1 To 55/2005

Plný text

Soudní rozhodnutí - 1To 55/2005 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 1To 55/2005 Právní věta: Opakované neoprávněné obstarání drogy obviněným od téže, blíže neidentifikované osoby, na území cizího státu a její následné rozprodávání na území České republiky v úzké součinnosti s dalšími dvěma pachateli, na které byli napojeni další distributoři, odůvodňuje závěr o spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. c) TrZ, tj. „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Tato kvalifikace vyjadřuje jak alternativu spáchání činu osobou stojící vně této skupiny, mající k ní volnější vztah vyjádřený znakem „ve spojení“, tak alternativu, že čin spáchal vlastní (samotný) člen této organizované skupiny. Odlišit uvedené alternativy nelze při právní kvalifikaci činu, neboť závažnější forma trestné součinnosti, daná působením organizované skupiny na území více států, vyjádřená v odst. 4 písm. c) TrZ, v sobě absorbuje znak vyjádřený v odst. 2 písm. a) TrZ. Protože však podmínkou aplikace kvalifikačního znaku užitého v odst. 4 písm. c) § 187 TrZ není spáchání činu členem organizované skupiny, lze uvedenou skutečnost (v závislosti na konkrétních zjištěních) vyjádřit v podobě přitěžující okolnosti uvedené v § 34 písm. ch) TrZ a takto obě alternativy odlišit v rovině právních následků trestní odpovědnosti. Skutečnost, že obviněný s drogou nakládal neoprávněně, nevylučuje uložení trestu propadnutí věci, neboť i v takovém případě (nabyl-li ji do své dispozice např. koupí, či výrobou) lze učinit závěr, že mu náleží ve smyslu § 55 odst. 2 TrZ. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2005:

1. TO.55.2005.1 Datum rozhodnutí: 03.11.2005 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Nedovolená výroba a držení jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Propadnutí věci Zabrání věci Kategorie rozhodnutí: B Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2005, č.j. 39 T 5/2004 – 2594, byli obžalovaní M.P.B., P.F. a P.CH. uznáni vinnými tím, že obžalovaný M.P.B. od června 2002 do 12.6.2003 dovážel vypůjčenými vozidly Ford Siera, Mazda 626, Audi A4 1,9 TDi z Holandska, tam nakoupené, od osoby jím označené jako P., tablety extáze, které obsahovaly 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), dne 12.6.2003 v 19.50 hodin byl po vstupu do ČR ze SRN na CÚ R. kontrolován příslušníky mobilní operativní skupiny CŘ P., a bylo zjištěno, že v rezervě kola vozidla zn. Audi A4 1,9 TDi, tmavě modré metalízy, ukryl 14 balíčků, v nichž bylo 14.314 tablet, úlomků a drtě o váze 4.201,8 g, které obsahovaly 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), 23,74 %, což představuje 997,5 g této psychotropní látky v 4.201,8 gramech tablet, úlomků a drtě; dovezl, kromě zajištěných tablet s logem „Měsíc“, tablety v počtu kolem 26.000 kusů s různými názvy „Jablko“, „Mitsubishi“,“Versage“, které nakoupil za 1 Euro a 1,35 Euro za tabletu, na základě požadavku P.F., P.CH., Z.P., kterým je prodával za Kč 30,- , 45,- , až 55,- Kč za tabletu, kteří nakoupené tablety prodávali na Severní a Jižní Moravě, P.F. prodal tablety extáze v B. a ve F. n. O., Z.P. ve F. n. O. a F. p. R. a P.CH. na benzínové čerpací stanici poblíž F. n. O. či F. p. R., dlouhodobě, v pravidelných intervalech, tablety extáze nakupovali od M.P.B., který je dovážel na základě jejich požadavků, platili za nákup tablet od M.P.B. při převzetí tablet nebo až po jejich prodeji dalším osobám, což činili za účelem získání peněz; P.F. tak odebral od M.P.B. kolem 1.500 tablet dohromady s odsouzeným Z.P., samostatně kolem 8 tisíc kusů, prodával je dalším osobám ne Severní a Jižní Moravě, a to R.L., O.V., L.S., L.V., ženě jménem M., zvaná „T.“, dvojici pod jmény L. a L. a muži známému jako „S.“, P.CH. tak odebral od M.P.B. kolem 10.000 ks tablet extáze, které prodal V.F. z T., R. z H., R. z U. B., M. z vesnice u U.B., A. z okresu U. H., P. ze Z.; tablety extáze, které obsahovaly 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), který dle zák. č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I dle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), získané peníze M.P.B., P.F., P.CH. použili pro své potřeby. Takto popsané jednání bylo v případě obžalovaného M.P.B. § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr.zák. Obžalovanému byl uložen za uvedený trestný čin uložen podle § 187 odst. 4 tr.zák. trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to - mobilního telefonu zn. Nokia 3410, IMEI: 350890/20/159473/6, - mobilního telefonu zn. Nokia 6510, IMEI: 351349/10/093638/6, - SIM karty 106561145615552, 8942001023030087288, 205560002444415, 205560002711615, - 14 balíčků s celkem 4.165,4 g tablet, úlomků tablet a drtě a sáček ozn. 1-14 s 33.5892 g hmoty z tablet obsahujících 3,4 – Methylen-dioxymethamfetamin (MDMA), který dle z.