4 To 10/2024

Plný text

2 4 To 10/2024-5603 Číslo jednací: 4 To 10/2024-5603 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném ve dnech 20. a 21. ledna 2025 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Zouhara a Mgr. Aleše Rýznara odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , nar. [Datum narození obžalované A] , [Jméno obžalované B] , nar. [Datum narození obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , nar. [Datum narození obžalované C] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , nar. [Datum narození obžalované D] , [Jméno obžalované E] , nar. [Datum narození obžalované E] , [Jméno obžalované F] , nar. [Datum narození obžalované F] , obchodních společností [Jméno obžalované G] , IČO: [IČO obžalované G] , [Jméno obžalované H] , IČO: [IČO obžalované H] , [Jméno obžalované I] , IČO: [IČO obžalované I] , [Jméno obžalované J] , IČO: [IČO obžalované J] , a poškozeného [právnická osoba] proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, č.j. 40 T 6/2021-5330, a rozhodl takto:

I. Podle § 259 odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání poškozené České republiky, zastoupené [právnická osoba] , napadený rozsudek doplňuje takto: Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené [právnická osoba] , [adresa] , částku ve výši 584 144 Kč s 15% úrokem z prodlení počínaje dnem od 13. 9. 2023 do zaplacení [Anonymizováno]

II. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] a obžalovaných právnických osob [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované H] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] zamítají. Odůvodnění:

I. Napadený rozsudek

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2023, č.j. 40 T 6/2021-5330, byli uznáni vinnými, a to [Jméno obžalované A] v bodě I. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. [Jméno obžalované B] v bodě I. a v bodě II. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] v bodě I. a v bodě II. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] v bodě I. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, v bodě II. jednak přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. [Jméno obžalované E] v bodě II. jednak přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. [Jméno obžalované F] v bodě II. jednak přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] v bodě I. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] v bodě II. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované I] v bodě I. a v bodě II. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] v bodě I. jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených skutků se měli dopustit tím, že

I. Obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [právnická osoba] , [právnická osoba] a [právnická osoba] . s úmyslem získat finanční prostředky pro svoji potřebu vylákáním dotace na fiktivní vzdělávání zaměstnanců společnosti [právnická osoba] , jednali společně tak, že [Jméno obžalované A] , jako jediný společník a jednatel obžalované právnické osoby [právnická osoba] , IČO: [IČO obžalované G] , uzavřel dne 10. 3. 2016 s obžalovanou právnickou osobou [právnická osoba] , IČO: [IČO obžalované I] , zastoupenou obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , jako jediným společníkem a jednatelkou, Smlouvu o dílo (o projektové činnosti) na zpracování Projektu podle Specifických podmínek pro poskytnutí dotace na projekty Evropského sociálního fondu, Operačního programu „ [název] “, [označení] , a dne 22. 8. 2016 udělil obžalované právnické osobě [právnická osoba] plnou moc ke všem právním úkonům, souvisejícím s tímto projektem programu „ [označení] “, které prováděla obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] nebo na základě jejího pokynu pracovníci této společnosti, a tak - dne 24. 8. 2016 byla zaslána [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , [adresa] , Odboru realizace programů Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu „ [název] “, [označení] Žádost o podporu projektu s názvem „ [název] – [právnická osoba] “, registrovaného pod č. [označení] , s tím, že v rámci projektu s celkovými rozpočtovými výdaji ve výši 1 897 600 Kč dojde ke školení 20 zaměstnanců společnosti [právnická osoba] na pozici číšník, kuchař a barman, zaměstnaných na dohody o pracovní činnosti, a to v oblasti „Měkkých a manažerských dovedností“ a na základě této žádosti dne 17. 2. 2017 vydalo [právnická osoba] Rozhodnutí o poskytnutí dotace, v němž stanovilo celkové způsobilé náklady na částku 1 897 600 Kč a dotaci Evropské unie ve výši 85 % z této částky, tj. na částku 1 612 960 Kč, pocházející z Evropského sociálního fondu, následně obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] , zastoupená od 16. 1. 2017 na základě plné moci obžalovanou [Jméno obžalované B] , přijala dne 1. 2. 2017 celkem 20 zaměstnanců, s nimiž uzavřela dohody o pracovní činnosti a - dne 30. 3. 2017 uzavřely obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] , IČO: [IČO] jednající obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , jako ředitelkou společnosti a jedinou osobou v pozici statutárního orgánu a obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] , zastoupená obžalovaným [Jméno obžalované A] , Smlouvu o realizaci vzdělávání v rámci projektu „ [označení] - [právnická osoba] “ a dne 3. 4.2017 Dodatek č. 1 k této smlouvě, a - dne 10. 4. 2017 uzavřela obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] , zastoupená obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] s obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] o provedení práce, týkající se práce lektora v době od 10. 4. - 31. 12. 2017, v rozsahu 30 hodin týdně, za odměnu 90 Kč/1 hod, s vědomím, že tato školení fakticky nebudou provedena, následně [Jméno obžalované B] , jednající na základě plné moci za obžalovanou právnickou osobu [Jméno obžalované G] , připravila 23 ks Prezenčních listin s nepravdivými údaji o datu dvoudenních školení, lektorovi, proškolených osobách, délce trvání školících dní, které nepravdivě deklarovaly, že školení v daný termín proběhlo za účasti zde uvedených zaměstnanců obžalované právnické osoby [právnická osoba] , ačkoliv obžalované věděly, že se jedná o dokumenty s nepravdivými údaji, a přesto správnost údajů na těchto Prezenčních listinách svým podpisem potvrdila [Jméno obžalované B] , jako osoba jednající za obžalovanou právnickou osobu [Jméno obžalované G] na základě plné moci a obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , jako lektorka těchto školení a obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , jednající za obžalovanou právnickou osobu [právnická osoba] , a to s vědomím, že prezenční listiny budou předloženy k Žádosti o poskytnutí dotace, hrazené z prostředků Evropské unie – Evropského sociálního fondu, neboť na každé prezenční listině bylo odpovídající logo Evropské unie, včetně textu „Evropská unie, Evropský sociální fond, Operační program [název] “, následně [Jméno obžalované B] vystavila údajně proškoleným osobám celkem 200 ks nepravdivých Potvrzení o absolvování kurzu, které obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , jednající za obžalovanou právnickou osobu [právnická osoba] podepsala a opatřila otiskem razítka této společnosti, [Jméno obžalované A] je rovněž podepsal a opatřil razítkem obžalované právnické osoby [právnická osoba] a potvrzení podepsala i obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , jako lektorka příslušných kurzů, a to přesto, že všichni věděli, že deklarovaná školení v uvedených termínech a rozsahu nebyla provedena a tyto konkrétní osoby je neabsolvovaly a poté, obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , jako osoba vykonávající faktický vliv na chod a řízení obžalované právnické osoby [právnická osoba] , jménem žadatele o dotaci, tj. obžalované právnické osoby [právnická osoba] nechala předložit faktickému poskytovateli dotace, [právnická osoba] - Zprávu o realizaci projektu ze dne 9. 8. 2017, včetně Zjednodušené žádosti o platbu částky 1 129 072 Kč ze dne 1. 8. 2017 a opravenou Zjednodušenou žádost o platbu ze dne 4. 10. 2017 opět na částku 1 129 072 Kč, která představovala 85 % z prokázaných způsobilých výdajů, tj. z částky ve výši 1. 328.320 Kč, a - Závěrečnou zprávu o realizaci projektu ze dne 27. 2. 2018, včetně Zjednodušené žádosti o platbu částky 483 888 Kč ze dne 13. 2. 2018 a opravené Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 8. 4. 2018 opět na částku 483 888Kč, což představovalo 85 % z prokázaných způsobilých výdajů, tj. z částky ve výši 569 280 Kč, přičemž v těchto dokumentech bylo nepravdivě deklarováno a celkem 23 Prezenčními listinami doloženo proškolení denně vždy 2-12 zaměstnanců obžalované právnické osoby [právnická osoba] v celkem 46 školících dnech, každý v rozsahu 8 výukových hodin, a to v celkovém rozsahu 3.200 tzv. osobohodin, na základě čehož byla dne 25. 10. 2017 ze strany [právnická osoba] odeslána na účet obžalované právnické osoby [právnická osoba] , č. účtu: [č. účtu] , částka 975 840 Kč, která představovala 85 % z uznaných způsobilých výdajů, tj. z částky 1 148 048 Kč, přičemž další způsobilé výdaje ve výši 180 270 Kč byly pracovníky [právnická osoba] posouzeny jako neoprávněně nárokované výdaje a dotace ve výši 85% z této částky, tj. částka ve výši 153.232 Kč nebyla vyplacena a dne 29. 5. 2018 byla odeslána na účet obžalované právnické osoby [právnická osoba] , číslo účtu: [č. účtu] , částka ve výši 483 888 Kč, která představovala 85 % z uznaných způsobilých výdajů, tj. z částky 569 280 Kč, a tímto jednáním způsobili obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , právnická osoba [Jméno obžalované G] a právnická osoba [Jméno obžalované I] za součinnosti obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] a obžalované právnické osoby [právnická osoba] poškozenému- České republice, zastoupené [právnická osoba] [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , IČO: [IČO] škodu ve výši 1 459 728 Kč, což představuje částku skutečně vyplacené dotace a jejich jednání bezprostředně směřovalo k způsobení další škody ve výši 153 232 Kč, tj. celkově jejich úmyslné jednání směřovalo ke vzniku škody 1 612 960 Kč, která představovala maximálně možnou výši dotace, poskytnutou z Evropské unie – Evropského sociálního fondu, dodatečně, na základě výzvy poskytovatele dotace, obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] vrátila dne 14. 4. 2021 částku 875 584 Kč na účet [právnická osoba] [právnická osoba] , které však refundovalo celou částku dotace, tj. 1 612 960 Kč ze státního rozpočtu do fondu Evropské unie – Evropského sociálního fondu, avšak škoda ve výši 584 144 Kč dosud nebyla České republice, zastoupené [právnická osoba] [právnická osoba] uhrazena.

II. Obžalovaní [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [právnická osoba] , [právnická osoba] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] s úmyslem získat finanční prostředky pro svoji potřebu vylákáním dotace na fiktivní vzdělávání zaměstnanců společnosti [právnická osoba] jednali společně tak, že [Jméno obžalované B] , jako jediný společník a jediná jednatelka obžalované právnické osoby [právnická osoba] , IČO: [IČO obžalované H] , uzavřela dne 10. 3. 2016 s obžalovanou právnickou osobou [právnická osoba] , zastoupenou obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , jako jediným společníkem a jedinou jednatelkou, Smlouvu o dílo (o projektové činnosti) na zpracování Projektu podle Specifických podmínek pro poskytnutí dotace na projekty Evropského sociálního fondu, Operačního programu „ [název] “, [označení] a dne 22. 8. 2016 udělila obžalované právnické osobě [právnická osoba] IČO: [IČO obžalované I] plnou moc ke všem právním úkonům, souvisejícím s tímto projektem programu „ [označení] “, které prováděla obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] nebo na základě jejího pokynu pracovníci této společnosti a tak, - dne 24. 8. 2016 byla zaslána [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , [adresa] , Odboru realizace programu Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu „ [název] “, [označení] “, Žádost o podporu projektu s názvem „ [označení] [právnická osoba] “ registrovaného pod č. [číslo] , s tím, že v rámci projektu s celkovými rozpočtovými výdaji ve výši 1 482 400 Kč dojde ke školení 29 zaměstnanců společnosti [právnická osoba] na pozicích obsluha lanového centra a pomocný pracovník, zaměstnaných na dohody o pracovní činnosti, a to v oblasti „Měkkých a manažerských dovedností“ a „Technického a jiného odborného vzdělávání,“ na základě této žádosti vydalo dne 21. 2. 2017 [právnická osoba] Rozhodnutí o poskytnutí dotace, v němž stanovilo celkové způsobilé náklady na částku 1 482 400 Kč a dotaci Evropské unie ve výši 85 % z této částky, tj. ve výši 1 260 040 Kč pocházející z Evropského sociálního fondu, následně obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] , zastoupená obžalovanou [Jméno obžalované B] , jako jednatelkou, přijala dne 1. 2. 2017 celkem 29 zaměstnanců, s nimiž uzavřela dohody o pracovní činnosti na pozice obsluha lanového centra a pomocný pracovník, a dne 22. 2. 2017 uzavřela obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] , zastoupená obžalovanou [Jméno obžalované B] , jako jednatelkou se společností [právnická osoba] , zastoupenou jednatelem [adresa] Smlouvu o realizaci vzdělávání ze dne 22.2.2017a dne 1. 5. 2017, resp. 1.5.2017 Dodatek č. 1 k této smlouvě, a dále společnost [právnická osoba] uzavřela Dohody o provedení práce lektora dalšího vzdělávání na dobu do 31.12.2017 , v rozsahu maximálně 300hodin ročně, s odměnou 80 Kč za vykonanou práci , a to dne 27. 2. 2017 s obžalovanou [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , dne 28. 2. 2017 s obžalovanou [Jméno obžalované E] , dne 1. 3. 2017 s obžalovaným [Jméno obžalované F] a dne 1. 3. 2017 fiktivní Dohodu o provedení práce, s údajným lektorem s [jméno FO] , nar. [datum narození] , avšak bez jeho vědomí a součinnosti, ačkoliv všichni obžalovaní věděli, že školení nebudou fakticky provedena, následně [Jméno obžalované B] , jako jednatelka obžalované právnické osoby [právnická osoba] , připravila celkem 40 ks Prezenčních listin s nepravdivými údaji o datu dvoudenních školení, lektorovi, proškolených osobách, délce trvání školících dní, které nepravdivě deklarovaly, že školení v daný termín proběhlo za účasti zde uvedených zaměstnanců obžalované právnické osoby [právnická osoba] a ačkoliv všichni obžalovaní věděli, že se jedná o dokumenty s nepravdivými údaji, přesto správnost údajů na těchto Prezenčních listinách svým podpisem potvrdili [Jméno obžalované B] za obžalovanou právnickou osobu [Jméno obžalované H] ,jako lektoři obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] v 10 případech, [Jméno obžalované E] v 6 případech a [Jméno obžalované F] ve 3 případech, když dalších 21 ks prezenčních listin bylo opatřeno fiktivním podpisem údajného lektora [jméno FO] bez jeho vědomí a prezenční listiny byly opatřeny razítkem obžalované právnické osoby [Jméno obžalované H] a společnosti [právnická osoba] , včetně podpisu jejího zástupce, přičemž všichni obžalovaní jednali s vědomím, že Prezenční listiny budou předloženy k Žádosti o poskytnutí dotace, hrazené z prostředků Evropské unie – Evropského sociálního fondu, když na každé prezenční listině bylo odpovídající logo Evropské unie, včetně textu „Evropská unie, Evropský sociální fond, Operační program [název] “ a po té [Jméno obžalované B] vystavila a jménem obžalované právnické osoby [právnická osoba] podepsala údajně školeným osobám celkem 299 ks nepravdivých Potvrzení o absolvování kurzu, které opatřil razítkem společnosti [právnická osoba] a podepsal jednatel této společnosti [jméno FO] a dále je podepsal vždy údajný lektor, a to obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] v případě 10 školení, [Jméno obžalované E] v případě 6 školení, [Jméno obžalované F] v případě 3 školení a Potvrzení o absolvování kurzu v případě dalších 21 školení podepsala neznámá osoba jménem údajného lektora [jméno FO] , ačkoliv všichni obžalovaní věděli, že deklarovaná školení v uvedených termínech a rozsahu nebyla provedena a tyto konkrétní osoby je neabsolvovaly, následně obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , jako osoba vykonávající faktický vliv na řízení a chod obžalované právnické osoby [právnická osoba] , jménem žadatele o dotaci, tj. obžalované právnické osoby [právnická osoba] , nechala předložit faktickému poskytovateli dotace, [právnická osoba] - Zprávu o realizaci projektu ze dne 9. 8. 2017, včetně Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 1. 8. 2017 a opravené Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 11. 9. 2017, v níž byly deklarovány prokazatelně způsobilé výdaje ve výši 1 482 400 Kč, - Závěrečnou zprávu o realizaci projektu ze dne 12. 3. 2018, včetně Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 15. 2. 2018, obsahující prokazatelné způsobilé výdaje ve výši 0 Kč, přičemž v těchto dokumentech bylo nepravdivě deklarováno a 40 prezenčními listinami doloženo proškolení denně vždy 5-10 zaměstnanců obžalované právnické osoby [Jméno obžalované H] v celkem 80 školících dnech, každý v rozsahu 8 výukových hodin, tj. v celkovém rozsahu 4.704 tzv. osobohodin, na základě čehož byla dne 25. 10. 2017 ze strany [právnická osoba] odeslána na účet obžalované právnické osoby [právnická osoba] , číslo účtu: [č. účtu] částka ve výši 1 188 068,80, která představovala 85 % z uznaných způsobilých výdajů, tj. z částky 1 397 728 Kč, přičemž další způsobilé výdaje ve výši 84 672 Kč byly pracovníky [právnická osoba] posouzeny jako neoprávněně nárokované výdaje a dotace ve výši 85 % z této částky, tj. 71 971,20 Kč nebyla vyplacena, tímto jednáním způsobili obžalovaní [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] a obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] za součinnosti obžalovaných [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] poškozenému České republice zastoupené [právnická osoba] [právnická osoba] , se sídlem [adresa] , IČO: [IČO] škodu ve výši 1 188 068,80 Kč ,což představuje částku skutečně vyplacené dotace a jejich jednání bezprostředně směřovalo ke způsobení další škody ve výši 71 971,20 Kč, tj. celkově jejich úmyslné jednání směřovalo ke vzniku škody ve výši 1 264 040 Kč, která představovala maximální možnou výši dotace poskytnutou z Evropské unie-Evropského sociálního fondu, z čehož se podíleli obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] na vzniku škody v celkové výši 403 240 Kč, [Jméno obžalované E] na vzniku škody ve výši 167.932,80 Kč a [Jméno obžalované F] na vzniku škody ve výši 85 680 Kč, dodatečně, na základě výzvy poskytovatele dotace, obžalovaná právnická osoba [právnická osoba] vrátila dne 5. 2. 2021 částku 742 164 Kč a dne 8. 2. 2021 částku 445 904 Kč, tj. celou neoprávněně čerpanou dotaci ve výši 1 188 068 Kč na účet [právnická osoba] [právnická osoba] , které však refundovalo celou částku dotace tj. 1.264.040 Kč do fondu Evropské unie – Evropského sociálního fondu.

2. Za to byli odsouzeni, a to [Jméno obžalované A] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev, výkonu prokury, a to na dobu 4 let a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 000 Kč, což představuje 200 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. [Jméno obžalované B] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev, výkonu prokury, a to na dobu 4 let a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 000 Kč, což představuje 200 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev, výkonu prokury, a to na dobu 5 let a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 400 000 Kč, což představuje 400 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, což představuje 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. [Jméno obžalované E] podle § 212 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, což představuje 30 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. [Jméno obžalované F] podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kč, což představuje 20 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 500 Kč. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, což představuje 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, což představuje 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované I] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim k peněžitému trestu ve výši 200 000 Kč, což představuje 200 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, což představuje 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč.

3. Naproti tomu byl podle § 226 písm. c) tr. ř. obžalovaný [jméno FO] , nar. [datum narození] , bytem [adresa] , zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl podle obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, sp.zn. 2 KZV 2/2021, spatřován přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný.

II. Opravné prostředky a vyjádření k nim

4. Rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obžalovaných [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] a obžalovaných právnických osob [Jméno obžalované G] , [právnická osoba] , [Jméno obžalované I] , [Jméno obžalované J] a poškozené České republiky – [právnická osoba] .

5. Obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] a právnické osoby [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , podali dne 2. 2. 2024 odvolání do výroku o vině a trestu. V doplnění odvolání ze dne 8. 2. 2024 nejprve zrekapitulovali rozsudek soudu prvního stupně, včetně části odůvodnění. Ke skutku pod bodem I. uvedli, že závěr krajského soudu o nepravdivosti veškerých informací ze Zprávy o realizaci projektu ze dne 9. 8. 2017, Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 1. 8. 2017, opravené Zjednodušené žádostí o platbu ze dne 4. 10. 2017 a Závěrečné zprávy o realizaci projektu ze dne 27. 2. 2018 nemá oporu v provedených důkazech. V tomto směru poukázali na obsah úředních záznamů o podání vysvětlení [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [adresa] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , kteří potvrdili, že školení fiktivní nebyla. Dále odkázali na obsah svědeckých výpovědi [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , kteří taktéž potvrdili, že školení nebyla fiktivní, a na výslech svědkyně [jméno FO] , jež uvedla, že se školení účastnila, školení bývala o víkendu vždy po celý den a celkem jich bylo asi 10. Poukázali také na výslech svědka [jméno FO] , který potvrdil, že se účastnil pořádaných školení. Z obsahu výslechu svědků je podle odvolatelů zřejmé, že se školení zúčastnili a že jsou tak na předmětných prezenčních listinách uvedeny pouze nesprávné údaje o době jejich účasti na školení. Závěr krajského soudu o tom, že školení neproběhla vůbec, nemá podle odvolatelů oporu v provedeném dokazování.

6. Zdůraznili, že je nutné důsledně rozlišovat mezi nesprávnými daty uvedenými v prezenčních listinách a okolností, že školení vůbec neproběhla, když listinné důkazy svědčí pro závěr o tom, že školení skutečně proběhla, byť v jiném termínu než deklarovaném v příslušné prezenční listině. Podle odvolatelů finanční ředitelství ve svém rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021 ve věci odvolání příjemce dotace [Jméno obžalované H] dospělo k názoru, že společnost [Jméno obžalované H] prokázala, že v dané věci došlo k přijetí zdanitelného plnění (provedení školení) od společnosti [právnická osoba] . Z dokumentu „Seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 13. 5. 2019 ve věci příjemce dotace [Jméno obžalované G] “ podle odvolatelů správce daně konstatoval, že daňový subjekt vyvrátil pochybnosti správce daně a prokázal použití přijatých plnění v rámci ekonomických činností daňového subjektu, z čehož je zřejmé, že daňový subjekt unesl důkazní břemeno ve smyslu ustanovení § 92 odst. 3, 4 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „DŘ“), na základě čehož správce daně uznal uplatněný nárok na odpočet daně (provedená školení) o základ daně 230 400 Kč a daň 48 384 Kč.

7. Ke skutku pod bodem II. zdůraznili rovněž, že závěr krajského soudu, který považoval veškeré informace u Zprávy o realizaci projektu ze dne 9. 8. 2017, včetně Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 1. 8. 2017 a opravené Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 11. 9. 2017, Závěrečné zprávy o realizaci projektu ze dne 12. 3. 2018, včetně Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 15. 2. 2018 za nepravdivé, nemá oporu v provedených důkazech.

8. Podle odvolatelů z úředních záznamů o podání vysvětlení [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [adresa] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] jednoznačně vyplývá, že i tato školení fiktivní nebyla. Stejný závěr, tedy, že školení fiktivní nebyla, vyplývá ze svědeckých výpovědí [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a svědka [jméno FO] .

9. Opětovně zdůraznili, že je nutné důsledně rozlišovat mezi nesprávnými daty uvedenými v prezenčních listinách a okolností, že školení vůbec neproběhla, když listinné důkazy podle odvolatelů svědčí pro závěr, že školení skutečně proběhla, ale v jiném termínu než deklarovaném v příslušné prezenční listině, přičemž poukázali na rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 27. 1. 2021 a dokument „Seznámení s výsledkem kontrolního zjištění ze dne 13. 5. 2019.“ 10. Konstatovali, že nebylo prokázáno, že by předmětná školení neproběhla vůbec a že deklarované údaje o rozsahu školení by byly nepravdivé. Nebylo rovněž prokázáno, zda nesprávné údaje o datu provedeného školení na prezenčních listinách mohly mít vůbec vliv na rozhodnutí poskytovatele dotace, popř. jakým způsobem ovlivnily rozhodnutí poskytovatele dotace ohledně vyplacení dotace. Za této situace bylo proto povinností nalézacího soudu opatřit stanovisko poskytovatele dotace, zaměřené na objasnění toho, jaké důsledky měla tato okolnost (nesprávné údaje o termínu školení) na posouzení žádosti o dotaci, resp. tzv. zjednodušené žádosti o platbu.

11. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 5 Tdo 1132/2021, podle kterého: „K vyvození trestní odpovědnosti obviněných v této trestní věci bylo nezbytné, aby došlo k ohrožení hodnot, které jsou objektem posuzovaných trestných činů, tedy k ohrožení majetku a majetkových práv poskytovatele dotací. Přitom bylo třeba posoudit především věcnou souvislost mezi nepravdivými či hrubě zkreslenými údaji, které obvinění uvedli v žádostech o dotace, a rozhodnutím poskytovatele dotace o jejich poskytnutí. Stěžejní otázkou totiž bylo, zda v případě, kdyby MPO vědělo o nepravdivosti či zkreslení údajů, by vůbec neposkytlo požadované dotace, anebo zda by je poskytlo za jiných podmínek či dokonce bez jakéhokoli omezení tak, jak k tomu došlo. Obviněným je třeba dát zejména za pravdu, že se soudy v tomto směru nedostatečně vypořádaly především se zprávou MPO ze dne 16. 2. 2015 (viz č.l. 2704 a 2705 trestního spisu). I po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci totiž zůstala nezodpovězena otázka, zda a v jakém rozsahu byly nepravdivé či zkreslené informace uvedené obviněnými způsobilé ovlivnit rozhodnutí o přiznání dotací. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že v případě uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených informací musí vždy jít o údaje, které jsou relevantní pro poskytnutí dotace a mohou podstatně ovlivnit rozhodnutí jejího poskytovatele o přiznání dotace. Proto se nelze bez dalšího ztotožnit se závěry soudů nižších stupňů o tom, že informace uvedené obviněnými měly jednoznačně vliv na přiznání dotací, neboť nebylo dostatečně prokázáno a vyvráceno, i s ohledem na zmíněnou zprávu MPO, že by v případě zjištění jejich nepravdivosti či zkreslení nebo jejich neuvedení nebyly obviněným tyto dotace poskytnuty.“ 12. Opětovně zdůraznili, že nebyla prokázána fiktivnost školení, ani fiktivnost vystavených osvědčení o provedených školeních. Nebylo ani prokázáno, že údaje o datu provedeného školení, které neodpovídaly skutečnosti a byly uvedeny na prezenčních listinách, měly či mohly mít vliv na rozhodnutí poskytovatele dotace ohledně vyplacení dotace. Podle obžalovaných bylo prokázáno, že v prezenčních listinách byly uvedeny údaje o datu provedeného školení, které neodpovídaly skutečnosti a že v žádostech o platbu byly v příloze dokládány prezenční listiny o jednotlivých školeních, přičemž data provedených školení neodpovídala skutečnosti.

13. Napadený rozsudek je proto vnitřně rozporný, neboť krajský soud bez ohledu na výsledky dokazování, především výslechů svědků a listinných důkazů, dospěl k závěru, že předmětná školení se nekonala vůbec, ačkoliv svědci potvrdili, že se konala a nesprávné údaje jsou pouze ohledně data jednotlivých školení. Soud prvního stupně tak nedostál své povinnosti ohledně hodnocení důkazů, vyplývajících z § 2 odst. 6. tr. ř., podle něhož soud hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případů jednotlivých i v jejich souhrnu, v čemž je podle obžalovaných naplněn odvolací důvod podle § 258 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

14. Shora namítané vady se podle odvolatelů promítly také do právního hodnocení jednání obžalovaných, když krajský soudu dospěl k závěru, že se obžalovaní svým jednáním dopustili zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. l, 5 písm. c) tr. zákoníku, a to za situace, kdy nebyl prokázán rozsah nepravdivých informací. Nesprávné údaje byly prokázány pouze ohledně termínů prováděných školení. Nebyl tak naplněn formální znak skutkové podstaty, a to uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace resp. tzv. Zjednodušené žádosti o platbu. V posuzovaném případě se jedná o delikt předčasně dokonaný a je proto nezbytné zkoumat, zda vůbec došlo k ohrožení hodnot, které jsou objektem posuzovaného trestného činu, tedy k ohrožení majetku a majetkových práv. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 3 Tdo 414/2017, podle kterého se za nepravdivé považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2123).

15. Shora namítané vady ohledně hodnocení skutkových zjištění se podle obžalovaných promítly i do dalšího právního posouzení, a to zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebyl prokázán rozsah nepravdivých informací tak, jak nalézací soud uvedl v popisu skutku č. I. a č. II.

16. Závěrem obžalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil s poukazem na § 259 odst. 3 tr. ř. a rozhodl tak, že se shora uvedení obžalovaní podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby.

17. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , podala nejprve blanketní odvolání ze dne 29. 1. 2024 do výroku o vině a trestu. V odůvodnění odvolání ze dne 5. 2. 2024 namítla, že soud prvního stupně ve věci neučinil úplná a správná skutková zjištění a z provedených důkazů vyvodil zákonu odporující závěry o její vině, když nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a pokud vznikly pochybnosti, byly soudem vždy vykládány v její neprospěch. V důsledku této skutečnosti závěr o její vině není správný. Zdůraznila, že především napadá rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke skutkovým zjištěním a tím i ve vztahu k právní kvalifikaci a trestu.

18. V další části odůvodnění odvolání obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] jsou rozebrány jednotlivé důkazy a jejich hodnocení tak, jak to provedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Podle odvolatelky soud prvního stupně při hodnocení důkazů neuvedl a zcela popřel výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v bodě 4. napadeného rozsudku, kdy svědkyně vypověděla, že projekty podepisovala svědkyně [jméno FO] a komunikovala se svědkyní [jméno FO] . Konstatovala, že plné moci od společnosti [právnická osoba] byly formuláře [právnická osoba] (dále jen „MPSV“) a namítla, že za obsahovou stránku údajů na prezentačních listinách neodpovídá vzdělávací firma (tedy [Jméno obžalované I] ), ale vždy jen příjemce dotace, tedy jeho statutární zástupce.

20. Zdůraznila, že převod společnosti na svědkyni [jméno FO] započal dne 23. 6. 2015, kdy se stala jedinou společnicí, což je více jak rok před vyhlášením výzvy k dotačnímu řízení. Nelze tedy podle odvolatelky dovozovat, že tento převod byl účelovou záležitostí, jak činí soud prvního stupně.

21. Dále obžalovaná namítala, že pokud se krajský soud v odůvodnění pod bodem 12. zabývá výpovědí spoluobviněné [tituly před jménem] [jméno FO] , pak tato spoluobviněná nikdy neřekla, že se školení prováděla v hospodě [název] v [město] , ale v této hospodě ji vyzvedávala, neboť v její blízkosti bydlela. Dále zdůraznila, že z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, že školení byla prováděna a nejednalo se o fiktivní záležitosti.

22. Pokud svědkyně [jméno FO] v bodě 15. uvedla, že neměla dispoziční právo k účtu společnosti a neví, kdo měl karty k účtu, pak obžalovaná zdůraznila, že na karty existuje předávací protokol, kde je uvedeno, že je přebíral její syn a ten měl i dispoziční právo k účtu. Podle obžalované chtěla výpovědí chránit svého syna a zetě. Zdůraznila, že se do [adresa] stěhovala proto, že tam její syn a zeť chtěli otevřít autopůjčovnu. Vážný zdravotní stav u svědkyně [jméno FO] nastal až po roce.

23. Dále namítla nesprávný závěr soudu o nevěrohodnosti svědkyně [jméno FO] v bodě 16. odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že měla být motivována snahou pomoci jí v tomto trestním řízení, přičemž soud prvního stupně neuvedl, co by mělo být důvodem takovéhoto postoje svědkyně. Zdůraznila, že svědkyně potvrzuje to, co uvedla svědkyně [jméno FO] , že komunikace o projektech probíhala mezi nimi, případně mezi svědkyní [jméno FO] a svědkyní [jméno FO] a potvrzuje také její výpověď v celém rozsahu, když podle odvolatelky nebyl vyslechnut jediný svědek, který by potvrdil, že by se dopouštěla protiprávního jednání.

24. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že mělo docházet k manipulaci s projekty, neboť obě společnosti věděly o tom, že jejich projekty již byly vybrány a výběrové řízení v daném případě ani nemuselo být vypisováno (bod 21.). Podle obžalované [Jméno obžalované J] vůbec nevěděla, že se školí stejní lidé i ve společnosti [právnická osoba] , přičemž sama se o této skutečnosti dozvěděla poté z duplicit v monitorovací zprávě.

25. Podle odvolatelky je nesprávný závěr soudu v bodě 68. odůvodnění napadeného rozsudku, že společnost [Jméno obžalované G] neprovedla školení v deklarovaném rozsahu, když spoluobviněná [tituly před jménem] [jméno FO] , její školitelka, vše, co deklarovala, tak také odškolila, když nebylo jejich úkolem kontrolovat, kolik lidí se má v projektu školit. Vše se řídilo počtem odškolených hodin. Odpovědnost za to, koho si žadatel vykáže, je na něm a lektorka a odvolatelka jen podepsaly prezenční listiny a předaly je zadavateli, který pak s nimi dále disponoval.

26. Provedenému dokazování odporuje podle obžalované závěr soudu v bodě 69. odůvodnění napadeného rozsudku o tom, že svědkyně [jméno FO] žádné právní úkony jménem společnosti nečinila. V provedených důkazech nemá žádnou oporu ani závěr soudu, že to byla ona, kdo fakticky řídil společnost, když jak spoluobžalovaná [jméno FO] , tak i svědkyně [jméno FO] (v přípravném řízení) uvedly, že s obžalovanou v této době nejednaly. Stejný nesprávný závěr odvolatelka namítla také u bodu 160. odůvodnění rozsudku, vyslovila nesouhlas s tvrzením o fiktivnosti převodu společnosti na svědkyni [jméno FO] a poukázala na časovou souvislost s převodem společnosti, na to, že účet spravoval syn této svědkyně a na výpovědi svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] , které to jednoznačně vyloučily.

27. Podle odvolatelky je lichá námitka soudu (bod 171.), že společnosti, žádající o dotaci, neměly zaměstnance, neboť tato skutečnost neodporovala pravidlům pro získání dotace, když společnosti mohly mít i jen sezónní zaměstnance. Stejně je podle odvolatelky nutné dovodit jako lichou námitku soudu prvního stupně v tom, že projekty byly vytvořeny zcela účelově a nebyly použity ke zvýšení kvalifikace pracovníků (bod 172.), když tato skutečnost je věcí žadatelů dotace a nelze jí toto klást za vinu. Má za to, že tito pracovníci měli být proškoleni, což je ale její soukromý názor, neboť v každém případě nebylo na ní, aby rozhodovala o tématech školení.

28. V bodě 173. odůvodnění napadeného rozsudku dospěl soud prvního stupně podle obžalované k nesprávnému závěru, že svědkyně [jméno FO] fakticky nedělala žádné úkony, když je nesporné, že žádosti o platbu a monitorovací zprávy jsou podepsány elektronickým podpisem statutárního orgánu, jímž byla tato svědkyně. Elektronický podpis má pouze statutární orgán a žádný zaměstnanec společnosti jím nedisponoval. Nedisponovala jím ani svědkyně [jméno FO] , která tyto zprávy zpracovala a zaslala svědkyni [jméno FO] k podpisu. Pokud krajský soud uvedl, že svědkyně [jméno FO] nemohla činit žádné úkony vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, poukázala na to, že svědkyně [jméno FO] měla svoji vlastní živnost a zaměstnávala pracovníky, těžko by tedy nebyla schopná činit žádné úkony spojené s řízením společnosti. Naprosto odmítla, že měla cokoliv společného s panem [jméno FO] , o čemž není ve spise jediný důkaz, neboť zmiňované fakturační údaje zasílala v domnění, že kontakt žadatele na její osobu byl dán spoluobžalovanou [jméno FO] .

29. Podle obžalované hodnocení důkazů soudem prvního stupně je výrazně provedeno v její neprospěch a v celé řadě případů odporuje zásadám logiky. Postrádá také stanovisko soudu prvního stupně k otázce majetkového prospěchu. Ze spisového materiálu tak, jak byl proveden u hlavního líčení, neplyne, že by ona nebo společnosti [Jméno obžalované I] či [Jméno obžalované J] měly z jednání popsaného ve výroku rozsudku jakýkoliv prospěch. Faktury, které byly těmito společnostmi vystaveny, plně odpovídají hodnotě fakturovaných prací a není rovněž pochybné, že tyto práce byly provedeny.

30. Pokud soud prvního stupně dospěl s poukazem na některé rozpory ve výpovědích svědků k závěru, že od samého počátku věděla, že školení pracovníků jsou prováděna pouze fiktivně, nelze ji se závěry soudu spojovat. Zdůraznila, že ani jeden z těchto svědků se nezmiňuje o její osobě. Žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by měla vědomost o fiktivnosti školení. Uvedla, že její společnost pouze zařídila školící pracovnici, a to spoluobžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , a tato školení provedla a ji o tom informovala. Z těchto informací nelze podle obžalované dospět k závěru o tom, že by se jednalo o jednání pouze za účelem získání dotace, a to ve svých důsledcích ke škodě Evropské unie, a už vůbec nelze dovozovat, že měla jakoukoliv vědomost o tom, že by školení byla pouze fiktivní.

31. Zdůraznila, že v kritické době se ona nebo společnosti, ve kterých působila, kromě projektů, jež jsou předmětem trestního řízení, účastnila i dalších projektů stejného charakteru a tyto projekty probíhaly stejným způsobem a v podstatě s identickým obsahem a prošly kontrolou MPSV bez připomínek a nebyly k nim žádné výhrady. Byly stejně MPSV zkontrolovány, a i když byly shledány dílčí chyby, bylo to promítnuto pouze do výše dotace. Podle odvolatelky tak nelze uzavřít, že byla naplněna skutková podstata žalovaných trestných činů, když kontrolní orgán krátil dotaci pro administrativní chyby, ale nezpochybnil samotný základ dotací. K tomuto závěru dospěly orgány činné v trestním řízení až se značným odstupem, přičemž odkázala na projekty společností [právnická osoba] a [právnická osoba] , kde prováděla školení paní [jméno FO] , kterou navrhla vyslechnout jako svědka.

32. Hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně v bodech 169. až 175. odůvodnění napadeného rozsudku označila za jednostranné a odporující zásadám formální logiky. Soud prvního stupně podle obžalované nebere v úvahu, jakou roli v celém procesu dotace hrála, případně hrály společnosti, jichž byla statutárním zástupcem, když se jednalo o administrativní zajištění spojené se získáním dotačního programu. Neměla žádný důvod pochybovat o podkladech, které jí byly předkládány, ať již spoluobžalovanými, nebo personálem jejích společností. Při výsleších to všechny tyto osoby potvrdily. V období, kdy nebyla jednatelkou společnosti [Jméno obžalované I] , se nemohla ani dopustit stíhaného jednání, v té době se starala o syna a také měla jiné podnikatelské aktivity.

33. Zdůraznila, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi provedenými důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., a to v důsledku toho, že u jednotlivých důkazů nepřihlédl ke skutečnostem, jež svým odvoláním namítla. Pokud o jednotlivých důkazech vznikly pochybnosti, byly soudem prvního stupně důsledně vykládány v její neprospěch a skutková zjištění soudu prvního stupně jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Podle odvolatelky se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, jeho skutková zjištění jsou neúplná, skutková podstata trestných činů nebyla naplněna, a to ani po objektivní, ani po subjektivní stránce a nesouhlasí ani s uloženým trestem.

34. K otázce náhrady škody uvedla, že tato podle § 206 odst. 2 tr. ř. nebyla u prvního hlavního líčení uplatněna po přednesení obžaloby, tedy před zahájením dokazování. Skutečnost, že nárok na náhradu škody byl uplatněn až poté, co po skončení dokazování bylo dokazování soudem znovu otevřeno a po jejím otevření poškozený uplatnil řádný nárok na náhradu škody, nemůže podle odvolatelky nic změnit. Soud prvního stupně proto správně o nároku na náhradu škody nerozhodl.

35. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ohledně její osoby podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V případě, že by odvolací soud byl toho názoru, že je možno v rámci odvolacího řízení rozhodnout, navrhla, aby podle § 259 odst. 3 tr. ř. byla podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěna.

36. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , podala nejprve blanketní odvolání ze dne 22. 1. 2024 do výroku o vině a do souvisejících výroků, kde konstatovala, že soud prvního stupně vyšel z nesprávných skutkových zjištění a věc po právní stránce nesprávně posoudil. V doplnění odvolání ze dne 26. 2. 2024 namítla, že formulace skutkové věty, která je od podání obžaloby de facto neměnná, je vadná, neboť neobsahuje veškeré okolnosti, charakterizující úmysl obžalované, a tudíž rozsudek trpí vadou v nedostatku naplnění subjektivní stránky žalovaných trestných činů.

37. Podle odvolatelky v rozsudku není uvedeno prokázání všech rozhodných skutečností, přičemž chybí popis konkrétního jednání ve skutkové větě rozsudku, naplňující všechny znaky skutkové podstaty. V případě její osoby nebyl naděvší pochybnost prokázán její úmysl spáchat zažalované trestné činy. Z žádného provedeného důkazu není podle obžalované zjevné, že by alespoň ve formě nepřímého úmyslu měla povědomí o tom, že jí provedená činnost je dílčím aktem skutkového děje, jehož následkem bylo poskytnutí dotace. Namítla, že ani rozsáhlé dokazování, čtené prezenční listiny či certifikáty nemohou svědčit o naplnění subjektivní stránky zažalovaných trestných činů.

38. Uvedla, že obecné soudy musejí vycházet ze zásady materiální pravdy, přičemž nejsou stanovena pravidla, ani pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Platí tak, že je na obecných soudech, aby provedené důkazy jednotlivě vyhodnotily a pak po jejich zvážení v jejich souhrnu uvedly, jakými důkazními prostředky byly konkrétní skutečnosti objasněny, a jak jsou tyto skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu. Této povinnosti podle obžalované však soud prvního stupně nedostál, přičemž odvolatelka odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp.zn. II. ÚS 2947/08, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp.zn. III. ÚS 1285/08.

39. Podle obžalované krajský soud správně učinil skutkové zjištění o jejím faktickém podílu na činnost právnických osob, jakožto žadatelů o dotace, ale nesprávně učinil právní hodnocení právě ve vztahu k naplnění subjektivní stránky zažalovaných trestných činů. Poukázala, že nelze vyloučit, že by v některých konkrétních případech bylo možné jednání určitých osob posoudit jako jednání ve skutkovém omylu negativním, což by mělo za následek vyloučení jejich trestní odpovědnosti za úmyslný trestný čin.

40. Zdůraznila, že nebylo vůči její osobě prokázáno, že jí uskutečněná činnost má sloužit jako podklad pro žádost o poskytnutí dotace, a to na základě vypsaného dotačního programu, kdy takové skutečnosti ani nebyly tvrzeny, natož dokázány, a už vůbec nebylo podle obžalované dokázáno, že tato měla povědomí o tom, že osoby, které s ní uzavřely smlouvy o výkonu lektorské činnosti, jí poskytly informace ohledně toho, na jaký účel byla dotace či jiné finanční prostředky původně určeny a na co ve skutečnosti byly použity. Tyto skutkové okolnosti, týkající se všech znaků skutkových podstat žalovaných trestných činů, obžalovaná neznala, a proto bylo podle obžalované povinností, aby se soud prvního stupně rovněž zabýval touto problematikou, což však nečinil. Z tohoto důvodu považuje rozsudek za vadný.

41. Namítla nesprávné právní hodnocení krajského soudu rozvedené v bodě 191. odůvodnění napadeného rozsudku, když účastenství vychází ze zásady, podle níž trestná pomoc po subjektivní stránce předpokládá, že spoluviník ví o zlém úmyslu hlavního pachatele a jedná v úmyslu, aby jemu známý úmysl hlavního pachatele byl uskutečněn. Pro trestněprávní odpovědnost pomocníka postačuje, že si představuje skutek chystaný hlavním pachatelem v hlavních rysech, opodstatňujících určitou trestní skutkovou podstatu, že ví, že osobou, které jest nápomocen, bude poškozen (ohrožen) statek, který je z druhů právních statků trestním zákoníkem chráněných, jednáním (konáním nebo opomenutím), které je z druhů jednání trestním zákoníkem stíhaných (srov. rozhodnutí č. 4686/1933 Sb. rozh. tr.).

42. Podle obžalované nebyl v řízení proveden jediný důkaz, který by svědčil o jejím povědomí, že jí podepsané či jinak verifikované listiny budou použity jako podklad pro získaní dotace, a už vůbec nebylo prokázáno, že měla tušení o tom, o jakou dotaci se jedná a jak s ní bude naloženo. Pokud si tedy nebyla vědoma shora uvedených skutečností, resp. ani nebyla srozuměna s tím, co se „chystá“, pak u obžalované nebyla dána jakákoliv představa o skutku skutečných žadatelů o dotaci.

43. Odvolatelka dále brojila proti uložení peněžitého trestu, kdy v tomto ohledu úvahy soudu prvního stupně (rozvedené v bodě 226. odůvodnění napadeného rozsudku) jsou podle obžalované v příkrém rozporu s ustálenou judikaturou obecných soudů, přičemž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp.zn. 7 Tdo 1016/2020.

44. Podle obžalované bylo povinností krajského soudu před tím, než začal uvažovat o uložení peněžitého trestu, zkoumat osobní a majetkové poměry samotné obžalované, což se však nestalo. Soud prvního stupně při úvaze o uložení peněžitého trestu nesprávným způsobem aplikoval ustanovení § 39 tr. zákoníku a ani neprovedl náležité dokazování k otázce dobytnosti uloženého trestu, kdy tak v neprospěch obžalované porušil zákon.

45. Závěrem navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se obžalovaná skutků popsaných v obžalobě zprošťuje, neboť tyto nejsou trestným činem.

46. Obžalovaná [jméno FO] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , v odvolání ze dne 30. 1. 2024 podaném do výroku o vině a trestu konstatovala, že krajský soud nevycházel ze skutkového stavu a skutkových zjištění, věc nesprávně posoudil a nesprávně rozhodl i po právní stránce. Navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně ve smyslu § 259 odst. 1 tr. ř., případně, aby ve věci odvolací soud rozhodl sám rozsudkem ve smyslu ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř.

47. V doplnění odvolání ze dne 26. 2. 2024 konstatovala, že v rámci popisu skutku a ustálení skutkového děje nedospěl krajský soud ke správnému závěru z hlediska hodnocení důkazů jako celku, přičemž se odchýlil od skutkového děje, který hodnotil kumulativně ve spojení s důkazním stavem jiné části skutkových zjištění a okolností, na něž obžalovaná nejen neměla, ale zejména ani nemohla mít vliv a jakkoliv ovládnout či vědomě napomoci vymíněnému trestnému jednání ve prospěch obžalované právnické osoby či fyzických osob, ovládajících obžalovanou právnickou osobu, natož jakkoliv vstupovat do realizace dotačního projektu, ovlivňovat jeho výstupy, projednávat ve svém postavení školitele příslušné žádosti a takto jakkoliv ovlivňovat výsledky pro přiznání dotační pobídky.

48. Její postavení u školení zaměstnanců obžalované právnické osoby, a tedy její účast v jednání ke skutkovému ději, vylučuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť její vlastní chování ve vztahu k okolnostem skutku nelze podřadit pod vědomostní složku. Brojila proti hodnocení jejího postavení krajským soudem na dílčích skutcích, podřazením do projevu vědomostní vůle, která měla naplnit všechny znaky trestného činu, ačkoliv z celého odůvodnění napadeného rozhodnutí nesvědčí pro tento závěr žádný přímý, respektive ani nepřímý, důkaz.

49. Podle odvolatelky popis jevů, které jsou zajištěny a soustředěny v důkazní materii, nekoresponduje se skutkovými zjištěními k její osobě, když podle krajského soudu si byla vědoma té skutečnosti, že měla, či musela, respektive věděla o své nápomoci k dotačnímu podvodu, a tedy k přispění neoprávněného čerpání dotační pobídky. Takový stav s trestní odpovědností k její osobě by mohl být naplněn za předpokladu uvedené vědomostní složky jejího trestného jednání, která však nebyla u jmenované obžalované prokázána a vůbec naplněna. Krajský soud podřadil její trestní odpovědnost pod svůj hodnotící závěr, že podstata skutkového děje a tím i trestného jednání obžalovaných spočívala shodně v obou případech v deklarování nepravdivých skutečností.

50. Obžalovaná odkázala na odůvodnění krajského soudu k dohodám o provedení práce mezi společností [právnická osoba] s její osobou (č.l. 738) a s obžalovanými [jméno FO] a [Jméno obžalované F] (č.l. 759, 769), přičemž zdůraznila, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dohodách nebylo jakkoli kvantifikováno nebo blíže specifikováno, za co se tato odměna bude vyplácet, příp. podle čeho bude vypočítávána. Z uvedeného je podle odvolatelky zřejmé, že krajský soud při hodnocení skutkového stavu nepřihlédl, k čemu konkrétně sloužila odměna z Dohody, když textová část uzavřené Dohody byla formální, šablonovitá, zřejmě opsaná z předloh běžně dostupných na internetových stránkách. Podle odvolatelky je signifikantní, že právě v tomto pojetí textu se projevuje samotná podstata její předmětné vědomostní složky, přičemž není blíže cokoliv specifikováno, co by osvědčovalo, že uzavřená Dohoda o provedení práce naplňuje obsah trestní odpovědnosti. Zdůraznila, že v žádném důkazu není explicitně uvedeno, že by prováděla lektorskou činnost k dotačnímu projektu a již vůbec důkazní stav nesvědčí tomu, že by její lektorská činnost z oboru zdravotnictví směřovala pro účastenství na čerpání dotační pobídky. Její úroveň v hierarchickém postavení veškerých obviněných je mimo rámec její aktivity, směřující vědomostně k naplnění veškerých nebo jen části znaků trestné činnosti.

51. Podle obžalované zjištění, že školila s vědomím páchání trestného činu, nemá oporu ve shromážděných důkazech a vykazuje míru spekulativního dovozování, když základem pro závěry krajského soudu o její vině mají být uvedené „nepravdivé údaje“ právnické osoby, která měla čerpat dotační pobídku. Takové zjištění však nemá oporu ve shromážděných důkazech, když zjištění ze zprávy zaměstnavatele [právnická osoba] , že měla jako zdravotní sestra vykázánu směnu u svého zaměstnavatele ve dnech 21. a 29. 3. 2017, 18., 21. a 25. 4. 2017 od 06:00 hod. do 18:00 hod., a nemohla tak realizovat školení jménem společnosti [právnická osoba] , nesvědčí o její vědomosti páchání trestné činnosti. Zjištěné skutečnosti naopak podle obžalované osvědčují, že údaj uvedený na prezenční listině „Školení“ byl sice nesprávný, avšak jeho závadovost nelze bez pochybností spojit jen s její osobou.

52. Zdůraznila, že nebylo zjištěno, kdo nesprávné údaje o školení do prezenčních listin uvedl, zda nebyly tyto údaje bianco předepsány, které měly být realizovány, avšak byly později nahrazeny jiným termínem, či měly být nahrazeny jiným termínem. Podle obžalované je tak zásadní, zda vůbec věděla o skutečnosti, že prezenční listiny budou sloužit pro vyplácení – uvolnění dotační pobídky. Takové zjištění nebylo ze strany krajského soudu zjišťováno, přičemž nevyplývá z žádné důkazní materie a soud prvního stupně vycházel při hodnocení důkazů jen ze spekulativní okolnosti, že pokud školila zaměstnance, pak nepochybně musela naplnit složku „volní jednání“ a takto věděla, že provádí školení jako lektorka se záměrem páchat trestnou činnost ve své účasti k dotačnímu podvodu. Tato spekulace však podle odvolatelky nebyla provedeným dokazováním prokázána.

53. Krajský soud také nevzal podle obžalované do svých závěrů objektivní skutečnost, že symbolická částka, která jí byla vyplacena za provedenou lektorskou činnost, je ve směru k vyplacené dotační pobídce marginální. Obžalovaná má za to, že její procesní postavení nemá oporu v důkazním stavu a není takto naplněna ani subjektivní, ani objektivní stránka trestného činu, kde absentují v napadeném rozhodnutí k její osobě obligatorní znaky. To, že jsou na prezenční listině školení loga Evropské unie, je pro školitele bezvýznamnou okolností, kdy se jednalo pro neznalého, nezainteresovaného o propagační logo, které má význam a znalost jen ve směru žadatele o dotační pobídku, zpracovatele dotačního projektu, orgány činné v trestním řízení, avšak pro jiné osoby, zejména pokud školení k dotačním programům nikdy nevykonávaly, jde o marginální záležitost.

54. Závěrem navrhla, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně ve smyslu § 259 odst. 1 tr. ř., případně, aby ve věci odvolací soud rozhodl sám rozsudkem ve smyslu ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. 55. [Jméno obžalované F] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , v odvolání ze dne 30. 1. 2024 podaném do výroku o vině a navazujících výroků konstatoval, že krajský soud vyšel z nesprávných skutkových zjištění a po právní stránce věc nesprávně posoudil. V doplnění odvolání ze dne 26. 2. 2024 konstatoval, že v rámci popisu skutku a ustálení skutkového děje nedospěl krajský soud ke správnému závěru z hlediska hodnocení důkazů jako celku. Soudu prvního stupně vytkl, že se odchýlil od skutkového děje, který hodnotil kumulativně, ve spojení s důkazním stavem jiné části skutkových zjištění a okolností. Nemohl mít vliv jakkoliv vědomě napomoci trestnému jednání ve prospěch obžalované právnické osoby či fyzických osob, ovládajících obžalovanou právnickou osobu, natož jakkoliv vstupovat do realizace dotačního projektu, ovlivňovat jeho výstupy, projednávat ve svém postavení školitele příslušné žádosti a takto jakkoliv ovlivňovat výsledky pro přiznání dotační pobídky.

56. Zdůraznil, že jeho postavení u školení zaměstnanců vylučuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť jeho vlastní chování ve vztahu k okolnostem skutku nelze podřadit pod vědomostní složku. Naplnění vědomostní složky jeho trestného jednání tak nebylo prokázáno. Popis jevů, které jsou zajištěny a soustředěny v důkazní materii, nekoresponduje se skutkovými zjištěními k jeho osobě.

57. Odvolatel odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku k Dohodám o provedení práce mezi společností [právnická osoba] s jeho osobou, s obžalovanou [Jméno obžalované E] (č.l. 738) a s obžalovaným [jméno FO] (č.l. 759), přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že v Dohodách nebylo jakkoli kvantifikováno nebo blíže specifikováno, za co se tato odměna bude vyplácet, příp. podle čeho bude vypočítávána. Z uvedeného je podle odvolatele zřejmé, že krajský soud při hodnocení skutkového stavu nepřihlédl, k čemu konkrétně sloužila odměna z Dohody, když textová část uzavřené Dohody byla formální, šablonovitá, zřejmě opsaná z předloh běžně dostupných na internetových stránkách. Podle odvolatele je signifikantní, že právě v tomto pojetí textu se projevuje samotná podstata jeho předmětné vědomostní složky, přičemž není blíže cokoliv specifikováno, co by osvědčovalo, že uzavřená Dohoda o provedení práce naplňuje obsah trestní odpovědnosti. Zdůraznil, že v žádném důkazu není explicitně uvedeno, že by prováděl lektorskou činnost k dotačnímu projektu a již vůbec z důkazního stavu nesvědčí skutečnost, že by jeho lektorská činnost z oboru BOZP směřovala pro účastenství na čerpání dotační pobídky. Jeho úroveň v hierarchickém postavení veškerých obviněných je mimo rámec jeho aktivity, směřující vědomostně k naplnění veškerých nebo jen části znaků trestné činnosti.

58. Zdůraznil, že nebylo zjištěno, kdo nesprávné údaje o termínech školení do prezenčních listin uvedl, zda nebyly tyto údaje bianco předepsány, později však byly nahrazeny jiným termínem. Podle obžalovaného je tak zásadní, zda vůbec věděl o skutečnosti, že prezenční listiny budou sloužit pro vyplácení – uvolnění dotační pobídky. Takové zjištění nebylo ze strany krajského soudu učiněno, přičemž nevyplývá z žádné důkazní materie a soud prvního stupně vycházel při hodnocení důkazů jen ze spekulativní okolnosti, že pokud školil zaměstnance, pak nepochybně musel naplnit složku „volní jednání“ a takto věděl, že provádí školení jako lektor se záměrem páchat trestnou činnost ve své účasti k dotačnímu podvodu. Tato spekulace však podle odvolatele nebyla provedeným dokazováním prokázána.

59. Krajský soud také nevzal podle obžalovaného do svých závěrů objektivní skutečnost, a to výši symbolické částky, která mu byla vyplacena za provedenou lektorskou činnost. Má za to, že jeho procesní postavení nemá oporu v důkazním stavu, není naplněna ani subjektivní, ani objektivní stránka trestného činu. To, že jsou na prezenční listině školení loga Evropské unie, je pro školitele bezvýznamnou okolností. Pro neznalého, nezainteresovaného školitele se jednalo o propagační logo, které má význam jen pro žadatele o dotační pobídku, zpracovatele dotačního projektu, avšak pro jiné osoby, zejména pokud školení k dotačním programům nikdy nevykonávaly, jde o marginální záležitost.

60. Závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně ve smyslu § 259 odst. 1 tr. ř., případně, aby ve věci odvolací soud rozhodl sám rozsudkem ve smyslu podle § 259 odst. 3 tr. ř.

61. Obžalovaná [Jméno obžalované J] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , v odvolání ze dne 28. 1. 2024, podaném do výroku o vině a trestu, popsala skutek, který je jí v bodě I. výroku napadeného rozsudku kladen za vinu. Odkázala na výpověď svědkyně [jméno FO] , která potvrdila, že výběrové řízení proběhlo v rámci tohoto konkrétního dotačního případu řádně a transparentně a byla dodržena veškerá pravidla poskytnutí dotace pro školení zaměstnanců. Podle odvolatelky tak nejsou splněny podmínky pro trestní odpovědnost právnických osob podle § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákona o trestní odpovědnosti právnických osob“).

62. Zdůraznila, že se stala se svou nabídkou vítězem řádného výběrového řízení podle zadaných podmínek. Byla pouze dodavatelem školení, jejím jednáním nedošlo k porušení dotačních podmínek, nemohla tak spáchat uvedené trestné činy. Školení řádně proběhla, což potvrdili ve své svědecké výpovědi školení zaměstnanci a také někteří lektoři, např. [tituly před jménem] [jméno FO] . V žádosti o poskytnutí dotace neuvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, byla pouze dodavatelem školení a na vyřizování dotace se nijak nepodílela.

63. K otázce právní kvalifikace odkázala na znění § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že za osobu, jednající jménem právnické osoby, považuje soud prvního stupně obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , a to jako osobu mající na chod právnické osoby rozhodující vliv podle § 8 odst. 1 písm. c) zák. č. 418/2011 Sb., přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] podepisovala doklady, žádosti a certifikáty, jež jí byly předloženy a neměla žádné pochybnosti o jejich správnosti. Z tohoto důvodu jí pak nelze přičítat odpovědnost a nemůže se tudíž jednat o spáchání trestného činu. Zdůraznila, že ani žádné z obžalovaných fyzických osob nelze přičítat spáchání výše uvedených trestných činů, proto se trestného jednání nedopustila.

64. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil ve výroku o vině, týkající se její osoby, a sám podle § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl tak, že ji zprošťuje podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

65. Obžalovaná [Jméno obžalované I] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , v odvolání ze dne 28. 1. 2024, podaném do výroku o vině a trestu, popsala skutek, který je jí v bodě I. výroku napadeného rozsudku kladen za vinu a uvedla, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, když má za to, že její trestní stíhání neodpovídá zákonným kritériím pro trestní odpovědnost právnických osob podle § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Podle odvolatelky nebyla naplněna podmínka tzv. přičitatelnosti jednání v zákoně vyjmenovaných osob. Zdůraznila, že v dobu vymezenou ve výroku o vině dvě osoby vykonávaly funkci jednatele a tyto osoby se neúčastnily prací na uváděných dotačních projektech, neboť tuto práci vykonávaly svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] , což ostatně plyne i ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Pokud se pak týká tehdejších statutárních orgánů – jednatelek obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] , ty pouze podepisovaly listiny, jež jim byly předloženy a měly za to, že jejich obsah je správný tak, jak tomu bylo i u jiných projektů, jež obžalovaná právnická osoba realizovala. Skutečnost, že řada dalších projektů byla naprosto v pořádku a v podstatě se jednalo o projekty stejného obsahu, jako v tomto případě, konstatoval i soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolatelka dále vyslovila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že svědkyně [jméno FO] chce svojí výpovědí pomoci obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] , když pro tento závěr nejsou žádné relevantní skutečnosti prokázány. Zdůraznila, že svědkyně [jméno FO] zcela potvrdila, že všechny části projektu, jež administrativně řešily, skutečně proběhly, a tudíž skutkový děj uvedený v obžalobě a následně ve výroku soudu prvního stupně se nestal.

66. Obžalovaná [Jméno obžalované I] zdůraznila, že prováděla administrativní práce při vyřizování dotací a předkládala Ministerstvu práce a sociálních věcí veškerou dokumentaci, jež byla sestavována na základě podkladů, které jí byly předkládány ze strany společností [právnická osoba] a [Jméno obžalované G] . V těchto podkladech nebylo nic, co by mohlo vést k podezření, že uváděné údaje nejsou skutečné, ale fiktivní, a tudíž není možné, aby se jakkoliv podílela na případné trestné činnosti. Podle obžalované se skutkový děj tak, jak je uveden v bodech I. a II. výroku napadeného rozsudku, nestal. Všechna školení proběhla, byť se v administraci vyskytly dílčí nedostatky. Nárok na dotaci tak byl dán a dotace byla v obou případech čerpána správně, což plyne i ze skutečnosti, že správnost všech podkladů potvrdilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úvahy soudu prvního stupně o ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti těchto dotačních projektů jsou nad rámec skutkových zjištění, když v rámci EU jsou takovéto projekty dotovány a nelze proto uzavřít, že pro druh zaměstnání školených osob se jednalo o nevhodný či nadbytečný program.

67. Odvolatelka dále uvedla, že podle odůvodnění napadeného rozsudku se za osobu jednající jménem právnické osoby považuje obžalovaná [jméno FO] , a to jako osoba mající na chod právnické osoby rozhodující vliv podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. [tituly před jménem] [jméno FO] podepisovala doklady, žádosti a certifikáty, jež jí byly předloženy, přičemž o jejich správnosti neměla žádné pochybnosti. Z tohoto důvodu jí pak (jako právnické osobě) nelze přičítat trestní odpovědnost a nemůže se tudíž jednat o spáchání trestného činu. Vzhledem k tomu, že ani žádné z obžalovaných fyzických osob nelze přičítat spáchání výše uvedených trestných činů, má za to, že se trestného jednání nedopustila.

68. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil ve výroku o vině, týkající se její osoby, a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že se obžaloby zprošťuje podle § 226 písm. b) tr. ř.

69. V doplnění odvolání obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] ze dne 12. 7. 2024 a v doplnění odvolání obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] ze dne 5. 8. 2024, zpracovaných [tituly před jménem] [jméno FO] , je uvedeno, že [Jméno obžalované I] je na trhu dlouhodobě etablovanou společností, která se zaměřuje na administraci dotačních titulů, když do roku 2017 bylo administrováno 350 projektů, a po této době rámcově dalších 400 projektů. Službou administrace dotace se laicky rozumí stav, kdy si žadatel vybere konkrétní dotační titul a administrátor ( [Jméno obžalované I] ) zpracuje projekt, odpovídající podmínkám pro poskytnutí dotace podle konkrétního dotačního programu, následně provede výběrové řízení a po splnění všech podmínek podá vyplněnou žádost o podporu. Při zpracování projektu vychází administrátor z údajů, které mu předává žadatel. Ten si následně kontroluje realizaci samotného projektu a administrátorovi předává výstupní listiny z realizovaného projektu, potřebného pro vyplnění žádosti o podporu a získání dotace. Odvolatelka zdůraznila, že obžalovaná [Jméno obžalované I] nebyla založena za účelem jednorázové akce, nýbrž byla založena za účelem dlouhodobé činnosti, čemuž svědčí skutečnost, že od svého vzniku stabilně roste, a to jak do počtu administrací, tak obratu, disponuje vlastními internetovými stránkami ( [označení] ) a spolupracuje i s významnými obchodními partnery.

70. Podle obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] se krajský soud vůbec nezabýval její rolí, postavením, faktickým jednáním a přičitatelností tohoto jednání obžalované právnické osobě [Jméno obžalované I]. Zcela tak absentuje úvaha o aplikaci či naopak vyloučení aplikace § 8 a § 9 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Pokud je obžalované [Jméno obžalované I] přičteno jednání obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , které mělo spočívat ve vykázání nesprávných údajů v žádostech o dotace, které byly jedním z podkladů pro získání finančních prostředků prostřednictvím dotace, pak krajský soud zcela selhal ve své nalézací činnosti, neboť popsané jednání nemá oporu ve spisovém materiálu a nemohlo nastat způsobem popsaným v napadeném rozsudku.

71. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] vyslovila nesouhlas se závěrem krajského soudu, že se paní [jméno FO] na chodu společnosti [Jméno obžalované I] nijak nepodílela a podílet ani nemohla z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu. Ze svědecké výpovědi paní [jméno FO] se tyto skutečnosti nepodávají. Odkázala na její výslech konaný ve Slovenské republice (č. p. ORPZ-PK-OKP2-81/2020 ze dne 1. 12. 2020), při němž paní [jméno FO] uvedla, že v letech 2016-2017 převzala společnost [Jméno obžalované I] , neboť [tituly před jménem] [jméno FO] byla na mateřské dovolené a neměla čas se společnosti věnovat. Předmětem ekonomické činnosti společnosti [Jméno obžalované I] byly projekty vzdělávání a výběrová řízení, související s projekty, kdy ze zaměstnanců zná paní [jméno FO] , která měla na starosti projekty vzdělávání, a paní [jméno FO] , která se věnovala výběrovým řízením. Jednatelkou společnosti [Jméno obžalované I] byla v letech 2016-2017 asi rok a půl a ke své činnosti uvedla, že přebírala poštu, informovala se u paní [jméno FO] a paní [jméno FO] , jak pokračuje jejich práce, chodila také do kanceláře, ale nepamatuje si přesně, kolik času tam trávila. Do činnosti paní [jméno FO] a paní [jméno FO] nezasahovala, byly samostatné, jen se zajímala o jejich práci. Převod společnosti [Jméno obžalované I] zpět na paní [tituly před jménem] [jméno FO] se uskutečnil ze dne na den v reakci na její zdravotní stav, kdy oslepla, musela podstoupit operace. Podle odvolatelky soud prvního stupně vychází z nesprávné intepretace zdravotního stavu paní [jméno FO] , že v předmětném období 2016-2017 nemohla ze zdravotních důvodů vykonávat činnost jednatelky. Společnost [Jméno obžalované I] byla postoupena zpět na [tituly před jménem] [jméno FO] až dne 25. 10. 2017. Nesprávná intepretace výslechu paní [jméno FO] vyplývá i z výpovědi paní [jméno FO] a paní [jméno FO] . Paní [jméno FO] při výslechu dne 30. 3. 2023 uvedla, že úkolovala paní [jméno FO] prostřednictvím paní [jméno FO] , přičemž dále konstatovala, že [tituly před jménem] [jméno FO] společnost neřídila, když v té době paní [jméno FO] neznala. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] zdůraznila, že se společnost [Jméno obžalované I] nepředávala najednou. [jméno FO] se stala společníkem již v roce 2015 (23. 6. 2015 podle obchodního rejstříku), dispoziční oprávnění k bankovním účtům získala rovněž v tomto období. Proces převodu obžalované tak byl téměř roční (paní [jméno FO] se stala jednatelkou dne 15. 3. 2016). Zdůraznila, že v napadeném rozsudku především absentuje jakákoliv její motivace, podílet se na jakémkoliv trestném činu, zvláště jednáním, spočívajícím v údajně fiktivním školení zaměstnanců společností [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] .

72. Odvolatelka dále popsala systém, jakým se o dotace žádá. V případě administrace dotace je podstatný prvotní kontakt žadatele s administrátorem. Ten probíhá tak, že žadatel identifikuje konkrétní dotační titul a s administrátorem následně řeší možnost zastupování a jeho rozsah. Po uzavření smlouvy mezi žadatelem a administrátorem, získání plné moci k podávání žádostí a dalších dokumentů poskytovateli dotace přistupuje administrátor v souladu s dotačními podmínkami k dílčím úkonům - předpřipravuje listiny, schází se s žadatelem za účelem porad, vyjasnění dílčích nejasností, volby komise pro otevírání obálek a hodnocení nabídek. Podle obžalované se však orgány činné v trestním řízení k obsahu činností před samotnou realizací projektu zabývaly spíše povrchně. Přičemž postupem před samotnou realizací projektu byly splněny nejen zákonné podmínky, ale zejména základní zásady výběrového řízení, jako zásada transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Paní [jméno FO] a pan [jméno FO] byli poté informováni o výběru nejvhodnější nabídky. Do ukončení výběrového řízení byla kompletní dokumentace, týkající se výběrového řízení, uchována u administrátora. V rámci realizace projektů, týkajících se školení zaměstnanců společností [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] , vycházela dotace z počtu osobohodin, tedy počtu odškolených hodin jednotlivých zaměstnanců. Součástí dotačních pravidel bylo prokázání, kdy, kým a kolik hodin bylo odškoleno, což se nejčastěji prokazuje tzv. prezenční listinou, na které se zapsaly jednotlivé osoby zúčastněné na školeních, přičemž svoji účast stvrdily vlastnoručním podpisem. Zdůraznila však, že tyto listiny administrátor nezajišťuje. V jeho kompetenci je maximálně to, že formulář prezenční listiny předchystá, nicméně za konkrétní obsah, zejména v otázce identifikace účastníků školení, zodpovídá žadatel. Žadatel je pak povinen pro naplnění podmínek dotace tyto prezenční listiny (popř. jiné listiny jako certifikáty) administrátorovi doložit tak, aby tento je zpracoval a doložil v rámci Zprávy o realizaci projektů. V žádném případě se však administrátor nepodílí na jejich vyplnění v rámci realizace jednotlivých školení. Obžalovaná v odvolání dále odkázala na výpověď svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] a podané vysvětlení [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] ze dne 10. 10. 2018. Zdůraznila, že pokud jde o samotný obsah listin, sloužících jako podklad pro Zprávy o realizaci projektů a žádosti o vyplacení dotace administrátor, nemá jakoukoliv možnost ověřit si věrohodnost, správnost a úplnost dodaných podkladů (snad s výjimkou zjevných vad, jako chybějících podpisů, nedostatečné identifikace projektu, aj.). Činností administrátora není po svém klientovi (žadateli) procházet celou dokumentaci a vyhledávat v rámci kontrolní činnosti konkrétní pochybnosti o dodaných podkladech. K tomu není nejenže administrátor obecně personálně obsazen, ale především to není vymezeno v uzavřené smlouvě, což podle obžalované potvrdila i [tituly před jménem] [jméno FO] . Zdůraznila, že dispoziční oprávnění [Jméno obžalované I] a [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] bylo nulové.

73. Podle Krajského soudu v Brně bylo základním aspektem, směřujícím k naplnění subjektivní stránky, její aktivní jednání, spočívající v uvedení nepravdivých informací v žádosti o poskytnutí dotace, ačkoli soud nebyl schopen označit jakýkoliv důkaz o jejím aktivním jednání, směřujícím jak k samotné otázce vyplňování dokumentů souvisejících s předmětnými dotacemi, když ze spisového materiálu se podává, že do styku s dokumenty nikdy nepřišla, respektive nebyla osobou, která by jakékoliv dokumenty související s dotacemi vyplňovala či minimálně dávala pokyn k jejich vyplnění nebo úkolovala kohokoliv v otázce, jak vyplnit ten či který dokument potřebný k získání dotace pro společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] . Zdůraznila, že osobou, zpracovávající a fakticky administrující obě dotace, byla paní [jméno FO] , které podklady ke zpracování žádosti o dotaci poskytovala paní [jméno FO] a pan [jméno FO] . [jméno FO] pracovala na žádostech o dotace pro předmětné společnosti sama, což potvrdila jak paní [jméno FO] , tak [jméno FO] , ale také [tituly před jménem] [jméno FO] .

74. Zdůraznila, že z žádného důkazu se nepodává, že by obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovávala předmětné dokumentace, nebo že by se na nich podílela. Z provedených důkazů bylo podle obžalované prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] nevykonávala ve společnosti [Jméno obžalované I] , potažmo vůči [jméno FO] , žádný vliv, kterým by mohla působit na obsah jakýchkoli dokumentů, když v napadeném rozsudku také absentuje motiv obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] .

75. K subjektivní stránce obžalovaná [Jméno obžalované I] konstatovala, že nebyla osobou, která by uváděla tvrzené nepravdivé údaje s cílem vylákat dotace a poškodit tak v důsledku jak státní rozpočet, tak rozpočet Evropské unie. Zdůraznila, že soud prvního stupně prakticky neučinil žádný úsudek v otázce přičitatelnosti [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] obžalované [Jméno obžalované I]. Absentuje konkrétní popis jejího aktivního jednání, kterým mělo dojít ke spáchání identifikovaných trestných činů, zejména v jakém konkrétním časovém sledu událostí a kým konkrétně mělo dojít k nesprávnému vykázání údajů v žádostech o poskytnutí dotace. Krajský soud v Brně na základě nesprávně provedeného hodnocení důkazu, výslechu paní [jméno FO] , dovodil, že faktický výkon obžalované prováděla [tituly před jménem] [jméno FO] , ačkoliv z podaného vysvětlení [jméno FO] a [jméno FO] , výslechu paní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] se na zpracování jakékoliv dokumentace, zejména Zprávy o realizaci projektů ze dne 9. 8. 2017, včetně Zjednodušených žádostí o platbu ze dne 1. 8. 2017 a opravené Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 11. 9. 2017 a ze dne 4. 10. 2017, a Závěrečné zprávy o realizaci projektů ze dne 27. 2. 2018 a ze dne 12. 3. 2018, včetně Zjednodušených žádostí o platbu ze dne 15. 2. 2018 a ze dne 8. 4. 2018, nijak nepodílela.

76. Podle obžalované [Jméno obžalované I] vzniká otázka, s ohledem na obsah spisového materiálu, jestli výše uvedené trestné činy nastaly a zda byla vůbec dostatečně zjištěna konkrétní škoda, neboť každý jednotlivý zaměstnanec společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] potvrdil svoji účast na deklarovaných školeních v otázce docházky, podpisů, školení a ukončení školení prostřednictvím testu a získání certifikátu, což potvrdili také školitelé. Odkázala na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které neodejmulo celkové částky dotace, ale pouze části dotace, kde mělo dojít k duplicitě. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp.zn. 5 Tdo 1132/2021, zdůraznila, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny určit, kdy, kde a jakým konkrétním způsobem školení neproběhla. Podle odvolatelky by bylo možné přisvědčit nesprávnosti dat konání školení, neboť někteří zaměstnanci se nemohli účastnit v daných termínech, nicméně všichni potvrdili, že se účastnili školení v náhradních termínech, především o víkendu, což bylo potvrzeno školiteli. Zdůraznila, že je nemožné a prakticky vyloučené, aby všichni zaměstnanci vypovídali zcela shodným způsobem.

77. Existence škody, resp. škody minimálně identifikované v napadeném rozsudku, je podle obžalovaných zpochybněna obsahem spisového materiálu, neboť zcela určitě školení nebyla fiktivní a minimálně v případě školení provedených společností [Jméno obžalované J] proběhla v celém rozsahu. Pokud se však školení neuskutečnila v určitém rozsahu, bylo zapotřebí konkrétně určit v jakém, což soud prvního stupně neučinil. Zde je pak významné se zabývat tím, zda obžalovaná měla a mohla odhalit, že se prezenční listiny nezakládají na pravdě, resp. že některá školení neproběhla v rozsahu identifikovaných osob, kteří si tato školení nahradili v jiných termínech. Jak vyplynulo zejména z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] , podle které se [tituly před jménem] [jméno FO] namátkově některých školení zúčastnila, přičemž si ověřila, že školení probíhala, sama [tituly před jménem] [jméno FO] pak potvrdila, že se jednotliví zaměstnanci podepisovali na prezenční listiny. Tyto přitom chystala paní [jméno FO] , která si je i následně přebírala. Ty pak nakonec předávala paní [jméno FO] , která měla dotace na starosti a která je zpracovala do dokumentů nutných pro žádost o dotaci. Obžalovaná tak neměla objektivně možnost jakkoliv ověřit, zda jsou prezenční listiny správné, neboť do její sféry dispozice se dostaly až poté, co byly potvrzeny jak [tituly před jménem] [jméno FO] , tak paní [jméno FO] . Je přitom nemožné vyžadovat v takovém případě po obžalované, aby znala či vůbec měla jakékoliv povědomí o tom, zda školení probíhají a v jakém rozsahu. To neplyne ani z povahy obžalované jakožto administrátora dotace. Pokud by tyto účastníky měla povinnost znát dokonce jménem, či kontrolovat prezenční listiny a kontrolovat penzum osobohodin vykázaných v rámci dotace, jedná se o zcela nesplnitelný důkazní standard a povinnost jdoucí mimo zásady formální logiky a standardní postavení administrátora. Pro obžalovanou bylo podstatné, že za společnost [Jméno obžalované J] vystupoval školitel, který měl znalosti a zkušenosti z dřívějška, byl odborně dostatečně znalý a dokázal školit v obdobích, které vyžadovaly společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] . Podle obžalované tak nebyla objektivně zjištěna objektivní stránka trestného činu a nebyla zjištěna ani škoda.

78. Závěrem obžalovaná [Jméno obžalované I] uvedla, že se s napadeným rozsudkem neztotožňuje. Ze spisu se vůbec nepodává důkaz o její vině, nebo účasti na tvrzených trestných činech, naopak v kontrastu s hodnocením soudu prvního stupně stojí celá řada důkazů. Zdůraznila, že nesouhlasí s trestnými činy ani s výší škody. [tituly před jménem] [jméno FO] byla některých školení účastna z pozice statutárního orgánu [Jméno obžalované J] a viděla školení [tituly před jménem] [jméno FO] , která minimálně v rozsahu společnosti [Jméno obžalované J] proběhla.

79. Dále obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] konstatovala, že je statutárním orgánem ve více společnostech a po jejím vrácení se z mateřské dovolené činnosti společností nadále rozvíjí. Jen do roku 2019 došlo k razantnímu nárůstu počtu zaměstnanců, což doložila přiloženou tabulkou. Z této plyne, že rozvoj nastal prakticky u všech společností, a to i u obžalované [Jméno obžalované J] , která zcela jednoznačně nebyla založena k jednoúčelovému použití, nýbrž dlouhodobému podnikání. K uloženým trestům [tituly před jménem] [jméno FO] i [Jméno obžalované I] uvedly, že je nepřiměřeně přísný. Odkázaly na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp.zn. 6 Tdo 538/2014, a ze dne 17. 08. 2016, sp.zn. 5 Tdo 866/2016.

80. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] v doplnění odvolání ze dne 5. 8. 2024, prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , zdůraznila, že se s odůvodněním napadeného rozsudku neztotožňuje, neboť jej shledává deficitní nejen v otázce identifikace objektu a objektivní stránky trestného činu, ale jako extrémně deficitní hodnotí posouzení postavení její osoby, neboť krajský soud extrémně vybočil ze standardních mantinelů dokazování a hodnocení důkazů, když řadu důkazů zcela ignoroval, popřípadě důkazy dokonce hodnotil zcela v rozporu s jejich obsahem. Obžalovaná ke své osobě konstatovala, že je vzniklou obecně prospěšnou společností, založenou za účelem provádění školení. Nebyla založena z důvodu jednorázové akce, nýbrž pro dlouhodobou činnost, čemuž svědčí skutečnost, že od svého vzniku stabilně roste, v roce 2019 dosáhla počtu 39 zaměstnanců, disponuje vlastními internetovými stránkami a v průběhu let získala i významné dotace. Je tak etablovaným subjektem, který v průběhu let rozvíjí svoji činnosti.

81. Zdůraznila, že je právnickou osobou, a proto se na ní vztahuje zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Právě v aplikaci předmětného zákona shledává obžalovaná absolutní deficit, neboť krajský soud se v napadeném rozsudku prakticky vůbec nevěnuje roli - postavení obžalované, jejímu faktickému jednání a přičitatelnosti tohoto jednání obžalované. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je zásadně postaven na teorii fikce, která je založena na personifikaci právnické osoby. Vůle zástupce právnické osoby je tak považována za vůli právnické osoby. Tato okolnost však neznamená, že jakékoliv jednání zástupce je automaticky bez dalšího přičitatelné právnické osobě. Soud se podle obžalované v napadeném rozsudku prakticky vůbec nezabýval otázkou přičitatelnosti jednání statutárního orgánu a jednání obžalované, prakticky bezvýhradně popsal domnělé jednání [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , aniž by však její jednání jakkoliv subsumoval a provedl alespoň základní úvahu, směřující k přičitatelnosti jednání obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] . Zcela tak absentuje úvaha o aplikaci či naopak vyloučení aplikace § 8 a § 9 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Je-li však podle výroku napadeného rozsudku přičteno obžalované jednání [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , které mělo spočívat v pořizování obsahově nesprávné dokumentace o docházce na školení (prezenční listiny), která byla jedním z podkladů pro získání finančních prostředků prostřednictvím dotace, pak krajský soud zcela selhal ve své nalézací činnosti, neboť popsané jednání nemá oporu ve spisovém materiálu a nemohlo nastat způsobem popsaným v napadeném rozsudku.

82. Podle obžalované je pro plné pochopení pořizování a vyplňování dokumentace nutné pochopit systém, jakým se o dotace žádá. Byť ten může být podle jednotlivých projektů odlišný, tak systém u obou dotací, a to jak pro společnost [Jméno obžalované G] , tak pro společnost [Jméno obžalované H] byl s ohledem na dotační titul shodný. Pro meritum věci je nicméně podstatná dotace pouze pro společnost [Jméno obžalované G] , pro kterou obžalovaná provedla školení. V případě administrace dotace je podstatný prvotní kontakt žadatele s administrátorem. Ten probíhá tak, že žadatel identifikuje konkrétní dotační titul a s administrátorem následně řeší možnost zastupování a rozsah tohoto zastupování. Po uzavření smlouvy mezi žadatelem a administrátorem (dne 10. 3. 2016) a získání plné moci k podávání žádostí a dalších dokumentů poskytovateli dotace přistupuje administrátor v souladu s dotačními podmínkami k dílčím úkonům - předpřipravuje listiny, schází se se žadatelem za účelem porad, vyjasnění dílčích nejasností, volby komise pro otevírání obálek a hodnocení nabídek, aj. Obsahem činností před samotnou realizací projektu se orgány činné v trestním řízení zabývaly spíše povrchně, to nicméně nebrání tomu, že spisový materiál, zejména po provedeném dokazování soudem prvního stupně, obsahuje dostatek podkladů k řádnému zjištění skutkového stavu. Lze poukázat zejména na výslech paní [jméno FO] , která uváděla, jakým způsobem dochází k výběru hodnotící komise. Výběrová komise byla složena konkrétně z paní [jméno FO] , paní [jméno FO] , paní [jméno FO] a náhradníka paní [jméno FO] . Otevírání obálek bylo v kanceláři paní [jméno FO] na [adresa] , jednalo se o veřejné výběrové řízení, zadané v souladu se zákonem, a tak se otevírání obálek mohl účastnit kterýkoliv uchazeč, který podal nabídky. Z výběrového řízení vzešla kompletní dokumentace, která obsahuje jednotlivé postupy hodnotící komise, soupis podaných nabídek uchazečů do výběrového řízení a samotné hodnocení podaných nabídek. Tím vším byly splněny nejen zákonné podmínky, ale zejména základní zásady výběrového řízení, jako zásada transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace ve smyslu § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění k předmětnému období. Po výběru nejvhodnější nabídky byli paní [jméno FO] a pan [jméno FO] informováni o výběru nejvhodnější nabídky.

83. U realizace projektů, týkajících se školení zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované G] , vycházela dotace z počtu osobohodin, tedy počtu odškolených hodin jednotlivých zaměstnanců. Součástí dotačních pravidel bylo prokázání, kdy, kým a kolik hodin bylo odškoleno, což se nejčastěji prokazuje tzv. prezenční listinou, na kterou se zapsaly jednotlivé osoby zúčastněné na školeních, přičemž svoji účast stvrdily vlastnoručním podpisem. Tyto listiny však administrátor nezajišťuje. V jeho kompetenci je maximálně to, že formulář prezenční listiny předchystá, nicméně za konkrétní obsah, zejména v otázce identifikace účastníků školení, zodpovídá žadatel. Žadatel je pak povinen pro naplnění podmínek dotace tyto prezenční listiny (popř. jiné listiny jako certifikáty) administrátorovi doložit tak, aby tento je zpracoval a doložil v rámci Zprávy o realizaci projektů. V žádném případě se však administrátor nepodílí na jejich vyplnění v rámci realizace jednotlivých školení, jak uvedla paní [jméno FO] . Obžalovaná také odkázala na výslech paní [jméno FO] a obžalované [jméno FO] .

84. Podle obžalované [Jméno obžalované J] je z výše podaných výpovědí patrné, že ačkoliv [tituly před jménem] [jméno FO] stvrdila prezenční listiny svým podpisem, těmito disponovala až po jejich vyplnění paní [jméno FO] a ověření ze strany paní [tituly před jménem] [jméno FO] . K nim pak pouze připojila za společnost [Jméno obžalované J] podpis a předala je zpět paní [jméno FO] , která je následně předala paní [jméno FO] ke zpracování žádosti o platbu.

85. Co se týče samotného obsahu listin, sloužících jako podklad pro Zprávy o realizaci projektů a žádosti o vyplacení dotace, je nutné si uvědomit, kde konkrétně končí informační hranice administrátora, který nemá jakoukoliv možnost si věrohodnost, správnost a úplnost dodaných podkladů ověřit (snad s výjimkou zjevných vad, jako chybějících podpisů, nedostatečné identifikace projektu, aj.). Rozhodně činností administrátora není po svém klientovi (žadateli) procházet celou dokumentaci a vyhledávat v rámci kontrolní činnosti konkrétní pochybnosti o dodaných podkladech. K tomu není nejenže administrátor obecně personálně obsazen, ale především to není vymezeno činností obsaženou v uzavřené smlouvě. Tomu odpovídají i výslechy paní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] . Bylo dostatečně zjištěno, že dispoziční oprávnění společnosti [Jméno obžalované I] , potažmo obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , bylo s výjimkou předání společnosti [Jméno obžalované G] nulové. [tituly před jménem] [jméno FO] neměla možnost obsah těchto dokumentů modifikovat, upravovat či vyplňovat, neboť po jejich předání je neměla k dispozici.

86. Podle Krajského soudu v Brně bylo základním aspektem, směřujícím k naplnění subjektivní stránky, její aktivní jednání, spočívající v uvedení nepravdivých informací v žádosti o poskytnutí dotace. Krajský soud nebyl schopen označit jakýkoliv důkaz o jejím aktivním jednání, směřujícím k samotné otázce vyplňování dokumentů, souvisejících s předmětnými dotacemi, když ze spisového materiálu se podle obžalované podává, že do styku s dokumenty nikdy nepřišla, respektive nebyla osobou, která by jakékoliv dokumenty, související s dotacemi, vyplňovala či minimálně dávala pokyn k jejich vyplnění nebo úkolovala kohokoliv v otázce, jak vyplnit ten či který dokument potřebný k získání dotace pro společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] . Zdůraznila, že osobou, zpracovávající a fakticky administrující obě dotace, byla paní [jméno FO] , které podklady ke zpracování žádosti o dotaci poskytovala paní [jméno FO] a pan [jméno FO] . [jméno FO] pracovala na žádostech o dotace pro předmětné společnosti sama, což potvrdila jak paní [jméno FO] , tak [jméno FO] , ale také [tituly před jménem] [jméno FO] .

87. Odvolatelka zdůraznila, že z žádného důkazu se nepodává, že by obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovávala předmětné dokumentace, nebo že by se na nich podílela. Z provedených důkazů bylo podle obžalované prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] nevykonávala ve společnosti [Jméno obžalované I] , potažmo vůči [jméno FO] , žádný vliv, kterým by mohla působit na obsah jakýchkoliv dokumentů, když v napadeném rozsudku také absentuje motiv obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] .

88. K subjektivní stránce obžalovaná [Jméno obžalované J] konstatovala, že nebyla osobou, která by uváděla tvrzené nepravdivé údaje s cílem vylákat dotace a poškodit tak v důsledku jak státní rozpočet, tak rozpočet Evropské unie. Zdůraznila, že soud prvního stupně prakticky neučinil žádný úsudek v otázce přičitatelnosti [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] obžalované [Jméno obžalované I]. Absentuje konkrétní popis jejího aktivního jednání, kterým mělo dojít ke spáchání identifikovaných trestných činů, zejména v jakém konkrétním časovém sledu událostí a kým konkrétně mělo dojít k nesprávnému vykázání údajů v žádostech o poskytnutí dotace. Krajský soud v Brně na základě nesprávně provedeného hodnocení důkazu, výslechu paní [jméno FO] , dovodil, že faktický výkon obžalované prováděla [tituly před jménem] [jméno FO] , ačkoliv z podaného vysvětlení [jméno FO] a [jméno FO] , výslechu paní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] se jasně podalo, že obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] se na zpracování jakékoliv dokumentace, potažmo Zprávy o realizaci projektů ze dne 9. 8. 2017, včetně Zjednodušených žádostí o platbu ze dne 1. 8. 2017 a opravené Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 11. 9. 2017 a ze dne 4. 10. 2017, a Závěrečné zprávy o realizaci projektů ze dne 27. 2. 2018 a ze dne 12. 3. 2018, včetně Zjednodušených žádostí o platbu ze dne 15. 2. 2018 a ze dne 8. 4. 2018, nijak nepodílela.

