3 To 44/2015

Plný text

Soudní rozhodnutí - 3To 44/2015 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 3To 44/2015 Právní věta: Skutečnost, že pachatel zločinu zpronevěry (majetkové trestné činnosti), spáchané v souvislosti se zneužitím postavení advokáta, byl v souvislosti se skutky, které jsou předmětem trestního stíhání, uznán vinným usnesením kárné komise České advokátní komory za porušení ustanovení § 16 odst. 1, odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s ustanoveními stavovských předpisů České advokátní komory kárným proviněním založeným na skutečnosti, že nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, neřídil se jeho pokyny při výkonu advokacie, nejednal čestně a svědomitě a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, nevytváří překážku ne bis in idem a není tak důvodem pro zastavení jeho trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. h), event. j) tr.ř. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2015:

3. TO.44.2015.1 Datum rozhodnutí: 26.08.2015 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Nepřípustnost trestního stíhání Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 písm. h) předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) § 11 odst. 1 písm. j) předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) Kategorie rozhodnutí: C U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 odvolání obžalovaného Mgr. M. Š. , manželky obžalovaného Bc. P. Š., rodičů obžalovaného PaeDr. M. Š. a PaeDr. K. Š. a bratra obžalovaného Ing. J. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 21. 1. 2015, č. j. 29 T 10/2012 – 2029, a rozhodl takto: Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného Mgr. M. Š., manželky obžalovaného Bc. P. Š., rodičů obžalovaného PaeDr. M. Š. a PaeDr. K. Š. a bratra obžalovaného Ing. J. Š. zamítají. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 21. 1. 2015, č. j. 29 T 10/2012 – 22, byl: I. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině v rozsudku Krajského soudu Ostrava - pobočka v Olomouci, 29 T 4/2011 ze dne 27.3.2012, který právní moci nabyl dne 14.11.2012, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. II. obžalovaný Mgr. M. Š. uznán vinným, že v době od měsíce listopadu 2009 do měsíce července 2010, v O., jako advokát zapsaný v seznamu advokátů České advokátní komory pod evidenčním číslem ..., 1. a) dne 24.11.2009, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a společností ALSA invest, a.s. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Poděbradova 956/33, IČ: 277 79 963 (dále jen ALSA) jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku 7.260.000,- Kč do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě sedmi dnů od podpisu této smlouvy mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem nedojde k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahujících se k projektu označovanému jako FVE „Znojmo“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena b) dne 19.1.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a společností ALSA jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku 10.000.000,- Kč do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě sedmi dnů od podpisu této smlouvy mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem nedojde k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahujících se k projektu označovanému jako FVE „Lažany“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena c) dne 5.3.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a společností ALSA jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku v celkové výši 15.000.000,- Kč, a to částku 10.000.000,- Kč dne 5.3.2010 expresní platbou a částku 5.000.000,- Kč do dne 8.3.2010 a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že ve lhůtě do 17.3.2010 vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena; poté, co společností ALSA byly na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedeny dne 26.11.2009 částka ve výši 7.260.000,- Kč z první smlouvy, dne 21.1.2010 částka ve výši 10.000.000,- Kč ze druhé smlouvy a ve dnech 5.3. a 8.3.2010 postupně částky ve výši 10.000.000,- Kč a 5.000.000,- Kč ze třetí smlouvy, celkem tedy částka ve výši 32.260.000,- Kč, z těchto peněz, dne 18.12.2009, společnosti ALSA vrátil částku ve výši 2.220.000,- Kč, ostatní peněžní prostředky ale bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřených smluv, z převážné většiny použil na jiné, než citovanými smlouvami deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, s výjimkou vratky provedené dne 18.12.2009, společnosti ALSA ve stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž jí způsobil škodu v celkové výši minimálně 30.060.000,- Kč; až později, opakovanými úhradami provedenými v době od 31.3.2010 do 9.12.2011, společnosti ALSA vrátil částku v celkové výši 15.750.000,- Kč, 2. a) dne 18.12.2009, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako prodávajícím a RNDr. L. K. jako kupujícím, ve které se smluvní strany dohodly, že kupující složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu část dohodnuté kupní ceny, konkrétně částku 2.000.000,- Kč do dvou dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě do 31.1.2010 nedojde mezi budoucím prodávajícím a budoucím kupujícím k uzavření smlouvy o prodeji projektu označovaného jako FVE „Znojmo-Louky“ (kupní smlouva, smlouva o převodu práv a povinností), schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím kupujícím, nebo budoucímu kupujícímu na účet, z něhož byla kupní cena složena b) dne 11.1.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a RNDr. L. K. jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu část dohodnuté kupní ceny, konkrétně částku 18.000.000,- Kč do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě do čtrnácti dnů od podpisu této smlouvy nedojde mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahujících se k projektu označovanému jako FVE „Potštát“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co RNDr. L. K. byly na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedeny dne 23.12.2009 částka ve výši 2.000.000,- Kč z první smlouvy a dne 12.1.2010 částka ve výši 18.000.000,- Kč ze druhé smlouvy, tyto peněžní prostředky bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními a v případě smlouvy ze dne 11.1.2010 i v rozporu s Dodatkem č. 1, který prodloužil lhůtu pro vrácení rezervační zálohy do 12.4.2010, aniž by došlo k naplnění uzavřených smluv, použil na jiné, než citovanými smlouvami deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, RNDr. L. K. ve stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž mu způsobil škodu v celkové výši nejméně 20.000.000,- Kč; až později RNDr. L. K. vrátil dne 19.2.2010 částku ve výši 2.000.000,- Kč a dne 20.5.2010 mu pak vrátil částku v celkové výši 18.000.000,- Kč. 3. dne 4.2.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a M. Š. jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu 8.000.000,- Kč do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se zde smluvní strany dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě sedmi dnů od podpisu této smlouvy nedojde mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahujících se k projektu označovanému jako FVE „Potštát“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co M. Š. byla na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedena dne 5.2.2010 částka ve výši 8.000.000,- Kč tyto peněžní prostředky, bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřených smluv, použil na jiné, než citovanými smlouvami deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, M. Š. ve stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž mu způsobil škodu v celkové výši nejméně 8.000.000,- Kč; až později M. Š. vrátil celou částku dílčímu platbami realizovaným ve dnech 24.3., 29.3. a 6.5.2010 4. dne 10.3.2010, jako schovatel, uzavřel dvě smlouvy o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a M. H. jako nabyvatelem, ve kterých se smluvní strany dohodly, že nabyvatel složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu v případě první smlouvy částku 1.200.000,- Kč a v případě druhé smlouvy částku 1.800.000,- Kč, v obou případech do tří dnů od podpisů těchto smluv a mimo jiného se smluvní strany v obou těchto smlouvách dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě deseti pracovních dnů ode dne předání dokumentace mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem nedojde k uzavření smluv o převodu cenných papírů vztahujících se v případě první smlouvy k projektu označovanému jako FVE „Bruntál“ a v případě druhé smlouvy k projektu označovanému jako FVE „Odolena Voda“, schovatel vypořádá obě zálohy složené na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složené kupní ceny bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co M. H. byly na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedeny dne 15.3.2010 částka ve výši 1.200.000,- Kč z první smlouvy a dne 16.3.2010 částka ve výši 1.800.000,- Kč z druhé smlouvy tyto peněžní prostředky bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřených smluv, použil na jiné, než citovanými smlouvami deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, M. H. ve stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž mu způsobil škodu v celkové výši nejméně 3.000.000,- Kč; až později M. H. vrátil celou částku dílčími platbami ve výši1.200.000,- Kč a 1.800.000,- Kč realizovanými ve dnech 14.5. a 30.6.2010 5. dne 25.3.2010 v O., ze svého účtu advokátní úschovy č. ... vedeného u UniCredit Bank Czech Republic a.s., pobočka Olomouc, na bankovní účet L. K. č. ... vedený u téže banky, převedl částku ve výši 4.400.000,- Kč, která mu do advokátní úschovy byla složena společností CHS Solar Source a.s. se sídlem v Olomouci (dále jen CHS), na základě smlouvy o spolupráci ze dne 23.3.2010 uzavřené mezi společností CHS jako zájemcem, L. N. jako dodavatelem a jím osobně jako schovatelem a takto postupoval, aniž by k tomu byl zmocněn, za situace, kdy nedošlo k naplnění účelu uzavřené smlouvy, což vedle uplynutí sjednané doby trvání smlouvy byla jediná další skutečnost, která jej k manipulaci se