9 C 93/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Hladíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 51.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku ve výši 50.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení a částku 1.500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 50.000 Kč od 1. 10. 2024 do 30. 10. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaného úroku ve výši 2.156,39 Kč od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.060 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 51.500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobcem dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě o schválení žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentu ve výši 50.000 Kč k jeho účtu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupil žalobce dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 50.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu kapitalizovaný do zesplatnění ve výši 2.156,39 Kč. Dále žalobce požaduje od 31. 10. 2024 smluvní úrok 12,75 % ročně. Dále žalobce požaduje částku 1.500 Kč, o kterou se žalovaný dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetu. O zesplatnění kontokorentu informoval žalobce žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2024, dále pak zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti klienta. V případě žádosti o úvěr používá žalobce úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který jim klient udělí v rámcové smlouvě.

2. Žalobce k výzvě soudu na doplnění uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl na základě informací, které mu klient sám poskytl v žádosti o úvěr, a které v případě potřeby dále ověřuje. Žalovaný v žádosti uvedl výši průměrného čistého měsíčního příjmu 39.000 Kč. Žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalovaného, vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel žalobce z informací, které mu v žádosti poskytl žalovaný a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěru. Proto žalobce ohledně výdajů žalovaného využil sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr. Žalobce stanovil částku 3.860 Kč, kterou vyhodnotil dle expertní analýzy, jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Žalobce dále vycházel z pohybu na účtu žalovaného. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, žalobce zjistil, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové, nesplátkové produkty.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bankovní služby, a to zřízení běžného účtu č. , hodnota, , kód banky , hodnota, .

5. Z dodatku číslo , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal o službu úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent a žalobce tuto službu schválil. Jde o neúčelový, nezajištěný úvěr, rámec úvěru do výše 50.000 Kč, které lze čerpat prostřednictvím běžného účtu. Splácet úvěr lze průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet. Kontokorent je úročen denně, tak že se vezme aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne a ta se úročí roční rokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za kalendářní měsíc zaúčtuje banka ke dni jejich splatnosti, tj. první den následujícího kalendářního měsíce. RPSN je 20,63 %. Celková částka, kterou by žalovaný za výše uvedených předpokladů zaplatil je 59.449,97 Kč.

6. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že k , datum, byl konečný zůstatek na účtu -1.500 Kč.

7. Výzvou k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva byl žalovaný vyzván dne 1. 10. 2024 k zaplacení všech dluhů, tj. dlužnou částkou 53.656,39 Kč do 10. 10. 2024.

8. Dále byl doložen přehled čerpání a splácení kontokorentu ze kterého se zjišťuje, kdy žalovaný čerpal jistinu, v jaké výši a výše úroků.

9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce nedoložil nic, co by prokázalo, že se zabýval majetkovou situací žalovaného. Nedoložil šetření v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, příjmy žalovaného, výdaje žalovaného, inkaso, apod. Vycházel toliko z údajů od žalovaného.

18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč, na kterou nic nesplatil. Žalovaný se na účtu dostal do nepovoleného debetu částkou 1.500 Kč. Částka 51.500 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru a debetu na účtu z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Žalobce se dále domáhal zaplacení příslušenství. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které mělo být příslušenství sjednáno, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.060 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního.