9 C 247/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30.000,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 24.070,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.070,88 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky ve výši 5.929,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.752,24 Kč, s kapitalizovaný úrok ve výši 1.411,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.929,30 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, s úrok ve výši 12 % ročně z částky 27.600,18 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.974,28 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 30.000,18 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou dispozice, produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty banky a všeobecné obchodní podmínky. Žalovanému na základě smlouvy byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 45.000 Kč a kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících se sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tak nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru a dále poplatků za odeslané upomínky. Přesný výčet transakcí kreditní kartou, výše smluvních úroků a průběh splácení jsou zachyceny v měsíčních výpisech z účtu č. , hodnota, ke kreditní kartě, které jsou přiloženy k žalobě. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto banka dne , datum, ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka 31.412,16 Kč, aktuální výše úrokové sazby úroku činila 12 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla se strany právního předchůdce žalobce postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně , datum, . Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 27.600,18 Kč, poplatků ve výši 2.400 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1.411,98 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.752,24 Kč, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27.600,18 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30.000,18 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 27.600,18 Kč a poplatků ve výši 2.400 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení.

2. Žalobce dále k výzvě soudu uvedl, že banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne , datum, , kdy žalovaný žádal banku o kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč. Tuto žádost žalobce doložil. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu splatnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 18.639 Kč, uvedl, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako dělní u zaměstnavatele , právnická osoba, , že má vlastní bydlení, náklady na bydlení 3.500 Kč, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost. Čistý měsíční příjem domácnosti uvedl 50.000 Kč. Dále uvedl, že počet zdrojů příjmů je jeden. Žalobce uvedl, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a uhradil pouze částku 5.929,12 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Z obsahu smlouvy plyne, že úvěrový rámec činil 45.000 Kč, roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání i pro hotovostní čerpání činila 12 %, výpočet minimální splátky 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, celková částka splatná spotřebitelem 47.978,40 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

5. Dále byl soudu předložen výpis ke kreditní kartě za období od , datum, do , datum, ze kterého se podává čerpání úvěru žalovaným, splátky úvěru žalovaným, výpočet úroků a splátek.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností , právnická osoba, ., na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne , datum, .

7. Přípisem ze dne 21. 5. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalovaného, výpisy z účtu, pracovní smlouva. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem domácnosti 50.000 Kč i přesto, že uvedl jeden zdroj příjmů a sám měl průměrný čistý měsíční příjem cca 18.000 Kč. Nedoložil náklady na bydlení, ostatní náklady, zda platí výživné a v jaké výši. Dále žalobce nijak neprověřil uvedené interní splátky žalovaným ve výši 729,95 Kč.

17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatil 5.929,12 Kč. Rozdíl tak činí částku 24.070,88 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 24.070,88 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. V ostatním soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měli být sjednány úroky a poplatky.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.974,28 Kč, přičemž tato částka představuje 60,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.201 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30.000,18 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.340 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.440 Kč ve výši 932,40 Kč. Za písemné podání ve věci samé ze dne 18. 11. 2024 odměna přiznána nebyla. Náklad za tento úkon právní služby byl způsoben výhradně žalobcem, který měl v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdit a k tomu dokládat, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.