9 C 132/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 30.000 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 5. 2017 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.500 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 30.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitel poskytl žalovanému bezúčelový hotovostí úvěr ve výši 30.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím ve 13 splátkách. Následně nabyla pohledávku společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . Společnost , právnická osoba, . uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobce i předmětná pohledávka za žalovaným. Žalovaný na dluh nic neuhradil. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 30.000 Kč, smluvní úrok z jistiny ve výši 25,85 % ročně od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 30.000 Kč, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 30.000 Kč spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období poskytnutí úvěru, tedy 25,85 % ročně u úvěru na 13 měsíců, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1.200 Kč, poplatkem 6.600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 5.700 Kč (poplatky celkem 21.900 Kč), to vše v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.900 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Žalobce předložil čestné prohlášení žalovaného, kde uvádí, že platí energie 3.200 Kč měsíčně s tím, že má pravidelný měsíční čistý příjem 1.528 €, tj. 40.500 Kč.

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 30.000 Kč. K osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako , profese, na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, ., v , adresa, a průměrným měsíční příjmem 40.500 Kč. Výdaje uvedl na bydlení 6.800 Kč, energie 3.200 Kč, stravování 4.000 Kč, ostatní výdaje 1.500 Kč. K tomu byla doložena smlouva o nájmu, ze které bylo zjišťuje, že byl mezi účastníky sjednán nájem 6.800 Kč měsíčně za pronájem rodinného domu č.p. , hodnota, ve , adresa, . Dále žalovaný doložil právnímu předchůdci potvrzení o zaměstnání u společnosti , právnická osoba, kdy je zaměstnán od , datum, a sjednaný příjem je 2.063 €.

6. Původní věřitel provedl finanční analýzu, podle které lze žadateli poskytnout úvěr s maximální výši měsíční splátky 20.500 Kč.

7. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne , datum, bylo doloženo, že pohledávku za žalovaným nabyla společnost , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce.

8. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 a ze dne 23. 1. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy vyplatil žalovanému v hotovosti částku 30.000 Kč. Z provedeného dokazování však nemá soud za prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumal schopnost žalovaného úvěr splatit. Z provedeného dokazování sice vyplývá, že právní předchůdce zjišťoval pravidelné příjmy a výdaje žalovaného, počet osob s ním žijících a jím vyživovaných, na základě všech zjištěných okolností případu je však soud tohoto názoru, že k této své povinnosti přistupoval ryze formálně a mechanicky, neboť zjištěné údaje žádným způsobem nevztáhl ke konkrétním okolnostem ve vztahu k žalovanému. Žalobce předložil potvrzení o zaměstnání, kde je uvedeno, že je zaměstnán v , adresa, jako , profese, od 3. 4. 2017 a již v květnu 2017 si bral úvěr, tedy měsíc po nástupu do práce. Uvedený příjem je 2.063 €, žalovaný však uvádí 1.500 €. Právní předchůdce žalobce nijak neověřil tento rozpor, zda jsou žalovanému strhávány nějaké platby, či se jedná o hrubý a čistý plat. Žádným způsobem nebyly prokázány či osvědčeny pravidelné výdaje žalovaného, například výpisem z bankovního účtu. Žalobce žádným způsobem neprokázal, že by právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného v dostupných rejstřících (insolvenční rejstřík, rejstřík exekucí, bankovní i nebankovní registr klientských informací), dle kterých by si mohl ověřit, zda jsou žalovaným uváděné informace věrohodné a zda nemá žalovaný dluh i u jiných společností. Tuto povinnost však právní předchůdce žalobce zjevně nesplnil a vycházel nekriticky z tvrzení žalovaného. Právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost s odbornou péčí prověřit schopnost žalovaného úvěr splatit, a proto je uzavřená úvěrová smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30.000 Kč, na kterou nic nesplatil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v částce 30.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ohledně zaplacení úroků ve výši 25,85 % ročně z částky 30.000 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobci tak na zaplacení popsaného příslušenství nárok nevznikl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.500 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.000 Kč za 2 úkony právní pomoci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva) po 300 Kč, 1 úkon poskytnutý za účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb., (podání žaloby) po 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč.