9 C 69/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti závěti a o určení dědice

I. Zamítá se žaloba na určení, že závěť , jméno FO, , nar. , datum, , místo, , r.č. , RČ, , naposledy bytem , Adresa žalované, , zemřelé dne , datum, v , místo, , sepsaná ve formě notářského zápisu v kanceláři notáře ve , adresa, , dne , datum, notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem ve , adresa, , pod sp. zn. , sp. zn., , je neplatná.

II. Zamítá se žaloba na určení, že , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, , , adresa, , je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, ve , místo, , naposledy bytem , Adresa žalované, , zemřelé dne , datum, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náklady státu, a to znalečné , částka, a svědečné , částka, na účet Okresního soudu ve , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč na účet Okresního soudu ve , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud určí, že závěť , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, , sepsané ve formě notářského zápisu pod sp. zn. , sp. zn., je neplatná a že se určuje, že , Jméno žalobkyně, , narozená , Datum narození žalobkyně, , je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , zemřelé , datum, .

2. V odůvodnění žaloby je uvedeno, že žalobkyně obdržela , datum, usnesení Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , kterým jí bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u nadepsaného soudu žalobu na určení, že pozůstalá žalobkyně je dědicem, což touto žalobou činí.

3. Žalobkyně je matkou zůstavitelky , jméno FO, . Zůstavitelka v době úmrtí žila v registrovaném partnerství s žalovanou, byla bezdětná. Dále se v žalobě uvádí, že se žalobkyně vyjádřila k usnesení Okresního soudu ve , adresa, , doručené prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře, který ji vyrozuměl, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila písemně k pravosti a platnosti závěti. Žalobkyně se k tomu vyjádřila , datum, , kdy považovala závěť sepsanou formou notářského zápisu notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , datum, za neplatnou, a to ze dvou důvodů vzhledem ke zdravotnímu stavu zůstavitelky ke dni sepsání závěti a dále pro rozpor s dobrými mravy. Dále se zde uvádí, že zůstavitelce byl zjištěn v , datum, , diagnóza, , který byl neoperabilní. Řešení bylo pouze pomocí chemoterapie, velkou naději zůstavitelce nedávali. Žalobkyně dceři pomáhala vyřizovat dávky přes svou známou v péči o ni. Od počátku se snažila pomáhat při ošetřování dcery, která těžce snášela svůj zdravotní stav i po psychické stránce. Těžce snášela i chemoterapii, s nemocí bylo spojeno nechutenství, špatné trávení, další vnitřní orgány tumor utlačoval. V , datum, lékaři konstatovali, že zdravotní stav dcery je beznadějný, nemoc byla ve čtvrtém stádiu, vyskytly se metastázy. Dále žalobkyně tvrdí, že v době, kdy byl sepsán notářský zápis o závěti, nemohla již téměř chodit a i porovnáním podpisu na závěti podpisy na dřívějších listinách, kdy byla zdráva, je poznat zhoršující se zdravotní stav. Dále poukazuje na to v žalobě žalobkyně, že , datum, její dcera uzavřela s žalovanou registrované partnerství. Žalobkyně se domnívá, že obsah závěti je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je toho názoru, že by zůstavitelka nikdy sama svobodně závěť ve prospěch žalované nezanechala, protože za účelem toho, aby byla partnerka zajištěna, uzavřela s žalovanou po sdělení lékařů o její nemoci registrované partnerství, ačkoliv před tím o tom nikdy neuvažovala, pokud byla zdráva. Žalobkyně dále poukazovala na to, že zhruba rok před tím, než její dcera onemocněla, zjistila, že jí je partnerka nevěrná. Ta původně odešla ze společné domácnosti, následně se vrátila. Dcera by nikdy z dědictví nevyloučila svou matku – žalobkyni s ohledem na to, že si byla vědoma toho, že ji vychovávala spolu s bratrem sama po rozvodu bez manžela. Společně pomáhala s rekonstrukcí domu v , adresa, , kde zpočátku bydlela i její matka, tedy žalobkyně, která na rekonstrukci poskytla i značné finanční částky. Jednalo se o dům po matce. Žalobkyně, kde nyní žije, tak tento dům žalobkyně i pro dceru zastavila. Dcera od ní obdržela částku zhruba , částka, , z toho , částka, na osobní automobil. Do domu, kde bydlela zůstavitelka, měla žalobkyně od počátku přístup, společně vybavovali dům nábytkem a dalšími věcmi, stejně jako přilehlou zahradu. Žalobkyně se z tohoto domu odstěhovala do jiného domu v , adresa, , aby pečovala o svoji matku. Zpočátku po zjištění nemoci se žalobkyně společně s žalovanou o dceru starala, vařila jí. S ohledem na to, že se nepohodly ohledně péče, byl jí znemožněn přístup do domu, byly vyměněny zámky. Od této doby se s dcerou žalobkyně vídala pouze bez vědomí její partnerky. Dcera se jí svěřovala při těchto návštěvách s tím, jak bude naloženo s jejím majetkem po smrti. Za tím účelem podle tvrzení žalobkyně, co jí sdělila dcera, obě obmyslela ve své životní pojistce a penzijním pojištění a později chtěla čerpání životní pojistky převést pouze na žalobkyni. Tuto informaci sdělila bývalé přítelkyni , jméno FO, a jejímu otci. Žalobkyně se se svou dcerou zůstavitelkou naposledy viděla koncem , datum, . Neměla možnost s ní telefonicky hovořit, na její SMS dcera neodpovídala. Zprávy za ni psala její partnerka. Když byla dcera hospitalizována počátkem , datum, , byť byla žalobkyně v nemocnici, nesměla dceru navštívit, byla u ní partnerka, ta si to nepřála a matka nechtěla, aby se dceři přitížilo. Když dcera umírala, žalovaná jí to nedala na vědomí, nemohla se tedy s dcerou rozloučit. Zachovala se k žalobkyni jako matce zemřelé naprosto bezcitně. Po smrti dcery žádala žalobkyně přístup do domu, aby zjistila, v jakém stavu je dům, chtěla vidět, jak je to se splátkami hypotéky, chtěla si odvézt své věci. Vycházela z toho, že je zákonnou dědičkou a má k tomu právo. Žalovaná toto odmítla, některé věci později vydala, jiné uvedla v dědictví.

4. Žalobkyně dále v žalobě tvrdí, že žalovaná věděla, že její dcera umírá a za tím účelem s ní účelově uzavřela registrované partnerství. Evidentně jí nestačilo, že by zdědila polovinu majetku dcery žalobkyně, k čemuž ona sama nikdy nepřispěla, proto jí zamezila přístup k dceři a jejím přátelům, nikdo nemohl kontrolovat, jak se o zemřelou stará. Nevěděl, zda bývá dcera při plném vědomí nebo je pod vlivem , lék, . Zemřelá dcera byla zcela závislá na své partnerce, kdy jí tato kontrolovala mobilní telefon, neměla později k dispozici vůz, do domu se nedostal nikdo bez vědomí partnerky a nelze tak považovat za takové situace skutečnost, že právní jednání pro případ její smrti, kdy určila jako univerzální dědičku právě tuto partnerku, bylo prosto všeho nátlaku a bez donucení, proto navrhla, aby soud žalobě vyhověl. Žalobkyně na doplnění svého podání uvedla, že na vytvoření majetku, jež se měl stát předmětem dědictví, neměla žalovaná sebemenší zásluhu, do vztahu nic nepřinesla, společnými silami nevytvořila. Navíc bylo žalobkyní zjištěno, že z účtu její dcery zmizela značná část finančních prostředků z vyplacené pojistky , datum, . Dále byl prodán v , datum, osobní automobil , vozidlo, , který vlastnila zemřelá, na který jí žalobkyně půjčila , částka, . Žalobkyně uvedla, že dům, ve kterém žila zemřelá dcera, byl zakoupen v roce , rok, . Žalobkyně prodala byt v , adresa, , měla dostatek finančních prostředků, aby mohla dceru podpořit, proto přispěla částkou , částka, , v domě bydlela, měla tam svůj pokoj. Do domu měla přístup zhruba do konce března , rok, , pak jí byl přístup znemožněn. Žalobkyně navrhla svědky, kteří by měli prokázat, jaký byl vztah mezi ní a její dcerou, případně jaké informace žalobkyně od dcery získala. Dále v tomto dodatku uvádí, že má špatné vztahy se svým synem. Dceři pomohla s rekonstrukcí. Svým vnoučatům, dětem syna, spořila, kdy tyto platby naposledy odeslala v březnu , rok, , protože se syn k ní začal chovat nevybíravě, nadával jí, tvrdil jí, že patří do blázince. Poukazuje na to, že má znemožněn styk s vnoučaty a na to, že ani žalované ani synovi se snachou nepřišlo na mysl, že také ona tím, že jí umírá dítě, trpí. Nebyl jí nikdo oporou v okamžiku nejtěžším, spíše naopak. Syn vyměnil zámek u domu, což se dozvěděla až z vyjádření žalované.

