9 C 226/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 59.058 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8.170,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.170,91 Kč ve výši 12 % ročně od 26. 6. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 47.561,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47.561,09 Kč ve výši 12 % ročně od 26. 6. 2025 do zaplacení, na zaplacení částky ve výši 3.326,33 Kč, na zaplacení úroku ve výši 8,5 % p.a z částky 36.320,59 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 6. 2025 dosáhne částky 122.515 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne datum se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 59.058 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve výši 50.000 Kč spolu s úrokem ve výši 54,18 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2.836 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2020 dle předloženého splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas, zaplatil v období od října 2020 do září 2024 celkem 47.561 Kč. Úvěr se stal splatný v souladu se smluvním ujednáním dle článku hodnota smlouvy ke dni datum v důsledku prodlení žalovaného. Žalobce žádá o zaplacení částky jistiny 36.320,59 Kč a dlužného úroku 18.214,32 Kč, nová jistina tak činí 54.534,91 Kč s příslušenstvím, dále žalobce žádá podle bodu hodnota. smlouvy smluvní pokutu ve výši 998 Kč, kdy má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 13, 17, tedy 2x 499 Kč. Dále žalobci podle bodu hodnota smlouvy vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 200 Kč, a to 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. hodnota. V bodu hodnota smlouvy si strany sjednaly, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. Žalobce smluvní pokutu požaduje ke dni podání žaloby, tj. od datum do datum v celkové výši 3.326,33 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum a písemného oznámení o schválení úvěru číslo hodnota ze dne datum, jehož součástí byl splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 71,06 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 54,18 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku 102.096 Kč, a to v 36 měsíčních splátek po 2.836 Kč na bankovní účet žalobce. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou, byť i části kterékoli měsíční splátky, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek hodnota), v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobci právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek hodnota). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou, byť i části kterékoli splátky, bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalovaného o délce 65 dní (článek hodnota.). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaná nezaplatila dlužnou částku, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek hodnota.).

4. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal žalobci úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2.836 Kč, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok a jistinu. První splátka měla být zaplacena datum, poslední datum.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo doloženo, že na účet žalovaného byla dne datum připsána částka 50.000 Kč.

6. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil celkem částku 47.561,09 Kč.

7. Z karty hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem 29.423 Kč, je zaměstnán u firmy právnická osoba., adresa, s datem nástupu datum, na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů. Má středoškolské vzdělání. Výdaje uvedl na bydlení ve výši 2.603 Kč měsíčně, životní minimum 3.860 Kč, výdaje celkem 6.463 Kč.

8. Dále byly předloženy výpisy z účtu, dne datum byla žalovanému připsána na účet mzda ve výši 30.310 Kč, v poznámce uvedeno, že žalovanému byla od datum do datum vyplácena nemocenská. Dne datum byla na účet žalovaného připsána mzda ve výši 34.863 Kč, dne datum částka ve výši 26.760 Kč.

9. Z písemné upomínky ze dne datum a ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce. Přípisem ze dne datum mu bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni datum a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu.

10. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta a hodnocení klienta. Žalobce dále předložil předsmluvní formulář standartních informací o spotřebitelském úvěru, kterým prokazoval poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy.

12. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 téhož zákona je povinen věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy výdaje žalovaného a příjmy domácnosti ani počet členů domácnosti. Žalovaný uvedl pouze výdaje na bydlení, neuvedl další výdaje.

17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Žalovaný splatil částku 47.561,09 Kč. Částka 8.170,91 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8.170,91 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. V ostatním soud žalobu jako nedůvodný zamítl s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přiznáno bylo pouze bezdůvodné obohacení.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.