zubů. Z barevných snímků předních zubů žalobkyně je vidět poškození, ke kterému došlo, i pouhým zrakem zřetelné změny, které zde jsou i po dostavbě zubů. Ve znaleckém posudku je dále také uvedeno, že po dostavbě zubů je tvar zubu přijatelný, barva dostavby lehce odlišná s tím, že bude nutná pravidelná kontrola vitality zubů a po ukončení růstu čelisti nutno zuby ošetřit protekticky, tzn. opatřit keramickými korunkami. Do té doby bude nutná minimálně jedna výměna kompozičních dostaveb. Dále je zde uvedeno, že celoživotně bude nutno korunky monitorovat v určitých intervalech a protektickou práci nahrazovat novou. Kompozitní dostavby zubů se liší od normálních zubů odlišným odstínem, barevnost není stálá, stejně tak i keramické korunky mohou mít i přes veškerou snahu jiný odstín než ostatní zuby. Barevnost také nemusí být stálá. Pevnost kompozitní dostavby je nižší než u zdravého zubu. Dále se v posudku uvádí, že poškozená si uvědomuje svůj handicap se zuby, snaží se co nejméně je ukazovat, kontroluje proto své emoce, snaží se nesmát, nebo dokonce neusmívat. Cítí se nejistá a má-li jednat s cizími lidmi, ale i se spolužáky, sousedy, stále se kontroluje, má pocit, že se lidé na její zuby dívají. Chodí vícekrát do roka na kontroly k zubaři, podrobuje se rentgenovému vyšetření, leštění dostavby korunek, je celkově opatrnější, neprovozuje kontaktní sporty, míčové sporty, sporty s větším rizikem pádu. Má obtíže při jídle, jí opatrně, nemůže ukousnout tuhou stravu včetně ovoce nebo zeleniny, nejí ořechy, po každém jídle si zuby kontroluje. Znalkyně považovala za nadbytečné vyšetření poškozené [údaje o zdravotním stavu ], [anonymizována tři slova]. Znalkyně uvedla, že pocity nejistoty, stálé kontroly zubů, omezení smíchu otevřenými ústy je zcela pochopitelné a běžně provází úrazy, které zanechávají na obličeji kosmetické vady, zejména pokud se jedná o mladou dívku. Znalkyně provedla výpočet ztížení společenského uplatnění po novele občanského zákoníku částkou 101 037 Kč a dále vyčíslení podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., na částku 15 000 Kč. Znalkyně ještě uvedla, že po dokončení růstu u žalobkyně byla odhadnuta cena keramické korunky ošetřujícím zubním lékařem na částku 42 550 Kč.

15. Dle § 391 odstavec 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce účinného do 30. 9. 2015 za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. Při výchově mimo vyučování ve školském zařízení, nebo přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.

16. Z provedeného dokazování, z předložených listinných důkazů má soud za to, že jednoznačně bylo prokázáno, že za úraz, který nastal při akci [název školy] [anonymizována čtyři slova] [obec], tedy žalované, žalovaná zcela odpovídá. Jednalo se o akci, kterou tato škola organizovala, zajišťovala pedagogickým dozorem, vydávala pokyny, jak se bude postupovat. Soud má za to, že k pochybení na straně žalované došlo i v tom, že pedagogický dozor ponechal, byť po krátkou dobu, ale žáky bez dozoru na stanovišti a v tomto okamžiku došlo k úrazu žalobkyně. Pokud by zde byl po celou dobu dozor, soud má za to, že organizační opatření pedagogického pracovníka, případně mohlo dojít k zamezení škodlivé události a vzniku škody. Z listinných důkazů, z [zprávy] [anonymizováno], i z šetření základní školy, tedy žalované vyplynulo, že dne 7. 5. 2015 v rámci školního vyučování mimo školní budovu došlo k úrazu žalobkyně a to tedy po nakopnutí míčem od spolužáka k poškození dvou předních zubů. O poškození svědčí lékařské zprávy i závěry znaleckého posudku, který ve věci byl vypracován s tím, že se jedná v podstatě o trvalé poškození, kdy je třeba až po dosažení zletilosti udělat konečnou úpravu, opravu chrupu předních zubů. Je tam třeba opatřit keramickou korunku, kdy vzniknou další náklady a do té doby je tedy třeba pravidelné kontroly dostavby uražených zubů a víceméně celoživotně při jídle dbát opatrnosti zejména tedy, pokud se jedná o stravu, která je tuhá, ovoce a podobně. Jednoznačně tedy má soud za prokázané, že žalobkyni vznikla škoda, že vznikla v souvislosti se školní výukou a že je zde tedy příčinná souvislost mezi škodou a úrazem. Vzhledem k tomu, že se jedná o objektivní odpovědnost, má soud za to, že jednoznačně žalovaná odpovídá za škodu, újmu, která vznikla žalobkyni.

