3 To 17/2025

Plný text

2 3 To 17/2025-1634 Číslo jednací: 3 To 17/2025-1634 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2025 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Raaba a soudců JUDr. Andrey Svobodové a JUDr. Vladimíra Hendrycha, odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , narozené [Datum narození obžalované A] , [Jméno obžalované B] , narozeného [Datum narození obžalované B] , státního zástupce, poškozených [Jméno poškozeného A] , nar. [Datum narození poškozeného A] , a [Jméno poškozeného B] , nar. [datum narození] , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2025, č.j. 53 T 11/2024-1576, a rozhodl takto:

I. Podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce, obžalované [Jméno obžalované A] a poškozených [Jméno poškozeného A] a [Jméno poškozeného B] napadený rozsudek částečně zrušuje, a to v celém výroku o trestu vůči oběma obžalovaným a v celém výroku o náhradě škody.

II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní 1/ [Jméno obžalované A] , nar. [Datum narození obžalované A] , bez zaměstnání, trvale bytem [adresa] , t. č. ve vazbě ve Vazební věznici [adresa] , 2/ [Jméno obžalované B] , nar. [Datum narození obžalované B] , [zaměstnání] , trvale bytem [adresa] , [adresa] , t. č. ve vazbě ve Vazební věznici [adresa] , se při nezměněném výroku o vině odsuzují [Jméno obžalované A] podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovaná pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. [Jméno obžalované B] podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. jsou obžalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně poškozené [Jméno poškozeného B] , nar. [datum narození] , bytem [adresa] , na náhradě nemajetkové újmy částku 300 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. je [Jméno obžalované A] povinna zaplatit poškozené [Jméno poškozeného A] , nar. [datum narození] , bytem [adresa] , na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč.

III. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaného [Jméno obžalované B] zamítá. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 1. 2025, č.j. 53 T 11/2024-1576, byla [Jméno obžalované A] uznána vinnou v bodě I. přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, v bodě II. zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. [Jméno obžalované B] byl v bodě II. uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se měli obžalovaní podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit jednáním popsaným ve výroku napadeného rozsudku, které lze ve stručnosti rekapitulovat tak, že v bodě I. [Jméno obžalované A] v jednom případě umožnila své dceři, poškozené [Jméno poškozeného A] , přestože si byla vědoma její lehké mentální retardace, poskytnutí sexuálních služeb za úplatu a v bodě II. oba obžalovaní, vědomi si lehké mentální retardace dcery obžalované, poškozené [Jméno poškozeného B] , ve snaze získat majetkový prospěch, tuto přiměli k poskytování sexuálních služeb minimálně ve 34 případech v době od prosince 2022 do 25. 10. 2023, přičemž finanční prostředky, které poškozená touto činností získala, předávala obžalovanému [Jméno obžalované B] .

2. Za toto jednání byla [Jméno obžalované A] odsouzena podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. [Jméno obžalované B] byl odsouzen podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl rovněž zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byli obžalovaní zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně poškozené [Jméno poškozeného B] , nar. [datum narození] , bytem [adresa] , na náhradě nemajetkové újmy částku 150 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byla [Jméno obžalované A] zavázána povinností zaplatit poškozené [Jméno poškozeného A] , nar. [datum narození] , bytem [adresa] , na náhradě nemajetkové újmy částku 30 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byly obě poškozené odkázány se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, a to do výroku o trestu v neprospěch obžalovaného [Jméno obžalované B] . Odvolání podali také obžalovaní [Jméno obžalované A] , do výroku o trestu a náhradě nemajetkové újmy, [Jméno obžalované B] do výroku o vině, trestu a náhradě škody, a poškozené [Jméno poškozeného A] a [Jméno poškozeného B] do výroků o náhradě škody.

4. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ostravě, pobočky v Olomouci, podal dne 14. 2. 2025 blanketní odvolání, které posléze dne 25. 2. 2025 odůvodnil. Neztotožnil se v něm se závěry soudu při úvaze o výši trestu ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované B] . Obžalovaný [jméno FO] na rozdíl od obžalované [jméno FO] ani náznakem nepřipustil, že spáchal cokoliv nezákonného, opakované zdůrazňoval, že miluje poškozenou [Jméno poškozeného B] i jejího nezletilého syna, že se o ně chce postarat a odmítá, že by poškozenou sváděl k provozování prostituce. Poškozená podle něj byla po duševní stránce v pořádku, poskytování placených sexuálních služeb bylo jejím dobrovolným rozhodnutím, se kterým nesouhlasil. Poškozená chtěla miminko a snažila se touto cestou otěhotnět a vydělat si peníze, které obžalovanému předávala, aby je schoval a platil z nich výdaje. Obžalovaný rovněž uvedl, že poškozená s obžalovanou [jméno FO] způsobily v domě značné škody, které musel hradit, proto byl nucen velmi intenzivně pracovat, byl pod značným psychickým tlakem, takže se doma téměř nezdržoval a neměl přehled o návštěvách. Státní zástupce upozornil na skutečnost, že tato verze obžalovaného byla vyvrácena provedenými důkazy, a to zejména nahrávkami hovorů mezi obžalovanými, mezi obžalovaným [jméno FO] a poškozenou [Jméno poškozeného B] , z nichž je patrné, že veškeré vydělané peníze, včetně invalidního důchodu, předávala obžalovanému. Z těchto telefonických hovorů je patrné, že obžalovaný vystupuje vůči poškozené velmi manipulativně, kdy ji pobízí, aby byla při poskytování sexuálních služeb co nejvýkonnější, jinak přijdou o střechu nad hlavou a skončí na ulici. Podobně manipulativně vystupoval obžalovaný vůči poškozené i při telefonických hovorech vedených z vazební věznice, kdy ji přesvědčoval, že ji miluje, i když mu dluží peníze, které do ní investoval, informoval ji, jakým způsobem probíhala výpověď obžalované [jméno FO] , a nabádal ji, aby u soudu řekla pravdu, protože na základě její výpovědi bude propuštěn na svobodu a potom spolu mohou žít a on bude pečovat o ni i jejího nezletilého syna. Z těchto důvodů se jeví jako minimálně diskutabilní závěr nalézacího soudu, že je u obžalovaného minimální riziko opakování projednávané trestné činnosti. Obžalovaný [jméno FO] zjevně vykazuje tendence nadále poškozenou ovlivňovat, když ji ujišťuje o svých citech a zároveň jí podsouvá, že mu dluží peníze, které do ní investoval. Skutečnosti, že poškozená [Jméno poškozeného B] má k obžalovanému silnou citovou vazbu a vnímá jej jako potenciálního partnera, si byl obžalovaný velmi dobře vědom. Příslibem budoucího vztahu ji motivoval, poškozená se snažila zavděčit a předávala mu získané finanční prostředky.

5. Státní zástupce zdůraznil, že obžalovaní svým jednáním naplnili kvalifikovanou skutkovou podstatu zločinu podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku s trestní sazbou 5 až 12 roků. Argumentace soudu v tom smyslu, že obžalovaní sice přiměli poškozenou k prostituci zneužívaje její mentální slabosti a závislosti, ale teoreticky se k ní mohli chovat ještě hůř, a proto je potřeba uložit jim trest v dolní čtvrtině zákonné sazby, podle odvolatele postrádá relevanci. Pokud by obžalovaní vystupovali vůči poškozené razantněji, například by ji nutili k prostituci násilím, pravděpodobně by naplnili kvalifikovanou skutkovou podstatu § 168 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.