89. Podle obžalované [Jméno obžalované J] vzniká otázka, s ohledem na obsah spisového materiálu, jestli výše uvedené trestné činy nastaly a zda byla vůbec dostatečně zjištěna konkrétní škoda, neboť každý jednotlivý zaměstnanec společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] potvrdil svoji účast na deklarovaných školeních v otázce docházky, podpisů, školení a ukončení školení prostřednictvím testu a získání certifikátu, což potvrdili také školitelé. Odkázala na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které neodejmulo celkové částky dotace, ale pouze v části dotace, a to ve výši, kde mělo dojít k duplicitě. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp.zn. 5 Tdo 1132/2021, zdůraznila, že jsou orgány činné v trestním řízení povinny určit, kdy, kde a jakým konkrétním způsobem školení neproběhla. Podle odvolatelky by bylo možné přisvědčit nesprávnosti dat konání školení, neboť někteří zaměstnanci se nemohli účastnit v daných termínech, nicméně všichni potvrdili, že se účastnili školení v náhradních termínech, především o víkendu, což bylo potvrzeno školiteli. Zdůraznila, že je nemožné a prakticky vyloučené, aby všichni zaměstnanci vypovídali zcela shodným způsobem.

90. Podle obžalované tak nebyla správně identifikována objektivní stránka trestného činu a nebyla identifikována ani škoda (minimálně reálná škoda), která ve věci vznikla. Bylo prokázáno, že školení probíhala, k čemuž existují nejen písemné záznamy, ale především fotografické materiály a rovněž podaná vysvětlení a svědecké výpovědi, v nichž všichni zaměstnanci stvrdili svoji účast na deklarovaných školeních.

91. Účastenství podle obžalované [Jméno obžalované J] předpokládá existenci příčinného vztahu mezi jednáním účastníka a trestným činem spáchaným pachatelem nebo pachateli. Účast na trestném činu vyžaduje ze zákona úmysl, přičemž smyslem pomoci je umožnit nebo usnadnit hlavnímu pachateli spáchání trestného činu nebo ho v jeho záměru alespoň podpořit. Krajský soud v Brně však podle odvolatelky neuvedl, jakým způsobem měla obžalovaná pomoci identifikovaným pachatelům. V této části je napadený rozsudek zcela nepřezkoumatelný a také v rozporu se zásadami formální logiky. Bylo-li totiž úmyslem [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] uvést nepravdivé údaje v prezenčních listinách, přičemž tyto byly potvrzeny prostřednictvím obžalované [Jméno obžalované J] , pak se nejedná o pomoc. [tituly před jménem] [jméno FO] žádné podklady neupravovala a ani se na jejich úpravě jakkoliv nepodílela.

92. K výši trestu obžalovaná uvedla, že uložený trest je nejvyšší ze všech obžalovaných, je v rozporu se zásadou přiměřenosti a odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp.zn. 6 Tdo 538/2014, nebo ze dne 17. 8. 2016, sp.zn. 5 Tdo 866/2016.

93. Poškozená Česká republika zastoupena [právnická osoba] v odvolání ze dne 26. 1. 2024 uvedla, že opravný prostředek podává pro absenci výroku o náhradě škody podle § 246 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. Poukázala na tu skutečnost, že řádně a včas uplatnila nárok na náhradu škody. Stejně tak byl uplatněn nárok na náhradu škody ze strany České republiky zastoupené [právnická osoba] . Pokud krajský soud následně dospěl k závěru, že o žádném z těchto nároků nemůže rozhodnout, jde o závěr nesprávný.

94. Zdůraznila, že řádně a včas uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 584 144,80 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to přípisem ze dne 9. 11. 2021, č.j. [číslo] , který byl zaslán dne 9. 11. 2021 prostřednictvím datové schránky Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, spolu s vyplněným tiskopisem „poučení poškozené právnické osoby“ a dokumenty, prokazujícími vznik škody na straně [právnická osoba] , přičemž přípis přiložila k odůvodnění odvolání.

95. Poškozená zrekapitulovala odůvodnění krajského soudu k adheznímu řízení (bod 233.), tedy že „opomenutím státního zástupce nebyly ve stádiu přípravného řízení založeny do trestního spisu listinné důkazy podstatné pro identifikaci poškozeného subjektu“, a to včetně výše uvedeného přípisu, kterým [právnická osoba] uplatnilo svůj nárok na náhradu škody. Soud prvního stupně konstatoval, že byl přípis [právnická osoba] doplněn do trestního spisu až poté, co nalézací soud rozhodnutím vrátil věc do stádia dokazování a státní zástupce u hlavního líčení konaného dne 20. 6. 2023 navrhl doplnit dokazování, mimo jiné o přípis [právnická osoba] . Podle závěru soudu prvního stupně se tak mohli obžalovaní s uplatňovaným nárokem [právnická osoba] na náhradu škody seznámit až u hlavního líčení konaného dne 11. 9. 2023. Krajský soud uzavřel, že „po zvážení všech rozhodných okolností dospěl nalézací soud k závěru, že o nároku na náhradu škody, byť byl z formálního hlediska uplatněn řádně a včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, nemůže rozhodnout“, neboť by tímto došlo k „porušení práva na obhajobu každého z obžalovaných“, kteří nebyli s nárokem na náhradu škody seznámeni před zahájením dokazování. Krajský soud by tedy jakékoliv rozhodnutí o nároku poškozeného považoval za rozporné s „pravidly fair procesu“.

96. S výše uvedeným závěrem soudu prvního stupně se poškozená neztotožnila, a ačkoli plně chápe důležitost ochrany práv obžalovaných, přesto má za to, že soud musí nutně chránit i právo poškozeného na náhradu škody, která mu byla tímto trestným činem způsobena. Poškozená zdůraznila, že krajský soud v rámci napadeného rozsudku opakovaně konstatuje, že jednáním obviněných byla způsobena škoda. Ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. stanoví, že „odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3)“. Má tedy za to, že krajský soud postupoval v rozporu s tímto ustanovením, neboť jak sám konstatuje, nárok byl uplatněn řádně a včas.

97. Podle poškozeného nemohou být k jeho tíži žádným způsobem kladeny negativní důsledky pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení. Zejména pak v situaci, kdy poškozený splnil veškeré zákonné požadavky, které právní řád splňuje, s řádným uplatněním nároku na náhradu škody v adhezním řízení. V důsledku opomenutí na straně orgánů činných v trestním řízení se obžalovaní měli možnost seznámit s nárokem uplatněným [právnická osoba] nejdříve v rámci hlavního líčení konaného dne 11. 9. 2023 a nikoliv jak předpokládá zákon před zahájením dokazování, přesto má poškozený za to, že pouze na základě tohoto nelze věc uzavřít tak, že o řádně a včas uplatněném nároku na náhradu škody nelze rozhodnout. [právnická osoba] zdůraznilo, že nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že poškození mohou spravedlivě a důsledně uplatňovat svá práva pouze v případě, pokud je jim nárok na náhradu škody znám nejpozději před začátkem dokazování.

98. Poškozené [právnická osoba] uvedlo, že výrok o náhradě škody je pouze akcesorickým výrokem k výrokům o vině a trestu. Nutně tak platí, že pokud obžalovaní navrhují důkazy a uvádějí argumenty, jejichž účelem je zproštění viny, pak tímto zároveň automaticky brojí i proti jakémukoliv nároku na náhradu škody způsobené (resp. údajně způsobené) skutkem, který je jim kladen za vinu, obzvláště za situace, kdy se s výší škody pojí kvalifikovaná skutková podstata. Soud prvního stupně mohl podle poškozeného případně důsledky opomenutí na straně orgánů činných v trestním řízení zhojit, neboť mu nic nebránilo v tom, dát obžalovaným prostor pro vyjádření se k uplatněnému nároku, stejně jako jim mohl dát prostor v rámci obnoveného dokazovaní navrhnout vůči tomuto nároku důkazy. S ohledem na celkovou délku trestního řízení, které trvalo několik let, by již podle poškozeného nehrálo prakticky žádnou roli, pokud by krajský soud dal obviněným dostatečný prostor k jejich vyjádření a navržení nových důkazů. Tímto postupem by podle poškozeného byla šetřena jak práva obžalovaných, tak práva poškozených, a to takovým způsobem, který by byl plně souladný se zákonnými požadavky na vedení soudního řízení.

99. Poškozený zejména zdůraznil, že všem obžalovaným muselo být zjevné, že v rámci trestního řízení jsou jim za vinu kladeny skutky, se kterými se nutně pojí způsobení škody. S výjimkou [Jméno obžalované F] byli všichni obžalovaní (jak plyne z usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 8. 1. 2021, č.j. KRPB-73920/TČ-2018-060083-MAT) obviněni ze spáchání přinejmenším dílem dokonaných trestných činů dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, případně dle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, přičemž znakem skutkové podstaty těchto trestných činů je způsobení větší škody, příp. značné škody. Zároveň byli všichni obžalovaní (opět s výjimkou [Jméno obžalované F] ) výše uvedeným usnesením obviněni ze spáchání přinejmenším dílem dokonaných trestných činů poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, případně dle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž i zde je znakem skutkové podstaty způsobení větší, případně značné škody. Obžalovaným tak již po doručení výše uvedeného usnesení muselo být zřejmé, že je jim kladeno za vinu spáchání skutků přímo spojených se vznikem škody a že v případě prokázání spáchání těchto skutků bude požadována náhrada způsobené škody.

100. Zároveň nelze podle poškozené přehlédnout, že jak konstatuje soud prvního stupně v bodě 233. odůvodnění napadeného rozsudku „v nyní projednávané trestní věci je v obžalobě jako poškozený subjekt označena České republika, zastoupená [právnická osoba] . Tento subjekt byl také o svém procesním postavení vyrozuměn, včetně možnosti uplatnit svoje nároky na náhradu škody, a to před zahájením dokazování u hlavního líčení.“ Již ze samotné obžaloby muselo být obžalovaným podle poškozené zjevné, že svým jednáním způsobili škodu, byť je zde uveden nesprávný subjekt [právnická osoba] , kterému byla škoda způsobena. Obžalovaní tedy podle názoru [právnická osoba] byli nejpozději doručením usnesení o zahájení trestního stíhání srozuměni s tím, že je jim za vinu kladeno protiprávní jednání, se kterým je spojen vznik škody (nerozhodno na čí straně) a již od tohoto okamžiku tedy mohli počítat s eventualitou, že po nich bude v případě odsouzení požadována náhrada způsobené škody a na tuto eventualitu se mohli připravovat (a to argumentačně, důkazně nebo finančně).

101. Poškozená závěrem navrhla, aby odvolací soud ve věci sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl a doplnil výrok o náhradě škody tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] , [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované H] , [Jméno obžalované I] , [Jméno obžalované J] povinni nahradit společně a nerozdílně poškozené České republice, zastoupené [právnická osoba] , [adresa] , částku ve výši 584 114,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 9. 2023 do zaplacení, případně pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je v souvislosti s nárokem na náhradu škody nutno ve větším rozsahu doplnit dokazování, pak aniž by zrušil rozsudek soudu prvního stupně, věc vrátil podle § 259 odst. 2 tr. ř. soudu prvního stupně s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl.

102. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu v souladu s ustanovením § 252 tr. ř. Odvolací soud zjistil, že odvolání byla podána oprávněnými osobami podle § 246 odst. 1 písm. b), d) tr. ř., § 247 odst. 1 tr. ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr. ř., přičemž podaná odvolání splňují i náležitosti § 249 odst. 1 tr. ř., proto odvolací soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1, 3 tr. ř. a k jejich projednání nařídil veřejné zasedání. Veřejné zasedání se konalo v nepřítomnosti obžalovaných [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] , kteří byli k veřejnému zasedání řádně předvoláni, z účasti na veřejném zasedání se omluvili a požádali o jeho konání v jejich nepřítomnosti.

103. Obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] , prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] , u veřejného zasedání před odvolacím soudem setrvali na svých odvolacích námitkách a zdůraznili, že brojí proti závěru krajského soudu ohledně fiktivnosti jednotlivých školení. Obhajoba má za to, že osoby, které se příslušných školení zúčastnily v právní pozici svědků, potvrdily, že tato školení proběhla. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru o nedůvěryhodnosti jejich výpovědí. Svědci byli řádně poučeni, nebyly zjištěny žádné skutečnosti, že by tyto osoby lhaly, že by byly odsouzeny, že by měly zájem na výsledku řízení, ani že by byly ve spojení s obžalovanými. Závěr soudu prvního stupně o fiktivnost školení proto nemůže obstát. Pokud je konstatováno, že jednotlivá data školení a jednotlivé prezenční listiny neodpovídají realitě, je to možné, ale tato skutečnost nesvědčí o tom, že školení byla fiktivní. Školení je interaktivní vztah, tzn. byla tam příslušná osoba, tedy školitel, instruktor, která osoby školila. K naplnění subjektivní stránky zdůraznili, že úvahy krajského soudu o tom, zda to bylo účelné a hospodárné, neodpovídají tomu, co je předmětem projektu. Dotační titul byl zcela jasný a přezkoumávání dotačního titulu krajskému soudu nepřísluší. Poskytovatel dotace prováděl opakovaně kontroly a skutečnosti, týkající se neúčelnosti či nehospodárnosti, nezjistil. I dohody o pracovní činnosti byly sjednávány proto, že zaměstnanci byli u firem zaměstnáváni sezóně. K těmto okolnostem krajský soud nepřihlédl. Bylo pouze zjištěno, že údaje, které byly v prezenčních listinách, byly nesprávné z hlediska data jejich uvedení. Je prokázáno, že tyto prezenční listiny byly součástí žádosti o dotaci, ale tyto nesprávné údaje nebyly poskytnuty v těchto žádostech o proplacení v úmyslu získat finanční prostředky neoprávněně, šlo o nedbalostní jednání, kdy tyto údaje byly uvedeny nesprávně z toho důvodu, že si firmy i obžalovaní nepočínali pečlivě. Závěrem navrhli, aby byli obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni.

104. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] před odvolacím soudem uvedla, že krajský soud dospěl ke zjištění, že [tituly před jménem] [jméno FO] měla úmyslně umožnit spáchání trestného činu. Judikatura obecných soudů je založena na závěru, že účastník musí při svém jednání vnímat tu skutečnost, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele a z jeho jednání musí být zřejmé, že k dokonání takového jednání přispěl i svou částí. S ohledem na zásadu in dubio pro reo se krajskému soudu nepodařilo zjistit takové objektivní skutečnosti, ze kterých by šel dovodit úmysl [tituly před jménem] [jméno FO] , že by věděla tím, že přednáší, že „vyplnila nějaké listy“, že takovéto listiny budou sloužit jako podklad pro vylákání jakýchkoliv peněz ať z EU či ČR. Judikatura obecných soudů uznává, že závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy o této otázce chybí doznání pachatele ( [tituly před jménem] [jméno FO] tuto činnost od počátku popírala, a to jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem prvního stupně), učinit z okolností objektivní povahy. Z žádného důkazu, který byl proveden před krajským soudem v souladu s formální logikou, nelze dovodit úmysl na straně [tituly před jménem] [jméno FO] , proto považuje rozsudek soudu prvního stupně za nesprávný. Dále uvedla, že z výslechu obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] před odvolacím soudem lze jednoznačně dovodit, že [tituly před jménem] [jméno FO] neměla jakékoliv povědomí o tom, že její činnost má být prostředkem k získání jakékoliv dotace, že „snad její podepsané výkazy o školení“ mohly být jakýmkoliv způsobem dodělány, zfalšovány, padělány a poté „zneužity“ pro připojení dotace. Účastník je trestněprávně odpovědný, pokud je mu znám úmysl hlavního pachatele. Je tak nade vší pochybnost vyloučeno, že by [tituly před jménem] [jméno FO] postupovala tak, že by se vědomě podílela na nějaké činnosti, která by měla protiprávní charakter, spočívající ve vylákání peněz. Závěrem navrhla, aby byla obžaloby zproštěna.

105. Obžalovaní [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] prostřednictvím svého obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] před odvolacím soudem odkázali na písemně zdůvodněná odvolání, včetně příloh a zdůraznili, že meritum odvolání spočívá v tom, že nebyl proveden jediný důkaz, který by přímo doložil, že by si [tituly před jménem] [jméno FO] byla jakkoliv vědoma skutečnosti, že byly prováděny v souvislosti se školeními transakce, které jsou uvedeny v usnesení o sdělení obvinění, obžalobě i ve výroku napadeného rozsudku. Žádný přímý důkaz neexistuje a není jím ani výpověď svědkyně [jméno FO] , které se dovolává soud prvního stupně. Pokud svědkyně [jméno FO] tvrdí, že neměla dispoziční právo k účtu vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a příslušné karty, na to existuje předávací protokol, který byl soudu zaslán s tím, že dispoziční právo k předmětnému účtu měl její syn, proto je nepochybné, že svojí výpovědí tato svědkyně chtěla chránit svého syna a zetě. Podstatné je i to, že [tituly před jménem] [jméno FO] neměla vědomost o konkrétním průběhu jednotlivých školení. Je nepochybné, že v důsledku administrativního zajištění veškerých akcí neměla [tituly před jménem] [jméno FO] žádný důvod pochybovat o podkladech, které jí byly v jednotlivých případech předkládány. Závěry, které činí soud prvního stupně v tomto směru, nejsou natolik průkazné a jsou v rozporu se zásadami formální logiky. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že veškeré důkazy jsou hodnoceny v neprospěch [tituly před jménem] [jméno FO] . Stíhání [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo důvodné. Co se týká právnických osob [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] , odvolání se týká právní kvalifikace a trestní odpovědnosti zakotvené v § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Závěrem bylo navrženo, aby rozsudek soudu prvního stupně byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen ve výroku o vině, týkající se právnických osob [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] a podle § 259 odst. 3 tr. ř., aby bylo rozhodnuto tak, že se obě tyto právnické osoby obžaloby zprošťují z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. Ohledně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo závěrem navrženo, aby byl napadený rozsudek podle § 258 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí mimo jiné proto, aby byly provedeny navržené důkazy, popř. aby odvolací soud sám [tituly před jménem] [jméno FO] z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil.

106. Obhájce obžalovaných [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] [tituly před jménem] [jméno FO] u veřejného zasedání před odvolacím soudem plně odkázal na podaná odvolání, včetně závěrečného návrhu, a zdůraznil, že obžalovaní neznali obsah dotačního programu, nebyli přítomni a nebyli ani přímí účastníci dotační pobídky, toliko obdrželi mzdu za provedenou dílčí část školení.

107. Poškozená Česká republika, zastoupená [právnická osoba] , prostřednictvím svého zmocněnce [tituly před jménem] [jméno FO] u veřejného zasedání před odvolacím soudem odkázala na písemné odůvodnění odvolání, včetně závěrečného návrhu a zdůraznila, že poškozený nemůže být postižen na základě nedopatření, ke kterému došlo na straně orgánů činných v trestním řízení, zejména za situace, kdy krajský soud mohl toto pochybení zhojit např. tím, že by poskytl obžalovaným delší lhůtu k vyjádřením se k nároku [právnická osoba] , případně k důkazům, které byly doplněny v rámci obnoveného dokazování. Bez významu není ani to, že nárok na náhradu škody byl v tomto trestním řízení uplatněn Ministerstvem práce a sociálních věcí, byť soud prvního stupně dospěl k závěru, že toto bylo nesprávné, že správně to mělo být uplatněno [právnická osoba] . Přesto obžalovaní s dostatečným předstihem věděli o tom, že nárok na náhradu škody vůči nim je uplatňován, a mohli proti němu brojit. Bez významu není ani to, že standardně obžalovaní brojí proti závěrům o své vině a trestu a závěr o nároku na náhradu škody je akcesorickým nárokem. Žádný z obžalovaných ve svém odvolání vysloveně nebrojil proti nároku na náhradu škody, nanejvýše proti tomu, že souhlasili se závěrem krajského soudu, že tento byl uplatněn pozdě. Proto není důvod, aby [právnická osoba] tento nárok nebyl přiznán.

108. Intervenující státní zástupce u veřejného zasedání před odvolacím soudem uvedl, že odvolání obžalovaných obsahují stejné námitky, které zazněly před soudem prvního stupně, ať už jde o námitky, podle kterých školení proběhla, namítané absence subjektivní stránky, absence přičitatelnosti jednání, případně jde o námitky vůči způsobené škodě, nesprávné právní kvalifikaci, případně v písemném vyhotovení odvolání zopakovala obžalovaná [jméno FO] , že nebyla po určité období jednatelkou společnosti [Jméno obžalované I]. Soud prvního stupně se těmito námitkami zevrubně zabýval např. v bodě 176. rozsudku. To, co soud prvního stupně uvedl, je logické a argumentačně správné, a proto se s tím plně ztotožňuje. Hodnocení důkazů je zcela v souladu se zákonem, je zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil, nehodnotil důkazy izolovaně, ale komplexně, a dospěl ke správným závěrům o vině, a to včetně stanovení právní kvalifikace. Uložené tresty jsou zákonné a přiměřené, odpovídají roli a podílu jednotlivých obžalovaných na předmětném protiprávním jednání. K dobytnosti uloženého peněžitého trestu obžalované [jméno FO] státní zástupce uvedl, že tento je zcela přiměřený, neboť obžalovaná je vysokoškolsky vzdělaná, je v produktivním věku, zaměstnaná, má pravidelný příjem. Závěrem navrhl, aby odvolání obžalovaných byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná a odvolání poškozené vyhovět.

109. Dokazování před odvolacím soudem v rámci veřejného zasedání bylo doplněno výslechy obžalovaných a listinami – připojením poškozeného [právnická osoba] a dalšími doklady (č.l. 5286-5291, 5306), dále vyžádanými listinami k majetkovým poměrům obžalovaných.

III. Důvodnost opravných prostředků

110. Vrchní soud v Olomouci v souladu s ustanovením § 254 odst. 1, 3, 4 tr. ř. ve veřejném zasedání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost napadených výroků. Přezkumné činnosti odvolacího soudu nepodléhal výrok podle § 226 písm. c) tr. ř. ve vztahu k obžalovanému [jméno FO] , neboť tento nebyl napaden žádnou z oprávněných osob a je tak v právní moci.

111. Základem obligatorního postupu odvolacího soudu při jeho přezkumné činnosti je zjištění, zda v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byly dodrženy předpisy práva procesního a nedošlo v tomto řízení k vadám, jež mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně na aplikaci procesu práva hmotného. Je také významné, že ne všechny zjištěné vady mohou činit opravný prostředek důvodným, nýbrž jde jen o taková eventuální porušení ustanovení o řízení, která mohla způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí. Z hlediska soudní teorie i praxe je proto nutné vždy zvažovat, jestli zjištěná vada řízení je podstatná a zároveň, jestli by mohla ovlivnit správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, a zohlednit rozumný pohled na dodržování zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu jako podmínky pro spravedlivé rozhodnutí.

112. Vrchní soud po přezkoumání dané trestní věci v intencích výše zmíněných neshledal v řízení, jež napadenému rozsudku předcházelo, takové podstatné vady, které by spočívaly zejména v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby a nebyl tak dán důvod pro zrušení napadeného rozsudku z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle názoru odvolacího soudu v průběhu přípravného řízení, ani v řízení před soudem prvního stupně nedošlo k žádným závažným podstatným porušením procesních předpisů, jež by mohly mít za následek nesprávnost napadených výroků. Odvolací soud zjistil, že byla dodržena všechna ustanovení trestního řádu, která se práva obžalovaných na obhajobu týkala, zejména ve vztahu k zahájení trestního stíhání, seznámení se spisem, doručení obžaloby a rozsudku, dodržení zákonných lhůt k přípravě hlavního líčení, jakož i další jednotlivá práva, jež procesním způsobem zajišťují konkrétní realizaci obhajovacích práv v průběhu trestního řízení.

113. Pokud jde o vlastní napadený rozsudek tak, jak byl písemně vyhotoven a doručen procesním stranám, tento splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 odst. 1, 2, 3 tr. ř., § 122 odst. 1 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku a ustanovení § 125 odst. 1, 2 tr. ř. stran jeho odůvodnění. Podle přesvědčení odvolacího soudu z rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, které skutečnosti vzal krajský soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z jeho odůvodnění je rovněž jednoznačně patrné, jak se krajský soud vypořádal s obhajobou obžalovaných, jakož i jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Procesními vadami nezatížené dokazování umožňuje odvolacímu soudu učinit závěr o tom, že bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a které bylo potřebné pro meritorní rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud hodnotil důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení podstatných okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž závěry, které z těchto důkazů učinil, odpovídají jejich obsahu. V předmětné věci nebylo nutno podle názoru odvolacího soudu pro verifikaci skutkových zjištění provést některé podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, ale ani důkazy, které v něm provedeny nebyly. Okruh provedených důkazů byl ucelený. Soud prvního stupně veškeré důkazy ve svém rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě vyhodnotil. Z hlediska ustálení skutkového stavu je tak zřejmé, že soud prvního stupně provedl veškeré jemu dostupné důkazy a nelze mu tedy vytknout, že by neprovedl některé z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, nebo byly opatřeny v průběhu řízení před soudem. Závěry soudu prvního stupně, které ve směru skutkových zjištění učinil, považuje odvolací soud za zcela logické a odpovídající obsahu provedených důkazů. Protože opravné prostředky obžalovaných představují z velké části své argumentace polemiku s hodnocením stejných důkazů, které s jiným výsledkem hodnotí již nalézací soud, přičemž hodnocení důkazů soudem prvního stupně je nutno vnímat jako zákonné a souladné s kritérii § 2 odst. 6 tr. ř., odvolací soud neshledal prvky libovůle, případně selektivního hodnocení důkazů, je možno, v reakci na odvolací námitky, do značné míry odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. K výroku o vině 114. Výrok o vině byl napaden opravnými prostředky všech obžalovaných, kteří popřeli spáchání trestného jednání, jež je jim napadeným rozsudkem kladeno za vinu. Odvolací soud zvolené obhajobě obžalovaných nepřisvědčil, neboť shrneme-li důkazy, vztahující se k odvolatelům, pak skutkové závěry krajského soudu, uvedené ve výroku o vině v napadeném rozsudku, vycházejí ze vzájemné kombinace celé řady navazujících důkazů, které obžalované usvědčují z předmětného trestného jednání.

115. Předně je nutno k námitce obžalovaných, podle níž příslušné správní orgány při provádění kontroly nezjistily žádné protiprávní jednání, podotknout, že skutečnost, že kontrolami prováděnými příslušnými správními orgány v rozsahu jejich pravomoci a příslušnosti nebylo zjištěno protiprávní jednání, sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost pachatele za konkrétní trestný čin (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2018, sp.zn. 6 Tdo 410/2018). Současně je nutno uvést, že pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), kteří zastupovali poskytovatele dotace, nesrovnalosti zjistili, byť v dílčím rozsahu než soud prvního stupně, a rozhodli o neuznatelnosti určité části nákladů a dotace v tomto rozsahu nevyplatili.

116. Odvolací soud považuje za žádoucí poukázat na důkazy, které obhajovací argumentaci obžalovaných vyvracejí.

117. Provedenými důkazy bylo prokázáno personální propojení v osobách obžalovaných a fakticky formálně shodné provedení obou dotačních projektů (I. a II. výroku napadeného rozsudku).

118. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] (bod I. výroku napadeného rozsudku) byla v pozici žadatele o podporu na vzdělávání svých zaměstnanců. Výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 1164, 5068, 5099) bylo prokázáno, že společnost byla zapsána 16. 1. 2016. Od založení společnosti byl jejím jediným společníkem a jednatelem [Jméno obžalované A] . [Jméno obžalované B] byla oprávněna jednat jménem společnosti [Jméno obžalované G] na základě Plné moci, kterou jí [Jméno obžalované A] udělil (č.l. 3017).

119. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované I] prováděla veškeré úkony, týkající se zpracování tohoto projektu a související s podáním žádosti o podporu, žádostí o platbu dotací, zpráv o realizaci projektu, a to na základě Smlouvy o dílo, kterou uzavřela se společností [Jméno obžalované G] , když součástí této smlouvy je i plná moc k uvedeným úkonům. Smlouva o dílo mezi společnostmi [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované I] byla zavřena dne 10. 3. 2016 (č.l. 3695). Ve společnosti [Jméno obžalované I] prakticky po celou dobu, tj. od 10. 7. 2007, působila jako jediná společnice a jednatelka obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , a to s výjimkou období rozhodného z pohledu nyní projednávané trestné činnosti, tj. od 15. 3. 2016 až do 25. 10. 2017, kdy byl obchodní podíl, včetně funkce jednatelky, převeden na [jméno FO] .

120. Dne 28. 3. 2017 společnost [Jméno obžalované G] , zastoupená obžalovaným [Jméno obžalované A] , sdělila společnosti [Jméno obžalované J] , že byla vybrána pro uzavření smlouvy s částkou uvedenou v její nabídce, kdy celková hodnota této zakázky je 230 400 Kč bez DPH (č.l. 3717). Toto oznámení za firmu [Jméno obžalované J] převzala dne 28. 3. 2017 obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] .

121. Smlouvu o realizaci vzdělávání v rámci projektu „ [název] – [Jméno obžalované G] (č.l. 3579, 3727) dne 15. 3. 2017, resp. 30. 3. 2017, uzavřela společnost [Jméno obžalované G] na straně objednatele se společností [Jméno obžalované J] , jednající [tituly před jménem] [jméno FO] , na straně dodavatele. Ze závěrečné pasáže Smlouvy vyplývá, že za společnost [Jméno obžalované G] . Smlouvu dne 30. 3. 2017 podepsal [Jméno obžalované A] . Dne 3. 4. 2017 byl sepsán Dodatek č. 1 k této Smlouvě, opět podepsaný zástupci obou smluvních stran (č.l. 3731b-3732).

122. Z výpisu z rejstříku obecně prospěšných společností (č.l. 3725) ohledně obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] (č.l. 1165) bylo zjištěno, že ředitelkou této společnosti byla obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] . Ve správní radě této společnosti působil mj. [jméno FO] a v dozorčí radě [jméno FO] , přičemž její syn je otcem dítěte obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] .

123. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] byla najatou školitelkou. Jako OSVČ prováděla veškerá školení pro zaměstnance společnosti [Jméno obžalované G] , na která byla poskytnuta finanční podpora a která organizovala společnost [Jméno obžalované J] . Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] činnost školitelky jménem společnosti [Jméno obžalované J] prováděla na základě Dohody o provedení práce z 10. 4. 2017 (č.l. 726).

124. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] (bod II. výroku napadeného rozsudku) byla v pozici žadatele o finanční podporu na vzdělávání svých zaměstnanců. Výpisem z obchodního rejstříku (např. č.l. 5069, 5105) bylo prokázáno, že společnost byla zapsána dne 26. 10. 2015 s IČO: [IČO obžalované H] . Od počátku byli jejími jednateli [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] , jehož funkce jednatele však zanikla 12. 1. 2016. Téhož dne, tj. 16. 1. 2016, přestal být [Jméno obžalované A] také vlastníkem obchodního podílu ve výši 50 % a celý obchodní podíl ve výši 100 % tak získala [Jméno obžalované B] , která původně, v době od 26. 10. 2015 do 16. 1. 2016, vlastnila rovněž obchodní podíl ve výši 50 %.

125. Smlouvou o dílo (o projektové činnosti) bylo prokázáno, že ji dne 10. 3. 2016 uzavřela obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] , zastoupená jednatelkou obžalovanou [Jméno obžalované B] , a to na straně objednatele s obžalovanou právnickou osobou [Jméno obžalované I] , zastoupenou jednatelkou, obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , na straně zhotovitele. Předmětem této smlouvy je zpracování projektu podle Specifických podmínek pro poskytnutí dotace na projekty Evropského sociálního fondu – Operačního programu [název] , [hodnota] (vyhlášené 2-3-Q/2016) a provedení další činnosti podle této Smlouvy. Mezi dílčí činnosti zhotovitele patřilo mj. provedení předprojektové přípravy a dotačního poradenství, vytipování vhodného dotačního titulu, zpracování návrhu projektu, vypracování žádosti o dotaci v aplikaci MS2014+, včetně kompletace všech povinných a nepovinných příloh, jakož i zpracování monitorovacích zpráv a žádostí o platbu.

126. Výpověď dříve obžalovaného [jméno FO] , který byl napadeným rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn (výrok nabyl právní moci), vyvrací obhajobu obžalovaných, že vše proběhlo řádně. [jméno FO] u hlavního líčení v plném rozsahu popřel, že by se podílel na spáchání skutků, které jsou mu kladeny za vinu. Z jeho strany se tyto skutky nestaly, protože on žádné školení neprováděl, nepodepisoval žádné prezenční listiny, výdajové doklady, ani žádné certifikáty. Na školeních nikdy jako školitel nebo lektor nebyl a účastníky školení osobně nezná. Vysvětlil, že asi v červnu nebo červenci 2018 byl osloven obžalovanou [Jméno obžalované B] s tím, že jí došlo předvolání na finanční úřad a chtěla, aby on sám tam potvrdil, že v jejich firmě provedl školení. Obžalovaný doznal, že jako dobrý kamarád manželů [jméno FO] s tím souhlasil, chtěl jim pomoci, a proto na finančním úřadu takovou výpověď učinil. V zásadě to považoval za přátelskou výpomoc a nijak to neřešil. Nepravdivou výpověď učinil u Finančního úřadu v [adresa] dne 17. 7. 2018. I když v této výpovědi lhal, sám před finančním úřadem takovou výpověď podepsal. K dotazu soudu [jméno FO] jednoznačně uvedl, že žádné prezenční listiny, ani certifikáty účastníkům školení, které mu byly předloženy při výslechu na policii, osobně nepodepsal. Celou věc si vysvětluje tak, že je musel jeho jménem podepsat někdo jiný, ale sám neví, kdo to byl. Obdobně nepravdivě jako před finančním úřadem vypovídal také při svém prvním výslechu na policii, když dne 19. 11. 2018 podával vysvětlení. Trval na tom, že pravdivá je jeho výpověď, kterou učinil u hlavního líčení.

127. Z výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] , pracovnice Ministerstva práce a sociálních věcí, která oba dotační projekty administrovala, bylo zjištěno, že v době podání Žádosti o finanční podporu byla jednatelkou firmy [Jméno obžalované I] [jméno FO] . [Jméno obžalované A] z firmy [Jméno obžalované G] dal plnou moc právě firmě [Jméno obžalované I] ke všem právním úkonům spojeným s realizací tohoto projektu. Firma [Jméno obžalované I] , v níž v té době už byla statutárním zástupcem [jméno FO] , podávala v případě obou projektů přibližně ve stejné době také žádosti o platbu. Svědkyně sama kontrolovala nejdříve projekt, týkající se dotace pro firmu [Jméno obžalované H] a z počátku tam žádné nedostatky nenašla. Když ovšem později kontrolovala druhý projekt, týkající se společnosti [Jméno obžalované G] , zarazilo ji, že některá jména na prezenčních listinách o provedených školeních se opakují, zejména když šlo o netypické jméno [jméno FO]. Vzhledem k tomu sama pojala určité podezření, provedla křížovou kontrolu, směřující ke zjištění, jestli školení v obou firmách neprobíhala ve stejnou dobu. Sama zjistila, že se zaměstnanci skutečně v obou firmách prolínají. Když porovnávala jejich podpisy na pracovních smlouvách, zjistila, že se jedná o stejné osoby. Se svědkyní samotnou hodně komunikovala [jméno FO] , která měla opakované dotazy k administraci projektů a podle názoru svědkyně tyto projekty připravovala pro obě společnosti. Společnost [Jméno obžalované I] byla zmocněna ke všem právním úkonům, což znamená, že statutární zástupci společnosti [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] na základě plné moci přenesli svoje práva na společnost [Jméno obžalované I]. I přes tuto plnou moc oni sami komunikovali s kmenovými společnostmi. Jednatelé společností [Jméno obžalované H] i [Jméno obžalované G] byli o všech rozhodujících úkonech informování. Také finanční prostředky v podobě dotace byly odeslány přímo na účet každé z těchto společností, a to na základě schválené Zprávy o realizaci projektu i Žádosti o poskytnutí dotace. Uvedené zprávy i žádosti však jménem obou firem podávala společnost [Jméno obžalované I]. Na těchto dokumentech byla podepsána [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] . Na dokumentech byl elektronický podpis od firmy [Jméno obžalované I] , který se vztahoval nejdříve k [jméno FO] a v říjnu k [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] . Svědkyně si vybavuje, že po provedené kontrole u obou projektů, tedy u obou společností, pracovníci MPSV ČR dotační prostředky krátili. Ke každému projektu byly v zásadě podány dvě žádosti o platbu. [tituly před jménem] [jméno FO] upozornila na to, že u typově obdobných projektů měly být podány čtyři žádosti o platbu, ale oba projekty probíhaly rekordně rychle, a proto každá ze společností podala pouze dvě žádosti o platbu. Bylo zcela netypické, že realizovaná školení obě společnosti časově značně zkrátily. Školení měla probíhat po dobu dvou let, jak byl projekt vypsán, ale přesto každá ze společností požádala o vyplacení dotačních prostředků na školení, která probíhala pouze půl roku. Při podrobné kontrole dokladů, týkajících se školení, sama zjistila, že není možné, aby v jeden den probíhalo školení ve společnosti [Jméno obžalované G] a ve společnosti [Jméno obžalované H] a fakticky se obou školení ve stejnou dobu účastnili často stejní zaměstnanci. Svědkyně sama v takových případech rozhodla o tom, že zaměstnancům, kteří měli být ve stejné době přítomni na dvou školeních, neproplatila ani jeden kurz. Dvojité financování z evropských fondů v takové podobě není možné. Evidentně se jednalo o podvod. Finanční prostředky byly z fondu Evropské unie poskytnuty [právnická osoba] ČR, které je dále poskytlo MPSV. K dotazu obhajoby svědkyně dále vysvětlila, že rozsah tzv. duplicit, tedy dvojího školení jednoho zaměstnance, byl hodnocen jako neuznatelné náklady. Za obsahovou správnost údajů na prezenčních listinách odpovídá statutární zástupce vzdělávací firmy a statutární zástupce příjemce dotace. Podle názoru svědkyně však plnou moc k rozhodujícím úkonům měla firma [Jméno obžalované I] a její statutární zástupce také za správnost předkládaných prezenčních listin odpovídá. Na prezenčních listinách byl i podpis žadatele o dotaci, takže i on za správnost údajů zde uvedených odpovídá.

128. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že v České republice podnikala v letech 2016-2017, když jinak má trvalé bydliště v [adresa] , ve Slovenské republice. V té době převzala společnost [Jméno obžalované I] , v níž byla jednatelkou, neboť obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] byla na mateřské dovolené a neměla čas se společnosti věnovat. Předmětem podnikání společnosti [Jméno obžalované I] v těchto letech byly projekty vzdělávání a výběrové řízení k těmto vzdělávacím projektům. Svědkyně vysvětlila, že v té době bydlela v Praze u své dcery, a proto se sídlo společnosti na toto období také přestěhovalo do Prahy. Převod společnosti na svědkyni byl uskutečněn v [adresa] v notářské kanceláři. Ze společnosti [Jméno obžalované I] si svědkyně vybavuje paní [jméno FO] , která se věnovala výběrovým řízením a paní [jméno FO] , která měla na starosti projekty vzdělávání. Svědkyně sama však v této problematice nic nedělala a jak výslovně uvedla, sama tomu nerozuměla. Obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] svědkyně zná zběžně prostřednictvím svého syna [jméno FO] , který s obžalovanou udržoval v roce 2013 vztah. V roce 2014 se jim narodilo dítě, ale nakonec se rozešli a syn s obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] nežije. Co se týče společnosti [Jméno obžalované I] , potom svědkyně uvedla, že i když byla jedinou společnicí a jednatelkou, dispoziční právo k bankovním účtům této společnosti neměla a sama neví, kdo takové dispoziční právo měl, kdo prováděl finanční operace. Svědkyně sama k účtům společnosti neměla ani kreditní nebo debetní kartu, a proto nemohla z účtu finanční prostředky vybírat. Sama ani neví, kde společnost [Jméno obžalované I] měla bankovní účty. Přibližně v letech 2015-2020 svědkyně sice bydlela u své dcery v [adresa] , ale ze zdravotních důvodů trávila většinu času v nemocnici. V rámci výkonu funkce jednatelky ve společnosti [Jméno obžalované I] svědkyně přebírala poštu a informovala se u zaměstnankyň [jméno FO] a [jméno FO] , jak pokračuje jejich práce. Chodila také do nějaké kanceláře, ale kde už tato kancelář byla, svědkyně neví. O práci zaměstnankyň [jméno FO] a [jméno FO] se sice zajímala, ale do projektu vzdělávání nijak nezasahovala, neboť tomu sama nerozuměla a obě pracovnice byly samostatné. Nakonec svědkyně [jméno FO] převedla společnost [Jméno obžalované I] ze zdravotních důvodů zpět na obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] , protože sama oslepla a musela následně podstoupit různé operace. 129. [jméno FO] u hlavního líčení využila svého práva a ve věci odmítla vypovídat z důvodu obavy nebezpečí vlastního trestního stíhání. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že vzhledem k tomu, že v přípravném řízení podala pouze vysvětlení, o kterém byl sepsán úřední záznam, nemohl být jako důkaz proveden.

130. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že byla členkou komisí, které prováděly výběrové řízení na školení zaměstnanců ve společnostech [Jméno obžalované H] a [Jméno obžalované G] . V každém výběrovém řízení byla hlavním a jediným kritériem pouze cena. Výběrová řízení vypisovala společnost [Jméno obžalované I] , u níž se také dokumentace uchovávala. Tato společnost byla v pozici administrátora a realizovala výběrová řízení na základě smluv se společnostmi [Jméno obžalované H] a [Jméno obžalované G] . [jméno FO] se však výběrových řízení neúčastnila a svědkyně sama byla v komisích přítomna právě za [jméno FO] , jako OSVČ. Veškeré podklady, které se vztahovaly k žádostem o platbu a monitorovacím zprávám, se posílaly oskenované právě paní [jméno FO] .

131. Společnost [Jméno obžalované J] neprováděla školení svými kmenovými zaměstnanci, ale jako lektorku si najala obžalovanou [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] . Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za období dubna až srpna 2017 byla firmou [Jméno obžalované J] obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] vyplacena mzda ve výši 42 660 Kč (3x8 760 Kč, 7 200 Kč, 9 180 Kč).

132. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , školitelka u obou projektů (bod I. a II. výroku napadeného rozsudku), potvrdila, že účastníkům školení podepsala dokumenty o tom, že kurz absolvovali, a to asi v polovině běžících hodin těch kurzů. Na školení ji zpočátku vozila obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , neboť školení probíhalo např. v hospodě [název] v [adresa] .

133. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že podstata trestného jednání obžalovaných spočívala shodně v obou případech v deklarování nepravdivých skutečností, uvedených v žádosti o dotaci a zejména v žádostech o platbu dotačních financí. Předmětem trestného jednání jsou tak dva dotační projekty, v nichž byly shodně poskytovány žadatelům finanční prostředky na vzdělávání zaměstnanců, a to v obou případech byly dotace vypláceny až následně, tj. po provedení vzdělávacích aktivit, které musel žadatel o dotaci relevantně prokázat. Podmínky prokázání těchto vzdělávacích aktivit, včetně odpovídajících důkazů, které musely být poskytovateli dotace doloženy, byly vymezeny v obou případech shodně, a to v příslušném rozhodnutí MPSV o poskytnutí dotace a v souvisejících Obecných a specifických podmínkách pro poskytnutí dotace. V těchto podmínkách pro poskytnutí dotace bylo stanoveno, že o podporu mohou jako oprávnění žadatelé žádat pouze zaměstnavatelé jednotlivých osob (bod 3.3). Podporu lze poskytnout pro vzdělávání v oblasti měkkých a manažerských dovedností, přičemž jedna osoba může absolvovat maximálně 10 kurzů (bod 4.1). Podpora je proplácena podle tzv. osobohodiny, tedy proškolení jedné osoby po dobu 60 minut (bod 4.2). Cílovými skupinami jsou zaměstnanci, čímž se rozumí osoby v pracovně právním nebo obdobném vztahu k organizaci žadatele (partnera), a to s výjimkou osob zaměstnaných na základě dohody o provedení práce (bod 4.3). Příjemce podpory je povinen doložit pracovně právní vztah zaměstnance, a to pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti, nikoliv však dohodou o provedení práce (bod 5.3 specifických pravidel).

134. Žadatel o dotaci předkládal rozhodující důkazy spolu s dílčí zprávou o realizaci projektu, jejíž součástí byla vždy žádost o platbu dotace, resp. její části, a to v průběhu čerpání dotačních prostředků i v jeho závěru. Protože, jak vyplývá z výše uvedeného, byla podpora proplácena podle tzv. osobohodiny, tedy proškolení jedné osoby po dobu 60 minut, žadatelé, a to v bodě I. výroku napadeného rozsudku společnost [Jméno obžalované G] a v bodě II. výroku společnost [Jméno obžalované H] , měli povinnost prokázat, že vzdělávací aktivity proběhly a že se jich vždy zúčastnil v konkrétním časovém rozsahu (zpravidla 8 hodin denně) konkrétní počet školených osob, tj. zaměstnanců každé z těchto společností v případě příslušného dotačního projektu. Stěžejními důkazy byly proto prezenční listiny, potvrzení o absolvování kurzu, tzv. certifikáty a také dohody o pracovní činnosti jednotlivých zaměstnanců, jakož i další podstatné listinné důkazy, dokladující průběh čerpání dotačních prostředků, jež jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku. Bylo ověřeno, že všechny tyto listinné důkazy z formálního hlediska obsahovaly potřebné náležitosti, naplňující podmínky vyžadované poskytovatelem dotace. Soud prvního stupně zcela správně hodnotil každý z těchto listinných důkazů nejen jednotlivě, ale i v souhrnu s ostatními provedenými důkazy, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž dospěl k závěru o existenci vzájemně propojeného, nepřerušeného, resp. uzavřeného řetězce důkazů, který jinou alternativu než vinu obžalovaných nepřipouští. Za této podmínky je přípustné, aby soud výrok o vině opřel jen o nepřímé důkazy (srov. např. Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna T.: Trestní právo procesní, Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 342-345; nebo obdobně Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol.: Trestní právo procesní, Praha: C. H. Beck, 2013. s. 360).

135. I v rámci odvolacího řízení obžalovaní setrvali na svých tvrzeních, že školení proběhla a že jedinou nepravdivou skutečností v prezenčních listinách jsou chybná data školení, když některá se konala v náhradním termínu o víkendech. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozvedl jednotlivé výpovědi, ale také důkazy, které na tyto výpovědi navazovaly a které předmětné údaje zcela vyvrátily.

136. S ohledem na zvolenou obhajobu obžalovaných považuje i odvolací soud za zásadní posouzení, zda údaje uvedené na Prezenčních listinách, jako základním dokumentu prokazujícím realizované školení, jsou pravdivé, tedy zda školení v konkrétní den proběhlo, zda proběhlo v deklarovaném časovém rozsahu (počtu školených hodin) a zda se každého konkrétního školícího dne zúčastnily konkrétní fyzické osoby, tj. zaměstnanci obžalovaných společností [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] , které prezenční listiny podepsaly. Podle Specifických podmínek pro poskytnutí dotace v rámci předmětných dotačních projektů byly finanční prostředky propláceny na základě tzv. osobohodin, což představuje paušální náklady za jednu osobu proškolenou po dobu 1 hodiny k určitému tématu nebo specializaci.

137. Společné pro všechny prezenční listiny je to, že kromě formálních náležitostí, tj. příslušného čísla projektu, jeho názvu, příjemce dotace i názvu aktivity, obsahuje každá zcela jednoznačně v levém horním rohu logo EU s označením Evropský sociální fond Operační program [název] .

138. Ve vztahu k bodu I. výroku (společnost [Jméno obžalované G] ) každá prezenční listina byla opatřena otiskem razítka společnosti [Jméno obžalované J] a podpisem její ředitelky [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , jejíž jméno je zde výslovně uvedeno. Každá prezenční listina rovněž byla opatřena otiskem razítka společnosti [Jméno obžalované G] a podpisem jejího statutárního zástupce [Jméno obžalované A] , jehož jméno je zde také uvedeno. Na každé prezenční listině je pak v pravém dolním rohu, v rubrice příjmení a jméno lektora, hůlkovým písmem vypsané jméno obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] a v bezprostřední blízkosti její podpis.

139. Tyto zjištěné skutečnosti tak zcela jednoznačně prokazují vědomost obžalovaných fyzických osob [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované A] a [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , potažmo právnických osob [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované J] , jejichž jménem jednali obžalovaní [Jméno obžalované A] , resp. [tituly před jménem] [jméno FO] , o tom, že prezenční listina byla vystavena pro projekt financovaný z EU, Evropského sociálního fondu Operačního programu [název] . Vědění obžalované [Jméno obžalované B] je prokázáno také výpovědí svědkyně [jméno FO] , která potvrdila, že dokumenty měla obžalovaná k dispozici, neboť jim posílala naskenované např. prezenční listiny, certifikáty a také měla přístup do elektronického systému. Na každé prezenční listině jsou pak vypsána jména jednotlivých účastníků včetně jejich podpisů. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že prezenční listina byla vždy vystavena pro dvoudenní kurz, a proto se týká vždy každého z obou dnů jednotlivě. Každý z účastníků kurzu se tak podepsal dvakrát, tedy ke každému datu jednotlivě. Ze souhrnného rozboru jednotlivých prezenčních listin lze považovat za prokázané, že každý dvoudenní kurz mohl zaměstnanec společnosti [Jméno obžalované G] absolvovat alternativně ve dvou tzv. bězích. Krajský soud správně poukázal na tu skutečnost, že rozborem sedmi tematických kurzů bylo zjištěno, že každého z těchto běhů na konkrétní téma se shodně účastnilo vždy buď 8 nebo 12 zaměstnanců. Celkově vždy 20 zaměstnanců, na jejichž vzdělávání společnost [Jméno obžalované G] žádala podporu, absolvovalo fakticky všechny kurzy. Na všech kurzech je jako lektorka uvedena obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] .

140. Krajský soud provedl v odůvodnění napadeného rozsudku detailní rozbor několika desítek výpovědí zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované G] i [Jméno obžalované H] . Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jednotliví zaměstnanci, ačkoli byli vyslýcháni v časovém horizontu několika týdnů, resp. měsíců, vypovídali nápadně shodně, zejména jejich argumentace, užité formulace a obraty byly v podstatě zcela totožné. Uváděli, že absolvovali všechna školení, na nichž podepsali prezenční listiny, s odstupem času si zpravidla pamatovali počet školení. Téměř u všech výslechů byl v přípravném řízení s jednotlivými zaměstnanci, vypovídajícími v procesním postavení svědků nebo podávajícími vysvětlení, velmi neobvykle přítomen tentýž právní zástupce. I podle odvolacího soudu se lze důvodně domnívat, že se na obsahu výpovědí mohli vzájemně domluvit, popř. že dostali instrukce k tomu, jak mají vypovídat, což vzbuzuje zásadní pochybnosti o autentičnosti a objektivnosti těchto výpovědí.

141. Zaměstnanci shodně vysvětlovali svoji přítomnost na školení v obou společnostech ve stejný den, nebo svoji přítomnost ve škole či v zaměstnání v době, kdy se měla konat školení. Shodně tvrdili, že jde o administrativní pochybení v uvedení data na prezenční listině, nebo že data při podpisu prezenční listiny nekontrolovali, ale současně trvali na tom, že se školení zúčastnili, byť v náhradním termínu, který nedokázali konkretizovat ani doložit. Po dotazu na konkrétní skutečnosti většina z nich reagovala tak, že si to s odstupem času nepamatuje.

142. I podle odvolacího soudu vysvětlení jednotlivých zaměstnanců o administrativním pochybení o absolvování kurzu v náhradním termínu apod. by mohlo být akceptováno, pokud by se jednalo o výjimečný případ, ale pokud se nápadně shodná formulační argumentace objevila u několika desítek zaměstnanců, dokonce dvou firem, a ve vztahu k několika desítkám školení, dokladovaným prezenčními listinami, krajský soud zcela logicky uzavřel, že výpovědi zaměstnanců jsou v těchto částech nevěrohodné. Navíc je zarážející, že cca 50 zaměstnanců obou společností se vzájemně osobně neznalo, když málokterý z nich dokázal vyjmenovat další osoby, které se školení zúčastnily.

143. Jednotlivé zaměstnavatelské firmy i školy, které spolehlivě potvrzovaly jejich účast v zaměstnání nebo ve škole v konkrétních termínech, rozhodně nebyly nikterak vzájemně propojeny. Objektivně nebylo zjištěno, že by tyto subjekty byly motivovány k tomu, aby potvrzovaly nepravdivé skutečnosti.

144. Odvolací soud přisvědčil krajskému soudu, že věrohodnost výpovědí zaměstnanců v částech, kdy potvrzovali svoji účast na školení, je tak zpochybněna obsahem jednotlivých prezenčních listin. Zaměstnanci měli být proškolováni vždy ve skupinách, uvedených na prezenčních listinách, k jednotlivým tématům. Zaměstnanci, kteří vždy chodili na jednotlivá školení spolu, nebyli schopni výslovně uvést jména dalších spoluzaměstnanců.

145. Dále je nutno zdůraznit, že většina zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované G] , která zde měla uzavřenu dohodu o pracovní činnosti, měla stejnou dohodu o pracovní činnosti uzavřenu také ve společnosti [Jméno obžalované H] , tedy dohodu o pracovní činnosti ve shodném období měli uzavřenu v obou firmách zaměstnanci: [jméno FO] (č.l. 284, 425), [jméno FO] (č.l. 292, 446), [jméno FO] (č.l. 357, 481), [jméno FO] (č.l. 233, 502), [jméno FO] (č.l. 262, 495), [jméno FO] (č.l. 366, 467), [jméno FO] (č.l. 255, 411), [jméno FO] (č.l. 308, 330), [jméno FO] (č.l. 316, 545), [jméno FO] (č.l. 382, 397), [jméno FO] (č.l. 300, 552) a [jméno FO] (č.l. 332, 474) a [jméno FO] (č.l. 248, 531). Jednalo se tedy o 13 zaměstnanců z 20 zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované G] a o 13 zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované H] z jejich 30 zaměstnanců. Prezenčními listinami je prokázáno, že jejich přítomnost byla souběžně vykazována i na školeních pořádaných pro společnost [Jméno obžalované H] (bod II. výroku napadeného rozsudku), jak krajský soud v konkrétnosti ve vztahu ke každému z účastníků školení podrobně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku (body 57.-66.), na což odvolací soud pro stručnost odkazuje.

146. Ze zpráv zaměstnavatelských organizací a škol bylo zjištěno, že v době, kdy byla vykázána účast proškolovaných osob ve škole nebo jejich přítomnost v zaměstnání, byla také vykázána jejich přítomnost na školení, jak vyplývá z prezenčních listin, když svoji účast stvrdili svým podpisem. Jednalo se o zaměstnance [jméno FO] (č.l. 969), zprávou jejího zaměstnavatele bylo prokázáno, že ve dnech 7. 4. 2017, 21. 4. 2017, 28. 4. 2017 a 12. 6. 2017 byla vykázána její účast v zaměstnání, a to dokonce v denní směně od 06:00 do 18:10 hod. [jméno FO] (č.l. 991-1002) byla ve dnech 7. 4., 21. 4., 12. 6., 26. 6., 10. 7., 24. 7. a 7. 8. 2017 v zaměstnání v rámci svého hlavního pracovního poměru. [jméno FO] (č.l. 1010-1016) byl ve svém hlavním pracovním poměru ve dnech 4. 4., 11. 4., 18. 4., 25. 4., 9. 5., 23. 5., 7. 6., 18. 7., 2. a 8. 8. 2017. [jméno FO] (č.l. 984) má ve dnech 7. 4., 10. 4., 21. 4., 28. 4., 19. a 26. 6. 2017 vykázanou přítomnost ve škole. [jméno FO] ve dnech 2. 5., 16. 5., 24. 5., 5. 6., 12. 6., 19. 6., 4. 7., 10. 7., 11. 7., 24. 7., 1. 8., 7. 8. a 21. 8. 2017 má vykázánu účast ve svém hlavním pracovním poměru. [jméno FO] (č.l. 1023-1030) ve dnech 4. 4., 11. 4., 9. 5., 15. 5., 23. 5., 6. 6., 7. 6., 18. 7., 25. 7. a 22. 8. 2017 má vykázánu účast ve svém hlavním pracovním poměru. [jméno FO] (č.l. 952-955) ve dnech 7. 4., 10. 4., 21. 4., 2. 5., 16. 5., 24. 5., 5. 6., 12. 6., 26. 6., 10. 7., 17. 7., 24. 7., 1. 8., 7. 8., 14. a 21. 8. 2017 má vykázánu účast ve svém hlavním pracovním poměru. [jméno FO] (č.l. 1006, 1052-1054) ve dnech 19. i 26. 7. 2017 má vykázánu účast ve svém hlavním pracovním poměru. [jméno FO] (č.l. 1056-1061) ve dnech 4. 4., 11. 4., 23. 5., 6. 6., 11. 7., 18. 7., 8. 8. 2017 má vykázánu účast ve svém hlavním pracovním poměru. [jméno FO] byl ve svém hlavním pracovním poměru ve dnech 4. 4., 11. 4., 18. 4., 25. 4., 6. 5., 9. 5., 15. 5., 23. 5., 6. 6., 7. 6., 24. 6., 11. 7., 19. 7., 26. 7., 3. 8., 9. 8., 16. 8. a 23. 8. 2017. [jméno FO] ve dnech 7. 4., 10. 4., 21. 4., 28. 4., 2. 5. 2017 měla být ve škole. [jméno FO] ve dnech 7. 4., 10. 4., 21. 4., 28. 4., 2. 5., 7. 5., 5. 6., 12. 6., 19. 6. a 26. 6. 2017 měl být ve škole. Ve dnech 7. 4., 10. 4., 21. 4., 28. 4., 2. 5., 5. 6., 12. 6., 19. a 26. 6. 2017 má [jméno FO] vykázanou přítomnost ve škole. Zaměstnanci [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] v té době byli v penzi a nebyli tedy v pozici studentů ani zaměstnanců v hlavním pracovním poměru.

147. Každému z absolventů jednotlivého kurzu bylo za absolvování každého kurzu vystaveno Potvrzení o absolvování kurzu, tzv. certifikát. K žádosti o proplacení dotačních prostředků společnost [Jméno obžalované G] kromě prezenčních listin doložila Potvrzení o absolvování kurzu. Potvrzení o absolvování kurzu bylo shodně v případě každého kurzu i každého zaměstnance podepsáno lektorem, když v konkrétním případě byla lektorkou pro všechny kurzy pouze obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] . Dále bylo potvrzení o absolvování opatřeno otiskem razítka obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] a podpisem obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , jejíž jméno je strojopisně vypsáno. Obdobně i jméno obžalovaného [Jméno obžalované A] , jako zástupce společnosti [Jméno obžalované G] , je zde vypsáno a jeho podpis, včetně otisku razítka této společnosti, je na potvrzení o absolvování rovněž uveden. Jako vzdělávací subjekt je ve všech případech shodně uvedena společnost [Jméno obžalované J] .

148. Provedenými důkazy, a to zejména prezenčními listinami, zprávami zaměstnavatelů a dokladů o školní docházce jednotlivých zaměstnanců, bylo prokázáno, že společnost [Jméno obžalované G] neprovedla školení v deklarovaném rozsahu. Školené osoby se buď školících dní vůbec nemohly zúčastnit, neboť byly ve svém zaměstnání, příp. ve škole, nebo byla jejich docházka vykazována na souběžně konaném školení pro společnost [Jméno obžalované H] . Lze proto uzavřít, že doklady, které byly předloženy poskytovateli dotace, zejména prezenční listiny a certifikáty o absolvovaném školení, deklarovaly skutečnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, tedy uváděly nepravdu o počtu zde uvedených zaměstnanců a rozsahu školených hodin (osobohodin).