složenými penězi opravňovala, přičemž poté, co byla ukončena platnost této smlouvy, finanční částku poškozené společnosti CHS do pěti dnů od marného uplynutí stanovené lhůty nevrátil, ačkoli tak na základě smlouvy učinit měl, čímž jí způsobil škodu ve výši 4.400.000,- Kč, 6. dne 25.3.2010 v O., ze svého účtu advokátní úschovy č. ... vedeného u UniCredit Bank Czech Republic a.s., pobočka Olomouc, na bankovní účet M. Š. č. ... vedený u Československé obchodní banky, a.s., převedl částku ve výši 2.000.000,- Kč, která mu do advokátní úschovy byla složena společností Vance Property s.r.o. se sídlem v Olomouci (dále jen Vance Property), na základě smlouvy o rezervaci projektu fotovoltaické elektrárny ze dne 25.3.2010 uzavřené mezi L. N. jako prodávajícím, Vance Property jako zájemcem a jím osobně jako schovatelem a takto postupoval, aniž by k tomu byl zmocněn, za situace, kdy nedošlo k naplnění účelu uzavřené smlouvy, což vedle uplynutí sjednané doby trvání smlouvy byla jediná další skutečnost, která jej k manipulaci se složenými penězi opravňovala, přičemž poté, co byla ukončena platnost této smlouvy, finanční částku poškozené společnosti Vance Property do pěti dnů od marného uplynutí stanovené lhůty nevrátil, ačkoli tak na základě smlouvy učinit měl, čímž ji způsobil škodu ve výši 2.000.000,- Kč; peníze poškozenému vrátil až po opakovaných urgencích dne 28.7.2010 7. dne 12.4.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o rezervaci projektu fotovoltaické elektrárny s L. K. jako prodávajícím a Ing. J. H. jako zájemcem, ve které se smluvní strany dohodly, že zájemce složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku 2.000.000,- Kč do čtyř dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se smluvní strany v této smlouvě dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě deseti dnů od dodání stavebního povolení mezi prodávajícím a zájemcem nedojde k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahující se k projektu označovanému jako FVE „Holešov“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do pěti dnů ode dne výzvy zájemce vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený zájemcem, nebo zájemci na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co Ing. J. H. byla na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedena dne 16.4.2010 částka ve výši 2.000.000,- Kč, tyto peněžní prostředky, bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřené smlouvy, použil na jiné, než citovanou smlouvou deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, Ing. J. H. ve stanovené lhůtě, ani po jejím uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž mu způsobil škodu v celkové výši nejméně 2.000.000,- Kč; 8. dne 28.4.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a J. B. jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že zájemce složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku 2.000.000,- Kč do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se smluvní strany v této smlouvě dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne předložení kompletního projektu se stavebním povolením mezi budoucím převodcem a budoucím nabyvatelem nedojde k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahující se k projektu označovanému jako FVE „Dubicko“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složenou kupní cenu bezhotovostním převodem na účet určený budoucím nabyvatelem, nebo budoucímu nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co J. B. byla na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedena dne 30.4.2010 částka ve výši 2.000.000,- Kč, tyto peněžní prostředky, bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřené smlouvy, použil na jiné, než citovanou smlouvou deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, J. B. ve stanovené lhůtě, ani po jejím uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž mu způsobil škodu v celkové výši nejméně 2.000.000,- Kč; 9. dne 14.5.2010, jako schovatel, uzavřel kupní smlouvu s RNDr. V. S. jako prodávajícím a se společností atelier-r, s.r.o. se sídlem v Olomouci, Uhelná č. 27, IČ: 26849917, (dále jen atelier-r), jako kupujícím, ve které se smluvní strany dohodly, že kupující uhradí kupní cenu za nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. ... pro okres O., obec O., katastrální území O. - m., vedeném katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště O. ve výši 10.000.000,- Kč na depozitní účet schovatele do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se smluvní strany v této smlouvě dohodly také na tom, že: a) schovatel nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení originálu nebo ověřené kopie listu vlastnictví s vyznačením kupujícího jako vlastníka, nebo originálu, či ověřené kopie této kupní smlouvy s vyznačením dne právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, uhradí na účet prodávajícího částku ve výši 1.700.000,- Kč b) schovatel nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení originálu nebo ověřené kopie listu vlastnictví s vyznačením prodávajícího jako vlastníka nemovitostí zapsaných na LV pro k.