2 To 26/2025

Plný text

2 2 To 26/2025-1534 Číslo jednací: 2 To 26/2025-1534 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. května 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců Mgr. Magdy Mihulové a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D., odvolání obžalovaného [Jméno obžalovaného] , narozeného [Datum narození obžalovaného] , a poškozeného [jméno poškozeného] , narozeného [datum narození] , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2025, č. j. 35 T 11/2023-1451, a rozhodl takto:

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaného zrušuje v celém rozsahu.

II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný [jméno FO] , narozený [Datum narození obžalovaného] , bytem [adresa] , fakticky bytem [adresa] , [adresa] , bez zaměstnání, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici [adresa] , je vinen, že v přesně nezjištěné době od 26.2.2022 do doby svého zadržení dne 14.2.2023 v České republice, v [území] , v [adresa] , na [adresa] , v bytě, který užíval, a na dalších dosud nezjištěných místech, srozuměn s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení, kterým nedisponoval, možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin - pervitin, tuto látku poskytl nejméně [jméno FO] , nar. [datum narození] , v období od 26.2.2022 do doby svého zadržení opakovaně zdarma vždy v množství jedné spotřební dávky o velikosti cca 0,2 gramu, v celkovém množství nejméně 10 gramů metamfetaminu, [jméno FO] , nar. [datum narození] , v přesně nezjištěném období od 26.2.2022 ve dvou případech prodal nejméně 0,2 a 0,5 gramu metamfetaminu za částky 500 Kč a 1 000 Kč, tedy celkem nejméně 0,7 gramu metamfetaminu, [jméno FO] , nar. [datum narození] , v přesně nezjištěném období od začátku měsíce února 2023 do 14.2.2023 nejméně v osmi případech poskytl zdarma metamfetamin v množství jedné spotřební dávky o velikosti cca 0,2 gramu, tedy celkem nejméně 1,6 gramu metamfetaminu, [jméno FO] , nar. [datum narození] , v období od října 2022 do 14.2.2023 prodal nejméně v pěti případech po 0,2 gramu metamfetaminu po 500 Kč, tedy celkem nejméně 1 gram metamfetaminu, [jméno FO] , nar. [datum narození] , v období od srpna 2022 do 11.10.2022 zdarma poskytl nejméně v pěti případech po 0,25 gramu metamfetaminu, tedy celkem nejméně 1,2 gramu metamfetaminu, přičemž metamfetamin (pervitin) je látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takového jednání se [jméno FO] dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 2 T 90/2019, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 26.2.2022, a k trestu propadnutí věci, který byl vykonán dne 18. 9. 2019, tedy neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku, a takového jednání se dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, čímž spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a odsuzuje se podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 7 (sedm) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovaný zařazuje pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. per analogiam se poškozený [jméno FO] , bytem [adresa] , odkazuje se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

III. Podle § 256 tr. ř. se odvolání poškozeného [Jméno poškozené A] zamítá. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2025, č. j. 35 T 11/2023-1451, byl obžalovaný [jméno FO] uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl – ve stručnosti - dopustit tak, že aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami a při vědomí, že podáním omamné látky může jinému způsobit smrt, v podvečerních hodinách dne 22. 4. 2022 v místě svého bydliště na [adresa] , [adresa] , obdržel od [jméno FO] nejméně 12,375 mg látky fentanyl ve formě transdermální náplasti, a ačkoliv věděl, že tuto látku nepoužije k léčebným účelům, ale jako omamnou látku, ji předal v době od 28. 4. do 29. 4. 2022 poškozenému [jméno FO] , který ji v předmětném bytě užil, v důsledku čehož u něj došlo ke kombinované intoxikaci a následnému úmrtí, jehož bezprostřední příčinou bylo udušení aspirací zvratků při otravě fentanylem. Dále v nezjištěné době od 26. 2. 2022 do 14. 2. 2023 v Opavě ve výše uvedeném bytě, jakož i na dalších místech Moravskoslezského kraje, opakovaně poskytl, ať již zdarma, či za úplatu, návykovou látku metamfetamin-pervitin, a to nejméně osobám [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] v celkovém množství nejméně 14,5 g pervitinu a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 2 T 90/2019, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který vykonal dne 26. 2. 2022, a dále k trestu propadnutí věci, jež byl vykonán dne 18. 9. 2019. Za toto jednání byl obžalovanému uložen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 14 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozeného [Jméno poškozené A] s jeho nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i uložené sankce, odkazuje odvolací soud na výrokovou část napadeného rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obžalovaný [jméno FO] , tak poškozený [jméno FO] .

3. Obžalovaný [jméno FO] prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] směřoval svůj opravný prostředek do části, v níž byl uznán vinným jednáním, které vedlo k úmrtí poškozeného [jméno FO] . Nejprve konstatoval, že od počátku trestního řízení nepopírá vinu ve vztahu k distribuci návykové látky pervitin dalším osobám. Naopak však důrazně popírá vinu směrem k poskytnutí fentanylové náplasti svému kamarádovi poškozenému [jméno FO] . Je přesvědčen, že v rámci nového projednání věci soudem prvního stupně nebyly z provedeného dokazování zjištěny žádné nové skutečnosti, s výjimkou analýzy mobilních zařízení. Tyto však nemohou pro soud prvního stupně být ke konstatování jeho viny dostatečné. Je přesvědčen, že osvětlil, jakým způsobem od odsouzené [jméno FO] získali společně s poškozeným náplast. Připomněl, že je dlouhodobým uživatelem pervitinu ve velkých dávkách a zneužíval též farmaka, v důsledku čehož ztratil přehled a orientaci v čase. Připustil, že sám v průběhu hlavního líčení začal pochybovat, zda správně označil dny, kdy k předání došlo, což je ovšem ztíženo s odstupem tří let, které uplynuly od daného okamžiku. Obžalovaný připustil, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování může nabýt domněnky, že k předání došlo 22. 4. 2022 v bytě odsouzené [jméno FO] , nicméně tuto verzi kategoricky odmítá. Sám nedokáže uvedenou dobu blíže specifikovat, je však přesvědčen, že náplast, byť v jiné dny, byla odsouzenou předána jemu společně s poškozeným. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku uvedl již několikátou variantu předmětné události, která se však neshoduje s žádnou verzí, která byla dříve obžalovaným či dalšími osobami uváděna. Odkázal též na své předchozí odvolání proti prvotnímu rozhodnutí ve věci, kdy má za to, že krajský soud fatálně pochybil a porušil jeho právo na spravedlivý proces, jestliže zatížil řízení nemožností dále vyslýchat odsouzenou [jméno FO] . Podle výpovědi posledně jmenované měl obžalovaný spolu s poškozeným náplast ukrást ve chvíli, kdy se odsouzená nacházela v bytě obžalovaného a odešla na toaletu, přičemž o krádeži se dozvěděla až při své cestě domů. Soud prvního stupně svůj odsuzující rozsudek staví pouze na útržkovitých a nelogických SMS zprávách extrémních uživatelů drog, což je nedostačující, ba dokonce nepřípustné. Stejně nemůže své závěry opírat o připojování se telekomunikačního zařízení na jednotlivé buňky mobilních operátorů, kdy nelze vyloučit, že držitelé těchto zařízení mohli nechat telefony doma, předat je dalším osobám či toto připojování mohlo být nepřesné. Konstatování, že obžalovaný náplast dne 22. 4. 2022 dostal v podvečerních hodinách v bydlišti odsouzené [jméno FO] , je zcela nedostačující. Jmenovaná měla být konfrontována s existencí dalších schůzek, které proběhly za účelem předání pervitinu. Rovněž vyhodnocení SMS komunikace mezi odsouzenou a obžalovaným například v podobě „tohleto nehrod“ může vypovídat o jakékoliv jiné situaci, ať již z osobního života či o kvalitě pervitinu. Připomenul, že s ohledem na další obsah dané komunikace je též zřejmé, že odsouzená [jméno FO] věděla, že předmětnou náplast dala oběma osobám, tedy jak obžalovanému, tak poškozenému. Nedošlo tedy k ustálení konkrétního dne a okolností, za kterých byla fentanylová náplast předána, a soud prvního stupně tak v rámci nového dokazování nedostál závazkům, které mu uložil odvolací soud, a za dané situace měl ctít zásadu „v nejasnostech ve prospěch obžalovaného“.

4. Obžalovaný se též věnoval úvahám o výši trestu, který mu byl uložen, a to v kontextu se sankcí uložené odsouzené [jméno FO] . Opětovně poukázal na své předchozí odvolání vůči prvotnímu rozhodnutí ve věci, kde popsal zásah takovéhoto vysokého trestu do jeho života. Je si vědom, že v minulosti nevedl řádný život, ale nebyl osobou, která by soustavně páchala škody na majetku třetích osob, dopouštěla se násilí, ale byl „prostým feťákem“, který poskytoval druhým poměrně malé množství pervitinu. Mělo být přihlédnuto k tomu, že poškozený [jméno FO] byl zkušeným uživatelem nejen pervitinu, ale i dalších druhů drog společně s prášky a nejednalo se tedy o osobu, která se k náplasti dostala jen tak bez zkušenosti s dennodenním nadužíváním drog. Obžalovaný s poškozeným náplast užívali po několik dnů a teprve v osudný den bez jakéhokoliv přičinění obžalovaného poškozený užil zbytek celé náplasti najednou. Od doručení napadeného rozsudku se obžalovaný pokusil ve věznici již dvakrát o sebevraždu. Výše trestu odnětí svobody znamená, že zbytek produktivního života stráví ve vězení a při výstupu na svobodu se bude jednat o jedince zcela nepoužitelného pro další život.

5. Závěrem proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání, případně aby po zrušení sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby pro uvedený zločin.