149. V bodě I. žadatelem o dotaci a také subjektem, kterému byla dotace přiznána, byla společnost [Jméno obžalované G] , jejímž jediným společníkem a jednatelem byl [Jméno obžalované A] . Úkony, související s čerpáním tohoto dotačního projektu, však [Jméno obžalované A] nečinil sám jménem obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] . Na základě Smlouvy o dílo, jejíž součástí je i Plná moc, byla k provádění potřebných úkonů zmocněna obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované I]. V době uzavření Smlouvy o dílo, tj. dne 10. 3. 2016, v této společnosti sice figurovala jako její statutární zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] , tato však bezprostředně poté ze společnosti vystoupila (dne 15. 3. 2016 byla jednatelkou [jméno FO] ). I podle odvolacího soudu obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] zcela účelově převedla společnost na svědkyni [jméno FO] . Tato svědkyně uvedla, že sama žádné úkony neprováděla, neměla ani přístup k účtům společnosti a podle svého tvrzení její zdravotní stav nebyl dobrý. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] tvrdí, že přístup k účtům společnosti měl syn [jméno FO] , přičemž se jedná o otce jejího dítěte. Současně je nutno zdůraznit, že ve správní radě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] , která vyhrála výběrové řízení na dodavatele školení pro zaměstnance obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] , působil [jméno FO] a v dozorčí radě opět [jméno FO] . Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá propojenost osob, působících ve společnosti [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] , což je nutné vzít v úvahu při hodnocení věrohodnosti výpovědí zainteresovaných osob.

150. Ze zprávy o realizaci projektu ze dne 9. 8. 2017 (č.l. 2874) bylo zjištěno, že jako kontaktní osoba ve věci této zprávy, podávané jménem společnosti [Jméno obžalované G] , je uvedena [jméno FO] (která u hlavního líčení využila zákonného oprávnění a ve věci odmítla vypovídat). Součástí této zprávy je Zjednodušená žádost o platbu částky 1 129 072 Kč ze dne 1. 8. 2017. Společnost [Jméno obžalované G] takto žádala o platbu pro aktivity školení v oblasti Měkkých a manažerských dovedností, kdy projekt měl přiznanou dotaci na celkový počet 3 200 jednotek (tzv. osobohodin) s náklady 1 897 600 Kč. Touto Žádostí o platbu částky 1 129 072 Kč ze dne 1. 8. 2017 a opravné Zjednodušené žádosti o platbu ze dne 4. 10. 2017 (č.l. 2875, resp. 2893b-2894b) požádala společnost [Jméno obžalované G] o vyplacení částky 1 129 072 Kč, která představovala 85 % z dosud prokázaných způsobilých výdajů, tj. z částky 1 328 320 Kč. Závěrečnou zprávou o realizaci projektu ze dne 27. 2. 2018 (č.l. 2895) bylo prokázáno, že jako kontaktní osoba je opět uvedena [jméno FO] , tj. zaměstnankyně firmy [Jméno obžalované I]. I tato zpráva byla zadána do systému pod stejným kódem ( [Anonymizováno] ). Rovněž součástí této závěrečné zprávy je Zjednodušená žádost o platbu (č.l. 2915-2915b). V její opravné verzi ze dne 8. 4. 2018 žádala společnost [Jméno obžalované G] o proplacení další částky ve výši 483 888 Kč, což představovalo 85 % z dalších výdajů, tj. z částky 569 280 Kč (č.l. 2915b). Společnost [Jméno obžalované G] tak deklarovala způsobilé výdaje v celkové výši 1 897 600 Kč a žádala o vyplacení 85 % z této částky, tj. 1 612 960 Kč.

151. Na základě Zprávy o realizaci projektu, Závěrečné zprávy o realizaci projektu, které byly doloženy Prezenčními listinami, resp. Certifikáty o absolvování kurzů, poskytovatel dotace vyplatil společnosti [Jméno obžalované G] finanční prostředky. Z Oznámení o schválení zprávy o realizaci projektu a spolu s ní předložené Žádosti o platbu (č.l. 2870-2871) bylo zjištěno, že po přezkoumání podstatných dokladů poskytovatel dotace schválil způsobilé výdaje pouze ve výši 1 148 048 Kč a rozhodl o vyplacení splátky dotace ve výši 975 840,80 Kč. Další tzv. způsobilé výdaje ve výši 180 270 Kč byly poskytovatelem dotace, tj. pracovníky MPSV ČR, posouzeny jako neoprávněně nárokované výdaje a dotace ve výši 85 % z této částky, tj. částka 153 232 Kč, nebyla společnosti [Jméno obžalované G] vyplacena (viz č.l. 2870). Dne 25. 10. 2017 poukázal poskytovatel dotace společnosti [Jméno obžalované G] na její účet (č. účtu [č. účtu] ) částku 975 840 Kč (viz výpis z účtu MPSV ČR [adresa] , vedeném u ČNB - č.l. 5195). Druhá platba, tj. částka ve výši 483 488 Kč, byla poukázána poskytovatelem dotace na účet obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] dne 29. 5. 2018 (viz výpis z účtu poskytovatele dotace, tj. MPSV ČR, který je veden u ČNB - č.l. 5195). Celkem byla společnosti [Jméno obžalované G] vyplacena dotace ve výši 1 459 728 Kč.

152. Dne 14. 4. 2021, tj. po zahájení trestního stíhání, [Jméno obžalované A] vrátil částku 875 584 Kč. Zbylá částka ve výši 584 144 Kč uhrazena nebyla (viz výpis z účtu MPSV ČR, který je veden u ČNB [adresa] - č.l. 5195-5196).

153. Ve vztahu k bodu II. výroku napadeného rozsudku je nutno uvést, že ve zcela stejném složení jako dne 20. 3. 2017 komise pro hodnocení nabídek společnosti [Jméno obžalované G] hodnotila celkem 5 nabídek zaslaných do výběrového řízení, vyhlášeného společností [Jméno obžalované H] a dospěla k závěru, že na 1. místě s nejvýhodnější nabídkou se umístila společnost [právnická osoba] (viz č.l. 3193). Společnost [právnická osoba] shodně jako společnost [Jméno obžalované J] v případě skutkového děje popsaného pod bodem I. výroku napadeného rozsudku neprováděla školení pro společnost [Jméno obžalované H] svými kmenovými zaměstnanci, ale najala externí lektory. V době od 1. 2. 2016 do 16. 10. 2017 byl jednatelem [právnická osoba] [jméno FO] . Jediným společníkem této firmy v inkriminovaném období, s obchodním podílem ve výši 100 %, byl [tituly před jménem] [jméno FO] . Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] u hlavního líčení dne 30. 3. 2023 využil svého práva a odmítl vypovídat z důvodu, že by sám sobě nebo osobě blízké mohl způsobit trestní stíhání, což vysvětlil tím, že pracoval pro společnost [právnická osoba] a v rámci toho se na zakázce podílel. Usnesením policejního orgánu ze dne 9. 3. 2021, č.j. KRPB-190195/TČ-2020-060083-MAT, byla odložena trestní věc, týkající se podezření ze zločinů dle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl [tituly před jménem] [jméno FO] dopustit v souvislosti s činností společnosti [právnická osoba] i obviněnými [Jméno obžalované B] , [jméno FO] , [Jméno obžalované D] , [jméno FO] , [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] a právnickými osobami [Jméno obžalované H] a [Jméno obžalované I]. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno dalším trestním stíháním [tituly před jménem] [jméno FO] pro zločin dle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se škodou téměř 20 mil. Kč a trestným činem podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se škodou cca 5 mil. Kč (viz trestní věc vedená pod sp.zn. KRPB-167372/TČ-2016-060083, resp. KRPB-185148/TČ-2019-060083). Krajský soud u hlavního líčení dne 25. 1. 2023 přečetl úřední záznam o vysvětlení, které v přípravném řízení podal [jméno FO] (č.l. 748). [jméno FO] pouze uvedl, že byl jednatelem společnosti [právnická osoba] . Funkci jednatele sám vykonával pouze formálně a realizací školení v roce 2017 pověřil právě [tituly před jménem] [jméno FO] , který přislíbil zajištění účasti ve veřejné zakázce. Podle svého tvrzení se [jméno FO] dále o tuto zakázku nezajímal.

154. Společnost [právnická osoba] rovněž, ostatně shodně jako společnost [Jméno obžalované J] v případě skutkového děje popsaného pod bodem I., neprováděla školení na základě této Smlouvy pro společnost [Jméno obžalované H] svými kmenovými zaměstnanci, ale najala externí lektory. Tato skutečnost byla prokázána listinnými důkazy.

155. Dohodou o provedení práce (č.l. 1958) bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] tuto dohodu uzavřela dne 27. 2. 2017 s obžalovanou [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] pro práci lektora dalšího vzdělávání na dobu do 31. 12. 2017, a to v rozsahu nepřekračujícím 300 hodin za kalendářní rok. Dohody o provedení práce fakticky se stejným textem a obsahem uzavřela společnost [právnická osoba] dne 28. 2. 2017 s obžalovanou [Jméno obžalované E] (č.l. 738) a dne 1. 3. 2017 s obžalovanými [jméno FO] a [Jméno obžalované F] (č.l. 759, 769). Také v každé z těchto Dohod bylo s jednotlivým zaměstnancem ujednáno, že provede práci lektora dalšího vzdělávání v době do 31. 12. 2017 v rozsahu nepřekračujícím 300 hodin za kalendářní rok. Bylo ujednáno, že každému z těchto zaměstnanců za vykonanou práci náleží odměna ve výši 80 Kč bez bližší specifikace.

156. Výdajovými pokladními doklady bylo prokázáno vyplácení finančních odměn těmto obžalovaným jako jednotlivým lektorům (viz bod 98. napadeného rozsudku). Obžalovanému [Jméno obžalované F] bylo vyplaceno podle výdajového pokladního dokladu (č.l. 770) dne 26. 3. 2017 celkem 3 264 Kč, přičemž podle své výpovědi jedna část školení se týkala bezpečnosti práce a životního prostředí a další část školení se týkala požární ochrany. Všechno bylo proškoleno v jednom dni (8x80 Kč je 640 Kč). Další školení proběhlo pro manžele [jméno FO] , a to v rozsahu asi 3 hodin.

157. O nevěrohodnosti předkládaných Prezenčních listin svědčí Zpráva [právnická osoba] , zaměstnavatele obžalované [Jméno obžalované E] (č.l. 972-973), jíž bylo prokázáno, že ve dnech, kdy měla [Jméno obžalované E] realizovat školení jménem společnosti [právnická osoba] pro zaměstnance firmy [Jméno obžalované H] , měla jako zdravotní sestra vykázánu směnu u svého zaměstnavatele. Jednalo se o dny 21. a 29. 3. 2017, 18., 21. a 25. 4. 2017. Ve všech případech měla shodně pracovní směnu od 06:00 hod. do 18:00 hod. Rovněž zaměstnavatel obžalovaného [Jméno obžalované F] , firma [právnická osoba] , ve své zprávě potvrdil, že [Jméno obžalované F] ve dnech, kdy měl realizovat školení, byl v zaměstnání, a to ve dnech 7., 9. a 10., 14., 16. a 17. 3. 2017, přičemž ve dnech 9., 10. a 17. 3. 2017 byl dokonce na služební cestě (č.l. 1035-1044).

158. Z Dohod o pracovní činnosti, které uzavřela se svými zaměstnanci společnost [Jméno obžalované G] (bod I. výroku napadeného rozsudku) a společnost [Jméno obžalované H] (bod II. výroku napadeného rozsudku), bylo zjištěno, že celkem 13 zaměstnanců mělo pro stejné období uzavřeny Dohody o pracovní činnosti v obou společnostech. Jednalo se o [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] .

159. Ze zpráv zaměstnavatelských organizací a škol bylo zjištěno, že v době, kdy byla vykázána účast proškolovaných osob ve škole nebo jejich přítomnost v zaměstnání, byla také vykázána jejich přítomnost na školení, jak vyplývá z prezenčních listin, když svoji účast stvrdili svým podpisem (viz body 140. až 158. odůvodnění napadeného rozsudku). Jednalo se o zaměstnance [jméno FO] (č.l. 917), [jméno FO] (č.l. 1045), [jméno FO] (č.l. 985), [jméno FO] (č.l. 928), [jméno FO] (č.l. 869), [jméno FO] (č.l. 1007), [jméno FO] (č.l. 595) a [jméno FO] (č.l. 1021), [jméno FO] (č.l. 978), [jméno FO] (č.l. 950), [jméno FO] (č.l. 937), [jméno FO] (č.l. 874), [jméno FO] (č.l. 1004, resp. 1052), [jméno FO] (č.l. 1062), [jméno FO] (č.l. 869), [jméno FO] (č.l. 862), [jméno FO] (č.l. 859), [jméno FO] (č.l. 861), [jméno FO] (č.l. 952) a [jméno FO] (č.l. 931). Zaměstnanci [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] nebyli studenty, ani zaměstnanci v hlavním pracovním poměru.

160. Shodně jako v bodě I. výroku napadeného rozsudku provedenými důkazy, a to zejména prezenčními listinami, zprávami zaměstnavatelů a dokladů o školní docházce jednotlivých zaměstnanců, bylo prokázáno, že společnost [Jméno obžalované H] neprovedla školení v deklarovaném rozsahu. Školené osoby se buď školících dní vůbec nemohly zúčastnit, neboť byly ve svém zaměstnání, příp. ve škole, nebo byla jejich docházka vykazována na souběžně konaném školení pro společnost [Jméno obžalované G] . Lze proto uzavřít, že doklady, které byly předloženy poskytovateli dotace, zejména prezenční listiny a certifikáty o absolvovaném školení, deklarovaly skutečnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, tedy uváděly nepravdu o počtu zde uvedených zaměstnanců a rozsahu školených hodin (osobohodin). Závěr soudu prvního stupně o nepravdivosti tvrzení o náhradních termínech školení o víkendech byl učiněn v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odvolací soud o něm neshledává žádných pochybností.

161. Shodně jako v bodě I. výroku napadeného rozsudku Prezenční listiny kromě formálních náležitostí, tj. příslušného čísla projektu, jeho názvu, příjemce dotace i názvu aktivity, obsahovaly zcela jednoznačně v levém horním rohu logo EU s označením Evropský sociální fond Operační program [název] . Každá Prezenční listina byla opatřena otiskem razítka společnosti TOLINAX s.r.o. a podpisem jejího jednatele [jméno FO] , jehož jméno je zde strojopisně vypsáno. Kromě toho je na každé Prezenční listině rovněž otisk razítka obžalované právnické osoby [Jméno obžalované H] a podpis obžalované [Jméno obžalované B] , jako jednatelky této společnosti, jejíž jméno je zde rovněž uvedeno. Každá Prezenční listina pak v pravém dolním rohu, v rubrice příjmení a jméno lektora, obsahuje jméno konkrétního obžalovaného, který měl školení jménem společnosti [právnická osoba] provést, neboť měl uzavřenu výše citovanou smlouvu. Vedle vypsaného jména lektora je v bezprostřední blízkosti i jeho parafa.

162. I podle odvolacího soudu Prezenčními listinami je prokázána vědomost obžalovaných fyzických osob, tj. [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , právnických osob [Jméno obžalované H] a [Jméno obžalované I] , jakož i lektorů [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] a [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] o tom, že každá Prezenční listina byla vystavena pro projekt financovaný z EU, Evropského sociálního fondu Operačního programu [název] .

163. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně poukázal i na finanční výhodnost předmětného proškolování zaměstnanců z dotačních prostředků. Za účast na školení byla zaměstnancům poskytnuta finanční náhrada, jako by byli v zaměstnání. Z dohody o pracovní činnosti každého z těchto zaměstnanců bylo zjištěno, že za 1 hodinu jim mělo být zaplaceno 66 Kč, což za 8 hodin (1 den) činí částku 528 Kč. U zaměstnanců společnosti [Jméno obžalované G] byl požadavek na proplacení dotace za 1 tzv. osobohodinu ve výši 593 Kč, tedy za proškolení 1 zaměstnance za 1 den činí dotace částku 4 744 Kč (593 Kč x 8). Po odečtení finanční náhrady pro zaměstnance (528 Kč) společnosti [Jméno obžalované G] zůstala částka z dotačních prostředků ve výši 4 216 Kč. Odměna školitelky [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] byla 90 Kč/1 hod., tj. 720 Kč za 8 hodin (denně). V případě společnosti [Jméno obžalované H] byly nárokovány dvě částky, byť každému zaměstnanci mělo být rovněž podle dohod o pracovní činnosti vyplaceno 66 Kč za hodinu, tedy celkem 528 Kč za 1 den. Pokud se zaměstnanci této společnosti účastnili školení na téma z oblasti Měkkých a manažerských dovedností, byl výsledek fakticky stejný jako v případě společnosti [Jméno obžalované G] , neboť dotační prostředky byly nárokovány ve výši 593 Kč. Pokud se zaměstnanec účastnil školení na téma z oblasti Technického a jiného odborného vzdělávání, mohly být uplatňovány dotační prostředky pouze ve výši 252 Kč za 1 osobohodinu, což představuje 2 016 Kč za školení jednoho zaměstnance po dobu jednoho dne, avšak tomuto zaměstnanci měla být vyplacena podle dohody o pracovní činnosti částka 528 Kč. Rozdíl tedy činil 1 488 Kč (2 016-528 Kč) a tuto částku inkasovala společnost [Jméno obžalované H] . Odměna školitelů, tj. [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] , podle dokladů měla činit jen 80 Kč/1 hod., tj. 640 Kč za 8 hodin (denně). 164. [Jméno obžalované G] i [Jméno obžalované H] podaly žádost o podporu dne 24. 8. 2016 a uvedly v ní, že bude proškoleno 20 zaměstnanců (bod I. výroku napadeného rozsudku) a 30 zaměstnanců (bod II. výroku napadeného rozsudku), v obou žádostech o přiznání dotace je dokonce odkaz na provedené analýzy potřeb jejich zaměstnanců, přičemž v té době ani jedna z těchto společností zaměstnance neměla. Jak vyplývá z dohod o pracovní činnosti, včetně pracovní smlouvy obžalované [Jméno obžalované B] v bodě II., byli zaměstnanci najímáni až s několikaměsíčním časovým odstupem.

165. Současně je nutno poukázat na časové souvislosti. Dohody o pracovní činnosti (20 dohod v bodě I. výroku napadeného rozsudku a 29 dohod v bodě II. výroku) měly být uzavřeny v obou firmách až dne 1. 2. 2017. Krajský soud v této souvislosti poukázal na zcela nápadnou časovou vazbu na rozhodnutí MPSV ČR o přiznání dotace, a to pro společnost [Jméno obžalované G] dne 17. 2. 2017 a pro společnost [Jméno obžalované H] dne 21. 2. 2017. Společnost [Jméno obžalované G] dokonce v úvodní žádosti tvrdila, že dojde k proškolování zaměstnanců na pozicích, např. číšník nebo barman, ačkoliv 14 dohod o pracovní činnosti bylo uzavřeno se zaměstnanci na pozici obsluha rychlého občerstvení. Jedná se tak o zcela odlišné pracovní pozice s odlišnými požadavky na jejich kvalifikaci. Za poukaz rozhodně stojí i koncipace jednotlivých dohod o pracovní činnosti, včetně nízké odměny za 1 hodinu práce (66 Kč), a to dokonce bez ohledu na to, zda jde o pozici řídícího pracovníka v oblasti marketingu, vedoucího provozu, stravovacích, ubytovacích služeb a pohostinství nebo obsluhy rychlého občerstvení v případě společnosti [Jméno obžalované G] nebo zda jde o pozici vedoucího provozu sportovního zařízení nebo pomocníka ve vzdělávacím zařízení, což i podle odvolacího soudu svědčí o zcela účelovém formálním vytvoření těchto dohod o pracovní činnosti bez reálného a objektivního předpokladu, že zaměstnanci budou fakticky tuto práci vykonávat a bude jim přiznána příslušná odměna. V lednu 2017 činila minimální mzda na území ČR právě 66 Kč za 1 hodinu práce.

166. Z dohod o pracovní činnosti bylo zjištěno, že každý zaměstnanec měl ročně odpracovat 300 hodin, což znamenalo při odměně 66 Kč za hodinu roční mzdu ve výši 19 800 Kč. Z obou rozhodnutí MPSV a s ním souvisejících Obecných a specifických podmínek pro přiznání dotace vyplývá, že jeden zaměstnanec mohl absolvovat maximálně 10 školení. Kurzy byly dvoudenní, každý zaměstnanec mohl absolvovat školení či kurz v rozsahu 20 dní, což znamená 160 hodin, neboť školící den byl osmihodinový. U společnosti [Jméno obžalované G] náklady na proškolení jednoho zaměstnance za 10 kurzů představovaly částku ve výši 94 880 Kč (ročně). Tedy každá z těchto dvou společností chtěla vynaložit na školení jednoho zaměstnance ročně částku např. 94 880 Kč, přičemž by odvedl práci na základě dohody o pracovní činnosti ohodnocenou ročně částkou 19 800 Kč. Náklady na školení u společnosti [Jméno obžalované H] v oblasti technických a jiných odborných dovedností byly sice nižší, ale přesto podstatně převyšovaly roční odměnu za odvedenou práci. Zaměstnanci byli přijati nikoliv na hlavní pracovní poměr, tj. na základě řádné pracovní smlouvy, ale na základě dohody o pracovní činnosti, v níž není žádné ujednání, týkající se např. tzv. konkurenční doložky, jistoty trvání pracovního poměru, event. vrácení finančních prostředků, vynaložených na zvýšení kvalifikace každého zaměstnance v případě, že předčasně přestane pro firmu pracovat, ačkoliv do jeho vzdělávání vložila společnost výše uvedenou částku. Pokud by každá z těchto dvou společností měla tuto částku vynaložit z vlastních finančních prostředků, nikoliv z dotačních financí, primárně by se musela zabývat tím, kolik může na určitou pozici přijmout zaměstnanců, které bude muset takto nákladně proškolovat a zda náklady vynaložené na jejich proškolení skutečně přinesou zvýšení kvalifikace každého zaměstnance natolik, že v konečném důsledku budou pro společnost znamenat i podstatně zvýšený zisk, jak správně konstatoval krajský soud.

167. Zaměstnanci každé z těchto společností měli strávit více než polovinu roční pracovní doby (podle dohod o pracovní činnosti 300 hodin ročně) na těchto kurzech. V případě společnosti [Jméno obžalované G] bylo uzavřeno 20 dohod, každá na 300 hodin ročně. To představuje možných 6 000 pracovních hodin, a to za předpokladu, že by každý zaměstnanec plně dohodu využil a všechny smluvené hodiny odpracoval. Přesto však společnost požadovala dotaci na 3 200 tzv. osobohodin. V případě společnosti [Jméno obžalované H] bylo uzavřeno 29 dohod, rovněž vždy v rozsahu 300 hodin ročně u každého zaměstnance. To představuje 8 700 pracovních hodin, ale společnost požadovala dotaci na 4 704 osobohodin. V obou případech shodně měli být zaměstnanci placeni za účast na školení po dobu více než poloviny ročního fondu pracovní doby, kdy fakticky žádnou práci neodváděli.

168. Současně je nutno poukázat na tu skutečnost, že společnosti [Jméno obžalované H] i [Jméno obžalované G] byly v roce 2016 prakticky v počátcích svých podnikatelských aktivit a každá z nich čerpala úvěry. Společnost [Jméno obžalované G] získala 17. 3. 2016 u společnosti UniCredit bank a.s. úvěr ve výši 4,8 mil. Kč, z čehož 2,3 mil. Kč bylo určeno na nákup nemovitosti a 2,5 mil. Kč na její opravu. Z pohybu na účtech této společnosti nebylo zjištěno, že by v té době vynakládala např. platby na mzdy zaměstnanců, na jejich sociální a zdravotní pojištění. Obdobně tomu bylo i u společnosti [Jméno obžalované H] , která 17. 3. 2016 získala investiční úvěr ve výši cca 3,9 mil. Kč na výstavbu lanového centra. Další úvěr ve výši 0,5 mil. Kč získala na výstavbu pergoly venkovního posezení, sedáků pro lanové centrum apod., byl splacen 29. 12. 2017.

169. Popis vzdělávacích aktivit svědčí pro závěr, že od samého počátku byly dotační projekty vytvořeny zcela účelově, nikoliv se záměrem použít dotační finanční prostředky na skutečné zvýšení kvalifikace jejich zaměstnanců a pro rozšíření jejich možností uplatnit se na trhu práce nebo v konečném důsledku pro zvýšení zisku každé z obou firem. Společnost [Jméno obžalované G] přijala celkem 14 z 20 celkových zaměstnanců na pozici obsluha rychlého občerstvení a finančně nákladně je proškolovala na téma jako obchodní jednání, motivace zaměstnanců, obchodní dovednosti nebo dokonce snižování nákladů nebo postupy při výběru zaměstnanců. Není pochyb o tom, že každý z těchto 14 zaměstnanců byl řadovým zaměstnancem, nikoliv členem vrcholového managementu. Obdobně tomu bylo i ve společnosti [Jméno obžalované H] , kdy celkem 26 zaměstnanců mělo uzavřeno dohody o pracovní činnosti na pozici pomocník ve vzdělávání (celkem bylo ve firmě 29 zaměstnanců na dohodu o pracovní činnosti a 1 pracovnice na hlavní pracovní poměr) a tito pomocníci byli proškolováni na téma vedení a koučink zaměstnanců, firemní kultura, motivace zaměstnanců, obchodní jednání, hodnocení zaměstnanců nebo snižování nákladů.

170. Obhajoba obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] a obžalovaných právnických osob [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] je i v rámci odvolacího řízení založena na tvrzení, že především v případě obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] nebylo prokázáno jednání, tedy porušení dotačních podmínek vymezených poskytovatelem dotace ve formě spolupachatelství. I když v inkriminované době obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] nefigurovala ve společnosti [Jméno obžalované I] v pozici jednatelky nebo společníka, její právní úkony směřovaly k tomu, že ze společnosti vystoupila poté, co uzavřela rozhodující smlouvy a následně po uzavření dotačního projektu se do společnosti opět vrátila, což s ohledem na další provedené důkazy bylo zcela účelové. Odvolací soud tak přisvědčil soudu prvního stupně, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že hlavní aktivity v obou dotačních projektech vyvíjela obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] jménem společnosti [Jméno obžalované I]. Obžalovaná činila zásadní právní úkony, směřující k tomu, aby v rozhodném období sama formálně ve firmě [Jméno obžalované I] nefigurovala. Její obhajobu, spočívající v tom, že tak učinila z důvodu narození syna a mateřské dovolené, považuje i soud odvolací za obhajobu zcela nevěrohodnou. V době uzavření Smluv o dílo dne 10. 3. 2016 se společnostmi [Jméno obžalované G] a [Jméno obžalované H] ve společnosti [Jméno obžalované I] figurovala jako její statutární zástupkyně, bezprostředně poté ze společnosti vystoupila (dne 15. 3. 2016 byla jednatelkou [jméno FO] ). I podle odvolacího soudu obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] zcela účelově převedla společnost na svědkyni [jméno FO] . Tato svědkyně uvedla, že sama žádné úkony neprováděla, neměla ani přístup k účtům společnosti a podle svého tvrzení její zdravotní stav nebyl dobrý. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] tvrdí, že přístup k účtům společnosti měl syn [jméno FO] , k tomu je však nutno podotknout, že tento je otcem dítěte obžalované, a při hodnocení věrohodnosti výpovědí zainteresovaných osob je tak nutno i tuto skutečnost vzít v úvahu. Odvolací soud připomíná, že ve správní radě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] , která vyhrála výběrové řízení na dodavatele školení pro zaměstnance obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] , působil [jméno FO] a v dozorčí radě opět [jméno FO] . Společnost [Jméno obžalované J] prováděla školení prostřednictvím obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] , která byla školitelkou jak zaměstnanců [Jméno obžalované G] , tak i zaměstnanců [právnická osoba]. Z přístupových kódů do systému MPSV bylo zjištěno, že úkony byly společností [Jméno obžalované I] prováděny, ačkoliv jejich jednatelka k tomu nikomu nedala žádný pokyn. Postupem souladným s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. bylo tak prokázáno úmyslné podvodné jednání obžalovaných od samého počátku, tj. od vytvoření projektu, od počátku zcela neúčelného, směřujícího pouze k získání finančních prostředků. Bylo prokázáno, že v prezenčních listinách byly uvedeny nepravdivé údaje o datu dvoudenních školení, lektorovi, proškolených osobách, délce trvání školících dní, které nepravdivě deklarovaly, že školení v daný termín proběhlo za účasti zde uvedených zaměstnanců každé z obžalovaných právnických osob, a to společnosti [Jméno obžalované G] v bodě I. a společnosti [Jméno obžalované H] v bodě II. Z provedených důkazů vyplývá, že obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] komunikovala s obžalovanými, a to ohledně skutečností pro podání prvotní žádosti, pro realizaci dalších rozhodujících úkonů jménem společnosti [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] .

