9 C 208/2018

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného ; zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zajištění úhrady výživy neprovdané matky <b>I. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 65 000 Kč.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 48 960 Kč, k rukám právní zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobou ze dne 30. 11. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku nejprve ve znění, že žalovaný je povinen zaplatit na její výživu částku 96 000 Kč. Podáním ze dne 22. 10. 2019 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět ohledně částky 31 000 Kč a nadále setrvala na žalobě pro zaplacení částky 65 000 Kč. Částečné zpětvzetí bylo připuštěno 2. 12. 2019, stejně tak jako změna žaloby na zaplacení částky 65 000 Kč. Žalobkyně omezila výživné z důvodu podkladů ve spise, požaduje výživné za dobu od 30. 11. 2016 do 30. 11. 2018. Původně požadovala částku 4 000 Kč měsíčně, následně žalobu omezila, a to za dobu od 30. 11. 2011 do 30. 4. 2018 na částku 3 000 Kč měsíčně, a za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2018 na částku 2 000 Kč měsíčně, celkem tedy 65 000 Kč. V žalobě je uvedeno, že účastníkům se mimo manželství 30. 11. 2016 narodila dcera [jméno] [jméno] [opř]. Otcovství k nezletilé bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů v rámci řízení z návrhu otce na určení otcovství, vedené pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem z [datum rozhodnutí], kdy došlo k zastavení řízení ohledně otcovství a schválena dohoda rodičů o svěření nezletilé do péče matky, a otec se zavázal platit výživné 2 000 Kč měsíčně. K žalobě matka uvádí, že účastníci spolu nežijí. Žalobkyně žije s dcerou v bytě, který vlastní. Jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek pobíraný z Úřadu práce 11 500 Kč. Před nástupem na rodičovskou a mateřskou dovolenou pracovala v [země]. V souvislosti s pořízením bytu má hypoteční úvěr, který splácí částkou 2 442 Kč měsíčně, na zbytek si vzala půjčku od rodičů, kterým splácí v rozmezí od 3 000 do 6 000 Kč měsíčně, inkaso 3 700 Kč měsíčně a platba [bytové družstvo] 2 000 Kč měsíčně. Další své výdaje má 700 Kč za telefon měsíčně, za internet 430 Kč měsíčně, penzijní připojištění 300 Kč, pojistné 200 Kč, úrazové pojištění pro sebe a dcery v [země] 750 Kč měsíčně a v ČR 511 Kč měsíčně a stavební spoření dceři 100 Kč měsíčně, příspěvek na [organizace] [anonymizováno] 111 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v lednu očekává narození druhého dítěte. Dále připomněla, že kromě běžných životních nákladů má ještě výdaje za pohonné hmoty, celkem asi přibližně 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný se s dcerou stýká, nad rámec ničím nepřispívá. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že je nesporné, že účastníci mají i společnou dceru, že nebyli manželé. Bylo prokázáno, že žalovaný neplnil svou povinnost, neplatil výživné pro matku nezletilé, s tím, že lze aplikovat ustanovení § 920 občanského zákoníku, kdy oproti dřívější úpravě se nejedná o příspěvek pro neprovdanou matku, ale o výživné s tím, že poukazuje na to, že je nutné postupovat dle ustanovení § 913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Tato úprava nepředpokládá stav odkázanosti matky dítěte na otce dítěte, ale že nemůže pracovat, mít stejný příjem, jaký měla předtím, než se dítě narodilo. Žalobkyně se domnívá, že na celé situaci nemění nic ani to, že otcovství žalovaného bylo určeno až v rámci soudního řízení. Žalobkyně následně svůj nárok omezila na částku 61 000 Kč. Poukazuje dále na to, že je pravdou, že v rozhodném období byla žalobkyně již těhotná a očekávala narození dalšího dítěte s jiným mužem, to opětovné těhotenství žalovaného nevyvinuje z povinnosti