ú. N. uhradí částku ve výši 8.000.000,- Kč představující úhradu kupní ceny ve výši 7.760.000,- Kč a daně z převodu nemovitosti ve výši 240.000,- Kč na účet JUDr. L. V., a to v návaznosti na kupní smlouvu uzavřenou mezi prodávajícím a JUDr. L. V. dne 14.5.2010 ohledně pozemku p.č. St. ... - zastavěná plocha nádvoří a dalších zde specifikovaných nemovitostí c) schovatel nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení potvrzení o úhradě daně z převodu nemovitostí vyplatí zbytek kupní ceny ve výši 300.000,- Kč prodávajícímu na jím uvedený účet nebo ve stejné lhůtě, na základě pokynu prodávajícího, podá příkaz k úhradě částky 300.000,- Kč ve prospěch příslušného finančního úřadu, a téhož dne, jako schovatel, uzavřel kupní smlouvu také s JUDr. L. V. jako prodávajícím a RNDr. V. S. jako kupujícím, ve které se smluvní strany dohodly, že kupující uhradí kupní cenu za nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. ... pro okres O., obec O., katastrální území N. vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště O. ve výši 8.000.000,- Kč na účet schovatele do tří dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se smluvní strany v této smlouvě dohodly také na tom, že: a) schovatel nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení originálu nebo ověřené kopie listu vlastnictví s vyznačením kupujícího jako vlastníka, nebo originálu, či ověřené kopie této kupní smlouvy s vyznačením dne právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, uhradí na účet prodávajícího částku ve výši 7.760.000,- Kč b) schovatel nejpozději do pěti pracovních dnů od předložení potvrzení o úhradě daně z převodu nemovitostí vyplatí zbytek kupní ceny ve výši 240.000,- Kč prodávajícímu v hotovosti, či na jím uvedený účet nebo ve stejné lhůtě, na základě pokynu prodávajícího, podá příkaz k úhradě částky 240.000,- Kč ve prospěch příslušného finančního úřadu, poté, co společností atelier-r byla na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedena dne 17.5.2010 částka ve výši 10.000.000,- Kč, přesto, že - RNDr. V. S. mu dne 23.8.2010 předložil originál kupní smlouvy s vyznačením dne právních účinků vkladu do katastru nemovitostí a požádal ho o uhrazení dohodnuté částky, a dne 16.9.2010 doložil, že podal Finančnímu úřadu v O. přiznání k dani z převodu nemovitosti a požádal jej o podání příkazu k úhradě dohodnuté částky ve prospěch Finančního úřadu v O., - JUDr. L. V. mu přípisem ze dne 28.5.2010 předložil výpis z LV č. ..., ze kterého je zřejmé, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí se stal RNDr. V. S., a požádal jej o uvolnění ujednané kupní ceny na jeho účet a přípisem ze dne 17.8.2010 mu doložil, že podal daňové přiznání k dani z převodu nemovitosti, a doložil mu také, že ve prospěch Finančního úřadu v O. provedl úhradu daně ve výši 240.000,- Kč, a požádal jej o převedení této částky na vlastní účet tyto peněžní prostředky, bez vědomí vlastníků, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřené smlouvy, z převážné většiny, použil na jiné, než citovanými smlouvami deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, ve stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí, nepřevedl ve smyslu příslušných dohod, byť k tomu byl vyzýván, čímž RNDr. V. S. způsobil škodu v celkové výši nejméně 2.000.000,- Kč a JUDr. L. V. škodu ve výši nejméně 8.000.000,- Kč; až později JUDr. L. V. dne 16.6.2010 vrátil částku ve výši 2.760.000,- Kč, dne 24.6.2010 částku 5.000.000,- Kč a dne 13.10.2010 částku ve výši 240.000,- Kč a RNDr. V. S. vrátil dne 28.7.2011 částku ve výši 200.000,- Kč a dne 29.7.2011 částku ve výši 80.000,- Kč 10. dne 1.7.2010, jako schovatel, uzavřel smlouvu o úschově finanční částky a její výplatě s L. K. jako převodcem a společností Photon Energy a.s. se sídlem v Praze 2, IČ: 28223250, (dále jen Photon Energy), jako nabyvatelem, ve které se smluvní strany dohodly, že zájemce složí na depozitní účet schovatele jako rezervační zálohu částku 3.300.000,- Kč do tří pracovních dnů od podpisu této smlouvy a mimo jiného se smluvní strany v této smlouvě dohodly také na tom, že pokud ve lhůtě deseti pracovních dnů od podpisu této smlouvy mezi převodcem a nabyvatelem nedojde k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů vztahující se k projektu označovanému jako FVE „Kroměříž“, schovatel vypořádá zálohu složenou na depozitním účtu tak, že nejpozději do tří pracovních dnů ode dne uplynutí této lhůty vrátí složené finanční prostředky (rezervační zálohu) bezhotovostním převodem na účet určený nabyvatelem, nebo nabyvateli na účet, z něhož byla kupní cena složena poté, co společností Photon Energy byla na účet advokátní úschovy č. ... vedený u UniCredit Bank Czech Republik, a.s. převedena dne 2.7.2010 částka ve výši 3.300.000,- Kč, tyto peněžní prostředky, z převážné většiny, bez vědomí vlastníka, v rozporu s dohodnutými smluvními ujednáními, aniž by došlo k naplnění uzavřené smlouvy, použil na jiné, než citovanou smlouvou deklarované účely a peníze, které byly složeny na účet advokátní úschovy, společnosti Photon Energy ve stanovené