6. V rámci veřejného zasedání obhájce obžalovaného odkázal v plné míře na písemné odvolání, přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně se dopustil závažného procesního pochybení, jestliže přistoupil ke schválení dohody o vině a trestu s [jméno FO] , aby se následně v důsledku tohoto kroku zbavil důkazu v podobě výslechu klíčového svědka. V rámci nového projednání věci pak krajský soud vyvinul pouze snahu o zhojení situace na základě vyhodnocení lokalizace buněk, kdy však tyto důkazy jsou nedostatečné a obžalovaného na jejich základě není možné uznat vinným. Současně obhájce vyslovil apel směrem k odvolacímu soudu stran nepřiměřenosti sankce uložené obžalovanému. Odkaz učinil obhájce též směrem k závěrečnému návrhu tak, jak jej popsal v podaném odvolání.

7. Sám obžalovaný [jméno FO] vyslovil souhlas s tím, co uvedl jeho obhájce a nehodlal k věci nic nového uvést.

8. Poškozený [jméno FO] ve svém odvolání toto zaměřil do rozhodnutí o nároku na jím uplatněnou náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, kterou utrpěl v souvislosti se smrtí poškozeného svého syna [jméno FO] . Ve svém opravném prostředku toliko konstatoval, že jelikož obžalovaný nebyl zavázán k náhradě uvedené nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, navrhuje, aby vrchní soud uložil obžalovanému povinnost tuto nemajetkovou újmu na jeho zdraví nahradit z důvodu psychického zhroucení, deprese a deprivace následkem nečekaného úmrtí syna.

9. Intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci konstatovala nedůvodnost obou podaných odvolání, tedy jak obžalovaného, tak poškozeného. Ačkoliv má výhrady k procesnímu postupu krajského soudu, a to zejména směrem k přijetí prohlášení viny toliko k části skutku, kdy takovýto postup není v souladu s požadavky ustanovení § 206c tr. ř., ve výsledku se nalézacímu soudu podařilo objasnit, jak a kdy se k poškozenému dostala náplast, tedy že tuto mu poskytl obžalovaný [jméno FO] . Je pravdou, že z hlediska taktiky vedení řízení nebyl postup v podobě sjednání dohody o vině a trestu s [jméno FO] ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě adekvátní, ale má za to, že nelze hodnotit, jak by se posledně jmenovaná zachovala, pokud by bylo vedeno i nadále společné řízení proti ní a [Jméno obžalovaného] . Krajský soud dle jejího přesvědčení spolehlivě dovodil skutkové závěry ve smyslu pokynů předchozího zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci a odůvodnění napadeného rozhodnutí lze považovat za precizní.

10. V případě odvolání [Jméno poškozené A] , který u veřejného zasedání nebyl přítomen a jeho opravný prostředek byl předsedou senátu čten, státní zástupkyně tento rovněž považuje za nedůvodný, kdy krajský soud neměl správně poškozeného připustit k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, neboť tento byl vznesen až po zahájení dokazování. Závěrem proto navrhla, aby odvolání jak obžalovaného, tak poškozeného byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

11. Vrchní soud v Olomouci z podnětu podaných odvolání, jako soud odvolací, přezkoumal z hledisek uvedených v § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

12. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že nebyly shledány podmínky pro zamítnutí či odmítnutí opravného prostředku, které jsou uvedeny v § 253 tr. ř. Obžalovaný stejně jako poškozený podali své opravné prostředky coby osoby oprávněné ve smyslu § 246 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. v zákonné lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř. a zdůvodnili je způsobem, který zejména v případě obžalovaného respektuje ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. Obě odvolání tedy odvolací soud vyhodnotil jako učiněná řádně a včas.

13. Dále pak odvolací soud dospěl k závěru, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, netrpí takovými závažnými procesními vadami, které jsou uvedeny v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., jejichž existence by vedla k potřebě zrušení dotčeného rozhodnutí. Lze v prvé řadě konstatovat, že orgány činné v trestním řízení plně respektovaly právo obžalovaného na obhajobu, kdy [jméno FO] byl od jeho počátku zastoupen obhájcem, jemuž bylo umožněno účastnit se všech procesních úkonů, ať již přípravného řízení či řízení před soudem. Obžalovanému i jeho obhájci bylo umožněno osobně se účastnit hlavního líčení před nalézacím soudem a využít všech jejich práv, počínaje vyjádřením se obžalovaného k věci, která mu byla kladena za vinu, a účasti na provedeném dokazování. To pak bylo v převážné části vedeno za respektování zákonných ustanovení a při dodržení zásady ústnosti a bezprostřednosti. Přesto takovýto závěr není bezvýhradní a odvolací soud se pochybeními, která dovodil v postupu nalézacího soudu, bude věnovat níže.

14. Je třeba již na tomto místě připomenout, že v rámci daného trestního řízení se jedná již o druhé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kdy jeho první rozsudek byl datován ke dni 7. 12. 2023 pod č. j. 35 T 11/2023-942. Tímto byl [jméno FO] uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to v podstatě až na drobné odchylky, shodným jednáním, jako je tomu v nyní projednávané věci. Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 15 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dané rozhodnutí však bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2024, č. j. 2 To 33/2024-986, zrušeno podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b) písm. c) tr. ř. z podnětu odvolání obžalovaného a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž podle § 262 tr. ř. bylo nařízeno projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu.

15. V rámci nového projednání věci byl nalézací soud zavázán k provedení veškerých důkazů, které jsou potřebné k rozhodnutí věci tak, jak ukládá zákon, a povinnosti tyto hodnotit jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž kromě výpovědi obžalovaného [Jméno obžalovaného] se jednalo zejména o slyšení svědků, ve vztahu k nimž měl obžalovaný provádět distribuci pervitinu, případně kteří mohli mít poznatek o disponování fentanylovou náplastí a jejího předání poškozenému, kdy v tomto směru byla zdůrazněna zvláštní pozornost směrem k osobě [jméno FO] , která měla být opětovně vyslechnuta, a v případě, že by, jako tomu bylo dříve, odepřela výpověď, měla být její výpověď, coby obviněné, čtena.

16. Nutno konstatovat, že soud prvního stupně až na posledně uvedený požadavek splnil pokyny vrchního soudu a provedl relativně obsáhlé dokazování, jehož výsledky též velmi podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. V daném ohledu však odvolací soud musí podotknout, že nadstandardní rozsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně do jisté míry koliduje s potřebou jasného a přehledného popisu okolností, na kterých byl vystaven závěr o vině obžalovaného. Vrchní soud by chtěl na okraj zdůraznit, že není účelem písemného vyhotovení meritorního rozhodnutí provádět opakovaný popis důkazů a skutečností, které z nich podle názoru soudu vyplývají. Krajský soud, byť veden evidentně snahou o pečlivé popsání všech podstatných skutečností, těmito, resp. jejich několikerým opakováním, do jisté míry kontraproduktivně celou situaci znepřehlednil. Obsáhlé přepisování výpovědí, včetně mnoha opakujících se tvrzení, či hodnocení stejného důkazu na několika místech odůvodnění, dle názoru vrchního soudu, zbytečně zatěžuje rozsudek právě po stránce jeho přehlednosti. Nicméně i přes výše uvedenou výtku nelze mít rozsudek krajského soudu po obsahové stránce za nepřezkoumatelný či nejasný v takové míře, aby nemohl podléhat přezkumu odvolacího soudu a tento nemohl na jeho závěrech stavět.

17. V rámci stručné rekapitulace odvolací soud připomíná, že obžalovanému [Jméno obžalovaného] bylo kladeno za vinu spáchání drogové trestné činnosti, která spočívala jednak v distribuci pervitinu, jehož se měl dopustit v době od 26. 2. 2022 do doby svého zadržení dne 14. 2. 2023 v České republice v [adresa] , kde ve svém bytě poskytoval zdarma či za úplatu metamfetamin nejméně pěti osobám, a to [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] , v množství nejméně 14,5 gramu, aniž by byl držitelem povolení k takovéto činnosti a při vědomí, že pervitin je psychotropní látka, přičemž takovéhoto jednání se v minulosti již dopustil a byl za něj postižen nepodmíněným trestem odnětí svobody rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 2 T 90/2019. Dále pak měl obžalovaný poskytnout omamnou látku fentanyl s vědomím, že tato nebude určena k léčebným účelům, ale zneužita poškozeným [jméno FO] , který po její konzumaci v období od 28. 4. 2022 do 29. 4. 2002 zemřel v důsledku udušení aspirací zvratků při otravě danou látkou. Tuto fentanylovou náplast přitom obžalovaný měl získat od [jméno FO] dne 22. 4. 2022.

18. Pokud se týká první části jednání, které bylo kladeno obžalovanému za vinu, tedy distribuce metamfetaminu, v daném směru, se obžalovaný stejně jako v rámci prvního projednání věci, k této činnosti v plném rozsahu doznal a v průběhu hlavního líčení prohlásil svou vinu, přičemž tak učinil po zákonném poučení ze strany předsedy senátu. Soud poté v hlavním líčení konaném dne 6. 8. 2024 podle § 206c odst. 4 tr. ř. toto prohlášení viny přijal (č. l. 1023). Jak krajský soud konstatoval v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 3.), v průběhu navazujícího dokazování nastala situace, kdy vyšlo najevo, že obžalovaný odběratelce [jméno FO] pervitin neprodával, jak tvrdila obžaloba, ale poskytoval zdarma, v důsledku čehož soud prvního stupně u hlavního líčení dne 15. 11. 2024 „revidoval“ své předchozí usnesení o přijetí prohlášení viny, upozornil obžalovaného na změnu skutkové věty, opětovně jej poučil a obžalovaný, jakož i státní zástupce následně prohlásili danou část skutku za nesporné skutečnosti podle § 206d tr. ř., s výjimkou jednání obžalovaného právě směrem k prodeji pervitinu [jméno FO] .