platit výživné. Tato nežádala žádné další nároky spojené s těhotenstvím, případně výbavičku pro dítě. Žalobkyně uvádí, že zde není naplněn § 8 občanského zákoníku, ale je nutné aplikovat § 3 odst. 2 písm. f) a g) občanského zákoníku. Při aplikaci § 913 občanského zákoníku je třeba zabývat se otázkou, zda žalovaný mohl mít vyšší příjem, než pobíral. Vzhledem k tomu, že nemá žádnou sníženou pracovní schopnost, mohl pracovat na plný pracovní úvazek a mohl dosahovat i vyšších příjmů. Dále poukazuje na to, že žalovaný má dvě garáže, které nevyužívá, pak není důvod, aby tyto vlastnil, mohl je prodat a tím mohl získat vyšší příjem. Žalobkyně sama soudu nezamlčela žádné své příjmy, tyto všechny uvedla a doložila. Žila i z pojištění, které jí do její zletilosti platili rodiče. Má za to, že žaloba je důvodná. Žalovaný ve svých vyjádřeních uvedl, že žaloba není důvodná. Poukázal zejména na to, že žalobkyně dlouhodobě popírala otcovství žalovaného, a to i po dobu probíhajícího soudního řízení a k souhlasnému prohlášení rodičů určující otce nezletilé došlo až po vypracování znaleckého posudku a jeho závěrů. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně musela vědět po celou dobu, že je žalovaný otcem nezletilé dcery vzhledem k tomu, že mu zarámovala pozitivní těhotenský test a následně žalovaného poslala na genetické vyšetření, aby se jako otec vyšetření podrobil s ohledem na onemocnění, pokud by trpěl nemoci, muselo by se zahájit léčení. Z těchto všech úkonů musela žalobkyně vědět nebo mít minimálně povědomost o tom, že je žalovaný otcem nezletilého dítěte. Žalobkyně nikdy po žalovaném žádnou pomoc nepožadovala, dokonce pomoc prokazatelně od žalovaného odmítala, o čemž je zmíněno i v odůvodnění usnesení [soud] [anonymizováno] [obec] č. j. [číslo jednací] ze srpna 2018. Žalovaný uvedl, že má za to, že podaná žaloba je trest za jeho snahu o častější styk s nezletilou dcerou, kterého se také domáhá soudní cestou. Žalovaný má za to, že je amorální, aby nyní, kdy uspěl v řízení o určení otcovství i v určení styku otce s nezletilou, aby žalobkyně žádala výživné neprovdané matky obzvláště, když bylo prokázáno, že žalobkyně odmítala návrhy žalovaného, ať již nákupem kočárku, výbavičky, což je také zaznamenáno v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu. Poukazuje na to, že šikanózní výkon práva nepožívá právní ochrany, podle žalovaného je v rozporu s dobrými mravy podaná žaloba, neboť žalobkyně po celou dobu opakovaně dávala najevo, že žalovaným opovrhuje. Žalovaný poukazuje na to, že není možné, že jediným příjmem žalobkyně, v době podání návrhu, byla podpora z Úřadu práce ve výši 11 500 Kč. S ohledem na to, co uvedla žalobkyně, že platí, ať již půjčky, náklady za bydlení, dostane se na částku přesahující 17 000 Kč. Žalovaný má tedy za to, že příjem žalobkyně je podstatně vyšší, než jaký uvádí v žalobě. Žalobkyně v rámci řízení o určení otcovství uvedla, že byla zaměstnána do listopadu v [země], kde její příjem činil 27 000 Kč – 28 000 Kč měsíčně čistého a následně pobírala v [země] mateřskou ve výši 20 000 Kč. Poukazuje také na, že žalobkyně musí mít i další finanční prostředky vzhledem k tomu, že v roce 2018 zrekonstruovala byt, dle odhadu žalovaného zhruba částkou 200 000 Kč a dále vlastnila osobní automobil. Žalovaný uvádí, že z výše uvedeného je nepochybné, že žalobkyně má dostatek finančních prostředků, které překračují částku 11 500 Kč, kterou tvrdí v žalobě, finančně nestrádá, její poměry neodůvodňují přiznání výživného neprovdané matce. Žalovaný v době podání vyjádření byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 9 600 Kč, a to na Dohodu o provedení práce, a do června 2018 byl zaměstnán ještě u pana [příjmení] s měsíčním příjmem 6 000 Kč také na Dohodu o provedení práce. Žalovaný se dále vyjádřil k tomu, že v roce 2015, 2016 pracoval jako ochranka v hotelu [hotel] [anonymizováno] [obec] s měsíční hrubou mzdou 15 000 Kč. Doklady o tom nemá, tento hotel již neexistuje. Od 2. 