3 To 32/2024

Plný text

2 3 To 32/2024-19061 Číslo jednací: 3 To 32/2024-19061 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném ve dnech 25. a 26. března 2025 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Raaba a soudců JUDr. Andrey Svobodové a JUDr. Vladimíra Hendrycha, odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , narozeného [Datum narození obžalované A] , [Jméno obžalované B] , narozeného [Datum narození obžalované B] , [Jméno obžalované C] , narozeného [Datum narození obžalované C] , [Jméno obžalované D] , narozeného [datum narození] , státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, poškozených [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] , [adresa] , [právnická osoba] a [právnická osoba] , a.s., [adresa] , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2023, č.j. 30 T 13/2021-18602, a rozhodl takto:

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaných [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované D] , státního zástupce a poškozených [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] , [adresa] , [právnická osoba] , [adresa] a [právnická osoba] , a.s., [adresa] , částečně zrušuje, a to ve všech výrocích ohledně obžalovaného [Jméno obžalované C] , v celém výroku o trestu ohledně obžalovaného [Jméno obžalované D] , v celém zprošťujícím výroku ohledně obžalovaného [Jméno obžalované B] a ve výroku o náhradě škody, jímž byli obžalovaní [jméno FO] a [jméno FO] zavázáni společně a nerozdílně nahradit poškozené společnosti [právnická osoba] , a.s., se sídlem [adresa] , škodu ve výši 21 909,53 Kč.

II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný [Jméno obžalované D] , narozený [datum] v [adresa] , jednatel obchodní společnosti [právnická osoba] ., IČO: [IČO] , trvale hlášen [adresa] , se při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle §§ 81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou obžalovaní [jméno FO] a [jméno FO] povinni nahradit poškozené společnosti [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa] , [adresa] , Slovenská republika, škodu ve výši 21 909,35 EUR, a obžalovaný [jméno FO] sám poškozené společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa] , Polská republika, škodu ve výši 50 581,86 EUR. Obžalovaný [jméno FO] , narozený [Datum narození obžalované B] , osoba samostatně výdělečně činná, trvale hlášen [adresa] , se podle § 226 písm. b) (bod 8), písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 KZV 7/2019-1117 ze dne 22. 11. 2021 pro dílčí skutky pokračujícího trestného činu, kterých se měl dopustit tím, že v bodě 3. obžaloby spolu s dalšími dvěmi osobami dne 30.12.2011 v čase 02:25 hodin, na území Slovenské republiky, v katastru obce [adresa] na silnici I. třídy č. 11, km 440,50, při které údajný řidič pojištěného vozidla Daewoo Nubira, RZ: [SPZ] , [jméno FO] , nar. [datum narození] , občan Polské republiky, zapříčinil vzájemný střet s poškozeným vozidlem Mercedes Benz CLS 350 CGI, RZ: [SPZ] , VIN: [VIN kód] , údajného majitele a řidiče [Jméno obžalované D] , přičemž došlo k poškození obou motorových vozidel a prostřednictvím zplnomocněného zprostředkovatele [tituly před jménem] [jméno FO] , IČ: [IČO] , se sídlem [adresa] , byl uplatněn prostřednictvím pojišťovny [právnická osoba] , IČ: [IČO] , pod číslem pojistné události [číslo] , nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Daewoo Nubira, RZ: [SPZ] , ve výši 660.330,-Kč, za současného doložení znaleckého posudku č. [označení] a dalších listin, které bylo následně ve výši 648.708,-Kč vyplaceno na bankovní účet č. [č. účtu] majitele a disponenta [Jméno obžalované D] , jenž následně toto pojistné plnění výběrem hotovosti na pobočce odčerpal, to vše po vzájemné dohodě a součinnosti s [Jméno obžalované B] , který se podílel na vyřizování pojistné události, a [Jméno obžalované A] , který obstarával záležitosti spojené s registrací vozidla Mercedes Benz na zúčastněné osoby, čímž způsobili [právnická osoba] a.s., [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , Polská republika, škodu ve výši 658.708 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši až 660.330 Kč, v bodě 5. obžaloby společně s dalšími dvěmi osobami dne 14.8.2012 v čase 21:15 hodin, na území Spolkové republiky Německo, dálnice A17 ve směru z [adresa] na [adresa] , km 36,6, při které údajný řidič pojištěného vozidla Škoda, RZ: [SPZ] , [jméno FO] , nar. [datum narození] , občan Polské republiky, zapříčinil vzájemný střet s poškozeným vozidlem Mercedes Benz CLS 350 CGI, RZ: [SPZ] , VIN: [VIN kód] , údajného majitele a řidiče [Jméno obžalované D] , přičemž došlo k poškození obou motorových vozidel a prostřednictvím zplnomocněného zprostředkovatele [tituly před jménem] [jméno FO] - [právnická osoba] , IČ: [IČO] , byl uplatněn prostřednictvím pojišťovny [právnická osoba] ., IČ: [IČO] , jakožto korespondenčního partnera pojišťovny [právnická osoba] (nyní [právnická osoba] ), nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda, RZ: [SPZ] , v celkové výši 673.581 Kč, za současného doložení znaleckého posudku č. [označení] a dalších listin, které bylo následně ve výši 502.303 Kč vyplaceno na bankovní účet č. [č. účtu] majitele a disponenta [tituly před jménem] [jméno FO] , to vše po vzájemné dohodě a součinnosti [Jméno obžalované D] s [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] , který obstarával záležitosti spojené s registrací vozidla Mercedes Benz na zúčastněné osoby, a vylákali tak následně pojistné plnění ve výši 502.303 Kč, čímž způsobili [právnická osoba] , [adresa] , Polsko, škodu ve výši 627.163 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši až 673.581 Kč, v bodě 8. obžaloby společně s dalšími dvěmi osobami dne 19.01.2013 v 22:45 hodin, na území Slovenské republiky, na rychlostní pozemní komunikaci A3 poblíž [adresa] , při které údajný řidič pojištěného vozidla Daewoo Espero, registrační značky [SPZ] , [jméno FO] , nar. [datum narození] , občan Polské republiky, porušil dopravní předpisy při přejíždění z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu vedoucích ve stejném směru jízdy a zapříčinil vzájemný střet s poškozeným vozidlem Porsche 911 Carrera 997, registrační značky [SPZ] , VIN: [VIN kód] , které řídil [jméno FO] , v důsledku čehož mělo Porsche Carrera narazit svou pravou přední částí do levé zadní části Daewoo Espero a následně havarovat vlevo mimo komunikaci, kde narazilo do ocelových svodidel, čímž došlo k poškození obou motorových vozidel, zejména však přední části a levého boku Porsche Carrera, přičemž po vyšetření dopravní nehody policií Slovenské republiky oznámil [jméno FO] škodní událost, přičemž pověřil vymáháním nároku na náhradu škody z pojištění odpovědnosti viníka dopravní nehody zplnomocněného zprostředkovatele [tituly před jménem] [jméno FO] - [právnická osoba] , IČ: [IČO] u pojišťovny [právnická osoba] a.s IČ: [IČO] , kde měla být hrazena z pojistné smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Daewoo Espero č. [číslo] uzavřené mezi pojištěným majitelem vozidla [jméno FO] , a [právnická osoba] , který současně doložil listiny k prohlídce poškozeného vozidla, fotodokumentaci poškození a další listiny, vše za účelem rychlé likvidace a výplaty pojistného plnění, kdy způsobená poškození vozidla Porsche Carrera vyčíslil odborným posudkem č. [označení] ze dne 04.03.2013 na částku ve výši 860.694 Kč, finanční prostředky požadoval zaslat na účet č. [č. účtu] majitele [tituly před jménem] [jméno FO] - [právnická osoba] , přičemž takto vylákali pojistné plnění za poškozené vozidlo, odtah a zapůjčení náhradního vozidla, čímž způsobili [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , Polsko, škodu ve výši 855.166 Kč, a pokusili se způsobit škodu ve výši 860.694 Kč, v bodě 17. obžaloby společně s dalšími dvěmi osobami dne 4.9.2013 v 21:25 hodin, na území Chorvatské republiky, na komunikaci v místě [adresa] , směr [adresa] - při které řidič pojištěného vozidla Škoda Superb, registrační značky [SPZ] , VIN: [VIN kód] , [jméno FO] , nar. [datum narození] , občan Slovenské republiky, porušil dopravní předpisy při vjíždění do křižovatky, kdy nedal přednost zprava přijíždějícímu vozidlu, čímž zapříčinil vzájemný střet s poškozeným vozidlem Mercedes Benz CLS 350 CGI, registrační značky [SPZ] , VIN: [VIN kód] , které řídil [jméno FO] , nar. [datum narození] , v důsledku čehož došlo k poškození přední části vozidla Mercedes Benz, přičemž po vyšetření dopravní nehody policií Chorvatské republiky oznámil poškozený škodní událost a pověřil vymáháním nároku na náhradu škody z pojištění odpovědnosti viníka dopravní nehody zplnomocněného zprostředkovatele [tituly před jménem] [jméno FO] , [právnická osoba] , IČ: [IČO] , u [právnická osoba] , kde měla být pojistná událost hrazena z pojistné smlouvy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Superb č. [označení] uzavřené mezi pojištěným majitelem vozidla [jméno FO] a [právnická osoba] ., který doložil listiny k prohlídce poškozeného vozidla, fotodokumentaci poškození a další listiny, vše za účelem rychlé likvidace a výplaty pojistného plnění, kdy způsobená poškození vozidla Mercedes Benz vyčíslil odborným posudkem č. [označení] ze dne 20.10.2013 na částku ve výši 409.600 Kč, kdy současně požadoval za vyhotovení odborného posudku finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a za odtah vozidla částku ve výši 11.187 Kč, celkem tedy částku ve výši 430.787 Kč, kdy finanční prostředky požadoval zaslat bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] majitele [jméno FO] , nar. [datum narození] , a disponenta [jméno FO] , nar. [datum narození] , přičemž na základě tohoto bylo pojišťovnou poskytnuto požadované pojistné plnění, čímž způsobili [právnická osoba] ., IČO: [IČO] , se sídlem [adresa] , Slovenská republika, škodu v celkové výši 430.787 Kč, čímž měl spáchat v bodech ad 3., 5., 8. a 17. obžaloby pokračující zločin pojistného podvodu dílem dokonaný podle § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaný podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek v bodě 8. je trestným činem a v bodech 3., 5. a 17. nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené skutky spáchal obžalovaný [jméno FO] .

III. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.

IV. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. se věc ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované C] vrací soudu prvního stupně.

V. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] zamítají. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2023, č.j. 30 T 13/2021-18602, byli obžalovaní [jméno FO] , [jméno FO] , [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované D] uznáni vinnými, konkrétně obžalovaný [jméno FO] v bodech 4.-6., 8.-14., 16.-18., 22., 24.-25., 28.-29., 31.-35. napadeného rozsudku zločinem pojistného podvodu dílem dokonaného podle § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaného podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obžalovaný [jméno FO] v bodech 1.-2., 4.-20., 22.-36. napadeného rozsudku zločinem pojistného podvodu dílem dokonaného podle § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a dílem nedokonaného podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, [Jméno obžalované C] v bodech 3.-6., 9., 14., 16., 21., 25. napadeného rozsudku zločinem pojistného podvodu dílem dokonaného podle § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a dílem nedokonaného podle § 21 odst. 1 k § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obžalovaný [Jméno obžalované D] v bodě 26. napadeného rozsudku přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se měli obžalovaní podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit jednáním popsaným ve výroku napadeného rozsudku.

2. Za shora uvedenou trestnou činnost byl obžalovanému [Jméno obžalované A] uložen podle § 210 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovanému [Jméno obžalované B] byl uložen podle 210 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to přívěsu specifikovaného v napadeném rozhodnutí a dále peněžních prostředků ve výši 443 000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to pozemek parcelního čísla [číslo] o výměře 56 m2, jehož součástí je stavba: garáž bez č. p./č. e. nacházející se v katastrálním území [adresa] , obec [adresa] , vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] , u [právnická osoba] pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , ve vlastnictví obžalovaného a dále peněžní prostředky ve výši 6 300 PLN a 1 300 EUR. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to pohledávky na účtu č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] ., majitelky [jméno FO] , občanky Polské republiky, bytem [adresa] , až do výše 540 200 Kč. Obžalovanému [Jméno obžalované C] byl uložen podle 210 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 150 000 Kč. Obžalovanému [Jméno obžalované D] byl uložen za výše uvedené jednání a sbíhající se přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem vydaným dne 17. 8. 2020, samosoudcem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 43 T 121/2020-316, doručeným 14. 9. 2020, jež nabyl právní moci dne 23. 9. 2020, podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 písm. d) tr. ř. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvanácti měsíců.

3. Podle ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovaným uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozeným specifikovaným ve výroku napadeného rozsudku.

4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti [právnická osoba] , a. s. [právnická osoba] , IČ: [IČO] , [adresa] , a [právnická osoba] , a.s., IČO: [IČO] , se sídlem [adresa] , odkázány se zbytky svých nároků na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Podle ustanovení § 229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené společnosti [právnická osoba] , [adresa] , [právnická osoba] , [adresa] , [právnická osoba] , [adresa] , a [právnická osoba] , a. s. [právnická osoba] , IČ: [IČO] , [adresa] , odkázány se svými nároky na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Oproti tomu byli obžalovaní [jméno FO] , [jméno FO] , [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované D] podle § 226 písm. b) (bod 8. obžaloby), písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 KZV 7/2019-1117, ze dne 22. 11. 2021 pro dílčí skutky pokračujícího trestného činu, kterých se měli dopustit jednáním popsaným v obžalobě, neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek v bodě 8. je trestným činem (ve vztahu k obžalovaným [Jméno obžalované B] , [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované A] ) a nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené skutky spáchali obžalovaní [jméno FO] v bodech 2., 3., 5., 17., 24., 31. obžaloby, [jméno FO] v bodech 3., 5., 17., 31. obžaloby, [Jméno obžalované C] v bodech 17., 24., 31. obžaloby a [Jméno obžalované D] v bodech 3. a 5. obžaloby.

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obžalovaní [jméno FO] , [jméno FO] , [Jméno obžalované C] i [Jméno obžalované D] , dále státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě a poškozené společnosti [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] , a [právnická osoba] , a.s.

