9 C 126/2018

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce; celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalované a žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalobce zastoupená advokátem titul anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o 155 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 149.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 149.350 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 5.650 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 68.600 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklad státu ve výši 5.391 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.

1. Žalobou ze dne 29. 6. 2018 a upřesněním žaloby ze dne 12. 11. 2018 se žalobce domáhal zaplacení částky 155 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované užíváním nemovitosti žalobce. Uvedenou částku požaduje za 29 měsíců a to za období květen 2015 – září 2017 tím, že vyjma měsíce září 2017 požaduje částku měsíčně 5 345 Kč a za září 2017 5 340 Kč.

2. V žalobě se uvádí, že účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno Okresním soudem ve obec rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací došlo k soudem schválení smíru mezi účastníky o vypořádání věcí, jež měli ve společném jmění manželů. Na základě tohoto rozhodnutí se žalobce stal výlučným vlastníkem nemovitosti a to pozemku parcela číslo St., jehož součástí je rodinný dům adresa, pozemku parcela číslo pozemku parcela číslo vše v k.ú. obec. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne 27. 2. 2015 a ke vkladu na katastru nemovitostí došlo s právními účinky 11. 3. 2015.

3. Žalovaná krátce po rozhodnutí soudu a zavkladování v katastru nemovitostí začala bez souhlasu žalobce nemovitost znovu užívat, nereflektovala ani výměnu zámků, kterou žalobce učinil po zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce se obrátil i na policii koncem roku 2015, ta však věc pro prošetření odložila. Žalobce tedy po upřesnění uvedl, že předmětnou nemovitost žalovaná užívala od května 2015 do září 2017, tedy 29 měsíců a za toto období tedy požaduje částku 155 000 Kč. Žalovaná mu ničeho neuhradila. Žalobce se následně prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil i k námitkám žalované, nesouhlasí s argumentací žalované, kde odkazuje na dobré mravy. Žalovaná mohla situaci s bydlením řešit nájmem, čerpat příspěvky na bydlení k situaci, která nastala, došlo z toho důvodu, že při schvalování smíru vypadl 1 pozemek a žalobce na základě toho nedostal úvěr. Žalobce žádal žalovanou o součinnost k uvedení nápravy, toto bylo odmítnuto.

4. Žalobce dále soudu sdělil a to písemně, že k odpojení elektřiny v předmětné nemovitosti došlo v srpnu 2015 a to v souvislosti s konáním žalované. Žalobce poté, co připojoval znovu elektřinu, musel vypracovat revizní zprávu, o to požádal v roce 2018. Dále bylo ze strany žalobce soudu sděleno, že žalobce měl na svoji osobu uzavřenou smlouvu o dodávkách elektřiny se společní právnická osoba v období od 1. 10. 2009 do 23. 11. 2010 a zálohy byly placeny přes SIPO. Následně došlo k přepisu elektřiny na žalovanou a novým smluvním partnerem se stala od 24. 11. 2010 žalovaná. Dále žalobce sdělil, že právnická osoba právnická osoba jako vlastník elektroměru mu sdělil, že smlouva žalované byla ukončena k 18. 6. 2015 ze strany dodavatele. Elektroměr byl odpojen 6. 8. 2015. Žalobce dále soudu sdělil, že v předmětné nemovitosti adresa nedošlo v době užívání žalovanou v letech 2015 – 2017 k poruše, respektive poškození topení, rozvodu topení v domě. Poškozeny byly plastové rozvody studené vody v domě napojené na obecní vodovod v důsledku zamrznutí vody, ke kterému došlo někdy v zimě v posledním roce, kdy žalovaná nemovitost užívala.

5. Žalobce tedy navrhl, aby soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhověl, bylo nesporně prokázáno, že žalovaná předmětnou nemovitost používala v rozhodném období, obsadila ji svévolně a proto žalobce požaduje bezdůvodné obohacení v obvyklé výši nájemného. Žalobce se domnívá, že tvrzení a obrana žalované byly vyvráceny důkazy a to zejména pokud se týká odpojení elektřiny, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že smlouvu měla uzavřenou žalovaná a také ona zavinila a zajistila odpojení elektřiny. Pokud tvrdila žalovaná, že topení bylo nefunkční, toto se neprokázalo. Jedná se pouze o účelovou obranu žalované. Žalovaná setrvávala v nemovitosti protiprávně. Žalobce předmětnou nemovitost nemohl užívat ať již tím, že by ji pronajmul, případně prováděl opravy.