1. 2017 do 27. 5. 2019 pracoval na Dohodu o provedení práce u společnosti [právnická osoba] s průměrnou mzdou 10 000 Kč a u pana [příjmení] současně, a to do 10. 4. 2018 s částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný poukazuje také na to, že má k dispozici sms zprávy, kdy projevuje zájem o hrazení výživného, o dceru, o úpravu styku a žalobkyně jeho finanční pomoc odmítá, popírá jeho otcovství a sděluje, že alimenty hradí biologický otec nezletilé. V sms zprávách se uvádí, že žalobkyně byla finančně podporována údajným biologickým otcem nezletilého dítěte, tedy nároku se domáhá, byť tento nárok byl splněn třetí osobou. Žalovaný dále uvedl ke svým poměrům, že vlastní dvě garáže, s tím, že do jedné garáže teče, v další je nepojízdné auto, elektřina je zapojena pouze do jedné garáže. Měl zahradu v [část obce], kterou prodal za částku 100 000 Kč zřejmě zbrkle, ale bylo to pod tíhou podané žaloby, s tím, že bude platit 90 000 Kč, tak zahradu obratem prodal, byť odhad byl 280 000 Kč. Žalovaný apeluje na to, že žalobkyně odmítala uznat jeho otcovství k nezletilé, v podstatě po celou dobu tvrdila, že výživné má plněno od biologického otce a poté začala tvrdit, že jí přispívá na domácnost otec její druhé dcery, která v té době nebyla ještě narozená. Má tedy za to, že je zde vhodné použíti analogie o zneužití práva žalobkyně na výživné neprovdané matky. Žalovaný uvedl, že je vyučen v oboru obráběč kovů, ale v tomto oboru nikdy nepracoval, nemá v tomto oboru žádnou praxi a domnívá se, že nemůže být nucen vykonávat jinou práci, byť by byla lépe placená s poukazem, že by mohl platit výživné ve vyšší výši pro žalobkyni. Žalovaný poté uvedl, že přišel o zaměstnání u firmy [právnická osoba] z důvodu toho, že žalobkyně ho pomlouvala a ve [obec] vykládala, že bere drogy a je distributorem drog. Proti tomu se žalovaný ohradil. Stejně tak uvedl, že se výrazně ohrazuje proti tomu, že by tak, jak bylo ze strany žalobkyně uvedeno, měl jakýmkoliv způsobem zneužívat svoji dceru. Navrhl zcela zamítnutí žaloby. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Ze zprávy od zaměstnavatele žalovaného firmy [právnická osoba] bylo zjištěno, že průměrný příjem žalovaného v roce 2017 byl 9 500 Kč, 2018 9 500 Kč a v roce 2019 do 27. 5. 9 500 Kč, vše měsíčně. Dále bylo zjištěno, že od 1. 5. 2016 do 10. 4. 2018 žalovaný měl u pana [příjmení] měsíční průměrný příjem 6 000 Kč. Ze spisu bylo zjištěno, že výdaje žalovaného byly výživné 2 000 Kč na dceru, strava 2 500 Kč – 3 000 Kč měsíčně, příspěvek rodičům na bydlení 1 000 Kč, zdravotní pojištění 1 100 Kč, úrazové pojištění 340 Kč, elektřina 700 Kč, telefon 1 000 Kč a doprava 1 000 Kč – 2 000 Kč, vše měsíčně. Pokud se týká žalobkyně, tak dcera [jméno] [jméno] se účastníkům narodila [datum]. Žalobkyně pobírala v [země] mateřskou, a to od 1. 10. 2016 do 25. 1. 2017 průměrně měsíčně 22 760 Kč. Dále žalobkyně od března 2017 do března 2018 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. V dubnu 2018 jí byla vyplacena částka 30 282 Kč, v květnu 2018 částka 40 218 Kč, celkem na rodičovský příspěvek vyplaceno 220 000 Kč a dále z Úřadu práce hmotné zabezpečení žalobkyně v září 2018 dostala částku 13 361 Kč. V září 2017 dostala plnění pojistného 37 524 Kč. V mezidobí žalobkyně pracovala také v [země] u firmy [název firmy] v období květen až srpen 2018, s tím, že ten příjem byl celkem 13 930 Kč v přepočtu na české koruny a u firmy [název firmy] od května do července 2018 s příjmem 4 392 Kč. Žalobkyně takto soudu předložila přehled věcí, které prodávala přes internet s tím, že