8. Obžalovaný [jméno FO] podal prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] v zákonné lhůtě odvolání do výroku o vině v bodech 4., 5., 6., 8., 12., 13., 17., 25. a 29. napadeného rozsudku, ve kterých odmítá svou vinu. V odůvodnění svého odvolání provedl pečlivou analýzu skutkových okolností každého napadeného bodu a má za to, že jeho vina nebyla v těchto případech spolehlivě prokázána. Ve vztahu k bodu 4. napadeného rozsudku zpochybňuje celou výpověď svědka [jméno FO] , kdy i nalézací soud v odůvodnění konstatuje, že jeho výpověď je poněkud zmatená. Svědek u hlavního líčení nevypovídal a jeho výpověď z přípravného řízení, která je hlavním důkazem k tomuto skutku, se výrazně rozchází se skutečností. Rovněž nevypovídal pravdivě svědek [jméno FO] ve vztahu ke skutku pod bodem 5. napadeného rozsudku. V tomto směru obžalovaný nadále popírá, že měl s uvedenou nehodou něco společného. Ve vztahu k bodu 6. napadeného rozhodnutí přiznává účast na nehodě jako řidič, nicméně netušil, že se jedná o předem připravenou nehodu a v této souvislosti ničím nepověřoval [tituly před jménem] [jméno FO] . Ve vztahu k bodu 8. napadeného rozsudku má jeho vina spočívat v tom, že měl zajistit přepis vozidla na fiktivního vlastníka, což on nepopírá, nicméně to nedokládá, že věděl, že může jít o trestnou činnost. Pokud jde o bod 12. napadeného rozsudku stále trvá na tom, že s tímto případem neměl nic společného. Svědek [jméno FO] v této věci vypovídal nepřesně a rozporuplně, což konstatuje i nalézací soud. Rozpory ve svědeckých výpovědích jsou patrné také ve skutku uvedeném pod bodem 13. Obžalovaný rovněž rozporuje svědecké výpovědi ve vztahu k bodu 17. napadeného rozsudku, kdy tyto výpovědi nebyly soudem náležitě vyhodnoceny a ve vztahu k tomuto skutku jednoznačně odmítá svou vinu. K bodu 25. napadeného rozhodnutí znovu uvádí, že netušil, že součástí výletu do Chorvatska bude předem připravená dopravní nehoda. Také ve vztahu ke skutku pod bodem 29. napadeného rozsudku vzal nalézací soud za prokázané, že se vytýkaného jednání obžalovaný dopustil, když plně uvěřil výpovědi svědka [jméno FO] z přípravného řízení, v níž oproti skutečnosti popsal, že vozidlo neřídil on, ale já, a že jsem jej poté přesvědčil, aby nehodu vzal na sebe. Obžalobou Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. 11. 2021, č.j. 4 KZV 7/2019, byl obžalovaný stíhán celkem ve 30 případech, přičemž ve 14 z nich svou vinu přiznal. V 16 případech naopak vinu odmítl, přičemž rozsudkem prvního stupně byl nepravomocně zproštěn v 7 z těchto 16 případů. Z výše uvedeného je zřejmé, že se nepodílel na všech případech, které jsou předmětem uvedené trestní věci, což bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím.

9. Obžalovaný ve svém odvolání na okraj uvedl, že si je plně vědom, že při ukládání trestu soud prvního stupně přistoupil k mimořádnému a výraznému snížení dolní hranice trestní sazby, stanovené pro trestný čin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku, a že uložený trest je dokonce v dolní polovině trestní sazby pro uvedený trestný čin podle § 210 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku.

10. Závěrem svého odvolání obžalovaný [jméno FO] navrhl, aby odvolací soud v napadených bodech rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 30 T 13/2021, zrušil a pokud uzná za nutné doplnil dokazování a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně sám ve věci nově rozhodl.

11. Proti napadenému rozsudku podal prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] odvolání obžalovaný [jméno FO] , který napadl rozsudek v plném rozsahu, tj. všechny výroky o vině, trestu i náhradě škody. Předně uvedl, že se žádného jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Ze samotného faktu, že zná osoby [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] aj., či se s nimi příležitostně vídá, nelze dovozovat, že by se dopustil jednání, s nímž mohly mít tyto osoby něco společného. Tyto osoby věděly, že pobývá v Německu, kde občas zakoupil náhradní díly do aut, když jej o to požádaly, neboť se v prostředí vozidel vzdělával a pohyboval. Nelze ani spatřovat nic podivného na tom, že jej tyto osoby občas požádaly o výběr z platebních karet. Jeho matka také těmto osobám svěřila přístupové údaje k Wi-Fi síti v jejich bydlišti, takže heslem disponovalo více osob a nelze dovodit kdo, kdy a jak se připojoval k internetovému bankovnictví. Tito muži navíc u něj mnohdy přespávali či si u něj ponechali své věci, když jej o to požádali. Neměl žádný důvod jim nevyhovět, když u něj v minulosti prováděli stavební práce. Zdůraznil, že jeho jednání je třeba považovat za důvěryhodné, neboť jeho vysvětlení jsou logická a korespondující s provedenými důkazy.

12. Obžalovaný ve svém odvolání dále uvedl, že nikdy nenakupoval ani nezajišťoval dovoz jakýchkoliv aut, natož aby je převážel či odvážel na místa dopravních nehod či z nich zpět. Nezajišťoval žádné fotodokumentace, nákupy, zprostředkování a již vůbec se nepodílel na žádné zinscenované dopravní nehodě. Rovněž ani nepřistupoval do žádného internetového bankovnictví, aby následně odčerpával finanční prostředky. Neexistují žádné kupní smlouvy či pojistky, kde by on figuroval. Bez občanského průkazu by takové dokumenty nemohly ani vzniknout.

13. Oproti tomu postoj obžalovaného [Jméno obžalované A] je zcela nedůvěryhodný a jeho výpověď je třeba odmítnout. Odsuzující rozsudek stojí na jeho výpovědi, kdy tento se rozhodl na poslední chvíli pod tíhou důkazů vlastní trestné činnosti zavděčit orgánům činným v trestním řízení výpovědí směřovanou proti odvolateli, aniž by byla pravdivá. Celé řízení je protknuto fabulacemi, domněnkami a hypotézami, kdy dochází k recyklaci myšlenek k jednomu skutku a v posouzení ostatních skutků je na tento odkazováno. K obdobnému zjednodušení ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo také ve vztahu k zaměření lokace přístupů do internetového bankovnictví v lokalitě [adresa] , kde se nachází celá řada IP adres, a tedy se mělo zjišťovat, odkud konkrétně k těmto přístupům vlastně docházelo.

14. Obžalovaný v průběhu řízení navrhoval řadu důkazů, a to zejména údaje z [právnická osoba] , od příslušných správních orgánů, které prováděly registraci vozidel, z jejich technických průkazů, dále dotazy na dodávku MB Sprinter, kdo s ní jezdil, překlady protokolů ze zahraničí, výslechy zasahujících policistů atd. Tyto návrhy však byly zamítnuty. Neexistuje jediný důkaz o tom, že by se obžalovaný či jeho vlek vyskytoval na místě nehod. V průběhu řízení vypovídala celá řada svědků, kteří naznačovali nestandardní průběh vyšetřování.

15. Obžalovaný v podaném odvolání dále upozorňuje na skutečnost, že měl za řadu let v Německu 3 dopravní nehody a v České republice rovněž 3 dopravní nehody. Všechny byly detailně zkoumány s tím, že nebylo shledáno žádné pochybení.

16. Závěrem obžalovaný [jméno FO] navrhl, aby byl odvolacím soudem napadený rozsudek změněn tak, že bude zproštěn obžaloby, a pokud pro to nebudou splněny procesní podmínky, nechť je rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí soudu prvního stupně.

17. Obžalovaný sám doplnil argumentaci svého obhájce vlastním písemným materiálem, v němž se vyjadřoval k jednotlivým skutkům. Obsahově jde o opakování jeho obhajoby, že s trestnou činností nemá nic společného a jeho vyjádření jsou shodná s argumentací jeho obhájce a s jeho vyjádřeními v průběhu hlavního líčení.

18. Odvolání podal také obžalovaný [jméno FO] prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , a to řádně a včas. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl ve výrocích o vině pod body 3., 4., 5., 6., 9., 14., 16., 21., 25., a rovněž i ve výroku o trestu. Se zprošťujícím výrokem souhlasí. Od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil trestné činnosti, z napadeného rozsudku vyplývá, že nalézací soud nevěnoval jednotlivým bodům obžaloby náležitou pozornost a v podstatě schematicky body obžaloby přepsal do výroků rozhodnutí. 19. [Jméno obžalované C] se ve svém odvolání pečlivě zabýval skutkovými okolnostmi jednotlivých bodů napadeného rozhodnutí. Nalézací soud dle názoru obžalovaného věnoval náležitou pozornost těžišti dokazování a hodnocení důkazů, nicméně jeho závěry jsou v přímém rozporu s objektivními důkazy. Obžalovaný akcentuje zejména absolutní nevěrohodnost spoluobžalovaného [Jméno obžalované A] , kdy z jeho výpovědi je zcela evidentní snaha vyvinit se z protiprávního jednání, minimalizovat své jednání a rozdělit vinu mezi více osob. Obžalovaný upozorňuje na skutečnost, že se obžalovaný [jméno FO] nikdy nevyjádřil v tom směru, že by to byl přímo on, kdo mu měl konkrétně předat peníze, dát mu pokyn něco učinit, zajistit nějakou osobu apod. V tomto směru obžalovaný [jméno FO] zejména u hlavního líčení hovoří o „bratrech [jméno FO] “. Nelze však pominout, že v drtivé většině případů zmiňuje konkrétně osobu obžalovaného [Jméno obžalované B] . O této osobě se poté vyjadřují i další svědci, zejména [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] . Není dána žádná spojitost mezi osobou obžalovaného [Jméno obžalované C] a jednáním, do kterého jej zatahuje obžalovaný [jméno FO] . Obžalovaný dále považuje za důležité zdůraznit, že v během domovní prohlídky se nenašla jakákoliv věc či jiný důkaz, který by svědčil o jeho vazbě k páchané trestné činnosti. Kromě tohoto jej nepoznávají žádné další osoby ani svědci, kteří byli v této věci vyslechnuti, přičemž jejich výpovědi nalézací soud bagatelizuje v jeho neprospěch. 20. [Jméno obžalované C] v této souvislosti dále poukazuje skutečnost, že právě s ohledem na výpověď těchto svědků i výpověď obžalovaného [jméno FO] vznikla vážná pochybnost o tom, zda se určitá dopravní nehoda stala nebo byla zinscenována. Nalézací soud si v této otázce sám rozhodl, zda se o fiktivní dopravní nehodu jedná či nikoliv, ačkoliv zde bylo na místě nechat vypracovat znalecké posudky z oboru silniční dopravy, což obhajoba navrhovala. Je nutné podotknout, že i dopravní policisté znalí problematiky dopravních nehod, nehody za fiktivní nepovažovali, stejně jako pojišťovny, které si standardně v pochybnostech samy nechávají zpracovat znalecké posudky.

21. Nalézací soud zatížil napadený rozsudek vadou pro absolutní nejasnost skutkových zjištění, neboť jsou zcela evidentní důvodné pochybnosti o správnosti těchto skutkových zjištění, mající přímý vztah k jeho osobě. Nalézací soud svým rozsudkem naplňuje dovolací důvod, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obžalovaný se domnívá, že nebyla objektivními a relevantními důkazy prokázána jeho účast na trestné činnosti. Nalézací soud se neřídil základní zásadou trestního řízení in dubio pro reo, kdy skutečnosti, o kterých jsou evidentní pochybnosti, hodnotil v jeho neprospěch.

22. Závěrem svého odvolání [Jméno obžalované C] žádá, aby odvolací soud opětovně posoudil provedené důkazy ve světle uvedených odvolacích námitek. Navrhuje, aby odvolací soud z podnětu jeho odvolání zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2023, č.j. 30 T 23/2021-18602, a to ve výrocích, které jsou mu kladeny za vinu, a to v bodech 3., 4., 5., 6., 9., 14., 16., 21., 25., a dle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. jej zprostil obžaloby.

23. Také obžalovaný [Jméno obžalované D] podal odvolání prostřednictvím své obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] , a to do výroku o vině, trestu i náhradě škody. Odvolání naopak nesměřoval proti zprošťujícímu výroku napadeného rozhodnutí. Konkrétní jednání, jehož se měl obžalovaný dopustit, je popsáno v bodě 26. napadeného rozhodnutí. Nalézacím soudem vyvozené skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a byly vyvozeny pouze na základě spekulativních úvah soudu. Z žádného z provedených důkazů totiž nevyplynulo, že by mělo dojít k nějaké předchozí domluvě mezi ním a obžalovaným [Jméno obžalované B] , neexistují tedy ani důkazy o vzájemné součinnosti mezi nimi, kdy tato součinnost není ani specifikována a konkrétní účast [Jméno obžalované B] na této nehodě rovněž nevyplývá z žádného důkazu.

24. Nalézací soud musí při hodnocení důkazů nutně odlišit jejich procesní použitelnost ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] a ve vztahu k ostatním obžalovaným. V odůvodnění napadeného rozhodnutí soud manipuluje s obsahem výpovědi klíčového svědka [jméno FO] , jehož vyjádření v rámci hlavního líčení prezentuje v kontextu jeho výpovědi z přípravného řízení ze dne 2. 7. 2020, která je ve vztahu k obžalovanému procesně nepoužitelná. Obdobný postup soud uplatnil i v případě svědka [jméno FO] , kdy v odůvodnění argumentuje i jeho, ve vztahu k obžalovanému, procesně nepoužitelnou výpovědí. Obžalovaný [jméno FO] považuje za nadbytečné závěry nalézacího soudu o neetickém chování obhájců v rámci výkonu obhajoby před výslechem svědka [jméno FO] , které byly činěny ve snaze zkompromitovat obhájce v zájmu obhájení procesně vadného postupu policejního orgánu, což se netýká jen obhájkyně obžalovaného [jméno FO] , ale i postupu v případě hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] .

25. Z provedených důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti, které by prokazovaly, že dopravní nehoda dle bodu 26. napadeného rozsudku byla fingovaná či úmyslně vyvolaná. Z procesně použitelných důkazů vyplynulo pouze to, že svědek [jméno FO] vystupoval v pozici řidiče na žádost skutečného řidiče, na čemž neměl obžalovaný [jméno FO] žádný podíl. Pokud jde o výpověď svědka, že mu obžalovaný předal částku 10 000 Kč, ten ji považoval za odměnu za cestu s obžalovaným do [jméno FO] , a teprve po návodných otázkách soudu připustil, že by se mohlo jednat o odměnu za to, že vystupoval jako řidič při dopravní nehodě. Takové jednání obžalovaného však nemůže naplňovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu.

26. Uložený trest, přes zásadní nesouhlas se skutkovými závěry, považuje obžalovaný za nepřiměřeně přísný. Od doby, kdy mělo dojít ke spáchání skutku, uplynula doba téměř 10 let, což samo o sobě v souladu s platnou judikaturou a judikaturou ESLP představuje porušení práva na spravedlivý proces, a je důvodem pro uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby, případně upuštění od potrestání. Obžalovanému byl uložen poměrně citelný, byť podmíněně odložený trest odnětí svobody, jenž vedle uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, pro obžalovaného znamená citelný zásah do jeho osobního a zejména pracovního života, kdy v rámci podnikatelských aktivit nutně pro výkon své práce potřebuje používat motorové vozidlo, což má umožněné díky podmíněnému upuštění od výkonu zbytku tohoto trestu. Za situace, kdy v rámci uloženého souhrnného trestu byl převzat původně uložený trest zákazu činnosti, bylo zrušeno i rozhodnutí o podmíněném upuštění od zákazu činnosti a tento trest byl obžalovanému obnoven, což mu znemožňuje výkon pracovních aktivit. V případě uznání viny by považoval za přiměřený trest, při zohlednění právní kvalifikace a doby, která od skutku uplynula, upuštění od uložení souhrnného trestu.

27. Závěrem svého odvolání obžalovaný [jméno FO] navrhl, aby byl odsuzující výrok o jeho vině zrušen a byl zproštěn obžaloby, případně zrušen a věc byla vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že budou respektována zákonná práva na obhajobu a spravedlivý proces a soud bude v rámci hodnocení důkazů vycházet výhradně z důkazů procesně použitelných a respektovat zásadu in dubio pro reo.

28. V doplnění odvolání ze dne 24. 2. 2025 obžalovaný [Jméno obžalované D] prostřednictvím své obhájkyně uvedl, že mu byl Krajským soudem v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 9. 2023 uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 43 T 121/2020-316, v trvání 1 roku a 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a dále trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Obžalovaný upozorňuje na skutečnost, že od výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel z trestního příkazu OS Praha 9, č.j. 43 T 121/2020, bylo tímto soudem podmíněně upuštěno, přičemž stanovená zkušební doba pro podmíněné upuštění od výkonu trestu již uplynula a ze zákona došlo k osvědčení ve zkušební době. Dle § 74 odst. 2 tr. zákoníku se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, byl-li trest zákazu činnosti vykonán. Dle § 43 odst. 4 tr. zákoníku se ustanovení o souhrnném trestu neužijí, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Z uvedených důvodů proto nelze za stávající situace akceptovat uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu OS Praha 9, sp.zn. 43 T 121/2020, zejména pak uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel v trvání 12 měsíců. Oprávněnosti pak pozbývá i výše uloženého souhrnného trestu v trvání 1 roku a 6 měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu 3 let za situace, kdy i tento tret byl ukládán jako trest souhrnný k trestu peněžitému v celkové výši 30 000 Kč, uloženému výše citovaným rozhodnutím OS Praha 9.

29. Obžalovaný zdůrazňuje, že od doby spáchání skutku, pro který byl uznán vinným, uplynula doba přesahující 10 a ˝ roku, což je v rozporu s ústavn ě garantovaným právem na spravedlivý proces, zahrnujícím i právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. V tomto případě byly zásadní průtahy zaviněny postupem policie, kdy k zahájení trestního stíhání došlo až více než 6 let po skutku. S odkazem na ustanovení § 39 odst. 3 tr. zákoníku soud mimo jiné při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne k době, která od spáchání trestného činu uplynula a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž při posouzení přiměřenosti délky trestního řízení soud přihlédne ke složitosti věci a postupu orgánů činných v trestním řízení a k významu trestního řízení pro pachatele. V daném případě průtahy v řízení a doba trestního řízení rozhodně nebyly zaviněny jednáním obžalovaného, ale výhradně postupem OČTŘ, zejména policie, a z normálu zcela vybočující délku trestního řízení je v souladu se zásadou spravedlivého procesu nezbytné zohlednit i v rámci ukládaného trestu, který obžalovaný považuje za nepřiměřeně přísný.

30. Odvolání v zákonné lhůtě podala také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, a to do výroku o vině v neprospěch obžalovaného [Jméno obžalované B] ve vztahu ke zprošťujícímu výroku pod bodem 31. Státní zástupkyně ve svém odvolání předně uvedla, že se ztotožňuje s výroky o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu k obžalovaným [jméno FO] , [Jméno obžalované C] i [Jméno obžalované D] , a rovněž se ztotožnila s odsuzujícím výrokem o vině, trestu i náhradě škody ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované B] a rovněž nerozporuje ani zprošťující výrok o vině ve vztahu k tomuto obžalovanému ve vztahu k bodům označeným v obžalobě pod 3., 5., 8. a 17. Tyto výroky jsou přiléhavě odůvodněny a mají oporu ve skutkových zjištěních. Zprošťující výrok označený pod bodem 31. (obžaloby) se týká skutku ze dne 4. 8. 2014, nicméně tímto skutkem byl obžalovaný uznán vinným pod bodem 27. rozsudku jako dílčím útokem pokračujícího zločinu pojistného podvodu dle § 210 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného dílem ve stadiu pokusu. Obžalovaný tak byl uznán vinným ze spáchání shodného skutku, pro který byl zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř. Odsuzující výrok ve vztahu k tomuto skutku byl nalézacím soudem přiléhavě odůvodněn, a soud se také podrobně zabýval okolnostmi, pro které zprostil obžaloby obžalované [jméno FO] a [Jméno obžalované C] . Vzhledem k tomuto odůvodnění tak není v souladu zprošťující výrok s výrokem o vině, přičemž se lze domnívat, že se mohlo jednat o písařskou chybu, která má však dopad na výrok o vině.

31. Závěrem svého odvolání státní zástupkyně navrhla, aby odvolací soud dle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil zprošťující výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2023, č.j. 30 T 13/2021-18602, u obžalovaného [Jméno obžalované B] pouze ve vztahu k bodu 31. obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 KZV 7/2019-1117.

32. Poškozená [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] , podala řádně a včas odvolání do výroku o náhradě škody, kterým byla obžalovanému [Jméno obžalované C] uložena povinnost nahradit poškozené [právnická osoba] , a.s., IČ: [IČO] , se sídlem [adresa] , [adresa] , škodu ve výši 14 034, 53 EUR. Důvodem odvolání je skutečnost, že dne 11. 11. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí Národnej banky Slovenska, kterým tato banka udělila ve smyslu ustanovení § 77 odst. 1 písm. a) zákona č. 39/2015 Z. z. o poisťovníctve, ve znění pozdějších předpisů, předchozí souhlas s prodejem podniku a převodem pojištěného a zajištěného kmene společnosti [právnická osoba] , a.s., IČ: [IČO] , na společnost [právnická osoba] ., IČ: [IČO] , se sídlem [adresa] , [adresa] , Čeká republika. Dne 17. 12. 2021 s účinností od 19. 12. 2021 uzavřela [právnická osoba] , a.s., se společností [právnická osoba] ., smlouvu o prodeji podniku, jejíž součástí byl převod s tím, že přechází všechny pohledávky i závazky slovenské společnosti a společnost [právnická osoba] ., bude vykonávat prostřednictvím svojí organizační složky zřízené ve Slovenské republice pod názvem [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] , IČ: [IČO] , se sídlem [adresa] [adresa] . Na základě toho spočívá nesprávnost napadeného výroku v tom, že původní poškozená v čase vydání rozsudku ze dne 26. 9. 2023 již zanikla, když ke dni 24. 11. 2022 byla vymazána z Obchodního rejstříku Slovenské republiky, a dnem 19. 12. 2021 se právním nástupcem původní společnosti stala [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] .

33. Poškozená proto navrhla, aby na základě podaného odvolání byl původní výrok o náhradě škody zrušen, a aby byla tato vada rozsudku odstraněna novým výrokem o náhradě škody, kterým bude poškozené [právnická osoba] , IČ: [IČO] , se sídlem [adresa] , přiznána majetková škoda ve výši 14 034,53 EUR.

34. Poškozená [právnická osoba] , a.s., podala dne 25. 3. 2024 „návrh poškozené na opravu chyb v psaní, počítání nebo jiných zjevných nesprávností“, které zjistila z písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí, a které se přímo dotýkají jejích oprávněných zájmů. Podle § 59 tr. ř. se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno, proto byl návrh poškozené dle jeho obsahu vyhodnocen jako odvolání, a to proti výroku o náhradě škody. Poškozená upozornila na skutečnost, že napadeným rozhodnutím na straně 26, v odrážce 19 nalézací soud uvedl, že obžalovaní [jméno FO] a [jméno FO] jsou společně a nerozdílně zavázáni nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 21 909, 35 Kč. Správně měla být výše náhrady vyjádřena v eurové měně, když i v bodě 12. obžaloby je uvedeno, že poškozenou byl uplatněn nárok na náhradu škody 21 909, 35 EUR, tj. cca 569 204, 90 Kč. Na základě toho navrhla poškozená závěrem svého podání, aby proběhla oprava rozhodnutí v tomto směru. Dále bylo namítáno, že nalézací soud na str. 30 – 31 napadeného rozsudku zprostil obžaloby obžalované [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované A] v bodě 31. obžaloby, avšak uvádí skutkový popis jednání pod bodem 32. obžaloby, kdy správně měl být popsán skutek ze dne 7. 9. 2016, který je popsán pod bodem 31. v odsuzující části rozsudku.

35. Odvolání podala také poškozená [právnická osoba] , a to do výroku, který učiněn nebyl, kdy vytýká nalézacímu soudu, že v napadeném rozhodnutí neučinil výrok o náhradě škody poškozené, přestože ta svůj nárok na náhradu škody učinila řádně a včas. Poškozené společnosti byla způsobena škoda jednáním obžalovaného [Jméno obžalované B] popsaným pod bodem 8. napadeného rozsudku. Písemným podáním ze dne 24. 10. 2022 se poškozená prostřednictvím svého zmocněnce připojila k předmětnému trestního řízení a požádala, aby jmenovanému obžalovanému byla uložena povinnost zaplatit poškozenému náhradu škody ve výši 50 581,86 EUR, přičemž tento požadavek doplnila potřebnými doklady. První hlavní líčení ve věci bylo nařízeno na 25. 10. 2022 od 8:15 hod. a připojení poškozené bylo nalézacímu soudu zasláno datovou schránkou 24. 10. 2022, tj. den před začátkem hlavního líčení, což vyplývá i z doručenky, kde je uveden i konkrétní čas, 11:45 hod., a tímto okamžikem bylo připojení doručeno.

36. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že nalézací soud nepřímo konstatuje, že považuje vznesený nárok za opožděný, a tudíž se jím vůbec nezabýval, s čímž poškozená nesouhlasí. Nalézací soud dovozuje, že poškozená byla s dostatečným předstihem vyrozuměna o konání hlavního líčení, včetně možnosti uplatnit svůj návrh řádně a včas. Na základě toho měla být dle přesvědčení soudu poškozená srozuměna s tím, že pokud svůj návrh uplatní den před hlavním líčením, nelze předpokládat, že se návrh dostane řádně a včas k předsedovi senátu. Dle názoru poškozené postupoval soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., neboť v situaci, kdy se poškozený nedostavil k hlavnímu líčení, bylo povinností soudu vycházet z jeho písemného návrhu. Není možné po poškozené spravedlivě požadovat, aby dle interní situace a praxe daného soudu vyhodnocovala, s jak velkým časovým předstihem před zahájením hlavního líčení je třeba návrh zaslat.

37. Poškozená trvá na tom, že její návrh, kterým se připojila k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, byl Krajskému soudu v Ostravě doručen tak, že je nutné na něj hledět, jako by byl obsažen ve spise před zahájením hlavního líčení. V situaci, kdy bylo toto hlavní líčení nařízeno na několik dnů a poté opakovaně odročováno, nic nebránilo předsedovi senátu přečíst návrh poškozené dodatečně, tj. zvolit postup, který by šetřil práva poškozené a umožnil jí uplatnit práva v souladu s ustanovením § 2 odst. 15 tr. ř. Postupem, kterým nebylo k návrhu přihlíženo, nalézací soud práva poškozené nedůvodně a v rozporu se zákonem zkrátil.

38. Závěrem svého odvolání poškozená navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacím soudem přezkoumán a s využitím ustanovení § 259 odst. 2 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně s příkazem, aby rozhodl o chybějícím výroku, týkajícím se náhrady škody.

39. Na základě podaných opravných prostředků byla věc ve smyslu ustanovení § 252 tr. ř. předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu, který ověřil, že odvolání byla podána osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), b), d) tr. ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř. a svým obsahem splnila náležitosti vyplývající z ustanovení § 249 tr. ř. Odvolací soud proto neshledal podmínky pro rozhodnutí o jejich zamítnutí či odmítnutí podle § 253 tr. ř. a k jejich projednání nařídil veřejné zasedání, které proběhlo za osobní účasti obžalovaných [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované C] . Obžalovaný [Jméno obžalované D] , který byl o jeho konání v zákonné lhůtě vyrozuměn, se omluvil, stejně tak jako jeho obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] , proto bylo podle § 202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obžalovaného a podle § 202 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obhájkyně, neboť zde nebyl dán důvod nutné obhajoby. Nedostavil se ani obžalovaný [jméno FO] , jehož obhájce předložil omluvu obžalovaného a zároveň žádost o konání v nepřítomnosti, proto bylo podle § 202 odst. 5 tr. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.

40. Intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci odkázal na písemné vyhotovení podaného odvolání a uvedl, že odvolání bylo podáno v neprospěch obžalovaného [Jméno obžalované B] , kdy napadenému rozsudku je vytýkána zjevná nesprávnost, kdy pro dílčí útok pod bodem 31. obžaloby byl obžalovaný [jméno FO] uznán vinným, ovšem ve výroku, kterým byl zproštěn obžaloby je označen i tento útok. Odsuzující výrok považuje za odpovídající provedenému dokazování.

41. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované A] [tituly před jménem] [jméno FO] v plném rozsahu odkázal na písemné odůvodnění odvolání a přednesl jeho podstatné body, přičemž zdůraznil, že obžalovaný vlastně hrál roli bílého koně. K bodu 25. rozsudku si je obžalovaný vědom toho, že vůz skutečně zaregistroval, v tom směru byl i poučen, že není otázkou, zda s vozem k došlo k havárii. Obžalovaný chtěl, aby bylo uvedeno, že sehrál roli tzv. „bílého koně“.

42. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované B] [tituly před jménem] [jméno FO] ve stručnosti odkázal na písemné vyhotovení odvolání a rozvedl některé stěžejní body odvolání. Obžalovaný [jméno FO] nemá s trestnou činností nic společného, kdy jeho vina je dovozována pouze ze skutečnosti, že se měl znát a příležitostně se vídat s lidmi zapojenými do této trestné činnosti. Měl nakupovat a zajišťovat dovoz vozidel, případně vozidla převážet, odvážet na místa nebo z místa dopravních nehod apod. Ve skutečnosti pouze v ojedinělých případech z Německa dovážel nebo zakoupil nějaké náhradní díly na vozidla na požádání některých osob. Ohledně přístupu k elektronickému bankovnictví a následnému výběru finančních prostředků, obhájce zdůraznil, že se obžalovaný s některými z osob znal, prováděly pro něho nějaké práce stavebního charakteru, navštěvovali se. Přístupové údaje k Wi-Fi síti patřící jeho matce byly veřejné a mohl se do ní přihlásit kdokoliv, proto nelze dovozovat, že přístupy do elektronického bankovnictví činil právě obžalovaný [jméno FO] . Pokud jde o otázku výběrů z bankomatů, pokud měly osoby k obžalovanému nějakou důvěru a pokud ho v jednotlivých případech požádaly o výběr z platebních karet, vyhověl jim a peněžní prostředky vybral. Dalším stěžejním bodem je fakt, že obžalovaný neměl možnost se uceleně a v jednotlivostech vyjádřit k jednotlivým dílčím útokům, a činí tedy důkazní návrh na jeho výslech tak, aby se mohl jednotlivě vyjádřit k jednotlivým skutkům. Pokud jde o otázku obžalovaného [Jméno obžalované A] , na jehož výpovědi a postoji v trestním řízení je postaven výrok odsuzujícího rozsudku, spoluobžalovaný [jméno FO] svůj přístup k trestní věci změnil až pod tíhou důkazů svědčících o jeho vlastní vině a následně se tento rozhodl do věci zapojit a vtáhnout obžalovaného [Jméno obžalované B] . Obžalovaný [jméno FO] navrhoval, aby byly zjištěny a vytěženy subjekty, které se podílely na vyšetřování předmětných dopravních nehod a případné likvidaci pojistných událostí, na registraci vozidel, na jejich přihlašování a odhlašování, čemuž krajský soud nevyhověl. Nad rámec skutkových zjištění obžalovaný vytýká nalézacímu soudu také skutečnost, že pořízené nahrávky z hlavního líčení nejsou zřetelně slyšitelné, v čemž spatřuje nesprávnost a nezákonnost trestního řízení.

43. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované C] [tituly před jménem] [jméno FO] přednesl odvolání ve shodě s jeho písemným odůvodněním.

44. Zmocněnkyně poškozené [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že poškozená podala odvolání, protože přesto, že se řádně a včas připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, soud prvního stupně nejen, že nezavázal obžalovaného [Jméno obžalované B] k náhradě této škody, ale ani žádným jiným způsobem se nevypořádal s tímto uplatněným nárokem, neboť předmětný výrok v napadeném rozsudku chybí. V podrobnostech odkázala na písemné odůvodnění odvolání.

45. Předseda senátu podle § 263 odst. 5 tr. ř. přečetl odvolání osob, které nebyly u veřejného zasedání přítomny, a to konkrétně odvolání obžalovaného [Jméno obžalované D] , poškozené [právnická osoba] , a.s. [adresa] , a odvolání poškozené [právnická osoba] , pobočka [právnická osoba] .

46. Pokud jde o vyjádření k podaným odvoláním, intervenující státní zástupce uvedl, že odvolání obžalovaných považuje za nedůvodná s výjimkou částečné důvodnosti odvolání obžalovaného [Jméno obžalované D] , kde je nutno ve vztahu k výroku o trestu přihlédnout k tomu, že bylo rozhodnuto, že se osvědčil ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti, proto nelze užít ustanovení o souhrnném trestu. Odvolání obžalovaných jsou v podstatě opakováním obhajoby, s čímž se soud prvního stupně vypořádal dostatečně a přesvědčivě. Rozsah provedeného dokazování byl dostatečný, hodnocení provedených důkazů odpovídá zásadám § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolání poškozených považuje státní zástupce za důvodná. U společnosti [právnická osoba] je třeba vzít do úvahy zánik její právní subjektivity, dále je nutno zohlednit sukcesi na základě smlouvy o prodeji podniku, v důsledku čehož došlo k převodu všech práv a povinností na společnost [právnická osoba] ., která se stala aktivně legitimovanou. Důvodné je odvolání poškozené [právnická osoba] , a.s., v rozsudku je nesprávně uvedena ve výroku o náhradě škody měna. Poškozená [právnická osoba] , [adresa] včas škodu vyčíslila, připojila se se svým nárokem, příslušné listiny jsou k dispozici, lze je případně jako důkazy provést ve veřejném zasedání. Obhájci obžalovaných, obžalovaní a zmocněnkyně poškozené se k ostatním podaným odvoláním nevyjádřili.

47. Odvolací soud dále doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku poškozené [právnická osoba] , a.s, předložený státním zástupcem, dále doklady původně předloženými poškozenou [právnická osoba] , [adresa] , na č.l. 18025 až 18033, novými doklady o úhradě skutečncýh částek poškozenou [právnická osoba] , spisy Obvodního soudu pro Prahu 9, sp.zn. 21 T 55/2022 a sp.zn. 43 T 121/2020, týkajícími se obžalovaného [Jméno obžalované D] , a aktuálními rejstříky trestů všech obžalovaných.

48. Odvolací soud také v rámci veřejného zasedání na základě žádosti obžalovaného [Jméno obžalované B] doplnil dokazování jeho výslechem. Obžalovaný ve své výpovědi zopakoval svou obhajobu, že s trestnou činností nemá nic společného, jak se vyjádřil i ve svých písemných podáních, založených do spisu. Uvedl, že nalézací soud zkreslil výpovědi svědků. Za vším stály osoby jménem [jméno FO] , [jméno FO] a ještě nějací Poláci a obžalovaný [jméno FO] . Neměl s nimi nic do činění, znal je, ale co dělali, to neví. Nevěděl, že šlo o pojistné podvody nebo nějaké machinace. Byli u něj, jezdili na stavbu k jeho matce do Německa, přespávali tam a stejně tak v České republice, v [adresa] na [adresa] , kde žije jeho přítelkyně. Jezdil za ním obžalovaný [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , ale neví, co dělali. Síť Wi-Fi nebyla blokovaná ani v Německu, ani v Třinci. Ve [adresa] bylo zhruba pět internetových adres, odkud bylo nahlíženo do účtů a převáděny peníze atd. Nalézací soud i policejní orgán vše přisuzoval jemu, neboť to bylo v jeho okolí. Obžalovaný [jméno FO] si u něj v autě zapomněl tašku, takovou velkou. Jak je zatkli, pochopil, proč to udělal. Při domovní prohlídce našli vše u něj doma. Sám nikdy neměl internetové bankovnictví, ani žádné listiny sloužící jako podklad při pojistných podvodech. Párkrát si od něj výše uvedené osoby objednaly díly z Německa, pneumatiky, olej nebo nějaké plechy, protože je to levnější. Koupil jim to a oni mu to zaplatili. Vždy byl u toho majitel účtu a obžalovaný [jméno FO] , když to bylo ze Slovenska, byl tam [jméno FO] nebo [jméno FO] a majitel účtu. Nikdy nebyl vlastníkem karty on, nikdy nezařizoval účet, nikdy nebyl v bance. Všichni se mezi sebou znali, tak to pak hodili na něj. K osobám znalců [jméno FO] a [jméno FO] uvedl, že byli znalci na pojišťovně. On s nimi nikdy nic nedělal, jen když měl dopravní nehody, tak jej pan [jméno FO] zastupoval, stejně jako pan [jméno FO] . Nikdy v životě žádné auto nepřihlašoval, na žádném obecním nebo městském úřadě v České republice, na Slovensku ani v Německu. Ani v jednom případě nedonášel žádné papíry. Když byl za [jméno FO] , vždy kvůli svým věcem, tykali si.

49. K dotazu předsedy senátu, co měl společného s osobami, které uváděl, tedy s [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] , obžalovaný uvedl, že u něj v Německu přespávali. Paní [jméno FO] z Polska nezná. Přivedli ji k němu [jméno FO] a [jméno FO] . [jméno FO] říkal, že na ni udělal účet v [adresa] . Potřebovali díly, objednal jim to, přišel [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] , dali mu kartu, ze které potom s jejich souhlasem vybíral peníze. Nikdy je nešlo na telefonním čísle sehnat, vždycky volali oni jemu. K dotazu obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , ve kterém roce se s [jméno FO] seznámil, obžalovaný uvedl, že přibližně 2010, 2011. Obžalovaný [jméno FO] mu říkal, že má autopůjčovnu, autodílnu. U pana [jméno FO] ve [adresa] dělal STK, vždy u aut řádně přihlášených na jeho jméno.

50. V rámci konečných návrhů státní zástupce navrhl, aby z podnětu jeho odvolání, odvolání obžalovaného [Jméno obžalované D] a poškozených byl podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušen celý výrok o trestu uložený obžalovanému [Jméno obžalované D] , zprošťující výrok u obžalovaného [Jméno obžalované B] a výroky, kterým byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. [Jméno obžalované C] uložena povinnost nahradit majetkovou škodu společnosti [právnická osoba] , a.s., a obžalovaným [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] uložena povinnost nahradit majetkovou škodu společnosti [právnická osoba] ve výši 21 909 Kč. Dále navrhl, aby odvolací soud podle § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že uloží obžalovanému [Jméno obžalované D] trest odnětí svobody ve výměře 12 až 14 měsíců, jehož výkon bude podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou až tří let, dále obžalovaného [Jméno obžalované B] podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby pro dílčí útok popsaný pod bodem 8. a podle § 226 písm. c) tr. ř. pro dílčí útoky popsané pod body 3., 5. a 17. obžaloby. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloží obžalovanému [Jméno obžalované C] povinnost nahradit majetkovou škodu společnosti [právnická osoba] . ve výši 14 034,53 EUR, obžalovaným [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] povinnost společně a nerozdílně nahradit společnosti [právnická osoba] , a.s. majetkovou škodu ve výši 21 909,35 EUR a obžalovanému [Jméno obžalované B] povinnost nahradit majetkovou škodu společnosti [právnická osoba] , [adresa] ve výši 50 581,86 EUR. Odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované C] navrhl podle § 256 tr. ř. zamítnout.

51. Zmocněnkyně poškozené [právnická osoba] , [tituly před jménem] [jméno FO] na základě podaného odvolání navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že uloží obžalovanému [Jméno obžalované B] povinnost nahradit poškozenému škody v částce 50 581,86 EUR. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované A] [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že pokud odvolací soud shledá, že odvolání obžalovaného [jméno FO] je důvodné, navrhuje, aby bylo nově rozhodnuto o vině a trestu i s ohledem na to, že dojde ke značnému posunu dolní hranice trestní sazby. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované B] [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl, že v případě, že budou shledány podmínky pro zproštění obžalovaného [Jméno obžalované B] , aby byl zproštěn obžaloby. Pokud podmínky splněny nebudou, nechť je věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě. Odvolání státního zástupce navrhl zamítnout. Obhájce obžalovaného [Jméno obžalované C] [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl, aby z podnětu odvolání obžalovaného [Jméno obžalované C] byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen v bodech 3., 4., 5., 6., 9., 14., 16., 21. a 25. a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obžalovaný zproštěn obžaloby.

52. Obžalovaný [jméno FO] uvedl, že se nedopustil žádné trestné činnosti. Nic nepáchal, pouze na požádání majitelů účtů vybral peníze. Na žádné dopravní nehodě se nepodílel, ani nic nefotil. [Jméno obžalované C] uvedl, že se žádného trestného činu nedopustil. Nikomu peníze nedával, od nikoho peníze nedostal. Při prohlídce se u něj nic nenašlo.

53. Na podkladě podaných odvolání a provedeného veřejného zasedání následně Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, pak bylo nutno přihlédnout pouze pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána.

54. Po přezkoumání věci dospěl odvolací soud k závěru, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, netrpí závažnými procesními vadami uvedenými v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť byla plně respektována příslušná ustanovení trestního řádu, zejména ta, která se týkají zahájení trestního řízení, náležitého objasnění věci a dodržení práva obžalovaných na obhajobu. Obžalovaní měli od počátku řízení obhájce, kteří se zúčastňovali úkonů již v přípravném řízení. Obžalovaným také byla opakovaně dána možnost, aby se vyjadřovali ke všem skutečnostem, které jim jsou kladeny za vinu i ke všem důkazům, prováděným v řízení před soudem. Námitka obžalovaného [Jméno obžalované B] , že mu v hlavním líčení nebylo umožněno souvisle a uceleně se k věci vyjádřit, nebyla shledána důvodnou. Obžalovanému taková možnost byla dána u prvního hlavního líčení dne 25. 10. 2022, kdy se sám vyjádřil jen stručně a svůj projev zakončil slovy „to je vše“ (č. l. 17970). Následně obsáhle odpovídal na otázky předsedy senátu. V dalším průběhu hlavního líčení mu byl dán prostor k vyjádření ke všem provedeným důkazům, čehož využíval. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by byl ve svých projevech soudem omezován či přerušován. Porušení jeho práva na obhajobu tedy odvolacím soudem nebylo zjištěno.

55. Námitky k průběhu řízení byly dále vzneseny obžalovaným [jméno FO] [jméno FO] (prostřednictvím jeho obhájkyně), a to zejména proti postupu nalézacího soudu při výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] , jejichž výpovědi z přípravného řízení byly ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] procesně neúčinné a hodnocení jejich výpovědí, při němž bylo argumentováno i výpověďmi z přípravného řízení, navíc za situace, kdy svědci nebyli dostatečně poučeni o důvodech odmítnutí výpovědi, čehož se obhajoba domáhala, a tento její postup byl nalézacím soudem hodnocen jako neetický. Je třeba uvést, že samotná tato námitka je v odůvodnění odvolání uvozena jako ve vztahu k napadenému rozsudku irelevantní, což shodně hodnotí i odvolací soud. Nadto konstatuje, že za podstatné považuje, že nalézací soud v hodnotící pasáži (body 561. – 565.) jednoznačně vymezil procesní použitelnost výpovědi svědka [jméno FO] z přípravného řízení jen k obžalovanému [Jméno obžalované B] . Postup nalézacího soudu, kdy byl tento svědek při svém výslechu konfrontován se svou výpovědí z přípravného řízení, procesně účinnou vůči jednomu z obžalovaných, nelze hodnotit jako procesní vadu, a to za situace, kdy při hodnocení jeho výpovědi byly limity procesní účinnosti části tohoto důkazu vůči druhému z obžalovaných zohledněny. V případě svědka [jméno FO] bylo konstatováno, že jeho vyjádření v přípravném řízení bylo velmi strohé a následně využil práva nevypovídat, takže nalézací soud hodnotil pouze jeho výpověď z hlavního líčení.