6. Státní zástupce se v podaném odvolání dále neztotožnil s názorem nalézacího soudu ohledně údajné absence zištného motivu na straně obžalovaných. Z provedeného dokazování jasně vyplývá, že hlavním důvodem, proč obžalovaní svedli poškozenou k provozování prostituce, bylo právě opatření finančních prostředků. Verze obžalovaného o tom, že poškozená [Jméno poškozeného B] poskytovala sexuální služby desítkám anonymních mužů za účelem otěhotnění, je zcela zjevně smyšlená. Byl to právě [Jméno obžalované B] , kdo inkasoval většinu získaných peněz za úplatné sexuální služby a rozhodoval o tom, jakým způsobem budou peníze použity. Fakt, že obžalovaní nevyužili tyto prostředky pouze pro sebe, ale hradili z nich i finanční nároky poškozené (např. nájem domu, kde s poškozenou žili, potraviny, návštěvy dětského centra a jiné), v tom nehraje roli. Rozhodně se nejednalo o situaci, kdy by obžalovaný fungoval pouze jako „správce“ vydělaných finančních prostředků, proto je zde nepochybně dána přitěžující okolnost ve smyslu § 42 písm. b) tr. zákoníku.

7. Dále dle odvolatele obžalovanému [jméno FO] svědčí i přitěžující okolnosti podle § 42 písm. d), h) tr. zákoníku, neboť trestný čin spáchal využívaje bezbrannosti a závislosti mentálně postižené poškozené. Podle znaleckých závěrů trpí poškozená [Jméno poškozeného B] lehkou mentální retardací, její rozumová a mravní vyspělost je na úrovni prepubertálního dítěte, vzhledem k psychickému hendikepu je snadno manipulovatelná, kdy v podstatě celý život strávila u pěstounů nebo v ústavní péči a do domácnosti obžalovaných se dostala až po dovršení zletilosti. Nebyla schopna samostatného fungování, čehož si byli obžalovaní vědomi a neváhali této skutečnosti využít k vlastnímu obohacení, aniž brali v potaz rizika vyplývající pro poškozenou z nechráněného pohlavního styku s desítkami anonymních klientů.

8. Státní zástupce v podaném odvolání dále upozorňuje na skutečnost, že poškozená měla a pravděpodobně stále má úzkou citovou vazbu na obžalovaného [Jméno obžalované B] , naopak obžalovanou [jméno FO] zjevně příliš nerespektovala a vnímala ji jako konkurentku. Jak nalézací soud správně konstatoval, poškozená provozovala prostituci proto, aby vydělala peníze a touto cestou se mu chtěla zavděčit, o čemž svědčí telefonické hovory, které zachycují, jak poškozená obžalovaného informuje o tom, kolik peněz pro něj v daný den vydělala a s čím tedy může počítat, dotazovala se jej, zda je spokojený a zda mu to pomůže. Hlavním hybatelem trestné činnosti jednoznačně byl obžalovaný [jméno FO] , který poškozenou manipuloval. Oproti obžalované [jméno FO] obžalovaný [jméno FO] neprojevuje žádnou lítost nad svým jednáním, naopak sám sebe vykresluje jako milujícího partnera a nevlastního otce, který tvrdě pracoval pro rodinu. Obžalovaný v průběhu řízení uvedl na svou obhajobu zcela zjevně smýšlené argumenty, což svědčí o naprosté absenci jakéhokoliv jeho náhledu na své protiprávní jednání a neskýtá záruku, že se obžalovaný vyvaruje další obdobné trestné činnosti.

9. Na základě uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby při absenci jakýchkoli polehčujících okolností a současné existenci přitěžujících okolností ve smyslu ustanovení § 42 písm. b), d), h), m) tr. zákoníku bylo na obžalovaného [Jméno obžalované B] působeno přísnějším trestem než na obžalovanou [Jméno obžalované A] , když uložený trest ve výměře 6 let a 6 měsíců se u něj jeví jako nepřiměřeně mírný. Konkrétně proto navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. ve výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr.ř. sám ve věci rozhodl tak, že podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku uloží obžalovanému trest odnětí svobody zhruba v polovině zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 8 až 9 roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadí do věznice se zvýšenou ostrahou, ev. podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

10. Odvolání podala řádně a včas [Jméno obžalované A] prostřednictvím své obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly za jménem] , a to do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Obžalovaná je přesvědčena, že nalézací soud v rámci úvah o trestu nedostatečně přihlédl k polehčující okolnosti, kterou je skutečnost, že opakovaně vyjádřila upřímnou lítost nad spáchaným činem a uvědomuje si závažnost svého jednání. V průběhu řízení před soudem prvního stupně se obžalovaná pokusila napravit svůj vztah s poškozenou [Jméno poškozeného B] , kdy i přes její vazební stíhání jsou spolu v pravidelném kontaktu a snaží se dceři být oporou, kdy s radostí přijala i svou novou roli babičky. Obžalovaná má za to, že by jí měl být uložen nižší trest, a současně nižší trest než obžalovanému [jméno FO] . Z hlediska nápravné funkce je pro obžalovanou důležité, aby došlo k diferenciaci trestů ukládaných spolupachatelům a byla tak podpořena její snaha po nápravě. Obžalovaná dále upozorňuje na skutečnost, že již v přípravném řízení chtěla uzavřít dohodu o vině a trestu, ke své protiprávní činnosti se doznala a spolupracovala při jejím objasňování. Právě to mělo být dle obžalované posouzeno jako polehčující okolnost, kdy vzhledem k jejímu intelektu na hranici lehké mentální retardace a diagnózy smíšené poruchy osobnosti, není vždy schopná se adekvátně vyjádřit a vyslovit své myšlenky.

11. Obžalovaná ve svém odvolání zdvořile žádá o snížení povinnosti nahradit poškozeným nemajetkovou újmu, a to s ohledem na její majetkovou situaci.

12. Závěrem svého odvolání obžalovaná navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci zrušil výrok o trestu a rozhodl tak, že jí uloží trest v kratší délce trvání a dále zrušil výroky o náhradě nemajetkové újmy vůči oběma poškozeným a uložil obžalované uhradit na náhradě nemajetkové újmy nižší částku. 13. [Jméno obžalované B] podal dne 25. 2. 2025 prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] blanketní odvolání, které posléze dne 3. 3. 2025 odůvodnil. Podané odvolání zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku, týkajících se jeho osoby, tedy jak do výroku o vině pod bodem II., tak do výroků o trestu i náhradě nemajetkové újmy, které navazují. Předně obžalovaný soustavně namítá, že není pravdou, že by poškozenou [Jméno poškozeného B] přiměl k poskytování sexuálních služeb. Neplyne to z provedeného dokazování ani z výpovědi poškozené. Poškozená přistoupila i přes počáteční nesouhlas k poskytování sexuálních služeb zcela dobrovolně, pouze jí vadilo, že má tyto služby poskytovat i v době menstruace. Zároveň důvodem tohoto jednání byla touha poškozené otěhotnět. Obžalovaný poukázal na obsah spisu, ze kterého je zjevné, že poškozená měla založený profil na serveru „ [Anonymizováno] “, na kterém byly její fotografie, přičemž on sám není gramotný v ovládání elektroniky. Popřel také, že by ohledně sexuálních služeb s kýmkoliv komunikoval. Tato obhajoby nebyla vyvrácena, když v jím užívaném telefonu nebyly zjištěny žádné kontakty. Obžalovaný se sám dokonce snažil, aby sexuální služby poskytoval on sám a nemusela tak do toho být zapojena poškozená či jeho družka. Nakonec on sám usilovně pracoval, aby zajistil příjmy, kterými pokrýval zcela úhrady nájmu a veškeré další služby, navíc užíval i finanční prostředky, které měl půjčené od sestry. Nadto opakovaně vyzýval obžalovanou [jméno FO] k vyřízení invalidního důchodu, aby nemusela poskytovat sexuální služby.