5. Žalobkyně dále v podání uvádí, že pokud by byla žalovaná takovou morální osobou, jak tvrdí, kdy měla být její dceři po celé roky psychickou a fyzickou oporou, tak by se jistě snažila, aby došlo před smrtí její partnerky k narovnání vztahů mezi ní a matkou, snažila by se, aby se matka mohla s dcerou před smrtí rozloučit, aby společně mohli sdílet hoře a podílet se na posledním rozloučením, nic takového se nestalo.

6. Žalobkyně dále poukázala na to, že chování žalované, a tudíž i závěti, jsou v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná její dceru natáčela na videa v době, kdy se necítila dobře a zveřejňovala tato videa, nutila ji jíst s tím, že jí i na těchto videích peskovala. Je pravdou, že žalovaná následně odmítla s žalobkyní jakkoliv komunikovat. Zůstavitelce dala na výběr, že se má rozhodnout mezi ní a matkou, nechala vyměnit zámek u dveří, nedostala se do domu své dcery žalobkyně. Kromě žalované s žalobkyní nekomunikoval ani syn ani snacha, nemohla vídat vnoučata. To vše bylo díky přístupu žalované k žalobkyni. Žalobkyně dále uvádí, že krutý až bezcitný přístup žalované, syna a snachy k žalobkyni se projevil i v poslední chvíli zůstavitelky, kdy jí neumožnili se vidět s matkou a rozloučit se spolu. Argumenty, že si to přála sama zůstavitelka jsou zcela liché vzhledem ke vztahu matky a dcery. Žalovaná neoznámila žalobkyni úmrtí dcery, neumožnila se podílet na posledním rozloučení. Nebylo jí sděleno, jak naložila s ostatky dcery, kdy až v průběhu řízení jí bylo sděleno, že bylo vytvořeno hrobové místo v , místo, , kde je uložena urna s jejími ostatky. Žalobkyně uvádí, že chování žalované k zůstavitelce před jejím onemocněním v průběhu jejího onemocnění, k rozbití rodinných vazeb mezi matkou a jejími dětmi a vnoučaty, stejně jako neuctivé a necitlivé chování k ní, ačkoliv ničeho nezavinila, je tím závažným důvodem, pro který je závěť v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná ani k majetku zůstavitelky, jež by dle závěti zdědila, nijak nepřispěla na rozdíl od žalobkyně.

7. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila, uvedla, že její partnerka zemřela , datum, a byla povolána jako jediná dědička, která se zůstavitelkou žila v registrovaném partnerství, které bylo uzavřeno , datum, . Závěť byla sepsána formou notářského zápisu notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , datum, . Žalobkyně tuto závěť napadá z důvodu, že svoji vůli projevila zůstavitelka v době, kdy nebyla schopna posoudit dosah svého právního jednání, a to z důvodu vlivu léků a dále z toho důvodu, že tato závěť je v rozporu s dobrými mravy, s tímto žalovaná nesouhlasí. Zvolená forma notářského zápisu je dostatečným důkazem o tom, že zůstavitelka byla schopna takový úkon učinit a učinila jej za osobní přítomnosti notáře po zralé úvaze s rozvahou vážně prosta všeho nátlaku a bez donucení, jak je v závěti uvedeno. Dostavila se tam sama, přijela osobním automobilem. Žalobkyně ve svých podáních netvrdí, že by závěť byla uzavřena v důsledku nátlaku nesvobodně či jiným způsobem, který by z tohoto úkonu činil úkon neplatný. Pouze uvádí, že byly vzájemné vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou takové, že závěť je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále ve svém vyjádření poukazuje na to, že se žalobkyně domnívala, že bude po zůstavitelce dědit a nemůže se smířit s tím, že tato učinila jedinou dědičku svou partnerku, tedy závěť jako poslední pořízení zůstavitelky nekoresponduje s jejími představami. Tento postup však nelze považovat za postup v rozporu s dobrými mravy, neboť to byla právě žalovaná, která žila se zůstavitelkou ve společné domácnosti, pečlivě se o ni starala v době její nemoci a byla jí po celou dobu nemoci a samozřejmě i několik let před tím, než uzavřely registrované partnerství, oporou. Žalovaná poukazuje na to, že tak jak popisuje žalobkyně, vztahy mezi ní a dcerou, popisuje zcela tendenčně, není pravdou, že by žalovaná bránila zůstavitelce ve styku s matkou, situace byla úplně jiná, právě žalobkyně vztah se svojí dcerou rozvrátila, neprojevovala o ni ani v její těžké nemoci opravdový zájem a pokud ji navštívila, tak končila taková návštěva hádkami, výčitkami. Proto sama zůstavitelka požádala svého bratra, aby u vstupních dveří vyměnil zámek, protože se odmítala s matkou v době nemoci stýkat, aby se s ohledem na psychické vypětí těchto styků jejich zdravotní stav nezhoršil. O vztahu zůstavitelky s žalobkyní jsou informováni příbuzní zůstavitelky a ti toto mohou dosvědčit. Žalovaná dále doplnila své písemné vyjádření k námitkám žalobkyně, že namísto sepsání závěti přijela zůstavitelka vozidlem, existuje i fotografie s koupí osobního vozidla z , datum, , kdy prokazatelně toto vozidlo řídí zůstavitelka. Sama v , místo, , svobodně v době sepsání závěti se pohybovala pěšky, autem nebo na svém skútru. Zdravotní stav v této době nebyl takový, jak to popisuje žalobkyně, když uvádí, že nevycházela téměř ven a nemohla chodit. Při sepisování poslední vůle byla přítomna v kanceláří notáře sama. Zůstavitelka ještě v září , rok, telefonicky jednala se svým zaměstnavatelem o ukončení pracovního poměru, vše si telefonicky a následně s pomocí žalované zařizovala, což svědčí o její způsobilosti činit právní úkony sama za sebe. Žalovaná poukazuje na to, že se žalobkyně zajímala výhradně o majetek. Místo psychické podpory dcery ji psychicky ničila, když jí posílala nevybíravé zprávy, kde jí vyčítala, co vše pro ni kdy udělala, co jí kdy koupila, opakovaně vyhrožovala dceři sebevraždou apod. To, že se žalobkyně zajímala pouze o majetek, stvrzuje i jednání žalobkyně těsně po úmrtí zůstavitelky, kdy se zajímala u kamarádky žalované , jméno FO, , jestli tato neví o existenci závěti. Poukazuje na to, že žalobkyně měla zájem pouze o majetek a peníze dcery, který trval od okamžiku, kdy se o nemoci dcery v únoru , rok, dozvěděla a kdy jí místo pomoci a podpory zaživa pohřbívala a svým chováním proti sobě rozvrátila kompletně svoji rodinu. K výměně zámku u domu došlo z toho důvodu, že zůstavitelka opakovaně žalobkyni žádala, aby do domu nechodila bez ohlášení, toto žalobkyně nikdy nerespektovala, sama si odemykala dveře, chodila do domu kdykoliv a často tropila scény, což mělo neblahý dopad na zůstavitelčinu psychiku, toto by mohla potvrdit svědkyně, snacha , jméno FO, , která pak několikrát přijela k partnerce domů s tím, aby ji uklidnila, když byla žalovaná v zaměstnání, neboť tato plakala z chování své matky, jejich výhrůžek a citovaného vydírání. Není pravdou, že by zůstavitelka v červnu nemohla chodit na návštěvu k matce, jela osobním automobilem, protože ji chtěla vidět, ale pomoci a vlídného zacházení se od matky nedočkala, a proto ze své vlastní vůle kontakt dále již nechtěla. Dále je zde uvedeno, že došlo k napravení vztahů s otcem zůstavitelky, kdy tato si sama přála a otec jí chyběl, jelikož to byla právě žalobkyně, která jí již od útlého mládí znemožňovala stýkat se s otcem a pomocí pomluv a manipulace toho také docílila. Měli tak možnost se s otcem rozloučit.

8. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu poukazuje na to, že pokud se týká zdravotního stavu, tak to bylo prokázáno znaleckým posudkem, svědeckými výpověďmi. Pokud se týká svědků navržených žalobkyní, tak ti neměli přímý kontakt se zůstavitelkou v období sepisu závěti a většinou šlo jen o svědectví z doslechu, jak žalobkyně se zůstavitelkou žily, ale žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že závěť je neplatná, že byla neplatně sepsána, nezazněly.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Soud měl připojený spis Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, , jedná se o pozůstalostní řízení po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, . V tomto spise na č.l. , hodnota, je prohlášena závěť, která byla sepsána v kanceláři notáře , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, , kde , jméno FO, , tedy zůstavitelka, prohlašuje že je způsobilá samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je tento notářský zápis a jejíž osobní totožnost byla prokázána platným úředním průkazem a pokud se týká závěti, tak je zde uvedeno, že , jméno FO, pro případ své smrti po zralé úvaze s rozvahou vážně prosta všeho nátlaku a bez donucení ustanovuje tuto jedinou dědičku celé pozůstalosti veškerých mých movitých a nemovitých věcí, peněz a penězi ocenitelných hodnot, které v době své smrti budu vlastnit, svoji partnerku , Jméno žalované, , narozenou , datum, . Dále je ve spise založeno usnesení žalobkyni, že je vyrozumívána o tom, že podle dosavadních výsledků řízení připadá v úvahu jako zákonný dědic po zůstavitelce, ale existuje závěť, kterou veškerý majetek je odkázán paní , Jméno žalované, a byla vyzvána žalobkyně, aby do 15 dnů sdělila své stanovisko. Toto je z , datum, a stejné usnesení bylo zasláno i otci zůstavitelky , jméno FO, , narozenému , datum, . Oběma toto usnesení bylo doručeno do vlastních rukou. Žalobkyně na základě tohoto usnesení ve věci podala své vyjádření a na základě toho Okresní soud ve , adresa, rozhodl , notář, , datum, tak, že uložil žalobkyni, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu ve , adresa, žalobu proti závětní dědičce po pozůstalé partnerce , Jméno žalované, na určení, že pozůstalá matka , Jméno žalobkyně, je dědicem a po podání žaloby, aby byl vyrozuměn soudní komisař. Toto rozhodnutí nabylo právní moci , datum, a jak bylo již konstatováno, žaloba byla podána , datum, .

10. Pokud se týká dalších listin, které jsou ve spise založeny, je zde předžalobní upomínka na vydání věci podle občanského zákoníku, kterou žalobkyně zasílala žalované s tím, že soud poukazuje na to, že předmětem tohoto řízení nejsou movité věci.

11. Okresní soud ve , adresa, ve věci nechal vypracovat znalecký posudek. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se měla vyjádřit k tomu, zda , diagnóza, , který byl neoperabilní umožnil k datu , datum, sepsat závěť, zejména zda byla schopna chápat smysl úkonu, který činí, zda nebyla pod vlivem léků, které mohly její jednání ovlivnit. Znalkyni bylo uloženo, aby objektivně a na základě odborných znalostí zjistila skutečnosti pro posouzení dané věci a podala písemný znalecký posudek.

12. Znalkyně vypracovala znalecký posudek a pokud se týká závěru a odpovědi na zadanou otázku, tak znalkyně uvedla, že zdravotní stav , jméno FO, , zemřelé , datum, , které byl v , rok, zjištěn , diagnóza, , nevykazoval známky duševní poruchy, která by negativně ovlivnila její rozpoznávací a ovládací schopnosti. V době sepsání závěti, tedy , datum, byla schopna chápat smysl úkonu, který učinila. Nebylo prokázáno, že by byla pod takovým vlivem léků, který by mohl její jednání negativně ovlivnit. Okresní soud ve , adresa, ještě k závěrům znaleckého posudku znalkyni vyslechl, která uvedla, že trvá na závěrech znaleckého posudku, nemá k tomu nic na doplnění. Znalecký posudek byl vypracován až po smrti zůstavitelky, takže vycházela jenom ze zdravotní dokumentace, která však podle názoru znalkyně byla dostatečná na to, aby mohla vyvodit výše uvedené závěry. Lékařskou dokumentaci, kterou vedli lékaři na charitě, k dispozici neměla, protože charita tam začala dojíždět až po podepsání smlouvy , datum, , kdy byla předána do péče charity, a proto tuto dokumentaci nevyžadovala vzhledem k tomu, že rozhodné období bylo podpis , datum, . Znalkyně uvedla, že byla zůstavitelce upravována léčba, ale ona se zabývala duševním stavem a v žádné zprávě nebylo uvedeno, že by byla paní , jméno FO, dezorientovaná, že by byla neklidná, že by měla psychotické příznaky. Pokud by byly nějaké poruchy chování v tom smyslu, tak by to tam bylo jistě popsáno. Ani v jedné zprávě nikdy nebylo uvedeno nic o psychickém stavu. Znalkyně opětovně poukázala na to, že se vyjadřovala k psychickému stavu v okamžiku podpisu smlouvy, nikoliv k tělesnému stavu v době podpisu. Dále poukázala na to, že pokud se týká řízení auta, tak to souvisí především s duševním stavem a pokud by nebyla schopna vozidlo řídit, tak by jí byl odebrán řidičský průkaz lékaři na , oddělení nemocnice, , ke kterým chodila. Lékař, který ji ošetřoval je ze zákona povinen, pokud nazná, že člověk není schopen řídit vozidla, oznámit toto na dopravní inspektorát o ztrátě způsobilosti k řízení motorových vozidel. K datu , datum, ani lékař, který pacientku léčil , Anonymizováno, ani praktický lékař, žádný takovýto podnět nepodal, alespoň to nevyplývalo z dokumentace. Znalkyně také poukázala na to, že pokud jsou dnes, nebo byly zůstavitelce podávány určité léky, antidepresivum v nízkých dávkách, tak toto nezpůsobuje její nezpůsobilost, s těmito léky se dá i v nízkých dávkách řídit, nemají na to pacienti pracovní neschopnost, běžně se to dá psát i u praktiků. Znalkyně dále uvedla, že ze všech zpráv vyplývá, že zůstavitelka byla lucidní, orientovaná místem, časem, osobou, znamená, že byla při vědomí, věděla, jaký je den, kolikátého je, kde je, vychází z toho, že se jedná o aktuální záznam, tak jak toho člověk aktuálně lékař viděl a vycházela také z toho, jak to tam je zaznamenáno. Znalkyně ve zbytku zcela odkázala na svůj znalecký posudek a jeho závěry.

13. Soud dále ve věci slyšel notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že pokud si vzpomíná, takovouto závěť sepisoval. Kdo zůstavitelku objednával s ohledem na čas, kdy k tomu došlo a množství takovýchto úkonů si přesně nepamatuje. Pokud se týká obecně a tedy i zůstavitelky, měl pocit, že nepřišla sama, neví kdo s ní byl, připustil, že tam byla žalovaná, ale nevybavuje si to. Praxe je taková, že při prvním kontaktu je probíráno zadání závěti, při samotném sepisu má praxi notář takovou, že pokud klient neřekne, že to takhle nechce, tak u toho sepisu je sám. Ale taky se mnohdy v praxi stane, že tam někoho chce mít a nechce být sám. Svědek osobně má radši, když je tam sám, aby si ohlídal, že zde není žádný nátlak. Dále svědek uvedl, že kdyby měl pocit při sepisu závěti, že je paní , jméno FO, pod nátlakem, žádnou závěť by nesepsal, neměl na tom vůbec žádný zájem. , jméno FO, nikdy před tím ani nikdy potom neviděl a není si vědom toho, že by byl někdy v kontaktu s dědičkou. Kdyby viděl, že někdo na sepsání závěti tlačí, v žádném případě by závěť nesepsal, odmítl by to minimálně v tom smyslu, ať si to promyslí a domluví se na pozdější termín. Takového klienta, pokud by situace v tomto provedení nastala, by si určitě pamatoval. Takový případ paní , jméno FO, nebyla, žádný nátlak necítil, že by nebyla zdravotně v pořádku nebo že by nebyla orientovaná, to v žádném případě nezjistil, nepřišlo mu, že by nebyla způsobilá činit nějaké úkony. Pokud se týká jeho osoby, on vysvětlí osobě, která má zájem o sepsání závěti a řeší jaká je rodinná situace. Vysvětlí, že se odchylují od zákona, jaké to může mít důsledky, že nebude nikdo dědit, kdy je třeba dědit ze zákona, aby v tom měl účastník jasno. Svědek notář , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že si přesně již na jednání s paní , jméno FO, nepamatuje, ale myslí si, že určitě paní , jméno FO, si byla vědoma toho, že její maminka dědit nebude. Jinak by to nesepsal, neudělal by to. Podle svědka bylo jednání v naprostém pořádku, žádné výhrady nezjistil.