6. Okresní soud ve Znojmě ve věci vydal platební rozkaz, kterým uložil žalované žalovanou částku zaplatit dne 4. 9. 2018, proti platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor. Ve vyjádření v žalobě uvádí, že užívala předmětnou nemovitost od května 2015 do září 2017. Rodinný dům fakticky opustila v okamžiku, kdy jí žalobce v září 2017 vyplatil vypořádací podíl a ona si za tyto finanční prostředky pořídila byt v obec Kupní smlouva je z datum. Žalovaná dále uvádí, že nemovitost užívala v přímé souvislosti s jednáním žalobce, když nesplnil povinnost stanovenou v usnesení Okresního soudu ve obec, č. j. číslo jednací, které nabylo datum rozhodnutí právní moc. Žalobce měl žalované vyplatit na vypořádání společného jmění manželů podíl ve výši 795 000 Kč do 27. 5. 2015. Toto nesplnil a žalovaná se povinnosti domáhala v exekučním řízení.

7. Žalovaná dále ve svém vyjádření uvádí, že pokud by soud dospěl k závěru, že do podstaty je nárok žalobce dán, nelze mu vyhovět z důvodu, že by tento nárok byl v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odstavec 2 občanského zákoníku. Uvádí, že žalovaná do nemovitosti docházela – užívala ji pouze v období, kdy jí žalobce dlužil vypořádací podíl vyplývající z uzavřeného smíru. Podíl byl zaplacen v srpnu 2017. Žalovaná poukázala také na to, že v tomto období žalobce nevyplatil vypořádací podíl, naopak se snažil zvrátit uzavřený smír, napadal jej opravnými prostředky a ve věci podal i ústavní stížnost. O ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v únoru 2018, když návrhům žalobce nebylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že v tomto období nebyla předmětná nemovitost ani jednou stranou užívána, pak tedy žalovaná logicky považovala za možnou poslední jistotu bydlení v této nemovitosti. Žalovaná dále uvádí, že v únoru 2017 prasklo v domě vodovodní potrubí a tuto situaci řešila. Žalovaná dále poukázala na ustanovení § 6 odstavec 2 občanského zákoníku, věta druhá, že nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Žalovaná uvádí, že tím, že žalobce nezaplatil vypořádací podíl, vytvořil dlouhodobý protiprávní stav a měl i nad tímto stavem kontrolu, proto navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že pokud by soud ve věci vyhověl, tak nechť je zohledněno, že v nemovitosti byla odpojena elektřina po celou dobu pobytu. Žalovaná uvedla, že k vypnutí elektřiny došlo někdy v květnu 2015 s tím, že byla elektřina psaná na žalobce do doby, než bylo vypořádáno SJM elektřinu platila. Někdy v lednu 2015 přestala platit. Dále uvedla, že poté co zjistila, že jí žalobce nevyplatí vypořádací podíl, do nemovitosti začala občas jezdit, v květnu 2015 přepilovala mřížku s tím, že až na jaře 2016 se do předmětné nemovitosti přestěhovala. Pravidelně v nemovitosti nebydlela, teklo topení, takže v zimě nebylo možné tam bydlet. Vařila na plynovém sporáku.

8. Žalovaná i nadále trvala na tom, že skutečně v rozhodném období předmětnou nemovitost užívala, že však není nárok žalobce dán, byť by tak obvykle bylo a to s odkazem na ustanovení § 6 odstavec 2 občanského zákoníku. Žalovaná začala předmětnou nemovitost užívat v okamžiku, kdy žalobce podíl nezaplatil na vypořádání SJM a ihned tuto nemovitost opustila po zaplacení podílu v rámci exekuce. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

9. Z připojeného spisu sp. zn. spisová značka soud zjistil, že soud schválil smír ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů dne 21. 1. 2015 a toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 2. 2015. Na základě tohoto rozhodnutí nemovitosti, které byly ve společném jmění manželů v k.ú. obec nabyl do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že žalované měl vyplatit vypořádací podíl ve výši 795 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozhodnutí.