171. Po přezkoumání dané trestní věci vrchní soud nepřisvědčil obžalovaným, že krajský soud se dopustil porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo. K danému odvolací soud v obecné rovině podotýká, že je nepochybné, že je to stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno, a že pokud nebylo v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li tak přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného, tedy v souladu s pravidlem in dubio pro reo [k tomu srov. nález Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 12. 1. 2009 (N 7/52 SbNU 73), nález Ústavního soudu, sp.zn. III. ÚS 1624/09, ze dne 5. 3. 2010 (N 43/56 SbNU 479)], neboť ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ [viz nález, sp.zn. I. ÚS 553/05, ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407)]. Procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci, avšak nemůže jít o volnost absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností. Podstatou volného hodnocení důkazů je myšlenková činnost soudce, kterou tvoří elementy, jako jsou průměrné životní zkušenosti každého člověka, osobní životní i profesní znalosti a zkušenosti soudce a zvláštní poznatky zjištěné při projednávání konkrétní věci. Teorie a praxe vyžadují, aby každý důkaz byl hodnocen podle své závažnosti, zákonnosti a věrohodnosti (srov. Fenyk, J., Císařová, D, Gřivna T.: Trestní právo procesní, Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 330). Cílem dokazování je rekonstrukce skutkového děje potřebná pro rozhodnutí soudu. Prokázat vinu je možné přímými a rovněž i důkazy nepřímými, ovšem za podmínky, že vzájemně propojený, nepřerušený, resp. uzavřený řetězec těchto důkazů jinou alternativu než vinu nepřipouští. Za této podmínky soud může výrok o vině opřít jen o nepřímé důkazy (srov. např. Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna T.: Trestní právo procesní, Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 342-345; nebo obdobně Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol.: Trestní právo procesní, Praha: C. H. Beck, 2013. s. 360). Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, což má garantovat, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění (viz např. nález Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 1291/12). Odvolací soud po přezkoumání dané trestní věci zjistil, že způsob, jakým krajský soud v dané věci pracoval s provedenými důkazy, výše popsaným principům odpovídá. Odvolací soud proto zhodnocení důkazů soudem prvního stupně posoudil jako logické a přesvědčivé, tyto závěry mají dostatečnou oporu v procesně využitelných důkazech, jež byly zcela správně vyhodnoceny jako věrohodné. Současně je nutno uvést, že krajský soud splnil svou povinnost popsat a přesvědčivě odůvodnit svůj důkazní postup, stejně jako své závěry o spolehlivosti použitého důkazního pramene. Výrok o vině v napadeném rozsudku tak není založen na pouhém apodiktickém popření některých zjištěných faktů a na nezdůvodněném přitakání jiným faktům. Odvolací soud proto přisvědčil skutkovým závěrům o vině každého z obžalovaných tak, jak soud prvního stupně uvedl v bodech I. a II. výroku o vině v napadeném rozsudku. K návrhům na doplnění dokazování 172. K návrhu obhajoby na doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení je nejprve v obecnosti vhodné připomenout, že základní rámec dokazování je pro orgány činné v trestním řízení vymezen v § 89 odst. 1 tr. ř. Podle něj [v] trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména: a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek, c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu, d) podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného, e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení, f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání. Demonstrativní charakter tohoto výčtu umožňuje provádění dokazování i k objasnění dalších otázek, jejichž zodpovězení je nezbytné pro rozhodnutí v meritu věci, dokazování však nemůže být bezbřehé, musí být koncentrované a soustředěné na otázky, které je třeba zodpovědět. Protože rozhodnutí o vině obžalovaných může být založeno pouze na procesně účinných důkazech, tedy takových, které byly opatřeny a provedeny v souladu s požadavky zákona, je možné, a je-li namítána jejich nepoužitelnost z tohoto důvodu pak i nutné, vést dokazování i k objasnění otázek, týkajících se této problematiky. Podle judikatury Ústavního soudu rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu, který má dostatečný prostor pro to, aby individuálně posoudil, zda pro zjištění skutkového stavu je či není třeba provedení dalších důkazů. Proto i posouzení důvodnosti návrhu na doplnění dokazování závisí na okolnostech každého jednotlivého případu (viz usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp.zn. II. ÚS 3538/14).

173. Podle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Není procesní povinností soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, neprovedení navrhovaného důkazu proto ještě neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 234/04 a sp.zn. I. ÚS 972/09).

174. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp.zn. I. ÚS 733/01, příp. další rozhodnutí na něj navazující) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Podle této ustálené judikatury Ústavního soudu lze neakceptování důkazního návrhu obviněného založit toliko třemi důvody, jimiž jsou a) tvrzená skutečnost nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, b) navržený důkaz nedisponuje potřebnou vypovídací potencí a c) nadbytečnost důkazu. O třetí situaci se jedná tehdy, je-li skutková okolnost, k jejímuž prokázání či vyvrácení je důkaz navrhován, již dostatečně, tj. v rozsahu požadavku plynoucího z § 2 odst. 5 tr. ř., prokázána.

175. Dále je nutno připomenout, že Evropský soud pro lidská práva při posuzování návrhů na provedení důkazů definoval tři kritéria a) odůvodnění návrhu obhajobou a význam důkazu pro projednávanou věc, b) odůvodnění zamítnutí návrhu soudem a c) posouzení dopadu jeho neprovedení na celkovou spravedlivost řízení. Pokud jde o vzájemný vztah těchto kritérií, upozornil, že odůvodnění soudů bude muset být úměrné rozsahem a úrovní detailu k odůvodnění předloženému obhajobou (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 12. 2018, Murtazaliyeva proti Rusku, č. 36658/05). Podle ustálené judikatury tohoto soudu však ani zamítnutí návrhu bez odůvodnění nebo „ticho“ vnitrostátních soudů ve vztahu k dostatečně odůvodněnému a významnému návrhu na provedení důkazu nevede nutně k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. 2. 2008, Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K porušení práva na spravedlivý proces tak nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného, nýbrž pouze za situace, že by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.

176. Po přezkoumání věci odvolací soud zjistil, že v tomto řízení nenastala situace tzv. opomenutých důkazů. Soud prvního stupně se zabýval okruhem možných a jemu dostupných důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, a správně dospěl k závěru, že v podstatě neexistuje žádný další dosud neprovedený důkaz, který by mohl přinést jakékoliv nové poznatky pro rozhodnutí. Z hlediska ustálení skutkového stavu je tak zřejmé, že soud prvního stupně provedl veškeré jemu dostupné důkazy a nelze mu tedy vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, nebo byly opatřeny v průběhu řízení před soudem. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, jaká zjištění učinil na základě konkrétních provedených důkazů a jak tyto důkazy hodnotil. Závěry soudu prvního stupně, které ve směru skutkových zjištění učinil, považuje odvolací soud za zcela logické a odpovídající obsahu provedených důkazů. Protože opravné prostředky obžalovaných nejsou fakticky ničím jiným než polemikou s hodnocením stejných důkazů, které s jiným výsledkem hodnotí již krajský soud, přičemž hodnocení důkazů soudem prvního stupně je nutno vnímat jako zákonné a souladné s kritérii § 2 odst. 6 tr. ř., odvolací soud neshledal prvky libovůle, případně selektivního hodnocení důkazů, nepřisvědčil odvolacím námitkám obžalovaných a ani jejich požadavkům na doplnění dokazování. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že z důkazů provedených soudem prvního stupně je skutkový stav předmětné trestní věci bezpečně objasněn.

177. Návrhy obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] za obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] na doplnění dokazování, a to konstatováním listin projektů [právnická osoba] a [právnická osoba] a výslech svědkyně [jméno FO] , považuje odvolací soud za nadbytečné, neboť jsou vedeny snahou oddálit konečné rozhodnutí v dané věci. Navržené doplnění dokazování není pro ustálení skutkového děje v dané věci rozhodné a ani podstatné, nemá přímý vztah ke skutkům pod body I. a II. výroku o vině v napadeném rozsudku. Odvolací soud navržené důkazy vyhodnotil jako jednoznačně nadbytečné, a proto je zamítl, tedy z důvodu jejich irelevance a redundance ve vztahu k prokazovaným skutečnostem, když povinnost soudu vyhovět návrhu na provedení důkazu není bezbřehá [k tomu srov. např. nález sp.zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 60/56 SbNU 643); nález sp.zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239); či usnesení sp.zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Právní hodnocení 178. Krajský soud se právním hodnocením trestného jednání obžalovaných podrobně zaobírá v bodech 177. až 214. odůvodnění napadeného rozsudku.

179. V reakci na uplatněné odvolací námitky obžalovaných fyzických i právnických osob je možno odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze uvádí následující. Ustanovení § 7 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zák. č. 418/2011 Sb.“), připouští, aby obžalované právnické osoby v dané trestní věci byly stíhány a odsouzeny pro trestný čin dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku a trestný čin poškozování finančních zájmů EU podle § 260 tr. zákoníku, kterých bylo v nyní projednávané věci užito ve vztahu k obžalovaným právnickým osobám.

180. Náš právní řád stanoví, že vlastní jednání právnické osoby představují ty projevy vůle, které jménem právnické osoby činí její určité orgány nebo zástupci jako fyzické osoby a právní následky spojené s těmito projevy vůle (ať již v podobě právních úkonů, nebo protiprávních úkonů) se přičítají přímo právnické osobě jako subjektu práva. Právnická osoba tedy může činit právní úkony svými orgány nebo je za ni mohou činit zástupci. Přímým jednáním podnikatele – právnické osoby je tedy jednání jejího statutárního orgánu. Právní úkony učiněné statutárním orgánem jsou právními úkony právnické osoby. Vedle statutárních orgánů mohou činit za právnickou osobu právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové. Ti však mohou činit právní úkony jen za podmínky, že je tak stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby (statutu, stanovách, organizačním řádu atd.) anebo, pokud to v nich stanoveno není, za podmínky, že to je vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Jednáním jménem právnické osoby se rozumí takové jednání, které může zachovat nebo zlepšit postavení právnické osoby. V zásadě tedy jménem právnické osoby může jednat kterýkoliv ze subjektů uvedených v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) až d) zák. č. 418/2011 Sb. Rovněž v zájmu právnické osoby může jednat kterýkoliv z těchto subjektů. Zájmem právnické osoby je pak třeba rozumět jejich zájem v nejširším významu, ať už majetkový nebo nemajetkový zájem, jakoukoliv rozhodovací činnost, týkající se dispozice s majetkem apod. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb. se trestným činem spáchaným právnickou osobou rozumí protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak mj. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat /§ 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona/, nebo např. ten kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby /§ 8 odst. 1 písm. c) téhož zákona/. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že tato podmínka v případě všech obžalovaných právnických osob naplněna byla, neboť bylo prokázáno, že obžalovaní [Jméno obžalované A] , jako jediný společník a jednatel obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované B] , jako jediná společnice a jednatelka obžalované právnické osoby [Jméno obžalované H] , obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] jako ředitelka obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] , ale také jako jediná jednatelka a společnice obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] , v níž následně od 15. 3. 2016 byla osobou vykonávající rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jejím jménem, v zájmu právnické osoby a v rámci její činnosti vždy jednali.

181. Odvolací soud tak přisvědčil soudu prvního stupně, že základní podmínky trestní odpovědnosti každé z obžalovaných právnických osob byly naplněny, neboť jejich jménem jednal vždy statutární orgán a v případě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] po určité časové období obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] , jako osoba vykonávající rozhodující vliv na řízení této právnické osoby. Všichni obžalovaní jednali v rámci předmětu činnosti příslušné obžalované právnické osoby. Cílem obžalovaných fyzických osob, jednajících vždy jménem konkrétní obžalované právnické osoby, bylo získat neoprávněně finanční prostředky, pocházející z dotačních projektů. Krajský soud proto nepochybil, když dospěl k závěru, že u všech obžalovaných právnických osob bylo naplněno ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 418/2011 Sb., a lze jim tak přičítat prokázané trestné jednání jednotlivých obžalovaných fyzických osob, současně spáchaných i jménem příslušné právnické osoby, resp. v jejím zájmu a v rámci činnosti každé z těchto právnických osob. Od trestní odpovědnosti obžalovaných [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] a [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] lze tak jednoznačně dovozovat i trestní odpovědnost obžalovaných právnických osob [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované H] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] . Těmto obžalovaným právnickým osobám lze podle platné právní úpravy přičítat jednání jejich statutárních zástupců, tj. obžalovaného [Jméno obžalované A] v případě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] , obžalované [Jméno obžalované B] v případě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované H] a obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] v případě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované J] a dílem v případě obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] , když dílem v případě této obžalované právnické osoby v době, kdy neměla postavení statutární zástupkyně, byla osobou, naplňující znaky § 8 odst. 1 písm. c) zák. č. 418/2011 Sb., přičemž trestní odpovědností fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby (§ 9 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb.).

182. Odvolací soud připomíná, že zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku spáchá ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčí podstatné údaje a způsobí takovým činem značnou škodu. Uvedením nepravdivých údajů jako alternativně vymezeným znakem objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se rozumí uvedení údajů, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž se podává informace v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, a to byť jen o některé okolnosti důležité pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku. Z hlediska subjektivní stránky jde ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku o úmyslný trestný čin. Pachatelem může být kterákoliv fyzická nebo právnická osoba (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2123 a 2124). Nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj nemusí být uveden, respektive zamlčen přímo v žádosti, může se jednat i o jednání, které s vyplněním žádosti bezprostředně souvisí a má přímý vliv na vytvoření nepravdivého nebo hrubě zkresleného obsahu žádosti o poskytnutí dotace (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 7 Tdo 1463/2012).

183. Nepravdivým dokladem ve smyslu ustanovení § 260 odst. 1 tr. zákoníku, trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie, se rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je potřebné k získání finančních prostředků z evropských rozpočtů. Může jít např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení (např. o tzv. bezdlužnosti vůči veřejné správě či ve vztahu k veřejné podpoře), podklady k veřejné zakázce nebo o výpis z obchodního rejstříku či z evidence Rejstříku trestů. Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie je ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku úmyslným trestným činem. K naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se vyžaduje úmyslné zavinění alespoň ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Subjektem trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku bude obecný pachatel, tj. kdokoli trestně odpovědný. Trestní zákoník tu nevyžaduje žádnou z náležitostí konkrétního nebo speciálního pachatele ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2651 a 2652).

184. K trestní odpovědnosti za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku postačí samotné vyhotovení, použití nebo předložení dokladů, vykazujících uvedené vlastnosti, zatajení takových dokladů, uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslujících údajů v nich nebo zatajení takových údajů, aniž by muselo dojít k důsledkům z toho hrozícím, tedy k nesprávnému použití nebo zadržování finančních prostředků z některého evropského rozpočtu nebo snížení příjmů některého takového rozpočtu. Základní skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie vymezená v § 260 odst. 1 tr. zákoníku má tedy povahu ohrožovacího deliktu, a ten je dokonán už ve chvíli, kdy pachatel popsaným jednáním vytvoří podmínky pro vznik uvedeného poruchového následku.

185. Podle ustálené soudní praxe není jednočinný souběh trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku s trestným činem dotačního podvodu podle § 212 tr. zákoníku vyloučen (stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp.zn. Tpjn 300/2017).

186. Odvolací soud v obecné rovině podotýká, že podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Účastenství podle trestního zákoníku je možné pouze na dokonaném trestném činu nebo na jeho pokusu, nikoli na jeho přípravě. To znamená, že organizátorství, návod a pomoc jsou posuzovány jako účastenství a jsou ve smyslu § 24 tr. zákoníku trestné, jen když se pachatel trestného činu o něj alespoň pokusil. Přitom se uplatní zásada akcesority účastenství, bránící posoudit jako účastenství na trestném činu jednání, směřující ke spáchání činu, za jehož spáchání nelze vůči nikomu vyvodit trestní odpovědnost, stejně jako k činu, jehož realizace nepokročila dále než do stádia přípravy.

187. Podle dikce § 24 odst. 1 tr. zákoníku, vyžadující pro subjektivní stránku pouze úmyslnou účast na trestném činu, je zřejmé, že zákon slovem „úmyslně“ předpokládá jak úmysl přímý, tak i nepřímý. Účastenství proto může být spácháno v přímém i v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku.

188. Obžalované [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] a právnická osoba [Jméno obžalované I] participovaly na obou částech skutkového děje. Trestné jednání obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , která byla školitelkou jak pro příjemce dotace společnost [Jméno obžalované G] (bod I.), tak pro společnost [Jméno obžalované H] (bod II.), nelze posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, neboť účastenství na trestné činnosti různých pachatelů, byť by jinak byly splněny podmínky pro takové posouzení všech útoků, uvedené v § 116 tr. zákoníku, není možné (viz R 61/94). Obdobně jako obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] takové úkony učinila i obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] . Krajský soud zcela správně jejich jednání kvalifikoval nikoliv jako spolupachatelství, ale jako účastenství ve formě pomoci. V bodě I. výroku napadeného rozsudku hlavními pachateli byli obžalovaní [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , společnost [Jméno obžalované G] a společnost [Jméno obžalované I] , zatímco v bodě II. výroku hlavními pachateli byli obžalovaní [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , společnost [Jméno obžalované H] a [Jméno obžalované I].

189. U obžalovaných [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] a právnická osoby [Jméno obžalované I] byly naplněny zákonné podmínky pokračování, a to ve vztahu k trestným činům jak podle § 212 tr. zákoníku, tak podle § 260 tr. zákoníku. Škoda způsobená dílčími útoky pokračujícího trestného činu se sčítá, neboť všechny dílčí akty pokračování tvoří jediné jednání, které má i jediný následek (účinek), což je podstatné z hlediska kvalifikované skutkové podstaty, resp. znaků podmiňujících použití vyšší trestní sazby (viz R 51/79, R 22/90).

190. Skutečnost, že obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] dne 14. 4. 2021 vrátila částku 875 584 Kč a obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] dne 5. 2. 2021 vrátila částku 742 164 Kč a dne 8. 2. 2021 částku 445 904 Kč, je významná nikoliv z hlediska užité právní kvalifikace, tj. v rovině základů trestní odpovědnosti, ale z hlediska nároku na náhradu škody.

191. Odvolací soud přisvědčil krajskému soudu, že škodou u trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku je celá částka poskytnuté dotace, neboť s ohledem na závažnost porušení dotačních pravidel neměla být dotace vůbec poskytnuta (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 5 Tdo 400/2023 a sp.zn. 5 Tdo 225/2023).

192. Krajský soud nepochybil, když z hlediska individualizace trestní odpovědnosti obžalovaných [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] jim klade za vinu nižší škodu, než byla celkově u skutkového děje pod bodem II. vyčíslena, a to z důvodu absence důkazů o tom, že by každý z těchto obžalovaných věděl o celkovém rozsahu, tj. trestném jednání hlavních obžalovaných, nebo alespoň některého z dalších dvou pomocníků. Každému z těchto obžalovaných je tak kladeno za vinu způsobení škody, k níž svým jednáním napomohli. [Jméno obžalované F] odpovídá za škodu ve výši 85 680 Kč. [Jméno obžalované E] odpovídá za škodu ve výši 167 932 Kč. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] v bodě I. odpovídá za škodu ve výši 1 612 960 Kč a v bodě II. za škodu ve výši 403 240 Kč.

193. Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení, posuzována jako celek, skýtají výsledek příznivější, než právo dřívější. Užití pozdějšího zákona v těchto případech je obligatorní, jen jestliže je pro posouzení trestnosti činu pro pachatele příznivější (in bonam partem), tedy ve srovnání se zákonem dřívějším, účinným v době spáchání činu. Dřívějšího nebo pozdějšího zákona je nutno užít z hlediska viny a trestu, z pohledu části obecné a zvláštní (viz Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 128-129 s.).

194. S ohledem na novelizaci provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., účinnou od 1. 10. 2020, jež mimo jiné ve prospěch obžalovaných změnila hraniční kritéria pro stanovení výše jednotlivých škod způsobených trestným činem, a to nejen na věci, která je předmětem útoku, ale též na jiné majetkové hodnotě a jiném majetkovém právu (§ 138 tr. zákoníku), bylo nutno na tuto změnu adekvátně reagovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvýrazněji se aplikace pozdějšího zákona projevila u obžalovaného [Jméno obžalované F] , který odpovídá za škodu ve výši 85 680 Kč.

195. Podle § 138 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., je škodou nikoli nepatrnou škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč, větší škodou škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč (podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 větší škodou byla škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč). Značnou škodou je škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč, škodou velkého rozsahu je škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč.

196. U obžalovaného [Jméno obžalované F] je tak nutno aplikovat trestní zákon pozdější (zákon č. 333/2020 Sb.), který je pro obžalovaného příznivější. Soud prvního stupně proto nepochybil, když obžalovaného uznal vinným v bodě II. jednak přečinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve formě účastenství – pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud i ve vztahu k ostatním obžalovaným přisvědčil právní kvalifikaci jejich jednání uvedenou v napadeném rozsudku a zmíněnou výše (v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku).

197. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že každý z obžalovaných, ať už jako hlavní pachatel nebo tzv. pomocník, nejen věděl o tom, že se podílí na vytvoření důkazů deklarujících nepravdivé skutečnosti, ale každý z obžalovaných se na tom také prokazatelně podílet chtěl. Provedenými důkazy je vyvrácena obhajoba obžalovaných - pomocníků, že nevěděli, že školení budou financována z dotačního projektu. Přinejmenším na každé z prezenčních listin bylo logo Evropské unie včetně textu Evropská unie Evropský sociální fond Operační program [název] . Každý z obžalovaných fyzických osob tak naplnil u jednotlivých trestných činů, z jejichž spáchání byl uznán vinným, minimálně v rovině základní skutkové podstaty znaky subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

198. Odvolací soud se zabýval i tím, zda u obžalovaných nebyla porušena zásada subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“. Právní úprava trestního práva hmotného vychází z formálního pojetí trestného činu, tedy každý skutek, který lze podřadit skutkové podstatě některého z trestných činů vyjmenovaných ve zvláštní části trestního zákoníku, je tímto trestným činem a je nutné z něho vyvodit trestní odpovědnost toho, kdo jej spáchal. Určitou korekci představuje ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož lze trestní odpovědnost pachatele a důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Tedy v případě méně závažných trestných činů může soud či jiný orgán činný v trestním řízení dospět k závěru, že i při naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu není nutné použít trestní právo proti pachateli protiprávního jednání, pokud k nápravě jeho následků postačí jiné prostředky. V praxi se totiž vyskytují případy protiprávních činů, naplňujících všechny formální znaky trestných činů, které jsou však s ohledem na specifické okolnosti, za nichž k nim došlo, buď společensky zcela neškodné, nebo mají toliko zanedbatelnou společenskou škodlivost (k tomu srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp.zn. Tpjn 301/2012, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2013). Zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku nelze vztahovat pouze na jednotlivý, dílčí útok pokračujícího trestného činu, neboť z pohledu trestního práva hmotného jde u pokračování v trestném činu vždy o jediný skutek a jediný trestný čin. Je proto nutné se společenskou škodlivostí a zásadou subsidiarity trestní represe zabývat u pokračujících trestných činů souhrnně, tedy ve vztahu ke všem útokům.

199. Při aplikaci těchto teoretických východisek na danou trestní věc obžalovaných odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jednání obžalovaných dosahuje natolik výrazné společenské škodlivosti, že je na místě uplatnit prostředky trestní odpovědnosti. Význam chráněného zájmu, výše škody a zejména vysoká sofistikovanost trestného jednání obžalovaných zcela vylučují úvahy o jiné než trestněprávní odpovědnosti. Motivem byl u každého z obžalovaných zisk nelegálního majetkového profitu, tedy finančních prostředků, pocházejících z Evropské unie a účelově určených na vzdělávání zaměstnanců předmětných společností. Projednání celé věci v trestním řízení proto bylo zcela důvodné. Odvolací soud tedy neshledal v závěrech soudu prvního stupně, týkajících se právní kvalifikace jednání obžalovaných, žádných vad. K výroku o trestu 200. Výroky o uložených trestech byly napadeny odvoláními všech obžalovaných. Soud prvního stupně zjištění a úvahy, vztahující se k tomuto výroku, podrobně rozvádí v odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 215.-231., na což odvolací soud odkazuje.

201. Soud druhého stupně při přezkoumání napadených výroků o trestních následcích pro obžalované přihlédl k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů a poměrům obžalovaných. Povahu a závažnost spáchaného trestného činu blíže určují hlediska, která jsou demonstrativně vypočtena v ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku. Patří k nim především objektivní znaky blíže charakterizující spáchaný trestný čin (význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za jakých byl čin spáchán), intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu (míra jeho zavinění, jeho pohnutka, záměr, cíl) a osoba pachatele. Dále ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 tr. zákoníku je nutné vzít v úvahu i poměry obžalovaných /poměry pachatele jsou okolnosti charakterizující osobu pachatele a ovlivňující citelnost uloženého trestu; jde o osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele (§ 39 odst. 1 tr. zákoníku)/; rozhodující je jejich existence nikoliv v době činu, ale v době ukládání trestu. Současně je nutno přihlédnout k dosavadnímu způsobu života obžalovaných a k možnostem jejich nápravy. V souladu s ustanovením § 39 odst. 3 tr. zákoníku je dále nutno přihlédnout též k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem. U organizátora, návodce a pomocníka se přihlédne též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu /§ 39 odst. 7 písm. b) tr. zákoníku/. U pokusu trestného činu je nutno přihlédnout i k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo /§ 39 odst. 7 písm. c) tr. zákoníku/.

202. Krajský soud nepochybil, když všem obžalovaným fyzickým osobám přiznal polehčující okolnost ve smyslu ustanovení § 41 písm. p) tr. zákoníku, neboť žádný z nich dosud nebyl soudně trestán. U obžalovaných jako okolnosti přitěžující bylo vyhodnoceno to, že spáchali trestné činy s rozmyslem a po předchozím uvážení podle § 42 písm. a) tr. zákoníku, ze ziskuchtivosti podle § 42 písm. b) tr. zákoníku, páchali trestné jednání po delší dobu podle § 42 písm. m) tr. zákoníku, spáchali více trestných činů podle § 42 písm. n) tr. zákoníku a s další osobou podle § 42 písm. o) tr. zákoníku.

203. Při přezkoumání uložených trestů odvolací soud zohlednil ve smyslu § 39 odst. 3 tr. zákoníku i dobu, která uplynula od spáchání trestného jednání (2016-2017), aniž její délku obžalovaní zavinili. Všem obžalovaným byl zcela správně soudem prvního stupně ukládán úhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku.

204. Soud prvního stupně zcela správně při ukládání trestu u každého z obžalovaných aplikoval zásadu individualizace trestání. Druh a výměru trestu stanovil s přihlédnutím k podílu každého z obžalovaných na celkové trestné činnosti, přičemž i přitěžující okolnosti krajský soud vyhodnotil u každého z obžalovaných s odlišnou intenzitou s odkazem na jeho individuální podíl při spáchání trestného činu.

205. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] stála v pozadí obou částí skutkového děje, tedy vytvořila dotační projekty, podávala návrhy a zjevně poskytovala nekorektní poradenství. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] tak odpovídá za škodu v celkové výši 2 877 000 Kč. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že s ohledem na všechny skutečnosti dané trestní věci je nutné obžalované uložit trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 let, přičemž k dovršení nápravy obžalované i v zájmu ochrany společnosti před obdobným jednáním je nezbytné uložit obžalované i další druhy trestů, a to trest zákazu činnosti a trest peněžitý.

206. Obžalované [Jméno obžalované B] , která rovněž participovala na obou částech skutkového děje a odpovídá za škodu ve stejné výši, tj. 2 877 000 Kč, avšak její podíl na celkové trestné činnosti byl mírnější v porovnání s podílem obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , byl soudem prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let v kombinaci s trestem zákazu činnosti a trestem peněžitým, s čímž se odvolací soud ztotožnil.

207. Obžalovanému [Jméno obžalované A] krajský soud uložil za škodu ve výši 1 612 960 Kč kombinaci trestů, a to trest odnětí svobody v trvání 2 let (tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby § 212 odst. 5 tr. zákoníku) s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 let, trest zákazu činnosti a trest peněžitý, což bylo rovněž shledáno správným.

208. Protože všichni tři obžalovaní se trestné činnosti dopustili jako statutární zástupci obžalovaných právnických osob, krajský soud zcela správně v zájmu ochrany společnosti před jejich obdobným jednáním uložil každému z obžalovaných trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních společností a družstev a výkonu prokury, tedy zákaz činnosti, v souvislosti s níž se trestné činnosti dopustili (§ 73 odst. 1 tr. zákoník), a to obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] v trvání 5 let, obžalovaným [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované A] ve shodné výměře v trvání 4 let.

209. I podle odvolacího soudu k dovršení nápravy obžalovaných [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [Jméno obžalované B] i [Jméno obžalované A] je nezbytné každému z obžalovaných uložit také trest peněžitý, neboť motivem trestného jednání každého z obžalovaných bylo získat majetkový prospěch, a to finanční prostředky pocházející z Evropské unie, určené na konkrétní dotační projekt.

210. K námitkám obžalovaných, jimiž zpochybňují správnost uložení peněžitých trestů, odvolací soud podotýká, že je povinností soudu si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše denních sazeb. To znamená, vyžádat si údaje o příjmech pachatele ze zaměstnání, z podnikání, o jeho výnosech z majetku apod. Pokud se mu tyto podklady nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je soud oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit i výši denní sazby. Jde o subsidiární postup soudu pro případ, že se mu dostupnými důkazy nepodaří blíže objasnit majetkové poměry pachatele, tzn. nejen jeho denní čistý příjem ve smyslu odstavce 3, ale ani hodnotu jeho majetku a ostatních zdrojů, které jsou relevantní pro určení výše denní sazby peněžitého trestu. Odhad soudu ovšem nemůže vykazovat libovůli, musí vycházet jednak z důkazů, které má soud k dispozici, jednak z logického posouzení možných příjmů pachatele a jeho majetku v závislosti na zjištění např. o jeho vzdělání, sociálním a profesním zařazení, způsobu života, ale též o jeho závazcích či jiných majetkových povinnostech apod. (k tomu srov. R 22/1977-II). Podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku soud neuloží peněžitý trest, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Zřejmá nedobytnost trestu tak zakládá zákonnou překážku pro uložení peněžitého trestu (shodně viz rozhodnutí publikované pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.).

211. V této souvislosti je namístě dále upozornit, že závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí nezbytně opírat nejen o výše zmíněné spolehlivé zjištění hodnoty majetkových aktiv obžalovaného, ale také o informace o jeho závazcích, včetně rozsahu jeho zákonné vyživovací povinnosti a rozsahu povinnosti k náhradě škody (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2005-II. Sb. rozh. tr.). Neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele, včetně jeho závazků, tedy brání náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp.zn. 6 Tdo 538/2014).

212. Protože krajský soud při stanovení výše denních sazeb vyšel ze spisového materiálu a neopatřil si informace k aktuálním majetkovým poměrům všech obžalovaných, tedy potřebné podklady pro stanovení denních sazeb, jejich počtu a též z hlediska dobytnosti peněžitých trestů, odvolací sodu v rámci veřejného zasedání doplnil dokazování, a to výslechem obžalovaných a listinami.

213. Současně je nutno připomenout, že ukládané peněžité tresty mají plnit i svou roli v generální prevenci této trestné činnosti, když pro všechny potenciální pachatele obdobné trestné činnosti má představovat důrazné varování před následky obdobného jednání, za které jsou obžalovaní v této trestní věci odsuzováni.

214. Podle ustanovení § 68 odst. 3 tr. zákoníku soud počet denních sazeb určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Počet denních sazeb se tak odvíjí mimo jiné od typové závažnosti trestného činu, vyjádřené právě sazbou trestu odnětí svobody (Šámal, P., a kol. Trestní zákoník – komentář, C. H. Beck, Praha, 2. vydání, 2012, str. 894-901).

215. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Podle ustanovení § 68 odst. 4 tr. zákoníku příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu. Počet denních sazeb má odpovídat povaze a závažnosti spáchaných trestných činů.