14. Obžalovaný [jméno FO] ve svém odvolání zdůraznil skutečnost, že poškozená tyto služby provozovala s cílem otěhotnět. Tuto obhajobu soud prvního stupně označil za účelovou, nicméně v této souvislosti upozorňuje na komunikaci mezi ním a poškozenou, kdy tato opakovaně hovoří o neužívání antikoncepce s tím, že kdyby o tom někomu z klientů řekla, neměla by dítě. Rovněž upozornil, že si poškozená poskytování služeb včetně smluvených praktik domlouvala sama, případně to s klienty domlouvala její matka, obžalovaná [jméno FO] . To je zjevné také z jednotlivých výpovědí klientů. Neschopnost poškozené samostatně jednat je zpochybněna jejím současným způsobem života, který rozhodně nesvědčí o tom, že je bezradná. Zdůraznil také, že o zdravotním stavu poškozené nevěděl nic až do jejího znaleckého zkoumání. Měl k ní velký citový vztah, bere ji jako vlastní dceru a jejího syna rovněž považuje za vlastního. Nikdy neměl možnost si plnohodnotně užít postavení rodiče, a proto chtěl toto sobě i poškozené vynahradit. Pokud jde o nedobrovolnost jednání poškozené, poukázal i na úvahy soudu prvního stupně ve vztahu ke skutku pod bodem I., kde soud dospěl k závěru, že jednání poškozené [Jméno poškozeného A] bylo dobrovolné a z její vlastní vůle. Stejná situace je i v případě poškozené [jméno FO] , kdy ze znaleckých posudků a výpovědi svědků plyne, že poškozená [jméno FO] je na tom po mentální stránce možná hůře.

15. Obžalovaný [jméno FO] dále namítá, že již v přípravném řízení navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie za účelem zkoumání jeho duševního stavu v době projednávané trestné činnosti. Policejní orgán tomuto návrhu nesprávně nevyhověl a podle nalézacího soudu je takový důkaz nadbytečný. K tomu obžalovaný uvádí, že v inkriminované době byl ve velmi špatném psychickém stavu a pod velkým tlakem. Ze strany družky byl přesvědčován, že je otcem dítěte, které se má do jejich domácnosti narodit, kdy tato předstírala těhotenství, což vedlo policejní orgán ke znaleckému zkoumání obžalované [jméno FO] , u které byla zjištěna psychická porucha, byť forenzně nevýznamná. On sám je v péči psychiatra, je medikován, nekontrolovatelně zvrací, má výpadky paměti, což má souvislost s jeho psychickým stavem, a potažmo vliv na jeho schopnost se hájit, když v rámci hlavního líčení není schopen souvisle vylíčit postoj k projednávané trestné činnosti a reagovat na svědecké výpovědi.

16. K subjektivní stránce obžalovaný namítá, že nebylo jeho úmyslem získávat jakýkoliv majetkový prospěch z jednání poškozené. Peníze z její činnosti byly vždy užity ve prospěch poškozené a nebylo jeho úmyslem z nich hradit cokoliv jiného, vyjma škod způsobených na domě a jeho vybavení, za které byl jako nájemce odpovědný. Ze zajištěné telefonické komunikace je zřejmé, že s činností poškozené nesouhlasil, ale přizpůsobil se situaci. Pokud poškozenou chválil, tak nikoliv za poskytování sexuálních služeb, ale z důvodu jeho silné citové vazby k ní. Nepovažuje za správný ani výrok o náhradě nemajetkové újmy, když sama poškozená z jeho strany újmu necítí.

17. Závěrem svého odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr.ř. zrušil ve všech výrocích týkajících se jeho osoby a podle ustanovení § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně.

18. Odvolání podala také poškozená [Jméno poškozeného A] prostřednictvím svého ustanoveného opatrovníka [tituly před jménem] [jméno FO] a směřuje jej do výroku o náhradě škody, jímž byla obžalovaná [jméno FO] zavázána jí na náhradě nemajetkové újmy zaplatit částku 30 000 Kč, kdy poškozená pokládá tuto částku za nepřiměřeně nízkou vzhledem k okolnostem případu a následkům protiprávního jednání obžalované. Ačkoliv se v jejím případě jednalo o ojedinělé případy jejího zneužití k poskytnutí sexuálních služeb, vnímala to subjektivně odlišněji. Aktivitám se podvolila zejména kvůli strachu z matky a byla to pro ni natolik traumatizující zkušenost, že se matce vzepřela a odmítla se dále podvolit jejím nechutným požadavkům. Přestože neměla žádné zázemí, opustila jejich společné bydliště v Týnečku a na jednání obžalovaných upozornila, aby jeho dalšímu pokračování bylo zabráněno. Jednání obžalované [jméno FO] je zavrženíhodné nejen proto, že jej páchala na vlastní dceři, ale že využila pro uspokojení své ziskuchtivosti zcela cíleně a vědomě zdravotního stavu poškozené. Ta totiž trpí lehkou mentální retardací a její vývoj odpovídá nezletilému dítěti, tedy s ohledem na svůj duševní handicap nemá dostatečný náhled na otázky sexuality, není adekvátně schopna vzdorovat ani vyhodnotit, jaký následek na ní zanechá sexuální kontakt s pro ni cizím mužem.

19. Poškozená se domnívá, že soud prvního stupně při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy nedocenil okolnosti případu a jeho následky. Neztotožňuje se s konstatováním nalézacího soudu, že se u ní v důsledku závadového jednání poškozené nemohla rozvinout posttraumatická stresová porucha, když pro poškozenou bylo toto jednání velmi traumatizující, není schopna o prožitých věcech podrobně hovořit a matku za to nenávidí. Lze dovodit, že se jednalo o mimořádný zásah do její sexuality, způsobilý do budoucna výrazně ovlivnit navazování partnerských vztahů s muži. Prakticky se tato skutečnost projevila tak, že ač bylo v rámci znaleckého zkoumání konstatováno, že nebyla sexuálně vyhraněná, po přestěhování se z [adresa] do [adresa] navázala lesbický vztah, který doposud trvá. Poškozená zjevně nemá žádnou pozitivní motivaci k tomu, aby navázala přirozený heterosexuální vztah.

20. Závěrem svého odvolání poškozená [Jméno poškozeného A] navrhuje Vrchnímu soudu v Olomouci, aby zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 16. 1. 2025, č.j. 53 T 11/2024-1576, ve výroku, jímž byla [Jméno obžalované A] zavázána ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 tr.ř. zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 30 000 Kč a za nezměněných ostatních výroků nově obžalovanou zavázal z tohoto titulu zaplatit poškozené částku 100 000 Kč. Pokud by odvolací soud považoval takový požadavek poškozené za nepřiměřený, ponechává toto rozhodnutí o nové výši náhrady nemajetkové újmy na jeho vlastním uvážení.

21. Odvolání podala také poškozená [Jméno poškozeného B] , a to řádně a včas prostřednictvím své opatrovnice, [tituly před jménem] [jméno FO] . Opravný prostředek zaměřila do výroku o náhradě nemajetkové újmy, neboť se domnívá, že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozené je v přezkoumávané části rozsudku nesprávné s odkazem na ustanovení § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. Poškozená se řádně a včas připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, jež jí byla způsobena závažným zásahem obžalovaných do jejích osobnostních a přirozených práv. Soud prvního stupně přiznal poškozené náhradu nemajetkové újmy v poloviční výši, když dospěl k závěru, že tato částka je adekvátní způsobené nemajetkové újmě, s čímž poškozená nesouhlasí. Dle poškozené částka nedostatečně zohledňuje všechny okolnosti případu, a to zejména četnost, intenzitu a povahu sexuálních praktik, které musela v důsledku jednání obžalovaných podstoupit. Šlo o různé praktiky zahrnující vaginální sex, anální sex, soulož ve třech, orální sex, nechráněný pohlavní styk s ejakulací do jejího těla a s tím spojená zdravotní rizika pohlavních chorob včetně možnosti otěhotnění, přičemž je zjevné, že se obžalovaní tzv. snažili z obžalované vytěžit maximum, kdy nadto obžalovaná [jméno FO] chtěla po poškozené, ať poskytuje sexuální služby i v době menstruace. Trestná činnost byla páchána po delší dobu, téměř po dobu jednoho roku a důležitou okolností je i postavení obžalovaných, kdy obžalovaná [jméno FO] je její biologická matka a obžalovaného [jméno FO] fakticky vnímala jako svého otce, ačkoliv jejím biologickým otcem nebyl.

22. Soud při rozhodování nevzal v úvahu, že se poškozené dne [datum narození] narodil syn [jméno FO] , jehož otcovství není známo, a tuto skutečnost je nutno též přičíst k důsledkům trestné činnosti obžalovaných, kdy doba početí spadá do období páchání trestné činnosti. Těhotenství poškozené bylo zjištěno záhy po ukončení trestné činnosti, přičemž poškozená mimo ni nebyla sexuálně aktivní. Jelikož soud neprovedl poškozenou navrhované DNA testy otcovství, ačkoliv je zřejmé, že otcem může být některá z ustanovených osob, které využily sexuálních služeb, případně i obžalovaný, zůstává otcovství dítěte počatého v příčinné souvislosti s trestnou činností neznámé, což má rovněž značně negativní dopad na postavení poškozené, která sama nese finanční náklady spojené s mateřstvím a je osobou odkázanou převážně na sociální dávky bez jakýkoliv úspor.

23. V rámci odškodnění je rovněž nutno přihlédnout k sekundární viktimizaci v důsledku zásahu Policie ČR v místě, kde docházelo k poskytování sexuálních služeb, jenž vedlo k vymanění poškozené z tohoto prostředí, v důsledku čehož prožívala poškozená obavy a úzkostné prožitky, což je doloženo i zprávou příslušných poskytovatelů sociálních služeb, kdy poškozená měla obavy, že by na chráněné bydlení mohla vniknout neoprávněná osoba. Poškozená si rovněž musela opakovaně oživovat negativní zážitky v souvislosti s trestnou činností obžalovaných v rámci svých výslechů realizovaných v přípravném řízení i v řízení před soudem, kdy traumaticky prožívala zejména výslech ve speciální výslechové místnosti PČR dne 14. 11. 2023, který musel být v důsledku psychického rozpoložení poškozené přerušen, kdy značně a dlouho plakala.

24. Všechny okolnosti případu svědčí o úmyslném zavrženíhodném jednání obžalovaných, kterým závažně zasáhli do práv poškozené, zejména významně porušili její lidskou důstojnost a svobodné rozhodování v sexuální oblasti, a vedou tak poškozenou k závěru, že uplatněná náhrada nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč není částkou nepřiměřenou, naopak tato výše odpovídá zásahu do práv poškozené, jí vytrpěným útrapám a dopadům trestné činnosti na její osobu, přičemž tato výše není ani v rozporu s judikatorními závěry, na něž odkazuje prvostupňový soud ve svém rozsudku.

25. Závěrem svého odvolání poškozená [Jméno poškozeného B] navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 16. 1. 2025, č.j. 53 T 11/2024-1576, v části rozhodnutí o uplatněném nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. a obžalovaným uložil povinnost poškozené společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300 000 Kč.

26. Na základě podaných opravných prostředků byla věc ve smyslu ustanovení § 252 tr.ř. předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu, který ověřil, že odvolání byla podána osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), b), d) tr.ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř. a svým obsahem splnila náležitosti vyplývající z ustanovení § 249 tr.ř. Odvolací soud proto neshledal podmínky pro rozhodnutí o jejich zamítnutí či odmítnutí podle § 253 tr.ř. a k jejich projednání nařídil veřejné zasedání, které proběhlo za osobní účasti obžalovaných [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované B] .

27. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na úvod svého vyjádření ve veřejném zasedání předeslal, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci provedl obsáhlé dokazování při zachování všech procesních pravidel a při respektování všech práv obžalovaných. Shromáždil dostatečné množství podkladů pro to, aby správně ustálil skutkový stav, své skutkové závěry posléze i přiléhavě právně kvalifikoval. Pokud jde o otázku uložených trestů, v případě obžalované [Jméno obžalované A] má za to, že byl uložen jako mírný, nicméně je stále ještě akceptovatelný, na rozdíl od výroku o trestu ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] , který před soudem předestřel jakousi teorii milujícího otčíma, kterému šlo v podstatě jenom o dobro jeho oblíbené pěstounky nebo dcery jeho přítelkyně, ale při přehrání každého jediného odposlechu, natož pak při poslechu všech pořízených odposlechů telekomunikačního provozu je naprosto zjevné, jakým hrubým způsobem působil obžalovaný na poškozenou a skutečně s ní manipuloval přesně podle vlastních záměrů. Pokud krajský soud neshledal v působení obžalovaného ani obžalované [jméno FO] znak přitěžující okolnosti ziskuchtivosti, má státní zástupce za to, že nedocenil celý průběh skutkového děje. Obžalovaný prostituci dcery obžalované [jméno FO] bral jako další, z jeho pohledu naprosto legitimní zdroj příjmů, ze kterého financoval provoz domácnosti a průběžně v komunikaci s poškozenou [jméno FO] to dával najevo. Stále jí zdůrazňoval, jaké částky musí vynaložit, požadoval po ní peníze, které jsou potřeba na provoz auta, zaplacení poplatků ve vztahu k nemovitosti, na zakoupení tabletů, na její aktivity, návštěvu dětského centra [název] , zdůrazňoval, na co všechno je potřeba hodně peněz a podporoval ji v tom, aby přibírala více klientů. Instruoval ji, jaká částka je ještě akceptovatelná, jaká už ne. Nelze odhlédnout od toho, že jediným motivem obžalovaného byla ziskuchtivost a tato přitěžující okolnost měla být nalézacím soudem jednoznačně zohledněna. Trest, který byl uložen obžalovanému [jméno FO] ve čtvrtině zákonné sazby, která je v rozpětí od pěti do dvanácti let, je zcela nepřiměřeně mírný. Má za to, že při zohlednění nulových polehčujících okolností, a naopak všech zjištěných přitěžujících okolností bylo na místě ukládat trest nad polovinou zákonné sazby.

28. Státní zástupce dále uvedl, že se neztotožňuje s odvolacími argumenty obžalovaných. Pokud jde o obžalovanou [Jméno obžalované A] , poukázal na doznání, spolupráci při objasňování trestné činnosti, upřímnou lítost. Ve skutečnosti obžalovaná nijak nepřispěla k odhalení trestné činnosti. Trest uložený obžalovanému [jméno FO] je nepřiměřeně mírný a trest obžalované [jméno FO] tak, jak byl uložen, je zcela přiměřený. Pokud jde o požadavek na uložení nižší náhrady nemajetkové újmy, ten považuje za zcela neopodstatněný. Odvolání obžalovaného [jméno FO] považuje za opakování obhajoby, jedná se o polemiku s důkazy tak, jak je uplatnil u hlavního líčení, a krajský soud se s nimi dostatečně vypořádal. Pokud obžalovaný namítal, že nebyl akceptován jeho důkazní návrh vyšetřením jeho duševního stavu, krajský soud v rozsudku logicky a správně vyložil, proč k tomuto důkazu nepřistoupil. Odvolání obžalovaného zaměřené do výroku o vině a na to navazujících dalších výroků je zcela neodůvodněné. Pokud jde o opravné prostředky poškozených, s těmi se ztotožňuje, kdy jejich argumentace je přesvědčivá. Náhrada nemajetkové újmy měla být uložena ve vyšší výměře, než jak učinil nalézací soud.

