3 To 84/2015

Plný text

Soudní rozhodnutí - 3To 84/2015 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 3To 84/2015 Právní věta: Osoba předaná k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do ciziny nemůže být zavázána k povinnosti nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem dle § 152 odst. 1 písm. b) tr.ř. v řízení podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci. Proto není osobou, jíž se rozhodnutí o stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce v takovém řízení dle § 151 odst. 2, odst. 3 tr.ř. přímo dotýká. Takové rozhodnutí se mu proto dle § 137 odst. 1 tr.ř. neoznamuje a současně mu nepřísluší dle § 142 odst. 1 tr.ř. právo k podání stížnosti proti takovému usnesení. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2015:

3. TO.84.2015.1 Datum rozhodnutí: 08.09.2015 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Náklady trestního řízení Oznámení usnesení Stížnosti Dotčené předpisy: § 152 odst. 1 písm. b) předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) § 137 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) § 142 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) Kategorie rozhodnutí: C U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2015 stížnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2015, č. j. 3 Nt 52/2015 – 112, jímž bylo rozhodnuto v trestní věci R. L., státního občana Slovenské republiky, o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému obhájci Mgr. Michalu Noskovi, takto: Z podnětu stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě se napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušuje a nově se rozhoduje tak, že podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. se obhájci Mgr. Michalu Noskovi, advokátu AK Ostrava, Purkyňova 787/6, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto: I. za úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. b), písm. e), písm. g) dle § 10 odst. 3 písm. c) a § 7 a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), celkově 5 úkonů á 1.840,- Kč, celkově…………………………………………………………………….9.200,- Kč II. náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 AT (5x 300,- Kč) celkově………………………………………………………………..…..1.500,- Kč celkem ……………………………………………………………......... 10.700,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodla vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. a přiznala ustanovenému obhájci R. L. (dále odsouzený či vyžádaný), slovenského státního občana, v řízení o jeho předání do Slovenské republiky k výkonu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 4 let za zločin vydírání podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákona Slovenské republiky s trestní sazbou trestu odnětí svobody až do 10 let, o odměně za jednotlivé provedené úkony právní pomoci a náhrady hotových výdajů se zastoupením odsouzeného spojené v celkové výši 7.500,- Kč. Vycházel tak z obsahu obhájcem vyúčtovaných a provedených úkonů právní služby, a to převzetí věci a první porada s klientem ze dne 24. 2. 2015, účast u výslechu odsouzeného z téhož dne, účast u jednání o jeho vzetí do předběžné vazby dne 26. 2. 2015, účast u jeho výslechu dne 5. 3. 2015, a nakonec pak účast u výslechu ze dne 18. 3. 2015. Na rozdíl od vyúčtování obhájce, který požadoval odměnu za jednotlivý úkon právní služby, které uskutečnil ve výši 1.840,- Kč, tomuto obhájci byla přiznána částka toliko 1.200,- Kč za každý úkon právní služby, tedy celkově 6.000,- Kč a k tomu náležející režijní paušál ve výši 1.500,- Kč, tedy celkově 7.500,- Kč. Tuto redukci pak soud prvního stupně odůvodnil tím, že v řízení o předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody se odměna obhájce určuje podle délky uloženého trestu odnětí svobody, nikoli podle horní hranice trestní sazby, kterou je odsouzený původně ohrožen. Proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě dle § 143 odst. 1 tr. ř. podala stížnost pouze státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kterou směřovala ve prospěch obhájce s tím, že je nutno vycházet z odlišného právního závěru. Odměny za jednotlivé úkony právní pomoci vycházející z tzv. tarifní hodnoty, je nutno stanovit výhradně na základě právní kvalifikace trestného činu, pro který byl R. L. odsouzen a nikoliv skutečné výše trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. Současně poukázala na skutečnost, že R. L. byl odsouzen rozsudkem Okresného súdu Nové Zámky, sp. zn. 3 T 93/2012, ze dne 21. 