216. Odvolací soud u veřejného zasedání doplnil dokazování výslechy obžalovaných a listinnými důkazy k jejich majetkovým a osobním poměrům.

217. Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že je vdova, má 3 děti: syn [jméno FO] [hodnota] let, dcera [jméno FO] [hodnota] let a je ve [označení] ročníku na vysoké škole, syn [jméno FO] chodí do [označení] třídy. Její děti nemají nějaké zvýšené výdaje, až na výdaje spojené se zahraniční stáží dcery. Bydlí v rodinném domě, který vlastní a na který má hypotéku, zbývá splatit asi 800 000 Kč. Dále vlastní byt v [adresa] , který dostala od rodičů. V [adresa] má rodinný dům, který pronajímá. Od babičky dostala část rodinného domu, ve kterém babička, která má [hodnota] roků, bydlí. Vlastní také nějaké pozemky, které dostala od strýce. Její měsíční příjem je kolem 70 000 Kč čistého. Měsíční výdaje činí asi 30 000 Kč na hypotéku a 10 000 Kč na inkaso. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že je diabetik, přičemž na cukrovku bere léky a má artrózu, kvůli které má jít na operaci kolen. Hodnotu bytu v [adresa] odhadla asi na 2,5 mil. Kč, v [adresa] jeden dům na 5 mil. Kč, druhý na 8 mil. Kč. Babiččin dům je „ruina“, ale s velkým pozemkem.

218. Vrchní soud v Olomouci z listinných důkazů zjistil, že obžalovaná mj. vlastní z nemovitostí byt [číslo] v bytovém domě č.p. [číslo] , [číslo] , [číslo] , vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , katastrální území a obec [adresa] (č.l. 4500-4504), dále z ½ rodinný dům č.p. [číslo] , který je součástí pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku par. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a pozemku [číslo] zahrada vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , katastrální území a obec [adresa] (č.l. 4505), parc. č. [číslo] ornou půdu a parc. č. [číslo] vinici, vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , katastrální území a obec [adresa] (č.l. 4506), rodinný dům č.p. [číslo] , který je součástí pozemku parc. č. [číslo] , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. [číslo] zahrada, pozemku parc. č. [číslo] orná půda a pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , katastrální území a obec [adresa] (č.l. 4507). Obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] má sjednané životní pojištění u [právnická osoba], a.s. s odkupným ve výši 375 598 Kč (č.l. 4485). Dále vlastní osobní automobil tovární značky Škoda 135 L, rok výroby 1991.

219. Z bankovního účtu obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] a.s. v období od 1. 1. 2016 do 2. 4. 2019 bylo zjištěno, že přijaté peněžní prostředky dosáhly výše 6 669 254,76 Kč a vydané peněžní prostředky výše 6 659 747,98 Kč, přičemž největší objem prostředků představovaly vklady a výběry v hotovosti či převod prostředků z nebo k účtům právnické osoby [Jméno obžalované I] a k sobě [Jméno obžalované C] (č.l. 4312-4344). Z bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] a.s. v období od 1. 1. 2016 do 3. 4. 2019 dosáhly přijaté peněžní prostředky výše 4 207 462,10 Kč a vydané peněžní prostředky stejné výše, tj. 4 207 462,10 Kč, přičemž největší objem prostředků představoval převod prostředků z nebo k účtům právnické osoby [Jméno obžalované I] a k osobě [Jméno obžalované C] (č.l. 4347-4361).

220. Z bankovního účtu obžalované [Jméno obžalované C] č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] a.s. bylo zjištěno, že jí v roce 2024 byl od ČSSZ měsíčně vyplácen vdovský důchod, jehož výše činila od ledna 2024 částku 12 802 Kč, přičemž podle zprávy ČSSZ došlo k zániku vdovského důchodu dne 28. 9. 2024.

221. V podaných daňových přiznáních obžalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla v roce 2021 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 719 968 Kč, v roce 2022 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 526 113 Kč a v roce 2023 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 628 972 Kč.

222. U veřejného zasedání před odvolacím soudem [Jméno obžalované A] k majetkovým a osobním poměrům uvedl, že má 2 děti, je ženatý. Děti jsou ve věku [hodnota] a [hodnota] let, studují střední a vysokou školu. Je zaměstnaný ve firmě [Jméno obžalované G] , kde má plat asi 25 000 Kč. Nemá zvýšené finanční nároky na zdravotní stav. Bydlí v rodinném domě, kde žije ve společné domácnosti s dětmi a manželkou, přičemž měsíční náklady jsou 8 000 Kč. Má hypotéku, k dnešnímu dni ve výši asi 2 000 000 Kč, „plus nějaký úvěr asi 4 000 000 Kč“. Vlastní garáž. Dům, ve kterém žijí, je manželky. Nemá movité věci vyšší hodnoty. V osobním vlastnictví má vozidlo zn. Peugeot 206 z roku 2003. Uvedl, že si nevzpomíná, kolik platí měsíčně na hypotéku ani u jaké banky mají úvěr, neboť hypotéku přeúvěrovávali. Splatnost hypotéky je na 20 let, přičemž teď jsou v osmém roce. Celkový úvěr na stavbu domu byl asi 1 800 000 Kč, pak jej navyšovali na 2 500 000 Kč. Má firmu.

223. Z listinných důkazů odvolací soud zjistil, že [Jméno obžalované A] vlastní osobní automobil tovární značky Peugeot 206, rok výroby 2003 (č.l. 4513), jak ostatně uvedl také obžalovaný u veřejného zasedání, osobní automobil tovární značky Citroen Xsara, Picasso, rok výroby 2000 (č.l. 4512), z nemovitostí pak garáž bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. [číslo] , zastavěná plocha a nádvoří zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , obec [adresa] , katastrální území [adresa] (č.l. 4493). Z výpisu z účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s., na obžalovaného bylo zjištěno, že v roce 2024 byla z účtu společnosti [Jméno obžalované G] zasílaná měsíční platba ve výši cca 31 400 Kč. V podaných daňových přiznáních [Jméno obžalované A] uvedl v roce 2021 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 471 600 Kč, v roce 2022 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 228 655 Kč a v roce 2023 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 0 Kč, přičemž je nutno poukázat na majetkovou účast obžalovaného ve více společnostech. 224. [Jméno obžalované B] u veřejného zasedání před odvolacím soudem odmítla vypovídat ke svým majetkovým a osobním poměrům. K její osobě odvolací soud zjistil, že vlastní rodinný dům č.p. [číslo] , který je součástí pozemku parc. č. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a dále pozemku parc. č. [číslo] ostatní plocha, vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , obec [adresa] , katastrální území [adresa] (č.l. 4495). [Jméno obžalované B] má sjednané životní pojištění u [právnická osoba], a.s. s odkupným ve výši 35 682 Kč (č.l. 4485).

225. Z výpisu z účtu obžalované [Jméno obžalované B] č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba], a.s., bylo zjištěno, že zůstatek ke dni 31. 12. 2024 činil 23 259,12 Kč. V roce 2024 byla z účtu společnosti [Jméno obžalované H] zasílána na tento účet částka ve výši přes 31 000 Kč měsíčně s poznámkou mzda. Kreditní obraty na účtu se pohybovaly od cca 58 000 Kč (za říjen, listopad), přes 93 756 Kč (prosinec), až po částky přesahující 120 000 Kč, respektive 130 000 Kč (červen, červenec, srpen).

226. V podaných daňových přiznáních [Jméno obžalované B] uvedla v roce 2021 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 471 585 Kč, v roce 2022 naprosto totožný úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 471 585 Kč a v roce 2023 úhrnný příjem od všech zaměstnavatelů ve výši 471 600 Kč. Současně je nutno zohlednit i další obchodní aktivity obžalované [Jméno obžalované B] a její majetkovou účast ve společnostech.

227. Z účtu další právnické osoby [Jméno obžalované H] byly několikrát měsíčně uskutečněny hotovostní výběry desetitisícových částek. Z výpisu úvěrového účtu č. [č. účtu] odvolací soud zjistil, že ke dni 31. 1. 2024 byl zůstatek úvěru ve výši 3 750 031,50 Kč, ke dni 31. 12. 2024 byl pak zůstatek 3 334 065,07 Kč, tedy nižší o 415 966,43 Kč, přičemž z výpisu spořicího účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s. vyplývá, že výše salda na tomto účtu ke dni 31. 12. 2024 byla 1 282 473,32 Kč.

228. Nejpřísnější peněžitý trest ve výši 400 000 Kč, což představuje 400 celých denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla spíše symbolicky vyměřena částkou 1 000 Kč, byl uložen obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] . Mírnější peněžité tresty, rovněž shodné, byly uloženy obžalovaným [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované B] , a to každému shodně ve výši 200 000 Kč, což představuje 200 celých denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1 000 Kč. Při konkrétní výměře trestu přihlédl soud jednak k tomu, že [Jméno obžalované A] participoval sice pouze na jedné části skutkového děje, zatímco [Jméno obžalované B] měla svůj podíl na spáchání skutkového děje popsaného v bodech I. i II., ale naproti tomu krajský soud ve prospěch obžalované [Jméno obžalované B] hodnotil i skutečnost, že obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] , byť dodatečně, avšak celé dotační prostředky vrátila, zatímco společnost [Jméno obžalované G] je vrátila pouze částečně.

229. Po přezkoumání majetkových poměrů obžalovaných dospěl odvolací soud k závěru, že uložené peněžité tresty odpovídají veškerým zákonným hlediskům, když z prokázaných majetkových a příjmových poměrů obžalovaných [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované B] lze dovodit, že tito disponují dostatečným majetkem k tomu, aby peněžité tresty v uložené výši uhradili, přičemž jejich potencionalitu k úhradě těchto trestů je nutné posuzovat i s ohledem na finanční situaci společností, v nichž jsou obžalovaní společníky a mají zde majetkovou účast.

230. Trestné jednání obžalovaných [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] a [Jméno obžalované F] bylo krajským soudem kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Tuto skutečnost krajský soud zcela správně zohlednil při ukládání konkrétního trestu každému z těchto tří obžalovaných, neboť ani jeden z nich nebyl hlavním pachatelem, resp. spolupachatelem. V souladu se zásadou individualizace trestání krajský soud zohlednil i podíl každého z obžalovaných na celkově spáchané trestné činnosti.

231. Nejpřísnější trest byl uložen obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , a to trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku, neboť odpovídá za trestné jednání v obou částech skutkového děje, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let. Dále uložení peněžitého trestu ve výši 100 000 Kč. Konkrétní výměra trestu představuje 100 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč.

232. Obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] u veřejného zasedání před odvolacím soudem k majetkovým a osobním poměrům uvedla, že pracuje ve společnosti [právnická osoba] , jako vedoucí obchodu a administrativy s platem kolem 31 000 Kč v čistém. Vlastní byt, který jí koupil otec s babičkou a dědou k osmnáctým narozeninám. S přítelem nežije ve společné domácnosti. Děti nemá. Nemá žádný movitý majetek vyšší hodnoty, žádná zdravotní omezení, dluhy, půjčky nebo další finanční závazky, nemá ani žádné velké ušetřené peníze na účtu. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] bylo zjištěno, že obžalovaná [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] , IČ [IČO] .

233. Podle Vrchního soudu v Olomouci je i ve schopnostech a možnostech obžalované [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] uhradit peněžitý trest, neboť výše peněžitého trestu není nikterak vysoká a odpovídá majetkovým, osobním a výdělkovým poměrům obžalované, která je zaměstnaná, nemá vyživovací povinnosti, zdravotní komplikace ani úvěry, přičemž výše peněžitého trestu je odpovídající jejímu podílu na celkově spáchané trestné činnosti a možnému finančnímu profitu z trestného jednání, z jehož spáchání byla uznána vinnou.

234. Obžalované [Jméno obžalované E] byl uložen soudem prvního stupně trest odnětí svobody v trvání 1 roku, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby § 212 odst. 4 tr. zákoníku (trestní sazba od 1 roku do 5 let). Obžalovaná odpovídá za škodu ve výši 167 932 Kč. Rovněž v případě obžalované [Jméno obžalované E] lze zcela důvodně předpokládat, že se jednalo o mimořádné vybočení z jinak řádného života a účelu trestu bude dosaženo pouhou pohrůžkou jeho výkonu, proto jí byl výkon tohoto trestu odnětí svobody odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Protože se obžalovaná dopustila trestného jednání s majetkovým motivem, krajský soud k dovršení nápravy a dosažení účelu trestu jí uložil trest peněžitý ve výši 30 000 Kč, což představuje 30 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč.

235. Z výpisu z účtu obžalované [Jméno obžalované E] č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba], a.s. bylo zjištěno, že celkový kreditní obrat za rok 2024 činil 466 974 Kč, debetní 451 045,6 Kč, přičemž zůstatek ke dni 31. 12. 2024 činil 30 053,33 Kč. Z výpisu spořícího účtu obžalované [Jméno obžalované E] č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba], a.s. vyplývá, že celkový zůstatek ke dni 31. 12. 2024 činí 58 421,27 Kč. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] bylo zjištěno, že [Jméno obžalované E] je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] , IČ: [IČO] a dále také u společnosti [právnická osoba] , IČ: [IČO] .

236. Podle Vrchního soudu v Olomouci je ve schopnostech a možnostech obžalované [Jméno obžalované E] uhradit uložený peněžitý trest.

237. Obžalovanému [Jméno obžalované F] byl uložen nejmírnější trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na nejkratší zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Obžalovaný odpovídal pouze za škodu ve výši 85 680 Kč. Trestného jednání se dopustil s majetkovým motivem, proto mu byl uložen i peněžitý trest ve výši 10 000 Kč.

238. Z výpisu účtu obžalovaného [Jméno obžalované F] č. [č. účtu] , vedeného u Československé obchodní banky a.s. vyplývá, že byl na předmětném účtu ke dni 10. 1. 2025 zůstatek 35 004,81 Kč.

239. Podle Vrchního soudu v Olomouci je ve schopnostech a možnostech obžalovaného [Jméno obžalované F] uhradit uložený peněžitý trest.

240. Obžalovaným právnickým osobám krajský soud uložil ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku tresty úhrnné v souladu s ustanovením § 15 zák. č. 418/2011 Sb. Protože v případě každé z obžalovaných právnických osob bylo prokázáno, že motiv páchané trestné činnosti byl zjevně majetkový, byl jim uložen i trest peněžitý (§ 18 zák. č. 418/2011 Sb.).

241. I podle odvolacího soudu u obžalovaných právnických osob je z hlediska druhu trestů, které dle zákona č. 418/2011 Sb. přicházejí v úvahu, nejlépe odpovídající trest peněžitý. Pokud se jedná o konkrétní výměru tohoto trestu, zde vedle standardních kritérií, jako jsou povaha a závažnost trestné činnosti a majetkové poměry obžalované právnické osoby, odvolací soud vyšel z důkazů provedených krajským soudem a dále z důkazů, které provedl v rámci veřejného zasedání.

242. Nejvyšší podíl na celkově páchané trestné činnosti shledal krajský soud u obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] , která odpovídá za škodu ve výši 2 877 000 Kč, proto jí uložil peněžitý trest ve výši 200 000 Kč, což představuje 200 celých denních sazeb, kdy výše jedné sazby činí 1 000 Kč, s čímž se odvolací soud plně ztotožnil.

243. K obžalované právnická osobě [Jméno obžalované I] Vrchní soud v Olomouci zjistil, že je mimo jiné provozovatelem osobního automobilu tovární značky Mercedes-Benz C 220 s datem první evidence 2015 (č.l. 4521). Z přiloženého spisového materiálu Vrchní soud v Olomouci dále zjistil, že na účtu obžalované právnické osoby [Jméno obžalované I] č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s., v období od 1. 1. 2016 do 2. 4. 2019 dosáhly přijaté peněžní prostředky výše 9 548 906,03 Kč a vydané peněžní prostředky výše 9 530 290,01 Kč, přičemž největší objem prostředků směřoval z nebo k dalším účtům právnické osoby [Jméno obžalované I] či k osobě [Jméno obžalované C] (č.l. 4281-4310). V podaných daňových přiznáních právnická osoba [Jméno obžalované I] uvedla za rok 2021 zisk ve výši 431 368 Kč, za rok 2021 zisk ve výši 1 384 709 Kč a za rok 2023 zisk 917 897 Kč.

244. Vrchní soud v Olomouci vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že je ve schopnostech a možnostech obžalované peněžitý trest uhradit.

245. V souladu se zásadou individualizace trestání ostatním obžalovaným právnickým osobám byly peněžité tresty vyměřeny mírnější. Právnická osoba [Jméno obžalované G] shodně jako obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] odpovídají v bodě I. výroku za škodu ve výši 1 612 960 Kč a obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] pak odpovídá v bodě II. za škodu 1 264 040 Kč. Krajský soud uložil každé z těchto tří obžalovaných právnických osob především s ohledem na majetkový a zištný motiv trestného jednání peněžitý trest ve výši 100 000 Kč, což představuje 100 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby ve výši 1 000 Kč.

246. K obžalované právnická osobě [Jméno obžalované G] Vrchní soud v Olomouci zjistil, že mimo jiné vlastní z nemovitostí budovu lesního hospodářství č.p. [číslo] , která je součástí pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo] zahrada, vše zapsané v Katastrálním úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] , obec [adresa] , katastrální území [adresa] (č.l. 4497). [Jméno obžalované G] je dále provozovatelem osobního automobilu tovární značky Volkswagen Touran s datem první evidence 2015. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s. na obžalovanou právnickou osobu [Jméno obžalované G] , vyplývá, že ke dni 7. 1. 2025 byla na tomto účtu výše salda 114 653,64 Kč, přičemž kreditní obrat za rok 2024 činil 4 214 370,93 Kč a debetní obrat 4 101 177,03 Kč (příloha spisu – finanční šetření, č.l. 5572). Podle výpisu z účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s. byl za rok 2024 kreditní obrat 602 083,75 Kč, debetní obrat pak ve výši 712 273,40 Kč. V podaných daňových přiznáních právnická osoba [Jméno obžalované G] uvedla za rok 2021 ztrátu ve výši 850 107 Kč, za rok 2022 zisk ve výši 88 845 Kč a za rok 2023 ztrátu ve výši 113 335 Kč.

247. Podle Vrchního soudu v Olomouci je ve schopnostech a možnostech obžalované právnické osoby [Jméno obžalované G] zaplatit uložený peněžitý trest.

248. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s. na obžalovanou právnickou osobu [Jméno obžalované H] , bylo zjištěno, že v roce 2024 činil v lednu kreditní obrat 881 509 Kč, debetní obrat 728 596,38 Kč; v únoru kreditní obrat 889 593 Kč, debetní obrat 1 025 767,69 Kč; v březnu kreditní obrat 472 408 Kč, debetní obrat 480 256 Kč, v dubnu kreditní obrat 353 844,91 Kč, debetní obrat 421 256,14 Kč; v květnu kreditní obrat 245 122,67 Kč, debetní obrat 199 973,95 Kč; v červnu kreditní obrat 509 977,86 Kč, debetní obrat 536 925,81 Kč; v červenci kreditní obrat 914 106,48 Kč, debetní obrat 880 847,35 Kč; v srpnu kreditní obrat 1 401 387,46 Kč, debetní obrat 1 323 661,29 Kč; v září kreditní obrat 711 158,42 Kč, debetní obrat 797 964,35 Kč; v říjnu kreditní obrat 576 113,78 Kč, debetní obrat 555 896,53 Kč; v listopadu kreditní obrat 65 730 Kč, debetní obrat 115 697,08 Kč, v prosinci kreditní obrat 272 740 Kč, debetní obrat 283 811,54 Kč, přičemž zůstatek na účtu ke dni 31. 12. 2024 činil 12 339,57 Kč. Z výpisů je zřejmé, že z účtu měsíčně odcházela platba na splátku úvěru, a to ve výši cca 20 000 – 37 000 Kč, měsíční platby v řádech statisíců na další účty právnické osoby [Jméno obžalované H] a dále byly na účtu uskutečněny několikrát měsíčně hotovostní výběry desetitisícových částek. Z výpisu úvěrového účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že ke dni 31. 1. 2024 byl zůstatek úvěru ve výši 3 750 031,50 Kč, ke dni 31. 12. 2024 byl pak zůstatek 3 334 065,07 Kč, tedy nižší o 415 966,43 Kč. Je nutné také zdůraznit, že např. v lednu bylo na úvěr zasláno celkem 59 172,61 Kč, v únoru 57 618,14 Kč, v březnu 58 748,66 Kč, v dubnu 57 878,82 Kč apod. Z výpisu spořícího účtu č. [č. účtu] , vedeného u [právnická osoba] a.s. vyplývá, že výše salda na tomto účtu ke dni 31. 12. 2024 byla 1 282 473,32 Kč, přičemž celkový kreditní obrat v roce 2024 činil 3 183 654,44 Kč (příloha spisu – finanční šetření, č.l. 5572).

249. Podle odvolacího soudu je tak obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] schopna uložený peněžitý trest uhradit.

250. V podaném daňovém přiznání obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované J] uvedla výsledek hospodaření za rok 2021 zisk ve výši 275 291 Kč, za rok 2022 zisk ve výši 15 102 Kč a za rok 2023 ztrátu ve výši 405 028 Kč. V účetní rozvaze za rok 2023 obžalovaná uvedla aktiva celkem 1 610 000 Kč a stejnou částku také na celkových pasivech (tj. 1 610 000 Kč). Podle odvolacího soudu i tato obžalovaná právnická osoba je schopna peněžitý trest zaplatit.

251. Po vyhodnocení všech relevantních skutečností, zejména z hlediska charakteru skutku a výše způsobené škody, osob obžalovaných a zištného motivu spáchání trestné činnosti, s ohledem na podíly na páchání trestné činnosti, dospěl odvolací soud k závěru, že uložené tresty krajským soudem nejsou tresty ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. nepřiměřeně přísnými, jak je obžalovanými namítáno. K výroku o náhradě škody 252. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že z listinných důkazů předložených dne 31. 7. 2023 státním zástupcem (č.l. 5267 a násl.) bylo zjištěno, že opomenutím státního zástupce nebyly ve stádiu přípravného řízení založeny do trestního spisu listinné důkazy podstatné pro identifikaci poškozeného subjektu. Jedná se především o vyjádření MPSV ČR ze dne 30. 9. 2021 (č.l. 5269). Jednoznačně bylo prokázáno, že poškozeným subjektem je Česká republika, zastoupená [právnická osoba] , nikoliv Česká republika, zastoupená MPSV ČR. Sdělením [právnická osoba] ze dne 9. 11. 2021 (č.l. 5286) bylo prokázáno, že Česká republika, zastoupená [právnická osoba] , se připojuje jako poškozená osoba podle § 43 tr. ř. k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši nejméně 584 144,80 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení. Tento poškozený subjekt byl také v přípravném řízení dne 27. 10. 2021 řádně poučen a s výše uvedeným nárokem na náhradu materiální škody se připojil (č.l. 5290 a násl.). V podrobné zprávě [právnická osoba] je uvedeno, že dne 11. 7. 2018 byly převedeny finanční prostředky získané z Evropské unie na MPSV ČR (viz č.l. 5292). Současně byla doložena i souhrnná žádost o převod prostředků z evropských fondů do státního rozpočtu (č.l. 5294). Celkově tak bylo na MPSV ČR dne 11. 7. 2018 převedeno 344 069 821 Kč (č.l. 5292) a dne 16. 11. 2017 celkem 195 781 661 Kč (č.l. 5294)). V reakci na žádost nalézacího soudu ze dne 12. 7. 2023 (č.l. 5306) o aktualizaci údajů potřebných pro účely trestního řízení [právnická osoba] dne 25. 7. 2023 (č.l. 5307) sdělilo, že poškozeným subjektem je i nadále Česká republika, zastoupená [právnická osoba] a současně se tak uplatňuje nárok na náhradu majetkové škody ve výši 584 144,80 Kč s příslušenstvím. O těchto skutečnostech, tj. o identifikaci poškozeného subjektu a zejména o uplatněném nároku na náhradu škody před zahájením dokazování, však obžalovaní nevěděli. O uplatněném nároku ze strany České republiky, zastoupené [právnická osoba] , se dozvěděli až u hlavního líčení dne 11. 9. 2023 (č.l. 5311).

253. Podle krajského soudu o nároku na náhradu škody, byť byl z formálního hlediska uplatněn řádně a včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, nemůže rozhodnout. Jakékoliv rozhodnutí by bylo zcela zjevně v rozporu s pravidly fair procesu a znamenalo by porušení práva na obhajobu každého z obžalovaných. Zákonné podmínky pro jakékoliv rozhodnutí nalézacího soudu naplněny nebyly.

254. Odvolací soud se se stanoviskem krajského soudu neztotožnil a přisvědčil odvolací argumentaci poškozené České republiky, zastoupené [právnická osoba] . V dané věci je rozhodující, že bylo prokázáno, že poškozená řádně a včas uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 584 144,80 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), a to přípisem ze dne 9. 11. 2021, č.j. [číslo] , který byl zaslán dne 9. 11. 2021 prostřednictvím datové schránky Krajskému ředitelství policie [adresa] kraje, spolu s vyplněným tiskopisem „poučení poškozené právnické osoby“ a dokumenty prokazujícími vznik škody na straně [právnická osoba] .

255. Soud prvního stupně ve výroku o vině konstatoval a v odůvodnění napadeného rozsudku rozvedl, že jednáním obžalovaných byla způsobena škoda. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. „odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.)“, nestanoví-li tento zákon jinak, nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.

256. I podle odvolacího soudu nemohou být k tíži poškozeného kladeny negativní důsledky pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, a to zejména v situaci, kdy poškozený splnil veškeré zákonné požadavky, které právní řád spojuje s řádným uplatněním nároku na náhradu škody v adhezním řízení.

257. Je objektivní realitou, že obžalovaní se měli možnost seznámit s nárokem uplatněným [právnická osoba] nejdříve v rámci hlavního líčení konaného dne 11. 9. 2023 a nikoliv, jak předpokládá zákon před zahájením dokazování. Tuto skutečnost je však nutno posuzovat i z hlediska vědomosti obžalovaných, že jsou jim za vinu kladeny skutky, se kterými se pojí způsobení škody, tedy že svým jednáním, pro které bylo vůči nim zahájeno trestní stíhání, způsobili škodu. Obžalovaní byli vyzváni k vrácení finančních prostředků, na což reagovali na základě výzvy poskytovatele dotace. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované G] vrátila dne 14. 4. 2021 částku 875 584 Kč na účet [právnická osoba] , které refundovalo celou částku dotace, tj. 1 612 960 Kč ze státního rozpočtu do fondu Evropské unie – Evropského sociálního fondu. Škoda ve výši 584 144 Kč dosud nebyla České republice, zastoupené [právnická osoba] uhrazena. Obžalovaná právnická osoba [Jméno obžalované H] vrátila dne 5. 2. 2021 částku 742 164 Kč a dne 8. 2. 2021 částku 445 904 Kč, tj. celou neoprávněně čerpanou dotaci ve výši 1 188 068 Kč na účet [právnická osoba] [právnická osoba] , které refundovalo celou částku dotace, tj. 1 264 040 Kč, do fondu Evropské unie – Evropského sociálního fondu. Obžalovaní si tak byli vědomi, že svým jednáním /v napadeném rozsudku bylo uzavřeno, že obžalovaní spáchali trestné jednání v přímém úmyslu - § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku/ způsobili škodu a že jsou povinni ji nahradit. Dále též ze samotné obžaloby muselo být obžalovaným jednoznačně zřejmé, že svým jednáním způsobili škodu, byť je zde uveden nesprávný subjekt, a to [právnická osoba] .

258. Podle odvolacího soudu za dané situace mohl soud prvního stupně důsledky opomenutí na straně orgánů činných v trestním řízení zhojit a obžalovaným dát možnost se k uplatněnému nároku poškozené vyjádřit, včetně možnosti navrhnout vůči tomuto nároku důkazy a o nároku poškozené České republiky, zastoupené [právnická osoba] , rozhodnout. Protože v odvolacím řízení bylo obžalovaným umožněno se k připojení poškozené a příslušným důkazům vyjádřit, odvolací soud rozhodl sám o nároku poškozené, která se k trestnímu řízení včas a řádně připojila a svůj nárok řádně doložila. Poškozená tedy splnila veškeré zákonné podmínky, proto aby jí škoda, jejíž výše je uvedena ve skutkové větě v napadeném rozsudku a neexistují o oprávněnosti tohoto nároku poškozené žádné pochybnosti, byla přiznána.

IV. Závěrečné shrnutí

259. Odvolací soud shledal pochybení krajského soudu v absenci rozhodnutí o náhradě škody, proto podle § 259 odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené České republiky, zastoupené [právnická osoba] , napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal obžalované [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] povinností, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené [právnická osoba] , [adresa] , částku ve výši 584 144 Kč s 15% úrokem z prodlení počínaje dnem od 13. 9. 2023 do zaplacení. Jedná se o obžalované v bodě I. výroku napadeného rozsudku, když ve vztahu k tomuto trestnému jednání nebyla veškerá způsobená škoda uhrazena.

260. Při stanovení výše úroků odvolací soud vyšel z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroků z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V tomto konkrétním případě výše repo sazby byla 7 %, což znamená, že výše úroku z v tomto konkrétním případě činí 15 %. Vzhledem k tomu, že dne 11. 9. 2023 se obžalovaní seznámili s připojením poškozeného subjektu, počátek úroku z prodlení byl stanoven na 13. 9. 2023, neboť, jak již bylo zmíněno, dne 11. 9. 2023 se dozvěděli o uplatněném nároku, následující den mohli plnit a 13. 9. 2023 se již nacházeli v prodlení.

261. Odvolací soud odvolání obžalovaných [Jméno obžalované A] , [Jméno obžalované B] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] , [tituly před jménem] [Jméno obžalované D] , [Jméno obžalované E] , [Jméno obžalované F] a obžalovaných právnických osob [Jméno obžalované G] , [Jméno obžalované H] , [Jméno obžalované I] a [Jméno obžalované J] z důvodů výše rozvedených neshledal důvodnými, a proto je podle § 256 tr. ř. zamítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Poškozený má možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, za který byla obžalovanému uložena majetková sankce tímto rozhodnutím, a to podle zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů. Olomouc 21. ledna 2025 JUDr. Martina Kouřilová Ph.D. předsedkyně senátu