29. Obhájkyně obžalované [jméno FO] v plném rozsahu odkázala na písemné odůvodnění odvolání. Obhájce obžalovaného [jméno FO] primárně odkázal na písemné odůvodnění odvolání a ve stručnosti přednesl základní teze, které obžalovaný napadenému rozsudku vytýká. Obžalovaný zaměřil opravný prostředek do všech výroků napadeného rozsudku, které se týkají jeho osoby. Dokazování dle obžalovaného nebylo provedeno v potřebném rozsahu, když nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie, který měl zkoumat právě jeho. Podle něj krajský soud pominul mimo jiné i argumentaci, která zaznívá ve znaleckých posudcích, které zkoumaly duševní stav [Jméno poškozeného B] , kde se znalci okrajově v příslušných pasážích vyjadřují právě k tomu klíčovému pro rozhodnutí v této věci, a to je faktický vztah mezi [Jméno poškozeného B] a obžalovaným. Znalci tento vztah označují za patologický, a to z obou stran. Pokud jde o otázku ziskuchtivosti, na kterou mimo jiné naráží i odvolání státního zástupce, obžalovaný žádné peníze z trestné činnosti v zásadě neměl, a pokud z toho nějaké peníze byly, tak byly používány ve prospěch [Jméno poškozeného B] , případně z nich měly být hrazeny nějaké škody na domě, které [Jméno poškozeného B] , případně [Jméno obžalované A] , způsobily. Pokud jde o otázku, zda obžalovaný souhlasil, byť musel vědět, že k něčemu takovému dochází, opět z odposlechů, ale i z vyjádření obžalovaného je zřejmé, že činnost [Jméno poškozeného B] vzal spíše jako fakt. Obžalovaný se domnívá, že zde není důvod pro diferenciaci trestů mezi ním a obžalovanou [jméno FO] už jen z důvodu odlišné role obou obžalovaných. Odvolání státního zastupitelství proto považuje za nedůvodné. Stejně tak považuje za nesprávné i odvolání opatrovníků poškozených ve vztahu k nároku uplatněnému vůči jeho osobě. 30. [Jméno obžalované A] sama uvedla, že poškozené [jméno FO] psala dopisy, ale před třemi měsíci si poškozená změnila telefonní číslo a došlo k přerušení kontaktu. 31. [Jméno obžalované B] pak uvedl, že má psychickou poruchu. Při nástupu do vazby mu byly předepsány léky, které užívá dosud. Také je v psychiatrické péči. Zopakoval, že žádá o zpracování znaleckého posudku na svůj psychický stav. Uvedl, že miloval svou nevlastní dceru i svou družku. Pracoval, aby svou rodinu uživil. Nechtěl nikomu ublížit, [jméno FO] chtěla miminko a on byl na její straně. V současné době s [jméno FO] v kontaktu není, ta se zamotala do vztahu s [jméno FO] ( [jméno FO] ), který jí všechno zakázal. Chtěl by přehrát odposlechy, které neslyšel, jen dostal hromadu papírů, kde to bylo napsané pokaždé jinak. Soudu přitom předložil přepisy telefonních hovorů, které už jsou součástí spisového materiálu.

32. Opatrovnice poškozené [Jméno poškozeného B] odkázala na písemné vyhotovení podaného odvolání a krátce je doplnila. Má za to, že je na místě, aby byla poškozené [Jméno poškozeného B] přiznána náhrada nemajetkové újmy ve vyšší částce, než jak vyplývá z napadeného rozhodnutí krajského soudu, o čemž jednoznačně svědčí okolnosti případu. Tvrzení, že je poškozená v pravidelném kontaktu s obžalovanou [jméno FO] není založeno na pravdě. Poškozená se s obžalovanou [jméno FO] žádným způsobem nestýká, naopak se opakovaně vyjadřuje tak, že se obžalované [jméno FO] bojí a nechce ani do budoucna s ní vztahy obnovit. O tom svědčí mimo jiné i její žádost podávaná v rámci nalézacího řízení, kdy žádala o její výslech v nepřítomnosti obžalované. Poškozená [jméno FO] ukončila po vyhlášení rozhodnutí krajským soudem kontakt také s obžalovaným [jméno FO] , kdy vlivem konsolidace svých životních poměrů a okolností získala jiný náhled na trestnou činnost spáchanou na její osobě obžalovaným a vymanila se z manipulace své osoby obžalovaným. V důsledku trestné činnosti obžalovaných si ponese do budoucna negativní zážitky, ačkoliv nebylo prokázáno nějaké trvalé poškození nebo posttraumatická porucha. Má za to, že by měla být poškozené [jméno FO] přiznána vyšší částka. Také navrhla doplnění dokazování opatrovnickým spisem Okresního soudu v Olomouci, jehož spisová značka jí není známa, jímž by bylo prokázáno ukončení kontaktů obžalovaného [jméno FO] s poškozenou [Jméno poškozeného B] .

33. Opatrovník poškozené [Jméno poškozeného A] odkázal na písemné odůvodnění odvolání. V rámci napadeného rozsudku figuruje pouze jediný sexuální kontakt poškozené [Jméno poškozeného A] s cizím mužem, který je označován jako [jméno FO] . Není vyloučeno, že jich bylo více, nicméně i kdyby se jednalo pouze o tento jediný sexuální kontakt, pro poškozenou byl, i při jejím mentálním nastavení, vážným, hlubokým a neakceptovatelným zásahem. Domnívá se, že přiznaná satisfakce je podhodnocená a domáhá se toho, aby odvolací soud v této záležitosti učinil nápravu.

34. V rámci konečných návrhů státní zástupce navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. f), odst. 2 tr.ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve výroku o trestu týkajícím se obžalovaného [jméno FO] a ve výrocích o náhradě nemajetkové újmy a sám podle § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že obžalovanému [jméno FO] podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku uloží trest odnětí svobody ve výměře devíti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. aby zavázal obžalované společně a nerozdílně na náhradě nemajetkové újmy zaplatit poškozené [Jméno poškozeného B] částku ve výši 300 000 Kč a podle § 228 odst. 1 tr.ř., aby zavázal obžalovanou [Jméno obžalované A] zaplatit poškozené [Jméno poškozeného A] na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Odvolání obžalovaných navrhl zamítnout podle § 256 tr.ř. Opatrovnice poškozené [Jméno poškozeného B] navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil v části rozhodnutí o uplatněném návrhu poškozené [Jméno poškozeného B] na náhradu nemajetkové újmy rozhodl o uložení povinnosti obžalovaným zaplatit poškozené [Jméno poškozeného B] společně a nerozdílně částku ve výši 300 000 Kč. Odvolání obžalovaných navrhla zamítnout. Opatrovník poškozené [Jméno poškozeného A] navrhl rovněž částečné zrušení napadeného rozsudku, to ve výroku, jímž byla [Jméno obžalované A] zavázána k náhradě nemajetkové újmy poškozené [Jméno poškozeného A] . Nově nechť Vrchní soud v Olomouci rozhodne tak, že výše nemajetkové újmy bude přiznána ve výši 100 000 Kč. Obhájkyně obžalované [Jméno obžalované A] uvedla, že obžalovaná navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a rozhodl tak, že obžalované uloží mírnější trest a zaváže ji k náhradě nižší nemajetkové újmy vůči oběma poškozeným. Odvolání státního zástupce a poškozených navrhla zamítnout. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované B] navrhl, aby z podnětu podaného odvolání obžalovaného byl napadený rozsudek podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 2 tr.ř. zrušen ve všech výrocích, které se týkají jeho osoby a podle ustanovení § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrácena soudu prvého stupně s příslušnými pokyny, jak případně doplnit dokazování. Dále navrhl, aby odvolání všech ostatních odvolatelů byla podle ustanovení § 256 tr.ř. zamítnuta jako nedůvodná.