10. Soud měl dále připojený spis sp. zn. spisová značka, kde se žalobce domáhal zrušení usnesení o schválení smíru o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. V rámci tohoto spisu soud zjistil, že v listopadu 2016 žalovaná sdělila Okresnímu soudu ve obec, že udělila plnou moc advokátce se sídlem v obec, protože je v obec, byla zde zaměstnána a nemohla dojíždět za advokátkou do obec.

11. Okresní soud ve obec žalobu na zrušení schváleného smíru zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobce podal odvolání, kdy název soudu rozsudek soudu 1. stupně dne 2. 5. 2017 s právní mocí 18. 5. 2018 potvrdil.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví číslo k.ú obec soud zjišťuje, že žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě usnesení soudu o schválení smíru o vypořádání SJM a právní účinky zápisu jsou ke dni 11. 3. 2015.

13. Z výpisu katastru nemovitostí, list vlastnictví číslo k.ú. obec soud dále zjišťuje, že žalovaná je vlastnicí bytu ve stavbě adresa.

14. Dále je ve spisu založena komunikace mezi právním zástupcem žalobce a právní zástupkyní žalované v té době a je to z 14. 4. 2015, kdy zástupce žalobce žádá o provedení přepisu elektřiny z žalované na žalobce vzhledem k tomu, že v předmětné nemovitosti se nenachází a současně vyzval ke sdělení, zda tam má žalovaná ještě nějaké věci, byť tam má uzamčenou místnost.

15. Vzhledem k tomu, že zprávy realitních kanceláří ohledně obvyklého nájemného v nemovitosti se výrazně rozcházely, soud ve věci nařídil vypracování znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny nájemného, kdy znalec určil měsíční obvyklé nájemné nemovitosti 5 150 Kč. Pokud by byla nemovitost pronajímána bez funkční elektřiny a ústředního topení, tak pak stanovil obvyklou měsíční cenu nájemného 515 Kč.

16. Soud dále nechal vypracovat odborné posouzení na funkčnost, či nefunkčnost topení, zda lze zjistit, že by topení bylo v posledním období opravováno. Podle závěru znalce titul celé jméno znalce, bylo zjištěno, že tento prováděl v nemovitosti znalecké zkoumání v roce 2013, kdy byla stanovena cena nemovitosti v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů a porovnáním tedy fotografií z roku 2013 a aktuálně, tak není vykazována žádné provedení viditelné opravy. Znalec uvádí, že pokud těleso teklo u odvzdušňovacího ventilku, mohlo být vyměněno těsnění tohoto ventilku, ale výměna není zřetelná. Netěsnost pak mohla být řešena pouze dotažením ventilku. Pokud se týká koupelny v 1. nadzemním podlaží, tak u připojovacího potrubí k tělesu byl zjištěn únik otopné vody a to i při šetření v listopadu 2020 Ani toto zde nenaznačuje žádnou opravu výměnou. Znalec uvádí, že porovnáním fotografie z roku 2013 v kotelně v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku na vypořádání zaniklého společného jmění manželů tak konstatuje, že systém vytápění je ve zcela stejném stavu i v době aktuální, pouze na vstupním potrubí teplé vody z kotle do závěsného ohřívače chybí madlo kličky uzávěru potrubí. Toto nemá vliv na funkčnost systému.