56. Odvolací soud dále za důvodnou považuje námitku, že nelze za procesně použitelné považovat výpovědi svědků, učiněné před zahájením trestního stíhání, a to ani za situace, kdy se těchto výpovědí účastní obhájci, když je zcela relevantní námitka, že pokud obhájci není známo, jaký skutek je jeho klientovi kladen za vinu, nemůže kvalifikovaně vést jeho obhajobu a případným vyslýchaným svědkům klást odpovídající otázky. Lze připustit, že výslechy některých svědků mohou odpovídat kritériím neodkladného nebo i neopakovatelného úkonu, a lze také akceptovat, že samotný nedostatečný popis skutečností, zakládajících neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonů v protokole není vadou, která by takový úkon činila procesně neúčinným. Přesto nelze akceptovat postup, kdy svědci jsou vyslýcháni před zahájením trestního stíhání pro konkrétní skutky, nikoli však v režimu § 158a tr. ř., přičemž o konání jejich výslechu jsou vyrozuměni obhájci obviněných stíhaných pro jiné (byť související) skutky. Tento postup pak nelze zhojit následným dovozením okolností, které mohly neodkladnost takových výslechů zakládat, ale jedině výslechem těchto osob po zahájení trestního stíhání, buď v přípravném řízení, nebo až v řízení před soudem. Naproti tomu lze za podmínek § 211 odst. 6 tr. ř. vycházet z úředních záznamů o vysvětlení i v případě, že u tohoto úkonu žádný obhájce přítomen nebyl (což bude v těchto případech obvyklé). Pro hodnocení svědeckých výpovědí tak jsou ve vztahu k jednotlivým obžalovaným procesně účinné jen výpovědi či vysvětlení splňující požadavky trestního řádu.

57. Písemné vyhotovení napadeného rozsudku splňuje obecná kritéria, obsažená v ustanovení § 120 – 122 tr. ř., týkající se jeho struktury. Pokud jde o obsah odůvodnění, jsou požadavky ustanovení § 125 tr. ř. rovněž v zásadě splněny. Napadenému rozsudku lze nicméně vytknout jistou přebujelost popisné části ve vztahu k obsahu provedených důkazů, zejména výpovědí obžalovaných a svědků, a naopak potlačení pasáží hodnotících, což činí celý rozsudek poněkud nepřehledným a v některých ohledech málo srozumitelným či málo přesvědčivým. Odvolací soud přesto v obecné rovině konstatuje, že závěry soudu prvního stupně shledal v převážné míře správnými a odpovídajícími provedenému dokazování, jak bude popsáno dále.

58. Za souladný s požadavky ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. odvolací soud považuje i rozsah provedeného dokazování, kdy provedené důkazy tvoří zcela dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, jak to vyžaduje výše uvedené zákonné ustanovení. Nalézací soud se také v odstavci 746. vypořádal s důkazními návrhy obžalovaného [Jméno obžalované B] a odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem o nadbytečnosti doplnění dokazování o další doklady k jednotlivým vozidlům, včetně záznamů o jejich převodech a osobách, které je prováděly, a to za situace, kdy z provedeného dokazování je jednoznačně zřejmé, že vozidla byla registrována na osoby odlišné od obžalovaných, které pak převážně neuplatňovaly nárok na pojistné plnění ani nepřijímaly výplaty pojistného, ale pro tento účel byly využívány další osoby, jak to vyplývá z popisu jednotlivých skutků ve výroku napadeného rozsudku. V tomto směru tedy žádná vada v postupu soudu prvního stupně nebyla soudem odvolacím shledána.

59. Dále se odvolací soud zabýval jednotlivými opravnými prostředky. Odvolací soud na tomto místě v obecné rovině připomíná, že skutková podstata trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, pro kterou jsou stíháni obžalovaní v této věci, je naplněna pachatelem, který v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění či jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Objektem je tedy cizí majetek, konkrétně majetkové zájmy pojistitelů poskytujících plnění na podkladě uvedených událostí. Je nutno zdůraznit, že pojistnou událostí je zásadně nahodilá skutečnost, označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Úmyslným vyvoláním takové události je takové jednání pachatele, jímž úmyslně způsobí konkrétní skutečnost, ze které vzniká povinnost pojistitele poskytnout plnění (tedy např. záměrně havaruje s pojištěným automobilem) a vzhledem k výše citované dikci § 210 odst. 2 tr. zákoníku má takové vyvolání popsané události stejné trestněprávní následky, jako její úmyslné předstírání, jímž se rozumí fingování takové události, ač ve skutečnosti se vůbec nestala. Pachatelem uvedeného trestného činu pak může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba, tedy nejen pojištěný, ale i osoba zcela jiná, která takovou událost úmyslně vyvolá, předstírá nebo udržuje stav pojistnou událostí vyvolaný, ať už v dohodě s pojištěným, nebo i bez takové dohody, pokud jedná v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch a současně způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (tedy nejméně 10 000 Kč).

60. Odvolání obžalovaného [Jméno obžalované B] bylo směřováno do všech výroků odsuzující části rozsudku. V nepříliš podrobné argumentaci zdůraznil, že se žádného jednání, pro které je stíhán, nedopustil. Připustil, že se znal s osobami [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a jinými, které věděly, že pobývá v Německu. Na jejich žádost jim občas vozil náhradní díly na automobily. Také v rámci jejich důvěry jej tyto osoby občas žádaly o výběr z platebních karet, v čemž nespatřoval a dosud nespatřuje nic divného. Připustil také, že tyto osoby u něj občas přespávaly a od jeho matky měly i přístupový kód k [jméno FO] - [jméno FO] , takže nelze jednoznačně zjistit, kdo se z jeho bydliště připojoval na internet. Namítl, že neexistuje žádný přímý důkaz, že by se některého z projednávaných skutků dopustil. Nalézací soud vychází z výpovědí obžalovaného [jméno FO] , který se podle něj na poslední chvíli a pod tíhou důkazů rozhodl zavděčit orgánům činným v trestním řízení a jeho výpověď není pravdivá. Pochybnosti, které ve vztahu k jednání obžalovaného jsou, jsou na tolik zásadní, že závěr o jeho vině podle něj nelze učinit.

61. Soud prvního stupně odůvodnění svého rozsudku, v převážné části členěné podle jednotlivých skutků, k nimž vztahoval své úvahy, opřel zejména o velmi podrobné rekapitulace jednotlivých výpovědí, které následně hodnotil a v některých případech i doplňoval subjektivními komentáři. Odstavce uzavírající hodnocení důkazů provedených k jednotlivým skutkům jsou pak jen stručné a formální, kdy pouze opakují skutkové popisy, odpovídající výrokové části rozsudku. Nadto se v popisné části věnuje podle názoru odvolacího soudu velmi podstatným důkazům listinným a věcným, které byly zajištěny při domovních prohlídkách v bydlišti obžalovaného [Jméno obžalované B] (zejména osobní doklady, platební karty a doklady k vozidlům a dopravním nehodám). Tyto důkazy svědčí o vztahu obžalovaného k osobám a vozidlům účastným na projednávaných skutcích. Soudem prvního stupně byly v hlavním líčení provedeny a jejich podrobný výčet je obsahem odstavců 104. – 136. napadeného rozsudku, včetně určitého obecného hodnocení. Ve vztahu k jednotlivým skutkům jsou pak relevantní listiny pečlivě přiřazeny ke každému z nich.

62. Obžalovaný [jméno FO] se v průběhu řízení k těmto důkazům vyjadřoval, zejména ke způsobu, jakým se ocitly v jeho dispozici. V přípravném řízení se od těchto materiálů distancoval s tím, že si tyto věci u něj nechaly nebo zapomněly osoby, které jej navštívily nebo u něj přespaly. Soud prvního stupně tomuto tvrzení neuvěřil, když poukázal na množství takto zajištěných dokladů a považoval za vyloučené, aby tolik osob poskytlo obžalovanému bezdůvodně své platební karty i jiné doklady. Uzavřel, že tyto materiály naopak svědčí o promyšleném a sofistikovaném jednání ve smyslu podané obžaloby, jejíž hlavní osobou byl obžalovaný [jméno FO] . Ve veřejném zasedání před odvolacím soudem obžalovaný uvedl, že před vzetím do vazby si u něj v autě obžalovaný [jméno FO] nechal velkou tašku a požádal jej, aby ji uschoval u sebe, neboť doma dělá rekonstrukci. Krátce na to proběhla domovní prohlídka a věci z této tašky byly nalezeny a přičteny [Jméno obžalované B] . Odvolací soud ani tuto verzi nehodnotí jako věrohodnou, neboť obžalovaný se o takovém průběhu nikdy dříve nevyjadřoval, a to ani v situaci, kdy věděl, co u něj bylo při domovní prohlídce nalezeno. Navíc je tato verze v přímém rozporu s předchozím vysvětlením, že si doklady u něj nechali lidé, kteří jej navštívili. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí uvedené doklady jako pocházející z činnosti obžalovaného [Jméno obžalované B] , která je předmětem této trestní věci.

63. Odvolací soud na základě odvolání obžalovaného [Jméno obžalované B] , který odmítl svou trestnou činnost jako celek, přezkoumal důvodnost závěrů soudu prvního stupně o jeho vině jednotlivě ve vztahu ke každému ze skutků a dospěl k závěru, že výrok o vině v napadeném rozsudku má oporu v provedených důkazech a v logických úvahách nalézacího soudu a je tedy ve všech bodech správný. Je nutno uvést, že celou trestnou činnost, která byla páchána po dobu devíti let (první skutek 11. 1. 2010, poslední 28. 11. 2018), s různou frekvencí útoků a prostřednictvím velkého počtu osob, bylo nutno hodnotit jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, zejména v případech zapojení stejných osob či shodných vozidel. Sofistikovanost uvedeného jednání spočívala ve využívání různých osob, obvykle nízkého sociálního statutu, registrovaných jako vlastníci vozidel či deklarovaných jako řidiči, ačkoli s uvedenými vozidly neměli nic společného, dále osob vystupujících jako majitelé účtů, na které bylo vypláceno pojistné plnění, kdy šlo o osoby bez zjevné souvislosti s likvidovanou dopravní nehodou, přičemž disponenty účtů byly další zapojené osoby, vystupující v jiných rolích u dalších dopravních nehod. Výrazným rysem všech skutků je fakt, že obžalovaný [jméno FO] u žádných úkonů formálně nevystupoval, když nebyl registrován jako vlastník žádného z vozidel ani řidič žádného z nich, nebyl majitelem ani disponentem žádného z účtů, na které pojišťovny plnily, ani nebyl zmocněncem účastníků nehod pro jejich likvidaci. Přesto při domovních prohlídkách byly nalezeny doklady k některým z těchto vozidel, osob i účtů, včetně platebních karet, jejichž prostřednictvím byly činěny výběry.

64. S ohledem na rozsah trestné činnosti, která je předmětem této trestní věci, množství důkazů, provedených k jednotlivým skutkům, šíře souvislostí a propojení konkrétních osob a vozidel v projednávaných skutcích, jakož i spojení jednotlivých útoků s osobou obžalovaného, ať už prostřednictvím svědeckých výpovědí či listin, nalezených při domovních prohlídkách a zejména vzhledem k podrobnému a pečlivému popisu těchto okolností ve vztahu k jednotlivým skutkům v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud v podrobnostech plně na toto odůvodnění soudu prvního stupně odkazuje. Činí tak u vědomí, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“, a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku).

65. Odvolání obžalovaného [Jméno obžalované B] tedy odvolací soud shledal nedůvodným, neboť jeho základní obhajoba, že žádný ze skutků, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal, byla vyvrácena podrobnými úvahami soudu prvního stupně. Pochybení pak nebylo shledáno ani v právní kvalifikaci jeho jednání a vyjma dvou případů popsaných níže, ani ve výrocích o náhradě škody, které vycházejí ze skutkových zjištění nalézacího soudu a řádně uplatněných nároků poškozených. Proto bylo odvolání obžalovaného [Jméno obžalované B] zamítnuto.

66. Ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované B] bylo podáno i odvolání státního zástupce, a to do zprošťujícího výroku napadeného rozsudku. Podstata odvolací námitky spočívá v tom, že pod bodem 27. v odsuzující části rozsudku byl obžalovaný [jméno FO] uznán vinným skutkem ze dne 4. 8. 2014, v obžalobě označeným jako bod 31. Ve zprošťujícím výroku byli pro tento skutek zproštěni obžaloby obžalovaní [jméno FO] a [Jméno obžalované C] , číselné označení skutku 31. obžaloby je však uvedeno i u odkazu na právní kvalifikaci zproštěných skutků u obžalovaného [Jméno obžalované B] . Odvolatel má za to, že podle odůvodnění napadeného rozsudku se jedná jen o písařskou chybu, která však má dopad do výroku o vině, proto navrhl zrušit ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované B] zprošťující výrok pro skutek 31. obžaloby.

67. Odvolací soud po přezkoumání předmětné námitky konstatuje, že je důvodná. Nesdílí sice závěr odvolatelky, že uvedení pouhého číselného označení skutku u právní kvalifikace ve zprošťující části rozsudku může mít dopad na výrok o vině, když ze zprošťujícího výroku je jednoznačné, že pro tento skutek se uvedený výrok týká pouze obžalovaných [jméno FO] a [Jméno obžalované C] . Nesporně se však jedná o pochybení, které v tomto případě nelze napravit postupem podle § 131 tr. ř. jako vadu písemného vyhotovení rozhodnutí, když toto vyhotovení je shodné s podobou rozsudku, jak byl vyhlášen v hlavním líčení. Odvolací soud proto podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil celý zprošťující výrok ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované B] a znovu jej vyhlásil v nezměněné podobě, avšak bez vytýkané vady.

