9 C 53/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 55 598,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18.045,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18.045,03 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 33.670,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8.646,09 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení, částky 3.883,78 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 55.598,85 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese , webové stránky, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše 46.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditovaného rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to po částkách, jak je žalovaný čerpal. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobce proto vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval dne 25. 6. 2024 e-mailem. K výpovědi smlouvy došlo téhož dne. Žalobce požaduje zaplacení nesplacené jistiny 23.988,17 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 466,16 Kč, smluvní úrok 25.023,95 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 2.236,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26.691,12 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení. Žalobce požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení, to je 0,1 % denně od 27. 3. 2024 do 25. 6. 2024, Anonymizováno2. Žalovaný uvedl, že mu byl od roku 2017 přiznán plný invalidní důchod, druhý stupeň invalidity, a pobírá měsíčně částku 7.000 Kč. Předtím studoval, ale žádnou školu nedokončil. Ve společné domácnosti žije s matkou, babičkou a sestrou, která studuje. Žalovaný uvedl, že vyřízení úvěru bylo snadné, rychlé, byl překvapen, že mu úvěr dali. Jednotlivě vyzvedával peníze, jak potřeboval. Úvěr bral jednak na dluhy a na různé nepotřebné věci. Splátky posílal přes účet, na úvěr splatil určitě 4.000 Kč, přesně neví. Poté co řádně neplnil, ho žalobce kontaktoval i telefonicky, nabízel však nerozumné splátky 25.000 Kč, 15.000 Kč, to nebylo v jeho silách splatit. Aktuálně má ještě úvěr u , právnická osoba, , domnívá se, že v době, kdy uzavíral úvěr u žalobce, tento úvěr od , právnická osoba, již měl. , právnická osoba, platí. Doma přispívá matce asi 2.000 Kč, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost.

3. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského, revolvingového, bezúčelového úvěru, na základě které mu byl schválen kreditní rámec 40.200 Kč splatný do , datum, , RPSN 1750,89 %, úroková sazba (pevná – denní úrok) 0,983 %. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr do , datum, . Poplatek za vyplacení tranše úvěru byl stanoven 1,99 % z čerpané částky.

4. V příloze Předpis denních splátek je rozepsáno, kolik měl žalovaný denně zaplatit na jistinu, na úrok, na poplatek. Žalovaný měl úvěr splácet po denních splátkách v celkové výši 20,14 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, .

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo doloženo, jak žalovaný čerpal úvěr. Na jeho účet byla zaslána dne 10. 1. 2024 částka 2.000 Kč, dne 11. 1. 2024 částka 2.000 Kč, dne 12. 1. 2024 částka 1.000 Kč, dne 12. 1. 2024 částka 1.000 Kč, dne 13. 1. 2024 částka 1.000 Kč, dne 8. 2. 2024 částka 1.500 Kč, dne 8. 2. 2024 částka 2.000 Kč, dne 26. 2. 2024 částka 1.610 Kč, dne 26. 2. 2024 částka 1.000 Kč, dne 26. 2. 2024 částka 1.500 Kč, dne 27. 2. 2024 částka 2.000 Kč, dne 27. 2. 2024 částka 3.400 Kč, dne 27. 2. 2024 částka 1.900 Kč, dne 27. 2. 2024 částka 2.100 Kč.

6. Z detailu transakce bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr splatil částku 3.963,17 Kč, a to dne 12. 4. 2024 částku 2.000 Kč a dne 10. 2. 2024 částku 1.963,17 Kč.

7. V listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobce, . je uvedeno, že žalovaný bydlí ve společné domácnosti se čtyřmi členy s tím, že příjem mají tři z nich. Uvedl pravidelné měsíční výdaje na bydlení 10.000 Kč, další zbytné výdaje 5.000 Kč. Dále je ve formuláři uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 52.100 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 19.000 Kč.

8. Přípisem ze dne 27. 11. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech. Žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného, nedoložil např. výpis z účtu žalovaného, SIPO, potvrzení o výši přiznaného invalidního důchodu žalovaného. Žalovaný u jednání uvedl, že má invalidní důchod ve výši 7.000 Kč, pro potřeby přiznání úvěru uvedl však částku 19.000 Kč. Žalobce zřejmě vůbec neověřoval, jaké má žalovaný ve skutečnosti příjmy a z jaké činnosti (pracovní poměr, OSVČ, dávky sociální podpory apod.). Uvedl, že má další úvěr u , právnická osoba, , v žádosti však uvedl, že na půjčky splácí 0 Kč. Toto žalobce žádným způsobem neověřoval. Soud požadoval po žalobci doložení skutečně zaplacené částky žalovaným a vyjádření se k předloženým listinám o provedených platbách žalovaným, i přes dvojí urgenci se však žalobce nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval.

18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalovaný vyčerpal částku 22.030 Kč, na kterou zaplatil 3.984,97 Kč. Částka 18.045,03 Kč, tj. rozdíl vyčerpaného úvěru a zaplacené částky, tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze ve výši 18.045,03 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 18.045,03 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobce se dále domáhal zaplacení poplatků a dalších plateb shora uvedených. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.