3. 2013, ve spojení s rozsudkem Krajského súdu Nitra, sp. zn. 4 To 56/2014, ze dne 26. 6. 2014, pro zločin vydírání podle § 189 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákona Slovenské republiky, za který trestní zákon pamatuje trestní sazbou trestu odnětí svobody až na dobu 10 let. Připomenula, že advokátní tarif nemá zvláštní ustanovení o výši mimosmluvní odměny ustanoveného obhájce za úkony právní služby v trestním řízení, které je vedeno v cizím státě podle tamního práva, ani o řízení o vydání do ciziny. V takových případech je potřebné při stanovení výše odměny vycházet z trestní sazby, kterou je obviněný (vyžádaný) v takovém případě skutečně ohrožen, přičemž předpokladem pro takové zjištění je označení trestných činů, pro které je řízení, včetně druhu a výměry trestu vůči vyžádanému, podle cizího práva. V návaznosti na to pak odkázala na aktuální judikaturu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, R 40/1995 Sb. rozh. trest. a judikaturu Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 To 95/2014 z 29. 10. 2014 a sp. zn. 3 To 89/2014, z 14. 10. 2014. Z tohoto pohledu pak dospěla k závěru, že adekvátní odměnou za jednotlivý úkon právní služby obhájce byla částka 1.840,- Kč s odkazem na ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) AT, tedy částka 2.300,- Kč - 20% dle § 21a odst. 1 AT. Na základě toho pak navrhla, aby z podnětu podané stížnosti Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení zrušil a uložil Krajskému soudu v Ostravě, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c) tr. ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr. ř., osobou k tomu oprávněnou dle § 142 odst. 1 tr. ř., když dle názoru stížnostního soudu správně nebylo usnesení doručováno odsouzenému R. L., neboť u něj nepřichází v úvahu, že by uvedené náklady spojené s jeho obhajobou hradil a nejedná se tedy o osobu, jíž se rozhodnutí bezprostředně dotýká. K tomu je třeba připomenout, že postupy justičních orgánů v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, a tedy i podmínky předání odsouzeného k výkonu trestu do zahraničí, jsou upravovány zákonem č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a ve vztahu ke Slovenské republice i mezinárodními smlouvami mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě právních vztahů v občanských a trestních věcech publik. pod č. 209/1993 Sb. a 65/2014 Sb. Podle citovaného zákona (§ 3 odst. 1) nestanoví-li zákon jinak a není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád. V § 11 zákona je zakotvena základní zásada, že náklady vzniklé orgánům České republiky při provádění úkonů mezinárodní justiční spolupráce nese Česká republika, přičemž v § 11 odst. 4 tohoto ustanovení je deklarováno právo požadovat úhradu nákladů po odsouzeném. Dále uvedený zákon stanoví jednotlivé podmínky a četné varianty mezinárodní spolupráce, včetně podmínek předání či převzetí odsouzeného. V daném případě se jednalo o zjednodušené předání odsouzeného dle § 208 zákona. Konkrétní podmínky pro stanovení nákladů řízení jsou pak zakotveny jen ve vztahu ke specifickým formám řízení § 132 – 133 a dle § 312 zákona (tykající se nákladů řízení o uznání a výkon cizozemského rozhodnutí), jež se nevztahují na uvedenou formu řízení o předání. Také výše uvedené mezinárodní smlouvy (srov. č.l. 18) výslovně nestanoví podmínky o náhradě nákladů odsouzeným státu, spojené se zajištěním právní pomoci ustanoveným obhájcem. Z výše uvedeného lze dovodit, v případech úkonů mezinárodní právní pomoci je zásadní, že náklady vzniklé České republice nese český stát, vyjma úkonů vyjmenovaných v č.l. 18 mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou (jedná se o znalečné, náklady použití agenta, náklady provozovatelů telekomunikačních sítí a vysokých nebo mimořádných výdajů). Jen v zákoně vyjmenovaných případech je možno následně takové náklady