17. Pokud se týká posouzení nemajetkové újmy, tak soud konstatuje, že zákoník práce ve znění účinném do 30. 9. 2015, v § 269 neupravoval rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy. V tomto ustanovení se hovoří pouze o povinnosti nahradit zaměstnanci škodu a to v penězích, pokud škodu nejde odčinit uvedením v předešlý stav.

18. Podle soudu je tedy nutné konstatovat, že nemůže nemajetkovou újmu posuzovat podle zákoníku práce § 269 a následujících, vzhledem k tomu, že v té době, když došlo k úrazu, tedy v květnu 2015 toto ustanovení zákoník práce neobsahoval.

19. Při svém rozhodování vzal soud v úvahu ustanovení § 4, zákoníku práce, kde je uvedeno, že pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem. Nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákonem a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

20. S ohledem na výše uvedené ustanovení má soud za to, že na náhradu nemajetkové újmy lze použít ustanovení § 2894, odstavec 2 občanského zákoníku.

21. Dle § 2894, odstavec 2 občanského zákoníku, je uvedeno, že nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně jako podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

22. Je pravdou, že občanský zákoník stanoví povinnost hradit nemajetkovou újmu v případě protiprávního zásahu do přirozených práv člověka (§ 2956), poškození věci ze svévole nebo škodolibosti (§ 2969, odstavec 2), v případě osob, které újmu třeba i ne vlastní důvodně pociťují jako osobní neštěstí (§ 2971) a další v zákoně stanovené.

23. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první částí tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené dušení útrapy.

24. Soud má za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že u žalobkyně došlo k zásahu do jejich přirozených práv, tak jak o tom hovoří ustanovení § 81 občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že nelze mít pochybnosti o tom, že pokud dojde k úrazu zubů, tedy v části těla, které je vždy viditelné, že toto má negativní vliv na psychiku žalobkyně, když v době, kdy došlo k úrazu, měla žalobkyně 12 let. Soud má z celého provedeného dokazování, zejména i ze závěru znaleckého posudku, který nedoporučil další psychologický posudek, jednoznačně za prokázané, že úraz byl pro žalobkyni stresující, že tento úraz jí způsobil dlouhodobé dotazy kamarádů, spolužáků na její zuby, na to proč případně mají odlišnou barvu, mělo to vliv i na její projevování, tedy ztrátu úsměvu, zakrývání si úst při hovoření, svým způsobem zde vznikla i újma tím, jak byl úraz vnímán v obci, kde rodina před odstěhováním do [obec] bydlela, tedy v [obec].

25. Soud má skutečně za to, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že zde určité duševní útrapy na straně žalobkyně byly, soud musí vzít při svém rozhodnutí věk žalobkyně v době vzniku úrazu, a to 12 let, rozsah i charakter poranění, jedná se o poranění v ústech s tím, že toto všechno mělo ve spojitosti s neustálou lékařskou kontrolou neustálému docházení k zubnímu ošetření s tím, že do budoucna ji čeká konečné řešení problému. Má výrazně vliv na duševní stav žalobkyně. Soud zde ve svém rozhodnutí zohlednil i to, že u 12ti leté dívky je období počínající puberty, styk s generací v tomto věku, možnost navštěvovat kulturní akce, stýkat se s mladými lidmi a pokud je zde na straně žalobkyně handicap poranění předních zubů, handicap v tom, že to poranění, byť tam byla dostavěna část, která tam chyběla, je odlišná, viditelná pouhým zrakem. Neustálá nutnost hlídat si jídlo, je opravdu podle soudu velká duševní útrapa pro žalobkyni, pro dívku, která je v období 12ti let a výše, kdy v podstatě až do zletilosti bude muset pravidelně absolvovat lékařská vyšetření ohledně zubů a víceméně zbytek života neustále s tímto handicapem počítat, přizpůsobovat tomu i svou stravu. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti i na závěry znaleckého posudku, kde znalkyně zcela jednoznačně uvádí, že žalobkyně trpí tím, že barevnost zubů není stálá, že si uvědomuje svůj handicap se zuby, snaží se co nejméně je ukazovat, kontroluje své emoce, snaží se nesmát, neusmívat se, cítí se nejistá, pokud má jednat s cizími lidmi, ale i se spolužáky, se sousedy, má neustále pocit, že všichni se koukají pouze na její zuby. Dále ze znaleckého posudku soud poukazuje i na to, že i znalkyně konstatuje, že má žalobkyně potíže při jídle, jí opatrně, nemůže ukousnout tuhou stravu s tím, že pocit nejistoty, stálé kontroly zubů, omezení smíchu zde je a zanechává to určitě pocit útrapy u žalobkyně.

26. Soud v daném případě tedy žalobě na nemajetkovou újmu vyhověl, má za to, že částka uplatněná žalobkyní ve výši 50 000 Kč odpovídá nemajetkové újmě, která žalobkyni vznikla a znovu soud odkazuje na to, že zde vzal v úvahu věk žalobkyně, citlivé období, ve kterém se jí úraz stal s tím, že nemá možnost do zletilosti, tedy minimálně po dobu 7 let přistoupit ke konečnému řešení opravy zubů a neustále je pod psychickým tlakem, aby se kontrolovala ve vztahu s ostatními, neustále u mladého děvčete může být pocit méněcennosti, toho že je jiná než ostatní a toto ji přináší podle soudu výrazné útrapy. Soud proto tuto nemajetkovou újmu ocenil částkou 50 000 Kč, když tedy v rámci řízení využil analogicky ustanovení občanského zákoníku.

27. Pokud se týká další částky, kterou soud přiznal a to ztížení společenského uplatnění, tak tam soud vyšel z ocenění znalkyní, kdy skutečně je třeba v daném případě postupovat podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., vzhledem k tomu, že řízení spadá pod zákoník práce a pokud jsou zde tedy úrazy podle zákoníku práce, tak ztížení společenského uplatnění se oceňuje podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal ztížení společenského uplatnění ve výši 15 000 Kč. S ohledem na to, pak soud žalobu zamítl co do částky 86 037 Kč za ztížení společenského uplatnění, kdy žalobkyně uplatňovala původně částku 101 037 Kč za ztížení společenského uplatnění.

28. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142, odstavec 2 občanského soudního řádu, kde je uvedeno, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. V daném případě celková částka, která byla předmětem sporu, bylo 151 037 Kč s tím, že soud žalobkyni přiznal celkovou částku 65 000 Kč. Je pravdou, že žalobkyně byla úspěšná v částce nižní než je jedna polovina, ale s ohledem na to, že část těchto nároků záviselo na znaleckém posudku, tak má soud za to, že vzhledem k tomu, že neúspěch byl poměrně malý, je důvodné rozhodnout tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení v souladu s tím, že každý měl ve věci částečný úspěch i neúspěch.

30. Pokud se týká nákladů řízení, které byly zaplaceny ze strany České republiky, tak bylo zaplaceno znalečné ve výši 8 337,50 Kč s ohledem na to, že žalobkyně je nezletilá a jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků, tak její podíl na zaplacení znalečného podle výsledku sporu, je 4 744 Kč. V této částce soud náklady České republice nepřiznal. Pokud se týká podílu žalované na znalečném, tak podle podílu ve věci úspěchu a neúspěchu je to částka 3 593,50 Kč a to uložil soud žalované zaplatit.

31. Soud také uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek z přiznané částky ve výši 3 593,50 Kč.