soudu následně doplnila, že část prodaných věcí bylo její, a část věcí prodala i pro známé. V roce 2017 to bylo za 16 236 Kč, v roce 2018 to bylo za 28 036 Kč, pokud soudce vzal průměr, tak za 10 měsíců byl měsíční průměr 2 804 Kč. Z uvedeného seznamu soud nemá jak prověřit, zda se jednalo o částky jenom ve prospěch žalobkyně, či pro někoho jiného. Žalobkyně soudu doložila smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru [úvěr] na částku 320 000 Kč s měsíční splátkou 2 442 Kč z dubna 2011. Soud měl dále k dispozici rozsudek Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], kdy bylo rozhodováno o otcovství [jméno] [jméno] [příjmení] s tím, že bylo rozhodnuto tak, že řízení o určení otcovství k nezletilé bylo zastaveno a v rámci opatrovnické úpravy byla schválena dohoda rodičů, kdy nezletilá byla svěřena do péče matky, tedy žalobkyně a žalovaný se zavázal platit výživné 2 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci 23. 5. 2018. K tomuto rozsudku má soud také k dispozici kopii protokolu z 13. 3. 2018 ve věci určení otcovství, a z tohoto protokolu soud zjišťuje, že žalobkyně souhlasí s tím, že žalovaný je biologickým otcem dcery [jméno] [jméno] [příjmení]. K tomuto prohlášení došlo poté, co byl ve věci vypracován znalecký posudek ohledně případného otcovství žalovaného. Z protokolu o jednání z [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] soud zjišťuje, že žalobkyně, která ve věci zde byla slyšena jako účastník řízení, uvedla, že v této době byla na rodičovské i s druhou dcerou, která se jmenuje [jméno] [jméno], narodila se v lednu [rok], otcem je [jméno] [příjmení] s tím, že spolu žili způsobem, že pan [příjmení] pracoval v [země], jezdil za nimi většinou na víkendy a na svátky. V bytě měl své osobní věci a dával jí finance na chod domácnosti. Rozešli se v srpnu 2018. Žalobkyně také v této věci vypověděla, že fakticky trval její vztah s panem [jméno] [příjmení] asi šest měsíců. Soud má k dispozici korespondenci mezi účastníky, ať už prostřednictvím sms zpráv, kdy tedy žalovaný od počátku chtěl s žalobkyní jednat ohledně výživného, ohledně styku s nezletilou, s tím, že žalobkyně trvala případně na soudní úpravě. V jedné zprávě je také uvedeno, že alimenty má a platí je biologický otec dcery s tím, že žalovaný biologický otec není. Z další korespondence mezi účastníky vyplývá, že žalobkyně po celou dobu žalovanému tvrdila, že není biologickým otcem, měl si to myslet pouze kvůli alimentům, ty už platí však skutečný biologický otec, dcera není dcerou žalovaného. Z výpisu Katastru nemovitostí č. LV. [číslo] pro k.ú. [okres] bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem bytu a podílnicí na společných prostorách. Soud má dále k dispozici kupní smlouvu, na základě které žalovaný prodal zahradu k.ú. [část obce] za částku 100 000 Kč. Dále je žalovaný vlastníkem dvou garáží k.ú. [katastrální území ], s tím, že realitní kanceláře soudu sdělili, že cena se může pohybovat od 150 000 Kč až ke 450 000 Kč výše tržní ceny s tím, že samozřejmě tato cena závisí na stavu nemovitosti i jejím umístění. Soud dále činil dotaz na Úřad práce ohledně volných míst na pozici obráběč a dále na volná pracovní místa bez vyučení a s řidičským průkazem B v roce 2016 až 2018. Zde se mzda pohybovala od částky 10 000 Kč měsíčně hrubého až po částku do 20 000 Kč. Žalovaným byla soudu předložena také potvrzení od zaměstnavatelů, kde se ucházel o zaměstnání poté, co v roce 2019 s ním ukončil zaměstnání předchozí zaměstnavatel a ve všech těchto zprávách je uvedeno, že zde byly podány negativní reference od předchozího zaměstnavatele, a proto nebyl přijat. Důvodem byly tedy důvody obsažené v ukončení Dohody o provedení práce u firmy [právnická osoba], která byla ukončena pro nedostatky závady na straně