14. Soud dále ve věci slyšel praktickou lékařku z obvodu , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že jak zůstavitelka, tak žalobkyně, jsou její pacienti. , jméno FO, jako ošetřující lékařka naposledy viděla podle dokumentace asi v , datum, , od té doby u ní nebyla. Bylo to poté, co bylo zjištěno závažné onemocnění. Dále svědkyně uvedla, že neví, zda pravidelně, ale občas jí chodila zdravotní zpráva ohledně jejího stavu. Asi od konce září , rok, byla převedena na mobilní hospicovou péči a od té doby neměla možnost ani předepisovat léky. Zůstavitelce pouze jedenkrát předepisovala lék proti zvracení a dvakrát psala ošetřování osoby blízké, člena rodiny, což má podle dokumentace, kterou má k dispozici a bylo to , datum, do , datum, a druhé bylo od , datum, . do , datum, . Pro doklad si přišla žalovaná. Elektronicky to v té době ještě nešlo. Pokud se týká hospicové péče, zprávu dostávala pouze v případě, kdy zůstavitelku navštívil lékař, sepsal o tom zprávu a ta byla praktické lékařce zaslána. Má k dispozici dokumentaci s tím, že z mobilního hospice dostala zprávu , datum, ., , datum, ., , datum, ., a , datum, ., kdy paní , jméno FO, zemřela. Pokud se týká zpráv, které má z hospice k dispozici, tak zůstavitelka byla schopna komunikovat. Z dokumentace vyplývá, že tam byla celá škála dotazů, na které reagovala, ať už se to týkalo bolesti, celkové pohody, vždy se ke všemu vyjádřila, odpovídala sama. Dále uvádí, že z dokumentace vyplývá ze zprávy , datum, , kdy , jméno FO, vyjádřila své přání, odpovídala na dotazy, s pracovnicí z hospice hovořila, reagovala. Dále uvádí, že , datum, . je zpráva podepsána , tituly před jménem, , jméno FO, , která uvedla, že pacientka je orientovaná, spolupracuje. Zpráva z , datum, byla sepsána v , hodnota, hod. s tím, že přijeli na popud žalované, že zemřela, že zůstavitelka nedýchá. Svědkyně opět uvedla, že dle dokumentace lékařky , datum, byla orientovaná, spolupracovala. Dále svědkyně uvedla, že zůstavitelka zemřela zřejmě na celkové selhání vnitřních orgánů. Dále svědkyně uvedla, že léčba , tituly před jménem, , jméno FO, byla od toho okamžiku, kdy přešla na hospicovou léčbu, pouze paliativní.

15. Soud dále ve věci slyšel zdravotní sestry, pracovnice charity mobilního hospice, a to byla , jméno FO, a , jméno FO, , kdy svědkyně , jméno FO, uvedla, že se k péči paní , jméno FO, dostala zhruba tak 10 dní před jejím úmrtí, střídalo se tam několik zdravotních sester. Pokud se týká zdravotního stavu , jméno FO, , v posledních 10 dnech se zdravotní stav zhoršil, byla zesláblá, těžce se jí komunikovalo. Pokud se má vyjádřit, zda přijímala potravu, o tom neví, o tom by spekulovala, ale zhruba měsíc před smrtí byla v pořádku. Měla touhu jít do lesa, jet na výlet, do posledního okamžiku se snažila dojít si případně na záchod. Svědkyně uvedla, že po celou dobu byla komunikativní, věděla co se kolem ní děje, ať již se to týkalo léčby nebo události kolem ní. Věděla, jaké léky jsou jí podávány a na co jsou jí ty léky podávány. Žalobkyně uvedla, že zemřelá si řešila pouze věci týkající se zdravotního stavu, rozhodně neřešila otázky vztahující se k její rodině. Při jejich návštěvách tam byla přítomna žalovaná. V posledním období byla přítomna i maminka žalované dle svědkyně. Nevybavuje si, že by zemřelá požádala o hospicového psychologa. Svědkyně uvedla, že pokud si ona vybavuje, tak podle ní vztah mezi žalovanou a zemřelou na ni působil jako intenzivní vztah. I za přítomnosti žalované se zůstavitelkou řešili péči o ni, jak se má postupovat, součást péče je i práce s pečující osobou, což je v podmínkách pro hospic, že musí existovat někdo kdo bude dále pečovat o osobu. Pokud se týká intenzivního vztahu mezi zůstavitelkou a žalovanou, myslí tím, v kladném slova smyslu, obě ženy byly na sebe upoutány. Žalovaná byla připravena kdykoliv něco přinést, podat, intenzivně se účastnit. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že k zůstavitelce jezdila někdy v roce , rok, , období si přesně nepamatuje. Pokud si vybavuje, , jméno FO, s ní komunikovala, konzultovala s ní léky apod. Určitě, když tam chodila, byla přítomna žalovaná, neboť u hospicové péče musí být přítomna pečující osoba. Svědkyně uvedla, že je přesvědčena o tom, že , jméno FO, přesně věděla jaké léky bere, jaké kroky v léčbě činíme, protože toto řešíme s pacientem, nikoliv s pečující osobou. Je na lékaři, jak postup práce s pacientem naordinuje. Pokud se stav zhorší, pacient nevnímá, dopředu víme, jaké bylo přání pacienta, dopředu víme, co dělat, toto je běžný postup. Dopředu je vždy s pacientem projednáno, jaký bude postup, jak bude probíhat léčba, jeho stav, jaký postup si on osobně ten pacient přeje a v případě, že dojde ke zhoršení stavu, jak má být postupováno, aby tak mohlo být vyhověno jeho přání. Svědkyně uvedla, že ona z návštěv u nemocné měla pocit, že mezi ní a přítelkyní je láskyplný vztah, že se o ni starala s tím, že to pro ni byla velká oběť ze strany žalované, protože to bylo náročné. Svědkyně uvedla, že si konkrétně nepamatuje, že by paní , jméno FO, vyslovila nějaké přání, touhu, na to si skutečně nevzpomíná.

16. Soud dále slyšel svědkyni , jméno FO, , která uvedla, že se s žalobkyní kamarádí zhruba od roku , rok, . Uvedla, že několikrát s , jméno FO, mluvila, vše bylo ještě v době, když byla s předchozí přítelkyní , jméno FO, . Od doby onemocnění , jméno FO, ji neviděla, nemluvila s ní. Pouze od žalobkyně ví, že si stěžovala, že se s dcerou nevídá. Totéž jí říkala i , jméno FO, , když ji potkala, což byla bývalá přítelkyně. Svědkyně uvedla, že neví o tom, že by žalobkyně po zjištění nemoci u , jméno FO, bydlela u ní v domě, pomáhala jí, starala se o ni. Neví o tom, naopak říkala, že má blokovaný telefon a že jsou zpřetrhané vztahy. Svědkyně uvedla, že zůstavitelku neviděla asi od roku , rok, .

17. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalobkyni zná zhruba 20 let, přátelí se 5-6 let s tím, že žalovanou viděla jednou, když si byla u zůstavitelky pro čisticí prostředky v červnu nebo červenci , rok, . Svědkyně uvedla, že v době její návštěvy k vyzvednutí čisticích prostředků byla přítomna nejenom , jméno FO, , ale i žalovaná tak, aby , jméno FO, jí nemohla nic říct, byla nemocná, hodně špatná. Když byla přítomna svědkyně se svojí dcerou, pokud zaplatili, odnesli si přípravky, odešla i žalovaná, zamkla bránu a odcházela pryč z domu. Svědkyně vypověděla, že někdy v roce , rok, zůstavitelka přijela na skútru za žalobkyní do práce s tím, že žalovaná není doma. Na operaci byla v , datum, a poté do zaměstnání již nenastoupila. Svědkyně uvedla, že vztah mezi zůstavitelkou a žalobkyní byl krásný, kamarádský, nebyl to ani vztah matka, dcera. Byla přítomna toho, že jí dcera v autě volala, domlouvala se, co jí uvaří. Vezla ji domů. U , jméno FO, v domě byla otevřená brána, žalobkyně zavřela s tím, že dovnitř nešla. Při posledním rozhovoru dcery s žalobkyní byla přítomna, bavily se krásně, dala jí pusu a řekla jí, že ji má ráda.

18. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalobkyně je její největší kamarádka, znají se 7-8 let, pracovaly spolu. S žalovanou mluvila asi 2x. Pokud se týká , jméno FO, , tedy zůstavitelky, vídala ji u nich v práci, když přijela za žalobkyní, kterou tam hledala, bylo to zpočátku její nemoci, pak už ne. Vždy říkala, že , jméno FO, někam odjela, že jede za maminkou. Nikdy od , jméno FO, neslyšela, že by si na partnerku stěžovala, že by nesměla z domu. Poté kdy absolvovala chemoterapii, ukazovala svědkyni, že má na těle vyrážku, že jí není moc dobře. Pokud se týká poslední návštěvy, chystaly se s žalobkyní do , adresa, nakupovat, přijela , jméno FO, , strašně plakala, chytla maminku kolem krku a řekla, že ji má strašně ráda. Svědkyně slyšela, že jí řekla, že na ni přepíše pojistku. Žalobkyně jí řekla, že tak nemá mluvit.

19. Svědkyně , jméno FO, uvedla taktéž, že je s žalobkyní kamarádkou, znají se 20 let. Pokud se týká žalované, tu zná také, pracovaly v jedné firmě. Bylo to asi do roku , rok, . Svědkyně uvedla, že znala i předchozí přítelkyni zůstavitelky , jméno FO, , ta odešla pracovat na krátkou dobu do , místo, . Žalovaná s nimi pracovala na jejich budově, chodila s nimi na kafe s tím, že společně s žalovanou v zaměstnání to nedělalo dobrotu, proto zůstavitelka odešla. Zůstavitelka, pokud měla nějaký problém, tak svědkyni zavolala, chtěla to s ní zkonzultovat, hovořila s ní o tom. Stěžovala si na bolesti zad, vystřídala několik zaměstnání, pokud se sešly, dívala se na hodinky, spěchala, aby případně žalovaná neměla výhrady, že se vrátila pozdě. Žalovaná nebyla tak společenská jako , jméno FO, . Svědkyně uvedla, že naposledy zůstavitelku viděla v , datum, Když ji uviděla, byla výrazně hubenější, sdělila jí, že má nervy, že ji bolí záda, že jí byla přítelkyně nevěrná. Celou situaci údajně nějakým způsobem zvládla s tím, že ji viděla i maminka. Říkala jí, že je jí z toho smutno, že ji maminka může navštívit, jen když není žalovaná doma. Svědkyně uvedla, že je přesvědčena o tom, že , jméno FO, měla nějaký důkaz, že jí byla žalovaná nevěrná, ale jí ho neřekla. O nemoci , jméno FO, vůbec nevěděla. O tom, že je nemocná se dozvěděla až v den její smrti od kolegy ze zaměstnání. Po dobu nemoci spolu nebyly v kontaktu, žádnou informaci od ní neměla. Svědkyně uvedla, že z předchozího období ví, že měly k sobě vztah jako sestry. Žalobkyně jí finančně pomáhala, vařila v době, když opravovaly dům.

20. Svědkyně , jméno FO, víceméně k věci neměla co dodat, uvedla, že byla ve styku jak se zůstavitelkou, tak s jejím bratrem. O nemoci se dozvěděla od jejího syna s tím, že bratr zůstavitelky byl na narozeninách, a tam se dozvěděl, že umírá jeho sestra. Tato svědkyně potvrdila, že vztah , jméno FO, a jejího bratra k jejich otci nebyl dobrý.

21. Dále soud ve věci slyšel svědkyni , jméno FO, , která byla předchozí přítelkyně zůstavitelky, která uvedla, že byla přítelkyní , jméno FO, od února , rok, až do roku , rok, . Zhruba rok po rozchodu se neviděly, nekontaktovaly, až někdy v roce , rok, jí telefonicky , jméno FO, kontaktovala, v té době měla již přítelkyni žalovanou. V roce , rok, se viděly asi 3x, vícekrát si telefonovaly. Ona osobně měla k matce zůstavitelky kladný vztah, trávily společně volný čas, neměla s tím problém, společně opravovaly dům. Od zůstavitelky ví, že jí někdy v roce , rok, maximálně v roce , rok, volala, plakala, chtěla se vidět. Když přijela, tak jí řekla, že ji přítelkyně podvedla, nevěděla co dál a dále jí řekla, že častým důvodem hádek mezi ní a přítelkyní je její maminka, kterou přítelkyně nemá ráda. Později jí , jméno FO, sdělila, že situaci vyřešila s tím, že přítelkyni vyhodila, ta se vrátila, situace se srovnala, pouze vztah s matkou ji trápil. Zůstavitelka svědkyni potvrdila následně, že vztah mezi její matkou a žalovanou se po nevěře žalované zhoršily, sdělila jí, že by potřebovala přepsat pojistku na maminku, ptala se na jejich společného známého. O nemoci zůstavitelky se dozvěděla asi ten den, co jí to sdělily, volala jí s přítelkyní, plakala. Svědkyně se ji snažila uklidnit. Ptala se jí, jestli ví, jak uzavřít registrované partnerství. Svědkyně uvedla, že od ledna , rok, , kdy se dozvěděla o nemoci zůstavitelky, si netelefonovaly, neviděly se, pouze jednou napsala SMS a napsala, že bojuje. Opravdu od diagnostikování nemoci se neviděly, netelefonovaly si. , jméno FO, jejím otcem byla asi 2x v roce , rok, . Také u otce po zjištění nemoci nebyla, nenavštívila ho. Pokud se týká bratra zůstavitelky, s tím se nenavštěvovali, se stavbou jim nepomáhal, až na jednu výjimku, vídali se pouze při narozeninách. Pokud se týká jejich rodičů, tak bratra zůstavitelky za celou dobu čtyř let, co spolu se zůstavitelkou žily, neviděly. Žalobkyně , jméno FO, finančně pomáhala. Pokud se týká nevěry, tak jí , jméno FO, řekla, že by se mělo jednat o nějaké děvče z , místo, , které dělá u nich ve firmě. Pouze jí sdělila, že jí žalovaná řekla, že jede ke své matce, žalobkyně jela za ní a viděla ji s nějakou slečnou. Žalovaná jí údajně nevěru potvrdila. Dále svědkyně uvedla, že v podstatě stejnou trasou jela matka zůstavitelky s tím, že tato žalovanou viděla na zastávce s jinou ženou. , jméno FO, již v té době asi měla tušení, že není všechno v pořádku.

22. Svědek , jméno FO, uvedl, že ho dvakrát zůstavitelka navštívila, žalovanou osobně zná, viděl ji dvakrát, jednou při návštěvě u nich, když , jméno FO, šla k nim dovnitř, žalovaná čekala venku. Vzpomíná si na dvě návštěvy zůstavitelky, bylo to v létě před tím, než onemocněla. S , jméno FO, si rozuměli, rybařili spolu. Pokud se má vyjádřit k návštěvě, bylo to asi čtvrt hodiny, plakala, nabyl dojmu, že není ve vztahu šťastná. S maminkou měli úžasný vztah. Svědek uvedl, že si ovšem , jméno FO, nikdy nestěžovala na chování žalované.

23. Svědkyně , jméno FO, , což je manželka svědka , jméno FO, , uvedla, že vztah mezi , jméno FO, a , jméno FO, vnímala kladně. Holky byly pracovité, usměvavé. Věděla, že má , jméno FO, bratra, ale nikdy ho neviděla. , jméno FO, po jejím onemocněním neviděla. Po rozchodu s , jméno FO, ji viděla pouze jednou, když je navštívila v roce , rok, s přítelkyní na skútru.

24. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalobkyně je její neteř, žalovanou zná jako přítelkyni , jméno FO, . Tato uvedla, že je bývalá zdravotní sestra, takže od , jméno FO, samotné věděla, že má zdravotní potíže, že ji bolí záda, že se necítí dobře. Doporučila jí vyšetření a následně jí , jméno FO, poslala zprávu a diagnózu, kterou zjistili. Snažila se jí šetrnější cestou podpořit. Byla navštívit neteř, byla i v domě , jméno FO, . Znala i dřívější přítelkyni , jméno FO, , ta do rodiny zapadla. U žalované měla pocit určitého odstupu. Zpočátku si držela odstup, postupně se do diskuze zapojila. Svědkyně uvedla, že pokud si pamatuje, tak , jméno FO, žalovanou hrozně milovala, nepamatuje si, že by si na ni nějakým způsobem stěžovala, pouze řešili znamení obou. Také žalobkyně si na žalovanou nikdy nestěžovala, svědkyně nabyla dojmu, že ať si našla kohokoliv, chtěla partnerku akceptovat. Uvedla, že neměla pocit, že by byly ve vztazích nějaké problémy do doby, než , jméno FO, onemocněla. Svědkyně soudu sdělila, že po zjištění onemocnění se domnívala, že se o , jméno FO, budou starat společně dvě osoby a nechápe proč se to dostalo do stavu řevnivosti a třenic. , jméno FO, jí napsala, že jsou rozbroje mezi partnerkou a její matkou. Chtěla, když je žalovaná její partnerkou, že si budou situaci řešit sami, a to že mamka nechce pochopit. Svědkyně uvedla, že si volala jak s , jméno FO, , tak její partnerkou, které jí popsaly, jak to chtějí dělat. Následně volala žalobkyni s tím, ať je pochopí a nechá je dělat po svém. Žalobkyně jí poprosila, aby jí alespoň podávala zprávy o zdravotním stavu. , jméno FO, jí pravidelně s přítelkyní informovaly, jak probíhá chemoterapie, jak se jí daří, jak se jí zlepšuje nálada. Po celou dobu nemoci , jméno FO, byly v kontaktu, dostávala zprávy o zdravotním stavu. Počátkem léta v červenci, srpnu měla pocit, že je to v pořádku, že se zdravotní stav zlepšil a následně v září dostala zprávu od žalované, že je , jméno FO, v nemocnici. Svědkyně si pak nebyla jistá, jestli to bylo to od , jméno FO, nebo od žalované. Žalovaná jí posílala zprávy, kdy byla , jméno FO, v nemocnici, posílala fotky, informovala o zdravotním stavu. Ona toto sdělovala žalobkyni. Svědkyně uvedla, že se domnívá, že žalobkyně nechápala vážnost diagnózy její dcery, byť jí to naznačila, že situace je vážná, že je to vážné onemocnění, ona si to nepřipouštěla, až do rozhovoru s lékařem, kdy situaci pochopila a od toho okamžiku chtěla být co nejvíce s dcerou, být jí nápomocná. Po návratu z nemocnice se ovšem žalobkyni nepodařilo dceru kontaktovat, nemohla ji navštívit, a to jak ze strany , jméno FO, , tak žalované, měla náznak, že je žalobkyně stalkuje, snažila se zůstavitelku i žalovanou přesvědčit, ať se dají dohromady, aby žalobkyně mohla dceru vidět. Po zhoršení zdravotního stavu se dozvěděla někdy začátkem září, kdy jí dali vědět, že nastupuje do nemocnice. V předchozím období v prázdninách jí sdělila , jméno FO, , že má strašný hlad, doporučila jí, ať si dá, na co má chuť. Doporučila jí i nutriční terapeutku, aby jí doporučila, co má jíst. Svědkyně uvedla, že ona skutečně na počátku měla dojem, že sama , jméno FO, si přeje omezit styk s mámou, chtěly si tu léčbu dělat po svém s přítelkyní, samozřejmě to chtěla i přítelkyně žalovaná. Zpětně nedokáže pochopit, proč v době, kdy situace byla tak vážná, neměla možnost žalobkyně se s dcerou stýkat, rozloučit se, což bylo , datum, .

25. Soud dále ve věci slyšel , jméno FO, , což je syn žalobkyně a bratr zůstavitelky, který uvedl, že o nemoci se dozvěděl od matky s tím, že připustil, že v předchozím období měli problémy, což bylo způsobeno předchozí partnerkou , jméno FO, . On po celou dobu věděl, že sestra je na holky. Když si našla sestra za partnerku žalovanou, žádné problémy mezi sebou neměli, navštěvovali se. Jezdili na návštěvy. Pokud se týká vztahu k žalobkyni, aktuálně v kontaktu nejsou, naposledy se viděli někdy o prázdninách a v době, než , jméno FO, zemřela. Svědek uvedl, že poté, co se dozvěděl o nemoci sestry, tak matka po něm chtěla, aby se choval k sestře ohleduplně, ona se snažila ze sestry udělat ležáčka, ležet zakrytá pod dekou. Choval se k ní normálně, jako že je zdravá. Od sestry slyšel, že když byla nemocná, tak jí matka volala, že má za skříní myš, ať ji přijede vytáhnout. Když to sestra odmítla, matka se naštvala. Současnou přítelkyni sestry matka nebrala. Neví důvod. S přítomnou žalovanou on osobně nikdy žádný problém neměl, ten měl naopak s předchozí přítelkyní. V době nemoci sestry jí vídal, jednou za týden, jednou za 14 dnů, buď přijeli oni za nimi nebo obráceně. V komunikaci se žalovanou určitě žádný problém nebyl. Nikdy neměl pocit z chování sestry s žalovanou, že by jí žalovaná zakazovala, aby se stýkala s matkou. Bavil se se sestrou o tom, proč s mámou nemluví, myslí si, že to bylo z toho důvodu, že matka si z ní udělala svého poskoka a když neudělala, co chtěla, tak bylo zle. Sama zůstavitelka ho požádala, aby vyměnil fabku, aby tam matka náhodně nechodila, jak chtěla. Tuto žádost sestry má ještě v telefonu. Opravdu od sestry ví, že jí vadilo, že tam matka chodí kdykoliv se jí zlíbí, a že se neptala, jestli tam může přijít. Je pravdou, že spolu aktuálně nemluví, protože se dozvěděl, že žalobkyně čekala na žalovanou před jejím zaměstnáním, ptal se, kde je, s tím, že mu šlo o jeho sestru, vymlouvala se, přestali komunikovat. Ona ho o to i sestra poprosila. Svědek potvrdil, že ke zhoršení vztahu mezi , jméno FO, a matkou došlo až po zjištění její nemoci. Domnívá se, že teprve v tom okamžiku , jméno FO, pochopila vzájemný vztah s matkou. Sestru navštívil v nemocnici v , datum, , navštívil ji po návratu z nemocnice i doma, byla psychicky v pořádku, šla s nimi ven na dvůr. Po návratu z nemocnice spolu byli ještě v lese na houbách. Šla sama, bylo to pro ni těžší, ale chodila po lese. Svědek také uvedl, že v tomto období měla sestra telefon s matkou, neví co si řekli, ale po tomto telefonu se jí zase zhoršily výsledky. Bylo to vždy, když se spolu pohádaly. Sestra mu tehdy řekla, že už matku nechce do smrti vidět, byla naštvaná, rozzlobená. Potvrdil, že v době nemoci , jméno FO, sehnal telefonní číslo na otce, se kterým se po celou dobu neviděli, nekontaktovali se, až v nemoci , jméno FO, mu volal se souhlasem , jméno FO, , jestli ji chce vidět, že ji může navštívit. Otec přijel a od té doby se stýkají. Dále uvedl, že mu , jméno FO, jako první řekla, že sepsala závěť, že se bála, že se na ni bude zlobit. Ví, že v té době byla v pořádku, jela autem. Sestře nic nevyčítal, neviděl pro to důvod. Svědek doplnil, že netvrdí, že by s , jméno FO, nebyla šťastná, s předchozí partnerkou, ale teprve po rozchodu sestra poznala, jaká , jméno FO, je a že v podstatě kvůli ní se nebavili. Na doplnění uvedl, že zhruba tak rok, rok a půl po smrti sestry ho kontaktovala doporučeným dopisem matka, že uložili sestru do hrobu v , místo, a neřekli jí to a kde bude po smrti uložená ona, ať jí to neprodleně sdělí. Sestra je v , místo, , protože nechtěla být pohřbena v , místo, , takto se domluvili s žalovanou.