68. Obžalovaný [jméno FO] svoje odvolání vymezil do výroku o vině v bodech 4., 5., 6., 8., 12., 13., 17., 25. a 29. napadeného rozsudku, kdy souhrnně lze uvést, že jednání popsaného v těchto bodech se účastnil, avšak nevěděl, že toto směřuje k trestné činnosti. Odvolací soud za stěžejní pro posuzování trestní odpovědnosti a subjektivní stránky obžalovaného [jméno FO] považuje událost popsanou v odstavci 28. napadeného rozsudku, kdy mělo dojít k jeho prvnímu kontaktu s [Jméno obžalované B] . Obžalovaný popsal, že v roce 2010 dostal nabídku výdělku, kdy spolu s [jméno FO] , který řídil, měl odvézt vozidlo Porsche Cayman, napsané na [Jméno obžalované B] , do [jméno FO] . Cestou do nich narazilo zezadu vozidlo a oni narazili do kamionu, jedoucího před nimi. Po nehodě [jméno FO] z místa utekl, obžalovaný podle pokynů zajistil odtah vozidla zpět do ČR k obžalovaným [jméno FO] , přičemž za tuto cestu, přes poškození vozidla a jeho nedovezení do cílového místa, dostal zaplaceno. Později byl oslovován bratry [jméno FO] , aby za finanční odměnu zajišťoval přepisy vozidel a později aby zajišťoval i osoby, na které budou vozidla přepsána. Takto popsaná událost a následné nabídky další výdělečné činnosti, zejména té, spočívající k zajišťování náhodných osob k přepisům vozidel, jednoznačně svědčí o účelových převodech vozidel na osoby, které nebyly jejich vlastníky ani uživateli, a honorář za jízdu vozidlem vysoké hodnoty, které bylo při nehodě poškozeno, navíc v pozici spolujezdce, který zajišťoval odtah poté, co řidič z místa utekl, přinejmenším vzbuzuje podezření o nekalosti celé události. Vzhledem k tomu, že další zapojení obžalovaného do převodů vozidel mělo následovat v řádu měsíců od popsané události, není obhajoba obžalovaného, že ještě v roce 2012, kdy došlo k prvnímu skutku, pro který je stíhán (bod 4. napadeného rozsudku), nevěděl o možné trestné povaze této činnosti, věrohodná. Odvolací soud má za to, že s ohledem na události, k nimž podle obžalovaného docházelo už od roku 2010, lze u jeho jednání v jednotlivých skutcích dovodit minimálně srozumění s podvodným jednáním, kdy obžalovaný nepochybně věděl, že aktivity obžalovaných [jméno FO] mohou být motivovány finančním prospěchem za poškozování vozidel a s tímto byl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku srozuměn.

69. V této souvislosti lze připomenout teoretická východiska týkající se definice srozumění z pohledu ustanovení § 15 odst. 2 tr. zákoníku. Výkladová definice srozumění je upravena na podkladě tzv. teorie smíření s naplněním znaků skutkové podstaty. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem tímto zákonem chráněný. Smíření představuje spodní hranici, tedy určité minimum srozumění, pokud jde o odlišení nepřímého úmyslu od vědomé nedbalosti. Spodní hranice v podobě smíření vyjadřuje právě tu nejméně intenzivní mez srozumění, tedy specifický typ vůle, nejslabšího volního vztahu. Srozuměním je vždy pokryta i tzv. nepravá lhostejnost, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem, tedy sice málo intenzivní, ale aktivní volní vztah k relevantnímu trestněprávnímu následku. Smíření proto vyjadřuje zvláštní typ vůle, který je ve vztahu k možnému následku chápán jako smíření se s ním mlčky. Jeho podřazení pod úmysl eventuální je pak přiměřené za podmínky, že jde o jednání typické pro následek, kdy takový následek jednání pachatele obvykle nastává nebo snadno nastat může a pachatel byl s ním v konkrétním případě smířen a tedy i srozuměn.

70. Ve výše uvedeném kontextu bylo třeba hodnotit jednotlivé skutky, které byly napadeny odvoláním obžalovaného. U skutku v bodě 4. napadeného rozsudku (nehody ze dne 17. 9. 2012) obžalovaný [jméno FO] zajistil [jméno FO] , který řídil Ford Tranzit (jímž obžalovaný [jméno FO] jel jako spolujezdec), který již naložený převzali od bratrů [jméno FO] a [jméno FO] (tedy osoby, která utekla od výše popsané nehody v roce 2010). Z Fordu za jízdy „vypadl“ těžký stroj, a to v rozporu s fyzikálními zákonitostmi, kdy je vyloučeno, aby stroj vypadl při přibrzdění, když setrvačná síla jej tlačí ve směru jízdy a nikoli proti němu k zadním dveřím vozidla, jimiž měl vypadnout. Obžalovaný [jméno FO] ostatně uvedl, že podle něj byl stroj vyhozen, kdy v nákladním prostoru jely dvě osoby, z nichž jednou byl [jméno FO] . Vozidlo tedy měla řídit náhodně přizvaná osoba ( [jméno FO] ), spolujezdcem měl být obžalovaný [jméno FO] , který se samotnou přepravou neměl nic společného, přepravu zajišťovali bratři [jméno FO] , kteří vozidlem nejeli, a vozidlo předával i [jméno FO] , který jel s další osobou v nákladním prostoru. Zapojení těchto osob do uvedené přepravy, včetně zajištění vlastně „zbytečné“ osoby řidiče, když převoz mohly realizovat osoby, které vozidlo nakládaly, v kontextu aktivit obžalovaného [jméno FO] pro bratry [jméno FO] v průběhu dvou let předmětné nehodě předcházejících, svědčí pro volní vztah minimálně smíření s následkem, jak je popsán výše.

71. U skutku v bodě 5. napadeného rozsudku je obžalovaný [jméno FO] usvědčován podrobnou výpovědí svědka [jméno FO] . Je nutno uvést, že svědek je s obžalovaným v přátelském vztahu a nebyla zjištěna jeho motivace obžalovaného jakkoli poškodit, jeho výpověď je podrobná a jednoznačně popisuje, že mu obžalovaný [jméno FO] nabídl finanční odměnu za to, že se zúčastní dopravní nehody a bude vystupovat jako řidič vinícího vozidla. Odvolací argumentace u tohoto skutku je založena pouze na časových souvislostech a vzdálenosti od místa, kde mělo téhož dne dojít k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byl obžalovaný [jméno FO] (bod 8. obžaloby, napadeným rozsudkem všichni obžalovaní v tomto bodě zproštěni obžaloby). Sám obžalovaný ve svém odvolání uvádí časový rozvrh, který nevylučuje jeho účast, odpovídající popisu svědka [jméno FO] a následný přesun do místa další nehody, byť takový přesun vyžadoval jistou souhru více osob. Odvolací soud v tomto případě závěr nalézacího soudu o vině obžalovaného [jméno FO] na základě výpovědi svědka [jméno FO] považuje za správný.

72. U skutku v bodě 6. napadeného rozsudku obžalovaný nepopřel, že jedno z vozidel řídil a po nehodě s ním naložil podle předchozích pokynů bratří [jméno FO] . Popřel však, že by věděl o záměru nehodu způsobit. Připustil pouze, že od této události začal mít podezření, že s nehodami není něco v pořádku. Uvedl, že před touto nehodou bylo obžalovaným obžalobou kladeno za vinu spáchání 8 útoků, z nichž pro dva nebyl stíhán, pro 5 z nich byl zproštěn obžaloby, když odmítl svou vinu a uznán vinným byl pouze pro jeden útok, a to skutek ze 17. 9. 2012 (skutek č. 4. rozsudku), u něhož ovšem také odmítá, že by věděl o dohodě, že má dojít k nehodě. Odvolací soud konstatuje, že ačkoli u jednání pod body 2., 3., 5. a 8. obžaloby nebyla trestní odpovědnost obžalovaného [jméno FO] (a s výjimkou bodu 2. ani ostatních obžalovaných) jednoznačně prokázána, nebylo zpochybněno, že došlo k samotným nehodám, přičemž obžalovaný [jméno FO] minimálně u nehody v bodě 8. obžaloby vystupoval jako řidič a podle vlastního vyjádření po celou relevantní dobu (už od roku 2010) s bratry [jméno FO] spolupracoval. Jak bylo popsáno v odstavci 68. tohoto rozsudku, odvolací soud již první nehodu, kterou obžalovaný [jméno FO] popsal a datoval do roku 2010, hodnotí jako zcela nestandardní a v kontextu dalšího zapojení do aktivit bratří [jméno FO] jako událost, od níž byl minimálně srozuměn s možností, že tito využívají dopravní nehody jako zdroj příjmu z pojistných událostí. Sám obžalovaný připouští, že nekalost jejich jednání, na němž se sám podílel, si uvědomil na základě vlastního pozorování jejich aktivit. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tuto verzi plně akceptuje s tím, že uvědomění si podvodného jednání datuje již do roku 2010 a nikoli až do ledna 2013, jak tvrdí obžalovaný. Jeho odvolací argumentaci v tomto bodě proto hodnotí jako nedůvodnou a vyvrácenou souhrnem provedeného dokazování.

73. Ke skutku v bodě 8. napadeného rozsudku obžalovaný [jméno FO] namítl, že sice na žádost [jméno FO] nebo [Jméno obžalované C] zajišťoval převod vozidla Mercedes Benz ML 320 na [jméno FO] , ale bylo to v roce 2012, kdy netušil, že by se mohlo jednat o něco nezákonného a nemohl ani tušit, že toto vozidlo bude účastno fingované nehody dne 6. 4. 2013. Odvolací soud již výše popsal, že spolupráci obžalovaného [jméno FO] zejména s [Jméno obžalované B] (případně s jeho bratrem [jméno FO] ) hodnotí už od roku 2010 jako vědomou účast na předstíraných převodech vozidel, resp. jejich registraci na osoby bez vztahu k nim, a to za účelem fingovaných dopravních nehod a následného inkasování pojistného plnění. Pokud tedy v tomto případě obžalovaný [jméno FO] zajišťoval na žádost [Jméno obžalované B] (případně jeho bratra [jméno FO] ) přepis vozidla na fiktivního vlastníka (jak sám uvedl i v podaném odvolání), byl podle odvolacího soudu srozuměn s možnou podvodnou podstatou prováděného převodu a s možností fingování dopravní nehody jako pojistné události pro výplatu plnění pojišťovny.

74. K bodu 12. napadeného rozsudku obžalovaný namítl, že výpověď svědka [jméno FO] je rozporuplná, což soud prvního stupně sám uvedl, přesto ji považoval za důkaz, který jej v tomto bodě usvědčuje. Žádný jiný důkaz pak o jeho zapojení do tohoto útoku nesvědčí, proto svou vinu odmítá. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že výpověď svědka [jméno FO] v přípravném řízení proběhla dne 5. 9. 2019, přičemž obžalovaným [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání pro tento útok doručeno až dne 3. 10. 2020. Svědek tedy byl vyslechnut před zahájením trestního stíhání pro tento útok a uvedenému výslechu navíc nebyli přítomni obhájci, kteří sice byli o jeho konání vyrozuměni, ale při absenci zahájení trestního stíhání mohli jen stěží posoudit význam prováděného výslechu. Odvolací soud proto hodnotí uvedenou výpověď z přípravného řízení jako procesně neúčinnou. Přes pochybnosti o identifikaci osob [jméno FO] , o nichž svědek hovořil, jako obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] v jeho výpovědi u hlavního líčení, v kontextu možného ovlivnění jeho osoby v tomto směru ze strany policejního orgánu v přípravném řízení, je ovšem zapojení obžalovaného [jméno FO] jasně patrné z jeho vlastní výpovědi. Připustil totiž, že [jméno FO] se sourozenci [jméno FO] seznámil a současně popsal, že jim na jejich žádost tipoval osoby „vhodné na přepis auta“, jejichž nacionále jim pak předával na papírku. Je tedy zřejmé, že v tomto případě bratry [jméno FO] seznámil se svědkem jako takovouto osobou s vědomím, že půjde o deklaraci fiktivního vztahu této osoby k motorovému vozidlu, přičemž v kontextu své dlouhodobé spolupráce s bratry [jméno FO] byl minimálně srozuměn s účelem takového jednání jako součásti fingování pojistných událostí za účelem vylákání plnění pojišťovny.

75. Ve vztahu k bodu 13. napadeného rozsudku obžalovaný namítl, že z výpovědi svědkyně [jméno FO] nevyplývá, že [jméno FO] , který měl řídit vozidlo v době nehody, od které před příjezdem policie utekl, je obžalovaný [jméno FO] . Argumentuje přitom výpovědí svědkyně u hlavního líčení, kdy popsala, že obžalovaného [jméno FO] zná jako známého své kamarádky, který jí zprostředkoval koupi vozidla (jiného než účastného projednávané dopravní nehody), takže si jeho identifikací musela být jistá, což ve vztahu k řidiči při nehodě neprojevila. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na velmi podrobné odstavce 372. – 377. napadeného rozsudku a zdůrazňuje, že svědkyně [jméno FO] identifikovala obžalovaného jako řidiče v době nehody již v úředním záznamu ze dne 31. 1. 2017, který byl se souhlasem obžalovaného čten v hlavním líčení (č. l. 18364). Pokud jde o argumentaci obžalovaného, že by jej svědkyně musela identifikovat, když od něj kupovala další vozidlo, lze uvést, že chybí datace této koupě. Nelze tedy učinit jednoznačný závěr, zda svědkyně mohla osobu, která jí prodávala vozidlo jednoznačně ztotožnit jako osobu, která řídila vozidlo v době nehody. Tato skutečnost však nevylučuje identifikaci obžalovaného podle jména, jak to vyplývá z úředního záznamu, v němž se o koupi vozidla a osobě, která jí vozidlo prodávala, vůbec nezmiňuje.

76. U bodu 17. napadeného rozsudku obžalovaný zejména zpochybňuje výpověď svědkyně [jméno FO] jednak z důvodu rozporných sdělení a jednak vzhledem k její drogové minulosti. V důsledku namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá jeho spojitost s tímto útokem, byť připouští, že se v tomto bodě o fingovanou nehodu jednalo. Svědkyně [jméno FO] nicméně u hlavního líčení uvedla, že obžalovaného [jméno FO] zná z dřívějška. Měl ji požádat, aby na sebe pojistila vozidlo s tím, že se pojistka po krátké době zruší. Sama nemá řidičský průkaz a žádné vozidlo neviděla. „ [jméno FO] “ podepsala více papírů, které nečetla. V tomto kontextu je závěr soudu prvního stupně o tom, že to byl obžalovaný [jméno FO] , kdo zajistil [jméno FO] jako „vhodnou osobu“ na fingovaný přepis vozidla, logický a vyplývající z provedených důkazů jak jednotlivě ve vztahu k výpovědi svědkyně, tak i v souhrnu celého dokazování v této věci, kdy jde o modus operandi shodný s dalšími útoky. Drogová minulost svědkyně zde není podstatná, neboť svědkyně obžalovaného znala a byla schopna jej tedy identifikovat. Pokud byla svědkyně registrována jako majitelka vozidla Mercedes ML 320, není tato skutečnost v rozporu s její výpovědí, když popsala, že jediný, kdo po ní chtěl podpisy v souvislosti s vozidlem, byl obžalovaný [jméno FO] , přičemž nečetla, jaké doklady podepisovala. Stejně tak její podpis na listinách dokládajících její součinnost při prohlídce vozidla znalcem není se závěry soudu prvního stupně v rozporu, neboť samotnou listinu mohla podepsat i bez účasti na prohlídce vozidla. O absenci kontaktu znalce – svědka [tituly před jménem] [jméno FO] – na [jméno FO] pak svědčí i skutečnost, že důvodem, proč v této věci nedošlo k vyplacení pojistného plnění, bylo promlčení nároku, a to proto, že zástupce poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO] pojišťovně nezajistil kontakt na majitelku poškozeného vozidla paní [jméno FO] , jak to vyplývá z materiálů pojišťovny (viz odst. 433. napadeného rozsudku).

