9 C 279/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17.804,70 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.300 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.316,79 Kč, částky ve výši 10.504,70 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 17.804,70 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel dne datum s původním věřitelem, společností právnická osoba, IČ: IČO, sídlem adresa, smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem 20.700 Kč sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, to vše v 13 měsíčních splátkách ve výši 3.900 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil částku ve výši 43.400 Kč. V důsledku koupě části závodu se věřitelem pohledávky evidované za žalovaným stala jako přechodný věřitel společnost právnická osoba., z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovanému postoupení pohledávky bylo oznámeno přípisem původního věřitele ze dne datum. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit nesplacenou jistinu 7.300 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.316,79 Kč za období od 21. 12. 2017 do 29. 11. 2021 a smluvní pokutu ve výši 10.504,70 Kč, tj. 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 7.300 Kč, a to za období od 21. 12. 2017 do 29. 11. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum č. hodnota soud zjistil, že se společnost právnická osoba dohodla se žalovaným na poskytnutí úvěru pro žalovaného ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 30.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 20.700 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 3.900 Kč. V případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že částku 30.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.

4. V žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník u firmy název, s průměrným čistým měsíčním příjmem 20.000 Kč, je zaměstnán na dobu určitou. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 2.000 Kč měsíčně a 2.000 Kč exekuce.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla postoupena pohledávka za žalovaným z přechodného věřitele společnosti právnická osoba., na žalobce.

6. Přípisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

7. Přípisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet. Soudu však nebyly doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Naopak z přiložených listin se podává, že žalobce nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou, není uvedeno do kdy. Žalovaný uvedl, příjem 20.000 Kč a uvedl, že splácí exekuce, toto si žalobce nijak neprověřil. Nebyly doloženy výplatní pásky, výpisy z účtu. Nejsou doložené životní náklady ani náklady na bydlení žalovaného. Soud má tak za to, že nebyla podrobně zkoumána příjmová a výdajová situace potenciálního dlužníka, nebyla provedena lustrace v registrech, stejně tak nebyla hodnověrně objasněna a zhodnocena příjmová i výdajová situace potenciálního dlužníka, kdy toto ze strany žalobce nebylo žádným způsobem řádně tvrzeno či doloženo. Právní předchůdce žalobce vycházel toliko z tvrzení žalovaného, aniž by si jeho tvrzení náležitě ověřil. Nezabýval se však celkovou majetkovou situací žalované.

9. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložil pouze kartu žádosti o úvěr s informacemi získaných od žalovaného ohledně jeho příjmu, nebyly však řádně tvrzeny ani hodnoceny výdaje žalovaného či dalších členů jeho domácnosti, soudu také nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ani doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, ev. dalších registrech. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci.

14. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, proto byl žalovaný povinna uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč, na který zaplatila 43.400 Kč, tedy více než poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto podanou žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle výsledku řízení byl ve věci zcela úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.