lhůtě, ani po jejím uplynutí, ani částečně nevrátil, byť k tomu byl vyzýván, čímž jí způsobil škodu v celkové výši nejméně 3.300.000,- Kč; až později společnosti Photon Energy vrátil celou částku platbou provedenou dne 2.8.2010 ve všech popsaných případech jednal také v rozporu s advokátními předpisy upravujícími provádění úschovy peněz, jednal tak především v rozporu s usnesením představenstva České advokátní komory č. 7/2004 Věstníku ze dne 28.6.1994 ve znění usnesení České advokátní komory č. 3/2008 Věstníku ze dne 11.9.2008, konkrétně v rozporu s článkem 2 odst. 5, podle kterého platby z uložených prostředků klienta ve prospěch advokáta nebo jiných osob, zejména platba odměny advokáta, nejsou přípustné s výjimkou případů, kdy takovou platbu umožňuje právní předpis, nebo pokud klient, za něhož má být platba provedena, k ní dal písemný souhlas a nebo to vyplývá ze smlouvy uzavřené s klientem, popř. pokud platba byla nařízena rozhodnutím soudu nebo jiným k tomu oprávněným orgánem; přitom již ohledem na velký počet klientů, s jejichž prostředky neoprávněně manipuloval, způsob, kterým peníze používal a jejich vysokou hodnotu, minimálně musel být srozuměn s tím, že poškozeným nebude schopen úschovy vyplatit řádně a včas a jednáním popsaným v bodech 1 až 10 tak způsobil škodu v celkové výši nejméně 84.760.000,- Kč. Toto jednání obžalovaného bylo kvalifikováno jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců. Pro výkon trestu byl obžalovaný zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie v trvání 10 roků. Obžalovaný byl uznán povinným zaplatit poškozeným náhradu škody, a to společnosti CHS Solar Source a.s. se sídlem v Olomouci, Železniční 512/7, ve výši 4.400.000,- Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 28. 3. 2011 do zaplacení, a Mgr. J. B. ve výši 2.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 10. 8. 2012 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku si obžalovaný Mgr. M. Š., manželka obžalovaného, rodiče obžalovaného a bratr obžalovaného podali řádně a včas odvolání, které také písemně odůvodnili. Odvolání obžalovaného směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku. Obžalovaný soudu prvního stupně vytkl, že skutkové závěry, které učinil, nejsou správné, neboť soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi, které jsou významné pro rozhodnutí a na základě takto neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu učinil právní závěr o věci, který není a nemůže být správný. K jednání uvedenému v bodu 1. výroku napadeného rozsudku obžalovaný především namítal, že výpověď svědka Ing. P. se jeví jako zcela nevěrohodná, neboť nesouhlasí ani s výpisem z obchodního rejstříku společnosti ALSA. Obžalovaný pak podrobně poukázal i na další rozpory ve výpovědi tohoto svědka, zejména na nevěrohodnost jeho tvrzení, že mezi ním a obžalovaným a svědkem L. K. neexistovala nějaká ústní dohoda. Dále obžalovaný podrobně popsal, jakým způsobem probíhalo jednání mezi ním a svědkem Ing. P. a dále poukázal i na obsah výpovědi svědka K. Obžalovaný poukázal i na tu skutečnost, že v období od uzavření smlouvy ze dne 24. 11. 2009 do uzavření smlouvy ze dne 5. 3. 2010 nebyl vyzván k vrácení záloh z předchozích smluv, tato skutečnost nebyla ani tvrzena, ani prokázána. V další části velmi podrobně odůvodněného odvolání obžalovaný detailně rozebral jednotlivé důkazy a tyto posuzoval odlišně od hodnocení, které učinil soud prvního stupně. Obžalovaný také nesouhlasil s názorem nalézacího soudu, že nebyly splněny formální podmínky podle § 570 občanského zákoníku ohledně privativní novace závazku, přičemž takový postup nalézacího soudu, podle obžalovaného, je zcela v rozporu se zásadou smluvní volnosti a hlavně ústavou zaručeným principem, že lze činit to, co není zákonem zakázáno. Na podporu svého stanoviska pak obžalovaný citoval některá rozhodnutí Ústavního soudu ČR. K jednáním popsaným pod bodem 2. obžalovaný především uvedl, že obě smlouvy o úschově je nutné posuzovat samostatně, neboť okolnosti jejich uzavření byly zcela odlišné. Pokud jde o smlouvu ze dne 18. 12. 2009, je nelogické, že by poškozenému RNDr. K. nebyly dodány příslušné doklady. Za této situace uzavřel smlouvu na další projekt, tentokrát však na částku 18 mil. Kč, kterou složil. Pokud jde o smlouvu ze dne 11. 1. 2010, obžalovaný především uvedl tu okolnost, že v době uzavření této smlouvy nebyl přítomen, což lze doložit i potřebnými důkazy. Námitky vůči ostatním skutkovým závěrům uvedeným pod dalšími body tzv. skutkové věty obsažené ve výroku napadeného rozsudku obžalovaný rozvedl na str. 9 – 13 písemného vyhotovení jeho odvolání. Ke všem skutkům v rozsudku pak obžalovaný namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl peněžní prostředky později nevrátit a nebylo primárně prokázáno, zda a jakým způsobem finančními prostředky v konkrétních případech disponoval. Nebylo ani prokázáno, že došlo z jeho strany k přisvojení si svěřené věci a těžko dle přesvědčení obžalovaného bylo možno učinit závěry o tom, že měl v úmyslu trvale svěřitele vyloučit z dispozice s věcí. Dále obžalovaný vyslovil názor, že v jeho případě nebyl dodržen princip ultima ratio, zejména pokud se týká těch jednání, kde z jeho strany došlo k vrácení finančních prostředků. Pokud jde o uložený trest, ten ve svém odvolání obžalovaný označil jako nepřiměřeně přísný. Poukázal na skutečnost, že doposud nebyl trestán a doposud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců mu znemožňuje relativně rychle se vrátit do normálního života, začít pracovat a starat se o svou rodinu. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu 10 let pak nepochybně způsobí, že nebude moci po propuštění z výkonu trestu vykonávat práci, na kterou je kvalifikován. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám na základě aktuálně zjištěného skutkového stavu o věci rozhodl tak, že popsané jednání naplňuje znaky zločinu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, anebo aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolatelé Bc. P. Š. a PaeDr. M. Š. svá odvolání odůvodnili společně. Odvolatelky uvedly, že nebyl prokázán úmysl obžalovaného sám sobě nebo jinému obstarat trvalý prospěch, navíc uložený trest je nepřiměřeně přísný, přičemž odvolatelky poukázaly na rodinné poměry obžalovaného a na skutečnost, jak zejména jeho děti trpí jeho nepřítomností. Pokud nebude obžalovaný zproštěn viny, žádaly, aby došlo k podstatnému snížení neadekvátně vysokého trestu a podstatné snížení zejména trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu advokacie. Rovněž tak odvolatelé PaeDr. K. Š. a Ing. J. Š. svá odvolání odůvodnili společně a uvedli, že některá vyjádření v rozsudku jsou zavádějící a nepravdivá. Nalézací soud se nevypořádal s otázkou, zda skutečně obžalovaný naložil s peněžními prostředky v rozporu s účelem svěření, přičemž opakovali ty argumenty, které jsou podrobněji rozvedeny v odůvodnění odvolání obžalovaného. Závěrem navrhli, aby byl obžalovaný zproštěn obžaloby u bodu 2., 3., 4., 6. a 10. napadeného rozsudku a u zbývajících, aby byl trestný čin zpronevěry překvalifikován na trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a nepodmíněný trest byl zásadně zkrácen a stejně tak i trest zákazu činnosti tak, aby obžalovaný mohl po návratu z výkonu trestu ihned razantně splácet soudem určenou náhradu škody. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu podle ustanovení § 252 tr. ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že odvolání byla podána oprávněnými osobami podle § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle § 247 odst. 2 tr. ř. a v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř. Svým obsahem podaná odvolání splňovala podmínky dané ustanovením § 249 tr. ř. Za této situace tedy nebyly vytvořeny podmínky pro případné rozhodnutí odvolacího soudu podle § 253 tr. ř. Vrchní soud přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. V řízení, které rozsudku předcházelo, neshledal odvolací soud takových procesních vad, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obhajoby. Ostatně ani obžalovaný nezpochybnil procesní postup soudu prvního stupně. První skupina odvolacích námitek obžalovaného, ale stejně tak i jeho rodinných příslušníků, směřovala vůči skutkovým závěrům, které soud prvního stupně dovodil na základě hodnocení provedených důkazů. Většina těchto námitek se týkala zejména skutkových závěrů popsaných pod bodem 1. a, b, c a pod bodem 2. a, b výroku napadeného rozsudku. Z odůvodnění je zřejmé, že tyto námitky obžalovaného jsou založeny zejména na jeho nesouhlasu se způsobem, jak nalézací soud vyhodnotil důkazní situaci, zejména že uvěřil svědku Ing. P. a RNDr. K., a nevypořádal se s verzí, kterou uvedl obžalovaný, jež byla dle názoru obžalovaného podepřena i dalšími důkazy, zejména listinami (smlouva o půjčce, notářský zápis ze dne 14. 4. 2010) s tím, že dle obžalovaného nebyla vyvrácena existence předchozí ústní domluvy mezi obžalovaným a svědkem P. a nebylo přihlédnuto k nelogičnostem ve výpovědi svědka RNDr. K. Při zkoumání správnosti hodnotící činnosti nalézacího soudu je odvolací soud omezován faktem, že hodnocení důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, které musí plně respektovat i odvolací soud za předpokladu, že učiněné hodnocení bylo v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., není v extrémním rozporu s obsahy hodnocených důkazů a neodporuje pravidlům formální logiky. Vrchní soud konstatuje, že hodnocení, které učinil soud prvního stupně, nevykazuje shora uvedené vady. Navíc nalézací soud se vypořádal prakticky se všemi výhradami, které obžalovaný uplatnil již před soudem prvního stupně a které pak opakoval v odůvodnění svého odvolání. Skutkové námitky obžalovaného ve skutečnosti představují verzi, jak se podle obžalovaného skutek stal a kterou soud prvního stupně z konkrétně uvedených důvodů nepřijal a odmítl ji. Navíc verze obžalovaného postrádá jakoukoliv logiku a nemá oporu v provedených důkazech. Tvrzení obžalovaného, že u skutků pod bodem 1. a 2. šlo o půjčky na základě údajné ústní dohody, kterou však kromě obžalovaného nikdo další nepotvrzuje, je v rozporu nejen s výpověďmi svědků