9 C 91/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 55.100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26.434,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26.434,46 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 28.665,54 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.802,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.567,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28.665,54 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení.

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 55.100 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , ve které se , právnická osoba, . zavázala žalovanému na základě jeho příkazů poskytnout peněžní prostředky (úvěr) až do limitu 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně. Úvěr a úrok z úvěru měly být spláceny formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.200 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky dle ceníku , právnická osoba, . Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání probíhalo na základě žádosti žalovaného, žalovaný takto čerpal úvěr až do limitu 50.000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto , právnická osoba, ., žalovaného vyzvala k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do 3. 4. 2024 jinak se úvěr stane celý splatným. Žalovaný ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradil, a proto jej , právnická osoba, . ke dni 3. 4. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím dopisu. Pohledávka za žalovaným byla ze strany , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024, a to s účinností k 1. 7. 2024. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 50.000 Kč, poplatků ve výši 5.100 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.802,76 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 6.567,50 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, dále požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 50.000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky ve výši 55.100 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, č. j. EPR , hodnota, , bylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby žalobcem. Nadále žalobce požadoval částku 55.100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.802,78 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.567,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 55.100 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úrok 14,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, ., jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získal při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

5. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že ji uzavřela společnost , právnická osoba, ., jako věřitel a žalovaný, jako klient. , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40.000 Kč, který žalovaný bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.200 Kč. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 16,90 % ročně a RPSN činilo 17,98 %. Celková splatná částka 43.965 Kč. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 13. 4. 2022 bylo zjištěno, že strany se dohodly na navýšení úvěrového limitu do výše 50.000 Kč, RPSN činila 18,01 %. Měsíční splátka nově činila 1.500 kč a klient by měl celkem zaplatil částku 54.816 Kč.

6. Dále měl soud k dispozici obratovou historii a výpis z úvěrového účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , ze kterého vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr až do výše 58.483,19 Kč a na úvěr splatil částku 32.434,46 Kč.

7. Ve formuláři posouzení úvěruschopnosti klienta uvádí , právnická osoba, ., že žalovaný uvedl příjem 32.000 Kč, z výpisu z účtu klienta je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka nahlédla do insolvenčního rejstříku, CBCB, ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam o exekučním řízení atd. Klient uvedl výdaje ve výši 5.000 Kč a nájemné ve výši 6.500 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 19.819 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti úvěr v , právnická osoba, s limitem 40.000 Kč, s orientační splátkou 1.200 Kč – žádost o navýšení limitu, spotřební úvěr v ČS se splátkou 2.500 Kč, osobní úvěr mimo , právnická osoba, se splátkou 7.957 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, doložena šetření v příslušných registrech. Nebyly doloženy a ověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se nezabýval celkovou majetkovou situací žalovaného, neprověřil, druh příjmů (zda je žalovaný OSVČ, či zaměstnaný na dobu určitou x neurčitou), zda je svobodný/ženatý, jestli má nějaké vyživovací povinnosti. Navíc právní předchůdce zjistil, že žalovaný již má dva úvěry a třetí žádá navýšit.

17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalovaný načerpal úvěr do výše 58.483,19 Kč, na který splatil 32.434,46 Kč. Rozdíl tak činí částku 26.434,46 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 26.434,46 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, byla žaloba ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.