19. K výše uvedenému postupu soudu prvního stupně sdílí odvolací soud stejný názor, jaký projevila v rámci veřejného zasedání intervenující státní zástupkyně, tedy že krajský soud pochybil, jestliže přijal prohlášení viny toliko k části žalovaného skutku, neboť postup ve smyslu § 206c tr. ř. vyžaduje, aby prohlášení viny bylo učiněno k ucelenému skutku, a nikoliv pouze jeho dílčí části. Přiléhavější by proto od počátku byl postup, který krajský soud zvolil při následné (jak sám uvádí) „revizi“ svého postupu, tedy prohlášení určitých skutečností za nesporné (§ 206d tr. ř.) a omezení dokazování toliko na skutečnosti, k nimž nadále přetrvávaly určité pochybnosti. Nicméně shora uvedené pochybení nalézacího soudu nebylo žádnou z procesních stran vytýkáno ve smyslu požadavku na zrušení napadeného rozhodnutí a rovněž odvolací soud má za to, že krajským soudem zvolený postup nezatížil napadené rozhodnutí takovou vadou, aby bylo zapotřebí k zásahu z jeho strany. Je třeba připomenout, že od samého počátku trestního řízení obžalovaný nezpochybňoval distribuci metamfetaminu dalším osobám, což ostatně potvrzuje i jeho předchozí životní i trestní historie, kdy sám byl konzumentem omamných a psychotropních látek a pro obdobnou trestnou činnost byl již trestně postižen. Ostatně také důkazy, které byly soudem prvního stupně provedeny ve vztahu k další části žalovaného skutku (poskytnutí fentanylové náplasti), vypovídají o tom, že obžalovaný se pohyboval v drogové komunitě, kde si nejen obstarával návykové látky, ale tyto i dále předával, ať již zdarma či za úplatu, jiným osobám. Pakliže krajský soud dovodil pochybnost o tom, zda metamfetamin byl směrem ke [jméno FO] poskytován zdarma či za úplatu, respektuje odvolací soud plně hodnocení soudu prvního stupně uvedené v bodech 86.-91., kde zaujímá stanovisko o bezplatném poskytování drogy, k čemuž docházelo z jeho strany vůči svědkyni také před nástupem předchozího výkonu trestu. Znovu je však na místě připomenout, že tato část stíhaného protiprávního jednání nebyla žádnou z procesních stran napadena, resp. zpochybněna.

20. Spornou skutečností tedy z hlediska podaného odvolání zůstává poskytnutí fentanylu ve formě transdermální náplasti obžalovaným poškozenému [jméno FO] s vědomím, že tento ji užije jako omamnou látku, k čemuž došlo v blíže nezjištěné době od 28. do 29. 4. 2022, kdy poškozený v důsledku udušení aspirací zvratků právě při otravě fentanylem zemřel. 21. [jméno FO] od počátku trestního řízení popíral jakékoliv svoje zavinění, kdy jeho obhajoba byla vystavěna na tom, že fentanylovou náplast neobdržel pouze sám, ale tuto získali od [jméno FO] společně s poškozeným a jako takovou ji také společně konzumovali.

22. Na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně lze potvrdit objektivní závěr, že poškozený [jméno FO] zemřel v příčinné souvislosti s požitím vícečetných toxikologicky významných látek, kdy doba smrti byla stanovena na 30. 4. 2022 (nalézací soud v bodě 85. odůvodnění nepřesně uvedl datum 30. 4. 2023) v 03:30 hodin, přičemž na základě znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, bylo uzavřeno, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného bylo udušení aspirací zvratků při otravě fentanylem, který byl toxikologicky detekován v těle poškozeného společně s koncentrací dalších látek, a to alprazolamu, sertralinu, metamfetaminu, amfetaminu a THC v hodnotách tak, jak byly popsány ve znaleckém posudku a konkretizovány v bodě 85. odůvodnění rozsudku. Znalecké posudky též popsaly vliv látky fentanyl, která patří do skupiny syntetických opioidů a má silné analgetické účinky, kdy při předávkování touto látkou dochází k útlumu, spánku, snížení tlaku a teploty. Koncentrace fentanylu v krvi zemřelého byla vyhodnocena jako toxická až letální pro osoby, které fentanyl chronicky neužívají a není u nich vyvinuta tolerance na tuto látku. Současně znalkyně poukázala na přítomnost látky sertralin v krvi poškozeného, kdy se jedná o antidepresivum, u něhož v kombinaci s fentanylem hrozí riziko rozvoje serotoninového syndromu., který mimo jiné může výrazně zvýšit riziko zvracení.

23. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud dospěl k názoru, že v případě prokázání zavinění na smrti poškozeného by bylo na místě vést důslednější dokazování směrem k osobnímu výslechu dotčených znalců, a to ke zjištění, zda by smrtelný následek v důsledku požití fentanylu u poškozeného nastal také v případě, pokud by jmenovaný nebyl ovlivněn dalšími toxikologicky významnými látkami, zejména pak sertralinem, který dle vyjádření znalců zvyšoval riziko zvracení, které po požití fentanylu vyvolalo u [jméno FO] smrt. Nalézací soud se však spokojil toliko se čtením znaleckých posudků, aniž by shora uvedenou skutečnost blíže objasňoval. Odvolací soud však s ohledem na jiné důvody, které jej vedly k zásahu do napadeného rozsudku, a to níže uvedené pochybnosti k samotnému obstarání látky fentanyl obžalovaným pro poškozeného, nepovažoval za nezbytné v daném stadiu trestního řízení doplňovat dokazování o osobní slyšení znalců a objasnění otázky příčinné souvislosti mezi požitím fentanylu a smrtí [jméno FO] ve vztahu k vině obžalovaného [jméno FO] .

24. Jak nalézací soud opakovaně konstatoval v rámci odůvodnění napadeného rozsudku a závěry pak sumarizoval zejména v bodech 153.-158. odůvodnění, při ustálení skutkového děje stran poskytnutí fentanylové náplasti ze strany [jméno FO] vycházel zejména z obsahu komunikace, která byla zajištěna v rámci zkoumání mobilních telefonů užívaných obžalovaným a poškozeným, a to nejen vzájemně, ale rovněž zejména při komunikaci [Jméno obžalovaného] směrem k [jméno FO] a [jméno FO] , potažmo dalším osobám, a současně rozborem lokalizace polohy GPS mobilního zařízení, z nichž dospěl k závěru, že ke schůzce, na které došlo k předání fentanylové náplasti [jméno FO] , došlo dne 22. 4. 2022 v [adresa] v podvečerních hodinách, v bytě obžalovaného, kde ovšem poškozený [jméno FO] v uvedené době nebyl, neboť jeho mobilní telefon byl detekován v jiné části [adresa] . V důsledku toho tedy krajský soud nabyl přesvědčení o vyvrácení obhajoby obžalovaného, že k předání drogy došlo za přítomnosti poškozeného a tato jim byla tedy poskytnuta společně a byl to tedy [jméno FO] , kdo [jméno FO] tuto fentanylovou náplast k další konzumaci poskytl.

25. Odvolací soud v prvé řadě zdůrazňuje, že při hodnocení výpovědí slyšených svědků, jakož i obžalovaného [Jméno obžalovaného] , je třeba vycházet z poznatku, že se jedná o osoby závislé na omamných a psychotropních látkách, které, jako tomu bývá v obdobných případech, mají tendenci vypovídat účelově z obavy, aby se vyhnuli zájmu orgánů činných v trestním řízení o vlastní osobu s vědomím, že jsou či mohou být dotčeny zapojením do trestné činnosti. Kromě shora uvedeného důvodu je třeba mít též na paměti, že osoby, které spadají do skupiny zneuživatelů psychotropních látek, mohou být v důsledku jejich požití ovlivněny co do možnosti zapamatovat si a znovu vybavovat si správně dané prožitky, a to zejména s ohledem na plynutí času, který v důsledku drogové závislosti může být pro ně odlišný od reality. Tuto skutečnost si ostatně uvědomoval již soud prvního stupně a poukázal na ni v některých částech odůvodnění napadeného rozsudku. Dané riziko zkreslení věrohodnosti výpovědi je přitom zesíleno právě u osoby obžalovaného, jakož i [jméno FO] , která dříve stála v postavení obviněné a s ohledem na trestnou činnost směrem k poškozenému [jméno FO] byla uznána vinnou na základě schválení dohody o vině a trestu. Rovněž u některých dalších osob nalézací soud dovodil důvody, které mohou mít vliv na obsah jejich výpovědi, kdy například zmínil výpověď svědka [jméno FO] , u níž nelze přehlédnout výrazně nenávistný postoj jmenovaného vůči obžalovanému (viz bod 97. odůvodnění rozsudku), či vztah obžalovaného ke svědkyni [jméno FO] , který byl hodnocen z několika rozměrů (intimního charakteru, obstarávání pervitinu, až po nevraživost a zlost - bod 122.).

26. Již na tomto místě lze tedy zmínit, že podstatná komplikovanost projednávané trestní věci spočívala právě v určité latenci stran ustálení skutkového děje, jež de facto mohou znát pouze tři osoby, a to sám obžalovaný, zemřelý [jméno FO] a [jméno FO] , která prokazatelně fentanylovou náplast měla v držení jako první a podle jejího doznání v rámci schválení dohody o vině a trestu tuto poskytla dále směrem k obžalovanému.