P. a RNDr. K., ale i s obsahem smluv o úschově, a proto soud prvního stupně prakticky nemohl učinit jiný závěr než ten, že šlo o výraz vůle všech smluvních stran. Vrchní soud v plné míře sdílí názor soudu prvního stupně vyslovený na str. 41 napadeného rozsudku, že neexistoval žádný rozumný důvod pro to, aby obžalovaný s příslušnými klienty uzavíral smlouvy o úschovách finančních částek a jejich výplatě, pokud by reálnou vůlí poškozených bylo poskytnutí půjček. Takovýto simulovaný právní akt by byl krajně nevýhodný pro obě strany. Pro dlužníka bylo velmi nevýhodné ustanovení stanovující striktní povinnost v krátké době vyplatit půjčenou částku a neexistence jakékoliv možnosti s předmětem úschovy disponovat. Pro věřitele pak bylo nevýhodné, že půjčená částka nebyla úročena a nebyl sjednán žádný způsob zajištění zapůjčené částky. I když soud prvního stupně reagoval na prakticky všechny relevantní body obhajoby, pominul námitku obžalovaného, že v případě sepisu smlouvy o úschově ze dne 11. 1. 2010 s poškozeným RNDr. K. nebyl osobně přítomen a smlouva byla fakticky uzavřena jen mezi prodávajícím a zájemcem, ale nikoliv mezi obžalovaným jako schovatelem. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že tuto námitku obžalovaného nalézací soud nepovažoval za relevantní, s čímž vrchní soud, jak bude uvedeno dále, souhlasí, ale přesto měl na ni v odůvodnění zevrubněji reagovat. Obrana obžalovaného, že podepsal bianco smlouvu o úschově, a tuto dal do volné dispozice svědku K., by mohla mít význam v případě osoby práva neznalé, ale nikoliv člena České advokátní komory poskytujícího právnickým a fyzickým osobám právní služby. Proto nelze učinit jiný závěr, než že obžalovaný musel být srozuměn s tím, že tyto smlouvy budou mezi prodávajícím a zájemcem uzavírány i bez jeho osobní účasti, k čemuž dal svým podpisem souhlas. O tom ostatně svědčí i následné jednání obžalovaného, který znění předmětné smlouvy o úschově akceptoval a aktivně se podílel na sepsání dodatku č. 1 této smlouvy. Neakceptovaný způsob, jakým obžalovaný provozoval svou advokátní praxi, tak samozřejmě může odůvodňovat jím uplatňované formální námitky zpochybňující jednotlivé právní úkony, které se smluvními stranami uzavřel, ale kterými zároveň realizoval skutek, pro který je trestně stíhán. O posouzení právních námitek uplatňovaných obžalovaným bude ještě pojednáno dále. Většinu právních námitek, které obžalovaný uplatnil v odvolání, uplatil již dříve při projednávání dílčích skutků uvedených ve výroku napadeného rozsudku pod body 5. a 6., o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 29 T 4/2011, a které se staly obsahem jeho dovolání a jím podané ústavní stížnosti. Dlužno uvést, že jak Nejvyšší soud ČR (viz rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 61/2013), tak i Ústavní soud ČR (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 394/14, ze dne 5. 2. 2015) se s právními argumenty obžalovaného neztotožnily, ale v plné míře potvrdily právní závěry nalézacího, a posléze i odvolacího soudu. Proto nemohla opětovně formulovaná námitka obžalovaného, že trestnost jeho jednání vylučuje privativní novace, v důsledku které se původní smlouva o úschově nahrazuje smlouvou o půjčce, v důsledku čehož původní závazkový vztah zanikl a namísto něho vznikl závazek nový, obstát. Soud prvního stupně se na str. 42 – 43 velmi podrobným a přesvědčivým způsobem s touto částí obhajoby vypořádal a vrchní soud se s argumenty soudu prvního stupně ztotožňuje. Kdyby však nebylo prokázáno, že smlouva o půjčce byla antidatována a nedošlo k dalším nelogičnostem, na které poukázal nalézací soud, zůstalo by faktem, že k privativní novaci by docházelo v době, kdy již finanční částka uložená do advokátní úschovy byla zpronevěřena. Předmět smlouvy o půjčce se tedy v okamžiku uzavření smlouvy nenacházel v dispozici věřitele, ale v plné dispozici dlužníka. V případě poškozených tak nemohlo jít o projev svobodné vůle, ale o snahu co nejúčelnějším způsobem získat zpronevěřenou finanční částku zpět. Lapidárním způsobem své postavení zástupce poškozené společnosti ALSA vyjádřil svědek Ing. A. P. ve své výpovědi z přípravného řízení, kdy uvedl, že obžalovaný na něj činil nátlak, aby byly úschovy převedeny na půjčky, což bylo podmínkou, aby obžalovaný souhlasil s podpisem notářského zápisu o uznání dluhu s předběžnou vykonatelností. V řízení před soudem obžalovaný oproti již shora citovaným dovoláním a ústavní stížnosti ve věci Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, vedeného pod sp. zn. 29 T 4/2011, rozšířil svou obhajobu o námitku, že v jeho případě byla také porušena zásada ne bis idem, neboť ohledně některých z projednávaných dílčích skutků byl postižen rozhodnutími kárné komise ČAK. I když nalézací soud se velmi podrobně s námitkou obžalovaného, že v jeho věci je nutno použít ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zabýval na str. 52 – 55, považuje vrchní soud za potřebné argumentaci soudu prvního stupně, se kterou v zásadě souhlasí, dále doplnit. Za rozhodující vrchní soud považuje tu skutečnost, zda-li soudem prvního stupně citovaná kárná řízení vedená Českou advokátní komorou (dále jen ČAK) proti obžalovanému, mohou být považována za řízení o trestním obvinění či nikoliv. I přes některá rozhodnutí Ústavního soudu ČR a judikatury Evropského soudu, nelze s některými disciplinárními řízeními zacházet jako s řízeními o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Kromě soudem prvního stupně citovaného rozhodnutí Evropského soudu ve věci Zlotukhin proti Rusku 14939/03, je pro posouzení pojmu řízení o trestním obvinění naprosto stěžejní rozhodnutí Evropského soudu ze dne 8. 