č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I dle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 162/1989 Sb.), které jsou uloženy u Policie ČR, národní protidrogové centrály – E5, služby kriminální policie a vyšetřování, Kounicova 24, Brno. Proti rozsudku podali odvolání ihned po jeho vyhlášení obžalovaný M.P.B.a v zákonné lhůtě i státní zástupce. Státní zástupce odvolání podal v neprospěch obžalovaného M.P.B. a zaměřil jej proti výroku o trestu. Domáhal se toho, aby obžalovaný byl pro výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání 10-ti roků, zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a to proto, že jde o jedince již dříve cizozemským soudem odsouzeného, který dlouhodobě páchal zvlášť nebezpečnou trestnou činnost nejen na území České republiky, ale také na území Belgie a Holandska. Přes předchozí zkušenost s trestním řízením spáchal na území republiky zvlášť závažný trestný čin spočívající v tom, že přivezl a plánovitě prodal 40.000 ks extáze, tj. poměrně velké množství psychotropní látky MDMA. Nejedná se o jedince prvotrestaného, u kterého by se dalo očekávat, že změní své životní postoje. Odvolání bylo státním zástupcem podáno i do té části výroku o propadnutí věci, která se týkala zajištění psychotropní látky. V této souvislosti státní zástupce poukázal na to, že obžalovaný neměl žádné povolení na dovoz omamných a psychotropních látek, nemohl se tudíž stát vlastníkem věci, kterou nabyl nelegálním způsobem. Obžalovanému by mělo být stran těchto látek uloženo ochranné opatření – zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. Z důvodu obecného zájmu požadoval státní zástupce i uložení zabrání věci – motorového vozidla Audi A4, které je ve vlastnictví P.U., neboť vozidlem, které bývalá družka obžalovaného nikdy nepoužívala, neboť neměla řidičské oprávnění, byly drogy z Holandska na území České republiky dovezeny. Obecný zájem na zabrání věci spočívá dle odvolatele v tom, že vozidlo bylo k trestné činnosti opakovaně užíváno obžalovaným, který nikde oficiálně (stejně jako jeho družka) nepracoval, z čehož plyne (i s přihlédnutím ke zjištěním o vybavení domácnosti elektronickým zbožím na poměrně vysoké úrovni), že ve skutečnosti bylo pořízeno z peněz získaných trestnou činností. Státní zástupce proto navrhl, aby odvolací soud nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr.ř. tak, že obžalovaného M.P.B. zařadí pro výkon trestu odnětí svobody v trvání10-ti (deseti) let do věznice se zvýšenou ostrahou, uloží mu ochranné opatření podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. ve vztahu ke 14-ti balíčkům s celkem 4.165,4 g tablet, úlomků tablet a drtě a sáčku s 33.5892 g hmoty z tablet obsahující psychotropní látku MDMA a též ve vztahu k vozidlu Audi A4, RZ: 1T8 5004. Obžalovaný M.P.B. v opravném prostředku zpracovaném svou obhájkyní napadl všechny výroky týkající se jeho osoby. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně namítl, že nelze učinit závěr, že by se jednání popsané v napadeném výroku dělo v pravidelných intervalech. Obžalovaného nezajímalo, co s odprodanými tabletami učiní spoluobžalovaní. Nesetkával se s nimi, aby něco společně organizovali, o tom, že tablety jsou z Holandska, se nebavili. Spoluobžalované k odběru tablet nevybízel, speciální dohodu neměl ohledně nákupu tablet extáze s mužem z Holandska. Obžalovaní nepopírali, že byli v telefonickém kontaktu. Pokud soud k důkazu přehrál odposlechy telefonních hovorů, neprovedl důkaz v souladu s ustanovením § 88 odst. 4 tr.ř., neboť nezmínil protokoly o záznamu telekomunikačního provozu, které mají dle požadavku zákona obsahovat údaje o čase a místě, číslech a osobách uživatelů telefonických stanic i osobě, která záznam pořídila. Z odposlechů nelze zjistit množství tablet či to, zda se vůbec mluví o extázi. Z dokazování vyplynulo, že osoby, které F. a CH. uváděli jako své odběratele, byly trestně stíhány, některé i uznány vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, ovšem i za jiné drogy než extáze. Nesprávný je závěr soudu, že obžalovaní CH. a F. se činu dopustili jako členové organizované skupiny, neboť mezi obžalovanými nedocházelo k dělbě úkolů. Jednalo se o klasický nákup a prodej, byť dlouhodobější. Obžalovaný B. byl pak nesprávně uznán vinným trestným činem dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr.zák. Podle závěru soudu prvního stupně čin nespáchal jako člen organizované skupiny. Členy této skupiny soud v rozsudku neoznačuje. Obžalovaný B. tablety nakoupil v Holansku, přivezl je do ČR a zde prodal. Činnost jiné osoby než té, kterou obžalovaný označuje jako P., nebyla prokázána. O této osobě není nic bližšího známo, např. zda je trestně odpovědná, zda působila sama či v nějaké skupině. Hodnotit činnost obžalovaných jako působících ve skupině, či v napojení na nějakou skupinu v zahraničí, není přiléhavé. Spoluobžalovaní CH. a F. neměli povědomost o tom, že extáze pocházely ze zahraničí. Vztahy mezi obžalovaným B. a CH., F. či P. byly dvoustranné, úkoly si nedělili, nekoordinovali, nejednalo se o stálost jednání, neměli žádný společný cíl, nic dopředu nepromýšleli a neplánovali. Dokazováním nebylo prokázáno, že by byla vytvořena nějaká organizovaná skupina, navíc působící ve více státech a že by s ní obžalovaný B. spolupracoval. Ten nebyl v rozsudku za člena tzv. organizované skupiny označen, v naznačeném směru pro vymezení opravného prostředku státního zástupce již ani nelze rozhodnout. Opravný prostředek dále poukazuje na neurčitost odůvodnění na str. 13 napadeného rozsudku (dle něj není zřejmé, které obžalované soud má na mysli a co koho je třeba rozumět jako tzv. odběratele obžalovaných) a poukazuje i na potřebu vědomosti pachatele, který čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou, že jde o skupinu v uvedeném smyslu. Zavinění této okolnosti musí dosahovat nejméně formy vědomé nedbalosti. K naplněnosti kvalifikace dle § 187 odst. 4 písm. c) tr.zák. nedošlo dle tohoto odvolatele jak z hlediska formálních, tak z hlediska materiálních (v této souvislosti je zmiňováno, že nelze dovodit naplnění