77. Ke skutku pod bodem 25. napadeného rozsudku obžalovaný uvedl, že vozidlo řídil, ale nepředpokládal, že by mělo dojít k fingované nehodě. Připustil také, že ač vozidlo bylo jeho, zajistil jeho přepis na fiktivní majitelku, tehdejší svou družku [jméno FO] . Měl však za to, že jelikož hodlá vozidlo sám užívat, nebude použito k fiktivní nehodě. Odvolací soud již výše popsal, že přepisy vozidel na fiktivní vlastníky, jichž se obžalovaný dopouštěl, považuje za součást projednávaného trestně relevantního jednání, kdy obžalovaný v důsledku dlouhodobého vztahu zejména s [Jméno obžalované B] byl nejméně srozuměn s možností fingovaných nehod, kdy jednal s vědomím, že právě široký okruh osob, registrovaných jako majitelé či uživatelé vozidel, je využíván k zakrytí vazby všech těchto nehod s [Jméno obžalované B] a ve významném rozsahu i s obžalovaným [jméno FO] . Ve svém odvolání pak obžalovaný opět popsal, že nehody nebylo nutno předem připravovat, postačilo jet za vozidlem, které mělo nehodu zavinit, a čekat na chybu řidiče, kterou bylo možno využít ke způsobení nehody. Přesně tato situace nastala v případě projednávaného skutku, přičemž obžalovaný sice podle vlastního vyjádření měl za to, že jeho vozidlo je proti takovému postupu chráněno, avšak z celého kontextu trestné činnosti musel být minimálně srozuměn, že přinejmenším [jméno FO] má z uvedených nehod příjem a obžalovaný sám je pro něj jen jednou z osob, které realizují jeho plán na inkasování plnění od pojišťoven. Závěr nalézacího soudu o zavinění obžalovaného i u tohoto skutku, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu je tedy správný.

78. Pokud jde o jednání pod bodem 29. napadeného rozsudku obžalovaný uvedl, že pouze [jméno FO] pomohl koupit vozidlo, které však v době nehody, v rozporu s výpovědí svědka, z níž vycházel nalézací soud, obžalovaný neřídil. Připustil logiku v hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] nalézacím soudem, poukázal však na skutečnost, že tento svědek, který policii uvedl, že vozidlo řídil, byl v té době pod vlivem alkoholu, což mu muselo být známo. To vedlo k odsouzení k trestu obecně prospěšných prací, které nevykonal a které byly přeměněny na nepodmíněný trest ve výměře 6 měsíců. Pokud by se tedy za řidiče označil v rozporu se skutečností, vykonal tento trest v podstatě bezdůvodně, za odměnu v řádu stokorun, což obžalovaný nepovažuje za logické. Odvolací soud u tohoto útoku plně odkazuje na podrobné a logické hodnocení v odstavci 616. napadeného rozsudku. Lze pouze zdůraznit, že podle výpovědi svědka [jméno FO] mu vozidlo ke koupi nabídl obžalovaný, takže on sám vozidlo koupit nechtěl. Za nehodu mu obžalovaný předal 700 – 800 Kč, pro což nebyl důvod, pokud by svědek sám vozidlo řídil. Odsouzen byl k alternativnímu trestu, který následně nevykonal. Okolnosti nehody tedy u něj k uložení nepodmíněného trestu bezprostředně nevedly, jak namítá obžalovaný. I v tomto bodě považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.

79. Odvolání obžalovaného [jméno FO] směřovalo pouze do výroku o vině, a to do označených útoků. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k tomuto obžalovanému odvolací soud neshledal důvod pro zásah do výroku o vině, nebylo možno uplatnit ustanovení § 258 odst. 2 tr. ř. věty za středníkem a výrok o trestu tak ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., jakožto oddělitelný výrok, proti němuž nebylo odvolání podáno, zůstal mimo jeho přezkumnou pravomoc. Odvolací soud proto uzavírá, že odvolání obžalovaného [Jméno obžalované A] ve všech bodech hodnotí jako nedůvodné a podle § 256 tr. ř. je zamítl.

80. Odvolání obžalovaného [Jméno obžalované D] směřovalo do všech výroků v odsuzující části napadeného rozsudku. K výroku o vině pod bodem 26. napadeného rozsudku (jediným, jímž byl odvolatel uznán vinným) namítl, že z provedeného dokazování nevyplývá žádná jeho dohoda s [Jméno obžalované B] ani jejich účast na předmětné nehodě. Navíc je namítána manipulace s výpověďmi klíčových svědků [jméno FO] a [jméno FO] , které jsou hodnoceny v kontextu jejich výpovědí z přípravného řízení, které však ve vztahu k odvolateli nejsou procesně použitelné.

81. Odvolací soud předně sdílí přesvědčení obžalovaného, že výpovědi svědků [jméno FO] (ze dne 2. 7. 2020) a [jméno FO] (ze dne 11. 2. 2020) z přípravného řízení jsou vůči němu neúčinné (trestní stíhání zahájeno 23. 10. 2020), což je v zásadě v souladu se závěrem soudu prvního stupně (srov. odst. 561. napadeného rozsudku).

82. Svědek [jméno FO] ve věci vypovídal v hlavním líčení. Před svým výslechem byl soudem poučen o možnosti odepřít výpověď. Poučení je třeba nahlížet v kontextu jeho poučení při výslechu v přípravném řízení (25. 3. 2021), kdy odmítl svou výpověď po intervenci obhájkyně obžalovaného [jméno FO] , jak to i sám u hlavního líčení popsal. Po poučení soudem a intervenci obhájkyně i u hlavního líčení se svědek rozhodl vypovídat. Popsal, že jej obžalovaný [jméno FO] , kterého znal jako účastníka kurzu létání, v němž svědek vystupoval jako instruktor, požádal, zda by jej zavezl do [adresa] , kde má brigádu a zaplatí mu za cestu. Svědek měl za to, že obžalovaný nemá auto, sám v té době měl finanční problémy a chtěl si vydělat, proto s nabídkou souhlasil. Jeli spolu vozidlem svědka, které ovšem řídil obžalovaný. V [adresa] zastavili na nějakém parkovišti, kde byli nějací lidé, s nimiž se obžalovaný asi půl hodiny bavil. Svědek si mezi tím prohlížel auto, které tam ti lidé měli. Někdo mu pak nabídl svezení, s čímž svědek souhlasil. Při projížďce seděl na zadním sedadle a během jízdy došlo k nehodě. Byl z té situace rozrušený. Řidič mu řekl, že před jízdou něco vypil a aby nehodu vzal na sebe, tedy aby policii uvedl, že řidičem byl on, což učinil. Z místa nehody jej odvezl obžalovaný [jméno FO] , který mu vyplatil 10 000 Kč a odvezl jej do [adresa] . Ujišťoval jej, že celá věc pro něj nebude mít žádné negativní následky. Peníze, které mu předal, byly podle svědka za cestu a za to, že nehodu vzal na sebe.

83. Svědek [jméno FO] u hlavního líčení uvedl, že obžalovaný [jméno FO] na něj přepsal svoje auto a toto mu někdy půjčil. Jednalo se o černý Mercedes. Svědek s ním jednou jel na Slovensko, už neví, proč ani kdo platil cestu a zda s ním obžalovaný jel; s vozidlem tam měl nehodu. O jiné nehodě tohoto vozidla neví. Proč na něj obžalovaný vozidlo registroval, svědek neví, nedostal za to žádné peníze, udělal to, protože [jméno FO] je jeho kamarád.

84. Z uvedených důkazů je na místě učinit závěr o vině obžalovaného [jméno FO] . Jednak je třeba uvést, že vozidlo Mercedes E 350, které bylo poškozeno u nehody v bodu 26. dne 3. 8. 2014, bylo týmž vozidlem, s nímž měl svědek [jméno FO] nehodu na Slovensku dne 18. 3. 2014 (bod 23. napadeného rozsudku). [jméno FO] byl registrován jako vlastník tohoto vozidla u obou nehod. Svědek má trvalé bydliště v [adresa] a nemá žádnou vazbu na [adresa] . O nehodě v [adresa] vůbec nevěděl, na místě nebyl přítomen. Sám uvedl, že se jednalo o vozidlo obžalovaného [jméno FO] . Ten byl do [adresa] dne 3. 8. 2014 dovezen vozidlem svědka [jméno FO] , přesto při nehodě bylo poškozeno jeho vozidlo Mercedes E 350, registrované na [jméno FO] . [Jméno obžalované D] žádal svědka [jméno FO] o cestu do [adresa] , kde má nějakou brigádu, z níž mu zaplatí za cestu. Svědek [jméno FO] sice popsal, že obžalovaný působil jako finančně na výši, když řádně zaplatil za nákladný letecký výcvik, avšak současně popsal situaci, kdy mu obžalovaný říkal, že se má blbě, nemá peníze ani na jídlo, pročež mu svědek zavezl vlastní jídlo. Je tedy málo pravděpodobné, že by obžalovaný svědkovi za službu platil příliš vysokou částku. Přesto z rekapitulace cesty do [adresa] je zřejmé, že se obžalovaný žádné brigády neúčastnil, když jen konverzoval s lidmi na parkovišti, a to po dobu řádově nanejvýš jedné hodiny. Během této doby došlo k nehodě, při níž bylo poškozeno jeho vozidlo, načež přímo u nehody obžalovaný vyzvedl svědka a vrátil se s ním do Prahy, přičemž mu vyplatil částku řádově převyšující přiměřenou náhradu za cestu z [adresa] a zpět. Závěr soudu prvního stupně, že celá nehodová situace byla fingovaná, když byla jako řidič uvedena osoba, která neřídila, poškozeno bylo vozidlo s fiktivním majitelem a jeho skutečný vlastník vyplatil fiktivnímu řidiči poměrně vysokou částku, tedy odpovídá provedenému dokazování, vycházejícímu ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] z důkazů, které jsou vůči němu procesně použitelné. Rovněž závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu (který byl takto správně kvalifikován) obžalovaným [jméno FO] v tomto případě odpovídá skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.

85. Pokud jde o výrok o trestu, obžalovanému byl uložen souhrnný trest k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 43 T 121/2020-316, jímž mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, který byl v napadeném rozsudku zopakován. Odvolací soud ve veřejném zasedání doplnil dokazování jednak opisem rejstříku trestů obžalovaného [Jméno obžalované D] a jednak spisy Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 55/2022 a 43 T 121/2020, a zjistil, že všechny tresty, které byly v obou uvedených věcech obžalovanému uloženy, byly již vykonány a na obžalovaného se hledí, jako by nebyl odsouzen. Z toho důvodu nebylo na místě ukládat souhrnný trest a stejně tak vzhledem k povaze nyní projednávané trestné činnosti nebyly podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti. Z toho důvodu byl výrok o trestu u obžalovaného [jméno FO] zrušen, a to podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., když nebyly splněny zákonné podmínky pro ukládání souhrnného trestu. Pokud jde o trest odnětí svobody, který byl obžalovanému uložen, tento odvolací soud vzhledem k jednání obžalovaného, které bylo předem připraveno a koordinováno s dalšími osobami, jakož i výši škody tímto jednáním způsobené (475 200 Kč), představující téměř pětinásobek kvalifikačního znaku větší škody, považuje i s ohledem na dobu, která od skutku uplynula, za přiměřený.

86. Lze tedy shrnout, že odvolání obžalovaného [Jméno obžalované D] vrchní soud shledal nedůvodným ve vztahu k výroku o vině i výroku o náhradě škody, když o výši škody, kterou obžalovaný svým jednáním poškozené pojišťovně [právnická osoba] . způsobil, není pochyb a poškozená pojišťovna se se svým nárokem řádně připojila. Důvodným bylo odvolání shledáno ve vztahu k výroku o trestu, který byl proto jako oddělitelný výrok zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

87. Jako důvodné odvolací soud vyhodnotil odvolání obžalovaného [Jméno obžalované C] . Obžalovaný v rámci své obhajoby jakoukoli vinu odmítl. V odůvodnění svého opravného prostředku se podrobně vyjádřil k jednotlivým odstavcům napadeného rozsudku, přičemž obecně lze shrnout, že namítá, že přes rozsáhlé dokazování učinil nalézací soud ve vztahu k němu závěry, které v provedeném dokazování nemají oporu. Zdůraznil nevěrohodnost obžalovaného [jméno FO] , který podle něj vypovídal ve snaze vyvinit se z protiprávního jednání a vinu rozdělit mezi více osob. Tento obžalovaný navíc nikdy neusvědčil výslovně [Jméno obžalované C] , ale hovořil o sourozencích [jméno FO] a v podrobnostech pak o [jméno FO] , o němž hovoří i další svědci, zejména [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] . Dále zdůraznil, že při domovní prohlídce v jeho bydlišti nebyly nalezeny žádné důkazy svědčící o jeho zapojení do projednávané trestné činnosti.

88. Odvolací soud tuto základní odvolací námitku shledal důvodnou. Soud prvního stupně ve svých úvahách o vině obžalovaného [Jméno obžalované C] vycházel zejména z vyjádření obžalovaného [jméno FO] , že při aktivitách, které jsou předmětem této trestní věci, za ním jezdili [jméno FO] a [jméno FO] společně, „což dle názoru nalézacího soudu znamená, že tito tak konali po vzájemné dohodě až do okamžiku, kdy se nepohodli“ (srov. odst. 98 na str. 59 napadeného rozsudku). Okamžik rozchodu bratrů [jméno FO] pak nalézací soud v celém rozsudku nestanovil, což zmíněný závěr dále relativizuje. Uvedené hodnotící východisko, které soud prvního stupně využíval při hodnocení jednotlivých útoků, pak činí jeho závěry ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované C] nepřesvědčivými, nejasnými a paušalizujícími, a to zejména u skutků, u nichž žádný jiný důkaz, usvědčující tohoto obžalovaného, nebyl proveden a není soudem prvního stupně ani zmiňován.

89. Uvedený postup je patrný zejména u skutku v bodě 6. napadeného rozsudku, kde v rekapitulaci provedených důkazů (odst. 274. – 283.) není jméno [Jméno obžalované C] uvedeno a jedinou zmínkou o jeho zapojení do předmětného jednání je formulace „Pokud [jméno FO] tvrdil, že [tituly před jménem] [jméno FO] ničím nepověřoval, pak vysvětlení je pouze jediné a spočívá v tom, že vše zajišťoval skutečný majitel poškozeného vozu [jméno FO] , resp. sourozenci [jméno FO] …“ (odst. 284. napadeného rozsudku). Pokud dále reaguje na argumentaci, že svědci uvedli, že [Jméno obžalované C] neznají, nebo jej neidentifikovali při rekognici, nalézací soud uvádí, že to „byli sourozenci [jméno FO] , kteří spolu vše řešili, a kteří dávali potřebné informace a pokyny až do doby, než se nepohodli“. Takové závěry ve vztahu k odvolateli skutečně nevycházejí z provedeného dokazování, ale z jediné myšlenky, že lze položit rovnítko mezi osobu [Jméno obžalované B] a „sourozence [jméno FO] “, a to na základě nespecifického vyjádření dalšího obžalovaného, které je využíváno jako jednoznačný argument.