6. 1976 Engel a ostatní proti Nizozemí, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72. V tomto rozhodnutí jsou uvedena tři kritéria, která nemusí být splněna kumulativně, podle nichž lze určit, zda jde v konkrétním případě o trestní obvinění. Podle těchto kritérií je třeba nejprve nutno zkoumat, zda je určitý přečin upraven trestním právem, pokud tomu tak není, musí se analyzovat samotná povaha přečinu s přihlédnutím k účelu regulace právních tradic, atd. Je-li tato povaha přečinu trestní, rovněž jde o řízení o trestním obvinění podle čl. 6 Úmluvy. Posledním kritériem je povaha a závažnost hrozící sankce. Vždy jde o trestní obvinění, pokud hrozí v řízení zbavení osobní svobody obviněného. Podle těchto kritérií není kárné řízení s členy ČAK řízením o trestním obvinění. Jde o typické řízení vztahující se na určitou skupinu osob se zvláštním statusem s povinným členstvím ve stavovské organizaci, jako je ČAK nebo Lékařská komora. Kárné řízení vedené kárnou komisí ČAK se tak pouze týká odpovědnosti za nesplnění zcela specifických stavovských povinností advokáta – člena ČAK. Sankce, které lze v tomto kárném řízení uložit se dotýkají pouze podmínek, za kterých vykonává svou právní praxi člen ČAK. Nejde tedy z povahy věci o sankce trestní, ale disciplinární. Navíc, jak soud prvního stupně správně uvedl, nebyl obžalovaný postihován za následek jeho jednání, ale pouze za porušení stavovských předpisů. Vrchní soud v té souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ČR, Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010, kterým mimo jiné bylo konstatováno, že dokonce ani kárné řízení se soudcem není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Vrchní soud se neztotožnil ani s námitkou odvolatelů, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Především nelze přijmout argumenty, že uložený trest odnětí svobody obžalovanému neumožňuje se relativně rychle vrátit do normálního života. Obžalovanému byl trest odnětí svobody ukládán v rámci trestní sazby podle § 206 odst. 5 tr. zákona v rozmezí 5 – 10 let odnětí svobody a za situace, kdy obžalovaný způsobil škodu, která je téměř 17-ti násobkem škody velkého rozsahu podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Původně byl obžalovanému rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 29 T 4/2011, uložen za skutky v nyní napadeném rozsudku uvedeném pod body 5. a 6., kdy způsobená škoda činila 6,4 mil. Kč, trest odnětí svobody v trvání 5 let, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby. Nyní poté, kdy byl výrok o vině a trestu výše citovaného rozsudku podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen, byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání 7 a půl roku, tentokrát však celkem za 10 dílčích útoků s celkově způsobenou škodou 84.760.000,- Kč. Pokud krajský soud zpřísnil společný trest odnětí svobody o 2,5 roku, nelze považovat takto uložený trest za nepřiměřeně přísný i s přihlédnutím ke všem polehčujícím okolnostem, kterých se obžalovaný dovolával, včetně toho, že větší část způsobené škody obžalovaný poškozeným nahradil. Nelze odhlédnout i od faktu, že soud prvního stupně významným způsobem obžalovanému zmírnil způsob výkonu trestu tím, že použil moderační ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku a zařadil obžalovaného pro výkon trestu odnětí svobody toliko do věznice s dozorem. Za nepřiměřeně přísný nelze považovat ani uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie v trvání 10 roků. Vrchní soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že způsob, jakým obžalovaný zneužil výkon své advokátní praxe, kdy evidentně nezastupoval právní zájmy svých klientů – poškozených, ale právní zájmy své a především svědka L. K., závažným způsobem poškodil prestiž advokacie jako takové a otřásl právní jistotou občanů, kdy byla podlomena důvěra i k takovým institutům, jako je advokátní a potažmo notářská úschova. Trest zákazu činnosti navíc nebude nijak obžalovanému bránit ve výkonu právnického povolání, ale jen výkonu advokátní praxe. Jelikož i výrok o náhradě škody odpovídá zákonu, vrchní soud odvolání obžalovaného a dalších osob oprávněných za obžalovaného podat odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání . Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce . Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud se sídlem v Brně . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 26. srpna 2015 JUDr. Vilém Ravek v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mgr. L. P.