9 C 332/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem právní zástupce sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 147 447,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 87.863,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87.863,70 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 9.432,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 59.583,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 59.583,33 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 20.245,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10.190,41 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.333,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 147.447,03 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru , název smlouvy, č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostní úvěr ve výši 235.352 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky z úvěru s úrokovou sazbou ve výši 5,40 % ročně za poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.371 Kč. Žalovaný sjednané splátky úvěru a úroků nesplácel řádně a včas. V důsledku závažného porušení smluvních povinností banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 16. 7. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 181.497,83 Kč zahrnující i poplatky za zaslané upomínky a výzvy. Neuhrazená jistina úvěru se tak úročí od 17. 7. 2021 dále až do zaplacení úrokem z úvěru se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 5,40 % ročně a neuhrazená dlužná částka sestávající se z dlužné jistiny úvěru a poplatků se úročí dále také úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení. Výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . O postoupení pohledávky byl žalovaný informován předchozím věřitelem. Za období od zesplatnění do dne sepisu žaloby bylo uhrazeno 21.979,91 Kč, a to dne 25. 10. 2021 částka 16.979,91 Kč a dne 20. 10. 2022 částka 5.000 Kč. Žalobce tedy požaduje zaplacení jistiny ve výši 147.447,03 Kč, úroků z úvěru ve výši 10.798,97 Kč kapitalizovaných za období od 17. 7. 2021 do 20. 10. 2022, úroků z prodlení ve výši 16.998,34 Kč kapitalizovaných za období od 17. 7. 2021 do 20. 10. 2022, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 9.446,12 Kč ke dni zesplatnění, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.624,77 Kč ke dni zesplatnění a dále úroků z úvěru ve výši 5,40 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 147.447,03 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení a zákonných úroků ve výši 8,50 % ročně z částky 147.447,03 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy posuzovala banka s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel původní věřitel zejména z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný přímo ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté informace jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace. Po pozitivním vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaný byl samozřejmě zkontrolován v interním systému právního předchůdce, byl učiněn dotaz do registru SOLUS, NRKI/BRKI, vše s negativním výsledkem.

2. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalovaný na úvěr zaplatil za období od 20. 3. 2018 do 5. 6. 2020 částku 125.508,39 Kč a za období od 25. 10. 2021 do 20. 10. 2022 částku 21.979,91 Kč, celkem tedy na úvěr splatil částku 147.788,30 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, název smlouvy, a informací o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že ji uzavřel původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Úvěrující se zavázal poskytnout úvěrovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 235.352 Kč a to, částku ve výši 200.000 Kč bez prokazování účelu, částku ve výši 1.500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částku ve výši 33.852 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Strany si dohodly, že úvěr bude úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 5,4 % ročně. Za předpokladu neměnné sazby klient uhradí celkem 282.739,64 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 3.371 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Návrh byl bankou akceptován a přijat, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 6. 3. 2018.

5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 byl zjištěn počáteční zůstatek na účtu 0 Kč, vklad v hotovosti ve výši 7.000 Kč dne 22. 1. 2018, konečný zůstatek 144 Kč. Z výpisu z účtu za období od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel dne 14. 2. 2018 platbu od , právnická osoba, . ve výši k 22.306 Kč, vklad v hotovosti ve výši 7.000 Kč s tím, že počáteční zůstatek činil částku 144 Kč, konečný zůstatek částku 14.449,11 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2028 do 31. 3. 2028 bylo doloženo, že dne , datum, čerpal částku úvěru 200.000 Kč, dne 5. 3. 2018 obdržel žalovaný úhradu provize za období od 2/2018 ve výši 9.600 Kč, dne 20. 3. 2018 částku 22.294 Kč, plátce , právnická osoba, ., počáteční zůstatek na účtu činil 14.449,11 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 7.722,29 Kč.

6. Žalobce předložil pracovní smlouvu žalovaného, ze které se dokládá, že žalovaný je zaměstnán od 1. 9. 2016 na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, ., , adresa, . Z platového výměru bylo zjištěno, že měsíční základní výdělek žalovaného činí 25.000 Kč měsíčně. Dále žalovaný doložil právnímu předchůdci potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti ze dne 21. 1. 2018, kdy průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil 22.634 Kč7. Z výpisu z úvěru žalovaného za období od 6. 3. 2018 do 30. 6. 2021 bylo soudu doloženo konkrétní splácení úvěru žalovaného.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 bylo doloženo, že původní věřitel převedl pohledávku včetně příslušenství za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem přípisem ze dne 5. 1. 2023.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by původní věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Původní věřitel neprověřil osobní poměry žalovaného a nezabýval se celkovou majetkovou situací žalovaného. Neprověřil výdaje žalovaného za bydlení, dopravu, stravu, zda má nějakou vyživovací povinnost. Podle přiložených dokladů má žalovaný další úvěr s měsíční splátkou ve výši 4.900 Kč, na který zbývá doplatit částka 1.087.334 Kč.

18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 235.352 Kč, na kterou splatil 147.488,30 Kč. Rozdíl tak činí částku 87.863,70 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 87.863,70 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobce se dále domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 20.245,09 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 10.190,41 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být kapitalizovaný úrok sjednán, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10.333,60 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.898 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147.447,03 Kč sestávající z částky 7.020 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast u jednání dne 15. 1. 2024 a dne 19. 2. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 826,31 Kč za cestu , adresa, a zpět na jednání dne 15. 1. 2024 za 108 km ujetých osobním , tovární značka, , registrační značka , SPZ, , při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a ceně 38,70 Kč/1 paliva a 5,60 Kč/km, Anonymizováno, za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7.943,54 Kč (§14a a. t). Dále žalobce požadoval dva úkony za písemné podání ve věci samé ze dne 8. 1. 2024 a dne 13. 2. 2024, které soud nepřiznal. Má zato, že se jednalo o skutková tvrzení, která mají být součástí žaloby.