27. Právě s ohledem na obtížnost dané věci a potřebu ustálit skutkový děj tak, aby o něm nebyly dány důvodné pochybnosti pro možnost konstatovat vinu obžalovaného, uložil odvolací soud již ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí krajskému soudu povinnost provést důkaz výslechem [jméno FO] v postavení svědkyně a při vědomí jejího předchozího postoje, v případě, že opětovně odmítne vypovídat, čtení její výpovědi z přípravného řízení, kterou učinila v procesním postavení obviněné. Takovéto povinnosti nalézací soud ovšem nedostál, kdy k této problematice zaujal odmítavý postoj (bod 33. odůvodnění rozsudku), v němž poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu SSR ze dne 18. 10. 1974, sp. zn. 5 Tz 114/77, jakož i stanovisko trestního kolegia Najvyššieho súdu ČSSR ze dne 17. 10. 1978, sp. zn. Tpjf 68/77, na jejímž základě uzavřel, že není možné číst dřívější výpověď spoluobžalovaného, pakliže v postavení svědka využil svého práva podle § 100 odst. 2 tr. ř., a to ani za použití analogie, která naráží na zásadu bezprostřednosti a ústnosti.

28. Ačkoliv si je vrchní soud vědom shora uvedených rozhodnutí, má za to, že pohled nalézacího soudu je v tomto případě velmi rigidní, bez zohlednění souvislostí. Lze souhlasit s tím, že zákonodárce v rámci úpravy podmiňující možnost čtení předchozí výpovědi osoby v postavení obviněného opomněl možnost změny takového procesního postavení v následujícím stadiu trestního řízení. Zatímco čtení předchozí výpovědi osoby v postavení obžalovaného za situace, kdy tento odepře vypovídat, je možné za splnění dalších podmínek (zejména jeho předchozího řádného poučení o možnosti výpověď odepřít) dle § 207 odst. 2 tr. ř., a rovněž tak je na takovou situaci pamatováno v případě odepření výpovědi podle § 100 tr. ř. v ustanovení § 211 odst. 4 tr. ř., stav, kdy u obžalovaného (obviněného), byť dříve vyslechnutého zákonným postupem, dojde k posunu do svědecké roviny, v úpravě absentuje. Není pochopitelně úlohou soudu, aby absenci takovéto úpravy nahrazoval toliko svým odlišným právním názorem, neboť takováto úloha kvazizákonodárce mu nenáleží, současně však je potřeba zkoumat, zda není na místě možnost analogického užití příslušného ustanovení i na takto vzniklou situaci. Ačkoliv krajský soud dospěl k negativnímu závěru i stran této možnosti, daný náhled odvolací soud nesdílí. Využití analogie v trestním právu je obecně přípustné při aplikaci procesních norem, v rámci hmotného trestního práva je pak její užití zakázáno, pokud by byla použita v neprospěch pachatele, neboť v takovém případě by se soud či jakýkoliv jiný orgán dostával do rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod, respektive s čl. 7 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Pokud soud prvního stupně vycházel z nemožnosti užití analogie z důvodu případného porušení zásady bezprostřednosti a ústnosti, respektive jejího zúžení v neprospěch obžalovaného, neodůvodnil, v jakém směru takovéto úvahy dovodil. Výpověď svědka je vždy třeba hodnotit nikoliv izolovaně pouze na základě jejího obsahu, ale rovněž dávat tuto do kontextu s dalšími provedenými důkazy a z nich vyplývajícími poznatky pro trestní řízení. Jestliže odvolací soud přistoupil ke čtení výpovědi [jméno FO] z přípravného řízení, a to analogicky podle § 211 odst. 4 tr. ř., činil tak právě při zohlednění, že osoba svědkyně (dříve obviněné) vystupovala v průběhu trestního řízení způsobem, který může narušit věrohodnost jejích tvrzení, jež narušuje obhajovací verzi obžalovaného. Vrchním soudem zvolený postup přitom odpovídá i podmínkám upraveným rozhodovací praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 11 Tz 114/2011) a situaci, kdy v případě, že dojde ke zrušení meritorního rozhodnutí v řízení původně vedeném proti uprchlému v intencích § 306a tr.ř. a je třeba přistoupit k provedení výslechu dříve spoluobviněného, je možné tohoto vyslýchat pouze v postavení svědka a v případě, že tento odepře vypovídat z důvodů § 100 odst. 2 tr. ř., jeho výpověď se s ohledem na existenci závažné překážky přečte. Lze proto uzavřít, že výpověď [jméno FO] byla pro účely tohoto trestního řízení zprocesněna a bylo z ní vycházeno.

29. Nutno zdůraznit, že kořeny shora uvedeného problému vzniklého v nyní projednávané trestní věci sahají již do okamžiku podání obžaloby soudu prvního stupně. V daném ohledu lze totiž vytknout jak dozorujícímu státnímu zástupci, tak následně krajskému soudu v rámci prvotního projednání věci postup, který byl v rozporu s požadavky zakotvenými v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Jak již bylo připomenuto dříve, v počátcích bylo vedeno společné trestní řízení proti [Jméno obžalovaného] a [jméno FO] , kterým bylo shodně kladeno za vinu jednání ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Po zahájení hlavního líčení byl Krajskému soudu v Ostravě předložen návrh na schválení dohody o vině a trestu, kterou uzavřela [jméno FO] se státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě. V tomto návrhu jmenovaná pro účely sjednání dané dohody prohlásila vinu jednáním tak, jak bylo popsáno v podané obžalobě státního zástupce, v níž potvrdila, že „prodala za přesně nezjištěnou částku či bezúplatně poskytla látku fentanyl [Jméno obžalovaného] “. Státní zástupce při sjednávání dohody ovšem nevycházel z žádného dlouhodobého a ustáleného postoje obviněné, která od počátku trestního stíhání popírala jakoukoliv vinu, kdy uvedla, že náplast jí byla bez jejího vědomí zcizena osobou [Jméno obžalovaného] . I přes tento konstantní postoj však náhle přistoupila ke sjednání dohody o vině a trestu s uvedením, že látku vědomě za úplatu či bezúplatně poskytla obžalovanému [jméno FO] . Již ve svém předchozím zrušujícím usnesení vrchní soud vyjevil určitý podiv nad konstrukcí skutkové věty, v níž [jméno FO] , respektive státní zástupce a následně i soud, nebyli schopni i přes doznávající se postoj obviněné např. konkretizovat, zda došlo k úplatnému či bezúplatnému předání drogy. Daný rozpor přitom bylo možno odstranit výpovědí jmenované, o to více, že v návaznosti na její protiprávní jednání bylo vedeno trestní řízení i proti další osobě, a to [Jméno obžalovaného] . Odstranění rozporů však zůstalo ze strany soudu ignorováno a tento se poměrně alibisticky spokojil s návrhem státního zástupce. Uvedeným způsobem, kdy následně bez toho, aniž by [jméno FO] vyslechl v postavení obviněné, vyloučil trestní řízení proti ní k samostatnému projednání a rozhodnutí, které skončil již dříve avizovanou dohodou o vině a trestu. Tímto způsobem se pak připravil o možnost ověřování důležitých skutečností ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalovaného] a jeho obhajobě, neboť, jak bylo poukázáno výše, v rámci projednávané trestné činnosti mají povědomí o poskytnutí fentanylu toliko [jméno FO] , který již bohužel zemřel, obžalovaný [jméno FO] , jehož obhajobu by pro případ konstatování viny musel soud vyvrátit bez existence důvodných pochybností, a konečně právě [jméno FO] . V tomto případě proto nezbylo soudu než zvážit, jakým způsobem bude přistupováno k výpovědi [jméno FO] a zda tato nemůže při podřazení pod celkové penzum důkazů svědčit ve prospěch obžalovaného. 30. [jméno FO] vypovídala v průběhu přípravného řízení celkem třikrát, kdy za stěžejní vyjádření je třeba uvést jednak její výpověď při rozhodování o vzetí do vazby u Okresního soudu v Opavě dne 16. 2. 2023 (č. l. 512-513) a následně výpověď před policejním orgánem dne 9. 3. 2023, kterou stručně doplnila dne 29. 5. 2023 (č. l. 424-440). Jak již bylo uvedeno výše, v obou výpovědích [jméno FO] popřela, že by [Jméno obžalovaného] jakkoliv vědomě bezplatně či za úplatu poskytla fentanyl, ale k tomuto uvedla, že jí byl odcizen z kabelky dne 22. 4. 2022, kdy obžalovaného navštívila v místě jeho bydliště za účelem údajného vyřízení půjčky od společnosti Revolut, kterou potřebovala, neboť byla ve finanční tísni. Jak se však ukázalo, obžalovaný ji nepravdivě informoval, kdy ve skutečnosti se jednalo pouze o zřízení kreditní karty. K tomuto poskytla obžalovanému všechny své osobní údaje, občanský průkaz, jakož i hesla k e-mailu či sociálním sítím, aby byla později upozorněna svou kamarádkou [jméno FO] z [adresa] , že někdo její profily na sociálních sítích zneužil. Samotný fentanyl měla uložený v originální krabičce. Tuto podle svého prvotního tvrzení u Okresního soudu v Opavě našla na ulici, aby později při policejním výslechu uvedla, že do krabičky jí její tehdejší dealerka [jméno FO] uschovala pervitin s tím, že tento si má vzít a zbylý obsah krabičky později dealerce vrátit. Krabičku v její kabelce zaregistroval obžalovaný, ptal se na ni a ve chvíli, kdy si odskočila na toaletu, jí tuto odcizil. Chybějící náplast zaregistrovala až ve vlaku z [adresa] , načež volala obžalovanému, který jí odcizení přiznal. [jméno FO] však popřela, že by věděla, o jakou látku se jedná, byla seznámena dle nápisu na obalu, že náplast je určena proti bolesti zad a neznala její jiné účinky. Následně si již osobu obžalovaného zablokovala pro další komunikaci, a proto, jestliže jí byly následně předestírány obsahy komunikace ze dne 30. 4., uvedla, že tuto nikdy neviděla. Nevěděla, co bylo příčinou úmrtí [jméno FO] , o této skutečnosti ji vyrozuměl obžalovaný, když jí na Messenger poslal fotografii s textem, že tam tak leží už tři dny. Toto byla poslední zpráva, kterou od obžalovaného zaregistrovala.

31. Dále se [jméno FO] ve své výpovědi zaměřila na obeznámenost s osobou [Jméno obžalovaného] , kterého zná asi dva roky, s tím, že mu asi ve dvou či třech případech dodala pervitin. Jiným osobám již tuto drogu nedodávala. Při prvním setkání přijel obžalovaný na schůzku s [jméno FO] , kterého předtím svědkyně neznala, o jeho identitě ji informoval právě [jméno FO] , ovšem [jméno FO] nebyl samotnému předání pervitinu v [adresa] přítomen, neboť toto [jméno FO] odmítla. Proto, když [jméno FO] s [jméno FO] vystoupili z vlaku, šla s obžalovaným stranou a tam mu předala pervitin. K její návštěvě u obžalovaného doma dne 22. 4. pak uvedla, že v bytě obžalovaného se nacházeli ještě dva muži, tyto nejprve nebyla schopna popsat, až následujícími otázkami ustálila, že žádný z nich příliš nemluvil, jeden byl hubenější, druhý trošku silnější postavy. Je možné, že by je poznala na fotografii. V průběhu vazebního zasedání doplnila, že neví, zda byl přítomen v bytě i [jméno FO] , vyloučit to nemůže. Když odcházela z bytu obžalovaného, střetla se ještě s dívkou, kterou [jméno FO] oslovil jako [jméno FO] , tato byla o něco větší než svědkyně, měla černé vlasy do culíku, respektive do drdolu. Po příjezdu do [adresa] ji na nádraží vyzvedl [jméno FO] a společně šli pěšky k němu domů, což trvalo asi půl hodiny. Když od obžalovaného odcházela, mohlo být kolem 15:00 hod., chtěla po [jméno FO] , aby ji šel doprovodit zpět na vlak, což odmítl. O tom, zda a jak [jméno FO] či [jméno FO] náplast zkoušeli, s nikým nemluvila.

32. Z obsahu výpovědi [jméno FO] by tedy bylo možno dovodit, že tato přivezla fentanylovou náplast do bytu obžalovaného dne 22. 4. 2022, kdy se evidentně jednalo o jedinou návštěvu v [adresa] , neboť ona sama bydlela v [adresa] , kam za ní obžalovaný dojížděl pro pervitin. Uvedené datum přitom koreluje se závěry jak podané obžaloby, tak následného závěru krajského soudu o vině obžalovaného, byť tento, jak bylo uvedeno výše, z výpovědi svědkyně nevycházel a datum předání drogy ustálil na základě konstatování, že mezi [jméno FO] a [jméno FO] došlo k předání toliko jedné náplasti, přičemž nebyl zjištěn poznatek o tom, že by distribuce fentanylu probíhala častěji, a zejména pak z obsahu komunikace, kterou vedli obžalovaný, poškozený a [jméno FO] (potažmo další osoby), a BTS (v případě obžalovaného i GPS) lokalizace polohy mobilních zařízení.

33. Posledně uvedené materii, tedy lokalizaci mobilního zařízení, věnoval nalézací soud velmi obsáhlou část odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž přehled, který podal, vrchní soud sice na jedné straně považuje za výsledek až mravenčí píle nalézacího soudu, kterému však ve výsledku byla přiznána větší váha, než jí ve skutečnosti náleží. Materiály, na jejichž základě vytvářel své úvahy, vycházely z informací dodaných provozovateli telekomunikačních služeb, a to zejména (ve vztahu k poškozenému výhradně) v podobě BTS lokalizace. Přitom se jedná de facto o notorietu z obdobných často právě drogových případů trestné činnosti, že BTS lokalizace určuje polohu určitého přístroje podle síly a časového zpoždění signálu mezi uvedeným mobilním zařízením a nejbližšími základnovými stanicemi mobilního operátora, zatímco GPS lokalizace využívá signály satelitů k určení přesné polohy zařízení na zemi. BTS lokalizaci je proto třeba označit za méně přesnou, často s odchylkami několika stovek metrů až kilometrů, neboť je odvislá na hustotě základnových stanic. Na danou skutečnost ostatně ve své zprávě (č. l. 1380-1384) upozorňuje sám poskytovatel daných informací, společnost T-Mobile. Ten mimo jiné též zdůrazňuje vázanost terminálu v síti v průběhu času a schopnost udržet dané spojení v horizontu od sekund až po týdny. Do hodnocení daných okolností se též propisuje otázka formy spojení (hovor, SMS zpráva, datové spojení, připojení přes wifi). Ačkoliv tedy daný důkaz nelze v žádném případě hodnotit jako bezvýznamný a bezesporu má určitý význam při stanovení polohy určitého objektu, je třeba k němu přistupovat vždy s určitou dávkou opatrnosti a vycházet z něj podpůrně při vědomí, že jednak udává pouze rámcovou přesnost polohy určitého přístroje a současně vypovídá příslušná lokalizace pouze o poloze toho kterého mobilního přístroje, nikoliv však již jeho uživatele. Při hodnocení takového důkazu je proto třeba brát do úvahy, zda mobilní přístroj nemohl jeho uživatel zapomenout na jiném místě, či ho tam ponechat záměrně, potažmo zvažovat již shora avizovanou sílu a možnost zachycení určitých základnových stanic daného přístroje, například za situace, kdy osoba se pohybuje na menším prostoru, který by mohl být pokrýván právě jednou základnovou stanicí.

34. Jinými slovy se tedy soud musí zaobírat otázkou, zda provedený přehled lokalizace mobilního zařízení může být dán do přímé souvislosti s pohybem ať již obžalovaného či poškozeného, aby z těchto údajů mohly být dovozeny závěry o tom, že tyto dvě osoby spolu v určitý časový okamžik byly na tom samém konkrétním místě.

35. K tomuto tedy přistupuje otázka, kdy navštívila [jméno FO] obžalovaného [Jméno obžalovaného] v místě jeho bydliště, přičemž v tomto ohledu se jedná v podstatě o jediný shodný prvek jejich výpovědí, neboť jak obžalovaný, tak [jméno FO] zařazují předání (potažmo prodej či dokonce odcizení) fentanylu do rámce osobní schůzky, při níž byl [jméno FO] zřizován Revolut účet (kreditní karta). Ke dni 22. 4. 2022 nalézací soud z lokalizace mobilních přístrojů dovozuje, že obžalovaný se nacházel v místě svého bydliště, tedy na adrese [adresa] , [adresa] , zatímco [jméno FO] v klíčové době od 09:59 do 23:32 hod. buď v místě svého bydliště, případně mimo něj, nicméně zcela jistě mimo bydliště obžalovaného. Svědčit o tom má připojování se mobilního zařízení do sítě prostřednictvím BTS [adresa] , [adresa] (bod 70., odrážka 4; bod 111. odůvodnění rozsudku). Dále je zjevné, že existence schůzky dne 22. 4. 2022 je dovozována i ze vzájemné komunikace mezi obžalovaným a [jméno FO] (bod 52.), která probíhá v čase od 16:43, kdy obžalovaný vyzývá [jméno FO] , aby se stavila k večeru, na což [jméno FO] reaguje zprávami: „tak mám koupit aspoň tu jedničku“; „jo a můžeš mi zjistit, v kolik jede vlak“; „ale musel bys tam dojít na nádr“; „ale zjisti nějaký po páté hodině“, na to reaguje obžalovaný zprávou „však navečer“, „já jsem teď stejně nevylezl z postele“, „hlavně [jméno FO] dojde z práce“, následně v čase 19:05 sděluje obžalovaný [jméno FO] „hele dnes ne :-)), kluci mají ještě“; a v čase 20:44 [jméno FO] zasílá poslední zprávu obžalovanému ve znění „hele tohle teď nehrod“.

36. Z výše uvedeného tedy bylo dovozeno, že dne 22. 4. 2022 proběhla schůzka mezi obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO] , a to v podvečerních hodinách, přičemž podle přesvědčení soudu poslední zpráva ze strany [jméno FO] ve znění, aby obžalovaný „tohle nehrotil“, směřuje k obezřetnosti při užívání fentanylu.

37. I na tomto místě se ovšem ukazuje významnost pochybení nalézacího soudu při prvním projednání věci a schválení dohody o vině a trestu s [jméno FO] bez jejího řádného vyslechnutí, kdy se soud připravil o možnost zpřesnění obsahu proběhlé komunikace mezi ní a obžalovaným. V návaznosti na shora čtenou výpověď [jméno FO] je třeba upozornit, že tato zařadila setkání s obžalovaným v jeho bytě do odpolední doby dne 22. 4., kdy uvedla, že od obžalovaného odcházela přibližně okolo 15:00 hod. Již dříve bylo zdůrazněno, že soud si je vědom určitých diskrepancí, které mohou vzniknout při výpovědích osob zneužívajících návykové látky, potažmo obsah výpovědí může být dotčen i určitým časovým odstupem od proběhlé situace. V každém případě však vyjádření [jméno FO] k času schůzky neodpovídá jejich komunikaci, neboť podle této měl obžalovaný svědkyni zjistit, v kolik hodin jede vlak z [adresa] , ale až po 17:00 hod. Toto je potvrzováno i dodatkem zprávy obžalovaného, z níž vyplývá, že by [jméno FO] měla dojít až navečer, neboť on v čase jejich komunikace „nevylezl z postele“ (text zprávy je zařazen do času 16:45). Otázkou pak zůstává vyhodnocení zprávy obžalovaného v čase 19:05: „hele dnes ne, kluci ještě mají“, kdy soud může jen spekulovat, zda se jedná například o zrušení schůzky a požadavek, aby [jméno FO] nejezdila, případně aby nevozila nějak jinou drogu, protože tuto ještě mají, anebo sdělení [jméno FO] , že dnes právě obdržený fentanyl konzumovat nebude, neboť ještě má pervitin, případně se komunikace týká něčeho úplně jiného. Ostatně stejný závěr je třeba bez existence dalších poznatků učinit i k avizované poslední zprávě [jméno FO] , aby obžalovaný „tohle nehrotil“. Jak bude opakovaně zdůrazněno, odvolací soud sice nechce a priori tvrdit, že o verzi, k níž dospěl nalézací soud, nelze uvažovat jako o možné, ovšem je třeba si ve světle veškerých dalších skutečností uvědomit, že o této existují závažné pochybnosti, na jejichž základě nelze bez dalšího dospět k meritornímu závěru o vině obžalovaného.

38. Právě v tomto směru je zapotřebí posuzovat obsah výpovědi [jméno FO] s ohledem na otázku její věrohodnosti. K této se odvolací soud vyjadřoval již v předchozích pasážích odůvodnění tohoto rozhodnutí. Její vyjádření je totiž třeba vnímat ve světle dvou rozporných přístupů a je to jednak opakovaného popírání jakéhokoliv zavinění ve vztahu k poskytnutí fentanylové náplasti, která jí měla být obžalovaným naopak zcizena, a následné změny jejího postoje při prohlášení viny, která byla součástí sjednané dohody o vině a trestu. Nelze odhlédnout, že obžalovaná byla od počátku vlastního trestního stíhání ve smyslu § 283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožena trestem odnětí svobody ve výměře od 10 do 18 let. Právě s poukazem na takto vysoko hrozící trest je zjevné, že změna jejího postoje byla odvislá právě až od určitého návrhu státního zástupce na trest výrazně kratšího trvání. Takováto účelová změna jednoho obviněného však musí být velmi obezřetně vnímána k osobám dalších obviněných, o to více, jestliže osoba takto postupující cestou uzavírání dohody o vině a trestu usvědčuje další spoluobviněné. Jinými slovy, potvrzení určitého skutkového stavu [jméno FO] v rámci jejího doznání se, které je součástí konsensuálního postupu ve smyslu § 206b tr. ř., nezbavuje soud povinnosti prokazovat vinu [Jméno obžalovaného] na základě dalších existujících poznatků a tyto podrobovat kritickým úvahám vedoucím k potřebě získání uceleného, pevného a logicky provázaného řetězce důkazů ve vztahu k obžalovanému.

39. Připomenout je tak dále třeba změnu v tvrzení v otázce obstarání fentanylové náplasti, kterou měla [jméno FO] nejprve nalézt na ulici (o čemž odvolací soud s ohledem na její zapojení do drogové scény pochybuje), potažmo tato jí měla být poskytnuta její dealerkou (i o tom lze mít určité pochybnosti, kdy není zřejmé, proč by současně s předáním pervitinu se měl dealer zbavovat bez dalšího jiné drogy). Opomenout nelze také časové zařazení schůzky, kdy údaj o čase 15:00 lze i ve vztahu ke dni 22. 4. s poukazem na dříve rozvedenou komunikaci s obžalovaným zpochybnit.

40. Samostatnou část nejasností, které odvolací soud dovozuje z výpovědi [jméno FO] , je třeba směřovat k otázkám její další komunikace s [Jméno obžalovaného] . Ačkoliv jmenovaná negovala, že by si s obžalovaným vyměňovali informace o užití fentanylu buď jím samotným či poškozeným, respektive poslední zprávou, kterou od obžalovaného obdržela, měla být fotografie s vyobrazením ležícího muže (poškozeného), a další zprávy, které jí byly předestřeny zejména ze dne 30. 4. 2022, již nezná, neboť podle jejího tvrzení jí byl obžalovaným zneužit profil na sociálních sítích, i toto tvrzení lze mít za vysoce nevěrohodné. I soud prvního stupně správně a podrobně rozvedl vzájemnou komunikaci (zejména body 41., 59., 61., 64., 67.,), která probíhá i po dni 22. 4. 2022, kdy mělo podle výpovědi [jméno FO] dojít k odcizení náplasti, zcela standardním, resp. přátelským způsobem, bez známek jakýchkoliv výčitek, které by byly pro situaci tak, jak ji popsala [jméno FO] , typické. Odvolací soud pochybuje, že pokud by obžalovaný [jméno FO] oklamal v souvislosti s vyřízením kreditní karty namísto požadované půjčky a nadto jí dokonce ještě odcizil náplast, která nebyla (podle druhé výpovědi) její a měla ji vrátit své dealerce, probíhala by komunikace takto běžným nekonfliktním způsobem. Místo toho se 25. 4. obžalovaný s [jméno FO] domlouvají „že to nechají na zítra“, 26. 4. obžalovaný sděluje [jméno FO] , že se vyspal z náplasti a stejná komunikace mezi nimi probíhá i v následujících dnech, tedy od 28. do 30. 4. 2022. Zejména lze ve shodě s krajským soudem poukázat na fotografii ležícího [jméno FO] , kterou [jméno FO] zasílá [jméno FO] 29. 4. s poukazem, že poškozeného nemůže vzbudit a [jméno FO] mu k tomuto sděluje, že „to přehnali s náplastmi“ a následuje již informace o tom, že „jedou sanitky“. Odvolací soud nevěří výpovědi [jméno FO] , že tyto následující zprávy, zejména z 30. 4. 2022, neviděla z důvodu odcizení profilu na sociálních sítích, neboť obsah komunikace mezi obžalovaným a [jméno FO] plně odpovídá jejich předchozím vztahům a také obsahem se zjevně týká užívání fentanylu. V případě, že by obžalovaný byl osobou, která zneužila osobní údaje [jméno FO] (neboť právě jemu údajně poskytla veškeré osobní doklady či údaje ke svým účtům na sociálních sítích) k vytvoření falešných profilů, je zcela nelogické, aby [jméno FO] z vlastního čísla komunikoval s takovýmto falešným profilem, namísto aby jej například sám využíval.

41. Lze tedy uzavřít, že výpověď [jméno FO] není možné pro skutečně velkou řadu nejasností považovat za věrohodnou a vycházet z ní při dovození viny obžalovaného, což ostatně nečinil ani soud prvního stupně, který ji pro tvrzené procesní překážky nepoužil ke svému rozhodování. V každém případě však i od této komunikace odvozený závěr o schůzce mezi obžalovaným a poškozenou dne 22. 4. 2022 nese určité známky pochybností, neboť oba jmenovaní byli v následném kontaktu i v dalších dnech a není vyloučeno, že se mohli setkat a předat si drogu za jiných okolností, než jak uzavřel soud prvního stupně.

42. Do úvahy připadá právě datum 24. 4. 2022, kdy podle nalézacím soudem dovozené lokalizace mobilních přístrojů se obžalovaný [jméno FO] nejprve nacházel doma, aby následně odcházel směrem na nádraží, kdy je zachycena komunikace s [jméno FO] , který má zájem o pervitin. V čase 10:02-10:49 je tedy mobilní přístroj obžalovaného na pohybu směrem na nádraží, aby se následně vrátil zpět domů a v odpoledních hodinách (dle jeho sdělení sestře – bod 55. odůvodnění – v čase 16:28 hod.) odjel do [adresa] ke své matce a sestře. I soud prvního stupně dovozuje, že v čase 11:45 se do bytu obžalovaného dostává poškozený [jméno FO] , který zjevně není pod vlivem fentanylu do 14:44, neboť do této doby stále komunikuje prostřednictvím svého mobilního telefonu. Do této doby tedy byl dovozen časový prostor, který obžalovaný a poškození trávili společně a při absenci dalších poznatků, zejména k osobě [jméno FO] , nelze uzavřít, že by předání náplasti nemohlo proběhnout v tomto okamžiku. Ostatně i krajským soudem pořízená a provedená mapová dokumentace (č. l. 1110-1132) potvrzuje, že byt na adrese [adresa] , v němž bydlel poškozený, se nachází poblíž vlakového nádraží [adresa] , na které přijížděla [jméno FO] a kolem tohoto nádraží pak vede trasa k bydlišti obžalovaného. Poukázat lze též na večerní komunikaci, kterou vedl obžalovaný se svědkyní [jméno FO] v čase od 20:10 do 20:33, kdy obžalovaný [jméno FO] sděluje, že je doma, dělá večeři a dal si náplast. Současně se má v bytě společně s ním nacházet i [jméno FO] . Nalézací soud tuto komunikaci považuje za zavádějící, neboť mobilní přístroj obžalovaného je ještě v čase 20:50 lokalizován u jeho matky a zpět v bydlišti je až v čase okolo 23:30, nicméně i v tomto ohledu je třeba poukázat na určitou podpůrnost charakteru zmíněné lokalizace mobilních přístrojů na základě BTS buněk (viz výše).

43. Vrchní soud pak obiter dictum dodává, že úvahy o stanovení jiného dne k předání fentanylu [jméno FO] než 22. 4. 2022 přitom nejsou v trestním řízení ojedinělé. Pouze pro dokreslení a bez přikládání větší váhy, lze poukázat na zprávu policejního orgánu (č. l. 1070-1071), která vychází z přesvědčení o předání dvou dávek fentanylu, a to jak 22. 4., tak 24. 4. 2022 (s poukazem na výše uvedenou komunikaci obžalovaného s [jméno FO] , jakož i [jméno FO] ). Je pravdou, že otázkou existence dvou či více náplastí se nalézací soud adekvátně zaobíral a vysvětlil, proč tuto verzi nepovažuje za reálnou, nicméně tím nelze eliminovat pochybnosti, kdy k předání, byť jediné, omamné látky došlo.

44. Z komunikace mezi obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO] je tedy zřejmé, že obžalovaný disponoval předmětnou náplastí minimálně 24. 4., když se o této [jméno FO] ve večerních hodinách zmiňuje. Jak již bylo uvedeno, tento časový údaj by souhlasil s výpovědí samotného [Jméno obžalovaného] a navazuje na něj též komunikace opět s [jméno FO] dne 25. 4., v níž opět jmenované sděluje, že „včera dostal náplast“. Nalézací soud sice takovouto informaci nepovažuje za relevantní s poukazem, že obžalovaný ztrácel v důsledku požití fentanylu pojem o čase, což nevylučuje ani soud odvolací, nicméně na rozdíl od krajského soudu soud vrchní musí daný poznatek hodnotit opět jako jednu z mnoha dílčích pochybností, kterou lze v daném případu vysledovat.

45. Ostatně též při hodnocení vlivu fentanylu na organismus obžalovaného a poškozeného vychází nalézací soud nejen z obecných závěrů vyjádřených ve znaleckém posudku, ale stran trvání účinků výhradně z výpovědi obžalovaného [jméno FO] . Je tedy do jisté míry s podivem, že v určitých pasážích hodnotí výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, a to i s poukazem na chybné vnímání času coby drogově závislé osoby, ovšem na druhé straně pak dovozuje vliv drogy na obžalovaného a poškozeného právě z výpovědi [Jméno obžalovaného] , a to v časovém údaji 10-15 hodin spánku po požití drogy. Takovýto závěr nalézací soud učinil bez dalšího zkoumání, které by spíše náleželo do roviny medicínské, neboť je zcela zřejmé, že na každého jedince bude mít droga vliv jiným způsobem a totéž v odvislosti na množství použité látky či určité předchozí zkušenosti s její konzumací. Odvolací soud se právě v tomto ohledu nechce pouštět do hypotéz, aby jednoznačně uzavíral, že komunikace či nekomunikace obžalovaného a poškozeného na mobilním přístroji je odvislá právě na tom, zda jmenovaní byli pod vlivem fentanylu (konkrétně v důsledku jeho požití spali), neboť dozajista je třeba kalkulovat s tím, že užití jakékoliv drogy má několik fází (byť nástup účinků fentanylu je poměrně rychlý). Nelze tedy stavět na tom, že po přímém požití nemůže osoba ještě po určitou dobu komunikovat se svým okolím (o to více, že fentanyl, coby častá náhražka heroinu přináší pocity euforie), či naopak určité vyvolání požadovaného stavu vede k tomu, aby takovouto komunikaci omezila. I v tomto ohledu jsou tedy závěry nalézacího soudu značně hypotetické, neverifikované a nemohou obstát při dovození viny [Jméno obžalovaného] .

46. Objektivně lze mít tedy toliko za prokázané, že úmrtí [jméno FO] nastalo dne 30. 4. 2022 v čase 03:30 v [adresa] , v bydlišti obžalovaného [Jméno obžalovaného] , kdy, jak již bylo uvedeno, příčinou úmrtí byla aspirace zvratků při otravě fentanylem, který byl zneužit coby omamná látka, a nikoliv k léčebným účelům. Tohoto zneužití se přitom dopustili jak [jméno FO] , tak [jméno FO] , kteří byli uživateli drog a též experimentovali s léky, o čemž svědčí nejenom výpověď samotného obžalovaného či nálezy různých léků v místě jeho bydliště, ale rovněž fakt, že v krvi poškozeného byly nalezeny další látky, jakými byly pervitin, THC a již dříve specifikované léky, včetně antidepresiva sertralin, které v kombinaci s fentanylem zvyšuje riziko serotoninového syndromu, respektive výrazně zvyšuje hrozbu zvracení. V případě obžalovaného pak o jeho zneužívání těchto látek vede nejen jeho výpověď, ale též výpovědi dalších svědků, trestní minulost v rovině drogové delikvence a v neposlední řadě komunikace s jinými osobami, jimž potvrzuje užití fentanylové náplasti. V případě otázky, zda obžalovaný získal fentanyl sám od [jméno FO] a tento následně vědomě poskytl poškozenému, anebo látku získali společně při návštěvě [jméno FO] v bydlišti obžalovaného, se však objevila taková řada nejasností, které odvolací soud nemohl ignorovat, a aniž by se je podařilo logicky vyvrátit, bylo třeba přistoupit při hodnocení důkazů k zachování podmínky postupovat v pochybnostech ve prospěch obžalovaného [Jméno obžalovaného] .

47. Po posouzení všech důkazů provedených v rámci trestního řízení soudem prvního stupně a ve spojení s doplněním o čtenou výpověď [jméno FO] tak odvolací soud dospěl k závěru, že není na místě ztotožnit se s názorem soudu prvního stupně, co do viny obžalovaného trestnou činností tak, jak byla popsána ve výrokové části napadeného rozsudku. Ve vztahu k obžalovanému lze sice dovodit, že se jedná o osobu zneužívající omamné a psychotropní látky, tyto si obstarávající nejen pro vlastní potřebu, ale také za účelem další distribuce jiným osobám, ve vztahu k nimž se dopustil jednání v době od 26. 2. 2022 do 14. 2. 2023, a to konkrétně prodejem metamfetaminu, který za úplatu či zdarma v množství nejméně celkem 14,5 gramu poskytl minimálně [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] , ačkoliv k tomuto nedisponoval žádným oprávněním a byl si vědom povahy dané látky, ovšem na druhé straně již jmenovanému nelze přičítat zavinění ve vztahu k úmrtí [jméno FO] . Byť poškozený zemřel v rámci intoxikace fentanylem, kdy nejsou pochybnosti o tom, že tento pocházel od [jméno FO] , nejenže existuje pochybnost, zda k úmrtí došlo výhradně na základě požití fentanylu či v důsledku jeho kombinace s dalšími látkami, zejména lékem sertralinem, není též možné bez důvodných pochybností uzavřít, že fentanyl v podobě transdermální náplasti byl poškozenému předán právě a jen obžalovaným [Jméno obžalovaného] , a nikoliv při jejich společné schůzce s distributorkou [jméno FO] .

48. Jak bylo uvedeno výše, odvolací soud dovodil na základě provedených důkazů přetrvávající pochybnosti, které se vztahují zejména k otázce předání fentanylu ze strany [jméno FO] , a to zejména vzhledem k datu, kdy jmenovaná měla drogu poskytnout, a zda tak učinila za přítomnosti pouze obžalovaného či dalších osob, zejména [jméno FO] . Stran data předání se jako nejpravděpodobnější jeví data 22. 4. 2022 či 24. 4. 2022, kdy k předání došlo v bytě obžalovaného v [adresa] . V případě tvrzení [jméno FO] k tomuto předání mělo dojít za osobní přítomnosti dvou dalších osob, které nebyla schopna přesněji popsat, k dotazu soudkyně Okresního soudu v Opavě nevyloučila, že v bytě mohl být přítomen též [jméno FO] . Jestliže se v návaznosti na poškozeného jeví jako nelogické, zda [jméno FO] by tohoto musela identifikovat, jestliže jej před pár dny ve společnosti obžalovaného viděla při předávce pervitinu v [adresa] , pak je třeba připomenout, že podle jejího vlastního tvrzení [jméno FO] údajně viděla z určité vzdálenosti, neboť osobně předávce pervitinu nebyl přítomen. Výpověď této osoby je přitom ve zjevném rozporu s výpovědí obžalovaného, podle nějž k předávce fentanylu sice došlo v jeho bytě, ovšem pouze za přítomnosti [jméno FO] , a nikoliv dalších osob či za pozdějšího příchodu [jméno FO] tak, jak to uvádí [jméno FO] . [jméno FO] přitom dle vlastního vyjádření žádné návštěvě [jméno FO] přítomna nebyla, s touto se musela minout poté, co ji [jméno FO] s [jméno FO] doprovodili na nádraží. Soud připomíná, že výpověď svědkyně [jméno FO] byla hodnocena nalézacím soudem jako nevěrohodná, a to nejen z hlediska obsahově odlišných skutečností, ale též časového zařazení předání fentanylu, k čemuž mělo dojít až dne 28. 4. 2022, což by ovšem neodpovídalo předchozí komunikaci, kterou vedli poškozený, obžalovaný a [jméno FO] a jež se pojila k dříve poskytnuté fentanylové náplasti či její konzumaci.

49. Jestliže nalézací soud považuje verzi obžalovaného za vyvrácenou s ohledem právě na zmíněnou komunikaci mezi ním, poškozeným, [jméno FO] či dalšími osobami a rovněž s poukazem na lokalizaci mobilního přístroje, pak odvolací soud zdůraznil, že se jedná o nepřímé důkazy, které vzhledem k řadě nejasností, určité konspirativnosti obsahu komunikace a samotné povaze lokalizace mobilních přístrojů, kterou nelze automaticky zaměňovat s pohybem jejich uživatelů, nevytváří předpokládaný pevný, ucelený a logicky provázaný řetězec důkazů, na jejichž základě je možné rozhodnout o vině obžalovaného.