90. Obdobně nalézací soud postupoval v bodě 9. napadeného rozsudku, kdy při hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] uvedl, že se zabýval její návazností k [Jméno obžalované B] , resp. sourozencům [jméno FO] (odst. 321. napadeného rozsudku). Následně dokonce uvedl, že „pokud vycházíme mj. z usvědčující výpovědi obžalovaného [jméno FO] , pak toto je nutno vztáhnout k oběma sourozencům [jméno FO] , kteří dle jmenovaného jednali společně, ovšem až do doby, než se rozešli, resp. názorově neshodli. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argument obhajoby obžalovaného [Jméno obžalované C] , dle kterého tento údajně není nikým ze svědků usvědčován, on sám k předmětné nehodě nemá, co by dodal, Svědka [jméno FO] nezná“ (odst. 322. napadeného rozsudku). Z uvedeného je zřejmé, že nalézací soud namísto, aby se vypořádal s obhajobou obžalovaného, tuto paušálně odmítl odkazem na jediné tvrzení spoluobžalovaného, které považuje za nevyvratitelný argument.

91. Stejná situace je i u skutku pod bodem 14. napadeného rozsudku, kde opět jméno [Jméno obžalované C] není v provedených důkazech zmiňováno, přesto nalézací soud při hodnocení výpovědi obžalovaného [jméno FO] a jeho doznání uvádí, že „vzhledem k tomu, jaké stanovisko zaujal nalézací soud k obhajobě a tvrzením [Jméno obžalované A] , je možno považovat jako doznání a současně usvědčující výpověď vůči spoluobžalovaným sourozencům [jméno FO] …“ (odst. 394). Rovněž v odstavci věnovaném hodnocení výpovědi svědkyně [jméno FO] (396.) své závěry vztahuje k „sourozencům [jméno FO] “, ačkoli jméno [Jméno obžalované C] se v rekapitulaci tohoto důkazu neobjevuje. Při závěrečném hodnocení (odst. 402.) pak opět uvádí, že „pokud je argumentováno tím, že nikdo ze svědků neoznačuje a nepoznává [Jméno obžalované C] jako spolupachatele tohoto skutku, pak je opětovně nutno pouze odkázat na výpověď obžalovaného [Jméno obžalované A] , který potvrdil, že zajistil registraci vozidla na [jméno FO] na základě žádosti a instrukcí bratrů [jméno FO] “, přičemž konkrétní jednání odvolatele není ani náznakem popsáno.

92. Zcela shodně je argumentováno i v odstavci 255. ve vztahu k bodu 4. napadeného rozsudku, v odstavci 420. ve vztahu k útoku pod bodem 16. napadeného rozsudku, v odstavci 526. ke skutku v bodě 24. rozsudku („nalézací soud zastává stanovisko, že se obžalovaný [jméno FO] v tomto bodě doznává a současně usvědčuje obžalovaného [Jméno obžalované B] , resp. sourozence [jméno FO] “) a v odstavcích 541. („faktickým majitelem vozidla byli sourozenci [jméno FO] , resp. [jméno FO] “) a 546. ve vztahu k bodu 25. napadeného rozsudku.

93. Popsaný postup soudu prvního stupně zatěžuje jeho závěry ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované C] vadou ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., když jeho závěry jsou nejasné a nevypořádal se v nich se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Jelikož jde o závažnou vadu hodnocení důkazů, svědčící pro jistou zkratkovitost a paušalizaci, zrušil odvolací soud ve vztahu k tomuto obžalovanému celý výrok o vině, a to i v bodech 3., 5. a 21., kde vyslechnutí svědci [jméno FO] a [jméno FO] obžalovaného [Jméno obžalované C] jako osobu zapojenou do dopravních nehod označili. Bude nyní opět na soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval konkrétním jednáním obžalovaného [Jméno obžalované C] ve vztahu ke každému z útoků, jejichž spácháním byl uznán vinným v napadeném rozsudku, kdy v žádném případě nelze jeho individuální vinu dovozovat pouze z povšechného konstatování, že podle obžalovaného [Jméno obžalované A] vystupovali oba bratři [jméno FO] jako jeden. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3. napadeného rozsudku se dále bude muset vypořádat s otázkou identifikace vozidla Škoda Superb a ztotožnění telefonního čísla obžalovaného, které byly namítány již u hlavního líčení (viz odst. 234. napadeného rozsudku). Soud prvního stupně na ně reagoval v následujícím odstavci (235.), kdy je v zásadě bagatelizoval jako detaily, které si svědek s časovým odstupem nemohl pamatovat. Takový závěr nelze považovat za dostačující, kdy bude na místě se svědka na zjištěné rozpory dotázat a ustálit, zda ve své výpovědi nepopisuje nějaký jiný děj, který není předmětem této trestní věci, což nelze vyloučit v kontextu vyjádření obžalovaného [jméno FO] , že projednávané inscenované dopravní nehody byly pouze „vrcholkem ledovce“. V této souvislosti je také nutno poukázat na skutečnost, že svědek [jméno FO] byl v přípravném řízení (ke skutkům 3. a 21. napadeného rozsudku) vyslechnut dne 2. 10. 2019 v přítomnosti obhájců, z nichž ovšem žádný nebyl obhájcem [Jméno obžalované C] (ten byl o výslechu vyrozuměn, ale nedostavil se). Jeho trestní stíhání pak bylo zahájeno až dne 3. 10. 2020, takže výpověď svědka v přípravném řízení vůči němu není procesně použitelná a nelze z ní vycházet.

94. Teprve na základě nového hodnocení zapojení obžalovaného [Jméno obžalované C] do projednávané trestné činnosti bude možno rozhodnout o jeho vině ve vztahu k jednotlivým útokům, které jsou mu kladeny za vinu, přičemž nalézací soud bude vázán ustanovením § 264 odst. 2 tr. ř. Pokud jej alespoň v části uzná vinným, rozhodne pak o výši ukládaného trestu i o nárocích poškozených na náhradu škody, uplatněných vůči tomuto obžalovanému.

95. Odvolací soud se dále zabýval opravnými prostředky podanými poškozenými pojišťovnami. Důvodným shledal odvolání společnosti [právnická osoba] , pobočka poisťovne z iného členského štátu, Bratislava, když z dokazování doplněného před odvolacím soudem vyplynula změna právní formy tohoto subjektu a odpovídající změna jeho názvu. Vzhledem k tomu, že tato poškozená uplatnila svůj nárok na náhradu škody pouze vůči obžalovanému [Jméno obžalované C] , u kterého byl napadený rozsudek ve všech výrocích zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, bude uvedená skutečnost reflektována v tomto novém rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.

96. Důvodným bylo shledáno i odvolání pojišťovny [právnická osoba] , a. s., [adresa] , a to v jeho první části. Je nutno předeslat, že uvedený opravný prostředek byl nadepsán jako návrh na opravu písařských a početních chyb a jiných zjevných nesprávností napadeného rozsudku, přičemž bylo namítáno přiznání nároku na náhradu škody ve správné částce, ale nesprávné měně – českých korunách, kdy správně mělo jít o euro. Vzhledem k tomu, že písemné vyhotovení napadeného rozsudku bylo v souladu s jeho zněním při vyhlášení, není možno tuto vadu napravit postupem podle § 131 tr. ř., tedy opravou vyhotovení rozsudku. Podle obsahu proto bylo podání poškozené vyhodnoceno jako odvolání, z jehož podnětu byl příslušný výrok podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušen a nově bylo rozhodnuto o přiznání nároku v řádně uplatněné výši 21 909,35 EUR, když o výši způsobené škody v bodě 12. napadeného rozsudku nebylo pochyb, a tato výše odpovídá skutkovému popisu příslušného útoku.

97. Pokud jde o druhou část podání poškozené [právnická osoba] , tato důvodnou není. Uvedený podnět poukazuje na nesprávnost zprošťujícího výroku u obžalovaných [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované A] pod bodem 31. obžaloby pro dopravní nehodu ze dne 4. 8. 2014. Odvolací soud konstatuje, že zprošťující výrok vychází ze skutků, jak byly popsány v obžalobě, a bod 31. obžaloby se skutečně vztahuje k dopravní nehodě ze dne 4. 8. 2014. V odsuzující části rozsudku jsou jednotlivé skutky očíslovány nově tak, aby jejich označení představovalo nepřerušenou číselnou řadu, takže v situaci, kdy obžalovaní jsou pro některé skutky obžaloby zproštěni, neodpovídá číselné označení skutků v odsuzující části rozsudku jejich číselnému označení v obžalobě. Stejná dopravní nehoda ze dne 4. 8. 2014, jíž byl uznán vinný pouze obžalovaný [jméno FO] , tak má v odsuzující části rozsudku číslo 27. a naopak pod číslem 31. odsuzující části rozsudku je popsána dopravní nehoda ze dne 7. 9. 2016, v obžalobě popsaná pod číslem 35. V číselném označení jednotlivých skutků ve všech výrocích napadeného rozsudku odvolacím soudem žádné pochybení shledáno nebylo.

98. Důvodným pak bylo shledáno i odvolání poškozené společnosti [právnická osoba] , [adresa] . Obsahem odvolání bylo konstatování, že ačkoli se poškozená připojila se svým nárokem na náhradu škody před zahájením prvního hlavního líčení, svůj nárok vyčíslila a jeho výši doložila, a přestože obžalovaný [jméno FO] byl příslušným skutkem uznán vinným, nebylo o nároku poškozené rozhodnuto.

99. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že nárok poškozené na náhradu škody byl krajskému soudu doručen datovou schránkou dne 24. 10. 2022 v 11:46:05 hod (č. l. 18025). Hlavní líčení bylo zahájeno dne 25. 10. 2022 (č. l. 17966). Protokol o hlavním líčení čas zahájení neobsahuje, podle nařizovacího referátu (č. l. 17839) mělo být zahájeno v 8:15 hod. Poškozená se k hlavnímu líčení nedostavila. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dovodil, že poškozená se se svým nárokem připojila opožděně, neboť její podání bylo kanceláři senátu 30 T doručeno až během 25. 10. 2022 a k rukám předsedy senátu až po zahájení hlavního líčení. Dále bylo konstatováno, že podání poškozené „neobsahovalo všechny potřebné detaily, aby mohly být bez jakýchkoli důvodných pochybností uvedeny v popisu skutkového děje, a proto z důvodu opatrnosti nalézací soud vycházel z obecnějšího sdělení, jež je ve prospěch obžalovaného s tím, že poškozená může svůj nárok uplatnit v občanskoprávním řízení“. Dále bylo poukázáno na rozsah projednávané věci s tím, že „jen stěží lze důvodně předpokládat, že pokud poškozená společnost svůj návrh uplatní formou datových schránek v poledne, den před hlavním líčením, že se takto uplatněný nárok může řádně a včas dostat k předsedovi senátu, jež má na starost řízení v této trestní věci“.

100. Odvolací soud takovou argumentaci soudu prvního stupně zásadně odmítá. Z výše uvedených časových souvislostí je patrné, že podání poškozené bylo v tomto případě doručeno soudu před započetím hlavního líčení. Vnitřní procesy soudu, spočívající v předávání došlé pošty jednotlivým předsedům senátu, nemohou vést k odepření práva procesním stranám. I v případě, že předseda senátu neměl podání poškozené v době zahájení hlavního líčení k dispozici a nemohl tedy postupovat striktně podle § 206 odst. 2 tr. ř., tedy nárok poškozené, která se k hlavnímu líčení nedostavila, přečíst hned po přednesení obžaloby, není na místě interpretace, že se poškozená připojila se svým nárokem na náhradu škody opožděně, jak to učinil nalézací soud. V tomto konkrétním případě, kdy řízení před soudem prvního stupně trvalo 11 měsíců, měl předseda senátu v průběhu projednání věci seznámit obžalované s uplatněným nárokem poškozené s tím, že tento byl uplatněn včas a pouze z technických důvodů na straně soudu nebyl přečten bezprostředně po zahájení hlavního líčení. Co se týče obsahu uplatněného nároku poškozené, obecně není vyloučeno, aby poškozená svůj uplatněný nárok v průběhu řízení upravovala. Pokud ovšem nalézací soud uvádí, že z předložených materiálů nebyly zjištěny všechny detaily, které bylo nutno uvést v popisu skutkového děje, měl postupovat podle § 2 odst. 5 tr. ř. a na základě podání, jímž byla tvrzena výše způsobené škody, která dosud nebyla skutkově ustálena, doplnit dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, například tím, že vyzve poškozenou k podrobnějšímu doložení výše způsobené škody. Argumentace jakousi „opatrností“ soudu prvního stupně zde není na místě, neboť rozhodnutí bez dostatečného důkazního podkladu, který se soud ani nepokusil opatřit, je porušením zásad podle § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a případná nejistota soudu ve vztahu k procesnímu postupu je porušením zásady iura novit curia, která jej zavazuje k jednoznačnému a odůvodněnému postupu při aplikaci práva.

101. Odvolací soud tedy konstatuje, že uplatnění nároku poškozené společnosti [právnická osoba] na náhradu škody bylo soudu prvního stupně doručeno včas a je tak podkladem pro rozhodnutí. Z připojených dokladů, jimiž bylo ve veřejném zasedání před odvolacím soudem doplněno dokazování, jednoznačně vyplývá, že poškozenou společností v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 15. 2. 2013 (skutek č. 7. napadeného rozsudku) byla vyplacena celková částka 50 581,86 EUR, takže o výši uplatněného nároku není pochyb. Jelikož byl obžalovaný [jméno FO] v tomto bodě uznán vinným, zavázal jej odvolací soud k náhradě škody v uplatněné výši. Vzhledem k tomu, že poškozený je podle § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. oprávněn podat odvolání jen proti výroku o náhradě škody, nebylo možno na podkladě jeho odvolání zjištěnou výši škody promítnout do výroku o vině, což ovšem nebrání samotnému adheznímu výroku podle § 228 tr. ř.

102. Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Bude nyní na soudu prvního stupně, aby znovu hodnotil provedené důkazy a případně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. podle potřeby doplnil dokazování a poté znovu rozhodl ve vztahu k obžalovanému [Jméno obžalované C] . Ve vztahu k ostatním obžalovaným je rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve znění tohoto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci pravomocné a vykonatelné. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání (s výjimkou výroku IV.). Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 26. března 2025 Mgr. Roman Raab předseda senátu