9 C 279/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17.804,70 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.300 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.316,79 Kč, částky ve výši 10.504,70 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 17.804,70 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne , datum, s původním věřitelem, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem 20.700 Kč sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, to vše v 13 měsíčních splátkách ve výši 3.900 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil částku ve výši 43.400 Kč. V důsledku koupě části závodu se věřitelem pohledávky evidované za žalovaným stala jako přechodný věřitel společnost , právnická osoba, ., z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovanému postoupení pohledávky bylo oznámeno přípisem původního věřitele ze dne , datum, . Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit nesplacenou jistinu 7.300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.316,79 Kč za období od 21. 12. 2017 do 29. 11. 2021 a smluvní pokutu ve výši 10.504,70 Kč, tj. 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 7.300 Kč, a to za období od 21. 12. 2017 do 29. 11. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že se společnost , právnická osoba, dohodla se žalovaným na poskytnutí úvěru pro žalovaného ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 30.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 20.700 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč. V případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že částku 30.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. V žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník u firmy , název, , s průměrným čistým měsíčním příjmem 20.000 Kč, je zaměstnán na dobu určitou. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 2.000 Kč měsíčně a 2.000 Kč exekuce.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla postoupena pohledávka za žalovaným z přechodného věřitele společnosti , právnická osoba, ., na žalobce.

6. Přípisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

7. Přípisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet. Soudu však nebyly doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou, není uvedeno do kdy. Žalovaný uvedl, příjem 20.000 Kč a uvedl, že splácí exekuce, toto si žalobce nijak neprověřil. Nebyly doloženy výplatní pásky, výpisy z účtu. Nejsou doložené životní náklady ani náklady na bydlení žalovaného. Soud má tak za to, že nebyla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, nebyla provedena lustrace v registrech, stejně tak nebyla hodnověrně objasněna a zhodnocena příjmová i výdajová situace potenciálního dlužníka, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem řádně tvrzeno či doloženo. Právní předchůdce žalobce vycházel toliko z tvrzení žalovaného, aniž by si jeho tvrzení náležitě ověřil. Nezabýval se však celkovou majetkovou situací žalované.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získaných od žalovaného ohledně jeho příjmu, nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného či dalších členů jeho domácnosti, soudu také nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ani doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších registrech. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci.

14. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, proto byl žalovaný povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč, na který zaplatila 43.400 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle výsledku řízení byl ve věci zcela úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.