17. Ze zprávy společnosti právnická osoba soud zjistil, že v evidenci této společnosti mají smlouvu o sdružených službách dodávky číslo vedenou na celé jméno žalobce. Dodávka na tuto smlouvu probíhala od 1. 10. 2009 do 23. 11. 2010. Dále pak mají smlouvu o sdružených dodávkách č. číslo pro odběr elektrické energie vedenou na paní celé jméno žalované a tato dodávka probíhala od 24. 11. 2010 do 18. 6. 2015 a byla ukončena z důvodu stěhování. Platby probíhaly prostřednictvím složenky, nebo bankovního účtu a paní celé jméno žalované bylo vystaveno 11 upomínek. V této své zprávě pak společnost doložila sdělení z 6. 6. 2015, kdy potvrzovali paní žalované převzetí žádosti o předčasné ukončení smlouvy z důvodu stěhování s tím, že tato smlouva bude ukončena bez demontáže měřidla. Dále tato společnost doložila i rámcové smlouvy o poskytování služeb jak původně, kdy byl zákazníkem žalobce a posléze i kdy byla zákaznicí žalovaná. Dále byla doložena žádost o změnu smlouvy, kdy důvod změny je stěhování. Společnost E.ON žalobci poté sdělila, že k ukončení dodávky elektřiny došlo 18. 6. 2015, elektroměr zůstal na místě s tím, že k demontáži elektroměru došlo 6. 8. 2015.

18. Dále je ve spisu založena komunikace mezi právním zástupcem žalobce a právní zástupkyní žalované, kde mimo jiné je žalobcem sdělováno žalované, že je zachycen stav elektroměru, že paní žalovaná může ukončit smlouvu s dodavatelem a může dojít k přepisu na žalobce. Právní zástupce žádal o spolupráci vzhledem k tomu, že komunikace mezi účastníky není možná. Toto sdělení je ze 14. 4. 2015.

19. Z předložených listinných důkazů žalované soud zjišťuje, že žalovaná měla uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem jméno příjmení se sídlem obec na dobu určitou do 31. 12. 2015. Následně pak došlo ke změně pracovního zaměstnání a to na dobu od 1. 4. 2015 do 30. 9. 2015, jednalo se o hlavní pracovní poměr a vykonávaná práce byla švadlena. Dále tento zaměstnavatel se sídlem v obec vydal potvrzení o průměrném výdělku žalované, kdy toto potvrzení je z datum a průměrný čistý měsíční příjem byl 8 744 Kč. Dalším potvrzením, které bylo soudu předloženo je rozhodnutí Úřadu práce, kontaktní pracoviště obec anonymizováno o přiznání hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání od 1. 10. 2015 a dále je zde potvrzení, že v evidenci uchazečů byla žalovaná od 1. 10. 2015 do 31. 1. 2016. Následně má soud potvrzení o zaměstnání od 1. 2. 2016 do 30. 11. 2016 u firmy jméno příjmení se sídlem adresa. Rozhodnutím úřadu práce pak prokazuje, že žalovaná byla v evidenci úřadu práce od 1. 12. 2016 do 8. 3. 2017, kdy tedy jí bylo přiznáno i hmotné zabezpečení. Jako poslední doklad žalovaná soudu předložila pracovní smlouvu od 9. 3. 2017 do 28. 2. 2018 s právnická osoba anonymizována tři slova se sídlem obec obec výkonu práce měla žalovaná v městě obec.