35. Odvolacím soudem byl v rámci veřejného zasedání zamítnut návrh na doplnění dokazování připojením opatrovnického spisu, vztahujícího se k poškozené [Jméno poškozeného B] , jak bylo navrženo její opatrovnicí. Podle jejího návrhu tím mělo být prokázáno ukončení kontaktů poškozené s obžalovaným. Odvolací soud tento návrh vyhodnotil jako nadbytečný, když současné kontakty poškozené s obžalovaným nejsou relevantní pro posouzení viny. Rovněž pro úvahy o trestu je takový důkaz nadbytečný, když ukončení kontaktů v současné době nevylučuje jejich obnovení v budoucnu, zejména v souvislosti s propuštěním obžalovaného na svobodu po výkonu trestu.

36. Na podkladě podaných odvolání a provedeného veřejného zasedání následně Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, pak bylo nutno přihlédnout pouze pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána.

37. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebyly odvolacím soudem shledány žádné podstatné vady, jak má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., tedy vady spočívající v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo práva obhajoby. V tomto směru ani žádné z podaných odvolání jakékoli námitky neuvádí. Písemné vyhotovení napadeného rozsudku obecně splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 až § 122 tr.ř., týkající se struktury rozsudku i náležitosti obsahu jeho odůvodnění, vyplývající z ustanovení § 125 tr.ř. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil, i které skutečnosti vzal za rozhodné pro stanovení druhu a výměry trestu.

38. Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že mimo řádně uplatněné návrhy na doplnění dokazování byly v projevu obžalovaného [Jméno obžalované B] ve veřejném zasedání vzneseny námitky, týkající se nedostatečného rozsahu dokazování prováděného soudem prvního stupně. V prvé řadě obžalovaný namítal, že nedošlo k přehrání odposlechů, které jsou součástí spisu, přičemž odvolacímu soudu předložil v písemné formě přepisy těchto hovorů. Z obsahu spisu vyplývá, že přepis stěžejních hovorů byl k důkazu proveden podle § 213 odst. 1, odst. 2 tr.ř. v hlavním líčení dne 12. 11. 2024, kdy se k nim obžalovaný jednotlivě vyjadřoval. Důkaz všemi přepisy pak byl proveden v hlavním líčení dne 13. 11. 2024, kdy byl stranám podle § 213 odst. 1 tr.ř. předložen protokol o obsahovém výpisu telekomunikačního provozu. Strany u žádného z těchto hlavních líčení o přehrání záznamů nežádaly a obžalovaný [jméno FO] se obsáhle a podrobně k obsahu jednotlivých hovorů vyjádřil, takže provedení důkazu touto formou akceptoval. Opakování uvedeného důkazu v jakékoli formě by proto bylo nadbytečné. Obžalovaný následně ve své závěrečné řeči zopakoval svůj již dříve vznesený požadavek na vypracování znaleckého posudku k jeho psychickému stavu. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na odst. 72. a 73. napadeného rozsudku, v nichž se již soud prvního stupně s tímto návrhem vypořádal. V průběhu celého řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly příčetnost či jinak snižovaly psychické dispozice obžalovaného. Jeho situační napětí a psychotické potíže, které se projevily po zahájení trestního řízení, byly zdravotnickou službou vězeňské služby vysvětleny jako potíže při nástupu do vazby, pro které byl medikován antidepresivy, jak sám před odvolacím soudem popsal. Plná příčetnost obžalovaného, jakož i schopnost vyhodnocovat aktuální situaci a reagovat na ni pak vyplývá z obsahu jeho komunikace s poškozenou [Jméno poškozeného B] z vazby. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud neshledal důvody ke zpracování navrhovaného znaleckého posudku. Rozsah dokazování, provedeného soudem prvního stupně tedy odpovídá požadavkům ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř.

39. Pokud jde o otázku viny obou obžalovaných, soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy velmi podrobně a důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. a jeho závěry jsou zcela přiléhavé. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. napadeného rozsudku byl skutkový stav zjištěn především na základě výpovědí obžalované [jméno FO] a poškozené [Jméno poškozeného A] a do jisté míry i svědeckou výpovědí poškozené [Jméno poškozeného B] . Tyto výpovědi jsou podpořeny i zachycenou komunikací z adresy uživatele „ [jméno FO] “, která je v tomhle směru zcela jednoznačná. Soud má za to, že všechny tři tyto vyslechnuté osoby přes své mentální handicapy věrně popsaly, jak došlo ke kontaktu poškozené [jméno FO] s klientem „ [jméno FO] “, kdy shodně popisují, že se odebrali do samostatného pokoje, kde k něčemu došlo. K čemu konkrétně došlo vyplývá z komunikace, kde přímo uživatel „ [jméno FO] “ popisuje, že došlo k pohlavnímu styku (srov. bod 64. napadeného rozsudku). V celém kontextu je i zřejmé, že bylo domluveno, že půjde o pohlavní styk za peníze a v konečném důsledku není rozhodující, jestli peníze skutečně poskytnuty byly či nikoliv. Soud prvního stupně se s touto částí skutkového děje vypořádal zcela dostatečně a lze plně odkázat na jeho podrobné úvahy obsažené v bodě 66. odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje.

40. Okolnosti popsané pod body 1. – 34. skutku pod bodem II. napadeného rozsudku zpochybňovány nebyly, když byly v řízení prohlášeny nespornými, a nalézací soud proto upustil od jejich dokazování. Spornou otázkou, k níž se vztahovaly i odvolací námitky obžalovaných, tak zůstal rozsah zapojení každého z obžalovaných do trestné činnosti, a dále jejich vědomí o mentálním stavu poškozené [Jméno poškozeného B] a míra její dobrovolnosti při účasti na inkriminovaných aktivitách. Poškozená byla vlivem své mentální retardace ve stavu, kdy v zásadě jen obtížně korigovala konkrétní projevy svého chování a obtížně také vymezovala své místo ve společnosti nebo minimálně v prostředí, ve kterém se pohybovala. Do sféry obžalovaných se dostala při odchodu z náhradní péče v době, kdy obžalovaní už měli svůj profil a inzerát na internetových stránkách „ [Anonymizováno] “. Tato skutečnost v zásadě vyvrací obhajobu obžalovaných, že jejich internetová gramotnost nedostačuje na založení takového profilu. Bylo prokázáno, že poškozená odevzdávala svůj invalidní důchod obžalovanému na chod domácnosti, když nebyla schopna samostatné dispozice s těmito finančními prostředky. Tento příjem nicméně nebyl dostatečným k pokrytí potřeb domácnosti. Potenciál získávat další finanční prostředky pak byl obžalovanými odhalen v poskytování sexuálních služeb, kdy v této činnosti byli aktivní již před příchodem poškozené. Poškozená sama v důsledku své lehké mentální retardace mohla jen stěží reflektovat povahu této činnosti, která navíc nebyla v rozporu s její osobností, jak to vyplývá ze znaleckého posudku, který na ni byl vypracován. Obžalovanými jí bylo vysvětleno, že sexuální služby jsou aktivitou, kterou může dále přispět do rodinného rozpočtu a napomáhat tak materiálnímu zabezpečení celé domácnosti i uspokojování svých individuálních potřeb. Tento její finanční příspěvek byl navíc zdrojem pochval ze strany zejména obžalovaného [jméno FO] , po nichž poškozená, která ve svém dosavadním životě pozitivní reakce okolí postrádala, toužila, což dále prohlubovalo její citovou vazbu k obžalovanému a její vůli pokračovat v projednávané činnosti.