vymáhat po osobě, jíž se uvedený úkon týká. Za takové situace nelze uplatnit podmínky § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. o povinnosti odsouzeného - vyžádaného nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, a to ani skrze ust. § 3 tr. zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Tento přístup zjevně vyplývá nejenom z mezinárodních závazků, ale je i veskrze praktický a ekonomický, když samotné vymáhání nákladů po osobě nacházející se v cizině by bylo jak administrativně tak ekonomicky značně náročné, tak následná realizace případných úhrad povinnou osobou nadbytečně komplikovaná až neuskutečnitelná. Ustanovení § 151 odst. 4 tr. ř. opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti připouští. Z obsahu ustanovení § 142 odst. 1 tr. ř. pak vyplývá, že kromě osoby, která k usnesení přímo dala podnět, či se jí přímo dotýká (v tomto případě ustanoveného obhájce), může stížnost podat i státní zástupce, přičemž nelze vyloučit, že opravný prostředek je možno podat i ve prospěch kterékoliv další osoby, které se usnesení přímo dotýká. V situaci, kdy opravný prostředek soud prvního stupně před předložením k rozhodnutí stížnostnímu soudu nezaslal oprávněné osobě, obhájci Mgr. Michalu Noskovi na vědomí, tento nedostatek stížnostní soud nahradil. Obhájce Michal Nosek se k obsahu stížnosti nijak nevyjádřil a sám uvedené rozhodnutí opravným prostředkem nenapadl. Stížnostní soud především dospěl k závěru, že nejsou důvody k rozhodnutí o zamítnutí stížnosti dle § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř., a po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, shledal stížnost důvodnou. Základním podkladem pro napadené rozhodnutí se stalo vyúčtování poskytnutých právních služeb obhájcem ze dne 11. 6. 2015 (č. l. 110), které bylo podáno včas i z hlediska nároku na jeho uplatnění, když Krajskému soudu v Ostravě bylo doručeno dne 11. 6. 2015, tedy ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat skončila, tak jak to ukládá ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. Vrchní soud se ztotožnil s názorem státního zástupce uplatněným v odůvodnění podané stížnosti, odkazujícím na dnes již standardně pojímaný názor obsažený v citované judikatuře, a to včetně rozhodování Vrchního soudu v Olomouci v konkrétních trestních věcech, na něž státní zástupkyně správně poukazuje. Zcela se tedy ztotožnil se závěrem, že v případě stanovení správné sazby mimosmluvní odměny obhájce bylo nutno vycházet ve smyslu § 10 odst. 3 písm. c) AT z obsahu trestního řízení pro trestný čin, pro který byl odsouzený R. L. trestně stíhán ve Slovenské republice, a jehož se týkalo samotné řízení o jeho předání k výkonu trestu do Slovenské republiky, přičemž bylo zjištěno, že se jedná o trestný čin, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Za takové situace v souladu s ustanovením § 12a odst. 1 tr. ř. bylo nutno stanovit jako správnou odměnu za provedený úkon částku 1.840,- Kč. Z obsahu spisového materiálu pak je zřejmé, že obhájce skutečně provedl jednotlivé úkony právní pomoci v daném řízení tak, jak je ve svém vyúčtování uvedl, a tedy celkově mu příslušela odměna za 5 úkonů právní pomoci v celkové výši 9.200,- Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b), písm. e), písm. g) AT. Současně obhájci příslušela i náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů právní pomoci dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300,- Kč, tedy celkově 1.500,- Kč. S ohledem na zjištěné pochybení soudu prvního stupně, které bylo možno napravit v rámci stížnostního řízení, Vrchní soud v Olomouci neaplikoval navrhované ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. o zrušení věci a vrácení soudu prvního stupně k novému projednání, ale ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř., když z podnětu stížnosti státní zástupkyně napadené usnesení zrušil a nově rozhodl podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. a obhájci přiznal správný rozsah odměny a náhrady hotových výdajů tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 8. září 2015 JUDr. Libor Losa v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mgr. L. P.