20. Podle § 2991 odstavec 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Po provedeném dokazování má soud za jednoznačně prokázáno, že žaloba je důvodná, pokud se týká užívání nemovitosti žalobce žalovanou bez právního důvodu v období od května 2015 do září 2017. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že výlučným vlastníkem v tomto období byl již žalobce, který nabyl toto vlastnictví na základě rozhodnutí soudu o schválení smíru o vypořádání zaniklého společného jmění manželů oproti zaplacení vypořádacího podílu. Z provedeného dokazování dále podle soudu také vyplynulo, že žalovaná, byť užívala nemovitost od května 2015, kdy tedy se do předmětné nemovitosti dostala tak, že přeřezala mříže, takže v podstatě překonala překážku a pak si tedy vzala klíče a užívala nemovitost, tak tato skutečnost nastala v době, kdy prokazatelně měla uzavřený pracovní poměr se zaměstnavatelem se sídlem v obec, kde měla uzavřenou pracovní smlouvu od 1. 4. 2015 do 30. 9. 2015. Z tohoto je tedy podle soudu naprosto zřejmé, že paní žalovaná musela mít v tomto období pokrytou svou bytovou potřebu, protože je absolutně nereálné, aby mohla pravidelně denně dojíždět z obec do obec, do svého zaměstnání. Navíc sama žalovaná potvrdila, že po určitou dobu žila a pracovala v obec s tím, že když jí nebyl v září 2015 vyplacen její vypořádací podíl, neprodloužila svoji pracovní smlouvu, nastěhovala se ke svým rodičům do obec, kde také nemohla dlouhodobě bydlet a vrátila se do nemovitosti v obec. Potvrdila, že s nemovitostí začala disponovat v květnu 2015 a poté co ukončila pracovní poměr v září 2015 v obec, tak nemovitost začala i užívat. Ze samotného prohlášení žalované tedy vyplývá, že vnikla do nemovitosti v květnu 2015, byť v té době ji nepotřebovala, pracovala minimálně do konce září 2015 ve vzdáleném městě, přesto již v tomto období předmětnou nemovitost začala užívat, bydlet v ní, vnikla do ní. Je tedy jednoznačně zřejmé, že tuto nemovitost začala užívat bez právního důvodu. Soud se domnívá, že důvodem ke vniknutí do nemovitosti a jejímu užívání nebyl právní důvod ani to, že žalobce ve stanovené lhůtě žalované nevyplatil vypořádací podíl, že tento vypořádací podíl byl zaplacen až v rámci exekučního řízení v září 2017 v celé výši. Tato skutečnost podle soudu žalovanou neopravňovala k užívání předmětné nemovitosti.

22. Soud se neztotožnil ani s právním názorem žalované, že vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy s ohledem na to, že žalobce nesplnil svoji povinnost a nezaplatil žalované vypořádací podíl. Je pravdou, že žalovaný skutečně tuto svou povinnost nesplnil, žalovaná však mohla a využila všech zákonných možností k tomu, aby své finanční prostředky získala, což se v rámci exekučního řízení stalo v září 2017. Podle soudu jednoznačně nelze říci, že nesplněním povinnosti žalobce vyplatit vypořádací podíl nastaly takové podmínky, aby žaloba a její vyhovění byla v rozporu s dobrými mravy.

23. Pokud se týká ceny za užívání nemovitosti tak soud zde vyšel ze závěru znaleckého posudku, kdy znalec stanovil v tomto období obvyklé nájemné měsíčně 5 150 Kč. Soud se neztotožnil s námitkami žalované, že v předmětné nemovitosti bylo nefunkční topení, takže nemohla tuto nemovitost v zimním období řádně užívat vzhledem k tomu, že z odborného posouzení znalce titul celé jméno znalce jednoznačně vyplynulo, že stav topení a přívodu byl naprosto shodný v roce 2013 tak jako v roce 2020, takže z celého ohledání a posouzení v žádném případě nebylo zjištěno, že by systém topení musel být opravován, měněn, ale naopak byl v původním stavu jako v roce 2013. Z důkazů tedy bylo podle soudu prokázáno, že námitka žalované o nefunkčnosti topení je nedůvodná. Dále soud považoval za nedůvodnou námitku žalované ohledně odpojení dodávky elektrické energie, vzhledem k tomu, že k odpojení elektřiny došlo na základě žádosti žalované z důvodu stěhování, k této žádosti a k tomuto zániku došlo v červnu 2015, tedy opět po době, kdy žalovaná neoprávněně vnikla do předmětné nemovitosti a tuto v tomto období zřejmě občas navštěvovala. S žádostí o ukončení předčasně smlouvy o dodávce elektřiny také vyplývá, že žalovaná se stěhovala, chtěla stěhovat, odstěhovala se s tím, že poté si nějakým způsobem rozmyslela, že se po 30. 9. 2015 vrátí zpět do obec. Soud se domnívá, že nelze přičíst k tíži žalobci, že došlo k odpojení elektrické energie, ani nelze přihlédnout k námitce žalované, že vzhledem k tomu, že nebyla vlastnicí nemovitosti, tak nemohla se smlouvou disponovat, nemohla na nikoho jiného elektřinu přepsat. Podle soudu je tato námitka v podstatě vyvrácena mailovou korespondencí mezi právním zástupcem žalobce a právní zástupkyní žalované v dubnu 2015, kdy právě zde právní zástupce žalobce žádá žalovanou o součinnost k převedení elektřiny na žalobce. Je tedy naprosto zřejmé, že žalovaná o zájmu žalobce o převedení smlouvy na žalobce věděla, tato situace se mohla celá vyřešit a pak tedy by nebyl i důvod pro to, aby předmětná nemovitost zůstala bez elektřiny. Podle soudu je tedy nedůvodné k této skutečnosti přihlížet, neboť žalovaná sama svým jednáním, svým nepřístupem k převedení smlouvy tuto situaci zavinila. Soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti při stanovení výše obvyklého nájemného v rozhodném období vyšel z částky 5 150 Kč. Soud tedy žalobci přiznal bezdůvodné obohacení za 29 měsíců od května 2015 do září 2017 s měsíčním obvyklým nájemným 5 150 Kč, celkem tedy 149 350 Kč, příslušenství je zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně od 29. 6. 2018, tedy od podání žaloby. Soud ve věci zamítl částku 5 650 Kč s příslušenstvím, jedná se o rozdíl mezi původně žalovanou částkou žalobcem tedy 155 000 Kč a přiznanou částkou 149 350 Kč.