26. Svědkyně , jméno FO, byla švagrovou zemřelé, snachou žalobkyně a manželkou , jméno FO, . Uvedla, že vztahy s předchozí partnerkou , jméno FO, nebyly dobré, víceméně se spolu nestýkali. Komunikovat začali s , jméno FO, až poté, co se s , jméno FO, rozešla a našla si žalovanou. Svědkyně připustila, že ještě před tím, než byla zjištěna nemoc , jméno FO, , že zde byly ze strany , jméno FO, náznaky, že chtěla mít své vlastní soukromí, nebýt tolik s matkou. Poté co , jméno FO, podstupovala chemoterapii, s dětmi tam nejezdili. Situace u , jméno FO, eskalovala. Svědkyně ví, že jí potom říkala, aby tam máma chodila, že chce mít svůj klid, svoje soukromí. Je pravdou, že se i stalo, že v době, když ještě žalovaná chodila do práce, měla odpolední, že byla z návštěvy zůstavitelka s matkou nebo z rozhovoru s ní tak rozzlobená, že jí volala, nabídla se jí svědkyně, že přijede a bylo to třeba o půl 9 večer, jela do , adresa, . , jméno FO, jezdila celkem často, protože byla ráda, že přijede. Nebavili se o nemoci, byly prostě spolu. Svědkyně ví od , jméno FO, , že chtěla, aby matka respektovala její přání, chtěla mít klid na léčbu. Vždy to na nějakou dobu matka respektovala, pak to porušila. Vždy jí , jméno FO, sdělila, že se jí situace zhoršila, že je z toho všeho špatná, neví, co jí vždy přišlo za SMS, minimálně si svědkyně vzpomněla na to, že jí přišlo od matky sdělení, že pejsek je nemocný, že je na všechno sama. , jméno FO, to rozhodilo. Naposledy ji viděla , datum, den před smrtí. Dále uvedla, že , datum, . byla na svátek na návštěvě i její sestra, která praktikuje jógu a meditaci, takže seděly pod pergolou a meditovaly. , jméno FO, pod pergolu došla sama. Pomáhala jí, držela ji za ruku. Po psychické stránce je poznala, věděla o co jde, byla v naprostém pořádku. Koncem září v žádném případě nebyla pod žádným vlivem léků, že by nevěděla, co se děje. Ke zhoršení situace došlo po , datum, . v průběhu týdne, kdy jí , datum, . navštívila. V té době již nemluvila, když na ni promluvila, tak jí stiskla ruku. Svědkyně uvedla, že se nedomnívá, že by žalovaná nějak , jméno FO, hlídala, zakazovala jí styk s matkou. Byla přítomna i tomu, kdy se žalovaná , jméno FO, ptala, jestli nechce jet na návštěvu za mámou, i svědkyně se na to ptala. Toto bylo období někdy srpen , rok, . Vztahy byly narušeny, eskalovaly, razantně , jméno FO, návštěvu odmítla. Určitě by byla schopna v tomto období za matkou dojet. Žalobkyně se svědkyní přestala mluvit někdy na jaře roku , rok, , kdy si něco řekli s jejím manželem. Pokud ona ví, tak jí manžel řekl, že se tchýně pletla mezi holky a on jí řekl, ať je nechá a tím došlo k přerušení komunikace. Svědkyně uvedla, že se několikrát výslovně , jméno FO, ptala na to, jestli nemá zavolat matku, aby se s ní rozloučila a ona výslovně svědkyni řekla, že si to nepřeje. Bylo to v období zhruba 10 dnů před smrtí. Svědkyně ví, že i její sestra se na to , jméno FO, ptala a také jí toto odmítla. Svědkyně se rozhodla respektovat přání , jméno FO, . Svědkyně uvedla, že viděla, že , jméno FO, s žalovanou se mají rády, vzájemně se podporují, byla tam bezpodmínečná láska. Svědkyně potvrdila, že od manžela ví, že na požádání , jméno FO, jel vyměnit klíč od vstupních dveří, přítomna nebyla. Ví o tom, že , jméno FO, sepsala závěť, kdy se to dozvěděla, neví.

27. Žalobkyně soudu současně předložila přehrání videa a promítání fotek, kdy sdělila, že se jedná asi o období počátku chemoterapie. Údajně toto video mělo být na sociální síti. Uvedla, že jí stažení provedla slečna , jméno FO, , neví z jaké stránky, z čeho tuto skutečnost stáhla, pouze jí to předala.

28. Žalovaná se k přehranému videu i fotografiím vyjádřila, uvedla, že to bylo v období chemoterapie, , rok, . V žádném případě tato videa nebyla na sociální síti, když je nahrála, posílala je pouze jako soukromou zprávu na messenger žalobkyně, aby měla informace, když nebylo partnerce dobře, jak na tom je. Aby viděla, že se smějí. V žádném případě nedělala nic proti vůli zůstavitelky. Žalobkyně potvrdila, že jí videa stáhla , jméno FO, , neví, zda je stáhla ze sociálních sítí, někdo jí, konkrétně žalobkyni, messenger vymazal, takže ho nemá k dispozici. Trvala na tom, že Verunce se nelíbilo, že byla natáčena.

29. Podle § 1672 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění, uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.

30. Podle § 1673 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

31. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalobkyně v souladu s pravomocným usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, podala k Okresnímu soudu ve , adresa, žalobu na určení, že je závěť neplatná, která byla sepsána , datum, formou notářského zápisu a dále aby soud určil, že je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, . Pokud se týká důvodů, které žalobkyně uvedla, tak jednak to bylo ze zdravotních důvodů s tím, že žalobkyně tvrdila, že zdravotní stav zůstavitelky ke dni sepsání závěti byl takový, že tuto závěť nebyla schopna sepsat a za další pro rozpor s dobrými mravy.

32. Pokud se týká zdravotního stavu zůstavitelky, zda byla či nebyla způsobilá po stránce psychické sepsat závěť, tak tam má soud jednoznačně za prokázané, že způsobilá byla. Jednak soud nechal vypracovat znalecký posudek k návrhům žalobkyně, jednak soud vyslechl znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , která bez jakýchkoliv pochybností uvedla, že ze všech lékařských zpráv, které měla k dispozici ze zdravotní dokumentace, je naprosto zřejmé, že zůstavitelka byla způsobilá sepsat závěť. Jednoznačně bylo konstatováno znalkyní, že nevykazovala žádné dušení poruchy, nemoc negativně neovlivnila její rozpoznávací a ovládací schopnosti, byla schopná , datum, chápat smyslu úkonu, který učinila. Nebyla pod vlivem léků v takové síle, že by to negativně ovlivnilo její psychický stav. Tuto skutečnost jednoznačně potvrdila i slyšená praktická lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, . Ta z lékařské dokumentace, kterou měla k dispozici a kdy dostávala zprávy z mobilního hospice , datum, ., , datum, , , datum, . a , datum, , tedy v den úmrtí zůstavitelky, jednoznačně vyplynulo, že zůstavitelka byla orientovaná že jak se zdravotními sestrami, tak s lékařkou spolupracuje, ví na co je léčena, jaké léky jsou jí dávány, jakou léčbu podstupuje. V žádné z těchto zpráv nebylo uvedeno, že by nebyla orientovaná, že by nechápala smysl léčení. Soud podotýká, že všechny tyto zprávy jsou měsíc poté, co sepsala svoji závěť a i v této době ještě byla orientovaná, věděla jaké léky bere, na co ty léky bere, jaký bude další postup její léčby. Tyto skutečnosti potvrdily ve stejném rozsahu i zdravotní sestry z mobilního hospice, které se u zůstavitelky střídaly. Je tedy podle soudu jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka byla způsobilá zdravotně k tomu, aby sepsala svoji závěť. Tuto skutečnost i potvrzoval notář , tituly před jménem, , jméno FO, , který jednoznačně vysvětlil soudu, jaký je postup při uzavírání závěti, jak vysvětluje každému zájemci, jaký to má dopad na rodinné vazby s tím, že v žádném případě si nevybavuje, že by u paní , jméno FO, byl jakýkoliv problém, protože pokud by tam nastal problém, tak by závěť nesepsal, případně by domluvil pozdější termín, aby si mohla rodinné otázky vyřešit. Tato situace podle notáře nenastala. Soud tedy má za to, že v žádném případě neplatnost závěti nebyla způsobená zdravotním stavem zůstavitelky. Tuto skutečnost navíc potvrdil i bratr a švagrová zůstavitelky, že byla v pořádku, že i po návratu v , datum, z nemocnice komunikovala, vyšla si do lesa, byť již pohyb byl ztížený. Jednoznačně prohlásili, že trvala neustále na tom, že se nechce setkat s matkou, nechce se s ní rozloučit. Pokud se týká druhého důvodu pro neplatnost závěti, a to rozpor s dobrými mravy, tak soud I. stupně má za to, že zde žádné skutečnosti zakládající rozpor s dobrými mravy nenalezl. Otázka dobrých mravů je otázka složitá, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, přenechává praxe na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil otázku dobrých mravů. Zákon nestanoví z jakých hledisek má soud vycházet, vychází se z názoru, že dobré mravy je třeba za ně pokládat soubor společenských, kulturních, mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi, mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost vystihující podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. I judikatura Nejvyššího soudu, Ústavního soudu vychází z toho, že za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými, morálními zásadami demokratické společnosti.