znaku obsaženého v odst. 3 písm. a/ § 187 tr.zák.). Ve vztahu k výroku o trestu zdůraznil odvolatel své doznání, které se vztahovalo i na okolnosti zjišťované formou mezinárodní právní pomoci. Okolnosti polehčující dle něj jednoznačně převažují nad okolnostmi přitěžujícími. Trest odnětí svobody by proto měl být uložen maximálně v polovině zákonné trestní sazby odst. 2 § 187 tr.zák. V případě trestu propadnutí věci obžalovaný namítl, že se soud dostatečně nezabýval otázkou, zda tyto věci vlastní právě obžalovaný. Co se týče požadavku státního zástupce na uložení zabrání věci – automobilu Audi A4, poukázal obžalovaný na to, že vůz byl zakoupen z peněz jeho matky, družka nevěděla o jeho zneužití k trestné činnosti. Již z tohoto pohledu není důvod ji krátit na jejích majetkových právech. V řízení jí navíc nebylo přiznáno postavení zúčastněné osoby. Závěrem opravného prostředku obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a uznal jej vinným trestným činem podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.zák. při uložení trestu v této zákonné sazbě. Pokud by takto nepostupoval, navrhl vrácení věci soudu prvého stupně k novému rozhodnutí. Ve vyjádření k opravnému prostředku státního zástupce zpracovaném svou obhájkyní obžalovaný zaujal stanovisko, že toliko ve vztahu k námitce stran zajištěné extáze by mohlo být odvolání vyhověno. Ohledně způsobu výkonu trestu odnětí svobody by měly být v úvahu vzaty polehčující okolnosti, tj. že se k trestné činnosti doznal, že napomohl jejímu objasnění a že činu upřímně litoval. Uváženy by měly být i jeho rodinné poměry. Stran návrhu na zabrání motorového vozidla poukázal obžalovaný na to, že nebylo prokázáno podezření zmiňované státním zástupcem. K zabrání vozidla není důvodu i proto, že by P.U. byla krácena na právech zúčastněné osoby. V dodatku odvolání zpracovaném obhájcem, jemuž plnou moc k obhajobě udělil dne 8.8.2005, namítl obžalovaný, že soudem užitá právní kvalifikace je nesprávná proto, že nebylo prokázáno, že by čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, přičemž zdůvodnění této kvalifikace v napadeném rozsudku není řádně zdůvodněné, v důsledku čehož je i v této části rozsudek částečně nepřezkoumatelný. Učinil proto shodný návrh na rozhodnutí odvolacího soudu jako v původním zdůvodnění odvolání. Při veřejném zasedání setrvali odvolatelé na svých stanoviscích. Intervenující státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství argumentačně obohatila podané odvolání a zaujala názor o pochybení nalézacího soudu, pokud samostatným výrokem nerozhodl o učiněném návrhu na zabrání motorového vozidla. Odvolací soud, z podnětu odvolání podaných oprávněnými osobami, přezkoumal napadený rozsudek a shledal následující: Napadený rozsudek je v pořadí druhým meritorním rozhodnutím, kterým je řešena otázka trestní odpovědnosti obžalovaného B. V důsledku toho, že ve vztahu k ostatním osobám, které byly trestně stíhány v rámci společného trestního řízení, rozhodnutí již nabyla právní moci, koncentrovala se pozornost odvolacího soudu výlučně na otázku správnosti závěrů, které učinil nalézací soud ve vztahu k obžalovanému M.P.B. Rozsah napadení rozsudku obžalovaným odůvodnil přezkoumání všech výroků, které se k osobě tohoto obžalovaného vztahují, a i řízení, které jejich vydání předcházelo. Poznatky odvolacího soudu jsou následující: Důvody ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. nejsou shledávány. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnými podstatnými vadami, které by se projevily, ať již v porušení ustanovení garantujících právo obviněného na obhajobu, tak v porušení ustanovení, která mají zabezpečit řádné objasnění věci. Opravným prostředkem obžalovaného je sice porušení těchto ustanovení vytýkáno v souvislosti s provedením důkazu odposlechu telekomunikačního provozu, avšak výtky vznesené vůči postupu soudu prvního stupně jsou neopodstatněné. Opravným prostředkem citovaná právní úprava obsahových náležitostí protokolu totiž toliko stanoví podmínky, které je třeba dodržet, aby tomuto důkazu opatřenému při objasňování trestní věci (v daných souvislostech důkazu zajištěného ve stádiu předcházejícímu zahájení trestního stíhání obžalovaného) byla přiznána povaha důkazu účinného (přípustného) v řízení soudním. Z ustanovení § 88 odst. 4 tr.ř. plyne, že důkaz se provádí záznamem telekomunikačního provozu, tj. přehráním hovoru zaznamenaného na příslušném nosiči. Proces dokazovaní nevyžaduje, aby byly k důkazu čteny, i protokol zmiňovaný opravným prostředkem obžalovaného, event. i rozhodnutí soudce, jimiž byl odposlech nařízen, ač je nepochybné, že i tento má stěžejní význam pro posouzení vlastní účinnosti záznamu jako důkazu, neboť je jím vymezena nejen stanice odposlouchávaná, nýbrž i období, ve kterém bylo možno záznam činit. Z protokolu o hlavním líčení je pak zřejmé, že je jím dokladováno, které hovory a ze kterého dne byly k důkazu přehrány. Protože jde o hovory, které byly zaznamenány v obdobích, na které byly vydány příkazy soudce k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 2 tr.ř., jde o důkazy účinné v řízení soudním, a to i proto, že ve vztahu k hovorům, které byly soudem provedeny, byly zpracovány příslušné protokoly, jejichž obsah splňuje požadavky zákonem definované (§ 88 odst. 4 tr.