41. Oba obžalovaní v rámci své obhajoby zdůrazňovali, že si nebyli vědomi mentálního deficitu poškozené. Obžalovaná [jméno FO] tak činila na základě skutečnosti, že formálně nebylo o omezení svéprávnosti poškozené rozhodnuto, takže její lehká mentální retardace nebyla jednoznačná. Obžalovaný [jméno FO] pak opakovaně tvrdil, že žádné projevy mentální poruchy u poškozené neregistroval. Obě tato tvrzení jsou vyvrácena. Obžalovaná [jméno FO] popisovala nekontrolované emoční projevy poškozené, jednoznačně svědčící o její mentální labilitě. Obžalovaný [jméno FO] pak v telefonních hovorech s poškozenou varuje před odchodem z domova na delší vzdálenost, neboť by nemusela trefit zpět a rovněž odpovídá poškozené, v té době zletilé, na otázky k hodnotě peněz, zda vydělané bankovky jsou dostatečným příjmem či zda řádově stovky Kč jsou přiměřenou cenou za poskytované sexuální služby. Odvolací soud považuje za nepochybné, že oba obžalovaní si byli vědomi mentální retardace poškozené, byť mohli mít neúplné povědomí o jejím rozsahu. V každém případě si byli vědomi, že poškozená je ochotna poskytovat sexuální služby v zásadě bez omezení, kdy ji k této činnosti dále přesvědčovali přes občasnou zdravotní indispozici v podobě krvácení, i přes vlastní obavy, že někteří klienti by jí mohli v rámci poskytovaných služeb ublížit.

42. Pokud se pak obžalovaný [jméno FO] hájí tím, že v době, kdy docházelo k trestné činnosti, v domě nebyl a na sjednávání schůzek s klienty se nepodílel, je ze zachycené telefonické komunikace zřejmé, že věděl o všem, co se v domě odehrává a měl úplně jasnou představu, jakým způsobem jsou peníze na chod domácnosti získávány. Jeho práce řidiče taxi mu umožňovala, aby se v době návštěv v domě nezdržoval a vyhnul se tak bezprostřednímu zapojení do jednotlivých aktivit a mohl se následně hájit způsobem, že s tím neměl nic společného, že vše organizovala obžalovaná [jméno FO] , potažmo sama poškozená, která tímto způsobem sledovala ještě další cíle, a to početí potomka. Z hovorů, které byly předmětem dokazování před soudem prvního stupně však jednoznačně vyplývá, že obžalovaný vystupoval jako autorita, která na jedné straně poškozenou chválila za vydělané peníze a dopřávala jí i příjemné zážitky v podobě návštěv dětského centra či bruslení, současně však sám či prostřednictvím obžalované [jméno FO] poškozenou utvrzoval v nutnosti v této činnosti nepřestávat, když jedině takto lze materiálně zabezpečit fungování domácnosti a udržet prostředí, s nímž se poškozená v zásadě identifikovala. Z hovorů jednoznačně vyplývá, že obžalovaný i přes projevy slabé finanční gramotnosti (zřejmé z nepřiměřeně vysokých nákladů na domácnost) měl prioritní snahu získávat finanční prostředky, aniž by přitom myslel na mentální či fyzické následky pro poškozenou. Zneužíval jejího duševního stavu a vytvořil si s ní silnou citovou vazbu, která dále umocňovala jeho autoritu vůči poškozené.

43. Odvolací soud uzavírá, že nalézací soud ve vztahu k oběma obžalovaným správně ustálil skutkový děj v obou bodech napadeného rozsudku a na základě svých skutkových zjištění dospěl k přesvědčivému závěru o jejich vině, přičemž uplatnil i odpovídající právní kvalifikaci, takže se odvolací soud s výrokem o vině plně ztotožňuje.

44. Úvahy o druhu a výši ukládaných trestů soud prvního stupně rozvedl v bodech 74. – 77. napadeného rozsudku, v nichž hodnotil všechny okolnosti případu, jakož i okolnosti charakterizující osoby obžalovaných s přihlédnutím k ustanovením § 38 odst. 1 tr. zákoníku a § 39 tr. zákoníku. Neshledal přitěžující okolnost podle § 42 písm. b) tr. zákoníku – spáchání trestné činnosti ze ziskuchtivosti, když vzal v úvahu, že získané peníze byly použity na chod domácnosti i pro individuální potřeby poškozené. U obžalované [jméno FO] na jedné straně zohlednil spáchání více trestných činů, současně však hodnotil její lítost nad svým jednáním. U obžalovaného [jméno FO] naopak negativně hodnotil absenci náhledu na nepřípustnost jeho jednání. V rámci svých úvah pak konstatoval, že je na místě oběma obžalovaným uložit shodné tresty ve čtvrtině trestní sazby, když trestná činnost byla umožněna specifickou situací, kdy se v domácnosti obžalovaných objevily dvě zletilé, mentálně retardované dcery obžalované. Usoudil dále, že riziko opětovného zneužití poškozených je velmi nízké, neboť poškozené získaly alespoň částečný náhled na to, že byly zneužity, navíc jim byl ustanoven opatrovník – Statutární město [adresa] , jehož povinností je chránit jejich zájmy.

45. Odvolací soud považuje úvahy soudu prvního stupně v tomto směru za nedostatečné, schematické a ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. vadné. Proto se znovu zabýval všemi podstatnými okolnostmi ve smyslu § 38 a 39 tr. zákoníku a dospěl k závěru, že je třeba ukládané tresty důsledně individualizovat, neboť role obou obžalovaných při páchání trestné činnosti byla odlišná, a výrazně odlišný je i jejich postoj k ní, projevovaný v průběhu trestního řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně také odvolací soud u obou obžalovaných shledal vedle přitěžující okolnosti páchání trestné činnosti po delší dobu (§ 42 písm. m/ tr. zákoníku) přitěžující okolnost ziskuchtivosti podle § 42 písm. b) tr. zákoníku. Dosažení finančního zisku činností poškozených totiž bylo v zásadě jedinou motivací jednání obou obžalovaných. Uvedenými finančními prostředky si rodina zvyšovala životní standard např. placením drahých telekomunikačních tarifů a pořizováním elektronických zařízení, která by pro ni jinak byla nedosažitelná. Pokud byla část prostředků užívána na individuální spotřebu poškozené, je z telefonických hovorů zřejmé, že se jednalo o prostředek přesvědčování poškozené v pokračování v projednávané činnosti, kdy obžalovaný [jméno FO] výslovně uváděl, že pokud jí nezaplatí (dětské centrum) [název] , tak s touto činností přestane a rodině se tak sníží příjem. Nelze tedy tuto okolnost hodnotit ve prospěch obžalovaných, ale naopak jako projev jejich vypočítavosti a manipulace.

