9 C 193/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: O.K. Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem právní zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 32.407 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcia) částku ve výši 25.199 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.199 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení,b) částku ve výši 300 Kč,do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 2.049 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 2.049 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 27.248 Kč od 27. 1. 2024 do 26. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27.248 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, částky 1.849 Kč, částky 1.494 Kč, částky 1.513 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.777,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 32.407 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl na účet uvedený žalovanou ve smlouvě a částku 2.500 Kč na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala celkem splatit částku 40.000 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, 1. splátka byla splatná dne 20. 8. 2023. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Dne 26. 1. 2024 došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaná byla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Žalobce požaduje zaplacení jistiny 27.248 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.849 Kč, smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 27.248 Kč od 27. 1. 2024 do 26. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27.248 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 27.248 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, částky 300 Kč coby smluveného poplatku za zaslání upomínek podle dané smlouvy (tj. 3 x 100 Kč), smluvní pokuty za prodlení s třemi měsíčními splátkami po 499 Kč, celkem 1.497 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a splátek, tj. z částky 29.097 Kč za dobu od 27. 1. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 1.513 Kč.

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž součástí jsou předložené úvěrové podmínky, soud zjistil, že žalobce se zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaná se zavázala čerpanou jistinu spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně splácet ve 25 měsíčních splátkách po 1.600 Kč, kdy celková výše ke dni smluvené splatnosti úvěru činila 40.000 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 44,5 % ročně. V článku IV, bod 4, písm. b) byl sjednání poplatek 100 Kč za odeslanou upomínku žalobcem. V článku IV, bod 1, písm. d) smlouvy bylo sjednáno právo žalobce na zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší jak dva měsíce. V článku IV, bod 2, písm. c) smlouvy bylo sjednáno právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za jednotlivý případě prodlení do zesplatnění úvěru. V článku IV, bod 2, písm. b) smlouvy bylo sjednáno právo žalobce na smluvní pokutu z nezaplaceného zůstatku úvěru po zesplatnění. Ve smlouvě žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 22.800 Kč, příjem domácnosti 80.000 Kč a výdaje na bydlení 2.000 Kč, nesplácí žádný úvěr. Je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů.

4. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalobce zaslal na účet zprostředkovateli úvěru částku 2.500 Kč dne 31. 7. 2023 a na účet žalované jím uvedený ve smlouvě částku 27.500 Kč dne 31. 7. 2023.

5. Žalobce upomínal žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 25. 11. 2023 a ze dne 26.12. 2023, k jejímž odeslání se vztahuje čestné prohlášení , jméno FO, .

6. Přípisem ze dne 26. 1. 2024 oznámil žalobce žalované zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkami delším jak dva měsíce a zároveň ji vyzval k úhradě dluhu.

7. Z prohlášení spotřebitele o závazcích a z prohlášení o výdajích spotřebitele ze dne 30. 7. 2023 s vyplněnými osobními údaji žalované soud zjistil, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 22.800 Kč, jiné příjmy 0 Kč, výdaje na bydlení 2.000 Kč, splátky jiných úvěrů 0 Kč. Uvedla, že je svobodná, počet dětí neuvedla žádné číslo.

8. Dále žalobce předložil čestné prohlášení matky žalované, že tato bydlí u ní na adrese , adresa, a přispívá měsíčně na bydlení částkou 2.000 Kč. Žalobce doložil výpis z katastru nemovitostí, kterým dokládá, že matka žalované je vlastnicí domu č.p. , adresa9. Z výpisu z Centrální evidence exekucí a z výstupu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že k 18. 9. 2023 nebyl v těchto evidencích veden k žalovanému žádný záznam.

10. Z výplatních pásek žalované bylo zjištěno, že její čistý příjem v měsíci květnu 2023 činil 24.982 Kč, v dubnu 2023 činil 20.515 Kč.

11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalovaná uvedla příjmy domácnosti 80.000 Kč, kdy žalobce neprověřil, o jaké příjmy se jedná, s kým bydlí žalovaná v domácnosti. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, ale na výplatní pásce uplatňuje slevu na dani – dítě. Žalobce nedoložil pracovní smlouvu žalované, nedoložil, zda je zaměstnána na dobu určitou či neurčitou, nedoložil výdaje žalované např. výpisem z účtu, doložil pouze výdaje na bydlení ve výši , právnická osoba, Kč čestným prohlášením matky žalované.

20. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatila částkou 4.801 Kč. Rozdíl, tedy částka 25.199 Kč, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze ve částce 25.199 Kč titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Žalobce se dále domáhal zaplacení příslušenství a smluvních pokut. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měli být příslušenství a smluvní pokuty sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.777,30 Kč, přičemž tato částka představuje 57,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,68 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.223 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32.407 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou a půl úkonu právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.550 Kč ve výši 325,50 Kč.