9 C 262/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 69.191,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34.125,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34.125,89 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 35.065,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.973,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.360,21 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.083,34 Kč ve výši 14,75 % ročně od 27. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 69.191,11 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru – konsolidace půjček č. , hodnota, . Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.720 Kč. Žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky převodem na bankovní účet. Čerpání úvěru započalo dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Z důvodu porušení povinností žalovaného splácet úvěr řádně a včas, byl dne 16. 1. 2024 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalobce požaduje zaplatit jistinu ve výši 66.236,11 Kč, úroky ve výši 5.973,12 Kč, úroky z prodlení ve výši 5.360,21 Kč, poplatek za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 855 Kč, sankční poplatky ve výši 2.100 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 %. Podstatné informace žalobce poskytl žalovanému v rámci předsmluvní informace. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně prozkoumal úvěruschopnost žalovaného. Postupoval s odbornou péčí řádného hospodáře, v souladu s platnými právními předpisy a judikaturou. Úvěruschopnost posuzoval individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného fungování. Žalobce kontroloval dostupné údaje v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registry klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalobce při uzavírání smlouvy vycházel z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil, jak postupoval při posuzování úvěruschopnosti u žalovaného a uvedl, že žalovaný uhradil na úvěru celkem částku ve výši 40.874,11 Kč.

4. Z předložené smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne , datum, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč, čerpání úvěru dne 12. 1. 2022, měsíční anuitní splátka byla sjednána v částce 1.720,08 Kč, úhrada pojištění 171 Kč, byla stanovena pevná úroková sazba ve výši 21,20 % ročně, RPSN ve výši 24,50 %. Celkem měl žalovaný zaplatit 146.470,07 Kč. Byla sjednáno, že banka poskytne částku 11.525,20 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, na splácení dluhu a na úvěrový účet č. , č. účtu, částku ve výši 51.007,20 Kč na splácení dluhu.

5. V žádosti o úvěr, konsolidace půjček, žalovaný uvedl jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je vyučen, bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Zaměstnán je na dobu neurčitou od 9. 10. 2017 u , právnická osoba, , jako technik/řidič s průměrným měsíčním příjmem 18.156 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti uvedl 20.000 Kč, nezbytné náklady 0 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč.

6. Z umořovací tabulky bylo zjištěno, že částka zbývající částka po odeslání částky 11.525,20 Kč a částky 51.007,20 Kč na splátky jiných úvěrů, tj. částka 12.467,60 Kč byla čerpána dne , datum, .

7. Výpisem z běžného účtu žalovaného bylo doloženo, že dne 12. 1. 2022 mu byla na účet připsaná částka 12.467,60 Kč, dále od , právnická osoba, dne 12. 1. 2022 částka 17.560 Kč, dne 10. 12. 2021 částka 27.754 Kč, dne 9. 11. 2021 částka 20.068 Kč, dne 11. 10. 2021 částka 16.135 Kč, dne 9. 9. 2021 částka 17.897 Kč.

8. Žalobce dále doložil platební historii žalovaného za období od 12. 1. 2022 do 17. 1. 2024 ze které je patrno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas.

9. Přípisem ze dne 18. 1. 2024 oznámil žalobce žalovanému prohlášení úvěru za splatný a vyzval ho k zaplacení celé dlužné částky.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla doložena šetření v příslušných registrech. Žalovaný neuvedl žádné výdaje, tj. výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání, jídlo apod. Navíc si bral úvěr na splacení dalších dvou úvěrů a z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný měl záporné konečné zůstatky na účtu v měsíci září až prosinec 2021 v průměru kolem 14.000 Kč.

20. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 75.000 Kč, na kterou splatil 40.874,11 Kč. Rozdíl tak činí částku 34.125,89 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o úvěru, dle které měli být plněny další poplatky, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.