46. Pokud jde o úvahy o trestu ve vztahu k obžalované [Jméno obžalované A] , odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením soudu prvého stupně, přitěžující okolnost spáchání více trestných činů (§ 42 písm. n/ tr. zákoníku) jí nepřitěžuje nijak výrazně, a to jednak pro obecně nižší typovou závažnost přečinu kuplířství ve srovnání se zločinem obchodování s lidmi, jimiž byla uznána vinnou, a jednak i z důvodu samotných okolností skutku pod bodem I. napadeného rozsudku, kdy byl prokázán jediný případ, po němž poškozená [Jméno poškozeného A] nebyla k opakování obdobných aktivit nijak nucena ani přesvědčována. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem zcela absentuje hodnocení duševního stavu obžalované, který byl znaleckým posudkem, který na ni byl zpracován, popsán jako hraniční úroveň lehké mentální retardace. Ačkoliv její snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností bylo forenzně nepodstatné a nemá tedy vliv na její trestní odpovědnost, nelze přehlédnout, že její mentální deficit byl jen o málo nižší než u obou poškozených. V této souvislosti je třeba hodnotit, že její kapacita domýšlet důsledky jednání obžalovaných byla ve srovnání s obžalovaným [jméno FO] snížena. Dalším významným aspektem je i postoj obžalované po odhalení trestné činnosti. Na rozdíl od obžalovaného [jméno FO] , obžalovaná [jméno FO] projevuje reflexi, lítost nikoliv nad svou osobou, ale nad újmou, která byla způsobena jejím dcerám. S ohledem na všechny tyto okolnosti, byť se obžalovaná aktivně zapojovala do trestné činnosti a sama se podílela na konzumaci získaných finančních prostředků, považuje odvolací soud trest uložený obžalované nalézacím soudem za nepřiměřeně přísný. Trestní sazba stanovená v § 168 odst. 3 tr. zákoníku stanoví rozmezí pro ukládání trestu odnětí svobody ve výměře pět až dvanáct let. Odvolací soud za adekvátní považuje uložení trestu mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, tedy ve výměře pěti let a šesti měsíců. Pro výkon uloženého trestu byla obžalovaná zařazena do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

47. V případě obžalovaného [Jméno obžalované B] je situace odlišná, kdy trest odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců uložený nalézacím soudem, považuje soud odvolací za nepřiměřený mírný. Vedle přitěžujících okolností, shledaných u obou obžalovaných (§ 42 písm. b/ a m/ tr. zákoníku) je v jeho případě nutno zohlednit, že obžalovaný [jméno FO] byl hlavním hybatelem trestné činnosti a manipulátorem poškozené [Jméno poškozeného B] . Obžalovaný [jméno FO] dopustil, aby vzniklo velmi silné citové pouto mezi ním a poškozenou, znalci hodnocené jako oboustranně toxické, čímž došlo k naprosté ztrátě náhledu poškozené na jednání, které provozovala, neboť byla vedena snahou vyhovět obžalovanému, zavděčit se mu a zachycené telefonické hovory potvrzují, jak poškozená prahla po uznání od obžalovaného. V tomto kontextu se naprosto nelze ztotožnit s obhajobou obžalovaného, že pouze akceptoval nastalou situaci, které se přizpůsobil a zvykl si na skutečnosti, které se kolem něj v domě děly. Naopak jeho jednání bylo vypočítavé, kdy jako řidič taxi služby nebýval přítomen v domě, když měl přijít klient za účelem poskytování sexuálních služeb, čímž si od zmíněných aktivit udržoval zdánlivý odstup. Obžalovaný byl v domácnosti autoritou, měl objektivně nejlepší mentální kapacitu pro rozhodování, kterou využíval pro maximalizaci zisku. Oproti obžalované [jméno FO] , u obžalovaného [jméno FO] je úplná absence náhledu na páchanou trestnou činnost. Obžalovaný lituje hlavně sebe a ze zachycené telefonické komunikace je zjevné, že se snažil i z vazební věznice na úkor obžalované [jméno FO] manipulovat s poškozenou [Jméno poškozeného B] tak, aby z celé situace vyšel v dobrém světle, přičemž v poškozené stále živil naději, že se postará o ni i o jejího narozeného syna. Jeho aktivita navíc vyvrací závěr soudu prvního stupně, že možnost recidivy je velmi malá, když ačkoliv v současné době je kontakt obžalovaného s poškozenou přerušen, je zřejmé, že je schopen značného úsilí, aby takový kontakt udržoval, přičemž samotná projednávaná trestná činnost dokládá, že obžalovaný manipulací poškozené pro sebe a své potřeby vytvořil dlouhodobý zdroj finančního příjmu. Zpřísnění trestu proto odvolací soud vnímá jako potřebné pro prodloužení doby eliminace dalšího kontaktu obžalovaného s poškozenou, kdy je to v zájmu poškozené a v souladu s účelem trestu. Jednání, které je předmětem této trestní věci se obžalovaný dopouštěl úmyslně a dlouhodobě. Odvolací soud má za to, že bude adekvátní působit na něj trestem odnětí svobody ve výměře 8 let, kdy tento trest je zcela přiměřený jeho účelu i okolnostem jednání obžalovaného. Pro výkon uloženého trestu byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku, když z jeho trestní minulosti vyplývá, že zařazení do mírnějšího druhu věznice v důsledku aplikace moderačního ustanovení lze v jeho případě považovat za postačující.

48. Odvolací soud dále shledal důvodnými odvolací námitky poškozených, pokud jde o výroky o náhradě nemajetkové újmy. Předně konstatuje, že se ztotožňuje s naplněním obecných podmínek pro uplatnění nároku obou poškozených na nemajetkovou újmu, jak popsal soud prvního stupně v bodě 78. napadeného rozsudku. Nesdílí však závěry nalézacího soudu v tom smyslu, že poškozené nemají v důsledku mentálního handicapu náhled na zásah do tělesné integrity, a proto potřeba odškodnění není natolik výrazná jako u poškozených, které tímto handicapem netrpí, kdy takový závěr hodnotí jako vadu ve smyslu § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. Naopak je třeba zohlednit, že poškozené, které trpí tímto deficitem, nebyly schopny dostatečně pochopit co se s nimi děje a k čemu jsou zneužívané. Jejich odlišná reakce na situaci, jíž byly obžalovanými vystaveny, vyplývá zejména z jejich povahového ustrojení. Uplatněné nároky na nemajetkovou újmu spočívající v duševních útrapách tak, jak byly uplatněny zmocněnci poškozených, považuje odvolací soud za odpovídající, mající opodstatnění ve skutkových závěrech učiněných soudem prvního stupně a reflektující míru zásahu do jejich osobnostních práv. V případě poškozené [Jméno poškozeného B] je tak požadovaná částka 300 000 Kč adekvátní při zohlednění všech okolností případu i s přihlédnutím k aktuální judikatuře. Je zjevné, že obžalovaní parazitovali na její sexuální aktivitě a ochotě poskytovat sexuální služby do té míry, že svým jednáním zvyšovala rodině finanční standard bez ohledu na široké spektrum problémů, které jí toto jednání způsobovalo jak v psychické, tak i fyzické sféře, přičemž sama poškozená nebyla schopna dohlédnout důsledky této činnosti do budoucna. Uvedené aktivitě se věnovala po dobu téměř jednoho roku s mnoha klienty, přičemž interpretace jejího zapojení jako dobrovolné aktivity není v tomto případě přiléhavá. Poškozená byla motivována zejména snahou vyhovět obžalovanému [jméno FO] a získat jeho uznání, přičemž obžalovaný ji chválil právě za účelem pokračování v této činnosti a zvyšování finančního příjmu, čímž flagrantně zneužil její závislosti i mentálního handicapu, který zvýšil její zranitelnost vůči uvedené manipulaci. U poškozené [Jméno poškozeného A] je situace odlišná, kdy trestněprávní jednání obžalované [jméno FO] vůči této poškozené bylo sice výrazně méně invazivní, ale na druhou stranu mělo velmi srovnatelné dopady na psychickou stránku poškozené, která vnímala toto jednání subjektivně úkorněji než její sestra. Poškozená se ocitla v domácnosti své biologické matky v domnění, že tam bude mít zázemí, poté co ztratila oporu v ústavní výchově. Byla však vystavena situaci, kdy běžným způsobem obstarávání finančních prostředků bylo v této domácnosti poskytování sexuálních služeb, s čímž nebyla ztotožněna a reagovala na to prakticky okamžitým odchodem bez vidiny sociální jistoty. Uplatněný nárok ve výši 100 000 Kč proto považuje odvolací soud s přihlédnutím ke všem okolnostem případu za adekvátní.

49. Vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 16. dubna 2025 Mgr. Roman Raab předseda senátu