žalovaného. S ohledem na námitky žalovaného soud si připojil rozsudek Okresního soudu ve [obec] č.j. [číslo jednací], kdy byla žalobkyně uznána vinna, že informaci, kterou jí sdělila [jméno] [příjmení] ohledně užívání drog žalovaným a jeho distribuce, neužila pouze v řízení u Okresního soudu ve [obec] v rámci opatrovnického řízení ve věci úpravy styku s nezletilou, ale s vědomím dalšího šíření a možnosti významně uškodit poškozenému v profesním, sportovně-zájmovém i osobním životě. Tuto informaci sdělila pak při rozhovoru panu [příjmení], kdy si byla vědoma, že on zná osobu pana [příjmení], který působil jako jednatel společnosti [příjmení], u kterého byl žalovaný zaměstnán. Žalobkyně byla odsouzena za přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 trestního zákona. Z tohoto rozsudku soud zmiňuje zejména svědeckou výpověď pana [příjmení], který byl jednatel a spolumajitel společnosti [právnická osoba], který uvedl, že tuto informaci se dozvěděl od kamaráda pana [příjmení], který ji zjistil od nějaké ženy v parku, a z důvodu toho, že by mohl žalovaný poškodit firmu, rozhodl se s poškozeným ukončit pracovní poměr, neboť měl strach o pověst své firmy. 24. 5. 2019 okamžitě zrušil pracovní poměr s žalovaným a do ukončení napsal i důvod výpovědi spočívající v podezření z distribuce drog. Dále zde vypověděl v rámci trestního řízení svědek [příjmení], který uvedl, že žalobkyni viděl asi třikrát v [země] s tím, že se potkali v parku, paní žalobkyně hanlivě mluvila o žalovaném. Mluvila o něm tak, že má co dočinění s užíváním a distribucí drog, a tyto měl brát údajně již v době, kdy s ním chodila. Žalobkyně podle slyšeného svědka také chtěla, aby svědek informoval o drogách žalovaného pana [příjmení], u kterého pracoval. S tím, že pokud by přišel o zaměstnání, nemohl by platit výživné a přišel by o kontakt s dcerou, toto žalobkyně výslovně tomuto svědku řekla. Žádala o předání této informace, aby byl žalovaný poškozen. Další svědkyně [příjmení] v trestním řízení uvedla, že v létě 2018 byla se svou dcerou v Dětském centru ve [obec]. Před vchodem viděla ženu, žalobkyni, která telefonovala, mluvila vulgárně a mluvila ve smyslu, že [celé jméno žalovaného] dostane na drogy. Následně v Dětském centru potkala i žalovaného [celé jméno žalovaného], který tam byl s dcerou, osobně se znají. Říkal jí o pomluvě s drogami, že se lidé na něho dívají skrz prsty, že přišel o práci, že má problém najít zaměstnání. Byla ochotná, že mu toto dosvědčí u soudu. Stejně tak hovořila v trestním řízení i svědkyně [příjmení] ohledně vystupování žalobkyně. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo odvolání od žalované zamítnuto. Žalovaný soudu předložil dále kopii obžaloby proti žalobkyni s tím, že podala na policii trestní oznámení, v němž lživě obvinila žalovaného v úmyslu narušit vztahy s jeho nezletilou dcerou, kterou chtěla získat výhradně do své péče, kdy si vymyslela sexuální násilí z jeho strany vůči nezletilé, na základě čehož byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení. Soudu byl také předložen úřední záznam z roku 2020, kdy byl předvolán pan [jméno] [příjmení] k výslechu na policii. Ten zde uvedl, že žalobkyně si představovala, že bude její banka, že bude vše zařizovat, když je těhotná, že jí bude vše investovat do rekonstrukce bytu apod., což nebyly malé částky, a když jí řekl, že to nebude dělat, že byt není jeho, tak vznikl spor mezi účastníky, o peníze se hádají neustále. S ohledem na spory došlo k rozpadu vztahu mezi účastníky, poukazuje na to, že si vybrala např. kočárek za 80 000 Kč. Tento svědek uvedl, že jeho současná přítelkyně mu sdělila, že se mluvilo o tom, že to na něho [jméno] celé ušila. Uvedl, že platí alimenty, celkem i s výživným jí posílá 10 000 Kč. Když byl pryč, tak dával 20 000 Kč na provoz domácnosti, a to nepočítal tento svědek investice. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobě. Je pravdou, že dle ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V daném případě se soud domnívá, že je nutné použít ustanovení § 8 občanského zákoníku, kdy zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Po provedeném dokazování soud zcela jednoznačně dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně udělala všechny možné kroky, ať v souladu se zákonem či v rozporu se zákonem, aby nejprve znemožnila určení otcovství k nezletilé dceři, kdy žalovaný podával návrh k soudu a skutečně souhlasné určení otcovství bylo ze strany žalobkyně učiněno až pod tíhou závěru znaleckého posudku, kdy bylo otcovství žalovaného prokázáno. Pravomocné rozhodnutí bylo z května 2018, souhlasné prohlášení bylo učiněno v březnu 2018. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nikdy neměla pochybnosti o tom, kdo je otcem nezletilé dcery. O tom svědčí to, že byl poslán na vyšetření do [obec] po zjištění těhotenství ze strany žalobkyně. Stejně tak podle soudu o tom svědčí i to, že nikdy v žádném opatrovnickém řízení nebylo uvedeno jméno biologického otce, na kterého žalobkyně odkazovala. Pokud tedy některý jiný muž v roce 2017 až do května roku 2018 platil na nezletilou, pak tedy bylo hrazeno výživné dvakrát, protože žalovanému bylo uloženo výživné doplatit zpětně. V okamžiku, kdy žalobkyně neměla jinou možnost, než uznat otcovství žalovaného, víceméně začala činit všechny kroky proti tomu, aby se žalovaný nemohl stýkat s nezletilou. Od roku 2018 probíhá opatrovnické řízení ohledně úpravy styku, rozšíření styku. Toto řízení se neustále komplikuje. Všechna tato jednání ze strany žalobkyně vedla k tomu, aby žalovaný neměl možnost se s dcerou stýkat a v okamžiku, když byl předběžným opatřením styk upraven, došlo k dalšímu jednání ze strany žalobkyně a podání žaloby o zajištění úhrady výživy neprovdané matky, které je předmětem tohoto řízení. Soud v žádném případě nezpochybňuje ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku, kdy má matka dítěte, která není provdána za otce dítěte, nárok na výživu po dobu dvou let od narození dítěte. V daném případě se soud ovšem domnívá, že je v rozporu se všemi možnými dobrými mravy, aby žalobkyni toto výživné bylo přiznáno, neboť podle soudu žalobkyně svými všemi činy dělala vše proto, aby znemožnila žalovanému nejenom styk s dcerou, ale aby žalovaného znemožnila společensky, mezi sportovními příznivci, kde se pohyboval, mezi boxery, aby ho znemožnila v zaměstnání. Je pravdou, že tyto skutečnosti nastaly až v roce 2019, kdy tedy žalobkyně šířila o žalovaném informace o tom, že je uživatelem drog, a že drogy také distribuuje. Naprosto jasné pro soud je z rozsudku Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], že žalobkyně víceméně úmyslně šířila pomluvy o žalovaném, žádala svědky, kteří byli v trestním řízení slyšeni, aby tuto informaci přenesli zaměstnavateli žalovaného, aby žalovaný přišel o zaměstnání, nemohl platit výživné, čímž by přišel o kontakt s dcerou. Soud vychází z toho, že toto jednání je zjevným zneužitím práva, že nelze položit žalovanému povinnost platit žalobkyni jako neprovdané matce výživné po dobu dvou let, když ona svým chováním, které je v absolutním rozporu s dobrými mravy, se základními pravidly slušného chování, s pravidly společenského chování, s povinností rodičů vychovávat, mají-li společné dítě, toto dítě společně, snažit se zamezit tomu, aby byl zde negativní vliv na nezletilé dítě. Všechny tyto zásady žalobkyně porušila, respektive dělala naopak vše proto, aby se situace pro žalovaného stala kritickou, aby neměl zaměstnání, o tom svědčí doložené zprávy od zaměstnavatelů, na které se žalovaný