33. Po provedeném dokazování soud v žádném případě neshledal na straně žalované žádné takové jednání, takové intenzity, které by z důvodu dobrých mravů způsobilo neplatnost závěti. V podstatě nejbližší příbuzní, zejména tedy bratr a švagrová zůstavitelky potvrdili, že ona sama se rozhodla se s žalobní nestýkat, neboť každé její setkání způsobilo jí zdravotní potíže, zhoršení výsledků. Sama zůstavitelka projevila přání, aby došlo k výměně zámků, aby žalobkyně nemohla do domu chodit, jak chtěla, aby se na návštěvu ohlásila, což žalobkyně nerespektovala. Je zřejmě pravdou, že žalovaná s žalobkyní nenašly společnou řeč, nenašly společnou cestu v rámci léčení zůstavitelky. Je pravdou, že onemocnění zůstavitelky bylo velice závažné, v podstatě neléčitelné. K vztahu žalobkyně k zůstavitelce se vyjádřila i svědkyně , jméno FO, , která sama jí doporučila, ať zůstavitelku s žalovanou nechá jít jejich cestou, tak jak ony chtějí, aby léčba probíhala. Sama zůstavitelka dle vyjádření svědkyně , jméno FO, nechtěla ke konci svého života přijmout svoji matku, nechtěla se s ní rozloučit. Nebylo to podle soudu v žádném případě na popud žalované. Soud akceptuje, že svědkyně respektovala a dodržela přání zůstavitelky. Zřejmě základní problém právě bylo to, že žalobkyně v přemíře snahy péče o dceru nerespektovala její přání, docházelo ke sporům, k neshodám mezi dcerou a žalobkyní, což vyvrcholilo v podstatě výměnou zámků a nesouhlasem s tím, aby měla jakékoliv informace o její nemoci, aby se s ní stýkala, nepřála si ani její návštěvu v nemocnici. Soud se domnívá, že toto všechno vyplynulo z nedorozumění mezi matkou a dcerou, protože žalovaná lékařské zprávy, zdravotní stav, poté co nebyla schopna zůstavitelka, sama posílala svědkyni , jméno FO, , takže to nebylo tak, že by nikdo z rodiny neměl možnost vědět, jak je na tom zdravotně zůstavitelka. Stejně tak informace měl bratr zůstavitelky. Jediný problém byl ve vztahu mezi zůstavitelkou a její matkou. Soud připouští, že pro každého rodiče, matku, je těžké se smířit se situací, že dítě je vážně, nevyléčitelně nemocné, ale bohužel je v tomto případě i nutné respektovat přání nemocné osoby, byť je to pro rodiče bolestivé. Z toho, že byly spory, bylo vlastně to, že byl ze strany zůstavitelky zamezen přístup matce k ní, odmítla se s matkou rozloučit. Tato celá situace ovšem nelze přičíst k tíži žalované vzhledem k tomu, že nebyl soudu předložen žádný relevantní důkaz, ač soud slyšel velmi mnoho svědků, že by to byla žalovaná, která by žalobkyni vyhodila, že by to byla žalovaná, která by striktně zakazovala zůstavitelce styk s matkou. Je zřejmé to, že žalovaná byla jiná povaha narozdíl od předchozí přítelkyně , jméno FO, , která s matkou vycházela, nechala si od žalobkyně do jejich společného života zřejmě mluvit, trávily spolu volný čas. Následující přítelkyně taková nebyla, chtěly trávit zůstavitelka s žalovanou čas spolu. Pro všechny okolo toto bylo na nich, aby to respektovali. I ze svědecké výpovědi bratra zůstavitelky vyplynulo, že poté co si našla jeho sestra jinou přítelkyni, se pravidelně stýkali, pravidelně jí v nemoci navštěvoval, akceptoval její práva, choval se k ní jakoby ke zdravé, co si přála, to jí vyplnil, vyměnil zámky apod. Z těchto důvodů soud v žádném případě nedovodil, že by sepsání závěti ve prospěch žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Ani předložený videozáznam soud nemůže zhodnotit tak, že to bylo v rozporu s dobrými mravy. Je pravdou, že to byla intimní nahrávka, ale v žádném případě tam nebyla arogance nějakého násilí ve vztahu k zůstavitelce ohledně oblékání, násilí ve vztahu k zůstavitelce ohledně přijímání léků. Navíc žalovaná uvedla, že to posílala pouze žalobkyni na její messenger. Naopak žalobkyně nebyla soudu schopna vysvětlit, doložit z čeho to bylo staženo, jestli to bylo na sítích nebo odkud to , jméno FO, stáhla, protože tato jí tento záznam předala. Je podle soudu i s podivem to, že byla záhadným způsobem vymazána komunikace na messengeru. Žalobkyně sama potvrdila, že neví, kdo to vymazal, jak se to ztratilo. Neví, z čeho paní , jméno FO, záznam stáhla. Z těchto důvodů v žádném případě nebylo doloženo, že by to bylo na veřejných sítích uveřejněno, že by se opravdu nejednalo pouze o přeposlání záznamu žalobkyně na její messenger. Soud konstatuje, že i kdyby tento záznam nějakým způsobem se na veřejné sítě dostal, tak podle soudu ten záznam nebyl tak dehonestující, tak ubližující zůstavitelce, že by to celé bylo zveřejnění v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů soud neshledal ani neplatnost závěti z důvodu, že je v rozporu s dobrými mravy. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci plně úspěšná, soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení, které byly vyčísleny následujícně. Náklady právního zastoupení žalované byly přiznány podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to § 9 odst. 3, kdy tarifní hodnota byla stanovena částkou 35.000 Kč za úkony, 1 úkon právní služby byl 2.500 Kč a dále režijní paušál do 31. 12. 2024 300 Kč a od 1. 1. 2025 450 Kč. Soud tedy přiznal náklady právního zastoupení za přípravu a převzetí, zastoupení a podání, druhý úkon vyjádření z 19. 4. 2023, třetí úkon doplnění k vyjádření k žalobě ze 7. 9. 2023, účast na jednání soudu 20. 5. 2024, a dále úkony, které vznikly po 1. 1. 2025, kdy odměna je z tarifní hodnoty 65.000 Kč, kdy soud poukazuje na to, že v žádném případě nesouhlasí s tarifní hodnotou 113.000 Kč s odkazem na § 9 odst. 4 zákona vyhl. č. 177/96 Sb., vzhledem k tomu, že pod písm. b) odst. 4 je uvedeno právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. V daném případě se jedná o určení platnosti či neplatnosti závěti, takže tarifní hodnota je 65.000 Kč, a to je částka 3.700 Kč. Zde soud přiznává odměnu za účast u jednání 26. 5. 2025, kdy jednání přesáhlo 2 hodiny, takže jsou to dva úkony po 3.700 Kč a účast na jednání soudu 28. 5. 2025, což jsou 3 úkony po 3.700 Kč a účast na jednání 30. 7. 2025 jeden úkon. Dále soud přiznává režijní paušály, a to za 4 úkony po 300 Kč a 6 úkonů po 450 Kč. Soud přiznal DPH ve výši 7.581 Kč, celkem 43.681 Kč.

35. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit podle vyhl. č. 177/96 Sb., České republice náklady za znalečné a svědečné, a to znalečné ve výši , částka, a svědečné ve výši , částka, , a to s ohledem na to, že žalobkyně byla ve věci plně neúspěšná.

36. Dále soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek , částka, Kč vzhledem k tomu, že předmětem řízení byly dva nároky, a to jednak, aby soud určil, že závěť sepsaná notářem je neplatná a druhý výrok, aby soud určil, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce, tak jak byla odkázána v rámci pozůstalostního řízení. Je proto nutné doplatit soudní poplatek za první výrok.