1 To 30/2022
Sbírka: R 33/2024
V PLATNOSTIVrchní soud v Olomouci zamítl stížnost odsouzeného na základě toho, že vyšší soudní úředník měl právní působnost rozhodnout o povinnosti nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby. Soud se opřel o § 27a tr. ř. a vyhlášku č. 37/92 Sb., podle nichž může vyšší soudní úředník vydávat jednoduchá rozhodnutí, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů trestního řízení. Námitka o nemožnosti výběru a vymáhání daňové pohledávky podle § 160 odst. 1 daňového řádu nebyla přijata, protože rozhodnutí o výši nákladů ještě nebylo vyhlášeno. Soud uvedl, že lhůta pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů začala až po právní moci rozsudku, a proto nebylo výkonem práva narušeno.
Právní věta
Pohledávka vyplývající z povinnosti odsouzeného nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, jež se podle § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu považuje za daň a jejíž placení se podle § 361a tr. ř. spravuje podle daňového řádu, je splatná až po rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby vydaného ředitelem věznice podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 10/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému taková povinnost uložena. Teprve od takto stanoveného okamžiku běží lhůta pro její placení v trvání 6 let ve smyslu § 160 odst. 1 daňového řádu, a proto rozhodnutí o uvedené povinnosti odsouzeného podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebrání námitka nemožnosti jejího výběru a vymáhání podle § 160 odst. 1 daňového řádu.
Plný text
Číslo jednací: 1 To 30/2022-8355 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2022 stížnost odsouzeného [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici [obec], proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2022 č. j. 29 T 1/2011-8329 a rozhodl takto: Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost odsouzeného [jméno] [příjmení] zamítá. Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením ze dne 25. 1. 2022 pod č. j. 29 T 1/2011-8329 rozhodl vyšší soudní úředník Krajského soudu v Ostravě tak, že pod bodem I. výroku podle § 92 odst. 1 tr. zákoníku a § 334 odst. 1 tr. ř. započetl odsouzenému [jméno] [příjmení] do souhrnného trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2021 č. j. 29 T 1/2011-8032 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2021 sp. zn. 1 To 56/2021 vazbu od 9. 11. 2009 v 05:50 hod. do 13. 7. 2012 v 17:50 hod. a pod bodem II. uložil odsouzenému podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem této vazby.
2. Proti tomuto usnesení podal stížnost odsouzený [jméno] [příjmení], kterou odůvodnil tak, že proti výroku I. se vzdává práva stížnosti, jelikož odpovídá skutečnosti. Proti výroku II. podává stížnost, neboť podle § 155 odst. 1 tr. ř. o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně. Rozhodoval ovšem vyšší soudní úředník, tedy osoba ex lege neoprávněná k tomuto rozhodnutí. Navrhl zrušení výroku II. a uložení soudu, aby toto rozhodnutí bylo učiněno zákonem určenou osobou. Jelikož jde o daňovou pohledávku vymáhanou dle daňového řádu, poukázal na ustanovení § 160 odst. 1 daňového řádu, jenž stanoví, že po šesti letech už daň nelze vybrat ani vymáhat a od 13. 7. 2012 uplynulo již více jak 9 let. Má za to, že lhůta splatnosti daně musí nastat k 13. 7. 2012, popř. 14. 7. 2012, tak či onak pohledávku stejně není jak zaplatit a zůstane neuhrazená.
3. Vrchnímu soudu v Olomouci byla jako soudu stížnostnímu věc předložena ve smyslu § 146 odst. 2 písm. d) tr. ř. Podle § 147 odst. 1 tr. ř. proto přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, jakož i řízení předcházející jeho vydání. V první řadě uvádí, že stížnost podal odsouzený [jméno] [příjmení] jako oprávněná osoba podle § 142 odst. 1 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř.
4. Napadené usnesení bylo vydáno v rámci porozsudkové agendy vyšším soudním úředníkem Krajského soudu v Ostravě, který kromě tohoto usnesení též rozhodoval o zápočtu vykonané části trestu odnětí svobody do nově uloženého souhrnného trestu (usnesení na č. l. 8330) a rovněž rozhodoval o povinnosti odsouzeného k náhradě paušálních nákladů trestního řízení (usnesení na č. l. 8331). Podle § 27a tr. ř. vyšší soudní úředník zpravidla vydává jednoduchá rozhodnutí s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu. Zákon č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství pak v § 12 stanoví, že vyšší soudní úředník v trestním řízení může provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou dále uvedenou pod písm. a) až g), přičemž žádné z těchto ustanovení nevylučuje, aby vyšší soudní úředník ve vykonávacím řízení právě v rámci tzv. porozsudkové agendy vydával mj. usnesení o zápočtu vykonané vazby do uloženého trestu a o povinnosti nahradit státu náklady spojené s výkonem této vazby. Konečně pak vyhláška č. 37/92 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy v § 6 uvádí, prováděním kterých jednoduchých úkonů vyhrazených podle zákonů o soudním řízení předsedovi senátu může předseda senátu pověřit soudní tajemníky. Mezi ně patří mj. i rozhodnutí o povinnosti odsouzeného hradit náklady trestního řízení, rozhodovat o zápočtu vazby a trestu, přičemž pokud taková rozhodnutí mohou z pověření předsedy senátu činit soudní tajemníci, jistě je mohou ve smyslu § 27a tr. ř. činit vyšší soudní úředníci.
5. Pokud odsouzený namítal, že náklady spojené s výkonem vazby jsou daňovou pohledávkou vymáhanou dle daňového řádu, je skutečností, že ustanovení § 361a tr. ř. stanoví, že při správě placení pohledávek uvedených mj. v § 152 odst. 1 tr. ř. se postupuje podle daňového řádu. Ke správě placení pohledávek podle § 152 odst. 1 písm. a) a písm. d) tr. ř. je příslušná Vězeňská služba ČR. V těchto případech se pak jedná o náklady spojené s výkonem vazby a náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody. Podle § 154a tr. ř. povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst. 1 tr. ř., nejde-li o náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody, zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit. Protože povinnost k náhradě nákladů trestního řízení, které jsou uvedeny v § 152 odst. 1 tr. ř., lze učinit až ve chvíli, kdy byl obžalovaný pravomocně uznán vinným, je zřejmé, že poprvé mohl soud o povinnosti odsouzeného nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby rozhodnout až po právní moci rozsudku, tedy nejdříve 10. 12. 2021. K vyslovení povinnosti odsouzeného nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby došlo napadeným usnesením, tedy ve lhůtě tří let stanovené v § 154a tr. ř. Samotné rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby vydá ředitel věznice v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 vyhl. č. 10/2000 Sb. Až z tohoto pravomocného rozhodnutí vyplyne, kdy jsou tyto náklady spojené s výkonem vazby splatné, tedy řečeno terminologií ve smyslu § 2 odst. 3 písm. b) daňového řádu, kdy je toto peněžité plnění, tedy daň, splatná. Až poté lze počítat podle § 160 odst. 1 daňového řádu lhůtu pro placení daně, která činí 6 let. Pokud podle uvedených ustanovení nebylo dosud rozhodnuto, nelze mít za to, že by tyto náklady nebylo možné vymáhat.
6. Z výše uvedených důvodů proto Vrchní soud v Olomouci neshledal stížnostní námitky odsouzeného [jméno] [příjmení] důvodnými a podanou stížnost postupem podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 14. dubna 2022 Mgr. Daniel Plšek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.