obrátil, aby ho přijmuli do zaměstnání. Pro soud je naprosto mimo jakákoliv kritéria pravidel slušného chování i to, že je zde aktuálně podána obžaloba na žalobkyni pro přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 a 3 písm. c) trestního zákoníku. Soud si je vědom toho, že je zde zásada presumpce neviny, ale je naprosto zřejmé, že žalovaný byl pro sexuální násilí policií vyšetřován. Bylo to na základě obvinění žalobkyně, toto trestní stíhání žalovaného bylo zastaveno a tato skutečnost pro soud znamená pouze takovou špičku ledovce jednání žalobkyně ve vztahu k žalovanému. Celou tuto skutečnost dokresluje i výpověď v trestním řízení pana [jméno] [příjmení], který jednak popsal, že v roce 2018 finančně žalobkyni zabezpečoval, platil jí finanční prostředky. I on potvrdil, že se soustředila na to, aby znemožnila styk žalovanému, nikdy o něm nemluvila hezky. Podle soudu jsou všechny tyto skutečnosti zde prokázány a soud se domnívá, že skutečně je důvodné využití ustanovení § 8 občanského zákoníku, že je zde zjevné zneužití práva na straně žalobkyně a podle soudu není možné přiznat výživné za této situace žalobkyni. Soud samozřejmě může nad rámec toho konstatovat, že se domnívá, že žalobkyně víceméně po celou dobu těch dvou let byla řádně finančně zajištěna, ať již to bylo mateřskou z Rakouska v roce 2017, ať už to bylo rodičovským příspěvkem v roce 2017, 2018 ve výši 220 000 Kč, platba z Úřadu práce hmotné zabezpečení a dále pak žalobkyně v roce 2018, jednak pracovala částečně v Rakousku, ale také měla finanční prostředky již od pana [jméno] [příjmení], se kterým udržovala vztah, s nímž také otěhotněla, a narodilo se jí druhé dítě. Je také naprosto zřejmé, že v roce 2017 měla prostředky z pojistného, měla finanční prostředky i z prodeje oblečení přes internet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla svoji účastnickou výpověď, v podstatě žádným způsobem soudu nezdůvodnila ani písemně, ani tedy jako účastník řízení, v čem se jí ten příjem podstatně snížil. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte nebo péče o novorozence dochází ke snížení příjmů, zpravidla k poklesu pracovních příležitostí, možností realizovat pracovní cesty, přesčasy či lépe placenou práci apod. Tam pak je tedy povinností otce dítěte, aby všechny tyto poklesy, změny kompenzoval. I skutečnost, že žalobkyně se blíže k těmto otázkám odmítla vyjádřit, pouze odkazovala na ustanovení § 920 občanského zákoníku, svědčí ze strany žalobkyně o tom, že jejím jediným cílem je donutit žalovaného vydat finanční prostředky, finančně ho poškodit tak, aby se nemohl dále v budoucnu eventuálně stýkat s dcerou nebo zapojovat do její výchovy. Skutečně podle soudu všechny tyto kroky žalobkyně jsou v rozporu s dobrými mravy, se společenskými zásadami, které jsou běžně platné, a proto odvolání na ustanovení § 8 občanského zákoníku soud žalobu zamítl. Pokud se týká nákladů řízení, soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalovanému o náklady řízení skládající se z nákladů právního zastoupení. Zpočátku byla předmětem žaloby částka 96 000 Kč, znamená to, že úkon byl za 4 940 Kč. Soud přiznal čtyři úkony o 4 940 Kč, a to za převzetí a přípravu, dále vyjádření ze 7. 1. 2019, účast na jednání 2. 9. 2019 a vyjádření ze 4. 10. 2019. Poté žalobkyně částečně vzala žalobu zpět a předmětem řízení zůstala částka 65 000 Kč, takže úkon byl za 3 700 Kč. Soud přiznal dále odměnu za sedm úkonů á 3 700 Kč, a to jednání 2. 12. 2019, vyjádření z 2. 12. 2019, jednání 20. 1. 2020, vyjádření z 23. 1. 2020, jednání 24. 2. 2020, vyjádření z 15. 6. 2020 a jednání 19. 1. 2022 Celkem tedy odměna 45 660 Kč. Dále přiznal soud jedenáctkrát režijní paušál á 300 Kč, celkem tedy 3 300 Kč celkem. Celkem náklady řízení, které soud přiznal je 48 960 Kč.