III.ÚS 1680/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o části ústavní stížnosti stěžovatele Petra Garguláka, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 100/2026-123 ze dne 2. dubna 2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 18 C 48/2024-117 ze dne 27. února 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se v rozsahu směřující proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 18 C 48/2024-117 ze dne 27. února 2026 a proti potvrzení tohoto výroku usnesením Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 100/2026-123 ze dne 2. dubna 2026 odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 postupem podle § 58 odst. 1 občanského soudního řádu arg. a contrario výrokem I napadeného usnesení zamítl návrh stěžovatele na navrácení lhůty k provedení úkonu spočívajícího v zajištění právního zastoupení advokátem pro dovolací řízení s odůvodněním, že zajištění advokáta není úkonem, který by bylo možno dodatečně vykonat, a jehož zmeškání by bylo možno prominout. Výrokem II pak postupem podle § 159a odst. 4 ve spojení s § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil řízení o (opakované) žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta pro dovolací řízení s odůvodněním, že opakovaná žádost neobsahuje oproti předchozí žádosti, o které soudy již pravomocně rozhodly tak, že jí nevyhověly, nové skutečnosti, a proto řízení o ní brání překážka věci rozhodnuté.

3. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil a poučil stěžovatele, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.

4. Podle tvrzení stěžovatele a doložené doručenky bylo usnesení městského soudu stěžovateli doručeno 21. dubna 2026.

5. Poučení o objektivní nepřípustnosti dovolání v rozsahu potvrzení výroku II vyplývá z § 238 odst. 1 písm. j) občanského soudního řádu, ve vztahu k potvrzení výroku I však není poučení o objektivní nepřípustnosti dovolání správné (§ 238 občanského soudního řádu arg. a contrario). Ústavní soud ověřil i z databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz, že Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutím o návrhu na prominutí zmeškání lhůty běžně považuje za objektivně přípustná (srov. jen z poslední doby např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Cdo 229/2026, 28 Cdo 2127/2025, 23 Cdo 327/2023).

6. Stěžovatel tak měl a, s ohledem na prodlouženou tříměsíční lhůtu k podání dovolání podle § 240 odst. 3 občanského soudního řádu, stále má, možnost proti usnesení městského soudu v rozsahu, ve kterém městský soud potvrdil výrok I napadeného usnesení obvodního soudu, podat dovolání. Ústavní stížnost je proto v rozsahu, ve kterém napadá rozhodnutí o prominutí/navrácení lhůty, předčasná a není tak přípustná (§ 75 zákona o Ústavním soudu).

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků částečně odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud tak rozhodl, aniž by předem vyzval stěžovatele k odstranění nedostatku zastoupení advokátem. Ve vztahu k této části stížnosti to považoval za nadbytečné a (byť z podané stížnosti plyne, že stěžovateli vadí především výrok II usnesení obvodního soudu a jeho potvrzení městským soudem) stěžovateli se tak bezodkladně dostane informace o možnosti podat dovolání.

8. Pokud stěžovatel dovolání podá, a Nejvyšší soud by je přeci jen odmítl pro objektivní nepřípustnost, bude mít stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti proti částem rozhodnutí, kterých se toto usnesení týká, zachovánu, počítaje od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud totiž nemůže jednou ústavní stížnost odmítnout jako předčasnou a podruhé jako opožděnou. Podá-li ji pak, je ale vhodné, aby v ní na toto usnesení upozornil.

9. O ústavní stížnosti v rozsahu, který se týká výroku II napadeného usnesení obvodního soudu a jeho potvrzení městským soudem, rozhodne Ústavní soud samostatným rozhodnutím.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. června 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka