2 VSOL 119/2008

Plný text

t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční řízení se n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o insolvenčním návrhu dlužnice R. K. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25. 6. 2008 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSBR 40 INS 2487/2008-A-9 ze dne 22. 7. 2008 vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy zaplatila na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč. V této výzvě byla dlužnice poučena o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Dne 5. 8. 2008 byl soudu prvního stupně doručen přípis dlužnice, ve kterém uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní a vdovský důchod, a proto soudu navrhla upuštění od povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, příp. aby tato záloha byla snížena na 2.000,- či 3.000,- Kč. Jak zjistil soud prvního stupně, dlužnice vlastní pouze movité věci nepatrné hodnoty ve výši cca 5.500,- Kč, její starobní a vdovský důchod činí 11.326,- Kč a závazky 327.611,- Kč. Vzhledem k uvedené hodnotě majetku dlužnice, byla proto vyzvána k uhrazení zálohy, neboť dle názoru soudu prvního stupně ať bude její úpadek řešen oddlužením nebo konkursem, vždy vznikne ustanovenému insolvenčnímu správci nárok na úhradu jeho odměny a náhrady hotových výdajů. Soud prvního stupně dospěl k závěru že v případě oddlužení, které by probíhalo formou splátkového kalendáře, činí tato částka 54.000,- Kč, pokud by věřitelé odhlasovali oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužnice, příp. bude-li úpadek řešen konkursem, činí minimální odměna 45.000,- Kč. Podle soudu prvního stupně smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení správce bezprostředně po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkursu. V případě, že by oddlužení dlužnice probíhalo formou splátkového kalendáře a majetkové poměry by se v průběhu pěti let změnily takovým způsobem, že by splátkový kalendář nebyl plněn a úpadek by byl řešen konkursem, nebyly by tu rovněž prostředky k úhradě odměny a hotových výdajů správce. Soud prvního stupně nemohl přihlédnout ani ke skutečnosti, že dlužnice požádala o osvobození od zálohy, neboť nedostatek finančních prostředků u dlužníka není pro stanovení zálohy rozhodující. Soud prvního stupně tedy postupoval podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen „IZ“) a insolvenční řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Nesouhlasila s odůvodněním soudu prvního stupně, že při změně majetkové situace dlužnice by nebyly prostředky na úhradu nákladů insolvenčního správce. Dle dlužnice právě její starobní a vdovský důchod dávají záruku stabilního a pravidelného příjmu na splátky věřitelům, přičemž její příjmy budou státem průběžně zvyšovány. Dlužnice pochybuje, zda takto vysoká záloha je vhodným prostředkem v souladu s účelem a smyslem insolvenčního zákona. Navrhla, aby odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použití přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 9. 6. 2008 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to formou plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má deset věřitelů s pohledávkami ve výši 327.611,- Kč, které „nestíhá“ splácet více než tři měsíce. Smluvní úroky, penále a smluvní pokuty jsou aktuálně vyšší, než dlužnicí hrazená měsíční splátka, čímž se dluhy každý měsíc zvyšují. Z návrhu, jeho doplnění a příloh dále vyplývá, že čistý měsíční příjem dlužnice (starobní a vdovský důchod) činí 11.326,- Kč a že dlužnice vlastní pouze movité věci nepatrné hodnoty (starší vybavení domácnosti). Usnesením ze dne 22. 7. 2008 byla dlužnice vyzvána k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Na tuto výzvu dlužnice reagovala přípisem, ve kterém žádá, aby soud prominul či snížil zálohu na náklady insolvenčního řízení na částku 2.000,- nebo 3.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice soudem ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatila, soud prvního stupně napadeným usnesením řízení zastavil. Podle § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,- Kč. Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhaní; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že není vyloučeno, aby soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadoval po dlužníku jako insolvenčním navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se současně domáhá povolení oddlužení. Je tomu tak zejména proto, že návrhu na povolení oddlužení spojenému s insolvenčním návrhem lze vyhovět jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky řízení, insolvenční návrh nevykazuje nedostatky z hlediska obsahových náležitostí tohoto návrhu a jeho příloh, na jejichž základě lze mít úpadek či hrozící úpadek dlužníka za osvědčený, přičemž současně je ve smyslu § 389 přípustným a dle § 391 a § 392 IZ perfektní i dlužníkův návrh na řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku povolením oddlužení a nejsou dány ani důvody stanovené v ust. § 395 IZ, pro něž je nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak vyvstane zejména v situacích, kdy s ohledem na výši dlužníkových závazků, hodnotu jeho majetku a výši příjmů by v případě rozhodnutí o dlužníkově úpadku byl návrh na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zcela jiná je však situace tehdy, pokud dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek. Tomu by měla odpovídat i odlišná výše požadované zálohy, pokud insolvenční soud vůbec shledá potřebu k uložení povinnosti k jejímu zaplacení. V přezkoumávané věci však v odůvodnění napadeného usnesení zcela absentuje závěr soudu prvního stupně o tom, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení či nikoliv, tedy zda je schopna splácet všem nezajištěným věřitelům v průběhu následujících pěti let minimálně 30% jejich pohledávek (§ 395 IZ), příp. zda tu je jiný důvod, pro který je třeba návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout. Rovněž není zřejmé (zejména s přihlédnutím k charakteru příjmu dlužnice – starobního a vdovského důvodu), z čeho pramení obava soudu prvního stupně, že v případě oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře by se mohly její majetkové poměry v průběhu pěti let změnit takovým způsobem, že by splátkový kalendář nebyl plněn a úpadek by byl řešen konkursem. Doložila-li dlužnice svou majetkovou situaci, výši příjmů a výši svých závazků, pak bylo namístě zkoumat, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení či nikoliv. Pokud by dlužnice tyto podmínky splňovala a nebylo by nutno její úpadek řešit konkursem, pak by se jevil požadavek na zaplacení zálohy ve výši 20.000,- Kč zcela nepřiměřeným. Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje. Soud prvního stupně v dalším řízení nejprve vyhodnotí, zda jsou u dlužnice splněny podmínky pro povolení oddlužení, a podle toho opětovně posoudí, zda bude nutné před rozhodnutím o návrhu vyžadovat po dlužnici složení zálohy a v jaké výši. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné . V Olomouci dne 30. září 2008