50. Jak již bylo výše rozvedeno, za problematické je třeba označit již samotné podání obžaloby za situace, kdy existovaly dvě de facto vylučující se skutkové verze. Na jedné straně se jednalo o popírání trestné činnosti [jméno FO] , jejíž výpověď stavěla na odcizení transdermální náplasti [Jméno obžalovaného] , zatímco ten nepopíral poskytnutí náplasti [jméno FO] , ovšem nikoli jen jemu samotnému, ale společně s [jméno FO] . Skutkový popis žalobního návrhu přitom neodpovídá ani jedné z výše uvedených verzí a důvod, jak k jeho koncipování došlo, v podstatě absentuje. S ohledem na rozpory ve výpovědi [jméno FO] bylo na obžalobě, aby ve stávajícím řízení vyvrátila obhajobu obžalovaného, což se pokusila na základě shora popsaných skutečností, jež však odvolací soud neshledal dostatečnými k dovození viny [Jméno obžalovaného] .

51. Je však třeba současně zdůraznit, že výše uvedené neznamená, že by závěr, k němuž po provedeném dokazování dospěl nalézací soud, byl zcela vyloučen. Obžalovaný věděl o závadnosti fentanylu, o riziku, které s jeho konzumací souvisí a byl si vědom, že úmrtí poškozeného může vyvolat zájem policie o jeho osobu či osobu [jméno FO] . V tomto duchu ostatně spolu vedli také bezprostředně po úmrtí [jméno FO] s [jméno FO] dne 30. 4. 2022 komunikaci, kdy je zjevné, že pro případ šetření bude policii sdělena verze, že si poškozený náplast donesl sám. Ovšem ani z takové konverzace nelze bez dalšího dovozovat, že by [jméno FO] předala náplast pouze obžalovanému a ten ji dále poskytl poškozenému. Jednalo se spíše o typickou snahu eliminovat zájem policie o jejich osoby, coby zneuživatele drog. Pouze na okraj lze stran těchto písemných zpráv mezi [jméno FO] a [jméno FO] poukázat na naprostou sociální oploštělost posledně jmenovaného, který v podstatě neprojevil elementární lítost nad úmrtím poškozeného a de facto tuto tragédii bral jako přirozenou součást zneužívání omamných a psychotropních látek. Žel ani takový cynický přístup obžalovaného nemůže vést k dovození viny projednávanou trestnou činností, ale představuje pouze obraz o osobnosti jmenovaného.

52. V postupu nalézacího soudu tak vrchní soud dovodil takové vady, které vyvolávají nejasnost a neúplnost skutkových zjištění, jakož i porušení ustanovení trestního zákona v rovině požadavku, aby soud hodnotil důkazy po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v souhrnu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pokud takovéto vzniknou, je třeba při jejich hodnocení postupovat vždy ve prospěch obviněného. Odvolací soud sice nemůže a nechce hodnotit závěry nalézacího soudu tak, že tyto nemají určité opodstatnění, respektive že nalézací soud ve svých hodnotících úvahách zcela pochybil, kdy nelze vyloučit, že verze, k níž v napadeném rozsudku dospěl, může přicházet do úvahy, avšak není možné u ní učinit natolik kategorický závěr, který by eliminoval důvodnost jiných možností o průběhu skutkového děje, v němž by [jméno FO] nevystupoval jako pachatel trestné činnosti.

53. S ohledem na výše uvedené tedy Vrchní soud v Olomouci přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí v intencích § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výrokové části, tedy přistoupil k vypuštění části skutku, v němž byla dovozována vina obžalovaného jednáním podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ale uznal jmenovaného vinným podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Skutkový děj, z nějž byla dovozena vina obžalovaného daným zločinem, se přitom vztahuje k již dříve opakovaně avizované distribuci metamfetaminu osobám a v množství tak, jak bylo ve výrokové části popsáno. Na okraj je třeba doplnit, že v rámci popisu skutkové části odvolací soud přistoupil ke sjednocení pojmosloví metamfetamin – pervitin ve prospěch prvního z uvedených termínů. Tyto jsou v běžných situacích zástupné, kdy pojem pervitin je vnímán spíše jako slangový (jedná se dřívější obchodní název drogy) a příloha č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, hovoří primárně o metamfetaminu jako o psychotropní látce. Tato změna je čistě formální z důvodů, že soud prvního stupně ve výrokové části pracoval s oběma termíny a vrchní soud daný stav pouze sjednotil.

54. Je třeba připomenout, že z hlediska kvantifikace množství psychotropní látky metamfetaminu, která je z trestněprávního hlediska významná, je vycházeno ze závěrů obsažených ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod číslem 15/2014 Sb. rozh. tr., v němž bylo dovozeno, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně - podle ohrožení vyplývajících pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující množství větší než malé u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravku je obsahujících. U metamfetaminu-pervitinu se pak za množství větší než malé považuje více než 1,5 gramu drogy, s obsahem nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu.

55. Ačkoliv předmětná droga nebyla k podrobnějšímu zkoumání zajištěna, je zcela neoddiskutovatelné, že minimální množství 14,5 gramu téměř desetinásobně převyšuje množství trestněprávně významné pro postih osoby s takovouto drogou nakládající podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Mimoto nelze odhlédnout od skutečnosti, že z provedeného dokazování bylo zjištěno předchozí odsouzení obžalovaného [Jméno obžalovaného] rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2019 pod sp. zn. 2 T 90/2019, a to právě pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložený trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, jež vykonal ke dni 26. 2. 2022. Byla tak splněna podmínka pro posouzení jednání obžalovaného též ve smyslu § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy že se jmenovaný protiprávního jednání dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán.

56. Při rozhodování o trestu odvolací soud vycházel z kritérií vtělených zejména do ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku. Nutno zdůraznit, že se ztotožnil s náhledem, který při ukládání sankce zvolil již nalézací soud, kdy ve vztahu k distribuci metamfetaminu poukázal na doznání se [Jméno obžalovaného] . Byť jeho postoj byl v rámci řízení před soudem prvního stupně určitým způsobem modifikován s ohledem na nejprve soudem přijaté prohlášení viny a následně prohlášení nesporných skutečností, lze uzavřít, že obžalovaný se k jednání v plném rozsahu doznal, kdy takovýto postup je třeba hodnotit jako velmi výraznou polehčující okolnost. Na druhé straně se však jedná o polehčující okolnost veskrze jedinou, kdy oproti ní je třeba zohlednit relativní dlouhodobost páchání trestné činnosti a zejména fakt, že této se dopouštěl bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody pro obdobné jednání. Obžalovaný je osobou, která v minulosti nevedla řádný život a dopouštěla se různorodé trestné činnosti, a to i závažného charakteru v podobě loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 45 T 7/2006, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 let. Obžalovaný si beze zbytku musel být vědom závažnosti jednání, kterého se dopouští na úseku drogové delikvence, kdy sám je osobou závislou na užívání omamných a psychotropních látek a chápe škodlivosti drogy, jakož i náchylnosti dalších osob při zneužívání takovýchto látek.

57. Jestliže byl proto obžalovaný ohrožený v rámci ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku trestní sazbou od 2 do 10 let, dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě pro převažující penzum přitěžujících okolností ukládat trest v horní polovině zákonné trestní sazby, byť s ohledem na již konstatované doznání stále ještě při polovině trestní sazby, a to konkrétně v délce 7 let. Obžalovaný si musí být vědom, že jakékoliv další porušování trestněprávních norem do budoucna v jeho případě s vysokou pravděpodobností povede nejen opět k ukládání nepodmíněného trestu, ale tento již bude ukládán právě při horních hranicích zákonných trestních sazeb. Pro splnění podmínek uvedených v § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak obžalovaného soud zařadil pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou.

58. V neposlední řadě se odvolací soud zaobíral odvoláním poškozeného [Jméno poškozené A] , který se v rámci trestního řízení domáhal zavázání obžalovaného k povinnosti nahradit mu, coby otci zemřelého [jméno FO] , nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, kdy s touto částkou byl soudem prvního stupně odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. I ve svém opravném prostředku jmenovaný poukázal, že úmrtím poškozeného u něj došlo k psychickému zhroucení, depresím a deprivaci, což by měla vykompenzovat výše uvedená finanční částka. Poškozený shodné důvody, které jej vedly k připojení se se svým nárokem k trestnímu řízení, rozvedl již ve svém prvním vyčíslení nemajetkové újmy, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě 19. 6. 2024 (č. l. 1018), tedy před zahájením dokazování v rámci hlavního líčení soudem prvního stupně, k němuž došlo dne 6. 8. 2024. Dané připojení k trestnímu řízení tak mohlo být vyhodnoceno jako učiněné řádně a včas v intencích § 43 odst. 3 tr. ř. Nelze proto přisvědčit názoru intervenující státní zástupkyně, že ze strany poškozeného se jednalo o opožděné připojení se k trestnímu řízení a krajský soud [Jméno poškozené A] neměl k jeho průběhu jako poškozeného připustit, který vycházel z přesvědčení, že poškozený se k trestnímu řízení připojoval až přípisem ze dne 16. 8. 2024 (č. l. 1067), tedy až po zahájení dokazování. Posledně uvedené písemné vyjádření poškozeného je však duplicitní a navazuje na shora uvedený dopis na č. l. 1018. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud přistoupil ve vztahu k otázce viny obžalovaného [Jméno obžalovaného] jednáním, které mu bylo kladeno ve vztahu k poškozenému [jméno FO] , shora odůvodněným způsobem, tedy že nedovodil jeho trestněprávní zavinění, bylo na místě změnit důvod odkázání poškozeného s jeho nárokem na občanskoprávní řízení, a to z titulu uvedeného v § 229 odst. 3 tr. ř., kdy takovýto postup je obligatorní. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Poškozený má možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, za který byla obžalovanému uložena majetková sankce tímto rozhodnutím, a to podle zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů. Olomouc 6. května 2025 JUDr. Michael Vrtek Ph.D. předseda senátu