ř.). Výhradu opravného prostředku obžalovaného proto odvolací soud nemohl akceptovat. Skutková zjištění, která krajský soud vymezil ve výrokové části napadeného rozsudku a dále rozvedl v jeho odůvodnění, jsou zjištěními, o nichž nevznikají důvodné pochybnosti. Ostatně skutkové výhrady (s výjimkou závěru o nákupu extáze spoluobžalovanými v pravidelných intervalech) nevznášejí ani opravné prostředky. K tomuto skutkovému závěru napadanému obžalovaným B. je nutno uvést, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně sice nekonkretizuje, z čeho tento závěr vyplývá, avšak tento nedostatek nezpůsobuje, že by rozsudek byl v důsledku toho vadný. Tento dílčí skutkový závěr nemá žádný význam z hlediska ustálení základů odpovědnosti, tj. z pohledu viny obžalovaného. Podstatné je nezpochybněné zjištění o déletrvajících kontaktech obžalovaných vedených záměrem prodat extáze, nakoupené obžalovaným B., se ziskem (tj. s majetkovou motivací) dalším osobám, které by je buď dále distribuovaly konečným spotřebitelům, případně je samy užily. Četnost kontaktů spoluobžalovaných z důvodu nákupu extáze od obžalovaného B. byla ovlivněna požadavky odběratelů F. a CH. (tyto jsou konkretizovány ve výroku napadeného rozsudku) a otázka, zda se tak stalo v pravidelných intervalech – jak uzavřel soud prvního stupně – či v nepravidelných, není pro posouzení věci podstatné. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že obžalovaný M.P.B. nakupoval extázi na základě požadavků spoluobžalovaných a že tuto na podkladě potřeby vykrytí požadavků dalších překupníků obžalovaných F. a CH. prodával způsobem, který krajský soud zjistil – tj. buď platbou při převzetí extáze či s jejím odkladem do doby úhrady dalšími odběrateli. Ke koordinaci těchto prodejů udržovali obžalovaní intenzivní kontakt prostřednictvím telefonní komunikace, nezřídka byli i v osobním kontaktu. Vytvořili skupinu tří pachatelů, kteří obchodovali s extází na rozsáhlém území Moravy, kterou pro dělbu úkolů popsanou v odůvodnění napadeného rozsudku a i vyšší stupeň plánovitosti i koordinace, jíž se již odlišovala od spáchání činu formou prostého spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., soud prvního stupně důvodně označil za organizovanou skupinu. Nesprávnost, či nedostatek vytýkaný opravným prostředkem obžalovaného B., je toliko zdánlivý, neboť z obsahu str. 12 napadeného rozsudku je nutno dovodit, že skupinu tří trestně odpovědných osob, tvořících organizovanou skupinu ve smyslu ustanovení odst. 2 písm. a), § 187 tr.zák., tvoří, mimo již odsouzených a výslovně uvedených F. a CH., i obžalovaný M.P.B., byť při právní kvalifikaci skutku u tohoto obžalovaného není uvedený znak – spáchání činu členem organizované skupiny – užit, a to patrně v důsledku toho, co nalézací soud dále uvádí, tj. že tento obžalovaný se činu dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Za dílčí nedostatek v podobě dílčí nejasnosti rozsudku je třeba považovat to, že nalézací soud blíže nevymezil, jak na danou právní problematiku věci nahlíží. Je totiž zřejmé, že znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ může vyjadřovat nejen to, že čin je spáchán osobou, která je s takovou skupinou ve spojení (a zde dostačuje volnější forma spolupráce), nýbrž i to, že je spáchán přímo členem této organizované skupiny. Odůvodňují-li to skutkové okolnosti (skutková zjištění), vyjádří se při právní kvalifikaci činu toliko tato podstatně závažnější forma trestné součinnosti, tj. členství v organizované skupině působící ve více státech, vyjádřené právní větou v podobě spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, která v sobě nižší formu, tj. členství v organizované skupině (znak kvalifikované skutkové podstaty upravený ustanovením odst. 2 písm. a/, § 187 tr.zák.), absorbuje. Konkrétní forma participace pachatele na činnosti této skupiny může mít odraz v rovině právních následků již ustálené trestní odpovědnosti – tj. ve zohlednění přitěžující okolnosti upravené v ustanovení § 34 písm. ch) tr.zák. Tímto způsobem lze při ukládání trestu rozlišit míru závažnosti jednání jedince „toliko“ spolupracujícího s organizovanou skupinou působící ve více státech, a jedince, který je členem této organizované skupiny (zde aniž by tento přístup odporoval znění § 31 odst. 3 tr.zák.). Ze skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem vyplynulo nejen to, že obžalovaného M.P.B. je třeba považovat za člena organizované skupiny ve smyslu znaku odst. 2 písm. a) § 187 tr.zák., nýbrž, že - s ohledem na jeho postavení, jako jedince, který extázi (ze zahraničí v důsledku navázaného kontaktu) opatřoval a stanovoval první prodejní cenu v řetězci distribuce na území České republiky - je v něm nutno spatřovat vůdčí osobnost této skupiny. Jinou otázkou je to, zda skutková zjištění nalézacího soudu odůvodňují právní kvalifikaci činu obžalovaného M.P.B. v podobě kvalifikace soudem užité. V této části musí odvolací soud konstatovat, že v současné době nevznikají pochybnosti o správnosti výkladu znaku ve „ve více státech“ . Vrchní soud v Olomouci právní názor, že pro naplnění pojmu „ve více státech“ - znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve smyslu § 187 odst. 4 písm. c) tr.zák. dostačuje, jestliže organizovaná skupina, ve spojení se kterou byl takový trestný čin spáchán, působí ve dvou státech, z nichž jedním může být Česká republika, zaujal již v rozhodnutí ze dne 19.2.2003 (sp.zn. 1 Ntd 3/2003), tj. ještě před přijetím rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které krajský soud v odůvodnění svého rozsudku (sp.zn. 5 Tdo 794/2004) poukazuje. Dlužno dodat, že schválením nalézacím soudem