24. Soud má dále za to, že nebyla naplněna ani litera zákona stanovená v § 6 odstavec 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého, nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Podle soudu bylo jednoznačně v průběhu řízení dokázáno a listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná určitě neměla bytovou potřebu minimálně do září 2015, vzhledem k tomu, že pracovala a bydlela ve vzdáleném městě obec. I sama žalovaná potvrdila, že poté co se rozhodla vrátit zpět do obec tak se nastěhovala ke svým rodičům do obec, kde tedy opět měla pokrytou svoji bytovou potřebu. Nelze tedy aplikovat ustanovení § 6 odstavec 2 občanského zákoníku, kdy žalovaná začala proti vůli žalobce předmětnou nemovitost užívat poté, co nedostala vyplacený svůj vypořádací podíl, tedy v květnu 2015. Naopak podle soudu jednání žalované působí tak, že to bylo jednání učiněné naschvál, zřejmě s úmyslem donutit žalobce k vyplacení vypořádacího podílu, protože tato nemovitost byla žalovanou užívána v době, kdy bytovou potřebu určitě neměla, neboť bydlela v obec, stejně tak došlo v tomto období k odpojení elektrické energie. Nelze tedy podle soudu říci, že žalovaná jednala v nějaké nouzi, tíži. Soud se domnívá, že nelze v tomto případě žalované poskytnout ochranu ve smyslu ustanovení § 6 odstavec 2 občanského zákoníku.

25. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 68 600 Kč, kdy soud přiznal zaplacený soudní poplatek 6 200 Kč, dále náklady právního zastoupení a to za 8 úkonů á 7 300 Kč a to za převzetí, příprava, 2. úkon podání žaloby, 3. úkon jednání soudu 12. 11. 2018, dále 3x sdělení soudu a to 15. 1. 2019, 11. 8. 2019, 10. 6. 2020, jednání soudu 21. 9. 2020 a jednání soudu 24. 3. 2021. Soud dále přiznal 8x režijní paušál á 300 Kč, dále ztrátu času a to 16 půlhodin á 100 Kč, 1 600 Kč. Při svém rozhodování soud vyšel z ustanovení § 142 odstavec 3, kde se stanoví, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, nebo na úvaze soudu.

26. V daném případě soud zjistil, že úspěch žalované je naprosto nepatrný a navíc soud při svém rozhodnutí vycházel ze znaleckého posudku, takže soud dospěl k závěru, že je důvodné žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

27. S ohledem na to, že žalovaná byla ve věci neúspěšná, soud uložil žalované i povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení a to znalečné ve výši 5 391 Kč za znalecký posudek a odborné posouzení na účet Okresního soudu ve Znojmě do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu – CZ – 670 08 Znojmo, nám. Republiky 1. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu v rozsudku, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.