citovaného rozhodnutí k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (publikováno pod č. 34/2005) byla správnost výkladu tohoto znaku potvrzena. Druhou otázkou je, jak vyložit pojem organizovaná skupina působící ve více státech, resp. pojem „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Pokud se týká pojmu „ve spojení“, pak správně – byť v důsledku nevyložení nezbytných konsekvencí ne zcela transparentně – tento pojem vyložil soud prvního stupně. Pojem „ve spojení“ znamená, že dostačující je taková forma spolupráce s organizovanou skupinou působící ve více (tj. alespoň dvou) státech, která nemá rysy vyšší míry koordinace činnosti – typické pro vazby mezi vlastními členy této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost podporuje, usnadňuje, napomáhá jí, apod. Dostačuje-li pro trestnost ve smyslu zvažované kvalifikace (dle odst. 4 písm. c/ § 187 tr.zák.) tato forma spolupráce, poté je zřejmé, že tuto formu trestné součinnosti naplňuje jednání vlastního člena skupiny. Formulování těchto závěrů je ostatně obsaženoi v dovolacím rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož vyplývá to, co se krajský soud snažil (možná ne zcela výstižně) vyjádřit v odůvodnění svého rozhodnutí. I dle názoru Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26.1.2005, sp.zn. 7 Tdo 1411/2004) k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr.zák., spočívajícího ve spáchání tohoto činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ zákon nevyžaduje, aby se pachatel dopustil činu jako její člen, ale postačí i volnější forma spolupráce pachatele s takovou skupinou. Tím spíše je tento znak naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. Nejvyšší soud současně dodává, že pro naplnění znaku, že jde o spojení s organizovanou skupinou „působící ve více státech“ ve smyslu výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty, není nutné, aby taková skupina měla trvalejší charakter a vyvíjela svou činnost opakovaně či soustavně. Tento znak může být naplněn i jednorázovým působením organizované skupiny ve více státech. Tolik z pohledu naplněnosti objektivní stránky trestného čin, resp. forem jednání, naplňujících zmiňovaný kvalifikační znak. Z pohledu souvislostí subjektivních, tj. vyžadovaného zavinění, je sice obecně známo, že nestanoví-li zákon jinak, je za dostačující pro zavinění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby považováno zavinění i v podobě (dále nerozlišené) nedbalosti (§ 6 písm. a/ tr.zák.), avšak je-li touto okolností zákonem upravená forma trestné součinnosti pachatelů, tj. je-li fakultativně-obligatorním (obligatorním z pohledu naplněnosti kvalifikované skutkové podstaty) znakem objektivní stránky trestného činu jeho spáchání „ve spojení s organizovanou skupinou …“, poté pro trestnost pachatele nedostačuje forma nevědomé nedbalosti upravená ustanovením § 5 písm. b) tr.zák. Proto z hlediska trestní odpovědnosti vně skupiny stojící osoby je nezbytné, aby tato měla vědomost o charakteru své činnosti, resp. charakteru skupiny, s níž takto spolupracuje. Z pohledu forem zavinění musí být dáno zavinění takového pachatele alespoň v podobě vědomé nedbalosti upravené ustanovením § 5 písm. a) tr.zák. Uvedené se vztahuje i na člena této skupiny. Namítal-li však obžalovaný ve svém opravném prostředku, že právní kvalifikace činu užitá soudem prvního stupně není naplněna ani z hlediska stránky subjektivní (tj. nezbytného zavinění), pak odvolací soud této námitce nepřisvědčil. Obžalovaný totiž disponoval vědomostí o všech rozhodných skutečnostech, které soud vyhodnotil jako prvky tvořící poklad pro právní závěr, že čin byl spáchán členy organizované skupiny, navíc byl v kontaktu s osobou na území cizího státu, od níž extázi zajišťoval, tj. vykonával činnosti, které byly vyhodnoceny (viz níže) jako působení skupiny na území dalšího státu. Jako prostředník mezi zbývajícími dvěma členy skupiny a dodavatelem extáze, tj. osobou minimálně na úrovni objektivní stránky spolupracující s takto pojímanou organizovanou skupinou působící ve více státech (jak byl označen již v napadeném rozsudku soudu prvního stupně), disponoval obžalovaný poznatky, které vedou k závěru o naplněnosti kvalifikačního znaku upraveného ustanovením § 4 písm. c) § 187 tr.zák. i po stránce subjektivní. Mylné by proto bylo dovozovat z rozhodnutí nalézacího soudu, že v případě naplněnosti znaku obsaženého v odst. 4 písm. c) § 187 tr.zák. není vyžadováno, aby organizovaná skupina zde definovaná, tj. působící ve více státech, neměla povahu, která je judikaturou vymezena. Volnější vztah je dostačující pro trestnost osoby stojící vně skupiny. Dle názoru vrchního soudu není nezbytné, aby skupina působící ve více státech měla pevnější strukturu, resp. materiální zázemí na území (obou či více) států, na jejichž území k nedovolené činnosti při nakládání s omamnými a psychotropními látkami dochází, tzn. že by prvky organizovanosti musely být vytvářeny např. pomocí technických pojítek (telefonní či počítačové sítě) mezi osobami, usídlenými či přebývajícími na území těchto států. Takový výklad by nedůvodně omezoval dosah působnosti ustanovení § 4 písm. c) tr.zák., jehož účelem je efektivní postih nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami. Lze si totiž představit, že stejně efektivní (a tím i stejně společensky nebezpečný) může být postup skupiny, která operuje (jako organizovaná skupina) převážně na území jednoho státu, přičemž některé činnosti, jako je obstarání a dovoz drogy, uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele psychotropních a omamných látek působících na území jiného státu. Dochází-li (jak je tomu i případě posuzovaném) k tomu, že droga je činností člena organizované skupiny získávána na území jiného státu, a to od osoby, se kterou je v kontaktu (tato je s uvažovanou skupinou ve spojení – ať již též subjektivně či nikoli – neboť toto je otázkou vyvození trestní odpovědnosti této osoby), poté není důvodu k tomu, aby obstarání drogy na území tohoto (cizího) státu bylo vyňato z obsahu pojmu, že je takto uvažovanou skupinou působeno i na území jiného státu. K odlišnému výkladu by snad bylo možno přistoupit v situaci, kdy by byl posuzován zcela nahodilý obchod (nákup drogy) zrealizovaný členem skupiny působící na území jednoho státu v zahraničí. K takovému hodnocení, tj. že v posuzované věci jde „toliko“ o organizovanou skupinu působící na území České republiky, s níž byl ve víceméně nahodilém kontaktu blíže neidentifikovaný „P.“, není důvodu. Z výpovědi obžalovaného M.P.B., z níž soud prvního stupně při konstrukci svých skutkových zjištění vychází, vyplynulo, že ve všech případech přivezl na území České republiky extázi, kterou nakoupil od této osoby. Závěr o nahodilosti těchto kontaktů – jak prezentuje obžalovaný – ani odvolací soud nesdílí. Vylučuje to poznatek o úspěšnosti zajištění extáze dne 12.6.2003 na hraničním přechodu R. Orgány činné v trestní řízení disponovaly poznatkem, že obžalovaný přiveze drogu, a proto učinily příslušné procesní opatření - nařízení sledování zásilky (formou mezinárodní spolupráce policejních orgánů). Při návratu obžalovaného M.P.B. na území České republiky k zajištění extáze skutečně došlo. Je proto zjevné, že kontakt obžalovaného na jeho nezjištěného dodavatele byl takového charakteru, že je mu možno přiznat (z pohledu nezjištěného P. alespoň v rovině naplněnosti znaku objektivní stránky) povahu spojení ve smyslu ustanovení odst. 4 písm. a) § 187 tr.zák. Obžalovaný B. byl osobou, jejímž prostřednictvím organizovaná skupina tvořená jím, F. a CH. působila na území více států ve výkladu výše citovaného ustanovení. Osoba obžalovaného, jako cizince, který byl trvale hlášen k pobytu v Belgii, kam dojížděl opakovaně za svými příbuznými, poskytovala ideální podmínky pro dovoz drogy na území České republiky, neboť časté cesty z republiky byly zdůvodnitelné právě kontaktem s rodinou, k čemuž též prokazatelně docházelo. Odvolací soud proto neshledal důvodu k tomu, aby provedl překvalifikaci činu obžalovaného do podoby navržené v jeho opravném prostředku. Přistoupil-li přesto i ke zrušení výroku o vině, učinil tak z důvodu § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. proto, že krajský soud dostatečně při popisu skutku, jímž obžalovaného uznal vinným, nevyjádřil veškeré skutkové okolnosti, kterým přiznal význam při právní kvalifikaci činu, tj. které uvedl v tzv. právní větě. Ač veškeré dokazování svědčí správnosti závěru o neoprávněnosti aktivit obžalovaného (znak „neoprávněně“ dovezl atd.) , skutková věta výroku rozsudku tuto podmínku trestní odpovědnosti obžalovaného dostatečně nevyjadřuje (byť vyplývá i z citace zák. č. 167/1998 Sb., což je v rozhodovací praxi dovolací soudu shledáváno dostatečným – srov. 7 Tdo 497/2005). Protože citace uvedeného zákona však prokazuje zejména to, že nakládáno bylo s látkou psychotropní, považoval odvolací soud za vhodné provést zpřesnění popisu skutku tak, aby odrážel právní kvalifikaci, kterou soud nalézací - a z důvodů výše uvedených i soud odvolací soud - užil. V popise skutku soudem prvního stupně rovněž nebyly dostatečně vyjádřeny skutkové okolnosti odůvodňující správné užití znaku „pro jiného přechovával“ , byť opět z výpovědi obžalovaného (i jeho vyjádření při provádění domovní prohlídky, resp. i výpovědí spoluobžalovaných) vyplynulo, že tak v místě svého bydliště na území České republiky činil. Odůvodněnost znaků základní skutkové podstaty je dána následujícím: Znak „neoprávněně“ je naplněn zjištěním, že obžalovaný nakládal s psychotropní látkou – tou je Methylen-dioxymethamfetamin dle přílohy č. 4 zák.č. 167/1998 Sb. (Psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách /vyhl.č. 62/1989 Sb./) - v rozporu s ustanoveními tohoto zákona. Citovaný zákon, který zacházení s návykovými látkami (těmi jsou i psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7) upravuje (§ 1 odst. 1 písm a/), stanoví konkrétní podmínky, které je nezbytné dodržet při (mimo jiného) skladování (3 odst. 1 písm. a/) či koupi a prodeji (§ 3 odst. 1 písm. b/) návykových látek. Podle ustanovení § 4 cit. zák. (není-li stanoveno jinak) je k zacházení s návykovými látkami třeba povolení k zacházení, které vydává (§ 8 odst. 1) Ministerstvo zdravotnictví. Povolení může být vydáno (§ 8 odst. 5) pouze bezúhonné fyzické osobě. Nakládal-li obžalovaný s extází obsahující MDMA způsobem, který vymezil krajský soud v napadeném rozsudku, resp. způsobem popsaným v tomto rozhodnutí, poté tak činil neoprávněně. Naplnění znaku „ neoprávněně dovezl“ vyplývá jak z doznání obžalovaného, tak v případě dovozu extáze dne 12.6.2003 z materiálů dokladujících zajištění psychotropní látky na hraničním přechodu R. Naplnění zákonného znaku „ neoprávněně prodal jinému“ vyplývá z doznání obžalovaného a tomuto korespondujících výpovědí spoluobžalovaných F., CH. a P., naplnění znaku „neoprávněně pro jiného přechovával“ je dáno uskladněním extáze v objektu užívaného obžalovaným do jejího prodeje spoluobžalovaným. Užití znaků kvalifikovaných skutkových podstat je zdůvodněno výše v tomto rozsudku, stran užití znaku „ve větším rozsahu“ lze odkázat na příslušnou pasáž odůvodnění nalézacího soudu. I odvolací soud shledává důvody k užití těchto kvalifikovaných skutkových podstat nejen z hlediska formálního naplnění daných znaků, nýbrž i z důvodu znaku materiálního (§ 88 odst. 1 tr.zák.), v podstatě z důvodů, na které poukázalo již odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Z důvodů výše vyložených uznal odvolací soud svým rozsudkem obžalovaného M.P.B. vinným stejným trestným činem jako soud nalézací, tj. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr.zák., když při popisu skutku (při shodném nahlížení na hodnocení důkazů) zpřesnil skutková zjištění nalézacího soudu tak, aby vyjadřovala jím užitou právní kvalifikaci. Zrušil-li odvolací soud z důvodu zpřesnění skutkových zjištění nalézacího soudu výrok o vině, musel zrušit i výrok o trestu. Při novém rozhodování o trestněprávním následku trestní odpovědnosti obžalovaného dospěl k následujícím závěrům: Trest odnětí svobody uložený obžalovanému na samé spodní hranici zákonné trestní sazby je odpovídající. Otázkou možného uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby, která činí 10 až 15 let, se krajský soud dostatečně zabýval ve svém rozhodnutí a dospěl-li k poznatku, že k aplikaci ustanovení § 40 odst. 1 tr.zák. není důvodu, ať již vzhledem k okolnostem případu, tak vzhledem k poměrům pachatele, poté odvolací soud tento závěr sdílí. Přísnost trestu je dána zákonnou úpravou, která byla přijata s účinností od 1.7.1998 (zák.č. 112/1998 Sb.) v reakci na potřebu účinnějšího postihu drogové kriminality. Účel trestu sleduje cíle individuální prevence a represe, stejně jako cíle generální prevence. Z pohledu tohoto komplexního vnímání proto musí být brán určitý zřetel i na četnost výskytu daného druhu kriminality na území státu, resp. musí být zvažováno i to, zda trestná činnost obžalovaného nepodnítila či neumožnila spáchání trestného činu dalšími osobami. Z provedeného dokazování vyplynulo, že extáze obžalovaným dovezená se stala předmětem dalších obchodů a měla za následek vyvození trestního postihu dalších osob (byť u některých i z důvodu nedovoleného nakládání s dalšími druhy drog). Vyplývá-li ze statistik, že v rozhodném období bylo na území republiky ročně spácháno více jak 1.000 trestných činů kvalifikovaných dle § 187 tr.zák. (dle soudních statistik vykázáno v roce 2003 1.144 těchto trestných činů, v roce 2004 pak 1.206), poté je potřeba odpovídající trestněprávní reakce státu na tento druh kriminality zjevná. Zdůvodnění výměry trestu, obsažené v napadeném rozsudku, lze proto akceptovat. Pochybení při stanovení výměry trestu soudem prvního stupně shledáno nebylo. Uvedené již nelze říci o zdůvodnění toho, proč byl obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazen do mírnějšího typu věznice, než zákon obecně předpokládá. Aplikace moderačního oprávnění soudu (§ 39a odst. 3 tr.zák.) je totiž odvislá od vyhodnocení podmínek, které v této souvislosti nalézací soud vůbec nezmiňuje. Podle cit. ustanovení „ soud může zařadit pachatele do jiného typu věznice, než do kterého má být podle odst. 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na povahu a stupeň narušení pachatele za to, že bude jeho náprava v jiném typu věznice lépe zaručena; …“. V kontextu toho, co nalézací soud uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí v jiných souvislostech, je zjevné, že se tento soud při zdůvodnění zařazení obžalovaného do mírnějšího typu věznice dostává do logického rozporu. Označil-li krajský soud při odůvodnění právní kvalifikace čin obžalovaného za závažný s ohledem na dosah, v němž – při déletrvajícím obchodováním s extází – zasáhl zájem chráněný trestním zákonem (extáze byla přes další osoby, které rozsudek zmiňuje, distribuována většímu množství odběratelů), a osobu obžalovaného (str. 17) za jedince, na jehož jednání neměla podstatný vliv odsouzení cizozemským soudem, poté je zjevné, že tyto okolnosti nepromítl do hodnotících úvah o možnostech dosažení cílů resocializace (a účelu trestu obecně) při rozhodování o způsobu výkonu trestu. Výše uvedené, společně s poznatky, které obsahuje i napadený rozsudek, tj. že obžalovaný je jedincem, který již byl za obchodování s omamnými látkami odsouzen, že byl odsouzen i za trestný čin porušující pravidla dovozu zboží na území státu (pašování), a že je jedincem, který má tendenci před orgány státu skrývat svou identitu, vedou odvolací soud k závěru, že aplikace § 39a odst. 3 tr.zák. byla ze strany soudu prvního stupně neodůvodněná. Odvolací soud nemohl přisvědčit obžalovanému ani v tom, že by mírnější zařazení do příslušného typu věznice mělo být odůvodněno tím, že napomohl objasnění trestné činnosti. Nelze totiž nevidět, že obžalovaný k věci ve stádiu přípravného řízení nevypovídal (s výjimkou stručného vyjádření při výslechu soudcem při rozhodování o uvalení vazby) a že svá procesní vyjádření učinil až po seznámení s důkazní situací v řízení před soudem prvního stupně. Přitom některé skutečnosti (data a způsob dovozu extáze) nebyly obžalovaným náležitě vysvětleny ani při doplňujícím dokazováním provedeným soudem prvního stupně po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem. Z důvodu výše uvedeného pochybení nalézacího soudu byl proto napadený rozsudek ve výroku o trestu (resp. způsobu jeho výkonu) zrušen podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Odvolacím soudem bylo nově rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr.ř. (na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného - odst. 4 § 259 tr.ř.) tak, že obžalovaný M.P.B. byl pro výkon trestu odnětí svobody v trvání 10-ti let zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. d/ tr.zák.). Ve zbývající části byl opravný prostředek státního zástupce shledán nedůvodný z následujících důvodů: Výhradě vůči uloženému trestu propadnutí věci – zajištěné psychotropní látky, nelze přisvědčit. Možnost uložení trestu propadnutí věci totiž není podmíněna zjištěním, že věc, která má být předmětem tohoto druhu trestu, nabyl obžalovaný do vlastnictví, jak dovozuje - vzhledem k argumentaci obsažené v podaném odvolání – státní zástupce. Pojem užitý v ustanovení § 55 odst. 2 tr.zák. – „ věc náležející pachateli “ – nelze zužovat toliko na pojem vlastnictví. Účelem citovaného znění je toliko zabránit tomu, aby trest propadnutí věci byl uložen ve vztahu k věci, která je ve vlastnictví subjektu odlišného od obžalovaného, jinak řečeno zabránit majetkovému postihu osoby, která se žádného trestného jednání nedopustila. Ustanovení § 55 odst. 2 tr.zák. však nebrání tomu, aby byl daný druh trestu uložen ve vztahu k věci, u níž sice nevzniká vlastnictví obžalovaného, avšak současně daný vztah není zjišťován k jiné osobě (trest propadnutí věci tak jiný subjekt nezasahuje). Obžalovaný uvedl - a toto skutkové zjištění i napadený rozsudek obsahuje - že extázi zakoupil od osoby označené jako P. Je proto zjevné, že z pohledu těchto poznatků nic nebránilo soudu prvního stupně, aby trest propadnutí věci uložil ve vztahu k zajištěné psychotropní látce, neboť její koupí obžalovaným vznikl vztah, který uložení trestu propadnutí věci umožňuje. Nakoupená extáze je věcí, která z pohledu § 55 odst. 2 tr.zák. obžalovanému M.P.B. náleží. Zbývá dodat, že přijetí argumentu státního zástupce by znamenalo, že trest propadnutí věci by nebylo možno uložit ani ve vztahu k věci, kterou pachatel nabyl trestnou činností (tj. způsobem, který vznik vlastnictví vylučuje), ač ani v takovém případě uložení trestu propadnutí věci není vyloučeno. Odvolací soud proto znovu rozhodl o vyslovení trestu propadnutí věci, jak ve vztahu k zajištěné psychotropní látce, tak ve vztahu k dalším věcem, které byly za propadlé prohlášeny rozsudkem soudu prvního stupně, neboť nevznikají pochybnosti o tom, že i tyto náležejí obžalovanému a je ohledně nich dán vztah upravený ustanovením § 55 odst. 1 písm. a) tr.zák. Zabrání věci je druhem ochranného opatření, které má spolupůsobit po stránce speciální i generální prevence při ochraně společnosti. Jeho smyslem je odebrat osobám takové věci, které by mohly být použity při páchání trestných činů, které pocházejí z trestného činu atd.,a zabránit tak páchání dalších trestných činů. Zabrání věci, jenž je opatřením fakultativním a k propadnutí věci subsidiárním, lze uložit buď ve vztahu k věci náležející pachateli (zabrání věci dle § 73 odst. 1 písm. a/ či písm. b/ tr.zák.), nebo i ve vztahu k věci, která pachateli nenáleží (zabrání dle § 73 odst. 1 písm. c/ tr.ř.). Státní zástupce navrhl vyslovení zabrání věci dle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. při přijetí skutkového závěru, že vozidlo je ve vlastnictví P.U. K takto formulovanému návrhu uvádí odvolací soud následující: P.U. v řízení vedeném proti obžalovanému M.P.B. nevystupovala v procesním postavení zúčastněné osoby, ač s ohledem na učiněné skutkové zjištění je jí třeba toto procesní postavení přiznat. Řešení věci až ve stádiu odvolacího řízení, ať již z pohledu poskytnutí prostoru k uplatnění účinné obrany proti učiněnému návrhu, tak zejména z pohledu umožnění reálné dvojinstančnosti řízení zúčastněné osobě, neshledá vrchní soud akceptovatelným. Z pohledu těchto požadavků se proto jeví důvodným, aby v případě, že se stanovisko státního zástupce nezmění, bylo o takovém návrhu vedeno řízení upravené zněním § 239 odst. 1 tr.ř. Odvolací soud (nad rámec opravného prostředku státního zástupce) uvážil, že dle zjištění soudu prvního stupně se obžalovaný dopustil úmyslné trestné činnosti ve snaze získat majetkový prospěch. Tyto zjištění svědčí závěru, že jsou dány podmínky pro uložení peněžitého trestu podle § 53 odst. 1 tr.zák. S přihlédnutím k rozsahu trestné činnosti proto odvolací soud obžalovanému uložil i peněžitý trest, a to ve výši 50.000,- Kč, když z pohledu požadavku § 54 odst. 3 tr.zák. uvážil, že ve stádiu přípravného řízení byla zajištěna elektronika, jenž dle znaleckého posudku měla ke dni jeho zpracování hodnotu převyšující 100.000,- Kč. Předmětem ocenění byly věci, které nelze považovat za obvyklé vybavení domácnosti ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) o.s.ř., v případě počítačové soustavy – vzhledem ke zjištění soudu, že obžalovaný na území České republiky nepodnikal – nejde o věc, kterou by obžalovaný nezbytně potřeboval pro výkon podnikatelské činnosti (§ 322 odst. 3 o.s.ř.). Je proto zjevné, že majetkové poměry obžalovaného uložení trestu ve výši stanovené odvolacím soudem umožňují. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovení lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Změny, které odvolací soud provedl vlastním rozhodnutím, učinil na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného. Protože odvolání obžalovaného neshledal důvodným, zamítl je podle § 256 tr.ř.